9 C 307/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 3 780 Kč s příslušenstvím <b>Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 780 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 633,02 Kč a nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 126 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 15. 10. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 3 780 Kč s příslušenstvím z titulu nesplnění povinnosti žalované podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen zák. č. 348/2005 Sb.). Žalobu zdůvodnila tím, že ačkoliv se žalovaná dne 1. 9. 2007 přihlásila k placení televizních poplatků, tuto svou zákonnou povinnost v období od října 2017 do ledna 2020 řádně neplnila a televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně neplatila, a to ani k opakovaným výzvám žalobkyně. Ta proto vedle dlužných poplatků za uvedené období ve výši 3 780 Kč požadovala rovněž příslušný zákonný úrok z prodlení z jednotlivých dlužných poplatků kapitalizovaný za období ode dne následujícího dni splatnosti jednotlivých poplatků do data vyhotovení žaloby, tedy do 15. 10. 2020, a to v částce 633,02 Kč.

2. Žalovaná žalobou požadovaný nárok ani částečně neuznala. Namítala, že v roce 2017 bydlela se svým tehdejším manželem v pronajatém bytě v Moravské Třebové, přičemž poplatkovou povinnost plnila prostřednictvím své pronajímatelky [jméno] [příjmení]. Ta televizní poplatky hradila prostřednictvím služby SIPO. Od roku 2018 žalovaná nevlastní televizor. Rozvedla se a nyní je samoživitelkou, má pouze tablet od rodičů, kde občas sleduje internetovou televizi, kterou hradí její současný přítel. Vůbec si neuvědomila, že by se z evidence poplatníků televizního poplatku měla odhlásit. Pro případ, že by soud podané žalobě vyhověl, požádala žalovaná o možnost dlužnou částku žalobkyni splácet, neboť aktuálně není schopna z důvodu svých nepříznivých majetkových a výdělkových poměrů dluh uhradit jednorázově. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána s čistým měsíčním výdělkem cca 15 000 Kč, dále pobírá příspěvek na bydlení a přídavky na děti v celkové výši cca 5 000 Kč, bývalý manžel jí pak zasílá výživné, jehož výše pro obě děti činí 3 000 Kč. Žalovaná žije s dětmi sama a po úhradě všech nezbytných nákladů jí nezbývá k dispozici tak vysoká částka, aby mohla žalobou nárokovanou pohledávku uhradit jednorázově. Proto žalovaná požádala o možnost splácet dluh v měsíčních splátkách po 500 Kč.

3. Žalobkyně v reakci na procesní obranu žalované uvedla, že ke skončení poplatkové povinnosti žalované by došlo pouze za situace, kdy by žalovaná podala odhlášku ve smyslu § 8 zák. č. 348/2005 Sb., k jejímuž podání je poplatník televizního poplatku povinován za situace, kdy již nenaplňuje definici poplatníka ve smyslu § 3 zák. č. 348/2005 Sb., tedy pokud již nevlastní, případně nedrží televizní přijímač. Samotná povinnost k úhradě televizního poplatku by v takovém případě zanikla až v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém by došlo k doručení odhlášky žalované do sídla žalobkyně. Samotná poplatková povinnost není v žádném případě spojena s adresou pobytu žalované, její případné odstěhování se tady na povinnosti platit televizní poplatek nic nemění. Žádnou takovou odhlášku žalované žalobkyně neeviduje. Žalobkyně dále souhlasila s tím, aby soud umožnil žalované dluh splácet, navrhla, aby minimální výše splátky činila 500 Kč měsíčně.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaná je od září 2007 přihlášena k placení televizních poplatků. Žalobkyně dopisem ze dne 15. 3. 2020 vyzvala žalovanou prostřednictvím služby DINO České pošty, s. p., k zaplacení televizních poplatků za období od ledna 2017 do ledna 2020, a to ve výši 4 995 Kč, a dále úroků z prodlení ve výši 668,99 Kč. Svou výzvu k úhradě dluhu pak opakovala ještě formou dopisů z 27. 5. 2020 a 15. 7. 2020. Žalovaná na základě nájemní smlouvy ze dne 23. 2. 2016 užívala jako nájemce byt na adrese [adresa žalované], kde byla též hlášena k trvalému pobytu. Vlastníkem bytu je [jméno] [příjmení]. Nájem bytu skončil na základě dohody smluvních stran k 1. 4. 2019.

5. Podle § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba.

6. Podle § 8 odst. 8 zák. č. 348/2005 Sb. platí, že z evidence poplatníků televizního poplatku je povinen se odhlásit poplatník, který a) přestal být poplatníkem podle tohoto zákona, b) byl osvobozen podle § 4 odst. 1, c) neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek podle § 5 odst. 2, a to do 15 dnů ode dne, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující odhlášení. Při odhlášení je povinen připojit písemné čestné prohlášení potvrzující, že nastala některá z těchto skutečností. Odhlašuje-li se z evidence poplatníků fyzická osoba, která podle § 5 odst. 2 neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek, je v čestném prohlášení povinna dále uvést jméno, popřípadě jména a příjmení, datum narození a adresu trvalého pobytu, u cizinců popřípadě dlouhodobého pobytu poplatníka, s nímž žije ve společné domácnosti12) a který splnil oznamovací povinnost podle odstavce 2. Podle § 7 odst. 5 zák. č. 348/2005 Sb. v případě, že se poplatník odhlásí z evidence poplatníků nebo sníží-li počet evidovaných televizních přijímačů, zaplatí televizní poplatek v původní výši rovněž za měsíc, v němž byly tyto změny oznámeny provozovateli vysílání ze zákona. Případné přeplatky provozovatel vysílání ze zákona, popřípadě pověřená osoba vrátí.

7. V řešené věci nebylo mezi účastníky sporu o tom, že žalovaná až do roku 2016 televizní poplatky řádně hradila. Fakt, že jí následně u žalobkyně vznikl z titulu neuhrazených poplatků dluh, žalovaná vysvětlovala tak, že od března 2016 televizní poplatky hradila prostřednictvím pronajímatelky bytu, v němž tehdy i s rodinou bydlela. Sama však připustila, že tuto skutečnost žalobkyni neoznámila. Od roku 2018 pak dle svého tvrzení vůbec nevlastní televizor.

8. Je třeba přisvědčit argumentaci žalobkyně, podle níž žalovanou v případě, že přestala splňovat zákonnou definici poplatníka televizních poplatků (§ 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb.), stíhala podle § 8 odst. 8 písm. a) zák. č. 348/2005 Sb. povinnost odhlásit se z evidence poplatníků vedené žalobkyní. Bylo tedy na žalované, aby žalobkyni zaslala odhlášku z evidence včetně svého písemného čestného prohlášení, které by potvrzovalo, že přestala splňovat podmínky pro vedení v evidenci poplatníků (viz § 8 odst. 8 věta druhá zák. č. 348/2005 Sb.). Jestliže tak žalovaná neučinila, je v evidenci poplatníků vedena i nadále právem a na její povinnosti platit žalobkyni televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně (§ 6 zák. č. 348/2005 Sb.) se nic nezměnilo. I kdyby bylo pravdivé tvrzení žalované o tom, že televizní poplatek hradila prostřednictvím pronajímatelky bytu, v němž bydlela, nemění to nic na tom, že dokud žalovaná tuto skutečnost žalobkyni neoznámila, stíhala ji i nadále povinnost hradit televizní poplatky pod svým jménem, neboť žalovaná byla i nadále vedena v evidenci poplatníků žalobkyně.

9. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že by žalovaná v žalobkyní tvrzeném období televizní poplatky hradila pod svým jménem nebo že by žalobkyni oznámila, že je bude hradit prostřednictvím [jméno] [příjmení], dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je v plném rozsahu důvodná. Uložil proto žalované povinnost zaplatit žalobkyni 3 780 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného žalobkyní za dobu ode dne následujícího dni splatnosti jednotlivých dlužných měsíčních poplatků do data vyhotovení žaloby. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění, neboť žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyla odpovědná. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

10. Žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná a svědčí jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 726 Kč (mimosmluvní odměna ve výši 400 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., dvě paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 126 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 126 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

11. Pokud jde o stanovenou lhůtu k plnění, soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. vyhověl žádosti žalované a umožnil jí dlužnou částku včetně přiznané náhrady nákladů řízení splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč s tím, že tyto splátky budou splatné vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci. K tomuto rozhodnutí vedl soud fakt, že žalovaná je zjevně v tíživé finanční situaci, je matkou - samoživitelkou a její aktuální majetkové a výdělkové poměry jí neumožňují uhradit dluh včetně náhrady nákladů řízení jednorázově. Žalobkyně navíc s poskytnutím splátkového kalendáře souhlasila a soud má za to, že rozložení splatnosti dlužné částky může vést k lepší vymahatelnosti pohledávky a k tomu, aby žalovaná byla motivována svůj dluh uhradit dobrovolně, bez nutnosti započetí vykonávacího řízení. Soud současně vyslovil doložku ztráty výhody splátek, což v praxi znamená, že pokud žalovaná neuhradí řádně a včas byť jen jedinou stanovenou splátku, stane se jednorázově splatnou celá zbývající část jejího dluhu, pokud takový nárok žalobkyně uplatní ve lhůtě do splatnosti nejblíže příští splátky.