9 C 293/2023

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 12 282 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 7 782 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 600 Kč od 13. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10. 11. 2023 domáhala po žalované zaplacení 12 282 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 600 Kč od 13. 12. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, a to z titulu smlouvy o zápůjčce, která měla být mezi účastníky uzavřena dne 12. 11. 2022. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč. Dále si žalovaná dne 14. 11. 2022 zažádala 3 x o navýšení zápůjčky o 2 000 Kč, celkem tedy o 6 000 Kč, čemuž bylo ze strany žalobkyně vyhověno. Žalovaná se měla zavázat, že žalobkyni uvedenou částku vrátí a současně zaplatí poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 600 Kč, obojí ve lhůtě do 12. 12. 2022. Tento svůj závazek však nesplnila řádně a včas. V důsledku prodlení s vrácením zápůjčky vznikla žalované povinnost uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny a poplatku rovněž zákonný úrok z prodlení, účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s jejím prodlením (poplatky za celkem pět odeslaných písemných výzev po 500 Kč) v celkové výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 682 Kč. Žalovaná na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradila částku 910 Kč. Tu žalobkyně zčásti započetla na shora uvedenou smluvní pokutu (kdy uvedená částka odpovídá smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč za dobu od 13. 12. 2022 do 2. 11. 2023, kdy byla vyhotovena žaloba). Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč, poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 682 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Dále požadovala běžící zákonný úrok z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině a poplatku (10 600 Kč) za dobu ode dne následujícího sjednanému datu splatnosti zápůjčky (od 13. 12. 2022) do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě, kterou jí soud zaslal na adresu, na níž je hlášena k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Žalobkyně přípisem ze dne 11. 12. 2023 soudu sdělila, že po žalované požaduje vrácení poskytnuté jistiny zápůjčky z titulu práva na vydání bezdůvodného obohacení. Dále uvedla, že žalovaná do současné doby vrátila žalobkyni 1 000 Kč.

4. Soud nařídil ve věci jednání na den 22. 1. 2024. Žádná z účastnic ani zástupce žalobkyně se však k jednání nedostavili, všichni svoji neúčast omluvili. Žalobkyně s jednáním v její nepřítomnosti souhlasila, žalovaná nepožádala o odročení jednání. Soud postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a věc projednal v nepřítomnosti účastnic a jejich zástupců.

5. Ze smlouvy o zápůjčce z 12. 11. 2022, dále z dodatku [číslo] ze dne 13. 11. 2022 a dodatku [číslo] ze dne 14. 11. 2022 soud zjistil, že se účastnice mezi sebou dohodly, že žalobkyně poskytne žalované zápůjčku v celkové výši 8 000 Kč. Poplatek za poskytnutí zápůjčky byl sjednán ve výši 2 600 Kč a žalovaná se zavázala zápůjčku včetně poplatku vrátit žalobkyni nejpozději do 12. 12. 2022. Ust. čl. 2 smlouvy obsahovalo ujednání, podle kterého měla být žalovaná v případě jejího prodlení s plněním závazků dle smlouvy povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Zároveň měly okamžikem vzniku prodlení žalované se splacením zápůjčky či jakékoliv její části veškeré dosud vyúčtované poplatky přirůst k jistině zápůjčky a stát se její součástí. Žalovaná se rovněž zavázala, že žalobkyni uhradí účelně vynaložené náklady související s jejím prodlením, konkrétně například poplatek za každou písemnou upomínku, jehož výše dle smlouvy měla činit 500 Kč.

6. Z výpisu z běžného účtu č. 2022 ze dne 30. 11. 2022 soud zjistil, že žalobkyně dne 12. 11. 2022 odeslala ve prospěch účtu žalované částku 2 000 Kč, dne 13. 11. 2022 částku 2 000 Kč a dne 14. 11. 2022 odeslala ve prospěch účtu žalované 2x částku 2 000 Kč, celkem tedy tímto způsobem žalované poskytla 8 000 Kč.

7. Z upomínek z 19. 12. 2022, 26. 12. 2022, 2. 1. 2023, 11. 1. 2023 a 26. 1. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vystavila v období od 19. 12. 2022 do 26. 1. 2023 žalované celkem pět upomínek, jejichž prostřednictvím měla být žalovaná vyzvána k úhradě jejího dluhu z předmětné smlouvy o zápůjčce.

8. Z předžalobní výzvy z 5. 9. 2023, která byla dle přiloženého poštovního podacího lístku odeslána žalované téhož dne, bylo zjištěno, že žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu v celkové výši 15 858 Kč a nákladů právního zastoupení v dodatečně poskytnuté lhůtě s upozorněním, že v případě neuhrazení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

9. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně poskytla na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky 12. 11. 2022, ve znění dodatků, žalované dne 12. 11. 2022 částku 2 000 Kč, dne 13. 11. 2022 částku 2 000 Kč a dne 14. 11. 2022 částku 4 000 Kč, celkem tedy 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala uvedené prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 600 Kč, obojí ve lhůtě do 12. 12. 2022. Současně si účastnice ve smlouvě sjednaly pro případ prodlení žalované s vrácením zápůjčky smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně a povinnost žalované zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady související s prodlením žalované, konkrétně mimo jiné též poplatek za každou písemnou výzvu k úhradě ve výši 500 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno i to, že okamžikem prodlení žalované se splacením zápůjčky nebo jakékoliv její části veškeré dosud vyúčtované poplatky přirostou k jistině a stanou se její součástí. Žalobkyně vystavila žalované celkem pět upomínek k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy, prokazatelně pak žalovanou písemně vyzvala k úhradě jejího dluhu předžalobní výzvou jejího zástupce z 5. 9. 2023.

10. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení ZSÚ, neboť žalobkyně předmětnou smlouvu uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tj. v postavení podnikatele, zatímco žalovaná při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti nejednala, byla tedy v pozici spotřebitele. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejném druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastnicemi byla dne 12. 11. 2022 uzavřena smlouva o zápůjčce, která vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZSÚ. Právní vztah mezi účastnicemi se tak mimo jiné řídil též právní úpravou obsaženou v ZSÚ. Žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením předmětné smlouvy stíhala podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, tedy její schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ byla přitom žalobkyně oprávněna poskytnout žalované spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení její úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. Soud má po provedeném dokazování za to, že žalobkyně své shora uvedené povinnosti nedostála, neboť si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalované úvěr splácet.

12. Předně je třeba zdůraznit, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran prokázání toho, že před uzavřením smlouvy řádně splnila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 věty prvé ZSÚ, tedy povinnost posoudit, zda nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit, v řízení stíhalo žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru. Evropský soudní dvůr dospěl v rozsudku CA Consumer Finance, C -449/13, k závěru, že důkazní břemeno nese poskytovatel úvěru, neboť spotřebitel jednak zpravidla nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel úvěru, zejména však ve většině případů nemá odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. Těmito znalostmi by naopak dozajista měl disponovat poskytovatel úvěru jakožto podnikatel a profesionál v oboru (blíže viz závěry obsažené v komentáři k § 86 ZSÚ in Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, dostupném v systému Beck-online).

13. Odpověď na otázku, jakým způsobem by měl poskytovatel úvěru postupovat při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, poskytuje v obecné rovině ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ, podle něhož má poskytovatel úvěru vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů, přičemž hodnotu majetku má zohlednit pouze za předpokladu, že dle smlouvy o spotřebitelském úvěru má být úvěr částečně nebo zcela splacen výnosem z prodeje takového majetku a nikoliv pravidelnými splátkami, případně za situace, kdy z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na výši jeho příjmů. Je však třeba mít na paměti, že zmíněné ustanovení pouze akcentuje nejdůležitější kritéria při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, rozhodně však dostatečným způsobem nekonkretizuje veškeré podstatné aspekty daného procesu. V této souvislosti se sluší znovu odkázat na závěry již shora citované komentářové literatury. Podle ní se například s požadavkem odborné péče může jen těžko slučovat postup poskytovatele, který si neověří, zda spotřebitel není již v době posuzování úvěruschopnosti v úpadku, a to jednak pomocí insolvenčního rejstříku, jednak pomocí tzv. negativních registrů klientských informací, tedy databází vedených podle § 20z zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, které obsahují informace o závazcích spotřebitelů, u nichž došlo k prodlení. Pokud je totiž spotřebitel již delší dobu v prodlení s úhradou závazků více věřitelům, pak to prakticky s jistotou vylučuje jeho schopnost splácet jakékoliv další závazky. Poskytovatel by si tedy informace z negativního registru klientských informací měl opatřit v zásadě vždy. Zmíněnými registry jsou zejména registr [příjmení] zájmového sdružení právnických osob, Bankovní registr klientských informací společnosti CBCB – Czech Banking Credit Bureau, a.s., a Nebankovní registr klientských informací CNCB, z. s. p. o. Samozřejmě se nabízí rovněž možnost lustrace v rejstříku zahájených exekucí, z něhož lze nepochybně rovněž zjistit údaje o případné špatné platební morálce žalované ve vztahu k jeho dřívějším závazkům.

14. V posuzované věci žalobkyně k podané žalobě nedoložila jediný důkaz, který by svědčil o tom, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce byla jakkoliv ověřována schopnost žalované tuto zápůjčku splatit. Obsah předložené smlouvy o zápůjčce naopak nasvědčuje spíše tomu, že žalobkyně se procesu ověření úvěruschopnosti žalované nevěnovala vůbec, neboť ve smlouvě ani dalších předložených listinách o tom není jediná zmínka. Žalobkyně na výzvu soudu k předložení listin prokazujících, že došlo k posouzení úvěruschopnosti žalované, respektive to, jaké byly výsledky tohoto posouzení, žádné listiny nepředložila a uvedla, že po žalované požaduje vrácení poskytnuté jistiny zápůjčky z titulu práva na vydání bezdůvodného obohacení.

15. Za dané situace soud nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k prokázání splnění její povinnosti obsažené v § 86 odst. 1 ZSÚ. Předmětnou smlouvu o zápůjčce tedy bylo nutné posoudit jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ.

16. Z tvrzení žalobkyně lze dovodit, že žalovaná jí doposud vrátila částku ve výši 1 000 Kč. Žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že by žalobkyni uhradila více. Soud proto vyšel z toho, že aktuálně jí z poskytnuté jistiny úvěru zbývá vrátit ještě 7 000 Kč. Podané žalobě tedy vyhověl co do této částky, přičemž žalované v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. umožnil, aby dluh žalobkyni splácela v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, neboť má za to, že by nebylo v možnostech žalované uhradit celou dlužnou částku najednou. Soud si je vědom toho, že v zásadě by měl postavit najisto, jaké jsou aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry žalované a v jaké době by tedy měla být žalovaná reálně schopna dlužnou jistinu zápůjčky žalobkyni vrátit. Žalovaná se však nedostavila k jednání, které soud ve věci nařídil, přičemž soud má za to, že by bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení, aby jednání odročoval a oddaloval tak meritorní rozhodnutí věci pouze za účelem zjišťování poměrů žalované a stanovení odpovídající lhůty k plnění. Soud má za to, že splátkový kalendář, který žalované určil, je přiměřený okolnostem řešené věci, tedy na jedné straně výši dlužné částky, na straně druhé možnostem a schopnostem žalované, v jejichž silách by podle názoru soudu nepochybně mělo být hradit měsíčně splátku ve výši 500 Kč. Zároveň lze konstatovat, že pokud žalovaná svůj dluh prostřednictvím splátek uhradí řádně a včas, stane se tak nejpozději za 14 měsíců, což je lhůta, kterou lze ve vztahu k žalobkyni jakožto věřiteli považovat ještě za přiměřenou, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že z její strany došlo k porušení zákonem stanovených povinností a prodloužení lhůty k plnění je toho zákonným důsledkem.

17. Splatnost jednotlivých splátek soud stanovil k 20. dni příslušného kalendářního měsíce s tím, že první splátka bude splatná v měsíci následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci. Současně byla vyslovena doložka o ztrátě výhody splátek, což znamená, že pokud žalovaná neuhradí byť jen jedinou splátku řádně a včas, může se po ní žalobkyně domáhat úhrady celé zbývající části dluhu najednou.

18. Ve zbývající části, tedy co do částky 7 782 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to ani z aktuálně dlužné části jistiny zápůjčky, a to s ohledem na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť teprve rozsudkem vydaným v tomto řízení byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaná se tak doposud nemohla ocitnout v prodlení.

19. Předmětem řízení byl nárok na zaplacení 12 282 Kč s příslušenstvím a dále náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 7 000 Kč, naopak co do částky 7 782 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně byla úspěšná co do 47 %, žalovaná co do 53 %, poměr úspěchu a neúspěchu účastnic je tedy prakticky shodný. S ohledem na tuto skutečnost rozhodl soud v otázce náhrady nákladů řízení tak, že žádná z účastnic nemá právo na jejich náhradu.