9 C 39/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 22 785 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 000 Kč a nahradit jí k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 771 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 7 785 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 000 Kč od 4. 8. 2023 do zaplacení, zamítá.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 1. 2. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení 22 785 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena mezi účastníky. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému dne 31. 3. 2023 peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit a současně zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % z dlužné jistiny měsíčně. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný měl splácet každý měsíc vždy nejpozději k 30. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu úvěru mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, přičemž byl žalobkyní opakovaně upomínán ke zjednání nápravy. Žalobkyně nakonec k datu 3. 8. 2023 celý úvěr jednorázově zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho splacení. Žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně se domáhala dlužné jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, dále smluvního úroku z dlužné jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru, který kapitalizovala na částku 6 000 Kč, dále požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 785 Kč, která odpovídala smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru za dobu od 4. 8. 2023 do 1. 12. 2023, a to s odkazem na ujednání obsažené v čl. 4.2. písm. c) smlouvy, a dále požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 21 000 Kč za dobu od 4. 8. 2023 do zaplacení.

2. K výzvě soudu přípisem soudu došlým dne 29. 4. 2024 žalobkyně podanou žalobu doplnila v tom smyslu, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala na základě údajů sdělených samotným žalovaným a dále mimo jiné pomocí lustrace z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Žalobkyně provedla výpočet mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného, přičemž tomu byla ponechána rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy tato rezerva byla minimálně rovna životnímu minimu. Žalovaný vůči žalobkyni učinil prohlášení o tom, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v některé z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie, a že mu nejsou známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností vůči žalobkyni. Žalobkyně po procesu ověření úvěruschopnosti dospěla k závěru, že žalovaný je schopen řádně splatit dojednaný úvěr.

3. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

4. Soud nařídil k projednání věci jednání na den 6. 5. 2024. Žalobkyně se z tohoto jednání omluvila, přičemž souhlasila, aby soud projednal věc v její nepřítomnosti. Pokud jde o žalovaného, ten se k jednání bez omluvy nedostavil, ač jej soud řádně a s dostatečným předstihem předvolal. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal v nepřítomnosti účastníků.

5. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. , adresa, bylo zjištěno, že žalovaný při žádosti o úvěr sdělil žalobkyni, že je svobodný, žije v pronajatém bytě, má neúplné základní vzdělání, je zaměstnaný u „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “, kde jeho měsíční příjem činí 21 833 Kč, výše jeho měsíčních výdajů činí 10 000 Kč, není vůči němu vedeno exekuční ani insolvenční řízení.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , adresa, uzavřené mezi účastníky dne 31. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s limitem 30 000 Kč s možností opakovaného čerpání a žalovaný se zavázal, že poskytnuté prostředky žalobkyni vrátí a současně zaplatí úrok, jehož výše činila 40 % měsíčně. Žalovaný měl úvěr splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 30. dni v měsíci, kdy měl splatit úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Ta byla sjednána na dobu neurčitou. V čl. IV. bodě 4.2. písm. c) smlouvy byla pro případ prodlení žalovaného s vrácením poskytnutého úvěru sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení.

7. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíc prosinec 2022 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na tomto účtu k datu 1. 12. 2022 byl záporný a činil – 4 744,89 Kč, konečný zůstatek k datu 31. 12. 2022 pak byl rovněž záporný a činil – 3 583,53 Kč. Z transakcí provedených na účtu je zřejmé, že žalovanému byla na tento účet dne 9. 12. 2022 připsána platba ve výši 4 100 Kč od společnosti , právnická osoba, , identifikovaná jako zápůjčka, dále dne 21. 12. 2022 částka 3 000 Kč od téže společnosti, opět identifikovaná jako zápůjčka, a dne , datum, částka 1 500 Kč od téže společnosti, opět jako zápůjčka. Žalovanému byl z účtu strháván úrok za nepovolený debet (přečerpání) účtu a dále poplatky zjevně související s kontokorentním úvěrem poskytnutým ze strany banky žalovaného.

8. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíc leden 2023 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na tomto účtu k datu , datum, byl záporný a činil – 3 583,53 Kč, konečný zůstatek k datu , datum, činil 1 879,05 Kč. Žalovaný měl k účtu povolený Flexikredit, mohl tedy prostřednictvím účtu čerpat kontokorentní úvěr od své banky. Dne , datum, mu byla na účet připsána zápůjčka ve výši 12 000 Kč od společnosti , právnická osoba, , dne , datum, zápůjčka ve výši 6 000 Kč od společnosti , právnická osoba9. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, za únor 2023 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na tomto účtu k datu , datum, činil 1 879,05 Kč, konečný zůstatek k datu , datum, byl záporný a činil – 5 112,48 Kč. Dne , datum, byla ve prospěch účtu připsána zápůjčka ve výši 6 000 Kč od společnosti , právnická osoba, Z účtu v uvedeném měsíci odešly minimálně tři platby označené jako splátky tří různých úvěrů.

10. Z potvrzení , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že ve prospěch shora uvedeného účtu žalovaného byla dne 31. 3. 2023 připsána z účtu žalobkyně částka ve výši 15 000 Kč. Současně byla dne 2. 3. 2023 na uvedený účet připsána zápůjčka ve výši 12 000 Kč od společnosti , právnická osoba11. Z dopisu žalobkyně z 31. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně písemně informovala žalovaného o tom, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek z jeho strany k datu 31. 7. 2023 zesplatňuje jeho úvěr a vyzývá jej k úhradě dluhu v celkové výši 44 173 Kč ve lhůtě tří dnů od doručení dopisu.

12. Z předžalobní výzvy z 1. 12. 2023 soud zjistil, že žalobkyně opakovaně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a upozornila jej na to, že pokud dluh neuhradí dobrovolně, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

13. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Mezi účastníky byla dne 31. 3. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně umožnila žalovanému čerpat revolvingový úvěr do výše úvěrového rámci 30 000 Kč. Žalovaný takto vyčerpal dne 31. 3. 2023 částku 15 000 Kč. Ve smlouvě se zavázal, že vyčerpané prostředky žalobkyni vrátí a současně jí zaplatí úrok ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný měl v době, kdy byla uzavřena předmětná smlouva, zjevně i další závazky vůči poskytovatelům úvěrů a nepochybně i vůči své bance, u které měl sjednánu možnost čerpání kontokorentního úvěru na jeho běžném účtu. Dopisem z 31. 7. 2023 žalobkyně jednorázově zesplatnila úvěr poskytnutý žalovanému a vyzvala jej k úhradě dlužné částky ve výši 44 173 Kč. Následně byl žalovaný vyzván k plnění ještě předžalobní výzvou zástupce žalobkyně.

14. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“).

15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Podle § 78 odst. 1 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle odstavce 4 téhož paragrafu poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

16. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, která vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZSÚ. Právní vztah mezi smluvními stranami se tak mimo jiné řídil též právní úpravou obsaženou v ZSÚ. Žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením předmětné smlouvy stíhala podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ byla přitom žalobkyně oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Soud má po provedeném dokazování za to, že žalobkyně své shora uvedené povinnosti nedostála, neboť si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet, respektive to, že by si tyto podklady obstarala, žalobkyně v řízení neprokázala.

17. Předně je třeba zdůraznit, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran prokázání toho, že před uzavřením smlouvy byla řádně splněna povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 věty prvé ZSÚ, tedy povinnost posoudit, zda nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit, v řízení stíhalo žalobkyni jakožto právního nástupce poskytovatele úvěru. Evropský soudní dvůr dospěl v rozsudku CA Consumer Finance, C-449/13, k závěru, že důkazní břemeno nese poskytovatel úvěru, neboť spotřebitel jednak zpravidla nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel úvěru, zejména však ve většině případů nemá odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. Těmito znalostmi by naopak dozajista měl disponovat poskytovatel úvěru jakožto podnikatel a profesionál v oboru (blíže viz závěry obsažené v komentáři k § 86 ZSÚ in Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, dostupném v právním systému Beck-online).

18. Odpověď na otázku, jakým způsobem by měl poskytovatel úvěru postupovat při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, poskytuje v obecné rovině ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ, podle něhož má poskytovatel úvěru vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů, přičemž hodnotu majetku má zohlednit pouze za předpokladu, že dle smlouvy o spotřebitelském úvěru má být úvěr částečně nebo zcela splacen výnosem z prodeje takového majetku a nikoliv pravidelnými splátkami, případně za situace, kdy z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na výši jeho příjmů. Je však třeba mít na paměti, že zmíněné ustanovení pouze akcentuje nejdůležitější kritéria při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, rozhodně však dostatečným způsobem nekonkretizuje veškeré podstatné aspekty daného procesu. V této souvislosti se sluší znovu odkázat na závěry již shora citované komentářové literatury. Podle ní se například s požadavkem odborné péče může jen těžko slučovat postup poskytovatele, který si neověří, zda spotřebitel není již v době posuzování úvěruschopnosti v úpadku, a to jednak pomocí insolvenčního rejstříku, jednak pomocí tzv. negativních registrů klientských informací, tedy databází vedených podle § 20z zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, které obsahují informace o závazcích spotřebitelů, u nichž došlo k prodlení. Pokud je totiž spotřebitel již delší dobu v prodlení s úhradou závazků více věřitelům, pak to prakticky s jistotou vylučuje jeho schopnost splácet jakékoliv další závazky. Poskytovatel by si tedy informace z negativního registru klientských informací měl opatřit v zásadě vždy. Zmíněnými registry jsou zejména registr , právnická osoba, , Bankovní registr klientských informací společnosti CBCB – Czech Banking Credit Bureau, a.s., a Nebankovní registr klientských informací CNCB, z. s. p. o. Samozřejmě se nabízí rovněž možnost lustrace v rejstříku zahájených exekucí, z něhož lze nepochybně rovněž zjistit údaje o případné špatné platební morálce spotřebitele ve vztahu k jeho dřívějším závazkům.

19. V posuzované věci žalobkyně k podané žalobě vyjma výpisů z běžného účtu žalovaného nedoložila žádný další důkaz, který by svědčil o tom, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla jakkoliv ověřována schopnost žalovaného úvěr splatit. Žádost o poskytnutí úvěru vyplněná žalovaným takovým důkazem rozhodně není. Z výpisů z účtů žalovaného přitom vyplývá, že žalovaný v době bezprostředně předcházející uzavření úvěrové smlouvy rozhodně nedisponoval žádnými většími finančními prostředky, ke konci měsíce předcházejícího měsíci, v jehož průběhu byla uzavřena úvěrová smlouva, byl dokonce na svém běžném účtu v záporném zůstatku přesahujícím 5 000 Kč. Současně z předložených výpisů jednoznačně vyplývá, že žalovaný měl množství dalších finančních závazků, a to přinejmenším vůči , právnická osoba, ., , právnická osoba, , a , právnická osoba, , přičemž minimálně vůči bance tento závazek neplnil, neboť mu z její strany byl účtován úrok za nepovolený debetní zůstatek. Žalobkyně rovněž nedoložila, že by jakkoliv ověřovala žalovaným uváděnou výši jeho pravidelného příjmu (v žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl částku 21 833 Kč měsíčně), jakož i jeho tvrzení o tom, že je zaměstnán. Pouze v rovině tvrzení pak zůstalo, že žalobkyně měla ověřovat platební morálku žalovaného z dostupných veřejných registrů – toto nijak neprokázala. Stejně tak ani neuvedla, k jakým výsledkům údajně provedené lustrace vedly. Žalobkyně nedoložila soudu jakýkoliv výsledek procesu ověřování úvěruschopnosti žalovaného, i její pouhá tvrzení o tomto procesu jsou zcela nedostatečná a na jejich podkladě rozhodně nelze učinit žádné relevantní závěry stran toho, zda žalovanému jeho tehdejší osobní, majetkové a výdělkové poměry umožňovaly řádně splácet úvěr poskytnutý žalobkyní.

20. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že žalobkyně své povinnosti uvedené v § 86 odst. 1 ZSÚ na základě relevantních podkladů posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit nedostála, a pokud ano, pak se to žalobkyni v řízení nepodařilo prokázat. Za této situace soud neměl jinou možnost, než předmětnou smlouvu o úvěru posoudit jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ.

21. Důsledkem neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru je podle § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ to, že žalovaný jakožto spotřebitel povinen vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu úvěru, a to navíc v době přiměřené jeho možnostem. Žalovanému bylo poskytnuto 15 000 Kč, z této částky dle žalobkyně nevrátil ničeho, což žalovaný v průběhu řízení nijak nevyvrátil (pokud již žalobkyni alespoň zčásti uvedenou částku vrátil, bylo na něm, aby takovou skutečnost tvrdil a zejména pak prokázal). Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení zmíněných 15 000 Kč. Ve zbývající části, tedy co do částky 7 785 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to ani z aktuálně dlužné jistiny úvěru, a to s ohledem na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení.

22. Pokud jde o lhůtu k plnění, žalovaný se nezúčastnil jednání nařízeného ve věci a soud tak neměl jakoukoliv možnost zkoumat jeho aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry tak, aby mohl postavit najisto, jakou lhůtu k vrácení dlužné jistiny úvěru lze považovat za přiměřenou možnostem žalovaného ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ. Na stranu druhou lze důvodně předpokládat, že v možnostech žalovaného (i s ohledem na stav zůstatku na jeho účtu v době předcházející uzavření posuzované úvěrové smlouvy) není uhradit celý dluh žalobkyni najednou. Navíc je třeba přihlédnout k tomu, že rozložení splatnosti dluhu je v daném případě důsledkem porušení zákonné povinnosti ze strany žalobkyně, a tedy i jakousi formou sankce za to, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neověřila úvěruschopnost žalovaného. Ze všech popsaných důvodů dospěl soud k závěru, že za přiměřenou splátku dluhu žalovaného lze považovat částku 500 Kč měsíčně. Takto vysokou splátku by měl být žalovaný nepochybně schopen hradit i při velmi malých příjmech, přičemž zároveň pokud bude dluh splácet řádně a včas, dojde k jeho úplné úhradě za 30 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, což je lhůta, kterou lze považovat ještě za akceptovatelnou. Splatnost jednotlivých splátek soud nastavil vždy k 20. dni příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci, přičemž současně vyslovil doložku o ztrátě výhody splátek, což v praxi znamená, že pokud žalovaný neuhradí některou uloženou splátku řádně a včas, může se žalobkyně domáhat úhrady celého zbývajícího dluhu najednou.

23. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 22 785 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 15 000 Kč, v rozsahu částky 7 785 Kč s příslušenstvím pak byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků vzhledem k předmětu řízení tak činí 66 % ku 34 % ve prospěch žalobkyně, které tak dle § 142 odst. 2 o. s. ř. svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 32 % (66 – 34 = 32).

24. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 140 Kč a dále náklady zastoupení ve výši 1 270,50 Kč. Ty jsou tvořeny mimosmluvní odměnou zástupce žalobkyně ve výši 750 Kč za dva úkony právní služby učiněné dle § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v účinném znění (dále jen „AT“), a to za převzetí a přípravu zastoupení a žalobu, kdy za každý z těchto úkonů náleží zástupci žalovaného podle § 14b odst. 1 bodu 2 AT odměna ve výši 300 Kč, a za jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění), za který náleží odměna v poloviční sazbě, tj. ve výši 150 Kč, dále třemi paušálními náhradami hotových výdajů spojených se shora uvedenými úkony po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a náhradou za 21% DPH z uvedených položek (tedy z částky 1 050 Kč) ve výši 220,50 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 771 Kč (32 % z celkových nákladů řízení ve výši 2 410,50 Kč), a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) opět ve splátkách uvedených v odstavci 22 tohoto odůvodnění.