9 C 40/2022

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: ; název žalované , IČO sídlem adresa žalované pojišťovna IČO sídlem adresa o zaplacení 85 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 85 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 27. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 45 098 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 28. 2. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 85 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 27. 11. 2019 do zaplacení, a to z titulu práva na náhradu škody, která mu měla být způsobena dne 28. 2. 2019 pádem stromu rostoucího na pozemku žalovaného na jeho vozidlo tov. zn. Renault Mégane III Grandtour. Žalobce tvrdil, že v uvedený den jeho přítelkyně se zmíněný vozidlem odjela do zaměstnání do hostince v [obec]. Vůz zaparkovala vedle hostince a odešla pracovat. Asi po 15 minutách od jejího příjezdu na zaparkované vozidlo spadl strom rostoucí na pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec] v [obec]. Vlastníkem tohoto pozemku je stát, ve prospěch žalovaného je k tomuto pozemku zřízeno právo hospodaření. Strom spadl bez vnějšího zásahu či vlivu, nikoliv v důsledku nepříznivých povětrnostních podmínek. Žalobce při dodatečném ohledání spadlého stromu zjistil, že jeho kmen byl prohnilý, což podle jeho názoru muselo být zjevné i při vizuální prohlídce stromu. Sama obec Opatov ostatně žalovaného v období před pádem stromu žádala o jeho odstranění, žalovaný však této žádosti nevyhověl. Následkem pádu stromu došlo k poškození vozidla žalobce, které likvidátor pojišťovny žalovaného posoudil jako totální havárii, neboť obvyklá cena vozidla před havárií byla stanovena na částku 112 000 Kč, náklady na jeho opravu po poškození by pak činily cca 270 000 Kč. Pojišťovna žalovaného odmítla žalobci vzniklou škodu nahradit s poukazem na to, že žalovaný odmítl svou odpovědnost za pád stromu s odůvodněním, že prováděl řádnou kontrolu porostů na pozemku parc. [číslo] neshledal žádné zjevné známky toho, že by byl předmětný strom poškozen. Podle žalobce to byl žalovaný, kdo měl nad stromem dohled, podle § 2937 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), je tedy dána jeho objektivní odpovědnost za škodu způsobenou pádem stromu. Žalovaný by se sice mohl případně vyvinit tím, pokud by prokázal, že nezanedbal náležitý dohled nad stavem stromu, nic takového se však nestalo, neboť jeho tvrzení o tom, že prováděl náležitý dohled nad stavem stromu, prokázáno nebylo. Žalobce je toho názoru, že pokud by žalovaný náležitý dohled prováděl, bylo v jeho silách pádu stromu jeho včasným odstraněním zabránit. Vzhledem k tomu, že žalovaný odmítl žalobci nahradit způsobenou škodu dobrovolně, domáhal se žalobce její náhrady prostřednictvím podané žaloby, přičemž výši škody stanovil tak, že od obvyklé ceny vozidla před jeho poškozením, jak byla stanovena likvidátorem pojišťovny (112 000 Kč), odečetl částku, za kterou zbytky poškozeného vozidla prodal (27 000 Kč). Po žalovaném tedy požadoval zaplacení rozdílu ve výši 85 000 Kč a současně i zákonného úroku z prodlení z této částky od 27. 11. 2019, tedy ode dne, kdy pojišťovna žalovaného po opětovném přezkoumání pojistné události oznámila žalobci, že jeho nárok odmítá uspokojit, do zaplacení.

2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok ani částečně neuznal a svou odpovědnost za vzniklou škodu odmítl. Učinil sice nesporným, že vykonává právo hospodaření k pozemku parc. [číslo] jehož výlučným vlastníkem je stát, na němž se nachází koryto vodního toku Třebovka, a že na tomto pozemku rostla vrba, která dne 28. 2. 2019 při slabém větru spadla na vozidlo žalobce, současně však odmítl škodu vzniklou pádem stromu nahradit s odůvodněním, že řidička předmětného vozidla [jméno] [příjmení] vůz odstavila na místě, kde nebylo dovolené zastavení a stání dopravní značkou Parkoviště. [příjmení] hospoda umožňuje svým zákazníkům parkování vozidel na jiném místě. Žalovaný prováděl řádný dohled nad stavem stromu a rovněž jeho údržbu, o čemž svědčí fakt, že v roce 2012 si objednal služby odborníka v oblasti údržby zeleně [jméno] [příjmení], který provedl ošetření a úpravu stromů u opatovské hospody. Zároveň zaměstnanci žalovaného prováděli a provádí pravidelné prohlídky vodního toku Třebovka, v jejichž rámci rovněž kontrolují stav břehových porostů. Při těchto prohlídkách žádné zjevné poškození předmětné vrby nebylo zaznamenáno. [příjmení] pozemku nemá v žádném případě z hlediska tzv. generální prevence absolutní povinnost počínat si tak, aby za všech okolností byla vyloučena možnost pádu stromu či jeho větví. Pokud by byl skutečně stav stromu tak špatný a jeho kmen zjevně prohnilý, jak tvrdí žalobce, pak by bylo možné konstatovat, že obecnou prevenční povinnost porušila i sama řidička [ulice], když špatný stav stromu ignorovala a zaparkovala pod ním vozidlo, nadto na místě, které nebylo určeno k parkování.

3. V rámci svého shora uvedeného vyjádření k podané žalobě žalovaný navrhl, aby soud vyzval jeho pojišťovnu [pojišťovna], ke vstupu do řízení na pozici vedlejšího účastníka na straně žalovaného, neboť z pohledu žalovaného má tato pojišťovna právní zájem na výsledku řízení, když pád stromu eviduje jako škodní událost. Tento návrh soud posoudil jako výzvu učiněnou ve smyslu § 93 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a informoval o něm zmiňovanou pojišťovnu. Přípisem soudu došlým dne 2. 5. 2022 vstoupila [pojišťovna], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ Pojišťovna“), do řízení na pozici vedlejšího účastníka na straně žalovaného. Zároveň se k věci samé vyjádřila v tom smyslu, že podle jejího názoru žalovaný nezanedbal svou prevenční povinnost, dřevinám ve svém vlastnictví věnoval veškerou potřebnou péči a udělal tedy vše, co bylo v jeho silách, aby zabránil možnému pádu stromu.

4. Mezi účastníky nebylo sporné, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] v [obec] je Česká republika, přičemž k tomuto pozemku je zřízeno právo hospodařit s majetkem státu ve prospěch žalovaného. Dále nebylo sporné, že na tomto pozemku rostla vrba, která dne 28. 2. 2019 spadla na vozidlo tov. zn. Renault Mégane III Grandtour, [registrační značka], jehož vlastníkem byl v dané době žalobce.

5. Ze svědecké výpovědi místostarosty [příjmení] [jméno] [jméno] bylo zjištěno, že svědek žije v [obec] asi od roku 1980. Předmětný strom přitom v obci stál již v době, kdy se sem svědek přistěhoval. V létě býval běžně olistěný, po jeho pádu se však ukázalo, že kmen stromu byl uvnitř značně prohnilý a dokonce prasklý až do hloubky cca 40 – 50 cm pod zemí. V době, kdy došlo k jeho pádu, sice foukal vítr, ten však podle názoru svědka nebyl tak silný, že by měl lámat podobně vzrostlé stromy. Žádný sníh v inkriminovaný den na zemi ani na stromech neležel, bylo slunečno. Pozemek za opatovským hostincem se běžně využívá k parkování vozidel, která zde odstavují jak zaměstnanci hostince, tak i jeho zákazníci. Jedná se o místní komunikaci, jejímž vlastníkem je obec. Na daném stromě zvenčí nebyly patrné žádné zjevné známky toho, že by měl být poškozen.

6. Z protokolu o škodě sepsaného dne 15. 3. 2019 vedoucím provozního střediska žalovaného ve [obec] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že k pádu stromu dne 28. 2. 2019 došlo při slabém větru. V důsledku pádu stromu bylo vedle vozidla žalobce poškozeno ještě další vozidlo, které bylo pod stromem rovněž zaparkováno. Vozidlo žalobce bylo poškozeno takovým způsobem, že nebylo způsobilé k provozu na pozemních komunikacích. [příjmení] stromu byl napohled v dobrém stavu. K jeho ulomení došlo v úrovni terénu. Na lomu bylo zjištěno zcela zteřelé dřevo. [příjmení] nejevil žádné známky poškození. Vozidlo žalobce mělo v důsledku pádu stromu promáčklou střechu vpravo nad zadním sloupkem, rozbité čelní sklo, rozbitý levý zadní světlomet, promáčklé levé přední a zadní dveře, uražené levé zpětné zrcátko a promáčklou kapotu.

7. Z technické zprávy z 28. 2. 2019 a ze zápisu o poškození motorového vozidla z 27. 3. 2019 zpracovaných mobilním technikem [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že obecná cena vozidla žalobce před jeho poškozením činila 112 000 Kč vč. DPH, hodnotu využitelných zbytků vozidla technik odhadl na částku 24 300 Kč. Zároveň uvedl, že kalkulované náklady na opravu vozidla přesahují jeho obecnou cenu, proto by pojistná událost měla být řešena formou totální škody s odpočtem ceny využitelných zbytků vozidla.

8. Z dopisů Pojišťovny ze dne 9. 5. 2019 a 27. 11. 2019 adresovaných žalobci bylo zjištěno, že Pojišťovna opakovaně odmítla nahradit žalobci škodu vzniklou na jeho vozidle v důsledku pádu předmětného stromu s odůvodněním, že žalovaný prováděl řádně kontrolu porostů v dané lokalitě, a to naposledy v lednu 2019, a neshledal zjevné známky poškození stromu. Z pohledu Pojišťovny tedy neporušil žádná zákonná pravidla týkající se správy a údržby porostu na toku Třebovka a za škodu, jež vznikla žalobci, nenese odpovědnost.

9. Z leteckého snímku zachycujícího hostinec v [obec] a jeho bezprostřední okolí (č.l. 14 spisu) bylo zjištěno, že k budově hostince bezprostředně přiléhá asfaltová plocha, na které jsou bílými čarami vyznačena místa pro parkování vozidel.

10. Ze sdělení [anonymizováno] [jméno] [příjmení], starosty [územní celek], z 22. 5. 2020 bylo zjištěno, že obec měla v době, kdy probíhala rekonstrukce a přístavba hostince v [obec] (v letech 2012 [číslo]), zájem na tom, aby došlo k odstranění vzrostlých stromů u hostince. Důvodem byla obava z toho, že by mohlo dojít k poškození nově zrekonstruovaného objektu hostince pádem uschlých větví či dokonce celých stromů. Při zpracování žádosti o povolení ke kácení těchto stromů bylo zjištěno, že rostou na pozemku žalovaného, proto byla žádost předána právě žalovanému. Kácení dřevin však nebylo povoleno a došlo pouze k jejich zdravotnímu prořezu.

11. Z faktury vystavené dne 15. 4. 2012 [jméno] [příjmení], [IČO], bylo zjištěno, že jmenovaný provedl na základě objednávky žalovaného redukci vrb v [obec] v souvislosti s opravou vodního toku Třebovka, za kterou vyúčtoval žalovanému cenu ve výši 20 040 Kč. Redukce spočívala dle položkového rozpočtu k dané faktuře mimo jiné v sesazení celkem sedmi kusů vrb za restaurací.

12. Ze záznamu z prohlídky vodního toku Třebovka bylo zjištěno, že dne 17. 9. 2015 byla žalovaným jakožto správcem toku provedena prohlídka vodního toku Třebovka, který protéká v bezprostřední blízkosti místa, kde došlo k pádu stromu. Prohlídka měla být mimo jiné zaměřena na kontrolu stavu břehových porostů. V [obec] byly v rámci prohlídky zjištěny pomístní nánosy ve zkapacitněném korytě, přičemž autorka záznamu Ing. [jméno] [příjmení] upozornila na to, že v upraveném úseku je připravována akce na odstranění těchto nánosů. V záznamu není obsažena jakákoliv zmínka o tom, v jakém stavu se nacházely břehové porosty v lokalitě [obec].

13. Z žalovaným předložených ručně psaných záznamů pořízených jeho zaměstnanci v rámci pravidelných prohlídek stavu vodního toku Třebovka v [obec] bylo zjištěno, že tyto prohlídky probíhaly přinejmenším v období od června 2016 do ledna 2019 v pravidelných intervalech. Poslední uskutečněná prohlídka dle těchto záznamů proběhla 28. 1. 2019, přičemž v jejím rámci zaměstnanci žalovaného provedli měření sond, úklid sněhu a prohrnování na poldrech.

14. Ze zprávy Českého hydrometeorologického ústavu z 30. 6. 2022 soud zjistil, že na základě měření a pozorování nejbližší stanice ČHMÚ [část obce], [obec], a analýzy radarových a družicových snímků lze vycházet z toho, že 28. 2. 2019 bylo v lokalitě [obec] v [obec] přes den jasno až polojasno, k večeru s přibýváním oblačnosti. Teplota vzduchu ve dvou metrech se pohybovala mezi - 1 ºC a + 13 ºC, minimální teplota vzduchu v 5 cm nad zemí se v nočních a ranních hodinách pohybovala okolo – 4 ºC. Srážky uvedeného dne nebyly zaznamenány. Na travnatém povrchu kolem stanice se nacházela nesouvislá sněhová pokrývka, zbytky sněhu se ale vzhledem k vyšším maximálním teplotám vzduchu i v předcházejících dnech mohly vyskytovat spíše výjimečně a lokálně. Na některých místech se mohlo vyskytnout jíní (lidově šedivec). Přes den foukal až čerstvý západní nebo severozápadní vítr s průměrnou rychlostí do 9 m/s a maximální rychlostí do 14 m/s. Vítr byl nárazovitého charakteru, což znamená, že jeho rychlost krátkodobě kolísala natolik, že opakovaně docházelo k nárazům větru, a nelze vyloučit lokální výskyt vyšších rychlostí větru, než byly naměřeny na nejbližších stanicích.

15. Ze znaleckého posudku vypracovaného dne 16. 11. 2022 [celé jméno znalce], znalcem z oboru ochrana přírody, se specializací na hodnocení stavu a návrh technologie ošetření stromu a diagnostiku provozní bezpečnosti stromů (vizuální, přístrojovou), a dále z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, se specializací na trvalé porosty a dřeviny, soud zjistil, že předmětný strom byl zástupcem rodu Salix, jednalo se tedy o vrbu, a to pravděpodobně vrbu bílou (Salix alba). Vrby se obecně vyznačují špatnými materiálovými vlastnostmi a velmi špatnou schopností obrany proti šíření dřevních hub v dřevní části kmene. Selhávání vrb v prostředí měst a obcí se odpovědné osoby snaží čelit omezováním náporové plochy koruny, tedy sesazovacími řezy, v jejichž důsledku se však vyvíjí sekundární koruny a je obecně podporována dynamika rozkladu dřevními houbami. Proto je nutné u sesazených vrb realizovat pravidelné kontroly spolu se souběžnými kontrolami stavu kmene a kosterních větví, a to v intervalech, které nepřesahují 5 let. Vzhledem k tomu, že u předmětné vrby došlo k jejímu sesazení v roce 2012, měl nejpozději v roce 2017 proběhnout její dendrologický průzkum realizovaný odborně erudovaným arboristou. Příčinou pádu posuzované vrby byl masivní rozklad dřevními houbami v oblasti báze kmene. K pádu stromu přispěl rovněž fakt, že v důsledku částečného zastínění koruny strom vykazoval náklon kmene a defektní (infikované) nosné části kmene tak byly kromě náporu větru namáhané ještě vlastní zátěží. Specifické defekty a stav nosných pletiv v oblasti báze kmene (v místě selhání), které strom musel vykazovat již před jeho pádem, nemusely být pro běžného pozorovatele patrné. Při provádění běžných kontrol stromů je profesionální praxí využívání poklepových (diagnostických) paliček, díky nimž lze podobné defekty odhalit s využitím odchylné akustické odezvy na poklep. Tímto způsobem mohl vlastník stromu orientačně zjistit rozsah defektu, nicméně podobnou kontrolu musí provádět odborně erudovaný arborista – konzultant. Přesný rozsahu defektu stromu by pak bylo možné zjistit např. s využitím diagnostické metody akustické tomografie. Jde o neinvazivní test spočívající v měření rychlosti šíření zvukového signálu mezi jednotlivými body na periferii kmene. Cena takového měření se pohybuje mezi 4 000 Kč a 10 000 Kč v závislosti na množství měřených stromů a dopravních vzdálenostech. Pokud by byl proveden detailní průzkum předmětné vrby, podle znalce by s vysokou mírou pravděpodobnosti byl její defektní stav odhalený, a to i bez využití přístrojových metod šetření. Provedení sesazovacího řezu, k němuž došlo v roce 2012, sice lze považovat za odpovídající zásah pro zajištění provozní bezpečnosti stromů daného taxonu v předmětné lokalitě, vzniklé sekundární výhony je však třeba v pravidelném intervalu opakovaně redukovat, aby nedocházelo k jejich vylamování. Takový opakovaný redukční řez přitom v daném případě dle dostupných důkazů nebyl realizovaný. Má k němu přitom docházet maximálně s odstupem pěti let.

16. Z kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako prodávajícím a [právnická osoba] s.r.o. jako kupujícím bylo zjištěno, že žalobce prodal vozidlo poškozené pádem předmětného stromu jako havarované za kupní cenu 26 800 Kč.

17. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž v souladu s § 132 o. s. ř. přihlížel rovněž k tomu, co v průběhu řízení vyšlo najevo, co uvedli účastníci a jaké skutečnosti mezi nimi nebyly sporné. Jednotlivé provedené důkazy z pohledu soudu nebyly ve vzájemném rozporu, lze naopak konstatovat, že skutečnosti, které byly na jejich podkladě soudem zjištěny, spolu vzájemně korespondovaly a soud na jejich podkladě mohl učinit níže uvedený závěr o skutkovém stavu věci, aniž by se musel podrobněji zabývat relevancí a přesvědčivostí jednotlivých provedených důkazů.

18. Na základě nesporných tvrzení účastníků a provedených důkazů vzal soud za prokázané, že za hostincem v obci [obec] se nachází pozemek parc. [číslo] jehož vlastníkem je stát, přičemž ve prospěch žalovaného je zřízeno právo hospodaření s majetkem státu, jehož předmětem je právo hospodařit se zmíněným pozemkem. Zmíněným pozemkem protéká vodní tok Třebovka. Na jeho břehu rostla vrba, která dne 28. 2. 2019 spadla na dvě vozidla zaparkovaná pod tímto stromem na přilehlém pozemku ve vlastnictví obce. Jedním z těchto vozidel byl vůz [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], jehož vlastníkem byl v době pádu vrby žalobce a s nímž v daném místě zaparkovala přítelkyně žalobce, která v dané době pracovala v opatovském hostinci a s vozidlem přijela do zaměstnání. [obec], na kterém bylo poškozené vozidlo zaparkováno, užívají k parkování zcela běžně jak zaměstnanci hostince, tak i někteří jeho hosté, a to i přesto, že mohou parkovat na vyasfaltované ploše přiléhající k hostinci, která je k parkování přímo určena. V inkriminovaný den foukal v [obec] slabý vítr, bylo slunečno, ačkoliv byl únor, na zemi ani na stromech se nenacházela žádná sněhová pokrývka. Po pádu vrby bylo zjištěno, že její kmen byl uvnitř silně napadený dřevokaznou houbou a prohnilý. Tento defekt byl primární příčinou pádu stromu, byť k němu určitým způsobem přispěl i fakt, že v důsledku částečného zastínění koruny byl kmen vrby nakloněný a jeho dřevní houbou infikované nosné části tak byly kromě náporu větru namáhány ještě svou vlastní zátěží. Pro běžného pozorovatele nemusel být defekt stromu před jeho pádem na první pohled patrný, neboť strom žádné zjevné známky poškození nevykazoval. V roce 2012 proběhlo na základě objednávky žalovaného odborné sesazení koruny předmětné vrby. Následně zaměstnanci žalovaného prováděli pravidelné obhlídky dané lokality, kontrolu stavu vodního toku Třebovka a rovněž s tím spojenou kontrolu stavu pobřežních porostů, jíž však nevěnovali žádnou zvýšenou pozornost. Při těchto obhlídkách neodhalili žádné nedostatky či možná poškození břehových porostů. K posouzení stavu předmětné vrby odborníkem z oboru arboristiky od roku 2012 nedošlo, a to ani přesto, že pokud je u stromu realizován podobný stabilizační řez, jaký proběhl u dané vrby ve zmiňovaném roce 2012, je nezbytné následně provádět pravidelné kontroly stavu stromu a redukci sekundárních výhonů vyrůstajících na sesazené koruně, a to v maximálním intervalu pěti let. Pokud by k podobnému odbornému posouzení stavu předmětné vrby žalovaný přistoupil, s vysokou mírou pravděpodobnosti by defekt stromu odhalil, a to i bez využití nákladné přístrojové diagnostiky. Existují totiž metody, které umožňují podobné defekty zjistit i bez invazivních zásahů do stromu. Takovou metodou je například využití poklepové paličky, případně metoda akustické tomografie. V obou případech je třeba, aby podobný test prováděla odborně erudovaná osoba z oboru arboristiky. Cena měření prostřednictvím akustické tomografie by nepřesáhla částku 10 000 Kč, náklady na využití poklepové paličky by pak z logiky věci musely být ještě nižší. Pád předmětné vrby byl jako pojistná událost řešen Pojišťovnou, která však odmítla žalobci nahradit škodu způsobenou na jeho vozidle s odůvodněním, že žalovaný za vzniklou škodu neodpovídá, neboť nezanedbal náležitý dohled. Mobilní technik Pojišťovny posoudil vzniklou škodu na vozidle jako škodu totální s tím, že náklady na opravu vozidla by vysoce přesáhly jeho obvyklou cenu před poškozením. Ta činila 112 000 Kč. Žalobce poškozené vozidlo následně prodal za cenu 26 800 Kč.

19. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor o náhradu škody, kterou způsobila věc sama od sebe, tedy podle § 2937 odst. 1 o. z. Dle tohoto ustanovení platí, že způsobí-li škodu věc sama od sebe, nahradí škodu ten, kdo nad věcí měl mít dohled; nelze-li takovou osobu jinak určit, platí, že jí je vlastník věci. Kdo prokáže, že náležitý dohled nezanedbal, zprostí se odpovědnosti k náhradě.

20. Soud se v rámci právního hodnocení věci musel v prvé řadě zabývat tím, kdo je v daném sporu pasivně věcně legitimován, tedy kdo měl mít dohled nad stromem, jehož pádem byla škoda, jejíž náhrady se žalobce domáhal, způsobena. Předmětná vrba rostla na pozemku, který je ve vlastnictví státu. Zároveň však ve vztahu k tomuto pozemku bylo zřízeno právo hospodaření s majetkem státu ve prospěch žalovaného. Bylo tedy třeba vyhodnotit, který z těchto subjektů případně odpovídá za způsobenou škodu a má tím pádem vystupovat v pozici žalovaného v řízení, jehož předmětem je nárok na její náhradu. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 27. 2. 2003, sp. zn. 33 Odo 23/2002, dovodil, že právo hospodaření s majetkem státu (zřízené podle příslušných ustanovení zákona č. 109/1964 Sb.) spočívá v právu subjektu, jemuž právo hospodaření přísluší, vykonávat za stát jakožto přímého vlastníka majetku jeho vlastnická práva za určitých, státem (vlastníkem) předem zákonem stanovených, podmínek. Toto právo přitom v sobě zahrnuje jak oprávnění věc držet, užívat ji a nakládat s ní, tak i povinnosti směřující k zachování, účelnému využívání a ochraně takové věci, včetně uplatňování a hájení tohoto práva (i primárního vlastnického práva státu) v řízení před soudy a jinými orgány. Ve světle těchto závěrů je zřejmé, že je to žalovaný, kdo je za stát jakožto vlastníka pozemku oprávněn a zároveň i povinen uplatňovat a hájit jeho práva s tímto pozemkem související, a to i v řízení před soudem. Uvedené platí nepochybně i v případě sporu o náhradu škody způsobené pádem stromu rostoucího na pozemku státu, k němuž je zřízeno právo hospodaření, neboť je to právě subjekt, jemuž svědčí právo hospodaření, kdo nad pozemkem vykonává faktický dohled. Žalovanému tedy v řešené věci svědčí pasivní věcná legitimace.

21. Odpovědnost za škodu, kterou způsobí věc tzv. sama od sebe, stíhá podle shora citovaného § 2937 odst. 1 o. z. osobu, která měla mít nad věcí dohled, přičemž pokud takovou osobu nelze určit, platí, že odpovědný je vlastník pozemku. Vychází se z předpokladu, že každá věc má určitý potenciál způsobit škodu a ten, kdo ji ovládá, by měl nést negativní důsledky spojené s jeho faktickou vládou nad věcí. Každý totiž může důvodně očekávat, že ten, kdo má věc ve své moci a má nad ní dohled, ji bude opatrovat s náležitou péčí, aby věc nikomu nemohla způsobit újmu. Pokud poškozený požaduje náhradu újmy, musí prokázat, že mu újma skutečně vznikla, že tuto újmu způsobila věc sama od sebe a že mezi působením věci a vznikem újmy existuje příčinná souvislost. Nezbytným předpokladem vzniku odpovědnosti za způsobenou újmu (škodu) je rovněž to, že škůdce poruší svou povinnost náležitého dohledu nad věcí. Jeho odpovědnost je nicméně koncipována jako objektivní, což znamená, že zavinění škůdce se presumuje a poškozený toto zavinění nemusí prokazovat. Osoba, která má nad věcí dohled, však má možnost se své odpovědnosti za škodu zprostit, pokud prokáže, že nejednala zaviněně, tedy že nezanedbala náležitý dohled nad věcí (srov. komentář k § 2937 in Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, dostupný na www.beck-online.cz).

22. Mezi účastníky nebylo sporné, že k poškození vozidla žalobce došlo a že tato škoda vznikla v příčinné souvislosti s pádem stromu rostoucího na pozemku, k němuž žalovanému svědčí právo hospodaření. Současně, jak již soud vysvětlil výše, v daném případě nelze pochybovat o tom, že to byl právě žalovaný, kdo měl vykonávat nad předmětným stromem dohled. Základní předpoklady pro vznik jeho odpovědnosti za škodu ve smyslu § 2937 odst. 1 o. z. tak byly splněny, přičemž bylo na žalovaném, aby se případně zprostil své odpovědnosti tím, že prokáže, že náležitý dohled nad předmětným stromem nezanedbal.

23. K tomu, za jakých okolností se může osoba, která má mít nad věcí dohled, své odpovědnosti za škodu zprostit a v čem konkrétně spočívá náležitý dohled nad věcí zmiňovaný v § 2937 odst. 1 o. z., se v minulosti opakovaně vyjádřil ve své judikatuře Nejvyšší soud ČR. Dospěl k závěru, že vlastník je povinen postupovat při správě svého majetku natolik obezřetně, jak lze vzhledem ke konkrétní situaci na něm rozumně požadovat, a v žádném případě nemá z hlediska tzv. generální prevence absolutní povinnost počínat si tak, aby za všech okolností byla vyloučena možnost pádu stromu či jeho větví. Kritériem odpovědnosti vlastníka stromu je vedle příčiny vzniku škody též objektivní možnost předvídat v daném místě a čase nebezpečí pádu stromu (viz usnesení NS ze dne 13. 3. 2018, sp. zn. 25 Cdo 18/2018). Pro vlastníka pozemku osázeného stromy jeho obecná prevenční povinnost znamená spravovat svůj majetek tak, aby jeho stav nezpůsobil škodu jinému. V situaci, kdy se v areálu vlastníka nachází množství starých vzrostlých stromů, jejichž větve zasahují do veřejného prostranství sloužícího k parkování aut a pohybu chodců, nepostačuje z hlediska generální prevence provádět pouze běžnou údržbu stromů spočívající v prořezání suchých větví, neboť tato nepostačuje k eliminaci rizika vzniku škod, zejména když přesahem větví do veřejného prostoru mohl být ohrožen majetek či zdraví jiných. Pádu větví je vlastník stromu povinen předcházet a v rámci prevence provést opatření alespoň snižující možnost vzniku škody. Stáří a vzrůst stromu mají vlastníka vést k důkladnější péči o ně a k zajištění odpovídajícího způsobu ošetření, přičemž takové možnosti existují a je na vlastníkovi, aby zvolil pro něj dostupná a zároveň dostatečně účinná preventivní opatření (viz rozsudek NS ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 25 Cdo 2508/2012).

24. Soud předně dospěl na základě provedeného dokazování k jednoznačnému závěru, že k pádu stromu nedošlo v důsledku nepříznivých klimatických podmínek nebo jiných vnějších vlivů. O tom svědčí nejen vyžádaná zpráva ČHMÚ, ale i další provedené důkazy, zejména výpověď svědka [jméno], jenž popsal, že v den, kdy došlo k pádu stromu, bylo slunečno, na zemi ani na stromech neležel žádný sníh a že vítr nebyl tak silný, aby lámal podobně vzrostlé stromy. Pravdivost této výpovědi potvrzuje i žalovaným předložený protokol o škodě, podle něhož došlo k pádu stromu při slabém větru. Znalec [příjmení] [celé jméno znalce] navíc jednoznačně konstatoval, že primární příčinou pádu stromu byl masivní rozklad dřevními houbami v oblasti báze kmene (byť k němu přispěl i náklon kmene). Neexistuje tedy jakýkoliv důvod domnívat se, že k pádu stromu vedla nějaká mimořádná meteorologická situace.

25. Soud dále uzavřel, že žalovaný zjevně zanedbal povinnost vykonávat náležitý dohled nad stavem stromu, kterou mu ukládá ust. § 2937 odst. 1 o. z. Zaměstnanci žalovaného sice prováděli pravidelné obhlídky stromů v dané lokalitě, a to naposledy přibližně měsíc před pádem stromu, nicméně k poslední odborné údržbě předmětné vrby došlo již v dubnu 2012, tedy takřka sedm let před škodní událostí. V rámci této odborné údržby navíc byla dle znalce provedena radikální redukce koruny vrby stabilizačním řezem. Takové opatření přitom předpokládá, že následně budou v pravidelných intervalech, které nepřesáhnou pět let, prováděny opakované kontroly stavu stromu, v jejichž rámci bude prováděna redukce nově vzniklých sekundárních výhonů, jež zabrání jejich potenciálnímu vylamování. Žádná taková kontrola v období od redukce koruny předmětné vrby v roce 2012 až do škodní události, k níž došlo v únoru 2019, provedena nebyla, ačkoliv k ní dle znalce mělo dojít nejpozději v roce 2017. Znalec se současně vyjádřil v tom smyslu, že pokud by tato kontrola provedena byla, s vysokou mírou pravděpodobnosti by defekt stromu odhalila, a to i bez využití přístrojových metod šetření či nutnosti provádět sondy do kmene stromu. Znalcem zmiňované metody, jejichž prostřednictvím bylo možné defekt stromu zjistit (využití poklepové paličky, diagnostická metoda akustické tomografie), jsou jednak metodami neinvazivními (tj. nevedou k poškození stromu), jednak se nejedná o nijak nákladná opatření (náklady s nimi související se obvykle pohybují v řádech jednotek tisíc korun). Soud je toho názoru, že žalovaný, který je státním podnikem a spravuje velké množství větších či menších vodních toků v celém povodí řeky Labe, musí mít pro podobné účely vyčleněny odpovídající finanční prostředky, neboť taková opatření jsou nepochybně součástí jeho zákonem stanovených povinností, a to nejen soukromoprávních, tedy povinností vyplývajících z titulu vlastnictví jednotlivých pozemků (či v daném případě z titulu práva hospodařit s majetkem státu), ale též veřejnoprávních, spojených s výkonem funkce správce vodního toku. V této souvislosti lze odkázat na ust. § 47 odst. 2 písm. b) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (dále jen„ vodní zákon“), jež mezi povinnosti související se správou vodních toků zahrnuje mimo jiné i povinnost udržovat břehové porosty na pozemcích koryt vodních toků nebo na pozemcích s nimi sousedících v šířce stanovené v § 49 odst. 2 vodního zákona tak, aby se tyto nestaly překážkou znemožňující plynulý odtok vody při povodni. Pokud by přitom předmětný strom rostoucí na břehu říčky Třebovky nespadl na sousední pozemek, ale do koryta zmíněného vodního toku, mohl se nepochybně právě takovou překážkou bránící plynulému odtoku vody stát.

26. Cena diagnostického měření, které by s vysokou pravděpodobností (pokud by bylo provedeno) odhalilo defekt stromu a předešlo tak jeho následnému pádu a vzniku škody, by se i v případě, kdy by soud vyšel z horní hranice odhadu znalce, pohybovala okolo 10 000 Kč. Vynaložení takto vysoké částky jednou za pět let jistě nepředstavuje žádné nepřiměřeně vysoké náklady a přílišnou zátěž pro žalovaného. V posuzovaném případě je navíc třeba zohlednit fakt, že předmětný strom rostl na hranici pozemku sousedícího s veřejným prostranstvím. Jak totiž vyplynulo z provedeného dokazování, prostor, na kterém řidička [ulice] zaparkovala s poškozeným vozidlem žalobce, je k parkování vozidel využíván naprosto pravidelně, neboť se jedná o místní komunikaci ve vlastnictví obce. Ve světle shora citované judikatury přitom rozsah a intenzita dohledu vlastníka stromu vždy závisí na konkrétních okolnostech případu, přičemž právě okolnost, že větve stromu přesahují do veřejného prostranství sloužícího k parkování automobilů, klade na vlastníka stromu zvýšené nároky z hlediska výkonu náležitého dohledu nad stavem stromu a jeho údržby, kdy má vlastník v rámci prevence povinnost provést opatření, které alespoň sníží možnost vzniku případné škody (srov. rozsudek NS 25 Cdo 2508/2012). Při posouzení toho, jaký dohled vlastníka stromu lze považovat za dostatečný z hlediska ust. § 2937 odst. 1 o. z., je nepochybně velký rozdíl v tom, zda se jedná o strom mladý, nepříliš vzrostlý, nacházející se kdesi uprostřed pozemku jeho vlastníka nebo na místě, kam je přístup široké veřejnosti omezen či dokonce vyloučen, nebo jde o starý vzrostlý strom rostoucí na hranici pozemků, jehož větve přesahují nad pozemek, který běžně slouží potřebám širokého okruhu osob, jako je tomu v řešené věci. V druhé naznačené situaci logicky vlastník stromu musí věnovat stavu stromu a péči o něj mnohem větší pozornost, neboť riziko vzniku případné škody způsobené pádem stromu či jen některé jeho uschlé větve je mnohonásobně vyšší. Dohled žalovaného nad stavem stromu v okolí místa, kde došlo ke škodní události, se v několika posledních letech před pádem předmětné vrby omezil v podstatě pouze na periodické kontroly prováděné jeho zaměstnanci, kteří však zjevně nemají potřebnou erudici (nejedná se o odborníky z oboru arboristiky) a nebyli tedy způsobilí odhalit případné defekty stromů rostoucích na břehu Třebovky. Takový dohled rozhodně nelze považovat za dostačující, a to tím spíše, pokud na sesazení koruny provedené v roce 2012 nenavázala následná nezbytná rekognoskace stavu stromu. Soud proto z popsaných důvodů dospěl k závěru, že žalovaný náležitý dohled nad stavem předmětné vrby zanedbal, neboť neučinil přiměřená preventivní opatření k tomu, aby zabránil možnému vzniku škody, a to za situace, kdy si měl být dobře vědom toho, že hrozí reálné nebezpečí nejen vzniku majetkové škody, ale též újmy na zdraví či dokonce životě osob, které se zjevně pravidelně po pozemku situovaném za opatovským hostincem pohybují. To, že v daném případě nakonec došlo„ pouze“ ke vzniku majetkové škody, lze ostatně považovat za štěstí, neboť stačilo, aby v některém ze zaparkovaných vozidel někdo seděl, a následky pádu stromu mohly být mnohem závažnější.

27. I přes zanedbání náležitého dohledu z jeho strany mohla být odpovědnost žalovaného za vzniklou škodu limitována v případě, pokud by se ukázalo, že se na vzniku škody alespoň částečně podílelo i spoluzavinění poškozeného, tedy v daném případě řidičky [příjmení], jejíž jednání by v této souvislosti bylo možné přičítat na vrub žalobci. Žalovaný totiž argumentoval tím, že pokud byl stav stromu skutečně natolik špatný a jeho kmen zjevně prohnilý, jak tvrdil žalobce v podané žalobě, pak řidička [ulice] porušila svou povinnost předcházet hrozícím škodám, když s vozem žalobce pod takovým stromem zaparkovala. V průběhu řízení však z ničeho nevyplynulo, že by předmětná vrba skutečně jevila navenek známky poškození. Tuto možnost vyvrací nejen dopis Pojišťovny adresovaný žalobci (č.l. 5 p.v. spisu), v němž je poukazováno na poslední kontrolu stromu provedenou žalovaným v lednu 2019, při níž nebyly shledány žádné zjevné známky poškození stromu, ale i další provedené důkazy, například protokol o škodě (č.l. 48 spisu), z něhož plyne, že kmen stromu byl před jeho pádem napohled v dobrém stavu, jakož i samotný znalecký posudek [anonymizováno] [celé jméno znalce], jenž se vyjádřil v tom smyslu, že specifické defekty a stav nosných pletiv v oblasti báze kmene nemusely být pro běžného pozorovatele patrné. Ostatně i sám žalovaný po celou dobu trvání řízení tvrdil, že jeho zaměstnanci provádějící pravidelné obhlídky stavu pobřežních porostů kolem Třebovky v [obec] v dané lokalitě žádné problémy související se stavem přilehlých porostů nezjistili. Lze tedy vycházet z toho, že řidička [ulice] stěží mohla sama odhalit defekt stromu, vyhodnotit, že hrozí riziko jeho pádu, a z tohoto důvodu zaparkovat svůj vůz na jiném místě.

28. Spoluzavinění na straně poškozeného pak nezakládá ani skutečnost, že [jméno] [příjmení] odstavila vůz na místě, které nebylo označeno dopravní značkou Parkoviště. Je pravdou, že oficiální parkoviště náležící k opatovskému hostinci se nachází na jiné straně objektu, konkrétně na vyasfaltované ploše před restaurací, na níž jsou i vyznačena jednotlivá místa určená k stání vozidel. Svědek [jméno] však vypověděl, že prostranství za hostincem, na kterém zaparkovala řidička [ulice], je rovněž pravidelně využíváno k parkování, a to jak zaměstnanci hostince, tak i jeho zákazníky. O tom ostatně svědčí i fakt, že pádem stromu bylo poškozeno vedle vozidla žalobce ještě i další v daném místě stojící vozidlo. Zmíněné prostranství je místní komunikací ve vlastnictví obce, přičemž zastavení a stání na této ploše není žádnou dopravní značkou zakázáno (respektive nic takového alespoň nebylo ze strany žalovaného tvrzeno, natož prokázáno). [jméno] [příjmení] tedy tím, že nezaparkovala na„ oficiálním“ parkovišti, nýbrž svůj vůz odstavila na prostranství za hostincem, neporušila žádnou zákonem stanovenou povinnost, a soud neshledal jakoukoliv příčinnou souvislost mezi tímto jejím jednáním a následným vznikem škody, v jejímž důsledku by mělo být ve smyslu § 2918 o. z. uvažováno o ponížení povinnosti žalovaného hradit vzniklou škodu.

29. Poslední klíčovou otázkou pro rozhodnutí ve věci bylo stanovení výše škody, která žalobci pádem stromu reálně vznikla. Zde soud vyšel z technické zprávy předložené Pojišťovnou, z níž vyplynulo, že likvidátor [příjmení] stanovil obvyklou cenu vozidla žalobce před poškozením na částku 112 000 Kč. Žalobce následně poškozené vozidlo prodal za částku 26 800 Kč, reálně mu tak vznikla škoda odpovídající rozdílu uvedených částek, tedy škoda ve výši 85 200 Kč. Žalobce si přitom v podané žalobě nárokoval náhradu škody toliko ve výši 85 000 Kč.

30. S ohledem na shora uvedené závěry soud podanou žalobu vyhodnotil jako důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. Uložil tedy žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 85 000 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu ode dne, kdy Pojišťovna po opětovném přezkoumání pojistné události oznámila žalobci, že jeho nárok odmítá uspokojit, tedy od 27. 11. 2019, do zaplacení (výrok I. tohoto rozsudku). Nárok na zaplacení úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a je za toto prodlení odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

31. Žalobce byl v řízení z procesního hlediska zcela úspěšný a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. mu tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, a to jak vůči neúspěšnému žalovanému, tak i vůči Pojišťovně jakožto vedlejšímu účastníkovi řízení na straně žalovaného, který má podle § 93 odst. 3 věty prvé o. s. ř. v řízení stejná práva a povinnosti jako účastník, na jehož straně vystupuje (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 4. 2000, sp. zn. 26 Cdo 1986/99). Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 250 Kč, dále z nákladů spojených s provedeným dokazováním ve výši 6 000 Kč, které tvoří žalobcem zaplacená záloha na náklady spojené s vypracováním znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce] (jež byla v plném rozsahu použita na úhradu znalcem účtovaného znalečného ve výši 6 000 Kč přiznaného usnesením zdejšího soudu ze dne 15. 12. 2022, č.j. 9 C 40/2022-78), a z nákladů právního zastoupení žalobce ve výši 34 848 Kč Tyto náklady právního zastoupení sestávají v prvé řadě z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 27 000 Kč za celkem šest úkonů právní služby vykonaných ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v účinném znění (dále jen„ AT“), a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby a účast zástupce žalobce u celkem čtyř soudních jednání (konaných 7. 6. 2022, 28. 7. 2022, 13. 3. 2023 a 26. 4. 2023), kdy sazba odměny za každý ze zmiňovaných úkonů právní služby činí podle § 7 bodu 5 AT 4 500 Kč (počítáno v souladu s § 8 odst. 1 AT z tarifní hodnoty odpovídající vymáhanému plnění bez příslušenství, tj. z tarifní hodnoty 85 000 Kč). Dále jsou náklady právního zastoupení tvořeny šesti paušálními náhradami hotových výdajů souvisejícími se shora uvedenými úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT a náhradou za 21% DPH z částek odpovídajících mimosmluvní odměně a paušálním náhradám (tj. z částky 28 800 Kč) ve výši 6 048 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Celkem tedy náklady řízení žalobce činily 45 098 Kč, přičemž soud ve výroku II. tohoto rozsudku uložil žalovanému a Pojišťovně povinnost tyto náklady nahradit žalobci společně a nerozdílně k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

32. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku, neboť neshledal důvod, proč se v daném případě odchylovat od obecné lhůty k plnění stanovené v citovaném ustanovení.