9 C 46/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr Petrem Horákem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 17. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 22. 11. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17. 11. 2020 do zaplacení z titulu práva na zaplacení smluvní pokuty vyplývajícího ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 24. 11. 2018. Tvrdila, že na základě této smlouvy zajišťovala pro žalovaného služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to v období do 31. 5. 2019, kdy byla smlouva ukončena. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Dle těchto podmínek byl žalovaný povinen po ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení, konkrétně set top box/CA modul sériové číslo M91623EEA069. Svou povinnost však porušil, pročež žalobkyni vzniklo dle příslušných smluvních ustanovení právo na zaplacení smluvní pokuty za nevrácení tohoto zařízení ve výši 5 000 Kč. Tato smluvní pokuta představuje žalovanou částku, přičemž žalobkyně požadovala ještě zákonný úrok z prodlení z dlužné smluvní pokuty za dobu ode dne následujícího dni uplynutí dodatečné sedmidenní lhůty poskytnuté žalovanému k vrácení zařízení v písemné výzvě žalobkyně do zaplacení.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v podané žalobě, žalovaný se pak ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto jeho souhlas ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal.

4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 24. 11. 2018 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] která se konkrétně týkala kombinované televize a jejíž nedílnou součást tvořily mimo jiné Zvláštní podmínky pro službu Kombinované televize DIGI TV žalobkyně (dále jen„ VOP“). Na základě zmíněné smlouvy žalobkyně poskytovala žalovanému službu DIGI TV a mimo jiné mu též poskytla k užívání koncové zařízení STB NET Arris, sériové číslo M91623EEA069. Dle čl. 4 VOP byl žalovaný povinen v případě ukončení smlouvy vrátit uvedené zařízení žalobkyni ve stavu, který odpovídá běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Pro případ, že tuto povinnost nesplní, byla přímo v textu smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč. Předmětná smlouva byla ukončena ke dni 31. 5. 2019. Žalobkyně dopisem z 27. 6. 2019 a následně předžalobní upomínkou svého zástupce z 4. 11. 2020 vyzvala žalovaného k zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, přičemž mu poskytla dodatečnou lhůtu k plnění a upozornila jej, že pokud požadovanou smluvní pokutu nezaplatí, bude přistoupeno k jejímu soudnímu vymáhání.

5. V řešeném případě smlouva uzavřená mezi účastníky splňuje náležitosti smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích v účinném znění. Pravomocí k rozhodování sporů z těchto smluv přitom v obecné rovině nejsou ve smyslu § 129 zákona č. 127/2005 Sb. nadány civilní soudy, nýbrž Český telekomunikační úřad. V posuzované věci však bylo součástí uzavřené smlouvy ujednání, podle něhož bylo žalovanému poskytnuto k bezplatnému užívání shora uvedené koncové zařízení, a to na dobu omezenou trváním smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací. Takové ujednání podle názoru soudu naplňuje znaky smlouvy o výpůjčce ve smyslu § 2193 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“). Požadovaný nárok na zaplacení smluvní pokuty se přitom dotýká právě vztahu vzniklého mezi účastníky na základě zmíněné smlouvy o výpůjčce, neboť nárokovanou smluvní pokutou byla utvrzena povinnost žalovaného vrátit po ukončení smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací žalobkyni poskytnuté koncové zařízení. Řešený spor se tedy netýká samotného poskytování služeb elektronických komunikací, ale práva žalobkyně na vrácení věci poskytnuté žalovanému formou výpůjčky, a z tohoto práva vyplývajícího ujednání o smluvní pokutě. Proto soud dospěl k závěru, že má pravomoc daný spor autoritativně rozhodnout.

6. Žalovaný v průběhu řízení nijak nezpochybnil tvrzení žalobkyně o tom, že uzavřená smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací byla ukončena k datu uvedenému v žalobě i v písemné výzvě k zaplacení smluvní pokuty z 27. 6. 2019, tedy k 31. 5. 2019. Soud tedy vycházel z toho, že mu ve smyslu čl. 4 VOP vznikla povinnost vrátit žalobkyni ve lhůtě deseti dnů od ukončení smlouvy koncové zařízení, které mu žalobkyně poskytla. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že svou povinnost v uvedené lhůtě nesplnil a předmětné zařízení nevrátil. Za této situace soud uzavřel, že žalobkyni vzniklo ve smyslu příslušeného smluvního ujednání právo požadovat po žalovaném sjednanou smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Jelikož z ničeho nevyplývá, že by žalovaný již tuto smluvní pokutu žalobkyni uhradil (pokud se tak stalo, byl žalovaný v řízení povinen takovou skutečnost tvrdit a zejména pak prokázat, což ovšem neučinil), dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Uložil proto žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 5 000 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho úhradu se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti prodlení žalovaného vzniklo.

7. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a svědčí jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů jejího zastoupení ve výši 1 089 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) cit. vyhl.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

8. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.