9 C 362/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 15 221 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 675,85 Kč a nahradit jí k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 618 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 800 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 5 545,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 221 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení, zamítá.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 4. 12. 2024 domáhala po žalované zaplacení 15 221 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 8. 2023 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru, která měla být mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), uzavřena dne 30. 5. 2023. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 500 Kč. Žalovaná se měla zavázat, že právnímu předchůdci žalobkyně uvedenou částku vrátí a současně zaplatí poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 410,32 Kč a úrok ve výši 310,68 Kč, to vše ve lhůtě do 28. 8. 2023. Tento svůj závazek však nesplnila řádně a včas, dílčí platby žalované činily 0 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 10. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a následně smlouvou o postoupení pohledávek z téhož dne na současnou žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 10. 2024 žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalobkyně kromě dlužné částky 15 221 Kč dále požaduje zákonný úrok z prodlení z této částky od 29. 8. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě, kterou jí soud zaslal na adresu, na níž je hlášena k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Usnesením ze dne 20. 12. 2024, č. j. 9 C 362/2024-24, soud písemně vyzval žalobkyni, aby doplnila svá žalobní tvrzení v tom směru, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalované v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“), a současně aby žalobkyně předložila důkazy k prokázání toho, že tuto zákonnou povinnost právní předchůdce žalobkyně skutečně splnil. Žalobkyni také konkrétně instruoval o tom, jakým způsobem má splnění této zákonné povinnosti doložit, a sdělil jí, že na podkladě jí doposud předložených důkazů nelze uzavřít, že by před poskytnutím úvěru právní předchůdce žalobkyně dostatečně prověřil schopnost žalované tento úvěr řádně a včas splatit. Žalobkyni současně poučil v souladu s § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), o tom, že pokud svá žalobní tvrzení řádně nedoplní a rovněž soudu nepředloží požadované důkazy k prokázání splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované, bude žaloba přinejmenším zčásti zamítnuta. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 7. 1. 2025 a žalobkyně na něj nijak nereagovala.

4. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, souhlas žalované přitom soud předpokládal, neboť tato se k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně dne 30. 5. 2023, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované bezúčelový a bezhotovostní úvěr ve výši 10 500 Kč, a to ve prospěch bankovního účtu č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala, že poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátí a současně zaplatí poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 866,71 Kč a úrok ve výši 310,68 Kč, to vše do 29. 6. 2023. Pro případ překročení doby splatnosti žalovanou byl mezi stranami sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 410,32 Kč.

6. Z dodatku ke shora uvedené smlouvě, uzavřeného mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně dne 23. 8. 2023, bylo zjištěno, že strany stanovily nové datum splatnosti nesplacené jistiny na 28. 8. 2023 s tím, že aktuální výše nesplacené jistiny činí 10 500 Kč a aktuální výše nesplacených nákladů na úvěr činí 4 721 Kč. Žalovaná prohlásila, že má zájem ke dni uzavření dodatku splatit poplatek za prodloužení ve výši 721,22 Kč, úrok za dobu prodloužení ve výši 51,78 Kč a veškeré sankce, které souvisejí s prodlením s půjčkou ve výši 51,15 Kč. V dodatku bylo rovněž uvedeno, že žalovaná vytvořila žádost na prodloužení úvěru dne 23. 8. 2023, odesláním platby na prodloužení a následujícím přijetím této platby právní předchůdce žalobkyně dne 23. 8. 2023 udělil svůj souhlas s podmínkami dodatku.

7. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně odeslal na účet žalované č. , č. účtu, dne 30. 5. 2023 peněžní prostředky ve výši 10 500 Kč.

8. Z listiny s názvem aktuální informace o klientovi k půjčce č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházel z toho, že žalovaná je zaměstnaná a její příjem činí 21 000 Kč měsíčně. Její výdaje celkem činí 4 860 Kč, přičemž náklady na bydlení činí 1 800 Kč měsíčně, splátky bankovních úvěrů 1 000 Kč měsíčně a splátky nebankovních úvěrů 2 000 Kč měsíčně. Ostatní výdaje (telefon, internet, jízdenka apod.) činily 60 Kč měsíčně.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 10. 2024 a ze seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně postoupil svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

10. Z dopisu ze dne 20. 10. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalované postoupení své pohledávky za žalovanou ze shora uvedené smlouvy o úvěru na současnou žalobkyni.

11. Z předžalobní výzvy z 20. 10. 2024 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru a upozornil žalovanou na to, že v případě neuhrazení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva odeslána žalované téhož dne.

12. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Právní předchůdce žalobkyně poskytl na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi ním a žalovanou dne 30. 5. 2023, ve znění dodatku ze dne 23. 8. 2023, žalované dne 30. 5. 2023 bezhotovostní formou převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě peněžní prostředky v celkové výši 10 500 Kč. Žalovaná se zavázala uvedené prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 410,32 Kč a úrok ve výši 310,68 Kč, to vše do 28. 8. 2023. Na svůj dluh uhradila k datu 23. 8. 2023 částku 824,15 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 20. 10. 2023.

13. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“).

14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelem žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl závazkový právní vztah založený úvěrovou smlouvou uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Právní vztah mezi účastníky se tak mimo jiné řídil též právní úpravou obsaženou v ZSÚ. Právního předchůdce žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením předmětné smlouvy stíhala podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, tedy její schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ byl přitom právní předchůdce žalobkyně oprávněn poskytnout žalované spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení její úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. Soud má po provedeném dokazování za to, že právní předchůdce žalobkyně své shora uvedené povinnosti nedostál, neboť si neobstaral dostatečné podklady k tomu, aby mohl skutečně relevantně posoudit schopnost žalované úvěr splácet.

18. Předně je třeba zdůraznit, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran prokázání toho, že před uzavřením smlouvy řádně splnila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 věty prvé ZSÚ, tedy povinnost posoudit, zda nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit, v řízení stíhalo žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru, resp. jeho právního nástupce. Evropský soudní dvůr dospěl v rozsudku CA Consumer Finance, C-449/13, k závěru, že důkazní břemeno nese poskytovatel úvěru, neboť spotřebitel jednak zpravidla nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel úvěru, zejména však ve většině případů nemá odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. Těmito znalostmi by naopak dozajista měl disponovat poskytovatel úvěru jakožto podnikatel a profesionál v oboru (blíže viz závěry obsažené v komentáři k § 86 ZSÚ in Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, dostupném v právním systému Beck-online).

19. Odpověď na otázku, jakým způsobem by měl poskytovatel úvěru postupovat při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, poskytuje v obecné rovině ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ, podle něhož má poskytovatel úvěru vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů, přičemž hodnotu majetku má zohlednit pouze za předpokladu, že dle smlouvy o spotřebitelském úvěru má být úvěr částečně nebo zcela splacen výnosem z prodeje takového majetku a nikoliv pravidelnými splátkami, případně za situace, kdy z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na výši jeho příjmů. Je však třeba mít na paměti, že zmíněné ustanovení pouze akcentuje nejdůležitější kritéria při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, rozhodně však dostatečným způsobem nekonkretizuje veškeré podstatné aspekty daného procesu. V této souvislosti se sluší znovu odkázat na závěry již shora citované komentářové literatury. Podle ní se například s požadavkem odborné péče může jen těžko slučovat postup poskytovatele, který si neověří, zda spotřebitel není již v době posuzování úvěruschopnosti v úpadku, a to jednak pomocí insolvenčního rejstříku, jednak pomocí tzv. negativních registrů klientských informací, tedy databází vedených podle § 20z zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, které obsahují informace o závazcích spotřebitelů, u nichž došlo k prodlení. Pokud je totiž spotřebitel již delší dobu v prodlení s úhradou závazků více věřitelům, pak to prakticky s jistotou vylučuje jeho schopnost splácet jakékoliv další závazky. Poskytovatel by si tedy informace z negativního registru klientských informací měl opatřit v zásadě vždy. Zmíněnými registry jsou zejména registr SOLUS zájmového sdružení právnických osob, Bankovní registr klientských informací společnosti CBCB – Czech Banking Credit Bureau, a.s., a Nebankovní registr klientských informací CNCB, z. s. p. o. Samozřejmě se nabízí rovněž možnost lustrace v rejstříku zahájených exekucí, z něhož lze nepochybně rovněž zjistit údaje o případné špatné platební morálce žalovaného ve vztahu k jeho dřívějším závazkům.

20. V posuzované věci žalobkyně k podané žalobě předložila listinu s názvem aktuální informace o klientovi k půjčce č. , hodnota, , ze které vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně při poskytnutí úvěru vycházel z toho, že žalovaná byla zaměstnaná, její příjmy činily 21 000 Kč měsíčně a výdaje 4 860 Kč měsíčně. Tyto údaje však nebyly ničím doloženy, např. výpisem z účtu. Navíc uváděná výše měsíčních výdajů je zcela zjevně nereálná, ať už se jedná o náklady na bydlení ve výši 1 800 Kč, nebo zejména položku ve výši 60 Kč označenou jako ostatní výdaje. Ostatně výše uvedených výdajů není vůbec ničím podložena. Žalobkyně ani na základě výzvy soudu a poučení, kterého se jí z jeho strany dostalo, žádná další tvrzení stran posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy neposkytla a nepředložila ani žádné důkazy, které by prokazovaly, že se právní předchůdce žalobkyně tímto procesem jakkoliv zabýval. Za této situace soud nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k prokázání splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně obsažené v § 86 odst. 1 ZSÚ. Předmětnou smlouvu o úvěru tedy bylo nutné posoudit jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ. K této neplatnosti soud v souladu s § 87 odst. 1 větou druhou ZSÚ přihlédl z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalované.

21. Důsledkem neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru je podle § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ to, že žalovaná jakožto spotřebitel je povinna vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu úvěru, a to navíc v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná v řízení netvrdila, natož aby prokázala, že na svůj dluh z předmětné smlouvy žalobkyni čehokoliv uhradila. Soud tedy vyšel z toho, že na svůj dluh uhradila 824,15 Kč, jak se podává z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne 23. 8. 2023, ačkoliv žalobkyně v žalobě tvrdila, že neuhradila ničeho. Uložil tedy žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 9 675,85 Kč (10 500 Kč – 824,15 Kč), přičemž jí v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. a s přihlédnutím k dikci § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ umožnil dlužnou částku uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 800 Kč, neboť má za to, že by nebylo v možnostech žalované uhradit celou dlužnou částku najednou, když zjevně nebyla schopna řádně splatit ani úvěr poskytnutý právním předchůdcem žalobkyně. Soud si je vědom toho, že v zásadě by měl postavit najisto, jaké jsou aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry žalované a v jaké době by tedy měla být žalovaná reálně schopna dlužnou jistinu úvěru žalobkyni vrátit. Žalovaná byla však po celou dobu řízení zcela nečinná a se soudem nekomunikovala. Soud má za to, že splátkový kalendář, který žalované určil, je přiměřený okolnostem řešené věci, tedy na jedné straně výši dlužné částky, na straně druhé možnostem a schopnostem žalované, v jejíž silách by podle názoru soudu nepochybně mělo být hradit měsíčně splátku ve výši 800 Kč. Splatnost jednotlivých splátek soud stanovil k 20. dni příslušného kalendářního měsíce s tím, že první splátka bude splatná v měsíci následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci. Současně byla vyslovena doložka o ztrátě výhody splátek, což znamená, že pokud žalovaná neuhradí byť jen jedinou splátku řádně a včas, může se po ní žalobkyně domáhat úhrady celé zbývající části dluhu najednou.

22. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 5 545,15 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku II. tohoto rozsudku, soud podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to i ve vztahu k žalobkyní požadovanému úroku z prodlení. Důsledkem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je totiž mimo jiné i to, že soud tímto rozhodnutím nově stanoví lhůtu splatnosti dlužné jistiny úvěru tak, aby tato odpovídala ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ, tedy možnostem žalované její dluh žalobkyni splatit. Za této situace přitom nelze uvažovat o tom, že by se již žalovaná ocitla v prodlení, neboť doposud nenastala splatnost ani první soudem stanovené splátky jistiny úvěru. Žalobkyni tedy logicky nárok na zaplacení úroku z prodlení dosud nemohl vzniknout (srov. § 1970 o. z.).

23. Předmětem řízení byl nárok na zaplacení 15 221 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 9 675,85 Kč, naopak co do částky 5 545,15 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci tak činí 63,6 % ku 36,4 % ve prospěch žalobkyně, které tak ve smyslu shora citovaného ustanovení svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 27,2 % (63,6 % - 36,4 % = 27,2 %). Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů jejího zastoupení ve výši 1 270,50 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 750 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 150 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 220,50 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) cit. vyhl.). Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 618 Kč (27,2 % z celkových nákladů řízení ve výši 2 270,50 Kč), a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).