9 C 329/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr Petrem Horákem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul . jméno příjmení , příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa o zaplacení 5 373 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 4 999 Kč s úrokem ve výši 13,58 % ročně od 4. 9. 2012 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně od 23. 11. 2012 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 374 Kč s úrokem ve výši 13,58 % ročně z částky 4 999 Kč od 3. 9. 2012 do 4. 9. 2012, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 9 434 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 23. 10. 2020 domáhala po žalované zaplacení 5 373 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, která byla mezi účastnicemi uzavřena dne 29. 8. 2012. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy dne 3. 9. 2012 poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 4 999 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu se sjednaným úrokem ve 12 pravidelných měsíčních splátkách. Na svůj dluh však žalobkyni neuhradila ničeho. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátky úvěru delšího než 60 dnů, žalobkyně přistoupila k jednorázovému zesplatnění všech závazků žalované z předmětné úvěrové smlouvy, k němuž došlo k 22. 11. 2012. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala úhrady dlužné jistiny úvěru ve výši 4 999 Kč a úroku ve výši 13,58 % z této částky ročně ode dne poskytnutí peněžních prostředků žalované do zaplacení. Požadovaná úroková sazba odpovídá průměrné sazbě bankovních úvěrů dle databáze časových řad ARAD vedené Českou národní bankou v době vyplacení peněžních prostředků žalované. Dále se žalobkyně domáhala rovněž zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny za dobu ode dne následujícího dni zesplatnění úvěru, tj. od 23. 11. 2012, do zaplacení, a smluvních pokut v celkové výši 374 Kč, které byly žalované účtovány za prodlení s úhradou první a druhé smluvené splátky úvěru. Nárokovaná výše smluvních pokut odpovídala sazbám sjednaným v ustanovení čl. 10 smluvních ujednání k předmětné smlouvě o úvěru.

2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila.

3. Soud nařídil ve věci jednání na den 11. 3. 2021. Žalovaná, ač byla řádně a včas k jednání předvolána, se bez jakékoliv omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a věc projednal v její nepřítomnosti. Zástupce žalobkyně, který se jednání zúčastnil, na podané žalobě setrval a uvedl, že žalovaná v mezidobí po podání žaloby na svůj dluh ničeho neuhradila.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 29. 8. 2012 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž podkladě žalobkyně dne 3. 9. 2012 vyplatila ve prospěch bankovního účtu žalované č. [bankovní účet] uvedeného ve smlouvě peněžní prostředky ve výši 4 999 Kč. Žalovaná se v uvedené smlouvě zavázala, že poskytnuté prostředky žalobkyni vrátí spolu s úrokem za jejich poskytnutí ve 12 pravidelných měsíčních splátkách po 892 Kč, které byly splatné vždy k 22. dni příslušného měsíce. Celková žalovanou splatná částka činila dle smlouvy 10 700 Kč. Nedílnou součást úvěrové smlouvy tvořil dokument označený jako„ Smluvní ujednání smlouvy o úvěru poskytovaném [právnická osoba] – úvěr 4 999 Kč“. Dle čl. 10 těchto smluvních ujednání byla žalovaná v případě svého prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dnů po termínu splatnosti povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 8 % z výše dlužné splátky, a v případě prodlení delšího než 30 dnů po termínu splatnosti ještě další smluvní pokutu nad rámec smluvní pokuty shora uvedené ve výši 13 % z výše dlužné splátky. Dvěma fakturami vystavenými ve dnech 23. 10. 2012, respektive 22. 11. 2012, žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokuty za její prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru v souhrnné výši 5 724 Kč. Na podkladě rozhodčí smlouvy uzavřené mezi účastnicemi dne 29. 8. 2012 zahájila žalobkyně dne 4. 12. 2012 rozhodčí řízení u rozhodce [titul]. [jméno] [příjmení], který dne 6. 2. 2013 pod č.j. 101 Rozh 6616/2012-7, vydal rozhodčí nález, jímž uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 16 424 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně od 4. 12. 2012 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu, a v téže lhůtě nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady rozhodčího řízení ve výši 5 634 Kč. Na podkladě tohoto rozhodčího nálezu jakožto exekučního titulu byla k návrhu žalobkyně pověřením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 1. 7. 2013, č.j. 7 Exe 509/2013-16, nařízena exekuce na majetek žalované k uspokojení pohledávky rozhodčím nálezem přiznané. Vedením exekuce byl pověřen soudní exekutor [titul]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [exekutorský úřad]. U toho byla exekuce vedena pod sp. zn. 120 EX 15416/13. Usnesením ze dne 30. 1. 2020, č.j. 7 EXE 509/2013-68, byla uvedená exekuce zastavena, bylo rozhodnuto o tom, že žádná z účastnic nemá vzájemně právo na náhradu nákladů exekuce a žalobkyni jakožto oprávněné bylo uloženo zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 605 Kč do tří dnů od právní moci zmíněného usnesení. Dle odůvodnění zmíněného usnesení exekuční soud rozhodl o zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu ve znění pozdějších předpisů, proto, že shledal neplatnou rozhodčí smlouvu, ze které rozhodce [titul]. [jméno] [příjmení] odvozoval svou pravomoc k projednání a rozhodnutí věci, ve smyslu § 56 obč. zák. Zmíněné usnesení exekučního soudu bylo následně potvrzeno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 1. 9. 2020, č.j. 22 Co 136/2020-116. Žalobkyně následně dne 14. 10. 2020 zaslala žalované předžalobní upomínku, v níž jí prostřednictvím svého zástupce vyzvala k zaplacení dlužné částky ve výši 5 373 Kč s příslušenstvím z titulu jejího dluhu z předmětné úvěrové smlouvy ve lhůtě do 7 dnů od odeslání výzvy a upozornila ji, že v případě neuhrazení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

5. Po právní stránce soud posoudil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“).

6. Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 499 obch. zák. lze za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele.

8. Podle § 502 odst. 1 věty prvé obch. zák. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

9. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastnicemi vznikl ve smyslu § 497 obch. zák. závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou dne 29. 8. 2012. Žalobkyně svou povinnost z této smlouvy splnila, když prokazatelně poskytla žalované peněžní prostředky v ujednané výši. Žalované tím vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru a zaplatit úrok. Soud se v daném případě nezabýval tím, zda úrok sjednaný v předmětné smlouvě lze považovat za přiměřený či nikoliv, neboť žalobkyně si v žalobě nárokovala úrok pouze ve výši 13,58 % ročně, který odpovídal obvyklé úrokové sazbě úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy (viz údaje dostupné v databázi časových řad ARAD na webových stránkách www.cnb.cz). Takový úrok je nepochybně zcela přiměřený a soud nemá důvod, proč jej žalobkyni nepřiznat.

10. Žalovaná v průběhu řízení nevyvrátila tvrzení žalobkyně o tom, že na svůj dluh z předmětné úvěrové smlouvy neuhradila ničeho. Bylo přitom na ní, aby v případě, že svůj dluh ze smlouvy uhradila zcela nebo v širším než žalobou tvrzeném rozsahu, takovou skutečnost soudu nejen tvrdila, ale rovněž prokázala. Nic takového se ovšem nestalo, žalovaná zůstala po celou dobu trvání řízení absolutně nečinnou, na podanou žalobu nijak nereagovala, se soudem nekomunikovala a jednání ve věci se bez omluvy nezúčastnila. Za této situace soud vyšel z toho, že skutečně žalobkyni nezaplatila ničeho a že tedy nárok žalobkyně na zaplacení jistiny úvěru ve výši 4 999 Kč je oprávněný. Žalovanou nepochybně stíhá též povinnost zaplatit žalobkyni běžící smluvní úrok v uvedené výši 13,58 % ročně, nicméně nikoliv již ode dne poskytnutí peněžních prostředků žalované, nýbrž až ode dne následujícího, tj. od 4. 9. 2012. Soud tedy shledal jako oprávněný nárok na zaplacení požadovaného smluvního úroku pouze za období od 4. 9. 2012 do zaplacení.

11. Ze shora popsaných důvodů soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 4 999 Kč včetně smluvního úroku z úvěru ve výši 13,58 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 4. 9. 2012 do zaplacení a žalovanou zavázal rovněž k úhradě zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru za dobu ode dne následujícího dni zesplatnění úvěru, tj. od 23. 11. 2012, do zaplacení. Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení se opírá o § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, ve spojení s § 369 odst. 1 obch. zák. Výše přiznaného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., za jehož účinnosti prodlení žalované nastalo.

12. Soud naopak podanou žalobu zamítl co do požadovaných smluvních pokut v celkové výši 374 Kč. Žalobkyně si tyto smluvní pokuty nárokovala s odkazem na čl. 10 svých smluvních podmínek se zdůvodněním, že žalované vznikla povinnost uhradit smluvní pokuty v okamžiku, kdy se dostala do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru. V citovaném ustanovení smluvních podmínek sice skutečně byla sjednána povinnost žalované k úhradě předmětných smluvních pokut. Nelze však přehlížet, že takový postup byl v rozporu se závěry obsaženými v nálezu Ústavního soudu 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle něhož v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Žalovaná předmětnou úvěrovou smlouvu nepochybně uzavírala v pozici spotřebitele, neboť z ničeho nevyplývá, že by při uzavření smlouvy jednala v souvislosti se svou podnikatelskou činností, shora uvedené judikatorní závěry tedy na tuto smlouvu dopadají a nelze akceptovat, pokud ujednání o smluvní pokutě nebylo součástí textu samotné smlouvy, ale bylo vtěleno do textu smluvních (obchodních) podmínek žalobkyně. Za těchto okolností soud nemohl žalobkyni požadované smluvní pokuty přiznat a nezbylo mu, než žalobu ve zmíněném rozsahu zamítnout. V neposlední řadě pak soud zamítl žalobu i co do požadovaného smluvního úroku za období od 3. 9. 2012 do 4. 9. 2012, a to z důvodů, které popsal v odstavci 10 tohoto odůvodnění.

13. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 5 373 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 4 999 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 374 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta a v tomto rozsahu tedy měla procesní úspěch žalované. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastnic v řízení tak činí 93 % ku 7 % ve prospěch žalobkyně, které tudíž podle § 142 odst. 2 o. s. ř. svědčí právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 86 % (93 – 7 = 86). Náklady řízení žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů jejího zastoupení ve výši 10 569,62 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 6 000 Kč za čtyři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v účinném znění (dále jen„ AT“) (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba, účast u jednání 11. 3. 2021), po 1 500 Kč za úkon dle § 7 bodu 4 AT, dále čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, náhrada cestovních výdajů ve výši 935,22 Kč za cestu zástupce žalobkyně k jednání soudu dne 11. 3. 2021 osobním vozem tov. zn. Škoda Fabia s průměrnou spotřebou benzinu 6,6 l /100 km při ujetých celkem 150 km na trase Hradec Králové – Svitavy a zpět, kdy sazba základní náhrady za použití vozidla ve výši 4,40 Kč/km a průměrná cena benzinu 27,80 Kč byla stanovena dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., dále náhrada za promeškaný čas zástupce žalobkyně cestou k jednání v trvání šesti půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 AT a náhrada za 21% DPH ze shora uvedených položek ve výši 1 834,40 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 9 434 Kč (86 % z celkových nákladů ve výši 10 969,62 Kč), a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

14. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.