9 C 286/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: ; pojišťovna , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 10 200 Kč s příslušenstvím <b>Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 26. 7. 2020 do zaplacení a nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 7 479,20 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabyde tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 4. 9. 2020 domáhala po žalované zaplacení 10 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 26. 7. 2020 do zaplacení. V žalobě tvrdila, že žalovaná dne 23. 7. 2016 způsobila dopravní nehodu, když s vozem, který řídila, nedodržela bezpečnou vzdálenost za jiným vozidlem a narazila do něj. Na místě nehody byla u žalované opakovaně provedena dechová zkouška na přítomnost alkoholu v krvi s pozitivním výsledkem a rovněž bylo zjištěno, že žalovaná není držitelkou řidičského oprávnění. Vozidlo, které žalovaná řídila, bylo v době nehody pojištěno podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve znění účinném do 22. 9. 2016 (dále jen„ zák. č. 168/1999 Sb.“), u žalobkyně. Ta z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou provozem předmětného vozidla vyplatila dne 10. 8. 2016 poškozenému [jméno] [jméno] částku 10 800 Kč jakožto náhradu za totální škodu na poškozeném vozidle. Výplatou pojistného plnění žalobkyni dle příslušných zákonných ustanovení vzniklo vůči žalované právo na vyplacení toho, co za žalovanou jakožto škůdkyni plnila, tedy na úhradu částky 10 800 Kč. Žalovaná dne 20. 11. 2017 svůj dluh vůči žalobkyni písemně uznala co do důvodu a výše a zavázala se jej splácet ve splátkách, jejichž výše měla činit minimálně 500 Kč měsíčně. Nedodržela však sjednaný splátkový kalendář a na svůj dluh uhradila pouze 600 Kč, a to i přesto, že jí žalobkyně opětovně poskytla možnost splácení dluhu formou splátkového kalendáře. Žalobkyně se proto domáhala zbývající dlužné částky ve výši 10 200 Kč, jakož i zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu ode dne následujícího dni splatnosti první sjednané splátky dle dohody účastnic do zaplacení.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok nijak nesporovala, potvrdila, že skutečnosti tvrzené v žalobě jsou pravdivé, požádala však o možnost splátkového kalendáře, přičemž svou žádost odůvodnila tím, že je matkou – samoživitelkou, toho času bez zaměstnání, a aktuálně je schopna splácet dluh maximálně částkou 200 Kč měsíčně.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, přičemž obě účastnice s tímto postupem vyslovily souhlas.

4. Z relace o dopravní nehodě vyhotovené Českou kanceláří pojistitelů dne 4. 8. 2016, technických průkazů obou vozidel, která se účastnila předmětné dopravní nehody, jakož i z pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení], [datum narození], dne 20. 5. 2016 bylo zjištěno, že dne 23. 7. 2016 žalovaná způsobila v obci Vranová Lhota na silnici III. třídy č. 37332 v okrese Svitavy dopravní nehodu, když s osobním vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, [registrační značka], jehož vlastníkem byl v době nehody shora jmenovaný [jméno] [příjmení], nedodržela dostatečnou bezpečnostní vzdálenost za osobním vozidlem [příjmení] [příjmení], [registrační značka] (dále jen„ poškozené vozidlo“), řízeným [jméno] [jméno], [datum narození], jehož vlastníkem byl v době nehody [jméno] [příjmení], [datum narození], a do tohoto vozidla narazila. V době nehody neměla žalovaná řidičské oprávnění. U žalované byly na místě nehody provedeny dvě dechové zkoušky, první s pozitivním výsledkem 2,45 promile ethanolu v dechu, druhá opět s pozitivním výsledkem 2,37 promile ethanolu v dechu. Technická závada jako příčina dopravní nehody nebyla na místě ohledáním zjištěna ani uplatněna. K vozidlu řízenému žalovanou bylo u žalobkyně jakožto pojistitele v době nehody na podkladě shora uvedené pojistné smlouvy uzavřeno pojištění odpovědnosti z jeho provozu ve smyslu příslušných ustanovení zák. č. 168/1999 Sb..

5. Z kalkulace opravy poškozeného vozidla ze dne 3. 8. 2016, kterou provedla [právnická osoba], soud zjistil, že předpokládané náklady na opravu poškozeného vozidla by činily 512 239,65 Kč vč. DPH.

6. Ze zápisu o poškození motorového vozidla vystaveného [právnická osoba], po prohlídce vozidla provedené dne 3. 8. 2016 bylo zjištěno, s ohledem na stav poškození vozidla bylo navrhnuto řešení pojistné události formou totální škody, neboť předpokládané náklady na opravu vozidla by převýšily jeho cenu.

7. Z dohody o uznání dluhu uzavřené mezi účastnicemi dne 21. 11. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná písemně uznala svůj dluh vůči žalobkyni vzniklý z titulu práva žalobkyně na náhradu vyplaceného pojistného plnění podle § 10 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. c) a e) zák. č. 168/1999 Sb., v souvislosti se shora uvedenou dopravní nehodou co do důvodu a výše 10 800 Kč a zavázala se tuto částku žalobkyni uhradit ve splátkách, jejichž výše měla dle dohody činit nejméně 500 Kč měsíčně. Jednotlivé splátky byly splatné vždy nejpozději k 25. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 25. 11. 2017. V čl. 2 dohody bylo sjednáno, že nezaplacením byť i jen jediné splátky ve lhůtě její splatnosti ztratí žalovaná výhodu plnění ve splátkách a bude povinna celý zbývající dluh uhradit žalobkyni najednou.

8. Z dohody o splátkách dluhu uzavřené dne 15. 7. 2020 mezi žalobkyní a žalovanou soud zjistil, že žalovaná opětovně písemně uznala svůj shora uvedený dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše 10 200 Kč (současně uznala i svůj dluh vzniklý z titulu práva žalobkyně na náhradu nákladů jejího právního zastoupení ve výši 4 453 Kč) a zavázala se jej uhradit v měsíčních splátkách, jejichž výše měla činit minimálně 1 000 Kč a které byly splatné vždy k 25. dni každého měsíce počínaje 25. 7. 2020 s tím, že současně byla dohodnuta i doložka ztráty výhody splátek při nesplacení některé z nich v termínu splatnosti.

9. Z předžalobní výzvy z 2. 4. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 14 653 Kč sestávajícího z dlužné náhrady za vyplacené pojistné plnění ve výši 10 200 Kč a z nákladů právního zastoupení žalobkyně ve výši 4 453 Kč ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy a upozornila žalovanou, že v případě nezaplacení dluhu ve stanovené lhůtě bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. Dle přiložené poštovní dodejky byla uvedená výzva doručena žalované do vlastních rukou dne 6. 4. 2020.

10. Z ostatních předložených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti nad rámec již shora uvedených zjištění, které by byly podstatné pro rozhodnutí ve věci.

11. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalovaná dne 23. 7. 2016 způsobila v obci Vranová Lhota dopravní nehodu, při které nedodržela bezpečnou vzdálenost za poškozeným vozidlem řízeným [jméno] [jméno] a do tohoto vozidla narazila. V době nehody neměla žalovaná řidičské oprávnění, navíc byla pod vlivem alkoholu. Vozidlo, s nímž nehodu způsobila, bylo pro případ vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem pojištěno u žalobkyně, a to na základě pojistné smlouvy, kterou s žalobkyní uzavřel tehdejší vlastník vozidla [jméno] [příjmení] dne 20. 5. 2016. V rámci řešení pojistné události bylo následně zjištěno, že předpokládané náklady na opravu poškozeného vozidla by vysoce převýšily jeho cenu, proto byla pojistná událost řešena formou tzv. totální škody. Žalobkyně z titulu pojistného plnění na základě shora uvedené pojistné smlouvy vyplatila částku v celkové výši 10 800 Kč. Žalovaná následně opakovaně písemně uznala svůj dluh vůči žalobkyni vzniklý z titulu práva na náhradu vyplaceného pojistného plnění co do důvodu a výše, a to nejprve v dohodě o uznání dluhu uzavřené se žalobkyní dne 21. 11. 2017, kdy dluh činil 10 800 Kč, následně pak v dohodě o splátkách dluhu uzavřené dne 15. 7. 2020, kdy dluh činil 10 200 Kč. V obou případech žalobkyně poskytla žalované možnost splácet dluh prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek, zároveň však bylo ujednáno, že v případě prodlení žalované s úhradou některé z těchto splátek se stane jednorázově splatným celý zbývající dluh. Předžalobní výzvou z [datum] byla žalovaná vyzvána k zaplacení zbývající dlužné částky ve výši 10 200 Kč, přičemž jí byla ze strany žalobkyně poskytnuta dodatečná sedmidenní lhůta k plnění a rovněž patřičné poučení o následcích nezaplacení dluhu.

12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor o zaplacení náhrady vyplaceného pojistného plnění podle § 10 zák. č. 168/1999 Sb.

13. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), platí, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

14. Podle § 2 písm. f) zák. č. 168/1999 Sb. se pro účely tohoto zákona pojištěným rozumí ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje.

15. Podle § 6 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

16. Podle § 10 odst. 1 písm. b) zák. č. 168/1999 Sb. má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem újmy, kterou je pojištěný povinen nahradit.

17. Podle § 10 odst. 2 písm. c) a e) zák. č. 168/1999 Sb. se porušením základních povinností při provozu vozidla na pozemních komunikacích pro účely tohoto zákona rozumí řízení vozidla osobou, která není držitelem příslušného řidičského oprávnění, s výjimkou řízení vozidla osobou, která se učí vozidlo řídit nebo skládá zkoušku z řízení vozidla, a to vždy pouze pod dohledem oprávněného učitele nebo řidiče cvičitele individuálního výcviku, a dále řízení vozidla osobou, která při řízení vozidla byla pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo.

18. Podle § 2053 o. z. platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

19. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná zavinila předmětnou dopravní nehodu, když nedodržela bezpečnou vzdálenost od poškozeného vozidla. Tímto porušením její zákonné povinnosti vznikla žalované ve smyslu § 2910 o. z. povinnost nahradit vlastníku poškozeného vozidla škodu, která mu poškozením vozidla vznikla. Vozidlo, s nímž žalovaná nehodu způsobila, bylo v době nehody pojištěno z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem u žalobkyně. Ve smyslu § 2 písm. f) ve spojení s § 6 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. se přitom toto pojištění vztahovalo i na škodu způsobenou žalovanou.

20. Z předložených důkazů vyplynulo, že žalobkyně z titulu pojistného plnění vyplatila poškozenému částku 10 800 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná v době nehody řídila vozidlo, aniž by byla držitelkou příslušného řidičského oprávnění, a zároveň byla při řízení vozidla pod vlivem alkoholu, porušila svým jednáním základní povinnosti týkající se provozu na pozemních komunikacích, v důsledku čehož žalobkyni podle § 10 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 10 odst. 2 písm. c) a e) zák. č. 168/1999 Sb. vzniklo vůči žalované právo na náhradu vyplaceného pojistného plnění. Žalovaná svůj dluh opakovaně uznala co do důvodu a výše, čímž byla podle § 2053 o. z. založena vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v rozsahu uznání trval. Bylo tedy na žalované, aby případně prokázala, že dluh již uhradila v širším rozsahu, než jak je tvrzeno v žalobě (podle ní žalovaná uhradila pouze 600 Kč). Žalovaná však dluh nijak nerozporovala, v podstatě jej uznala i ve svém vyjádření k žalobě. Proto soud vycházel z toho, že žaloba je oprávněná, a této v plném rozsahu vyhověl. Uložil tedy žalované povinnost zaplatit žalobkyni 10 200 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky. Právo na jeho zaplacení se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyla odpovědná. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

21. Žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí tak vůči žalované svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů jejího zastoupení ve výši 6 679,20 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 4 620 Kč za tři úkony právní služby učiněné ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba) po 1 540 Kč podle § 7 bodu 5 cit. vyhl., dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 1 159,20 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 7 479,20 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

22. Po důkladném zvážení věci soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. umožnil žalované dlužnou částku včetně náhrady nákladů řízení splatit žalobkyni prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek, ačkoliv žalovaná nijak neprokázala své tvrzené nepříznivé osobní a výdělkové poměry. Jejich výši však stanovil na částku 2 000 Kč měsíčně. Soud nepominul, že dle svého vyjádření je žalovaná aktuálně s ohledem na svou nepříznivou osobní a finanční situaci schopna splácet maximálně 200 Kč měsíčně. Nemohl však přehlédnout ani fakt, že již sama žalobkyně opakovaně umožnila žalované splácet dluh formou splátkového kalendáře, přičemž ani v jednom případě nehradila žalovaná splátky řádně a včas. Pokud by soud vyhověl žalované a stanovil splátky ve výši 200 Kč, pak by žalovaná svůj dluh splácela více než sedm let, což rozhodně nelze připustit. Soud je toho názoru, že částka 2 000 Kč není natolik vysoká, že by ji žalovaná, byť je toho času nezaměstnaná a musí zabezpečovat potřeby nejen své, ale rovněž své nezletilé dcery, nemohla pravidelně hradit. Zároveň takto nastavená výše splátek nebude představovat závažný zásah do práv žalobkyně, neboť pokud žalovaná bude dluh splácet řádně a včas, dojde k jeho úplnému splacení za devět měsíců, což je s ohledem na okolnosti případu podle názoru soudu přiměřená doba. Splatnost jednotlivých splátek soud stanovil vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce, přičemž první splátka bude splatná k 20. dni měsíce následujícího po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci. Soud současně vyslovil doložku ztráty výhody splátek, což v praxi znamená, že pokud žalovaná neuhradí byť jen jedinou splátku řádně a včas, může žalobkyně bez dalšího uplatnit právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky v rámci exekučního řízení.