9 C 291/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 17 412,78 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 17 412,78 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 472,66 Kč, s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 8 363,99 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 573,83 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 363,99 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 9 416,04 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 377,82 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 794,97 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 377,82 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 3. 9. 2024 domáhala po žalované zaplacení 9 758,04 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 472,66 Kč odpovídajícím sazbě 22,68 % ročně z částky 8 363,99 Kč za dobu od 8. 3. 2022 do 29. 1. 2024, úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 8 363,99 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 573,83 Kč odpovídajícím zákonné roční sazbě z částky 8 363,99 Kč za dobu od 30. 1. 2021 do 29. 1. 2024 a zákonným úrokem z prodlení z částky 8 363,99 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou dne 2. 3. 2020. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok a poplatek za zpracování zápůjčky v souhrnné výši 23 209 Kč. Porušila však sjednaný splátkový kalendář a dostala se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Na svůj dluh ze smlouvy celkem uhradila pouze 46 175,15 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, a to ve výši 17 973,03 Kč. Součástí této částky bylo navýšení účtované právním předchůdcem žalobkyně. Ta se ovšem podanou žalobou domáhala toliko zaplacení částky 9 758,04 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 8 363,99 Kč a nesplacené části sjednaných plateb za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 394,05 Kč. Dále si nárokovala shora uvedené příslušenství pohledávky v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení.

2. Žalobkyně dále požadovala zaplacení 7 654,74 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 416,04 Kč odpovídajícím sazbě 29 % ročně z částky 5 377,82 Kč za dobu od 25. 6. 2021 do 29. 1. 2024, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 377,82 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 794,97 Kč odpovídajícím zákonné roční sazbě z částky 5 377,82 Kč za dobu od 30. 1. 2021 do 29. 1. 2024 a zákonným úrokem z prodlení z částky 5 377,82 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 24. 6. 2019. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení v souhrnné výši 46 265 Kč. Porušila však sjednaný splátkový kalendář a dostala se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Celkem na svůj dluh z této smlouvy uhradila 99 354,85 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, a to ve výši 27 622,28 Kč. Součástí této částky bylo navýšení účtované právním předchůdcem žalobkyně. Ta se ovšem podanou žalobou domáhala toliko zaplacení částky 7 654,74 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 5 377,82 Kč a nesplacené části sjednaných plateb za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 276,92 Kč. Dále si nárokovala shora uvedené příslušenství pohledávky v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení.

3. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena do vlastních rukou dne 14. 10. 2024, ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

4. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v podané žalobě, žalovaná se pak ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto ve smyslu citovaného ustanovení její souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládal.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 2. 3. 2020, jejíž nedílnou součást tvořily smluvní podmínky právního předchůdce žalobkyně, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to bezhotovostním převodem ve prospěch jejího bankovního účtu č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 21 709 Kč a poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, celkem tedy částku ve výši 48 209 Kč, která měla být uhrazena ve 24 měsíčních splátkách, jejichž výše činila 2 009 Kč, respektive 2 002 Kč, pokud jde o poslední splátku. Na straně 2 smlouvy bylo uvedeno, že zápůjční úroková sazba činí 69 %. První měsíční splátkové období počalo dle smlouvy běžet dnem jejího uzavření. Dle čl. 7.9. smluvních podmínek se zpracováním spotřebitelského úvěru, které bylo zpoplatněno shora uvedeným poplatkem ve výši 1 500 Kč, rozuměla činnost právního předchůdce žalobkyně související s uzavřením smlouvy, zavedení žalované do jeho evidenčního systému a zpracováním nezbytných podkladů a dokumentace.

6. Z potvrzení o provedení transakce vystaveného , právnická osoba, ., dne 10. 10. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně dne 3. 3. 2020 vyplatil ve prospěch shora uvedeného bankovního účtu žalované 25 000 Kč.

7. Z transakční historie k předmětné smlouvě o úvěru soud zjistil, že žalovaná celkem na svůj dluh z této smlouvy v období od 2. 3. 2020 do 14. 12. 2022 uhradila 46 175,15 Kč.

8. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 24. 6. 2019, jejíž nedílnou součást tvořily smluvní podmínky právního předchůdce žalobkyně, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit a současně zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky v souhrnné výši 43 169 Kč, který sestával z úroku ve výši 16 479 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 18 315 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8 375 Kč, to vše v 24 pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše činila 4 012 Kč, respektive 3 989 Kč, pokud jde o poslední splátku. První splátka byla dle smlouvy splatná do měsíce od data uzavření smlouvy, každá další pak vždy nejpozději do konce dalšího měsíčního období. Smlouva obsahovala informaci o tom, že zápůjční úroková sazba činí 29 % ročně. Sjednaný poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení byl účtován za úkony právního předchůdce žalobkyně vymezené v čl. 7.10. smluvních podmínek, a to konkrétně za jeho činnost spočívající v zavedení žalované do evidenčního systému, zpracování nezbytných podkladů a dokumentace, činnost spojenou s osobním doručením a vyplacením předmětu zápůjčky žalované v místě jejího bydliště při podpisu smlouvy a činnost prevence kumulace neuhrazených splátek (telefonická, SMS a písemná upozornění a upomínky v případě prodlení žalované). Dále byla takto zpoplatněna tzv. garance celkové ceny. Tato garance spočívala v tom, že právní předchůdce žalobkyně si nebude vůči žalované nárokovat poplatky za upomínky, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokuty související s jejím prodlením, a to od počátku prodlení žalované s úhradou některé splátky zápůjčky až do doby, kdy její dluh dosáhne v souhrnu trojnásobku první měsíční splátky, nejdéle však do doby, kdy uplynou tři měsíce od splatnosti poslední splátky sjednané při uzavření smlouvy. Dále měla mít žalovaná dle smluvních podmínek za shora uvedený poplatek možnost využít tzv. splátkových prázdnin, tedy za vymezených podmínek požádat o prodloužení splatnosti sjednané splátky zápůjčky o jeden měsíc. V neposlední řadě byl poplatek účtován za to, že se právní předchůdce žalobkyně pro případ úmrtí žalované vzdal veškerých svých nároků plynoucích ze smlouvy pod podmínkou, že žalovaná nebude mít ke dni úmrtí vůči němu jakékoliv splatné dluhy. Poplatkem za administrativní činnost a komfortní splácení pak měla být zpoplatněna vymezená administrativní činnost právního předchůdce žalobkyně a výběry řádných i mimořádných splátek v hotovosti v místě bydliště žalované, jakož i převoz hotovosti od žalované a další úkony související s inkasem dle smlouvy sjednaných plateb. Dle citovaného ust. 7.10 smluvních podmínek současně případným neuskutečněním některé ze shora uvedených činností (např. z důvodu neposkytnutí součinnosti žalovanou) nebylo dotčeno právo právního předchůdce žalobkyně na úhradu poplatku za zápůjčku v plné výši.

9. Z transakční historie ke shora uvedené smlouvě o zápůjčce bylo zjištěno, že žalovaná na svůj dluh z této smlouvy v období od 24. 6. 2019 do 14. 12. 2022 uhradila celkem 99 354,85 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 1. 2024 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávky z obou uvedených smluv byly s účinností k datu uzavření postupní smlouvy postoupeny na žalobkyni..

11. Z oznámení o postoupení pohledávek z 29. 1. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovanou písemně o postoupení obou pohledávek na žalobkyni a vyzval ji, aby na svůj dluh z předmětných smluv plnila již výhradně ve prospěch žalobkyně. Dle přiloženého poštovního podacího lístku bylo oznámení odesláno žalované dne 20. 2. 2024.

12. Z předžalobní výzvy z 29. 7. 2024, která byla dle přiloženého poštovního podacího lístku odeslána žalované dne 29. 7. 2024, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 40 990,87 Kč vzniklého z titulu shora uvedených smluv ve lhůtě do 13. 8. 2024 s upozorněním, že pokud nebude dluh zaplacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

13. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav věci:Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 2. 3. 2020 poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 21 709 Kč a poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč v 24 měsíčních splátkách, jejichž výše činila 2 009 Kč, respektive 2 002 Kč, pokud jde o poslední splátku. Ve smlouvě bylo uvedeno, že zápůjční úroková sazba činí 69 %. V souvislosti s touto smlouvou žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně celkem 46 175,15 Kč. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dále byla dne 24. 6. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž podklad byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 16 479 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 18 315 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8 375 Kč, to vše v 24 pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše činila 4 012 Kč, respektive 3 989 Kč, pokud jde o poslední splátku. První splátka byla splatná do měsíce od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího měsíčního období. Smlouva obsahovala informaci o tom, že zápůjční úroková sazba činí 29 % ročně. V souvislosti s touto smlouvou celkem žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně částku 99 354,85 Kč. Pohledávky z obou uvedených smluv byly na základě smlouvy uzavřené dne 29. 1. 2024 postoupeny na žalobkyni, o čemž byla žalovaná právním předchůdcem žalobkyně písemně informována. Žalobkyně ji následně sama vyzvala k úhradě dluhů z předmětných smluv v dodatečně poskytnuté lhůtě a upozornila ji na to, že pokud k úhradě nedojde, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání.

14. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), respektive jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 o. z. Obě zmíněné smlouvy současně vykazovaly znaky spotřebitelského úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“), a dopadala na ně tedy mimo jiné i právní úprava obsažená v tomto předpise.

15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

17. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

18. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

20. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 3 odst. 2 písm. f) ZSÚ se pro účely ZSÚ rozumí zápůjční úrokovou sazbou úroková sazba vyjádřená jako pevná nebo pohyblivá procentní sazba uplatňovaná ročně na čerpanou výši spotřebitelského úvěru.

24. Podle § 106 odst. 1 písm. f) ZSÚ musí smlouva o spotřebitelském úvěru vždy obsahovat informace o zápůjční úrokové sazbě, podmínkách upravujících použití této sazby a popřípadě údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční zápůjční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu zápůjční úrokové sazby; uplatňují-li se za různých okolností různé zápůjční úrokové sazby, uvádějí se tyto informace o všech zápůjčních úrokových sazbách.

25. Podle § 110 odst. 1 ZSÚ, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

26. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou ani jedné ze smluv, z nichž dovozovala své žalobou uplatněné nároky, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou obou žalobou uplatněných pohledávek včetně jejich příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikly dva závazkové právní vztahy založené jednak smlouvou o úvěru uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z., jednak smlouvou o zápůjčce uzavřenou ve smyslu § 2390 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek z obou těchto smluv splnil, neboť žalované v obou případech poskytl peněžní prostředky v ujednané výši. Nebylo tedy pochyb o tom, že žalovanou v obou případech stíhala povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky. Pro rozhodnutí ve věci však bylo klíčové, zda byla žalovaná povinna současně zaplatit i všechny související platby sjednané v obou posuzovaných smlouvách.

1. Pokud jde o smlouvu o úvěru uzavřenou 2. 3. 2020, tato obsahovala na své první straně údaj o tom, že výše smluvního úroku činí 21 709 Kč. Následně na druhé straně smlouvy bylo uvedeno, že zápůjční úroková sazba činí 69 %. Zmíněné ustanovení smlouvy však postrádalo údaj o tom, zda se jedná o roční úrokovou sazbu, nebo zda se uvedená sazba vztahuje k jinému časovému období. Přitom jednou z nezbytných informací, kterou musí podle § 106 odst. 1 písm. f) ZSÚ obsahovat smlouva o spotřebitelském úvěru, je informace o výši zápůjční úrokové sazby, kterou je úvěr úročen, přičemž „zápůjční úrokovou sazbou“ se ve smyslu § 3 odst. 2 písm. f) ZSÚ rozumí úroková sazba vyjádřená jako pevná nebo pohyblivá procentní sazba uplatňovaná ročně na čerpanou výši spotřebitelského úvěru. To znamená, že zákon zavazuje poskytovatele spotřebitelského úvěru k tomu, aby ve smlouvě vyjádřil úrok konkrétním číslem v procentním formátu, které musí být vždy vztaženo k ročnímu období. Je tomu tak nepochybně proto, aby byly omezeny nepoctivé praktiky některých poskytovatelů úvěrů, kteří se snaží nalákat spotřebitele na úrok, který se na první pohled jeví jako nízký, je však vztažen k jinému než ročnímu časovému období a v konečném důsledku není pro spotřebitele vůbec výhodný.

2. V posuzované věci smlouva obsahovala pouze procentní vyjádření výše zápůjční úrokové sazby, nikoliv však již informaci o tom, k jakému časovému období se tato sazba vztahuje. Soud má tedy za to, že právní předchůdce žalobkyně své informační povinnosti, kterou mu ukládá ustanovení § 106 ZSÚ, nedostál. Na věc tudíž dopadá úprava obsažená v § 110 odst. 1 ZSÚ, podle nějž v situaci, kdy smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje informaci o zápůjční úrokové sazbě, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou platná v den uzavření smlouvy. Současně se v takovém případě nepřihlíží k ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru.

3. V řešeném případě činila dvoutýdenní repo sazba ČNB dle informací zveřejněných na webových stránkách ČNB v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, tj. k datu 2. 3. 2020, 2,25 % ročně. Touto sazbou byla tedy úročena jistina úvěru již od data jejího poskytnutí žalované, tedy od 3. 3. 2020 (viz § 2399 odst. 2 věta druhá o. z.). Z žalobkyní doložené transakční historie je patrné, že k datu 14. 12. 2022 žalovaná celkem na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradila 46 175,15 Kč. Za období od 3. 3. 2020 do 14. 12. 2022 by přitom kapitalizovaná výše smluvního úroku odpovídající sazbě 2,25 % ročně z jistiny ve výši 25 000 Kč činila maximálně 1 566,01 Kč, a to bez zohlednění průběžných plateb žalované. Vzhledem k tomu, že s ohledem na aplikaci § 110 odst. 1 ZSÚ právnímu předchůdci žalobkyně žádný další nárok ze smlouvy nevznikl, maximální výše dluhu žalované k datu 14. 12. 2022 mohla činit 26 566,01 Kč (jistina ve výši 25 000 Kč + úrok ve výši 1 566,01 Kč). Při celkové výši úhrad 46 175,15 Kč je pak zřejmé, že žalovaná svou povinnost z uvedené smlouvy bezezbytku splnila, ba naopak zaplatila právnímu předchůdci více, než co mu dle smlouvy náleželo. Ve vztahu k úvěrové smlouvě z 2. 3. 2020 tedy žaloba nemohla být oprávněná, a to ani zčásti.

27. Pokud jde o druhou z posuzovaných smluv, tedy smlouvu o zápůjčce uzavřenou dne 24. 6. 2019, v této smlouvě byla výše smluvního úroku vyjádřena jednak absolutní částkou (16 479 Kč), jednak ve formě zápůjční úrokové sazby, která měla dle příslušného ustanovení smlouvy uvedeného ve spodní části její úvodní strany činit 29 % ročně. Smlouva tedy, pokud jde o výši smluvního úroku, připouštěla dvojí možný výklad. Za této situace je třeba v souladu s § 1812 odst. 1 o. z. třeba upřednostnit výklad, který je pro žalovanou jakožto spotřebitele příznivější, a to je výklad, podle něhož byla na základě předmětné smlouvy povinna uhradit úrok v absolutní částce 16 479 Kč. Pokud si žalobkyně nárokovala v podané žalobě nad rámec této částky ještě zaplacení běžícího úroku ve výši 29 % z dlužné jistiny zápůjčky ročně, nemohl být tento nárok z popsaných důvodů oprávněný.

28. Pro úplnost soud dodává, že úrok ve shora uvedené výši s ohledem na výši poskytnutých peněžních prostředků (50 000 Kč) a sjednanou délku trvání smluvního vztahu (24 měsíců, tj. dva roky) nehodnotí jako nepřiměřeně vysoký, a to zejména i z toho důvodu, že žalované byly peněžní prostředky poskytnuty v hotovosti a bez nutnosti zajištění její povinnosti tyto prostředky vrátit. Současně nebyla dozajista podrobena tak přísnému procesu ověřování její schopnosti zápůjčku splatit, jako by tomu bylo, pokud by o ni požádala u některé banky. S tím souvisí zvýšené obchodní riziko právního předchůdce žalobkyně, jímž lze rovněž odůvodnit shora uvedenou výši úroku, která však není z pohledu soudu sama o sobě nijak extrémně vysoká (úrok ve výši 16 479 Kč sjednaný z poskytnuté jistiny ve výši 50 000 Kč na období 24 měsíců odpovídá roční úrokové sazbě 16,48 %).

29. Ve smlouvě však byly dále vedle úroku sjednány dva další poplatky související s poskytnutou zápůjčkou. Prvním z nich byl poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení zápůjčky, jehož výše činila 18 315 Kč. Je nutné připustit, že uvedený poplatek představoval protiplnění za služby, které rozhodně nejsou ze strany úvěrujících společností jejich klientům běžně poskytovány (např. možnost odkladu splatnosti některých splátek zápůjčky, garance toho, že vůči žalované nebudou po určitou dobu trvání jejího prodlení požadovány žádné sankční platby, vzdání se nároků ze smlouvy pro případ úmrtí žalované). Přesto soud hodnotí sjednanou výši shora poplatku, která odpovídá přibližně 37 % z poskytnuté jistiny zápůjčky, jako zjevně rozpornou s dobrými mravy. Takto vysoký poplatek totiž neúměrně navyšuje náklady žalované související s předmětnou zápůjčkou, které by u posuzované smlouvy v součtu se shora uvedeným úrokem již poměrně značně přesahovaly polovinu z poskytnuté jistiny, což je neakceptovatelné. Rozsah a charakter služeb, které měly být žalované za uvedený poplatek ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuty, takto vysoké úplatě neodpovídá. Navíc z čl. 7.10. smluvních podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce, vyplývá, že právnímu předchůdci žalobkyně měl nárok na úhradu celého poplatku vzniknout i v případě, pokud by z nějakého důvodu některé ze zpoplatněných služeb žalované neposkytl. Takové ujednání je zcela nevyvážené a žalovaná tedy neměla jistotu, že za zmíněný poplatek jí skutečně bude poskytnuto odpovídající protiplnění. Ze všech těchto důvodů soud vyhodnotil ujednání zakládající povinnost žalované uhradit shora uvedený poplatek jako zjevně rozporné s dobrými mravy, a tudíž neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., přičemž byl podle § 588 o. z. povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalované.

30. Stejný závěr pak soud přijal, i pokud jde o další poplatek sjednaný v posuzované smlouvě, a to o poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Jeho výše činila 8 375 Kč. I tento poplatek měl být žalované účtován za poskytnutí určitých služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně, které měly žalované zejména co nejvíce usnadnit splácení dohodnutých splátek. K tomu mělo docházet v hotovosti v místě bydliště žalované. Jakkoliv soud nepopírá, že právnímu předchůdci žalobkyně mohly v souvislosti s takovouto formou výběru splátek od žalované (tedy za předpokladu, že k ní skutečně docházelo) určité náklady vznikat, odmítá akceptovat, že by se jednalo o tak vysoké náklady, které by odpovídaly sjednanému poplatku. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobkyně ve svých smlouvách pravidelně využívá institutu poplatku za hotovostní inkaso splátek v místě bydliště dlužníka (byť je tento poplatek v jednotlivých typech smluv označován různě). Soud již rozhodoval stovky sporů plynoucích z těchto smluv, přičemž se doposud pouze zcela výjimečně setkal s tím, že byla sjednána forma bezhotovostního splácení zápůjčky či úvěru. Formulářové znění posuzované smlouvy ostatně žalované ani nenabízí jinou možnost než hotovostní režim splácení, je tedy zjevné, že autonomie vůle žalované při jejím uzavření se omezila v podstatě pouze na rozhodnutí o tom, jak vysokou částku si od právního předchůdce žalobkyně půjčí a jestli jím nabízené smluvní podmínky jako celek akceptuje či nikoliv. Právní předchůdce žalobkyně žalované v podstatě vnutil hotovostní režim splácení, přičemž s tím spojené služby zpoplatnil částkou, která je ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků i ostatním nadstandardně vysokým platbám sjednaným ve smlouvě (ať už se jedná o smluvní úrok, nebo o poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení) zcela zjevně nepřiměřená. Podle názoru soudu proto ujednání o poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení zcela zjevně odporuje dobrým mravům a je tedy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. neplatné, přičemž soud i v tomto případě k neplatnosti podle § 588 o. z. přihlédl i bez návrhu žalované.

31. S ohledem na shora uvedené lze tedy konstatovat, že žalované dle smlouvy o zápůjčce ze dne 24. 6. 2019 vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotné jistinu zápůjčky ve výši 50 000 Kč a úrok ve výši 16 479 Kč, celkem tedy částku 66 479 Kč. Sama žalobkyně přitom tvrdila (a doložila to příslušnou transakční historií), že žalovaná v souvislosti s uvedenou smlouvou zaplatila celkem 99 354,85 Kč. I v tomto případě již tedy žalovaná své platební povinnosti ze smlouvy bezezbytku splnila, ba co víc, zaplatila opět více, než musela.

32. Ze shora popsaných důvodů soud žalobu v plném rozsahu zamítl jako zcela nedůvodnou.

33. Zcela procesně úspěšným účastníkem ve věci byla žalovaná, které by tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. mělo náležet právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaná však zůstala po celou dobu trvání řízení zcela nečinnou, na podanou žalobu nijak nereagovala a se soudem nekomunikovala. Žádné náklady řízení jí tedy nevznikly. Proto soud žádné z účastnic právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.