9 C 312/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 14 715 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky 551 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 551 Kč od 3. 5. 2024 do zaplacení a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 783 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 14 164 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 164 Kč od 3. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho zástupkyně náklady řízení ve výši 4 997,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 26. 7. 2024 původně domáhal po žalovaném zaplacení 14 715 Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnil tím, že dne 13. 8. 2022 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o pronájmu, na jejímž základě žalobce pronajal žalovanému osobní vozidlo zn. , jméno FO, , RZ , SPZ, , a to na dobu od 13. 8. 2022 do 28. 2. 2023. Žalovaný měl za pronájem vozidla hradit měsíční nájemné ve výši 3 000 Kč, což ovšem nečinil a celkové nájemné za shora uvedené období ve výši 21 000 Kč žalobci uhradil až dne 2. 8. 2023. Současně po skončení sjednané doby nájmu žalobci nevrátil pronajatý vůz. Žalobce se s odkazem na čl. VI bod 6.1. smlouvy domáhal po žalovaném zaplacení smluvní pokuty sjednané pro případ řádného nehrazení nájemného v sazbě 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení, přičemž požadoval smluvní pokutu v celkové výši 2 733 Kč, která odpovídala sjednané denní sazbě z částek odpovídajících vždy stanovenému měsíčnímu nájemnému za dobu ode dne jeho splatnosti, tedy od 15. dne v měsíci, do 2. 8. 2023, kdy došlo k úhradě dlužného nájemného žalovaným. Takto požadoval smluvní pokutu za prodlení s úhradou nájemného splatného 15. 8. 2022, 15. 9. 2022, 15. 10. 2022, 15. 11. 2022, 15. 12. 2022, 15. 1. 2023 a 15. 2. 2023. Dále tvrdil, že žalovaný měl dle nájemní smlouvy povinnost uzavřít k pronajatému vozidlu pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem a toto rovněž hradit. Žalovaný však tuto povinnost porušil, neboť žalobce byl ze strany České kanceláře pojistitelů (dále jen „ČKP“) vyzván k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP vztahujícího se k předmětnému vozidlu za období od srpna 2022 do 8. 12. 2022 ve výši 5 264 Kč a za období od 9. 12. 2022 do 28. 2. 2023 ve výši 3 854 Kč. Tyto částky žalobce za žalovaného uhradil a domáhal se jejich náhrady prostřednictvím podané žaloby. Dále si nárokoval částku 2 864 Kč jakožto náhradu pojistného za pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem pronajatého vozidla, které byl nucen jakožto jeho vlastník k vozidlu uzavřít, s tvrzením, že právě tuto částku na pojistném uhradil namísto žalovaného. Bez bližšího vysvětlení pak žalobce v žalobě požadoval rovněž zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 783 Kč. V neposlední řadě pak požadoval úhradu zákonného úroku z prodlení z částky 14 715 Kč od 3. 5. 2024 do zaplacení.

2. V podání, které soudu došlo dne 23. 2. 2025, žalobce upřesnil, že s ohledem na fakt, že žalovaný nehradil řádně sjednané nájemné za pronájem vozidla, ačkoliv byl k nápravě opakovaně ze strany žalobce vyzýván, žalobce dopisem z 3. 12. 2022 odstoupil od nájemní smlouvy. Na uvedené odstoupení žalovaný žádným způsobem nereagoval a vozidlo užíval dál. Zmiňované odstoupení od smlouvy žalobce zohlednil v tom směru, že vzal částečně zpět podanou žalobu co do částky 551 Kč, která představovala původně požadované smluvní pokuty za nájemné splatné v měsících lednu a únoru 2023. Žalobce dále vysvětlil, že částku ve výši 2 864 Kč požaduje z titulu úhrady pojištění vozidla za období od 1. 3. 2023 do 1. 3. 2024, kdy byl nucen pojištění uhradit za žalovaného, který má i nadále vozidlo v držení, nijak nereaguje na výzvy žalobce k vrácení vozidla a ani nepodnikl žádné kroky k tomu, aby vozidlo převzal do svého vlastnictví, i když mu žalobce tuto variantu nabízel. Žalobce v neposlední řadě vzal podanou žalobu částečně zpět co do částky 2 783 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky.

3. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

4. Soud nařídil ve věci první jednání na den 17. 2. 2025. Žalobce i jeho zástupkyně se z jednání omluvili. Žalovaný přibližně tři hodiny před zahájením jednání telefonicky kontaktoval soud a rovněž omluvil svou neúčast u jednání s tím, že na termín jednání zapomněl a již se nestihne dostavit. Nežádal o odročení jednání, souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Přitom sdělil, že žalobou uplatněný nárok uznává a je připraven žalovanou částku uhradit. Rovněž přislíbil, že soudu zašle své stanovisko k podané žalobě písemně, aby bylo možné ověřit jeho totožnost. To však již následně neučinil a nezúčastnil se ani druhého jednání ve věci nařízeného na 5. 3. 2025, ačkoliv i k tomuto jednání byl řádně a včas předvolán. Vzhledem k tomu, že ani žalobce a jeho zástupkyně se k tomuto jednání nedostavili (aniž by se řádně omluvili), konalo se i toto druhé jednání ve věci v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

5. Ze smlouvy o nájmu dopravního prostředku uzavřené mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem dne 13. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalobce pronajal žalovanému na dobu určitou od 13. 8. 2022 do 28. 2. 2023 osobní vozidlo tov. zn. , jméno FO, , RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále jen „Vozidlo“), a to za sjednané měsíční nájemné ve výši 3 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit žalobci vždy do 15. dne daného měsíce. V čl. 1.3. smlouvy bylo sjednáno mimo jiné to, že náklady na provoz Vozidla, jeho udržování ve stavu způsobilém řádného užívání za účelem jeho provozu na pozemních komunikacích, jakož i plnění daňových a poplatkových povinností z titulu provozovatele či uživatele Vozidla, nese žalovaný. V čl. 5.3. smlouvy bylo sjednáno, že žalovaný je povinen uzavřít k Vozidlu pojištění odpovědnosti z jeho provozu. V čl. 6.1 si pak oba účastníci sjednali pro případ prodlení žalovaného s úhradou nájemného povinnost žalovaného zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení.

6. Z dopisu z 3. 12. 2022 soud zjistil, že žalobce uvedeným dopisem s okamžitou platností odstoupil od shora uvedené nájemní smlouvy s odůvodněním, že žalovaný doposud neuhradil dlužné nájemné za pronájem Vozidla, a vyzval žalovaného, aby mu do pěti dnů od obdržení výzvy odevzdal Vozidlo. Dále jej vyzval k úhradě dlužného nájemného, smluvních pokut a nákladů spojených s odesláním písemných upomínek v celkové výši 12 627 Kč ve lhůtě deseti dnů od převzetí výzvy.

7. Z pojistky k pojistné smlouvě č. , hodnota, vystavené dne 8. 3. 2023 UNIQUA pojišťovnou a.s. soud zjistil, že žalobce uzavřel s účinností od 1. 3. 2023 k Vozidlu zákonné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem s uvedenou pojišťovnou. Pojištění bylo sjednáno na dobu určitou do 1. 3. 2024 a žalobci bylo předepsáno pojistné ve výši 2 864 Kč.

8. Z žalobcem předloženého výpisu z jeho bankovního účtu za období od 1. 1. 2023 do 21. 2. 2025 soud zjistil, že žalobce dne 6. 3. 2023 uhradil shora uvedené pojistné za pojištění Vozidla.

9. Z dopisu ČKP z 26. 1. 2023 bylo zjištěno, že ČKP písemně vyzvala žalobce jakožto vlastníka a provozovatele Vozidla evidovaného v registru silničních vozidel k zaplacení příspěvku do garančního fondu ČKP za období od 19. 8. 2022 do 8. 12. 2022 ve výši 5 264 Kč s odůvodněním, že ačkoliv bylo v uvedeném období Vozidlo registrováno jako provozované, v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. k němu v uvedeném období nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem.

10. Z dopisu ČKP z 11. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalobce byl vyzván k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ve vztahu k Vozidlu i za navazující období od 9. 12. 2022 do 28. 2. 2023, kdy tentokráte činila výše příspěvku 3 854 Kč.

11. Z potvrzení o povolení splátek příspěvku ze dne 15. 3. 2023 bylo zjištěno, že ČKP umožnila žalobci splácet příspěvek do jejího garančního fondu ve výši 5 264 Kč za období od 19. 8. 2022 do 8. 12. 2022 v 10 pravidelných měsíčních splátkách po 540 Kč (respektive 404 Kč, pokud jde o poslední splátku), které byly splatné vždy ke 14. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 14. 3. 2023.

12. Z výpisu z bankovního účtu žalobce za období od 1. 11. 2022 do 21. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalobce uhradil ČKP všechny splátky dle splátkového kalendáře uvedeného v předchozím odstavci.

13. Z potvrzení o povolení splátek příspěvku z 19. 4. 2023 soud zjistil, že ČKP umožnila žalobci splácet příspěvek do jejího garančního fondu ve výši 3 854 Kč za období od 9. 12. 2022 do 28. 2. 2023 v 10 pravidelných měsíčních splátkách po 400 Kč (respektive 254 Kč, pokud jde o poslední splátku) splatných vždy k 1. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 1. 5. 2023.

14. Z výpisu z bankovního účtu žalobce za období od 1. 11. 2022 do 21. 2. 2025, z potvrzení o provedené platbě vystaveného , právnická osoba, ., jakož i z potvrzení o provedené platbě vystaveného , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že žalobce uhradil ČKP všechny splátky dle splátkového kalendáře uvedeného v předchozím odstavci.

15. Ze dvou předžalobních upomínek z 25. 1. 2023 a 22. 4. 2024 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím své zástupkyně opakovaně písemně vyzýval žalovaného jednak k vrácení Vozidla, jednak k zaplacení dlužného nájemného, smluvní pokuty a uhrazeného pojistného.

16. Na podkladě uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Žalobce uzavřel se žalovaným dne 13. 8. 2022 smlouvu o nájmu dopravního prostředku, na základě které žalovanému pronajal na dobu určitou od 13. 8. 2022 do 28. 2. 2023 Vozidlo za sjednané měsíční nájemné ve výši 3 000 Kč, které měl žalovaný uhradit dle smlouvy vždy do každého 15. dne příslušného měsíce. Ve smlouvě se žalovaný mimo jiné zavázal uzavřít k Vozidlu zákonné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem a rovněž zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení v případě, že by se dostal do prodlení se zaplacením dohodnutého nájemného. Dopisem z 3. 12. 2022 žalobce z důvodu nehrazení sjednaného nájemného žalovaným odstoupil od nájemní smlouvy a vyzval žalovaného jednak k vrácení Vozidla, jednak k tomu, aby uhradil dlužné nájemné, dohodnutou smluvní pokutu a náklady spojené s odesláním upomínek k úhradě nájemného. Žalovaný Vozidlo žalobci nevrátil. Žalobce byl následně ČKP vyzván k zaplacení příspěvku do garančního fondu ČKP za období od 19. 8. 2022 do 8. 12. 2022 ve výši 5 264 Kč a za období od 9. 12. 2022 do 28. 2. 2023 ve výši 3 854 Kč, a to z toho důvodu, že v uvedených obdobích bylo Vozidlo v registru silničních vozidel evidováno jako provozované, v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. však k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Žalobce oba shora uvedené příspěvky uhradil ze svého. Současně uzavřel k Vozidlu u UNIQUA pojišťovny a.s. pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem na období od 1. 3. 2023 do 1. 3. 2024, přičemž v souvislosti s tímto pojištěním uhradil pojišťovně ze svého pojistné ve výši 2 864 Kč. Žalobce následně písemně vyzval žalovaného jednak k vrácení Vozidla, jednak k zaplacení v žalobě uplatněných nároků.

17. Soud v prvé řadě s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby učiněné žalobcem řízení ve výroku I. tohoto rozsudku v rozsahu zpětvzetí žaloby, tedy co do částky 551 Kč (část nárokované smluvní pokuty za prodlení s úhradou nájemného za měsíce leden a únor 2023) s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 551 Kč od 3. 5. 2024 do zaplacení a dále co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 783 Kč, v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. částečně zastavil.

18. Po právní stránce pak soud hodnotil věc jako spor vyplývající ze smlouvy o nájmu dopravního prostředku uzavřené dle § 2321 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), na kterou zároveň dopadají i obecná ustanovení o nájmu obsažená v § 2201 a násl. o. z.

19. Podle § 2321 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

20. Podle § 2913 odst. 1 o. z. platí, že poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o nájmu dopravního prostředku uzavřenou ve smyslu § 2321 o. z. Žalobce svůj závazek z této smlouvy splnil, když žalovanému poskytl k užívání Vozidlo na sjednanou dobu, tj. od 13. 8. 2022 do 28. 2. 2023. Bylo tedy na žalovaném, aby i on dostál svým smluvním povinnostem a hradil žalobci sjednané nájemné ve výši 3 000 Kč, které bylo splatné vždy ke každému 15. dni měsíce, za který žalobci náleželo. Žalobce tvrdil, že žalovaný mu sjednané nájemné v dohodnutém termínu splatnosti nehradil a že ho zaplatil teprve 2. 8. 2023, tedy dlouho po skončení sjednané doby pronájmu Vozidla. Toto tvrzení žalovaný nijak nevyvrátil, v řízení zůstal de facto zcela nečinným, na podanou žalobu nijak nereagoval, k nařízeným jednáním soudu se nedostavil. Telefonát, v němž žalovaný svůj dluh vůči žalobci uznal, nemůže být pro soud relevantní, neboť nebylo možné ověřit totožnost volajícího. I pokud by k tomuto telefonátu nedošlo, musel by soud za daných okolností vycházet z toho, že tvrzení žalobce ohledně prodlení žalovaného s hrazením sjednaného nájemného je pravdivé, neboť břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran toho, že nájemné řádně hradil, v řízení tížilo žalovaného, který obě břemena zjevně neunesl.

24. Tím, že žalovaný nehradil řádně a včas sjednané nájemné, vznikla mu v prvé řadě podle čl. 6.1. nájemní smlouvy povinnost uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobci tudíž náleží jím nárokovaná smluvní pokuta, jejíž výše po částečném zpětvzetí žaloby činí celkem 2 182 Kč. Tato částka odpovídá sjednané denní sazbě smluvní pokuty za prodlení s úhradou měsíčních splátek nájemného ve výši 3 000 Kč splatných k 15. 8. 2022, 15. 9. 2022, 15. 10. 2022, 15. 11. 2022 a 15. 12. 2022, kdy žalobce si oprávněně nárokuje smluvní pokutu za období ode dne splatnosti jednotlivých splátek nájemného do data, kdy bylo dlužné nájemné žalobcem uhrazeno, tedy do dne 2. 8. 2023. V rozsahu požadované smluvní pokuty tedy je žaloba důvodná.

25. Žalovaného dle čl. 5.3. smlouvy stíhala též povinnost k předmětnému Vozidlu uzavřít pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Tuto povinnost přitom zjevně nesplnil, neboť žalobci byly ze strany ČKP zaslány dvě výzvy k zaplacení poplatku do garančního fondu ČKP za období od 19. 8. 2022 do 28. 2. 2023, tedy za období, ve kterém měl Vozidlo pronajaté žalovaný (a měl za něj dle smlouvy rovněž uhradit pojistné), a to s odůvodněním, že ačkoliv bylo v tomto období Vozidlo evidováno jako provozované, žádné pojištění odpovědnosti k němu sjednáno nebylo. Žalobce prokázal, že shora uvedené příspěvky uhradil on sám, čímž mu v důsledku porušení smluvní povinnosti žalovaným vznikla škoda v celkové výši 9 118 Kč (5 264 Kč + 3 854 Kč), kterou je žalovaný povinen nahradit žalobci podle § 2913 odst. 1 o. z.

26. V neposlední řadě je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 2 864 Kč, která představuje pojistné zaplacené žalobcem za období od 1. 3. 2023 do 1. 3. 2024 v souvislosti s pojistnou smlouvou, kterou musel k Vozidlu na toto období uzavřít žalobce jakožto vlastník a provozovatel Vozidla zapsaný v registru silničních vozidel, a to i přesto, že mu žalovaný doposud Vozidlo fakticky nevrátil a má jej i nadále v držení (toto tvrzení alespoň žalovaný v řízení nijak nevyvrátil). Přitom pokud Vozidlo fakticky provozuje žalovaný, měl by náklady související s provozem Vozidla samozřejmě nést ze svého a mimo jiné by tedy měl hradit pojistné za zákonné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem Vozidla. Tím, že toto pojistné uhradil žalobce ze svého, za žalovaného plnil, co měl po právu plnit sám žalovaný, a toto plnění tedy podle § 2991 odst. 2 o. z. představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které je žalovaný podle § 2991 odst. 1 o. z. povinen žalobci vydat. I v tomto rozsahu tedy soud posoudil žalobu jako důvodnou.

27. Ze shora popsaných důvodů soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 14 164 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od 3. 5. 2024 do zaplacení. Nárok na úhradu úroku z prodlení žalobci vznikl podle § 1970 o. z., neboť žalovaný je v prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

28. Pokud jde o náklady řízení, bylo třeba vycházet z toho, že předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši 17 498 Kč s běžícím zákonným úrokem z prodlení z částky 14 715 Kč. Žalobce byl ve věci procesně úspěšný co do částky 14 164 Kč s běžícím zákonným úrokem z prodlení, naopak co do částky 3 334 Kč s běžícím zákonným úrokem z prodlení z částky 551 Kč, pro kterou bylo řízení v důsledku zpětvzetí žaloby zastaveno, je třeba za procesně úspěšného považovat žalovaného, neboť to byl žalobce, kdo zpětvzetím žaloby zavinil, že řízení bylo zastaveno, a je tedy podle § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. v té části předmětu řízení, ve které bylo řízení zastaveno, povinen hradit jeho náklady. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve vztahu k předmětu řízení tak činí 81 % ku 19 % ve prospěch žalobce, což znamená, že podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je třeba náhradu nákladů řízení mezi účastníky poměrně rozdělit, přičemž za daných okolností žalobci náleží právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 62 % (81 – 19 = 62).

29. Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů jeho právního zastoupení ve výši 7 260 Kč. Tyto náklady sestávají předně z mimosmluvní odměny zástupkyně žalobce v celkové výši 5 100 Kč za tři úkony právní služby učiněné ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „AT“), neboť všechny zmíněné úkony právní služby byly učiněny ještě před novelizací AT provedenou vyhláškou č. 258/2024 Sb. účinnou od 1. 1. 2025. Konkrétně mimosmluvní odměna náleží za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci a žalobu, kdy za každý z těchto úkonů náleží podle § 7 bodu 5 AT zástupkyni žalobce mimosmluvní odměna ve výši 1 700 Kč vypočtená v souladu s § 8 odst. 1 AT z tarifní hodnoty odpovídající předmětu sporu bez příslušenství, tj. z částky 14 715 Kč, tedy celkem odměna ve výši 5 100 Kč (3*1 700 Kč). Dále náklady zastoupení tvoří tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT a náhrada za 21% DPH ze shora uvedených položek (tj. z částky ve výši 6 000 Kč) ve výši 1 260 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 4 997,20 Kč (62 % z celkových nákladů řízení ve výši 8 060 Kč), a to k rukám jeho zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

30. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.