9 C 312/2023

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 74 700 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 670 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 65 030 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 430,44 Kč, úrokem ve výši 25 % ročně z částky 25 912,73 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 625,95 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 005,66 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 29. 11. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 74 700 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena mezi právnická osoba., IČO IČO (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným 17. 12. 2020. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytl její právní předchůdce žalovanému peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 25 560 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 772 Kč a úhradu za umožnění splátek v hotovosti v místě bydliště žalovaného ve výši 7 560 Kč. Žalovaný nesplácel řádně a včas sjednané splátky úvěru. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovaným vzniklou z titulu předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni smlouvou z 2. 8. 2023. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 25 912,73 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 4 092,93 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 17 278,37 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 555,45 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v bydlišti žalovaného ve výši 5 110,52 Kč a smluvní pokuty ve výši 19 750 Kč. Vedle těchto částek dále požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 9 430,44 Kč vyčísleného z dlužné jistiny úvěru za období od 18. 8. 2022 do 11. 7. 2023, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného k datu 11. 7. 2023 ve výši 4 625,95 Kč, běžícího smluvního úroku ve výši 25 % z dlužné jistiny úvěru ve výši 25 912,73 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině úvěru a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru tedy z částky 30 005,66 Kč) od 12. 7. 2023 do zaplacení.

2. Při jednání, které se ve věci konalo 14. 2. 2024, žalovaný uvedl, že předmětnou úvěrovou smlouvu s ním sepisovala jméno FO, která za ním následně rovněž jezdila vybírat splátky úvěru. Někdy se stalo, že zapomněla a nepřijela, někdy žalovaný neměl dost prostředků a splátku jí nezaplatil. V prosinci 2020, kdy smlouvu uzavíral, byl zaměstnán u společnosti Anonymizováno-Anonymizováno., jeho čistý měsíční příjem činil asi 25 000 Kč. Bydlel v nájmu, hradil nájemné ve výši cca 6 000 Kč měsíčně. Měl i další dluhy, jmenovitě například dluh vůči Anonymizováno. ve výši 270 000 Kč, na který hradil měsíční splátky ve výši dva až tři tisíce korun. Měl i další dluhy, ty však již není schopen specifikovat. Zástupkyně právního předchůdce žalobkyně po něm před podpisem smlouvy požadovala pouze předložení občanského průkazu a výplatní pásky, žádné jiné listiny nechtěla.

3. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobkyně nebyla schopna u shora uvedeného jednání upřesnit žalobní tvrzení v tom smyslu, aby bylo zřejmé, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalovaného, poskytl soud u jednání zástupkyni žalobkyně příslušné procesní poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), v jehož rámci sdělil, že aby mohla být žalobkyně s podanou žalobou úspěšná, bude třeba, aby doplnila rozhodné skutečnosti ve vztahu k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavření předmětné úvěrové smlouvy a současně předložila soudu důkazy k prokázání toho, že právní předchůdce žalobkyně dostál své zákonné povinnosti, úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy posoudil na základě relevantních podkladů a dospěl k závěru, že žalovaný bude schopen splácet dohodnuté splátky úvěru. Zástupkyně žalobkyně byla současně poučena o tom, že pokud žalobkyně výzvě soudu nevyhoví, bude jí přiznána pouze aktuální dlužná jistina úvěru po odečtení úhrad provedených žalovaným. V neposlední řadě se jí dostalo i poučení o tom, že je třeba, aby žalobkyně doplnila žalobu v tom smyslu, aby bylo zřejmé, z jakého titulu se domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 19 750 Kč a jak dospěla k výši požadované smluvní pokuty.

4. Přípisem soudu došlým 5. 3. 2024 žalobkyně reagovala na shora uvedené poučení a sdělila, že její právní předchůdce splnil svou povinnost a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného, a to zejména na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a získané informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Ten v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že je od 14. 11. 2012 zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti Anonymizováno IČO IČO, výše jeho měsíčních příjmů činí 26 292 Kč, jeho měsíční výdaje pak 12 054 Kč, je svobodný, bydlí v nájmu a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Právní předchůdce žalobkyně si tvrzenou majetkovou situaci žalovaného ověřil z jeho výplatních pásek a výpisu z běžného účtu. Tímto způsobem dospěl k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně dále uvedla, že smluvní pokutu ve výši 19 750 Kč požaduje za prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru, kdy nárok na tuto smluvní pokutu podle ní vyplývá z ustanovení obsaženého na první straně úvěrové smlouvy, a přiložila též tabulku, z níž vyplynulo, jakým způsobem dospěla k celkové výši nárokované smluvní pokuty (tato byla počítána z aktuálních dlužných částek za období od 18. 2. 2021 do 2. 1. 2023).

5. Při jednání konaném ve věci dne 27. 3. 2024 v nepřítomnosti žalobkyně i jejího zástupce, kteří se k jednání bez omluvy nedostavili, žalovaný uvedl, že aktuálně pracuje jako OSVČ v oboru truhlář, vykonává rovněž zednické práce. Měsíčně si vydělá okolo 30 000 Kč, bydlí s přítelkyní, v červenci se jim má narodit potomek. Má dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem. Bydlí v nájmu, měsíčně platí nájemné ve výši 13 000 Kč včetně záloh na energie, výživné hradí v měsíční výši 7 500 Kč, dále hradí paušální částky 6 000 Kč až 8 000 Kč za telefon, internet a televizi, pojistné na auto ve výši 2 500 Kč pololetně. Splácí ještě úvěr u právnická osoba., jeho výši ani výši splátek nezná. Žalovaný vyjádřil přesvědčení, že by měl být schopen uhradit dluh žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč.

6. Z žádosti o úvěr z 16. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaný požádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 36 000 Kč na 20 měsíců. V žádosti uvedl, že je zaměstnaný u společnosti P-D Refractories a.s., má příjem ve výši 26 292 Kč měsíčně, jeho měsíční výdaje tvoří náklady na bydlení a energie ve výši 4 000 Kč, náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 5 000 Kč a měsíční splátky stávajících půjček ve výši 3 054 Kč. Celkem tedy jeho náklady činí 12 054 Kč, po jejich odečtení mu zbývá použitelný měsíční příjem ve výši 14 238 Kč. Dále uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost.

7. Ze smlouvy o úvěru č. 0348078 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 17. 12. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že uvedenou částku vrátí a současně zaplatí úrok ve výši 8 388 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 25 560 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 3 772 Kč a inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalovaného ve výši 7 560 Kč. Celkem tedy měl žalovaný dle smlouvy zaplatit žalobkyni 81 280 Kč, a to ve dvaceti pravidelných měsíčních splátkách po 4 064 Kč, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, každá další pak vždy do měsíce po datu splatnosti předchozí splátky. Ve smlouvě bylo rovněž sjednáno, že pokud žalovaný nezaplatí jakoukoliv splátku dle smlouvy řádně a včas, je povinen zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta bude splatná v den následující po dni prodlení. Za prodlení s každou jednotlivou splátkou pak bylo možné žalovanému uložit smluvní pokutu maximálně ve výši 500 Kč.

8. Z žalobkyní předložené transakční historie k předmětné úvěrové smlouvě soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh z této smlouvy celkem uhradil 26 330 Kč, a to v období od 18. 12. 2020 do 20. 2. 2022.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 2. 8. 2023 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, ze seznamu postoupených pohledávek, jakož i z potvrzení o zaplacení kupní ceny za postoupené pohledávky ze 14. 8. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku ze shora uvedené úvěrové smlouvy za žalovaným na žalobkyni.

10. Z dopisu z 15. 8. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně písemně oznámil žalovanému skutečnost, že došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni.

11. Z předžalobní výzvy z 1. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 92 202,60 Kč vzniklého z předmětné úvěrové smlouvy ve lhůtě do 16. 11. 2023 a upozornila jej, že pokud dluh neuhradí dobrovolně, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

12. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 17. 12. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátí a současně mu zaplatí i úrok ve výši 8 388 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 25 560 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 3 772 Kč a inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalovaného ve výši 7 560 Kč. Celkem tedy měl žalovaný dle smlouvy zaplatit žalobkyni 81 280 Kč, a to ve dvaceti pravidelných měsíčních splátkách po 4 064 Kč, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, každá další pak vždy do měsíce po datu splatnosti předchozí splátky. Ve smlouvě bylo rovněž sjednáno, že pokud žalovaný nezaplatí jakoukoliv splátku dle smlouvy řádně a včas, je povinen zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta bude splatná v den následující po dni prodlení. Za prodlení s každou jednotlivou splátkou pak bylo možné žalovanému uložit smluvní pokutu maximálně ve výši 500 Kč. Pohledávku za žalovaným vzniklou z titulu předmětné úvěrové smlouvy právní předchůdce žalobkyně následně postoupil na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně sama žalovaného písemně vyzývala k úhradě dluhu. Žalovaný celkem na svůj dluh ze smlouvy doposud uhradil 26 330 Kč.

13. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „ZSÚ“), tedy ve znění účinném v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 78 odst. 1 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle odstavce 4 téhož paragrafu poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

14. Žalobkyně sice nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, nicméně svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. vstoupila do práv a povinností svého právního předchůdce týkajících se předmětné úvěrové smlouvy.

15. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 17. 12. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, která vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZSÚ. Právní vztah mezi smluvními stranami se tak mimo jiné řídil též právní úpravou obsaženou v ZSÚ. Právního předchůdce žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením předmětné smlouvy stíhala podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ byl přitom právní předchůdce žalobkyně oprávněn poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Soud má po provedeném dokazování za to, že právní předchůdce žalobkyně své shora uvedené povinnosti nedostál, neboť si neobstaral dostatečné podklady k tomu, aby mohl skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet, respektive to, že by si tyto podklady obstaral, žalobkyně v řízení neprokázala.

16. Předně je třeba zdůraznit, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran prokázání toho, že před uzavřením smlouvy byla řádně splněna povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 věty prvé ZSÚ, tedy povinnost posoudit, zda nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit, v řízení stíhalo žalobkyni jakožto právního nástupce poskytovatele úvěru. Evropský soudní dvůr dospěl v rozsudku CA Consumer Finance, C-449/13, k závěru, že důkazní břemeno nese poskytovatel úvěru, neboť spotřebitel jednak zpravidla nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel úvěru, zejména však ve většině případů nemá odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. Těmito znalostmi by naopak dozajista měl disponovat poskytovatel úvěru jakožto podnikatel a profesionál v oboru (blíže viz závěry obsažené v komentáři k § 86 ZSÚ in Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, dostupném v právním systému Beck-online).

17. Odpověď na otázku, jakým způsobem by měl poskytovatel úvěru postupovat při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, poskytuje v obecné rovině ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ, podle něhož má poskytovatel úvěru vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů, přičemž hodnotu majetku má zohlednit pouze za předpokladu, že dle smlouvy o spotřebitelském úvěru má být úvěr částečně nebo zcela splacen výnosem z prodeje takového majetku a nikoliv pravidelnými splátkami, případně za situace, kdy z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na výši jeho příjmů. Je však třeba mít na paměti, že zmíněné ustanovení pouze akcentuje nejdůležitější kritéria při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, rozhodně však dostatečným způsobem nekonkretizuje veškeré podstatné aspekty daného procesu. V této souvislosti se sluší znovu odkázat na závěry již shora citované komentářové literatury. Podle ní se například s požadavkem odborné péče může jen těžko slučovat postup poskytovatele, který si neověří, zda spotřebitel není již v době posuzování úvěruschopnosti v úpadku, a to jednak pomocí insolvenčního rejstříku, jednak pomocí tzv. negativních registrů klientských informací, tedy databází vedených podle § 20z zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, které obsahují informace o závazcích spotřebitelů, u nichž došlo k prodlení. Pokud je totiž spotřebitel již delší dobu v prodlení s úhradou závazků více věřitelům, pak to prakticky s jistotou vylučuje jeho schopnost splácet jakékoliv další závazky. Poskytovatel by si tedy informace z negativního registru klientských informací měl opatřit v zásadě vždy. Zmíněnými registry jsou zejména registr SOLUS zájmového sdružení právnických osob, Bankovní registr klientských informací společnosti CBCB – Czech Banking Credit Bureau, a.s., a Nebankovní registr klientských informací CNCB, z. s. p. o. Samozřejmě se nabízí rovněž možnost lustrace v rejstříku zahájených exekucí, z něhož lze nepochybně rovněž zjistit údaje o případné špatné platební morálce žalovaného ve vztahu k jeho dřívějším závazkům.

18. V posuzované věci žalobkyně k podané žalobě nedoložila jediný důkaz, který by svědčil o tom, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla jejím právním předchůdcem jakkoliv ověřována schopnost žalovaného úvěr splatit. Žádost o poskytnutí úvěru vyplněná žalovaným takovým důkazem rozhodně není. Na tomto místě se nabízí otázka, proč nebyly soudu předloženy alespoň výplatní pásky žalovaného, respektive výpis z jeho bankovního účtu, když z předložené žádosti o poskytnutí úvěru vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně měl mít před uzavřením smlouvy tyto dokumenty k dispozici. Sluší se připomenout, že podle § 78 odst. 4 ZSÚ měl právní předchůdce žalobkyně, respektive po postoupení pohledávky žalobkyně samotná, povinnost tyto dokumenty uchovávat po dobu nejméně pěti let od zániku právního vztahu založeného předmětnou úvěrovou smlouvou. Soudu nebylo ani jakkoliv doloženo, že by právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřoval platební morálku žalovaného například v insolvenčním rejstříku, rejstříku zahájených exekucí či negativních registrech klientských informací. Ze sdělení žalovaného přitom vyplývá, že měl v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy i další dluhy, které splácel. Žalovaný také sdělil, že obchodní zástupkyně právního předchůdce žalobkyně po něm při uzavření smlouvy požadovala pouze předložení dokladu totožnosti a výplatní pásky, žádné jiné listiny dokládat nemusel.

19. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně své povinnosti uvedené v § 86 odst. 1 ZSÚ na základě relevantních podkladů posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit nedostál, a pokud ano, pak se to žalobkyni v řízení nepodařilo prokázat. Za této situace soud neměl jinou možnost, než předmětnou smlouvu o úvěru posoudit jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ.

20. Důsledkem neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru je podle § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ to, že žalovaný jakožto spotřebitel povinen vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu úvěru, a to navíc v době přiměřené jeho možnostem. Žalovanému bylo poskytnuto 36 000 Kč, doposud uhradil 26 330 Kč, k úhradě mu tedy zbývá ještě 9 670 Kč. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení této částky. Ve zbývajícím rozsahu potom žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to i ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení, kdy lhůta k plnění, jak bude uvedeno níže, je žalovanému stanovena teprve tímto rozsudkem v souladu s § 87 odst. 1 větou třetí ZSÚ, což znamená, že žalovaný se doposud nemohl ocitnout v prodlení a nemohla mu tedy podle § 1970 o. z. vzniknout povinnost k úhradě úroku z prodlení.

21. Pokud jde o lhůtu k plnění, žalovaný u jednání popsal své aktuální majetkové poměry a vyjádřil se v tom směru, že aktuálně je schopen žalobkyni bez problémů splácet měsíčně 3 000 Kč. Takto vysoké splátky přitom soud považuje s ohledem na zbývající výši dluhu i na to, že rozložení splatnosti je důsledkem porušení zákonné povinnosti právního předchůdce žalobkyně, za odpovídající, neboť pokud žalovaný splátky bude hradit řádně, bude dluh uhrazen nejpozději za čtyři měsíce od právní moci tohoto rozsudku, což není nijak dlouhá doba, která by nepřiměřeně zasahovala do právního postavení žalobkyně. Proto soud uložil žalovanému, aby částku 9 670 Kč uhradil žalobkyni právě v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, jejichž splatnost stanovil vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci. Současně byla vyslovena doložka o ztrátě výhody splátek, což znamená, že pokud žalovaný neuhradí byť jen jedinou splátku řádně a včas, může se po něm žalobkyně domáhat úhrady celé zbývající části dluhu najednou.

22. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 74 700 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 9 670 Kč, v rozsahu částky 65 030 Kč s příslušenstvím pak byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků vzhledem k předmětu řízení tak činí 13 % ku 87 % ve prospěch žalovaného, jemuž by tak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. mělo svědčit právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 74 % (87 – 13 = 74). Žalovaný však u jednání sdělil, že žádné náklady řízení nepožaduje. Proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách. Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.