9 C 290/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 675 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 675 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 126 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne datum domáhala po žalované zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím z titulu nesplnění povinnosti žalované podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen zák. č. 348/2005 Sb.). Žalobu zdůvodnila tím, že vzhledem k tomu, že žalovaná jakožto odběratel elektřiny připojený k distribuční soustavě nereagovala v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně učiněnou ve smyslu § 3 odst. 4 zák. č. 348/2005 Sb., byla žalobkyní zařazena do evidence poplatků televizních poplatků, o čemž byla následně písemně informována. Tím vznikla žalované povinnost hradit televizní poplatek. Žalovaná však tuto svou povinnost porušila a v období od září 2019 do ledna 2020 televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně nehradila., a to ani k písemným výzvám žalobkyně. Ta proto požadovala zaplacení dlužných poplatků za uvedené období v celkové výši 675 Kč a příslušný úrok z prodlení odpovídající zákonné roční sazbě z jednotlivých dlužných poplatků kapitalizovaný za období ode dne splatnosti jednotlivých poplatků do data vyhotovení žaloby, tj. do datum, na částku 60,29 Kč 2. Žalovaná nejprve uvedla, že žalobou uplatněný nárok ani zčásti neuznává. Argumentovala tím, že sice vlastní rodinný dům na adrese obec a číslo a na této adrese rovněž odebírá elektřinu z distribuční soustavy, nikdy zde ale nebydlela a ani v současnosti nebydlí. Na zmíněné adrese se zdržuje její bývalý manžel, který veškerou korespondenci žalované okamžitě likviduje a žalované ji nepředává. Z žalobkyní předložených dodejek vztahujících se k jejím písemným výzvám zaslaným žalované vyplývá, že žalovaná si ani jednu z výzev osobně nepřevzala. Pokud bylo oznámení o uložení zásilky vloženo do domovní schránky, s ohledem na shora uvedené skutečnosti se o tomto žalovaná nemohla dozvědět. Kvůli problémům s doručováním písemností si ostatně zřídila datovou schránku. Žalovaná nezpochybnila svou povinnost platit televizní poplatek, uvedla však, že ji plní prostřednictvím svého současného manžela, s nímž sdílí společnou domácnost.

3. Žalobkyně na shora uvedené vyjádření žalované reagovala tak, že žalované byla výzva ve smyslu § 3 odst. 4 zák. č. 348/2005 Sb., doručena dne datum na odběrné místo. Žalované nic nebránilo v tom, aby případně požádala o doručování pošty na jinou adresu, případně si nastavila její přeposílání. Datovou schránku si žalovaná založila teprve v červnu 2020, proto jí předmětná výzva nemohla být zasílána tímto způsobem. Samotná poplatková povinnost není spojena s adresou pobytu žalované, její případné odstěhování nebo pobyt v jiném místě, než ve kterém odebírá elektřinu, tedy neodůvodňuje zánik její poplatkové povinnosti. Ta je totiž spojena s vlastnictvím, resp. držbou televizního přijímače.

4. Žalovaná k doplňující argumentaci žalobkyně sdělila, že žalobou uplatněný nárok uznává.

5. Soud nařídil ve věci jednání na den datum. Obě účastnice se z tohoto jednání řádně omluvily a vyslovily souhlas s tím, aby soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a věc projednal v nepřítomnosti účastnic.

6. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně dopisem z datum písemně vyzvala žalovanou, aby v případě, že v domácnosti má televizi, ale neplatí televizní poplatek, podala přihlášku k úhradě televizních poplatků. Pro případ, že by žalovaná již televizní poplatek hradila na jiné adrese, pod jiným jménem, nebo pokud by jej hradila jiná osoba v její domácnosti, vyzvala ji žalobkyně k zaslání vyplněného čestného prohlášení o této skutečnosti. K témuž byla žalovaná vyzvána i pro případ, že nevlastní či neužívá televizní přijímač. K reakci na její výzvu poskytla žalobkyně žalované lhůtu 30 dnů od doručení výzvy. Ta obsahovala rovněž poučení o tom, že pokud žalovaná nebude ve stanovené lhůtě na výzvu reagovat, bude automaticky zařazena do evidence poplatků s povinností hradit televizní poplatky. Výzva byla zaslána na adresu adresa, ale též na adresu adresa žalované, byla žalovaná ze strany žalobkyně informována o tom, že byla zařazena do evidence plátců televizního poplatku a že má povinnost hradit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně počínaje měsícem září 2019. Dopisem ze dne datum byla žalovaná prostřednictvím služby DINO České pošty, s.p., vyzvána k zaplacení dlužných televizních poplatků za období od září 2019 do ledna 2020 a poplatku za službu jméno v celkové výši 765 Kč a úroku z prodlení ve výši 21,67 Kč. Výzva byla zaslána dne datum na adresu adresa žalované, žalovaná si ji osobně nepřevzala.

7. Podle § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba.

8. Podle § 3 odst. 4 zák. č. 348/2005 Sb. platí, že pokud je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.

9. V řešené věci žalobkyně zaslala žalované písemnou výzvu ve smyslu § 3 odst. 4 zák. č. 348/2005 Sb. na adresu obec a číslo, tedy na adresu, na které byla žalovaná vedena jakožto odběratel elektřiny připojený k distribuční soustavě. Předmětná výzva obsahovala instrukce, jak má žalovaná postupovat pro případ, že vlastní televizní přijímač a doposud se nepřihlásila jako poplatník televizního poplatku, že svou poplatkovou povinnost již plní nebo že televizní přijímač nevlastní ani neužívá. Současně obsahovala i poučení o tom, že pokud se žalovaná ve lhůtě 30 dnů k této výzvě nevyjádří, bude automaticky zařazena do evidence poplatníků televizního poplatku.

10. Žalovaná tvrdila, že se na shora uvedené adrese dlouhodobě nezdržuje a nemohla se tedy seznámit s obsahem výzvy. Toto své tvrzení však nijak neprokázala. I kdyby však bylo pravdivé, je třeba poukázat na to, že žalobkyně následně žalované zaslala další dopis z datum, který byl již doručován nejen na adresu do obec, ale rovněž na adresu ohlašovny (adresa žalované), kdy je žalovaná dlouhodobě přihlášena k trvalému pobytu. Tímto dopisem přitom žalovaná byla informována o tom, že došlo k jejímu zařazení do evidence plátců televizního poplatku. Jakkoliv lze připustit, že žalovaná nemusela mít možnost seznámit se s první výzvou žalobkyně z datum, pokud by si řádně přebírala poštu na adrese, kde je hlášena k trvalému pobytu (v době, kdy ještě neměla zřízenou datovou schránku), pak by jí bylo její zařazení do evidence plátců televizního poplatku známo a mohla by na tuto skutečnost příslušným způsobem reagovat. Jestliže je totiž pravdou, že poplatkovou povinnost dlouhodobě plní prostřednictvím svého současného manžela, s nímž sdílí společnou domácnost a který podle jejího tvrzení televizní poplatek hradí (toto žalovaná opět v řízení neprokázala), pak nic nebránilo žalované, aby tuto skutečnost žalobkyni sdělila a z evidence poplatníků se v souladu s § 8 odst. 8 zák. č. 348/2005 Sb. odhlásila.

11. Ze všech shora popsaných důvodů dospěl soud k závěru, že žalované povinnost uhradit nárokované televizní poplatky vznikla a vzhledem k tomu, že žalovaná tuto svou povinnost evidentně doposud nesplnila, je podaná žaloba v plném rozsahu důvodná. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 675 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění, neboť žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyla odpovědná. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

12. Žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná a svědčí jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 726 Kč (mimosmluvní odměna ve výši 200 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., dvě paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 126 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 126 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

13. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.