9 C 36/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 112 320,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 112 320,07 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 453,78 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 109 424,07 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 982,75 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 109 424,07 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 7,99 % ročně z částky 109 424,07 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 22 583,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 7. 12. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 112 320,07 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty uzavřené mezi , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy její právní předchůdce umožnil žalovanému čerpat revolvingový úvěr až do výše úvěrového rámce 110 000 Kč, a to formou poskytnuté kreditní karty. Žalovaný však porušil sjednané podmínky úvěru, neboť nehradil řádně a včas dojednané měsíční splátky. Právní předchůdce žalobkyně proto k datu 13. 1. 2023 celý poskytnutý úvěr jednorázově zesplatnil. Následně byla pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy postoupena žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 109 424,07 Kč a dlužných poplatků účtovaných v souvislosti s poskytnutým úvěrem ve výši 2 896 Kč. Vedle toho si pak nárokovala rovněž kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 10 453,78 Kč, který představoval nezaplacený úrok tvořící součást sjednaných splátek úvěru splatných do zesplatnění úvěru, běžící smluvní úrok ve výši 22,99 % ročně z částky odpovídající dlužné jistině od 19. 9. 2023 do zaplacení, ke dni 13. 1. 2023 kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 982,75 Kč a běžící zákonný úrok z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině úvěru od 19. 9. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla soudem zaslána na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, pokud jde o žalovaného, jeho souhlas soud předpokládal, neboť žalovaný se k jeho písemné výzvě obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, uzavřené dne 17. 4. 2009 mezi společností , právnická osoba, , , Anonymizováno, , IČO , IČO, , a žalovaným soud zjistil, že zmíněná společnost se zavázala poskytnout žalovanému formou revolvingového úvěru peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 30 000 Kč pro bezhotovostní čerpání a 30 000 Kč pro hotovostní čerpání, přičemž žalovaný se zavázal takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úroky, poplatky související s úvěrem a splnit veškeré další povinnosti dle smlouvy. Mezi sjednanými poplatky souvisejícími s úvěrem byl dle sazebníku poplatků citované společnosti, který tvořil součást předmětné smlouvy, např. poplatek za výběr hotovosti z bankomatu ve výši 89 Kč, za opakované vygenerování PIN kódu ve výši 100 Kč, za dotaz na hotovostní zůstatek prostřednictvím bankomatu ve výši 20 Kč, za přehled o použití karty prostřednictvím bankomatu ve výši 10 Kč, za přečerpání úvěrového rámce ve výši 300 Kč, za příkaz k úhradě prostřednictvím bankomatu ve výši 2 % z převáděné částky nebo za zaslání každé upomínky ve výši 600 Kč. Sjednaná výše splátky úvěru činila 5 % z výše vyčerpaných prostředků. Splátky byly splatné vždy k 28. dni v měsíci.

5. Nahlédnutím do obchodního rejstříku bylo zjištěno, že smlouvou o vkladu části podniku uzavřenou dne 9. září 2010 byla část podniku společnosti , právnická osoba, , a.s., v likvidaci, IČO , IČO, , označená jako „Kreditní karty“ převedena do společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako vklad ke zvýšení základního kapitálu.

6. Nahlédnutím do obchodního rejstříku bylo dále zjištěno, že u právního předchůdce žalobkyně jako nástupnické společnosti došlo s účinností k datu 30. 9. 2010 ke vnitrostátní fúzi sloučením se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako zanikající společnosti. Na právního předchůdce žalobkyně (tehdy podnikajícího pod obchodní firmou , právnická osoba, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, .,) přešlo jmění včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů zanikající společnosti , právnická osoba, , a to v důsledku vnitrostátní fúze sloučením.

7. Z měsíčních výpisů ke kreditní kartě vystavené žalovanému soud zjistil, jakým způsobem žalovaný průběžně čerpal revolvingový úvěr.

8. Z dopisu z 14. 1. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně písemně oznámil žalovanému, že z důvodu jeho prodlení s placením povinné minimální splátky úvěru o více než 30 dní přistoupil k zesplatnění celé své pohledávky ze shora uvedené smlouvy o úvěru, a vyzval žalovaného k zaplacení částky 122 773,85 Kč, která sestávala z jistiny ve výši 109 424,07 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 896 Kč a dlužných úroků ve výši 10 453,78 Kč, ve lhůtě do 30. 1. 2023.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem dne 12. 9. 2023, jakož i z přílohy č. 1 k této smlouvě obsahující seznam postupovaných pohledávek a z potvrzení o zaplacení úplaty za postoupení pohledávek z 18. 9. 2023 bylo zjištěno, že pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla k 18. 9. 2023 postoupena na žalobkyni.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky z 25. 9. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovaného o postoupení pohledávky z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni.

11. Z předžalobní výzvy z 6. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 149 842,64 Kč s příslušenstvím vzniklého z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy s upozorněním, že v případě nezaplacení bude přistoupeno k soudnímu vymáhání dluhu.

12. Na podkladě předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a žalovaným byla dne 17. 4. 2009 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě následně žalovaný dlouhodobě čerpal prostřednictvím kreditní karty peněžní prostředky do výše sjednaného úvěrového rámce. Ve smlouvě se žalovaný zavázal poskytnuté prostředky splácet spolu se smluvním úrokem ve výši 22,99 % ročně v ujednaných minimálních měsíčních splátkách. Část podniku společnosti , právnická osoba, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , v , Anonymizováno, , zahrnující i pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy uzavřené se žalovaným, byla následně převedena na společnost , právnická osoba, , která s účinností k datu 30. 9. 2010 zanikla v důsledku vnitrostátní fúze sloučením s právním předchůdcem žalobkyně jakožto nástupnickou společností, čímž se věřitelem pohledávky ze shora uvedené smlouvy o úvěru stal právní předchůdce žalobkyně. Ten dopisem z 14. 1. 2023 jednorázově zesplatnil celou pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy a vyzval žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 122 773,85 Kč, který sestával z jistiny ve výši 109 424,07 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 896 Kč a dlužných úroků ve výši 10 453,78 Kč, ve lhůtě do 30. 1. 2023. Následně byla pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy postoupena s účinností k datu 18. 9. 2023 na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně vyzvala žalovaného písemně k úhradě dluhu z předmětné smlouvy o úvěru prostřednictvím předžalobní výzvy jejího zástupce z 6. 10. 2023.

13. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru, přičemž s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění, aplikoval na věc právní úpravu obsaženou v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“), respektive v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť předmětná úvěrová smlouva byla uzavřena ještě za účinnosti zmíněných předpisů.

14. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. je smlouva o úvěru tzv. absolutním obchodem, což znamená, že se bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu řídí ustanoveními části třetí obch. zák.

15. Dle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle § 499 obch. zák. lze za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele.

17. Ust. § 502 odst. 1 obch. zák. stanoví, že od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

18. Podle § 524 odst. 1 obč. zák. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Dle odstavce 2 citovaného ustanovení platí, že s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

19. Žalobkyně sice nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu však prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se stala ve smyslu § 524 odst. 1 a 2 obč. zák. věřitelem žalované pohledávky včetně jejího příslušenství, což potvrzuje i předložené písemné oznámení jejího právního předchůdce adresované žalovanému. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi společností , právnická osoba, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a žalovaným vznikl uzavřením smlouvy o úvěru závazkový právní vztah ve smyslu § 497 obch. zák. Poskytovatel úvěru svou povinnost z této smlouvy splnil, když žalovanému umožnil čerpat revolvingový úvěr. Bylo tedy na žalovaném, aby v souladu s příslušnými ujednáními smlouvy i s § 497 obch. zák. splnil svůj závazek ze smlouvy, vrátil poskytnuté peněžní prostředky a zaplatil smluvený úrok, respektive poplatky související s úvěrem.

20. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nesplácel řádně a včas dohodnuté splátky úvěru a že tedy právní předchůdce žalobkyně postupoval zcela v souladu s příslušnými smluvními ustanoveními, pokud úvěr dopisem z 14. 1. 2023 jednorázově zesplatnil. Bylo přitom na žalovaném, aby v případě, že úvěr splácel řádně a včas, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Žalovaný však zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným, se soudem nekomunikoval a na podanou žalobu nijak nereagoval. Soud tedy vycházel z toho, že k datu zesplatnění úvěru skutečně dlužil právnímu předchůdci žalobkyně na jistině 109 424,07 Kč, na smluvním úroku 10 453,78 Kč, na poplatcích 2 896 Kč a na úroku z prodlení 10 982,75 Kč.

21. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh něčeho uhradil po zesplatnění úvěru, posoudil soud žalobou uplatněný nárok z velké většiny jako oprávněný. Žalobkyni vedle dlužné jistiny a poplatků nepochybně svědčí i nárok na zaplacení smluvního úroku, jehož výše dle úrokového lístku právního předchůdce žalobkyně odpovídá sazbě 22,99 % ročně. Soud však nemohl opomenout právní úpravu obsaženou v § 122 odst. 4 a 5 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 24. 4. 2020 (dále jen „ZSÚ“). Citovaná ustanovení byla do textu zákona vtělena novelou č. 186/2020 Sb., přičemž založila režim, kdy u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší (tedy fakticky ve výši odpovídající aktuální výši zákonného úroku z prodlení). Dle čl. II. odst. 1 cit. zák. č. 186/2020 Sb. přitom platí, že pokud se dlužník dostal do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o úvěru po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 nebo 5 ZSÚ, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, § 122 odst. 4 nebo 5 ZSÚ ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i když byla smlouva o úvěru uzavřena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Jakkoliv tedy předmětná smlouvy o úvěru, z níž žalobkyně dovozuje mimo jiné i právo požadovat běžící smluvní úrok ve shora uvedené výši, byla uzavřena před účinností novely č. 186/2020 Sb. (a dokonce i před účinností ZSÚ), ochranné ustanovení § 122 odst. 4 a 5 ZSÚ je třeba na daný smluvní vztah i přesto aplikovat.

22. Vztaženo na posuzovanou věc, žalobkyni, respektive jejímu právnímu předchůdci, v daném případě svědčilo právo na sjednaný úrok ve výši 22,99 % ročně z dlužné jistiny pouze po dobu prvních 90 dnů trvání prodlení žalovaného, tedy v období od 14. 1. 2023 (den následující po dni zesplatnění úvěru) do 14. 4. 2023. Žalobkyně však v podané žalobě shora uvedený běžící úrok požadovala až od 19. 9. 2023 do zaplacení. V tomto období však již ve smyslu § 122 odst. 4 ZSÚ měla nárok pouze na úrok ve výši, která odpovídala sazbě zákonného úroku z prodlení, tedy ve výši 15 % ročně. Soud proto žalobkyni přiznal běžící smluvní úrok pouze v uvedené výši, přičemž ve zbývajícím rozsahu (7,99 % ročně) žalobu jako nedůvodnou částečně zamítl.

23. Soud naopak přiznal žalobkyni v plném rozsahu jí požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to s ohledem na § 369 odst. 1 obch. zák. ve spojení s § 517 odst. 2 obč. zák., neboť žalovaný se dostal do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti prodlení žalovaného s plněním jeho dluhu nastalo.

24. Ačkoliv byla žaloba v části týkající se smluvního úroku částečně zamítnuta, procesní neúspěch žalobkyně se týkal jen velmi nepatrné části předmětu řízení. Jinak převážně procesně úspěšné žalobkyni tudíž podle § 142 odst. 3 o. s. ř. svědčilo vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plném rozsahu. Náklady řízení žalobkyně byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 494 Kč a náklady právního zastoupení žalobkyně ve výši 18 089,50 Kč. Náklady právního zastoupení sestávají předně z mimosmluvní odměny zástupce žalobkyně ve výši 14 050 Kč za dva úkony právní služby učiněné ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v účinném znění (dále jen „AT“), a to za převzetí a přípravu zastoupení a sepis žaloby, kdy každý z těchto úkonů je podle § 7 bodu 5 AT honorován sazbou odměny ve výši 5 620 Kč (tj. 2 * 5 620 Kč), a jeden úkon právní služby učiněný ve smyslu § 11 ods.t 2 AT (jednoduchá výzva k plnění), který je honorován poloviční sazbou odměny, tj. částkou 2 810 Kč. Dále jsou náklady právního zastoupení tvořeny třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč souvisejícími se shora uvedenými úkony právní služby (tj. celkem 3 * 300 Kč) a náhradou za 21% DPH ze shora uvedených položek (tj. z částky 14 950 Kč) ve výši 3 139,50 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 22 583,50 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

25. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.