9 C 320/2023

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: ; anonymizováno právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 35 218 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 32 332 Kč s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky 27 500 Kč od 26. 10. 2023 do 23. 1. 2024, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 27 500 Kč od 24. 1. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 500 Kč od 26. 10. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 2 886 Kč a dále úroku nad rámec úroku přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 3 636,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 11. 12. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 35 218 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru, která měla být mezi účastníky uzavřena dne 17. 7. 2023. Na podkladě této smlouvy žalobkyně měla poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s ujednaným úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Dostal se však do prodlení s jejich hrazením, proto žalobkyně k datu 25. 10. 2023 celý poskytnutý úvěr zesplatnila. Žalovaný však svůj dluh z předmětné smlouvy neuhradil ani po zesplatnění. Žalovaná částka sestávala z dlužné jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč, z kapitalizovaného úroku ve výši 2 013 Kč (část dlužných splátek splatných před zesplatněním úvěru tvořená smluvním úrokem), z účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 300 Kč (poplatky za tři písemné upomínky odeslané žalovanému, kdy za každou z nich bylo účtováno 100 Kč), ze smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč účtované za prodlení žalovaného s úhradou tří splátek úvěru splatných před jeho zesplatněním v souladu s čl. IV. bodem 2 písm. c) smlouvy (za prodlení s úhradou každé splátky byla účtována smluvní pokuta ve výši 499 Kč) a ze smluvní pokuty ve výši 1 408 Kč účtované za prodlení žalovaného se zaplacením zeplatněného zůstatku úvěru po jeho zesplatnění v souladu s čl. IV. bodem 2 písm. b) smlouvy, kdy shora uvedená smluvní pokuta odpovídá sjednané sazbě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 32 013 Kč za dobu od 26. 10. 2023 do 8. 12. 2023 Vedle shora uvedených částek si žalobkyně dále nárokovala zaplacení smluvního úroku ve výši 21,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč od 26. 10. 2023 do zaplacení a dále zákonného úroku z prodlení z téže částky za totéž období.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena do vlastních rukou dne 16. 1. 2024, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně souhlas s tímto postupem vyslovila již v podaném návrhu, pokud jde o žalovaného, tomu soud zaslal výzvu, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil k tomu, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, jejíž součástí učinil ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. i doložku o tom, že pokud se žalovaný nevyjádří, bude soud vycházet z toho, že s navrhovaným postupem souhlasí. Vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvu soudu nijak nereagoval, soud jeho souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládal.

4. Z tiskopisu„ Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ ze 17. 7. 2023, z internetového výpisu z katastru nemovitostí, z výplatních pásek žalovaného, jakož i z výsledku lustrace v centrální evidenci exekucí soud zjistil, že žalobkyně se před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy zabývala posouzením úvěruschopnosti žalovaného, přičemž zjistila, že žalovaný je ženatý, je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], kde jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 35 000 Kč, že bydlí u syna, kde jeho náklady na bydlení činí 4 000 Kč, je vlastníkem podílu o velikosti id. ¾ na nemovitostech zapsaných v katastru nemovitostí na [list vlastnictví], k. ú. [obec] u [obec], a že vůči němu nebyla zahájena exekuce. Žalobkyně proces ověření úvěruschopnosti žalovaného uzavřela tak, že žalovaný je schopen splatit níže uvedený úvěr.

5. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 17. 7. 2023 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to tak, že částka 27 500 Kč měla být vyplacena ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet], částka 2 500 Kč představující provizi za zprostředkování úvěru pak měla být vyplacena přímo na účet zprostředkovatele, jímž byla společnost [právnická osoba], [IČO], přičemž povinnost žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru vyplatit zmíněnou provizi na účet zprostředkovatele byla zakotvena v čl. II. písm. b) smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 27,28 % ročně, a to ve 40 pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše činila 1 150 Kč a které byly splatné vždy k 20. dni v měsíci počínaje 20. 8. 2023. Dle čl. IV. bodu 1 písm. d) smlouvy se poskytnutý úvěr nebo jeho část měl stát splatným v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jedné splátky nebo její části po dobu delší než dva měsíce. Splatnost celé zbývající části úvěru v takovém případě měla nastat dnem, kdy žalobkyně odešle žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru. V čl. IV. bodu 2 písm. c) smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru. V čl. IV. bodu 2 písm. b) smlouvy si pak účastníci sjednali další smluvní pokutu, a to pro případ, že se úvěr stane v důsledku prodlení žalovaného splatným a žalovaný se dostane do prodlení se zaplacením neuhrazeného zůstatku úvěru. V takovém případě byl dle citovaného smluvního ustanovení povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to za každý den prodlení. Dle čl. IV. bodu 4 písm. a) smlouvy měla dále žalobkyně v případě prodlení žalovaného s plněním dluhu plynoucího ze smlouvy právo požadovat po žalovaném náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s tímto prodlením, a to mimo jiné poplatek za každou odeslanou upomínku pro nesplácení splátek ve výši 100 Kč.

6. Z potvrzení o provedených platbách předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 21. 7. 2023 zaslal žalovaný ze svého shora uvedeného bankovního účtu ve prospěch bankovního účtu žalobkyně ověřovací platbu 1 Kč, čímž dle příslušných ustanovení shora uvedené smlouvy o úvěru projevil svou vůli být touto smlouvou vázán. Téhož dne žalobkyně vyplatila ve prospěch bankovního účtu žalovaného částku 27 500 Kč a ve prospěch bankovního účtu zprostředkovatele úvěru částku 2 500 Kč.

7. Z transakční historie k předmětné úvěrové smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný na svůj dluh z ní vedle ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč neuhradil ničeho.

8. Z upomínek ze dne 24. 8. 2023 a 24. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně písemně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek úvěru a upozornila jej na riziko zesplatnění úvěru.

9. Z dopisu z 25. 10. 2023, který byl dle přiloženého poštovního podacího lístku odeslán žalovanému 25. 10. 2023, soud zjistil, že žalobkyně písemně oznámila žalovanému, že s ohledem na jeho prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru se dnem odeslání uvedeného dopisu stává jednorázově splatným celý jeho dluh z předmětné smlouvy, a vyzvala jej k úhradě dlužné částky v celkové výši 32 013 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a nákladů na upomínání ve výši 300 Kč ve lhůtě deseti dnů od odeslání dopisu. Současně sdělila žalovanému, že tento dopis pro případ neuhrazení dluhu představuje předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o. s. ř., a poučila jej o možnosti následného soudního vymáhání dluhu.

10. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 21. 7. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž podkladě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, a to tak, že částku 27 500 Kč měla vyplatit ve prospěch bankovního účtu žalovaného a částku 2 500 Kč ve prospěch účtu zprostředkovatele úvěru [právnická osoba] Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit sjednaný úrok, jehož výše dle smlouvy činila 27,28 % ročně, tj. celkem částku 46 000 Kč, a to prostřednictvím 40 měsíčních splátek po 1 150 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje 20. 8. 2023. Ve smlouvě bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky úvěru nebo její části delšího než dva měsíce je žalobkyně oprávněna úvěr jednorázově zesplatnit. Dále byla ve smlouvě ujednána smluvní pokuta za prodlení žalovaného s úhradou sjednané splátky úvěru ve výši 499 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru po zesplatnění úvěru za každý den prodlení žalovaného s úhradou tohoto zůstatku. Ve smlouvě dále bylo sjednáno právo žalobkyně zesplatnit celý poskytnutý úvěr v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jedné splátky úvěru nebo její části delšího než dva měsíce. V takovém případě mělo k zesplatnění dojít dnem, kdy žalobkyně odešle žalovanému písemné oznámení o zesplatnění. To se stalo dne 25. 10. 2023. Již předtím, konkrétně ve dnech 24. 8. 2023 a 24. 9. 2023, žalobkyně písemně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek úvěru. Žalovaný celkem na svůj dluh z předmětné smlouvy o úvěru uhradil 1 Kč.

11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“). Již ze samotného označení předmětné úvěrové smlouvy je totiž zřejmé, že žalobkyně ji uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tedy v pozici podnikatele, zatímco žalovaný smlouvu uzavíral mimo rámec podnikatelské činnosti, tedy jakožto spotřebitel. Na věc tedy mimo jiné dopadá i právní úprava týkající se spotřebitelských smluv, která je zakotvena v § 1810 a následujících o. z.

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 433 odst. 1 o. z. platí, že kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

15. Podle § 122 odst. 2 ZSÚ nesmí uplatněná smluvní pokuta ve smlouvě o spotřebitelském úvěru přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

16. Podle § 122 odst. 3 ZSÚ nesmí souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výši spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

17. Podle § 122 odst. 4 ZSÚ u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

18. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

20. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z. Soud v prvé řadě hodnotil to, zda lze za jistinu úvěru považovat skutečně částku 30 000 Kč, jak se podává v žalobě i v samotném textu úvěrové smlouvy. Žalovanému totiž byla reálně vyplacena pouze částka 27 500 Kč, zbývajících 2 500 Kč představovalo provizi za zprostředkování úvěru, která byla vyplacena zprostředkovateli úvěru. Dle závěrů obsažených v rozsudku Soudního dvora EU ze dne 21. 4. 2016 ve věci Ernst Georg Radlinger a Helena Radlingerová proti FINWAY a.s. platí, že do celkové výše úvěru ve smyslu čl. 3 písm. l) a čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice 87/102, nelze zahrnout žádnou z částek sloužících jako odměna za závazky sjednané z důvodu dotčeného úvěru, jako jsou administrativní poplatky, úroky, provize a veškeré další poplatky, které spotřebitel musí zaplatit. Z uvedeného rozhodnutí lze dovodit, že za jistinu úvěru je možné považovat toliko takové finanční prostředky, které byly spotřebiteli skutečně poskytnuty, jinými slovy peníze, jimiž mohl spotřebitel reálně disponovat. Nelze tedy připustit, aby ve smlouvě o spotřebitelském úvěru byla do celkové výše úvěru, tj. do výše jistiny, zahrnuta částka představující provizi pro zprostředkovatele úvěru za zprostředkování uzavření smlouvy. V řešeném případě lze tedy za jistinu úvěru (celkovou výši spotřebitelského úvěru) považovat pouze částku 27 500 Kč vyplacenou žalobkyní přímo na účet žalovaného, nikoliv však již částku 2 500 Kč, která představuje provizi zprostředkovatele a žalovanému nikdy fakticky poskytnuta nebyla.

21. V této souvislosti je třeba poukázat na to, že zprostředkovatel nevyvíjel zprostředkovatelskou činnost pro žalovaného jakožto úvěrovaného, nýbrž pro žalobkyni jakožto úvěrujícího. Žalovanému tak byla ve smlouvě uložena povinnost zaplatit za službu, kterou zprostředkovatel reálně poskytl žalobkyni, nikoliv žalovanému. Předmětná smlouva o úvěru byla přitom smlouvou adhezní, žalovaný tedy neměl reálný vliv na její obsah a příslušné smluvní ujednání mu bylo v podstatě vnuceno žalobkyní, jež se takovým postupem zpronevěřila zásadě profesionality uvedené v § 433 odst. 1 o. z., neboť zneužila svého hospodářského postavení k vytvoření zřejmé a nedůvodné nerovnováhy práv a povinností. Z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že ujednání o poplatku za zprostředkování úvěru (resp. provizi) je absolutně neplatné ve smyslu § 588 věty prvé o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům a zároveň je v přímém rozporu s § 433 odst. 1 o. z. Uvedený závěr byl v minulosti aprobován i v judikatuře odvolacího soudu, kdy lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. 1. 2020, č.j. 23 Co 378/2019-79, jímž bylo rozhodováno o obdobném nároku žalobkyně plynoucím ze smlouvy o úvěru, jejíž parametry byly prakticky totožné se smlouvou posuzovanou v této věci.

22. Pokud jde o sjednanou výši smluvního úroku (27,28 % ročně), tuto soud neposoudil jako nepřiměřenou, lze tedy konstatovat, že žalobkyni vzniklo právo na to, aby jí žalovaný za poskytnutí peněžních prostředků uhradil úrok v uvedené výši, nicméně nikoliv z žalobkyní tvrzené jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč, nýbrž toliko ze skutečně žalovanému vyplacené částky ve výši 27 500 Kč. Soud tedy provedl přepočet výše celkové dlužné částky, k jejíž úhradě byl žalovaný na základě předmětné smlouvy zavázán, a to za pomoci úvěrové kalkulačky dostupné na https://www.finance.cz/uvery-a-pujcky/kalkulacky-a-aplikace/splatkovy-kalkulator Vycházel přitom z toho, že jistina úvěru činí 27 500 Kč, zápůjční úroková sazba 27,28 % ročně a délka úvěru 40 měsíců. Tímto způsobem zjistil, že celkové navýšení úvěru, tedy celková výše úroku, který by byl žalovaný při řádném splácení úvěru povinen žalobkyni uhradit, by činila 14 660 Kč, celková částka k úhradě by tedy při řádném splácení úvěru činila 42 160 Kč (jistina 27 500 Kč + úrok 14 660 Kč), výše jednotlivých splátek úvěru pak 1 054 Kč (42 [číslo]) – viz kalkulačka s uvedeným výpočtem založená na č.l. 48 spisu.

23. Žalovaný na svůj dluh dle žalobkyní předložené transakční historie uhradil pouze ověřovací poplatek ve výši 1 Kč dne 21. 7. 2023. K zesplatnění úvěru ze strany žalobkyně došlo 25. 10. 2023, kdy žalobkyně v souladu s příslušným smluvním ujednáním odeslala žalovanému zesplatňující dopis. Zesplatnění tedy nastalo po splatnosti v pořadí třetí splátky úvěru, jež byla dle dohodnutého splátkového kalendáře splatná k datu 20. 10. 2023. Jak vyplývá z grafu, který je součástí výpočtu provedeného za pomoci shora zmiňované úvěrové kalkulačky (č.l. 48 p.v. spisu) a jenž zachycuje, jaká část anuitních splátek úvěru připadala na úhradu jistiny a jaká na úhradu úroku, žalovaný měl v rámci prvních tří splátek úvěru (tedy před jeho zesplatněním) uhradit žalobkyni na jistině úvěru 1 317 Kč a na úroku 1 845 Kč. Reálně přitom uhradil pouze 1 Kč. Soud tuto úhradu započetl na úrok. Po tomto započtení tedy z dlužných splátek splatných před zesplatněním úvěru v celkové výši 3 161 Kč činil dluh na jistině 1 317 Kč a na úroku 1 844 Kč. Po zesplatnění zbývající neuhrazené jistiny úvěru tedy činila celková dlužná jistina 27 500 Kč (poskytnutá jistina ve výši 27 500 Kč). V tomto rozsahu tedy byla žaloba, pokud jde o jistinu úvěru, důvodná, neboť žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že by tuto částku žalobkyni (byť třeba jen zčásti) uhradil.

24. Jestliže žalobkyně dále v žalobě (nárok č. 2) požadovala kapitalizovaný smluvní úrok tvořený částí splátek splatných před zesplatněním úvěru, která připadala na úhradu úroku, pak jí tento úrok rovněž náleží, nikoliv však v žalobě požadované výši 2 013 Kč, nýbrž pouze v částce 1 844 Kč, neboť právě tolik činil po provedeném přepočtu výše úvěru dluh žalovaného na úroku před zesplatněním úvěru.

25. Jako oprávněný soud dále posoudil nárok žalobkyně na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 200 Kč, který odpovídá poplatkům za dvě písemné upomínky z 24. 8. 2023 a 24. 9. 2023 po 100 Kč. Tento nárok má oporu v uzavřené smlouvě, v níž byla sjednána nejen povinnost žalovaného zmíněný poplatek uhradit, ale též i jeho konkrétní výše, kterou soud nehodnotí jako nepřiměřenou. Žalobkyni by v obecné rovině svědčilo s odkazem na smlouvu i právo na zaplacení třetího požadovaného poplatku ve výši 100 Kč za odeslání zesplatňujícího dopisu z 25. 10. 2023. V daném případě však soud tento poplatek žalobkyni přiznat nemohl, neboť žalobkyně si zároveň v rámci náhrady nákladů řízení účtovala za totožný dopis odměnu pro svého právního zástupce a související paušální náhradu hotových výdajů spojených s vyhotovením tohoto dopisu, a to z toho důvodu, že se jednalo nejen o zesplatňující dopis, ale též i o předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. Není přitom možné připustit, aby žalovaný za totožný úkon žalobkyně zaplatil jak poplatek sjednaný ve smlouvě, tak i následně v tomto řízení přiznanou náhradu nákladů spojených s jeho vyhotovením. Proto soud náklady žalobkyně (resp. jejího zástupce) spojené s vyhotovením uvedeného dopisu zohlednil v rámci nákladového výroku, nepřiznal však již žalobkyni požadovaný poplatek ve výši 100 Kč.

26. Žalobkyně se v neposlední řadě v podané žalobě domáhala zaplacení několika smluvních pokut. Jednalo se v prvé řadě o smluvní pokuty v celkové výši 1 497 Kč za prodlení žalovaného s úhradou tří sjednaných splátek úvěru, kdy prodlení s úhradou každé jednotlivé splátky bylo sankcionováno smluvní pokutou ve výši 499 Kč. Zmíněný nárok se rovněž opírá o konkrétní ustanovení smlouvy (čl. IV. odst. 2 písem. c)), sjednaná výše smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátky úvěru koresponduje s ust. § 122 odst. 2 ZSÚ, soud proto neměl důvod uvedené smluvní pokuty žalobkyni nepřiznat. Pokud jde o smluvní pokutu, kterou si žalobkyně nárokovala s odkazem na ust. čl. IV. odst. 2 písm. b) smlouvy, tedy o smluvní pokutu odpovídající sazbě 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru po jeho zesplatnění za každý den prodlení žalovaného, i tento nárok je v obecné rovině oprávněný, neboť žalovaný porušil povinnost, jejíž splnění bylo touto smluvní pokutou utvrzeno (neuhradil uvedený zůstatek úvěru), a sjednaná denní sazba smluvní pokuty rovněž nepřesahuje limit stanovený v § 122 odst. 2 a 3 ZSÚ. Soud však s ohledem na své již dříve popsané závěry musel provést přepočet výše smluvní pokuty tak, aby tato vycházela ze správné dlužné částky. Žalobkyně si uvedenou smluvní pokutu nárokovala za období od 26. 10. 2023 do 8. 12. 2023, a to z dlužné částky 32 013 Kč, která měla odpovídat dlužné jistině úvěru po zesplatnění a kapitalizovanému úroku přirostlému před zesplatněním úvěru. Soud přepočítal smluvní pokutu tak, aby tato vycházela z dlužné částky 29 344 Kč (dlužná jistina 27 500 Kč + kapitalizovaný úrok 1 844 Kč), přičemž dospěl k závěru, že absolutní výše smluvní pokuty za období od 26. 10. 2023 do 8. 12. 2023 z uvedené částky činí (při sjednané sazbě 0,1% denně) 1 291 Kč. Žalobu tedy posoudil ve vztahu k uvedené smluvní pokutě jako oprávněnou co do této částky.

27. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žalobkyni svědčí právo na úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši 27 500 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 844 Kč, poplatků za dvě odeslané upomínky ve výši 200 Kč, smluvní pokuty za prodlení s úhradou tří splátek úvěru ve výši 1 497 Kč a smluvní pokuty za prodlení s úhradou zesplatněné části úvěru ve výši 1 291 Kč, tedy celkem na zaplacení částky 32 332 Kč. Žalovanému tedy uložil povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit. Pokud jde o nárok na úhradu běžícího smluvního úroku, soud vyhověl žalobě pouze částečně, když požadovaný smluvní úrok přiznal pouze z dlužné jistiny 27 500 Kč a současně zohlednil i aktuální znění ust. § 122 odst. 4 ZSÚ. Podle něj žalobkyni svědčí právo na úhradu ve smlouvě ujednaného úroku (27,28 % ročně, žalobkyně však požadovala toliko zaplacení úroku ve výši 21,05 % ročně) pouze po dobu prvních devadesáti dnů prodlení žalovaného (tedy do 90. dne od zesplatnění úvěru, jímž byl den 23. 1. 2024), přičemž počínaje 91. dnem prodlení má nárok již jen na úrok ve výši, která odpovídá aktuální výši zákonného úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tedy v řešené věci ve výši 15 % ročně. V neposlední řadě pak byla žalovanému uložena povinnost k úhradě zákonného úroku z prodlení z částky, jejíž výše odpovídá dlužné jistině úvěru, a to za dobu od 26. 10. 2023 do zaplacení, neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný, proto má podle § 1970 o. z. povinnost uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

28. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (viz výrok II. rozsudku).

29. Předmětem řízení bylo zaplacení 35 218 Kč s příslušenstvím. Žalobě bylo vyhověno co do částky 32 332 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 2 886 Kč s příslušenstvím byla zamítnuta. Poměr procesního úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve vztahu k předmětu řízení činí 91,8 % ku 8,2 % ve prospěch žalobkyně. Lze tedy konstatovat, že žalobkyně měla procesní neúspěch pouze v nepatrné části předmětu, což znamená, že má podle § 142 odst. 3 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plném rozsahu.

30. Náklady řízení žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 761 Kč a z nákladů jejího právního zastoupení ve výši 1 875,50 Kč Tyto náklady právního zastoupení byly tvořeny mimosmluvní odměnou zástupce žalobkyně ve výši 1 250 Kč za dva úkony právní služby učiněné podle § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v účinném znění (dále jen„ AT“), a to za převzetí a přípravu zastoupení a žalobu, kdy každý z těchto úkonů je podle § 14b odst. 1 bodu 3 AT honorován sazbou odměny ve výši 500 Kč, a za jeden úkon právní služby učiněný podle § 11 odst. 2 AT (jednoduchá výzva k plnění), za který náleží odměna v poloviční výši 250 Kč. Žalobkyně návrh podala na ustáleném vzoru, který uplatňuje u zdejšího soudu ve skutkově a právně obdobných věcech opakovaně (v minulosti namátkou např. v řízení vedeném pod sp. značkou 16 C 98/2019, ale i v mnoha dalších řízeních), a to konkrétně ve sporech, které se týkají nároků ze smluv o úvěrech, které žalobkyně uzavřela se svými klienty. V těchto sporech je navíc vždy zastoupena týmž právním zástupcem – [anonymizováno] [příjmení]. Předmětem řízení současně bylo peněžité plnění, přičemž tarifní hodnota nepřesáhla 50 000 Kč. Soud tedy výše uvedenou mimosmluvní odměnu advokáta počítal dle ust. § 14b AT, neboť byly splněny podmínky uvedené právě v § 14b odst. 1 AT Náklady právního zastoupení žalobkyně dále tvořily tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT za shora uvedené úkony právní služby a náhrada za 21% DPH ze shora uvedených položek (tj. z částky 1 550 Kč) ve výši 325,50 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 3 636,50 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

31. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.