9 C 361/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 24. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 2 070,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 23. 10. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 24. 4. 2024 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila tím, že společnost právnická osoba, IČO IČO, se sídlem adresa (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), zaslala dne 30. 5. 2023 bankovním převodem ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. č. účtu částku 16 000 Kč. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, nicméně uzavření této smlouvy není žalobkyně schopna doložit, proto se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Dále tvrdila, že pohledávku na vrácení předmětné částky jí její právní předchůdce postoupil smlouvou uzavřenou dne 3. 4. 2024 Žalovaný doposud nevrátil z poskytnuté částky ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla zaslána na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v podané žalobě, žalovaný se pak ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto ve smyslu citovaného ustanovení jeho souhlas předpokládal.

4. Ze sdělení právnická osoba.., ze 7. 1. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně dne 30. 5. 2023 zaslal ve prospěch bankovního účtu č. č. účtu, jehož majitelem je žalovaný, peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 25. 3. 2024, jakož i ze žalobkyní přiloženého seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně postoupil na žalobkyni svou pohledávku za žalovaným na vrácení částky 16 000 Kč s příslušenstvím.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky z 13. 4. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovaného o tom, že došlo k postoupení předmětné pohledávky, a vyzval jej, aby na svůj dluh plnil do budoucna již výhradně ve prospěch žalobkyně.

7. Z předžalobní výzvy z 13. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k zaplacení dluhu v celkové výši 43 478 Kč s příslušenstvím, který měl vzniknout uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 30. 5. 2023, ve lhůtě tří dnů a upozornila žalovaného, že pokud v této lhůtě neuhradí svůj dluh dobrovolně, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

8. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně zaslal dne 30. 5. 2023 ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. č. účtu peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Pohledávku na vrácení této částky následně postoupil smlouvou uzavřenou dne 25. 3. 2024 na žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informoval dopisem z 13. 4. 2024. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k vrácení shora uvedené částky s příslušenstvím předžalobní výzvou z 13. 4. 2024.

9. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, jaký byl právní titul, na jehož podkladě její právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Jakkoliv se tak dle obsahu spisu velmi pravděpodobně stalo na základě smlouvy o úvěru, sama žalobkyně v podané žalobě připustila, že uzavření této smlouvy není schopna prokázat. Pro řešenou věc je však podstatné, že žalobkyně prokázala převod shora uvedené částky jejím právním předchůdcem ve prospěch bankovního účtu, jehož majitelem je žalovaný.

10. Za dané důkazní situace je třeba po právní stránce nárok žalobkyně hodnotit dle ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která upravují tzv. bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. totiž platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se přitom za bezdůvodné obohacení považuje mimo jiné plnění bez právního důvodu.

11. Bylo-li v řízení prokázáno poskytnutí peněžních prostředků, nikoliv však právní důvod, na jehož podkladě k jejich poskytnutí došlo, soudu nezbylo, než poskytnutou částku 16 000 Kč hodnotit jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, kterého podle § 2991 odst. 2 o. z. stíhá povinnost předmětné prostředky vrátit. Žalobkyně svou aktivní legitimaci ve sporu o vrácení předmětné částky ve výši 16 000 Kč s příslušenstvím prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, jakož i písemným oznámením jejího právního předchůdce o postoupení pohledávky. Z těchto listin je zřejmé, že se žalobkyně stala ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. věřitelem pohledávky na vrácení bezdůvodného obohacení ve shora uvedené výši. Vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že již předmětnou částku žalobkyni či jejímu právnímu předchůdci vrátil, soud posoudil žalobu jako důvodnou. Uložil tedy žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 16 000 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

12. Žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch a svědčí jí proto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 1 270,50 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 750 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 150 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl., a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 220,50 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 2 070,50 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

13. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.