9 C 6/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: ; anonymizována tři slova právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno , anonymizováno sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 258 441,80 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 129 614,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 10. 9. 2019 do zaplacení, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 128 827,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 10. 9. 2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna nahradit státu – České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách náklady řízení ve výši 4 553,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>V. Žalovaný je povinen nahradit státu – České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách náklady řízení ve výši 4 553,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 6. 1. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení 258 441,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 10. 9. 2019 do zaplacení z titulu práva na náhradu škody, která měla být žalobkyni způsobena na jí obhospodařovaných zemědělských pozemcích působením černé zvěře v období od podzimu 2018 do léta 2019. Žalobkyně tvrdila, že ve shora uvedeném období zemědělsky hospodařila a doposud hospodaří na pozemcích zařazených v systému evidence zemědělské půdy podle uživatelských vztahů (LPIS) vedeném Ministerstvem zemědělství do půdních bloků [číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizována dvě slova] Tyto pozemky mají charakter honebních pozemků ve smyslu § 2 písm. f) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti v účinném znění (dále jen „zákon o myslivosti“) a jsou součástí honitby [příjmení] kopec, jejímž držitelem je [ulice] společenstvo [příjmení] kopec. Uživatelem zmíněné honitby je pak na základě smlouvy o nájmu honitby uzavřené s Honebním společenstvem [příjmení] kopec žalovaný. V průběhu září a října 2018 došlo na předmětných pozemcích, které v té době již byly osety ozimou pšenicí, ke vzniku škod způsobených černou zvěří. Žalobkyně dne 29. 10. 2019 pozemky opětovně osela stejnou plodinou, aniž by zatím po žalovaném jakožto uživateli dotčené honitby požadovala jakoukoliv náhradu za vzniklou škodu. Po opětovném osetí se však černá zvěř na předmětné pozemky vrátila a způsobila zde nové škody, které žalobkyně zjistila při dvou prohlídkách polí konaných 1. 11. 2018, respektive 8. 11. 2018. Žalobkyně po zjištění nově vzniklých škod uplatnila vůči žalovanému dopisem, který mu byl doručen 16. 11. 2018, nárok na náhradu vzniklých škod dle § 55 odst. 1 písm. a) zákona o myslivosti, s tím, že přesnou výši požadované náhrady bude možné upřesnit až po provedení sklizně. Dne 3. 12. 2018 se na místě, kde došlo ke vzniku škod, konalo místní šetření, a to za účasti soudního znalce prof. [jméno] [příjmení]. K tomuto šetření byl žalovaný pozván, nicméně nezúčastnil se ho. Znalec na místě potvrdil existenci škod. Žalobkyně posléze dne 21. 12. 2018 instalovala okolo poškozených ploch pachový ohradník. Další šetření se na místě samém konalo 29. 3. 2019, opět za účasti znalce [příjmení], k tomuto šetření byl navíc přizván též zaměstnanec MÚ [obec] Ing. [příjmení]. Ještě před tímto šetřením byly na místě zjištěny nově vzniklé škody, které žalobkyně notifikovala žalovanému dopisem, který byl žalovanému doručen 17. 4. 2019 Tyto škody musely vzniknout ve dnech 28. 3. 2019 a 29. 3. 2019, neboť s ohledem na blížící se šetření znalce [příjmení] žalobkyně kontrolovala porosty pšenice v týdnu od 25. 3. 2019 do 29. 3. 2019 každý den a tyto 27. 3. 2019 ještě nevykazovaly známky nového poškození. Další škody na předmětných polích vznikly 14. 5. 2019, neboť při prohlídce konané 13. 5. 2019 ještě žádné nově vzniklé škody nebyly patrné. Tyto škody žalobkyně notifikovala žalovanému dopisem doručeným 18. 6. 2019. Následně došlo ke vzniku škod ještě v období od 9. 7. 2019 do 22. 7. 2019. Tyto nejnovější škody žalobkyně zjistila při prohlídkách polí konaných 11. 7. 2019, 17. 7. 2019 a 22. 7. 2019, při předchozí prohlídce 8. 7. 2019 ještě nebyly žádné nové škody patrné. Tyto škody byly notifikovány dopisem doručeným žalovanému 25. 7. 2019. Pokud je v tomto dopise jako datum poslední prohlídky dotčených pozemků uvedeno 22. 6. 2019, jedná se o překlep, prohlídka se uskutečnila 22. 7. 2019. Sklizeň úrody z předmětných polí proběhla 29. 7. 2019 za účasti starosty obce Rychnov na [příjmení] [jméno] [příjmení], kterého žalobkyně přizvala za účelem zajištění objektivity. Ke sklizni byl pozván i žalovaný, nicméně se omluvil a nezúčastnil se. Po dokončení sklizně znalec [příjmení] vyčíslil vzniklou škodu na dotčených pozemcích na částku 258 441,80 Kč. Vycházel přitom ze sdělení žalobkyně, podle něhož činila prodejní cena pšenice 4 600 Kč. Žalobkyně ve lhůtě 15 dnů po provedené sklizni pšenici sklizenou z poškozených polí nestihla prodat, pro účely vyčíslení škody proto znalci [příjmení] poskytla informaci o průměrné ceně, za kterou realizovala prodej potravinářské pšenice v období těsně předcházejícím sklizni (od 19. 2. 2019 do 1. 7. 2019). Sklizená pšenice byla následně uskladněna a k jejímu prodeji došlo až v roce 2021 za cenu 5 100 Kč. K náhradě vzniklé škody žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem, který byl žalovanému doručen 12. 8. 2019, přičemž mu poskytla lhůtu k plnění do 9. 9. 2019. Žalovaný však doposud z titulu náhrady vzniklé škody žalobkyni nezaplatil ničeho. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení shora uvedené částky včetně zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od prvního dne následujícího po uplynutí stanovené lhůty k plnění do zaplacení.

2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal ani zčásti. Učinil nesporným, že žalobkyně v období, kdy mělo dojít ke vzniku škod, zemědělsky hospodařila na dotčených pozemcích, že tyto pozemky jsou svým charakterem pozemky honebními dle příslušných ustanovení zákona o myslivosti a že žalovaný je uživatelem honitby, k níž tyto pozemky přináleží. Jinak však zcela odmítl, že by na předmětných pozemcích došlo ke vzniku nějakých škod v důsledku působení černé zvěře. Žalovaný je nájemcem honitby již téměř třicet let, přičemž se jedná o první případ, kdy měly na zemědělských pozemcích vzniknout nějaké škody. Pokud v minulosti nějaké škody působením zvěře v honitbě vznikaly, jednalo se pouze o drobnější škody na lesním porostu, které byly bez problémů vyřešeny dohodou. Na podzim 2018 sice skutečně přes předmětné pozemky přešla černá zvěř, žádné významnější škody zde však nezpůsobila. Hlavním důvodem toho, proč žalobkyně přistoupila k přesívce polí, byl fakt, že zaseté obiloviny nebyly dobře vzešlé. Když žalobkyně oznámila žalovanému vznik škod, žalovaný se svými kolegy začali pole více střežit a prováděli pravidelný odstřel divokých prasat. Rovněž v místě instalovali jako první pachové ohradníky ve třech vrstvách, které pravidelně obnovovali, a v lese zajistili i odváděcí přikrmování, tedy tzv. vnadiště, aby prasata neměla důvod vstupovat na pole. Kolem polí byly též umístěny posedy, nicméně jednatel žalobkyně požadoval jejich odstranění. Žalovaný se zpočátku celou věc snažil řešit smírně osobním jednáním s jednatelem žalobkyně, ten však byl na něho značně hrubý, vyhrožoval mu a žalovaný nebyl ochoten takové chování akceptovat. Proto jednání ztroskotala. Žalobkyně dle žalovaného neučinila nic pro to, aby vzniku škod působením prasat předešla. Pokud až poté, kdy k tomuto kroku přistoupil žalovaný, umístila v daném místě svůj pachový ohradník, pak takové opatření bylo zjevně zbytečné, navíc v konečném důsledku i neúčinné. Nic dalšího, co by mohlo být považováno za preventivní opatření k zabránění vzniku škod, žalobkyně neučinil, naopak zakazovala žalovanému a jeho kolegům vstup na pozemky. Znalecký posudek prof. [příjmení], o který žalobkyně svůj nárok opírá, trpí podle žalovaného řadou nedostatků. Předně je zvláštní, že z písemného vyhotovení posudku vyplývá, že byl vyhotoven až 3. 1. 2020, ačkoliv je existence posudku zmiňována již v notifikačním dopise z léta 2019. V samotném posudku znalec poměrně zmatečně popisuje rozsah vzniklých škod, které měl na polích shledat při svých návštěvách již v prosinci 2018 a březnu 2019, přitom následně v zápisu z místního šetření, které proběhlo v červenci 2019, uvádí, že již škody v podstatě nejsou viditelné. Znalec sice v jedné z pasáží posudku zmiňuje, že„ výnosová zkouška ukázala dobrou vyrovnanost v rámci hodnocených polí“, z dalšího textu posudku však vůbec nevyplývá, že by nějaká výnosová zkouška byla prováděna. V zápisu z místního šetření, k němuž mělo dojít 17. 7. 2019, konstatuje, že„ při zběžném pohledu je porost málo poškozen, ale když se vešlo dovnitř porostu, tak už je to místy znatelné“ Pokud však jím stanovená výše škody odpovídá sníženému výnosu z poškozených polí téměř o jednu pětinu oproti výnosu ze znalcem zvolené kontrolní plochy, měla by takto rozsáhlá škoda být na polích jasně viditelná. Znalec dále bez dalšího převzal údaje o výnosnosti hodnocených polí a realizačních cenách pšenice od žalobkyně, aniž by v tomto směru činil nějaké vlastní závěry, což nelze akceptovat. Z jeho posudku nevyplývá, že by osobně obhlížel plochu, která byla zvolena jako porovnávací, rovněž neuvádí, jakým způsobem byla při sklizni zajištěna věrohodnost toho, že veškeré sklizené obilí bylo žalobkyní skutečně zváženo a že žalobkyní uváděné údaje o výsledném výnosu z poškozených ploch i z plochy porovnávací odpovídají realitě. Znalec dále nezohlednil při svých závěrech skutečnost, že kolem dotčených zemědělských pozemků se nachází šest až osm metrů široký pás jetele a že tedy tento pás nebyl pšenicí vůbec oset. Částečně si ztrátu na výnosu z dotčených polí způsobila žalobkyně sama, a to v důsledku široké vyjeté cesty v porostu, postřikem cest, po němž na polích zůstaly žluté pásy po užití totálního herbicidu, nebo provedeným mulčováním. Na sníženém výnosu se rovněž projevil vliv sucha, polehnutí obilí působením větru, poškození od myší a špatné vzejití porostu. Žalovaný si nechal zpracovat vlastní znalecký posudek, a to soudním znalcem [příjmení] [celé jméno znalce], který dospěl k závěru, že v porostu pšenice na dotčených polích jsou sice vyjeté koleje od traktoru a místy je porost polehlý, zřejmě v důsledku povětrnostních vlivů, ale nejsou zde patrné žádné stopy po působení černé zvěře. Z tohoto posudku je zjevné, že podaná žaloba není oprávněná. Žalovaný proto navrhl její zamítnutí v plném rozsahu.

3. V dalším průběhu řízení žalovaný doplnil svou procesní obranu proti podané žalobě a poukázal na to, že ačkoliv znalec [příjmení] ve svém posudku vycházel při výpočtu výše škody z prodejní ceny ve výši 4 600 Kč za tunu pšenice, průměrná cena potravinářské ozimé pšenice dle všeobecně dostupných statistických údajů v červenci 2019 činila 4 087 Kč. Z posudku navíc nevyplývá, že by byla při sklizni zkoumána kvalita obilí, nelze tedy postavit najisto, že pšenice sklizená z dotčených polí mohla být prodána jako potravinářská, a nikoliv jako krmná, která je levnější. V posudku prof. [příjmení] se dále uvádí, že výnos ze zvolené srovnávací plochy činil 8,294 t/ha, z poškozené plochy pak v průměru 7,068 t/ha. Přitom odborné zdroje uvádí, že průměrný výnos v roce 2019 byl u ozimé pšenice 5,13 t/ha, při intenzivním obhospodařování pak 7,5 t/ha. Není přitom jakýkoliv důvod se domnívat, že by v dané lokalitě měli zemědělci dosahovat takto vysoce nadprůměrných výnosů. Podíl na nižším výnosu z poškozených polí zcela nepochybně měl fakt, že přes tyto pole ještě v roce 2017 vedla cesta, kterou následně žalobkyně rozorala a přesela. V takovém místě sice rostlinstvo z osívky vzejde, ale následně v malé vegetační výšce odumírá, což se na výsledném výnosu z daného půdního bloku musí negativně projevit. S tímto přitom znalec ve svém posudku vůbec nepočítal. Z celkem čtyř provedených notifikací škod lze za řádnou považovat pouze tu, která byla provedena dopisem z 16. 4. 2019, neboť v prvním notifikačním dopise z 15. 11. 2018 je nesprávně označen jeden z půdních bloků, na nichž mělo dojít ke vzniku škod, dopis ze 14. 5. 2020 byl odeslán až po uplynutí zákonné notifikační lhůty a v posledním notifikačním dopise je uvedeno nesprávné datum, kdy mělo dojít ke zjištění nových škod. Žalovaný se tak na základě tohoto nesprávného údaje mohl domnívat, že nárok žalobkyně, pokud nějaký vznikl, je v každém případě prekludován a že může celou věc pustit z hlavy. Celkově vzniklou škodu nelze rozdělit dle jednotlivých provedených notifikací, k těmto se znalec [příjmení] ve svém posudku nijak blíže nevyjadřuje, není tedy zřejmé, jaká část z celkově vzniklé škody se vztahuje k jednotlivým škodním událostem. V neposlední řadě měl žalovaný za to, že srovnávací plocha pro výpočet ztráty na výnosu byla znalcem [příjmení] zvolena zcela nevhodně, neboť se na rozdíl od poškozených pozemků nacházela u řeky a panovaly zde naprosto jiné vláhové poměry. Znalec navíc k porovnání vybral extrémně malou plochu, přičemž by bylo mnohem vhodnější, aby zvolil porovnávací plochu v rámci poškozených půdních bloků.

4. Z údajů evidovaných ve Veřejném registru půdy – LPIS soud zjistil, že půdní blok označený v registru jako [číslo] má výměru 34,88 ha, půdní blok označený jako [číslo] ha a půdní blok označený jako [číslo] ha.

5. Z dopisu žalobkyně z 15. 11. 2018 soud zjistil, že žalobkyně vznesla ve smyslu § 55 zákona o myslivosti vůči žalovanému nárok na náhradu škod způsobených zvěří na půdních blocích, které v dopise označila čísly [číslo], 1905 a [číslo], o celkové výměře 47,26 ha. Zmínila, že 29. 10. 2018 provedla opětovné osetí předmětných půdních bloků, nicméně po třech dnech při pravidelné obchůzce na polích zjistila vznik nových škod. Další škody byly zjištěny při obchůzce dne 8. 11. 2018. V té době se měly škody nacházet již na ploše přibližně 20 ha. Žalobkyně dále sdělila žalovanému, že přesné vyčíslení škod bude provedeno až po sklizni, a navrhla uskutečnit setkání na místě samém za účasti znalce [příjmení]. Současně navrhla žalovanému vzájemné setkání, na němž by mohla být celá věc náležitě projednána, a to dne 20. 11. 2018 na poškozených polích. Součástí dopisu byla přiložená fotodokumentace vzniklých škod. Dle žalobkyní přiložené poštovní dodejky byl předmětný dopis doručen žalovanému 16. 11. 2018.

6. Z e-mailu, který odeslal žalovaný zaměstnankyni žalobkyně [jméno] [příjmení] dne 20. 11. 2018, soud zjistil, že žalovaný se omluvil z plánovaného setkání z důvodu svého zaneprázdnění. Dále informoval žalobkyni o počtech odlovených kusů prasat a upozornil ji, že je třeba v místě učinit včasná opatření k zabránění vzniku škod na porostu pšenice.

7. Z dopisů žalobkyně z 26. 11. 2018 a z 18. 3. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl předem písemně obeznámen s konáním prohlídek na místě samém za účasti znalce [příjmení], k nimž došlo 3. 12. 2018, respektive 29. 3. 2019, a na tyto prohlídky byl žalobkyní pozván.

8. Z dopisu žalobkyně z 16. 4. 2019 soud zjistil, že žalobkyně písemně informovala žalovaného o tom, že 28. 3. 2019 provedla opětovnou kontrolu předmětných polí a zjistila zde nové škody v důsledku působení černé zvěře, a to v dosti značné míře. Součástí dopisu opět byla fotodokumentace vzniklých škod. Dle žalobkyní přiložené poštovní dodejky byl dopis doručen žalovanému 17. 4. 2019.

9. Z dopisu žalobkyně ze 14. 5. 2019 soud zjistil, že žalobkyně písemně informovala žalovaného o tom, že 14. 5. 2019 provedla opětovnou kontrolu předmětných polí a nechala zde zavěsit nové pachové plašiče. Součástí dopisu opět byla fotodokumentace vzniklých škod. Dle žalobkyní přiložené poštovní dodejky byl dopis doručen žalovanému 18. 6. 2019.

10. Z dopisu žalobkyně z 22. 7. 2019 soud zjistil, že žalobkyně písemně informovala žalovaného o tom, že 22. 6. 2019 provedla opětovnou kontrolu předmětných polí a zjistila zde nové škody v důsledku působení černé zvěře, a to v dosti značné míře. Součástí dopisu opět byla fotodokumentace vzniklých škod. Dle žalobkyní přiložené poštovní dodejky byl dopis doručen žalovanému 25. 7. 2019.

11. Z dopisu žalobkyně z 9. 8. 2019 soud zjistil, že žalobkyně vyčíslila po provedené sklizni výši škody vzniklé na porostu pšenice na předmětných půdních blocích na částku 258 441,80 Kč a vyzvala žalovaného k jejímu zaplacení ve lhůtě do 9. 9. 2019. Dle žalobkyní přiložené poštovní dodejky byl dopis doručen žalovanému 12. 8. 2019.

12. Z předžalobní výzvy z 10. 12. 2019 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení náhrady škody ve výši 258 441,80 Kč nejpozději do 25. 12. 2019 s upozorněním, že pokud ve stanovené lhůtě nebude uvedená částka uhrazena, bude přistoupeno k jejímu soudnímu vymáhání.

13. Z účastnického výslechu jednatele žalobkyně [jméno] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že k menším škodám na předmětných pozemcích v důsledku působení černé zvěře došlo již před rokem 2018, to však žalobkyně vždy řešila s jednotlivými myslivci. První škody, které vznikly v říjnu 2018, řešil jednatel žalobkyně se žalovaným ústně, žalovaný přislíbil, že bude se svými kolegy při lovu aktivnější. Po přesetí polí došlo ke vzniku nových škod, proto dne 21. 12. 2018 žalobkyně kolem polí instalovala pachové pasti, které na rozdíl od pachového ohradníku již dříve instalovaného žalovaným obsahovaly lidské vlasy. Ještě před vznikem škod byl navíc kolem polí zřízen zatravněný pás, aby se v tomto místě dala prasata lépe lovit. Jednatel žalobkyně jezdil kontrolovat pole v týdenních intervalech, veškeré způsobené škody tak vždy zjistil sám. Srovnávací plochu pro výpočet škody vybral v součinnosti se znalcem on, jednalo se o plochu, která se nacházela blízko poškozených polí a na níž žádné škody od zvěře nebyly. K jejímu přesetí v průběhu hospodářského roku nedošlo. Byla zde vysazená stejná odrůda pšenice jako na poškozených polích, konkrétně odrůda diskus, k výsevu došlo někdy v období od 15. 9. 2018 do 25. 9. 2018. Celý blok pozemků byl oset během dvou dnů. Znalec [příjmení] srovnávací plochu osobně viděl při prohlídce dne 17. 7. 2019. Vážení obilí sklizeného z poškozených polí i ze srovnávací plochy probíhalo tak, že na poli byl přistaven přívěs s integrovanou váhou, na který bylo vždy vysypáno sklizené obilí, proběhlo jeho zvážení, obilí bylo následně přeloženo na jiný vůz a odvezeno. Tímto způsobem byla zvážena celý provedená sklizeň, následně ještě bylo provedeno v provozovně žalobkyně kontrolní vážení na zkalibrované váze, jehož výsledky odpovídaly výsledkům původního vážení.

14. Ze svědecké výpovědi zaměstnankyně žalobkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že jednatel žalobkyně jezdil na obhlídky předmětných polí pravidelně jednou či dvakrát do týdne, a to sám. Pokud jde o korespondenci v otázce náhrady vzniklých škod na polích, tuto vedla se za žalobkyni se žalovaným osobně svědkyně. Zvala žalovaného ke všem místním šetřením, která se na polích konala, a také ke sklizni. K té byl žalovaný nejprve pozván dopisem, dále v den, kdy se sklizeň konala, svědkyně žalovanému volala, nicméně on telefon nebral a napsal, že má jednání, proto ho svědkyně SMS zprávou vyzvala, ať se osobně dostaví ke sklizni nebo za sebe pošle svého zástupce, a sdělila žalovanému, že sklizeň začne ve 12 hodin. Žalovaný na tuto zprávu nijak nereagoval. Chyba v označení čísla jednoho z poškozených půdních bloků v notifikačních dopisech byla způsobena tím, že svědkyně při vyhotovování dopisu vycházela z chybného sdělení jednatele žalobkyně. Současně v dopise z července 2019 chybně uvedla jako datum vzniku škod 22. 6. 2019, ačkoliv správné datum mělo být 22. 7. 2019. Ke všem notifikačním dopisům zasílaným žalovanému byly přikládány fotografie poškozených míst, aby bylo zřejmé, jak se rozsah škod zvětšuje.

15. Ze svědecké výpovědi Ing. [jméno] [příjmení], zaměstnance odboru životního prostředí MÚ [obec], v jehož kompetenci je výkon státní správy lesů v oblasti, kam spadají předmětné polnosti obhospodařované žalobkyní, soud zjistil, že jmenovaný se osobně účastnil místního šetření, které na předmětných polích proběhlo 29. 3. 2019 i za účasti znalce [příjmení]. Právě ten přitom svědka požádal, aby se k šetření dostavil. Znalec svědkovi nejprve nastínil, o co ve věci jde, následně jeli na místo samé. Šetření se dále účastnil ještě jednatel žalobkyně. Znalec [příjmení] v průběhu místního šetření vystupoval zcela nestranně. Na polích byly patrné škody, které byly způsobeny černou zvěří. Byla zde místa, kde byla půda prasaty rozryta, podle názoru svědka však vzniklá škoda na polích rozhodně neodpovídala částce, jejíž úhrady se žalobkyně v tomto řízení domáhá, a to ani v případě, kdy by z poškozených míst na poli nevzešlo vůbec žádné obilí. Při místním šetření proběhla pouze prohlídka pozemku parc. [číslo] [ulice] poškození pole se nacházelo v místech, kde pole přiléhá k lesu, jinak se jednotlivá poškozená místa nacházela na poli nahodile, byl zde souvislý porost obilí. Na okraji lesa byly umístěny pachové ohradníky, tyto však v praxi velkou účinnost vůči prasatům nevykazují. Jako další preventivní opatření pro zamezení vzniku škod černou zvěří připadají v úvahu například elektrické ohradníky, jejichž zřízení je sice drahé, ale smysl podle svědka určitě má, případně zatravněný pás půdy kolem pole, především však odlov zvěře, což je opatření nejúčinnější. Žádné opatření však nemůže zcela zabránit vzniku škod v důsledku působení zvěře.

16. Ze svědecké výpovědi starosty [územní celek] na [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyně v červenci 2019 požádala obec, aby se jako nestranný orgán účastnila sklizně obilí z poškozených polí. Sklizně se však neúčastnil svědek osobně, poslal za sebe pracovníka [územní celek]. Ten dozoroval vážení sklizeného obilí a celý den seděl v traktoru, za nímž byl připojen vlek s mobilní váhou. V traktoru se nacházel displej, na kterém byly vidět navážené hodnoty. Svědek [příjmení] následně jménem obce podepsal dokumenty, v nichž byl zachycen výsledek vážení. Vzhledem k tomu, že důvěřuje panu [příjmení], nemá důvod pochybovat o tom, že tyto hodnoty odpovídaly skutečnosti.

17. Ze svědecké výpovědi [jméno] [jméno], který je členem téhož mysliveckého spolku jako žalovaný, soud zjistil, že kolem předmětných polí se nacházel okrajový pás jeteliny, ten však podle názoru svědka nebyl způsobilý sloužit jako opatření, které by mohlo zabránit vstupu prasat na pole a působení škod. Tráva na něm totiž byla dost vysoká, nedalo se v ní chodit potichu, což odstřel prasat ztěžovalo. Žádná jiná opatření v daném místě nebyla až do doby, kdy svědek spolu se žalovaným instalovali kolem polí pachový ohradník. Lov prasat zde probíhal velmi intenzivně, svědek sám trávil na posedu prakticky každý den a ročně zde ulovil přinejmenším čtyřicet prasat.

18. Z písemného vyhotovení znaleckého posudku [číslo] z 3. 1. 2020 vypracovaného prof. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., znalcem z oboru zemědělství, odvětví zemědělská odvětví různá, se specializací na škody a ztráty na zemědělských plodinách a lesních porostech, na objednávku žalobkyně bylo zjištěno, že znalec provedl celkem tři osobní prohlídky předmětných polí, a to 3. 12. 2018, 29. 3. 2019 a 17. 7. 2019. Na základě těchto prohlídek konstatoval, že na předmětných polích došlo těsně po zasetí ozimé pšenice k významnému poškození rytím divokými prasaty. Na to žalobkyně reagovala tím, že poškozená místa srovnala a přesela, prasata však v rytí pokračovala i po tomto přesetí. V době první kontroly byl porost pšenice rovnoměrně poškozen a prakticky se v něm nedala najít souvislejší nepoškozená část (byť znalec zároveň v záznamu o provedené kontrole uvedl, že poškozena je odhadem asi třetina plochy). Rytí probíhalo v podobné intenzitě jak v blízkosti lesa, tak i na opačném okraji polí přiléhajícím k silnici. Z charakteru vzniklých škod bylo zřejmé, že prasata se na poli cítí bezpečně a opakovaně se sem vrací. Při březnové kontrole znalec na polích zaznamenal čerstvé porytí. Porost pšenice na dotčených polích byl průměrně vyvinutý. Ačkoliv mají pole poměrně dlouhou hranici s lesními porosty a nachází se ve svažitém terénu, vzrůst porostů byl rovnoměrný a i na okrajích přiléhajících k lesnímu porostu byl porost pšenice jen minimálně ovlivněn zastíněním. V období před sklizní nebyly na předmětných polích zřetelné žádné významnější odchylky v kvalitě porostů než ty, které byly způsobeny rytím prasat. Při stanovení výše vzniklé škody znalec postupoval tak, že si zvolil jako kontrolní plochu část půdního bloku [číslo] který se nachází poblíž poškozených polí, provedl výnosovou zkoušku jak na poškozených polích, tak i na kontrolní ploše, díky čemuž zjistil, že výnosový potenciál kontrolní plochy je obdobný jako na poškozených polích, a následně porovnal při sklizni dosažený výnos z kontrolní plochy s dosaženým výnosem z poškozených polí. Celkem činil průměrný výnos pšenice z poškozených půdních bloků 7,068 t/ha, na kontrolní ploše pak bylo dosaženo průměrného výnosu 8,294 t/ha. Znalec vynásobil rozdíl uvedených průměrných výnosů (1,225 t/ha) celkovou výměrou poškozených ploch (45,86 ha) a dospěl k závěru, že celková ztráta na výnosu z poškozených polí činila v důsledku škod způsobených divokými prasaty 56,183 t. Uvedenou sumu následně vynásobil částkou 4 600 Kč, přičemž vycházel ze sdělení žalobkyně, že za tuto cenu bude realizován prodej sklizené pšenice (4600 Kč). Výslednou škodu pak stanovil součinem zmíněných hodnot, tedy částkou 258 441,80 Kč.

19. Ze dvou doplňujících výslechů znalce [příjmení] soud zjistil, že je velmi obtížné stanovit výnosnost pole ze zjištěného naředěného porostu, výnos z méně rostlin totiž paradoxně někdy může být stejný, jako když je porost obilí na poli hustý. Právě proto znalec použil pro stanovení výše škody metodu porovnání výnosu dosaženého na poškozených polích s výnosem ze zvolené kontrolní plochy, jakákoliv jiná metoda by totiž byla zatížena významnými nepřesnostmi. Navíc pokud by byla škoda stanovena například metodou měření poškozených ploch a následného odhadu míry poškození porostu, takový postup by v daných podmínkách byl nejen nepřesný, ale též nepřiměřeně pracný a nákladný. Naprostá většina škod vzniklých v důsledku působení prasat na předmětných polích žalobkyně vznikla již v podzimním období. Pokud nějaké další škody vznikly na jaře, případně v období těsně před sklizní, pak se na celkové vzniklé škodě podílely řádově pouze v jednotkách procent. Znalec původně při prohlídce polí v prosinci 2018 pouze bez dalšího převzal informaci o provedené přesívce pole od jednatele žalobkyně (proto se o ní v záznamu z prohlídky zmiňuje), aniž by o provedení přesívky svědčily jakékoliv stopy na místě samém, již při prohlídce v březnu 2019 však bylo na poli jasně patrné, že došlo k jeho přesetí, neboť řádky nasetých rostlin se křížily, což byl nepochybný znak toho, že pole přeseta byla. Stejně tak bylo zřejmé, že k poškození polí rytím prasat došlo i po přesetí polí, neboť byly poškozeny i menší rostlinky vzešlé z přesívky. Naprostá většina škod patrných při březnové prohlídce musela dle znalce vzniknout až po přesetí polí. Pšenice na poškozených polích po podzimním rytí prasat dobře zregenerovala, v důsledku toho nebyly vzniklé škody v období před sklizní při zběžném pohledu patrné, nicméně v místech, kde došlo k porytí, byl porost značně naředěn. Příčinou tohoto naředění přitom nemohlo být nic jiného než působení prasat. Prasaty způsobené škody se nacházely rovnoměrně na celé ploše. To bylo také důvodem toho, že znalec jako srovnávací plochu zvolil část pozemku [číslo] neboť na poškozených polích nebylo možné nalézt dostatečně velkou nepoškozenou plochu, která by mohla sloužit jako srovnávací. V přírodě nikdy nelze najít dvě zcela identické plochy, vždy zde budou existovat alespoň nějaké drobné rozdíly, ať už jde o vláhové poměry, kvalitu půdy nebo třeba množství živin v ní. Použitou srovnávací plochu navrhl jednatel žalobkyně, znalec si ji osobně prohlédl při prohlídce polí v červenci 2019 a dospěl k závěru, že se jedná o plochu, která je pro účely srovnání vhodná, a to i s ohledem na jím provedenou výnosovou zkoušku. K ní znalec použil speciální ruční stroj, který je schopen sklidit z určité plochy veškeré klasy a spočítat množství zrn, která se na nich nachází. Provedená výnosová zkouška ukázala, že výnosový potenciál na poškozených plochách i na srovnávací ploše byl velmi podobný. Z hlediska výsledného výnosu nehrálo zásadnější roli, že na srovnávací ploše byla pšenice zaseta o tři týdny dříve než na poškozených plochách. Pro účely srovnání byla nakonec zvolena jen část pozemku [číslo] neboť zde byla výnosnost nižší než ve zbývající části pozemku a jednatel žalobkyně se obával toho, že bude dosažený výnos z kontrolní plochy následně žalovaným sporován. Z pohledu znalce tak výsledná ztráta na výnosu z poškozených polí byla v reálu ještě o něco vyšší, než k čemu dospěl ve svém posudku. Znalec se vyjádřil v tom smyslu, že podle jeho názoru mezerovitost v porostu pšenice nebyla způsobena poměrně nízkým množství osiva, které žalobkyně použila při přesívce pole na konci října 2018, ani špatným odnožováním rostlin. Bylo by možné uvažovat o tom, že v některých místech mohl při setí vynechat secí stroj, ale to by se v porostu projevilo jeho proředěním v naprosto přesných geometrických útvarech. Taková místa se však na daných polích nacházela minimálně. Nevzejití obilí nemohlo způsobit ani chybné hnojení nebo působení hlodavců, v takovém případě by se totiž na poli musely nacházet jasně patrné charakteristické stopy, které zde ovšem znalec nenašel. Na poškozených polích sice byly vyjeté koleje od zemědělské techniky, ty se však nacházely i na srovnávací ploše. Je pravdou, že na poškozené ploše byla navíc vyjetá cesta od vozidel, ale tento faktor se na sníženém výnosu z daných polí projevil jen zcela zanedbatelnou měrou. V místech, která jsou extrémně zatížena působením zvěře, někdy bývá poničeno třeba i 90 % úrody. Výsledné škody jsou pak mnohem vyšší než ta, jejíž náhrada je předmětem tohoto řízení. Stanovit výši škody zpětně pouze na základě fotografií by bylo možné stanovit pouze tehdy, pokud by fotografie zachycovaly zcela zničený porost. Jinak totiž v dané věci z většiny fotografií, které jsou z poškozených polí k dispozici, není zřejmé proředění porostu, což de facto znemožňuje, aby byla toliko na základě těchto fotografií stanovena výše vzniklé škody. Pokud se na okraji poškozených polí nacházel zatravněný pás, rozhodně nebyl ve stavu, kdy by mohl fungovat jako opatření zabraňující vzniku škod způsobených černou zvěří. Navíc by reálně mohl zabránit jen těm škodám, která by prasata na polích způsobila v letním období, takové však v daném případě v podstatě nevznikly. Pšenice z poškozených polí se sklízela ve stavu, který odpovídal kvalitě krmné pšenice, o tom, zda je pšenice prodána zemědělcem jako krmná nebo potravinářská, však v podstatě rozhoduje poptávka a šikovnost obchodníka, který může i méně kvalitní pšenici prodat jako potravinářskou. Při prohlídkách předmětných polí znalec jistě navštívil pozemky [číslo] jestli osobně viděl i pozemek [číslo] si již nebyl schopen vybavit. Připustil, že při první prohlídce v prosinci 2018 s jednatelem žalobkyně pouze po poli projel autem bez zastavení, ale rozsah škod i jejich příčina byla i z auta jasně patrná a nebylo tedy třeba zastavovat. Fotografie, které měly být žalobkyní pořízeny 8. 11. 2018, dle znalce zachycují původní porost pšenice zasetý v polovině září. Podzim roku 2018 byl velmi suchý, což se mohlo projevit na pomalejším růstu rostlin, které tak nutně v době pořízení fotografií nemusely být vyšší, jak tvrdí ve svém posudku Ing. [příjmení] (viz níže). V době prohlídky konané na polích 3. 12. 2018 nebyl porost pšenice významně odlišný od stavu, který je zachycen na uvedených fotografiích.

20. Z videí pořízených znalcem [příjmení] při prohlídce poškozených polí dne 17. 7. 2019 a obsahujících mimo jiné i znalcův vysvětlující komentář (videa jsou uložena na flash disku vloženém v přílohové obálce na č.l. 71) bylo zjištěno, že znalec provedl hodnocení kvality porostu pšenice, a to na různých místech poškozených polí, tedy jak v místech, která jsou rovinatá, tak i v místech, která přiléhají k lesu a nachází se ve svahu. Dospěl přitom k závěru, že výnosový potenciál poškozených ploch je dobrý, a to v podstatě na celé ploše, tedy i v místech, kde to znalec neočekával (např. v místě, které se nachází ve svažitém terénu – viz video č. 43). Konstatoval, že na polích jsou některá místa poválená od prasat a vedou k nim vyšlapané pěšiny (videa č. 39, č. 41 a č. 45). Zároveň poukázal na to, že porost vzešlý z přesívky polí vykazuje odlišnosti od původně oseté pšenice, klasy vzešlé z přesívky mají zelenou barvu, jsou na nich osiny a jsou menšího vzrůstu než původně zasetý porost (videa č. 41 a 42).

21. Na fotodokumentaci předložené žalobkyní, která měla být dle žalobních tvrzení pořízena 1. 11. 2018 (přílohová obálka J), respektive 8. 11. 2018 (přílohová obálka I), je patrné, že poměrně rozsáhlá část předmětných zemědělských pozemků byla poškozena rytím prasat. Detailní záběry porytých míst ukazují, že porost pšenice na těchto místech buď zcela chybí, nebo je výrazně méně hustý než na nepoškozených místech. Na fotografiích jsou zároveň vidět vyjeté koleje od zemědělské techniky. Letecké záběry ukazují odlišnou barvu porytých míst a zbytku polí. Na jedné z fotografií, které měly být pořízeny 8. 11. 2018, je pak znázorněn pravidelný zelený pás půdy vedoucí podél cesty na okraji pole. Z leteckého záběru, který měl být pořízen téhož dne, lze usoudit, že tento zelený pás vedl po celém obvodu předmětných polí.

22. Na fotografiích dle žalobkyně pořízených 28. 3. 2019 (přílohová obálka H) je vidět již vzrostlejší zelený porost pšenice, který je na některých místech značně proředěn. V těchto místech jsou zároveň patrné vyhrabané kusy zeminy. Z leteckých záběrů lze usoudit, že uvedená prořídlá místa v porostu se nachází poměrně rovnoměrně po celé ploše vyfoceného půdního bloku.

23. V písemném vyhotovení znaleckého posudku vypracovaném na objednávku žalovaného dne 27. 7. 2019 [celé jméno znalce], znalcem z oboru zemědělství, odvětví různá, se specializací na škody vzniklé na hospodářských zvířatech a zemědělských plodinách, se podává, že znalec [celé jméno znalce] provedl dvě prohlídky předmětných zemědělských pozemků ve dnech 25. 6. 2019 a 18. 7. 2019. Při nich na předmětných pozemcích shledal v porostu pšenice vyjeté koleje od traktoru, místy částečně polehlá místa, která byla dle znalce zřejmě způsobena povětrnostními vlivy, ale žádné stopy po působení černé zvěře či dokonce škody touto zvěří způsobené. Znalec ve svém posudku konstatoval, že pokud byly na porostu pšenice zjištěny nějaké škody, pak nebyly způsobeny zvěří, ale jiným vlivem.

24. Na fotografiích pořízených znalcem [celé jméno znalce] při jím konaných prohlídkách předmětných polí (fotografie jsou uloženy na CD založeném v přílohové obálce na č.l. 71 spisu) jsou vidět v porostu pšenice vyjeté koleje od zemědělské techniky, fotografie zároveň zachycují i místa, kde je porost pšenice prořídlý, na některých z nich jsou vidět i místa, kde je porost polehlý, na fotografiích je též jasně viditelný okrajový pás jeteliny vedoucí okolo polí, v jehož některých částech je tráva vysoká rozhodně i více než jeden metr, tato místa zjevně nebyla pravidelně udržována.

25. V rámci svého doplňujícího výslechu u jednání znalec [příjmení], že v době, kdy vykonal prohlídky předmětných polí, byl porost pšenice na polích celkem vyrovnaný a znalec nezaregistroval žádné nižší vzrůsty ani prořídlá místa v porostu, pouze několik míst, kde byl porost polehlý od větru. Výnosově odpovídal průměru, který se v dané oblasti pohybuje mezi 6 a 7 tunami na hektar. Znalec pole navštívil spolu se žalovaným, s nímž autem pole objížděli, občas zastavili a znalec namátkově vstupoval do porostu. Kolem předmětných polí se nacházel okrajový pás jeteliny, který za určitých okolností mohl zvěř od vstupu na pole odradit, dále zde bylo něco jako pachový ohradník. Znalec vyjádřil názor, že srovnávací metoda použitá pro výpočet vzniklé škody znalcem [příjmení] je poměrně nepřesná, výnos dosažený z poškozených polí měl být podle něho porovnáván nikoliv s výnosem ze sousedního pole (kontrolní plochy), nýbrž s průměrným výnosem dosahovaným v dané lokalitě. Zasetá pšenice na poli není pro divoká prasata nijak atraktivní, pokud takové pole poryjí, pak pouze proto, že například v zemi hledají hraboše nebo zaoranou jinou plodinu, nejčastěji kukuřici. [obec], která zachytil na svých videích znalec [příjmení], na nichž je porost pšenice prořídlý, nemusela vzniknout v důsledku působení prasat, nýbrž například proto, že při osetí stroj takové místo vynechal a neosel. Některé části pole rovněž nemusely být pohnojeny, potom zde obilí nevzejde. Pokud na poli byla nějaká místa, kde byl porost polehlý, tato místa vznikla jednoznačně působením větru, neboť obilí bylo polehnuté vždy stejným směrem. Cestičky zachycené na videích znalce [příjmení] mohl vyšlapat i člověk. Pokud by na předmětných polích byly na přelomu října a listopadu shledány škody v takovém rozsahu, že by se téměř nedala najít nepoškozená část, nemohl by porost následně vzejít v takovém rozsahu, jak se to na daných polích stalo, aniž by došlo k přesetí polí.

26. V písemném vyhotovení znaleckého posudku [číslo] 2021 vypracovaném na objednávku žalovaného dne 30. 3. 2021 Ing. [jméno] [příjmení], znalcem z oboru zemědělství, odvětví výroba rostlinná, se specializací na posuzování škod na zemědělských plodinách a zemědělských produktech, se podává, že fotografie, které byly dle tvrzení žalobkyně pořízeny 1. 11. 2018, respektive 8. 11. 2018, nemohou pocházet z uvedeného data, pokud k přesetí polí došlo 29. 10. 2018, jak rovněž tvrdí žalobkyně. Třetí den po zasetí totiž pšenice nemůže být v takovém růstovém stadiu, jaké je vidět na předmětných fotografiích, po třech dnech by totiž rostliny ještě neměly být v žádné růstové fázi. Stejně tak fotografie z 8. 11. 2018 nemohou pocházet z uvedeného data, neboť na nich není zachycen deset dnů starý porost pšenice. Po deseti dnech by nebylo možné stanovit škodu na porostech způsobem, jakým to učinila žalobkyně v prvním notifikačním dopise zaslaném žalovanému („ škody na porostech již byly značné, cca na 20 ha“). Na obrázku č. 12 znalec červenou barvou ohraničil plochu, na níž je podle něho patrné částečné poničení porostu zvěří (z dalšího textu posudku lze dovodit, že dle znalce uvedené poškození vzniklo v měsíci březnu 2019). Velikost této plochy za pomoci měřítka určeného dle šířky kolejového řádku vyjetého zemědělskou technikou, který se nachází hned vedle poškozené plochy, stanovil znalec na 3,64 m², přičemž zároveň konstatoval, že porost na dané ploše je poničen přibližně z 50 %, což odpovídá ploše o velikosti 1,82 m². S touto výměrou dále pracoval jakožto s průměrnou velikostí poškozeného místa. Na předložených fotografiích napočítal celkem 452 míst poškozených zvěří. Vynásobil tedy počet poškozených míst shora uvedenou průměrnou výměrou poškozených míst a dospěl k závěru, že celkově byla zvěří poškozena plocha o výměře 823 m². Dle znalce byla do této výměry započtena rovněž místa, na kterých porost nevzešel vůbec, ačkoliv přinejmenším některá z těchto„ holých“ míst nevznikla v důsledku působení zvěře. Znalec ve svém posudku poskytl komentář k některým fotografiím pořízeným znalcem [celé jméno znalce] při jím provedených kontrolách poškozených pozemků. Konstatoval, že celkově byl porost pšenice na předmětných polích vyrovnaný, dobře zapojený, bez vyšlapaných pěšin od zvěře, pouze s vyjetými kolejovými řádky od techniky. Pokud na některých fotografiích je vidět mezerovitost porostu, jedná se o pravidelná místa a mezery mezi jednotlivými rostlinami nejsou způsobeny zvěří, jedná se o dobře vzejitý porost, pouze málo odnožený. Na leteckých fotografiích pořízených těsně před sklizní je vidět polehnutí způsobené větrem, nikoliv zvěří. Pokud by byla nějaká místa poškozená zvěří, pak by na leteckých snímcích měla jinou barvu než zbytek porostu. Na fotografii zachycující strniště po provedené sklizni nejsou znát hnědé rozryté a zničené plochy od zvěře, i polehlé obilí bylo dle znalce dobře vysekáno. Znalec následně vynásobil velikost poškozené plochy hodnotou 5,84, která odpovídala průměrnému výnosu pšenice na území Pardubického kraje v roce 2019 dle dat Českého statistického úřadu (5,84 t/ha) a částkou 4 000 Kč, jež odpovídala průměrné ceně, za kterou se v daném místě a čase prodávala tuna potravinářské pšenice (respektive částkou 3 650 Kč, což byla průměrná cena za tunu krmné pšenice), a dospěl k závěru, že v penězích vyčíslená škoda vzniklá na porostu pšenice na předmětných polích v důsledku působení zvěře v měsíci březnu 2019 činila 1 923 Kč, pokud sklizená pšenice odpovídala kvalitou pšenici potravinářské, respektive 1 755 Kč, pokud pšenice odpovídala kvalitou pšenici krmné. Znalec současně výši škody přepočítal pro případ, že by bylo vycházeno z údajů o výši dosaženého výnosu a prodejní ceně pšenice tak, jak tyto byly žalobkyní sděleny znalci [příjmení] (tj. výnos ve výši 8,294 t/ha, prodejní cena 4 600 Kč pšenice), a dospěl k závěru, že při využití těchto vstupních údajů by výše škody činila 3 140 Kč, respektive 2 492 Kč, pokud by bylo vycházeno sice z žalobkyní tvrzeného výnosu, současně však z prodejní ceny za krmnou pšenici (3 650 Kč).

27. Na objednávku žalovaného byl Ing. [jméno] [příjmení] vypracován ještě další znalecký posudek, tentokrát pod [číslo] 2021, kdy písemné vyhotovení tohoto posudku bylo vypracováno dne 17. 4. 2021. V tomto posudku, který měl charakter posudku revizního ke znaleckému posudku prof. [příjmení], se podává, že rozhodně nelze mít za prokázaný vznik škod popisovaných znalcem [příjmení] v zápisu z jeho první prohlídky předmětných polí, která se konala 3. 12. 2018. Dle znalce [příjmení] z dostupných fotografií naopak je prokázáno, že k takovému poškození, jak jej popisuje ve svém posudku znalec [příjmení], nemohlo dojít. Znalec [příjmení] rozporuje i popis poškození uvedený v zápisu znalce [příjmení] z druhé prohlídky polí z 29. 3. 2019, přičemž uvádí, že na fotografiích pořízených 28. 2. 2019 jsou sice patrná místa poškozená zvěří, ale nejedná se o 1/3 celkové plochy s poškozením v rozsahu 80 – 90 %, jak uváděl znalec [příjmení]. Jde o místa nahodilá, ojedinělá, kterých znalec [příjmení] na fotografiích napočítal celkem 452 s průměrnou poškozenou plochou o velikosti 1,82 m². Aby mohl být objektivně posouzen rozsah škod na místě samém, bylo by třeba vybrat jedno nejvíce zničené místo, provést proměření poškozené plochy např. sáhovkou a spočítat skutečný podíl poškození. Dále je třeba najít stejně velké místo s minimálním poškozením a opět provést propočet. Posléze se takto zjištěné hodnoty zprůměrují na daný konkrétní hon. Pokud by skutečně bylo poškozeno 80 – 90 % oseté plochy, jak uvádí znalec [příjmení], pak by výnos na ploše 15 hektarů činil v průměru pouze 600 kg, což by znamenalo, že klasy pšenice by se na polích vyskytovaly jen nahodile a místo porostu by byla vidět holá půda. Taktomu na dostupných fotografiích není. Výnosová zkouška se vždy provádí na daném půdním bloku, nikdy se neprovádí porovnání s jiným půdním blokem, takový postup nemá žádnou vypovídací hodnotu. Navíc na fotografiích předmětných polí lze najít množství ploch, které by mohly sloužit jako kontrolní úsek. Pokud znalec [příjmení] ve svém posudku uvádí, že před sklizní byly hodnocené porosty na nepoškozených místech v dobrém stavu s relativně vysokým výnosovým potenciálem, pak není zřejmé, proč byla výnosová zkouška prováděna na jiném půdním bloku. Na žádné dostupné fotografii nejsou vidět stopy po okusu zvěří, o němž se zmiňuje znalec [příjmení]. Pokud je zde poválený porost, pak v důsledku větru, nikoliv zvířat. Znalec [příjmení] si rovněž odporuje, pokud na jednu stranu ve svém posudku dospívá k závěru, že porost na hodnocených plochách má vysoký výnosový potenciál, na straně druhé uvádí, že byl průměrně vyvinutý. Prodejní cena pšenice, z níž znalec [příjmení] při svých závěrech vycházel (4 600 Kč), se vymyká průměrné realizační ceně v místě a čase, neboť cena potravinářské pšenice činila v roce 2019 průměrně 4 000 Kč. Znalec [příjmení] navíc vůbec neřeší, zda měla v daném případě pšenice z předmětných polí kvalitu potravinářské či krmné pšenice. Přitom je to rozhodující faktor pro stanovení její prodejní ceny. Odhad škody provedený znalcem [příjmení] dle znalce [příjmení] neodpovídá skutečné realitě a je zavádějící, škoda byla vypočtena za použití nesprávných údajů.

28. V rámci svého doplňujícího výslechu u jednání znalec [příjmení] vypověděl, že pokud by v podzimním období předmětná pole byla po jejich přesetí skutečně poškozena z 80 % až 90 %, pak by takové poškození muselo být na polích zřetelné po celé vegetační období. Zvěř by nikdy nezpůsobila takové škody, jaké jsou zřejmé z fotografie č. 6 (str. 16 ZP Ing. [příjmení] z 30. 3. 2021), kde je vidět rovná hranice souvratě a vedle ní poškozené místo na poli v rovné linii. Na fotografiích, které měly být pořízeny 1. 11. 2018, jsou skutečně vidět místa porytá prasaty, nicméně tyto fotografie nemohou pocházet z uvedeného data, neboť je na nich zachycen porost starší než tři dny. Přitom 29. 10. 2018 mělo dojít k přesetí polí. Nemůže se jednat ani o původní porost pšenice zasetý v polovině září, neboť takový porost by zase musel být v uvedené době již vyšší než ten, který je vidět na fotografiích. Srovnávací metoda, kterou ve svém posudku použil znalec [příjmení], je pro stanovení výše škody nevhodná proto, že prakticky nelze najít srovnávací plochu, která by měla zcela shodný výnosový potenciál jako poškozené pole. Pokud už je tato metoda užita, pak je třeba srovnávací plochu vybrat na poškozené ploše. Byť znalec [příjmení] osobně na předmětných polích nebyl, kategoricky vyloučil, že by mohl být výnosový potenciál zvolené srovnávací plochy stejný jako u poškozených polí. Rozdíl přitom může být způsobem mnoha faktory, např. rozdílným vzcházením pšenice, předchozí pěstovanou plodinou, mírou a způsobem hnojení, bonitou půdy atd. V daném případě zde panovaly odlišné vláhové poměry, neboť srovnávací plocha se na rozdíl od poškozených polí nachází u potoka, rovněž zde bylo jiné vzcházení rostlin, neboť poškozená plocha byla v rámci provedené přesívky uválcována, srovnávací nikoliv. Mezerovitost v porostu pšenice patrná z videí pořízených znalcem [příjmení] mohla být způsobena špatným odnožováním rostlin, hnojením nebo nízkým výsevkem. Běžně bývá seto 320-400 zrn na m², podle žalobkyně přitom bylo při první osívce pole použito 250 zrn na m², při přesívce pak dokonce pouze 200 zrn na m², ačkoliv již přesívka probíhala ve velmi pozdním termínu a měl být použit naopak vyšší výsevek. Částečný vliv na proředění porostu působení prasat určitě mělo, rozhodně však nebyl tak výrazný, jak se podává z posudku znalce [příjmení]. Při výpočtu výše vzniklé škody postupoval znalec tak, že si nejprve stanovil šíři kolejového řádku zachyceného na fotografii č. 12 (str. 20 posudku z 30. 3. 2021) na 30 cm, přičemž vycházel z toho, že tato šířka je u všech zemědělských strojů stejná. S využitím uvedeného měřítka pak spočítal plochu na fotografii zachycující poškozené místo v porostu, odhadl rozsah poškození této plochy a stanovil si průměrnou velikost poškozené plochy. Tu pak vynásobil počtem poškozených míst, která našel na dostupných fotografiích. Pokud byla předmětná pole nejprve oseta a následně upravována vláčením a válcováním, pak by původní porost takovou úpravou musel být výrazně poničen a nemohl vzejít natolik, jak je vidět na fotografiích, které mají pocházet z 1. 11. 2018 a 8. 11. 2018. Při výpočtu výše škody znalec nebral v úvahu proředění porostu, neboť podle jeho názoru nemohlo být způsobeno prasaty. Pokud je pole poryto prasaty, pak na porytém místě nevzejde žádné obilí. Jestliže taková místa nebyla vidět na leteckých fotografiích pořízených těsně před sklizní, pak to mohlo být způsobeno tím, že byla překryta vedlejšími klasy, které se naklonily. Pokud by šíře kolejového řádku, z níž znalec vycházel při stanovení měřítka pro výpočet velikosti poškozené plochy, nebyla 30 cm, jak předpokládal, ale 65 cm (tak široké pneumatiky má dle žalobkyně postřikovací stroj použitý na poškozených polích), pak by celková poškozená plocha byla přibližně dvojnásobná oproti údaji uvedenému v písemném vyhotovení posudku.

29. Ze záznamu o výsledcích provedené sklizně na předmětných polích obhospodařovaných žalobkyní, který byl podepsán starostou [jméno] [příjmení] a opatřen razítkem [územní celek] [anonymizována dvě slova], bylo zjištěno, že z půdního bloku [číslo] bylo celkem sklizeno 65 840 kg pšenice, což odpovídalo průměrnému výnosu 6,76 t/ha, z půdních bloků [číslo] bylo celkem sklizeno 258 320 kg pšenice, což odpovídalo průměrnému výnosu 7,152 t/ha, z půdního bloku [číslo] bylo celkem sklizeno 78 390 kg pšenice, což odpovídalo průměrnému výnosu 8,339 t/ha, a z části půdního bloku [číslo] která byla použita jako kontrolní plocha, bylo sklizeno celkem 36 160 kg, což odpovídalo průměrnému výnosu 8,294 t/ha. Celkem činil průměrný výnos z poškozených půdních bloků [číslo] t/ha, z kontrolní plochy, tedy části půdního bloku [číslo] pak 8,294 t/ha. Rozdíl průměrných výnosů z poškozených polí a kontrolní plochy tak činil 1,226 t/ha (byť v záznamu je nesprávně uvedeno pouze 1,225 t/ha).

30. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení], [datum narození], z 20. 4. 2021 soud zjistil, že jmenovaný byl na žádost starosty [jméno] [příjmení] osobně přítomen při sklizni na poškozených polích, která proběhla 29. 7. 2019.

31. Z tabulky průměrných výnosů pšenice ozimé zveřejněné na webovém portále www.vynosy-plodin.cz bylo zjištěno, že průměrný výnos pšenice ozimé v potravinářské kvalitě činil v roce 2019 standardně 6 t/ha, při intenzivním hospodaření pak 7 t/ha, u krmné pšenice pak standardně 6,5 t/ha, při intenzivním hospodaření 7,5 t/ha.

32. Ze zprávy o trhu obilovin, olejnin a krmiv zveřejněné Státním zemědělským intervenčním fondem dne 27. 9. 2019 bylo zjištěno, že průměrná cena potravinářské pšenice ozimé činila v červenci 2019 4 087 Kč, průměrná cena krmné pšenice ozimé pak 3 845 Kč.

33. Z žalobkyní předloženého souboru faktur bylo zjištěno, že žalobkyně v období od 28. 2. 2019 do 15. 7. 2019 prodávala pšenici společnosti [právnická osoba] za cenu, která se v průběhu uvedeného období měnila, začínala na částce 4 900 Kč při prodeji v únoru 2019, končila pak na částce 4 150 Kč v červenci 2019.

34. Z e-mailu zaslaného dne 2. 2. 2021 jednatelem společnosti [právnická osoba] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že pro prodej pšenice žalobkyní společnosti [právnická osoba] byla vyjednána prodejní cena 5 100 Kč.

35. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, které by byly jakkoliv podstatné pro rozhodnutí ve věci.

36. Soud hodnotil provedené důkazy v souladu s § 132 o. s. ř. podle své úvahy, a to jak každý z provedených důkazů jednotlivě, tak i všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Při tomto hodnocení se musel vypořádat především s tím, že mu byly v průběhu řízení předloženy celkem čtyři znalecké posudky od tří různých znalců, kteří dospěli k naprosto diametrálně odlišným závěrům. Zjednodušeně řečeně, znalec [příjmení] uzavřel, že na předmětných pozemcích obhospodařovaných žalobkyní došlo na podzim 2018 a dále v průběhu první poloviny roku 2019 ke vzniku škod na porostu ozimé pšenice způsobených černou zvěří, jejichž výši stanovil na částku 258 441,80 Kč. Znalec [celé jméno znalce] naproti tomu dospěl k závěru, že pokud nějaké škody na předmětných pozemcích vůbec vznikly, rozhodně jejich příčinou nebylo jakékoliv škodlivé působení zvěře, nýbrž vznikly v důsledku působení jiných vlivů. Konečně znalec [příjmení] připustil, že nějaké škody způsobené divokými prasaty na předmětných pozemcích vznikly, jejich výše však podle něho byla naprosto odlišná od výše škody stanovené znalcem [příjmení], podle znalce [příjmení] se pohybovala maximálně v řádu jednotek tisíc korun.

37. Předně je třeba poznamenat, že žádný z posudků, které byly soudu předloženy, nelze považovat za zcela bezvadný a že tedy nebylo možné bez dalšího převzít veškeré závěry přijaté některým ze shora uvedených znalců. U znaleckého posudku prof. [příjmení] soud spatřuje nedostatky především v tom, že znalec nebyl schopen ničím podložit své tvrzení, že provedl výnosovou zkoušku na poškozených polích a zvolené kontrolní (tj. porovnávací) ploše a že tato zkouška na obou těchto plochách ukázala velmi obdobný výnosový potenciál. Jakkoliv znalec určité pochybnosti o tom, zda vůbec a případně jakou formou a s jakým výsledkem byla výnosová zkouška prováděna, vyplývající z písemného vyhotovení jeho posudku, do značné míry odstranil v rámci své doplňující výpovědi u jednání, kde soudu podrobně popsal, jak výnosová zkouška probíhala, do budoucna by jistě bylo vhodnější, aby o provedení výnosové zkoušky vyhotovil záznam a tento si uchoval pro případ pozdějšího přezkoumání, neboť v daném případě se soud musel spolehnout toliko na ujištění znalce, že zvolil vhodnou kontrolní plochu pro účely stanovení ztráty na výnosu, a to na základě porovnání jejího výnosového potenciálu s výnosovým potenciálem poškozených míst. Tomuto ujištění soud uvěřil i s ohledem na to, že znalec si je jistě dobře vědom trestněprávních následků, které by mu hrozily v případě poskytnutí vědomě nepravdivého znaleckého posudku, a soud nemá jakýkoliv důvod se domnívat, že by riskoval případné sankce a rovněž ztrátu svého vysokého profesního renomé jen proto, aby v daném případě své závěry účelově přizpůsobil potřebám žalobkyně, která si u něj zpracování posudku objednala.

38. Dalším poněkud problematickým místem posudku znalce [příjmení] byl samotný postup při stanovení výše vzniklé škody. Soud však na rozdíl od znalců [celé jméno znalce] a [příjmení] nepovažuje za nevhodnou metodu, kterou znalec [příjmení] použil pro výpočet ztráty na výnosu z poškozených polí, tedy metodu porovnávací. Z výslechu všech tří znalců v průběhu řízení vyplynulo, že při stanovení výše ztráty na výnosu získaného z pole, které je poškozeno působením černé zvěře, lze postupovat různými způsoby, přičemž každý znalec upřednostňuje jiný postup. Ztrátu na výnosu je možné stanovit na základě ručního změření plochy poškozených míst v terénu, na základě leteckého snímkování nebo právě metodou porovnání, a to buď s výnosem z nějaké zvolené kontrolní plochy, nebo s průměrným výnosem v dané lokalitě. Žádná z těchto metod však logicky nemůže přinést zcela přesný výsledek, přičemž v oboru zjevně nepanuje shoda na tom, která z uvedených metod je zatížena nejmenší chybovostí. Znalec [celé jméno znalce] původně sice označil porovnávací metodu za nepoužitelnou pro účely stanovení výše ztráty na výnosu, následně však sám připustil, že ji používá také, pouze s tím rozdílem, že neporovnává výnos z poškozených ploch s výnosem z kontrolní plochy zvolené v okolí, nýbrž s průměrným výnosem dosahovaným zemědělci v příslušné oblasti. Takto však v řešeném případě ztráta na výnosu stanovena být nemohla, neboť nejen z kontrolní plochy, ale i z poškozených polí byl dosažen vyšší výnos, než jaký byl průměrný výnos v dané lokalitě (Pardubický kraj) i na celém území republiky. Navíc postup zmiňovaný znalcem [celé jméno znalce], na rozdíl od metody užité znalcem [příjmení], vůbec nezohledňuje konkrétní podmínky v místě, kde ke vzniku škod došlo. Ty přitom rozhodně vždy nemusí odpovídat standardním podmínkám panujícím ve zbytku daného regionu (např. intenzita hospodaření, bonita půdy, vláhové poměry, lokální projevy působení počasí, atd.).

39. Nesprávnost postupu znalce [příjmení] namítal i znalec [příjmení], který poukazoval na to, že pokud už byla použita porovnávací metoda, pak měla být kontrolní plocha zvolena v rámci poškozených půdních bloků, nikoliv mimo ně. Jakkoliv by samozřejmě takový postup byl zcela ideální, neboť by nebylo možné namítat, že výnosový potenciál kontrolní plochy je odlišný od plochy poškozené zvěří, znalec [příjmení] vysvětlil, že takto postupovat nebylo možné, neboť v rámci předmětných půdních bloků nenašel žádnou dostatečně velkou plochu, která by působením prasat nebyla poškozena a mohla tedy sloužit pro účely porovnání výnosu. Soud navíc nerozumí tomu, proč znalec [příjmení] označil pro daný případ porovnávací metodu jako nepoužitelnou, když sám současně připustil, že takto lze počítat výši vzniklé škody, pokud se na tom obě strany sporu dohodnou. Soud má za to, že pokud je ke stanovení výše škody přibrán znalec, měl by postupovat způsobem, který podle jeho názoru povede k co nejpřesnějšímu výsledku, a to bez ohledu na stanovisko znesvářených stran. Je to totiž právě znalec, kdo jako jediný disponuje potřebnými odbornými znalostmi pro přesné stanovení výše škody a kdo nese odpovědnost za to, že dospěje, pokud možno, ke správným závěrům. V neposlední řadě lze vycházet i z toho, že uvedený postup znalce [příjmení] již byl akceptován judikaturou vyšších soudů, a to např. v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 8. 2012, č.j. 44 Co 230/2015-336. Zcela ve shodě s Krajským soudem v Brně, ani zdejší soud nevidí důvod, proč by nebylo možné výši ztráty na výnosu z poškozených polí stanovit porovnáním s výnosem z pole, které je od poškozených ploch vzdáleno pouze několik stovek metrů a jehož výnosový potenciál znalec vyhodnotil jako srovnatelný s poškozenými poli. Ze všech popsaných důvodů soud metodu, kterou znalec [příjmení] použil pro stanovení výše škody, akceptoval.

40. Akceptovat však nebylo možné to, že znalec [příjmení] při svém výpočtu škody vycházel z prodejní ceny pšenice 4 600 Kč, jejíž výši mu sdělil jednatel žalobkyně. Přitom si nijak neověřil, zda žalobkyně za uvedenou cenu pšenici skutečně prodala, respektive zda je tato cena s ohledem na vývoj tržní ceny pšenice v daném místě a čase reálná, a nehodnotil ani kvalitu sklizené pšenice, tedy to, zda tato pšenice mohla být prodána jako potravinářská nebo jako krmná. Kvalita pšenice přitom z hlediska její výsledné prodejní ceny hraje poměrně významnou roli. Znalec se sice v rámci svého doplňujícího výslechu vyjádřil v tom smyslu, že šikovný obchodník dokáže prodat i pšenici odpovídající kvalitě krmné pšenice za cenu pšenice potravinářské, sám však připustil, že pšenice sklizená z poškozených polí z jeho pohledu kvalitou odpovídala pšenici krmné. Žalobkyně k prokázání výše prodejní ceny pšenice předložila soudu množství faktur, které dokládaly, za jaké částky prodávala pšenici svým odběratelům v první polovině roku 2019. I z těchto faktur je však zřejmé, že cena pšenice byla velmi proměnlivá a s blížícím se létem se výrazně snižovala (zatímco v únoru 2019 žalobkyně prodávala pšenici za cenu 4 900 Kč, v červenci 2019 to bylo již pouze za 4 150 Kč, což představuje více než 15% pokles ceny). To samé vyplývá i z tabulky obsažené ve zprávě SZIF z 27. 9. 2019, která ukazuje vývoj průměrné ceny pšenice na trhu v období od dubna do srpna 2019. I podle této tabulky se průměrná tržní cena pšenice snížila z částky 4 614 Kč v dubnu 2019 až na částku 4 087 Kč v srpnu 2019 u pšenice potravinářské, u pšenice krmné pak z původních 4 414 Kč v dubnu 2019 až na 3 845 Kč v srpnu 2019 (viz č.l. 111v spisu). Je tedy zřejmé, že cena, za níž žalobkyně prodávala pšenici několik měsíců před sklizní, vůbec nemusela odpovídat tržní ceně v době sklizně. Z žalobkyní předložených faktur však především nevyplývá, zda se jednalo o stejnou odrůdu pšenice, jaká byla pěstována na poškozených polích, jaká byla kvalita této pšenice a zda se ve výsledné prodejní ceně nějakým způsobem neodrazily nějaké další skutečnosti, např. množství pšenice odebrané příslušným odběratelem, rozsah a kvalita obchodních vztahů žalobkyně s tímto odběratelem, apod. V této souvislosti se sluší poukázat na text e-mailu, který dne 2. 2. 2021 zaslal jednatel odběratele žalobkyně společnosti [právnická osoba] zaměstnankyni žalobkyně [jméno] [příjmení], v němž se hovoří o tom, že vzhledem k velkému objemu obchodu se podařilo vyjednat jednotnou cenu 5 100 Kč na celé množství pšenice i se sníženými parametry. Již jen z tohoto e-mailu je zjevné, že cena, za kterou žalobkyně pšenici prodávala, byla ovlivněna mimo jiné i jejím odebraným množstvím. Sama žalobkyně pak uvedla, že pšenici sklizenou ze svých polí mívá uskladněnou někdy i mnoho měsíců a prodává ji v závislosti na vývoji cen na komoditních trzích až ve chvíli, kdy je to pro ni nejvýhodnější. Proti takovému postupu sice nelze nic namítat, zároveň však soudu nezbývá než konstatovat, že ve vztahu k nároku, který vůči žalovanému uplatňuje v tomto řízení, se žalobkyni nepodařilo prokázat, že v době bezprostředně následující po sklizni (kdy měla výši vzniklé škody dle zákona notifikovat žalovanému) byla reálně schopna prodat pšenici sklizenou z poškozených polí za cenu uvedenou v posudku znalce [příjmení], tedy za 4 600 Kč. Znalec [příjmení] sám přitom pouze bez dalšího převzal údaj o prodejní ceně pšenice od žalobkyně, ani jeho znalecký posudek tedy nemůže sloužit jako důkaz výše uvedeného.

41. I přes shora popsané nedostatky je však potřeba konstatovat, že znalec [příjmení] byl jediným ze tří znalců aktivních v této věci, který byl osobně na poškozených polích nedlouho poté, kdy mělo dojít ke vzniku nejrozsáhlejších škod (na začátku prosince 2018). Ze všech tří znalců navíc provedl jednoznačně nejpodrobnější prohlídku poškozených míst, pořídil jejich fotodokumentaci a v období předcházejícím sklizni též videodokumentaci, tuto doprovodil poměrně vyčerpávajícím komentářem, v němž velmi dobře vysvětlil, jakým způsobem se podzimní rytí prasat projevilo na porostu pšenice (jeho proředěním), následně v písemném vyhotovení posudku i v rámci svého doplňujícího výslechu podrobně popsal, kdy z jeho pohledu došlo ke vzniku škod na předmětných pozemcích, proč příčinou jejich vzniku nemohly být žádné jiné vlivy než působení černé zvěře, a dále vysvětlil, jak při výpočtu výše vzniklé škody postupoval a především proč podle jeho názoru tento postup byl za daných podmínek jediný možný. Své závěry přehledně, logicky a srozumitelně odůvodnil. Ačkoliv znalci [celé jméno znalce] [anonymizováno] ve svých posudcích těmto závěrům více či méně oponují, nepodařilo se jim přesvědčit soud, že by znalecký posudek prof. [příjmení] pro stanovení výše škody vůbec nemohl být použitelný, a to z níže uvedených důvodů.

42. Znalec [celé jméno znalce] poškozená pole sice dvakrát osobně navštívil a provedl jejich obhlídku, rovněž zde pořídil fotodokumentaci, nicméně stalo se tak teprve 25. 6. 2019, respektive 18. 7. 2019, tedy více než půl roku poté, kdy mělo na pozemcích dojít ke vzniku většiny škod. Přitom jak uvedl znalec [příjmení], v době návštěvy znalce [celé jméno znalce] sice musely být stopy po působení divokých prasat při bližším zkoumání na polích stále patrné, rozhodně však již nebyly tak zřetelné jako na podzim 2018, případně ještě v březnu 2019. Znalec [příjmení] dokonce připustil, že pokud by on sám poškozený porost viděl až před sklizní, nepřipisoval by nejspíše škody na vrub rytí divokých prasat. Současně ale uvedl, že by takovou možnost rozhodně nemohl kategoricky vyloučit, jak to učinil znalec [celé jméno znalce]. Je tedy možné a dokonce velmi pravděpodobné, že znalec [celé jméno znalce] si starších stop svědčících o působení zvěře prostě nevšiml. Tomu by napovídalo například to, že znalec v rámci své výpovědi u jednání nejprve uvedl, že v porostu nezaregistroval žádná prořídlá místa. Tato jsou však jasně patrná mimo jiné i na jím pořízených fotografiích. Na výslovný dotaz soudu po přehrání videí znalce [příjmení], na nichž byla tato místa rovněž zřetelně vidět, pak znalec [celé jméno znalce] odpověděl, že toto proředění porostu nemuselo vzniknout působením prasat, ale například proto, že při osevu pole secí stroj určité místo vynechal a neosel, případně některé části pole nemusely být pohnojeny. Něco takového samozřejmě nelze vyloučit, pokud by však k tomu došlo, pak lze důvodně předpokládat, že neosetá či špatně pohnojená místa by se musela nacházet nejen na poškozených polích, ale též na zvolené kontrolní ploše, a nemohlo by tedy dojít k tomu, že z poškozených ploch bylo sklizeno výrazně méně pšenice než z kontrolní plochy. Znalec [příjmení] navíc vysvětlil, že pokud na nějakém místě vynechá secí stroj, projeví se to v porostu jeho proředěním v naprosto přesných geometrických útvarech. Žádná taková prořídlá místa však na předmětných polích nebyla. Vedle toho vyvstává otázka, zda znalec [celé jméno znalce] vůbec vstupoval nějak hlouběji do porostu pšenice, když naprostá většina jím pořízených fotografií byla vyfocena z okrajových částí pole, z nichž nemusela být místa, kde byl porost řidší, viditelná. Oproti tomu znalec [příjmení], jak vyplývá z jím natočených videí, evidentně porostem procházel, a to v různých částech poškozených polí. V neposlední řadě znalec [celé jméno znalce] zcela odmítl odpovědět na výslovný dotaz zástupce žalobkyně, zda může vyloučit, že předmětná pole byla na podzim 2018 poškozena rytím prasat a že se toto rytí negativně projevilo proředěním porostu pšenice. Takové jednání znalce přitom rozhodně nepřispívá k důvěryhodnosti jím zpracovaného posudku, neboť znalec by měl být schopen své závěry přesvědčivě vysvětlit a při jednání soudu obhájit, a to i prostřednictvím zodpovězení doplňujících otázek účastníků, zejména pak účastníka, který si u znalce zpracování posudku neobjednal a velmi pravděpodobně tedy nebude se všemi jeho závěry zcela ztotožněn. Ze všech popsaných důvodů závěry znalce [celé jméno znalce] pro soud nebyly přesvědčivé a soud jim nemohl dát při hodnocení důkazů přednost před závěry, které učinil znalec [příjmení].

43. Oběma posudkům znalce [příjmení] lze v prvé řadě vytknout, že byly zpracovány toliko na podkladě listin, fotografií a videí, které jsou založeny v tomto spise, aniž by znalec poškozená místa osobně navštívil a přesvědčil se o tom, jaké podmínky zde panují. Ačkoliv by se samozřejmě znalec již nemohl osobně přesvědčit o charakteru a rozsahu škod, jejichž náhrada je řešena v tomto řízení, bezpochyby by se mohl po takové návštěvě mnohem konkrétněji vyjádřit například k tomu, z jakého důvodu podle jeho názoru znalec [příjmení] nevybral vhodnou kontrolní plochu. Znalci [příjmení] jistě nelze upřít, že některé jeho závěry, zejména právě ty, které se týkají otázky výběru vhodné kontrolní plochy, mají svou logiku a samy o sobě by pravděpodobně byly způsobilé vyvolat pochybnosti o správnosti postupu znalce [příjmení] při určení výše ztráty na výnosu z poškozených polí. Znalec [příjmení] uvedl, že je prakticky vyloučeno najít srovnávací plochu, na níž by panovaly zcela identické podmínky jako na poškozeném poli, a to proto, že mezi takovými plochami vždy budou existovat rozdíly dané například odlišným vzcházením pšenice, různými předchozími plodinami pěstovanými na daných plochách, bonitou půdy nebo vláhovými poměry. Tento závěr znalec [příjmení] nijak nesporoval, vysvětlil však, že podle jeho názoru i přes zmíněné odlišnosti může být výnosnost daných ploch srovnatelná. Právě tak tomu přitom bylo i v řešeném případě, což znalec ověřil provedenou výnosovou zkouškou. Navíc je třeba si uvědomit, že ani na samotné poškozené ploše nemusí být výnosový potenciál všude stejný. Proto také znalec [příjmení] ve svém posudku hodnotil kvalitu porostu vzešlého na poškozených polích jak v místech, která se nachází na rovině, tak i tam, kde pole přiléhají k lesu a terén se zde svažuje. Dospěl přitom k závěru, že výnosový potenciál byl ve všech částech poškozených polí obdobný. Fakt, že znalec důsledně zkoumal, zda je zvolená kontrolní plocha pro výpočet výše škody vhodná, lze dovodit i z toho, že jako kontrolní plochu vybral pouze část půdního bloku [číslo] nikoliv celý tento blok. Výsledky provedené sklizně přitom ukazují, že hektarový výnos z celého půdního bloku [číslo] byl vyšší než ze zvolené kontrolní plochy a že by tedy vypočtená škoda byla ještě vyšší, pokud by znalec vybral jako kontrolní plochu celý půdní blok [číslo]. Znalec [příjmení] vysvětlil i to, z jakého důvodu kontrolní plochu nezvolil přímo na poškozených půdních blocích. Konstatoval, že porost zde byl proředěn na tak velké ploše, že se v podstatě nedala najít dostatečně velká nepoškozená část, která by mohla sloužit pro účely srovnání. Z uvedených skutečností vyplývá, že ačkoliv samozřejmě podmínky na poškozených polích a kontrolní ploše nebyly (a ani nemohly být) zcela identické, žádná vhodnější kontrolní plocha k dispozici nebyla a postup, který zvolil znalec [příjmení], za daných okolností přinesl výsledek nejméně zatížený rizikem chyby.

44. Pokud jde o revizní posudek znalce [příjmení] ze 17. 4. 2021, tento se omezuje de facto toliko na zpochybňování některých vybraných pasáží z posudku znalce [příjmení]. Ing. [příjmení] zde často neuvádí žádný svůj vlastní závěr, ale jeho komentáře jsou psány ve formě tázacích vět, z nichž ani nevyplývá nějaká konkrétní výtka ve vztahu k závěrům znalce [příjmení] (viz např. komentář k záznamu z prohlídky učiněné 17. 7. 2019 na str. 8 posudku, komentář k informaci o přesetí poškozených polí na téže straně nebo komentář k dosaženému průměrnému výnosu z kontrolní plochy obsažený na str. 11 posudku). Soud však nepopírá to, k čemu nakonec v tomto posudku znalec [příjmení] dospěl, tedy že se nelze ztotožnit s veškerými závěry znaleckého posudku znalce [příjmení]. Tím se však již podrobně zabýval v předchozím textu tohoto odůvodnění. Vlastní posudek znalce [příjmení] z 30. 3. 2021 ani dodatečný doplňující výslech znalce pak nepřesvědčily soud o tom, že by bylo možné stanovit výši vzniklé škody zpětně toliko na základě fotodokumentace tak, jak to učinil znalec [příjmení]. Ten si v příslušném počítačovém programu stanovil průměrnou poškozenou plochu za pomoci měřítka, které určil na základě jím předpokládané šířky kolejového řádku vyjetého od zemědělské techniky. Jak se později ukázalo, již jeho základní předpoklad, že technika používaná žalobkyní musela mít pneumatiky široké 30 cm, neboť je to v zemědělství standard, byl mylný. Soud však především, a to aniž by k takovému závěru bylo zapotřebí zvláštních odborných znalostí, odmítá akceptovat to, že by mohla být škoda vypočtena způsobem, kdy si znalec z nahodile zvolené detailní fotografie části poškozeného pole vybere jedno konkrétní poškozené místo, vypočítá jeho plochu (je otázkou, zda správně) a následně vychází z toho, že veškerá další poškozená místa byla poničena naprosto stejnou měrou, přičemž správnost tohoto postupu zjevně dovozuje z leteckého (!) snímku poškozených polí (konkrétně z fotografie č. 10 na straně 19 posudku, na kterou v této souvislosti výslovně odkazuje). Téměř bizarně pak působí tvrzení znalce, že na leteckých fotografiích poškozených ploch napočítal celkem 452 poškozených míst. Takové tvrzení samozřejmě absolutně nelze ověřit. Soud si dovolí tvrdit, že bez znalosti místních poměrů si znalec nemohl být jistý ani tím, zda letecké fotografie zachycují všechny tři poškozené půdní bloky, rozhodně však nemohl být schopen přesně spočítat, kolik je na nich poškozených míst, natož aby mohl jednoznačně uzavřít, že všechna poškozená místa měla stejnou výměru a byla poškozena průměrně z 50 %. Znalec [příjmení] si dále v některých svých závěrech poněkud protiřečí, když například v rámci svého výslechu na jednu stranu uvedl, že na proředění porostu působení prasat částečný vliv určitě mělo, následně však zmínil, že toto proředění při výpočtu výše škody vůbec nebral v potaz, neboť podle jeho názoru prasaty způsobeno nebylo. Přitom znalec [příjmení] vystavěl své závěry stran výše vzniklé škody do značné míry právě na tom, že se vzniklá škoda na místě samém projevila ve značném proředění porostu oproti kontrolní ploše. Toto proředění navíc z leteckých fotografií, z nichž při výpočtu výše škody zjevně vycházel znalec [příjmení], nebylo rozpoznatelné. Mezerovitost v porostu pšenice znalec [příjmení] ve shodě se znalcem [celé jméno znalce] připisoval jiným vlivům než předchozímu porytí půdy prasaty, nad rámec možných příčin vzniku prořídlých míst uváděných znalcem [celé jméno znalce] poukazoval též na možnost špatného odnožování rostlin či nízkého použitého výsevku. Znalec [příjmení] však tuto možnost v podstatě vyloučil, přičemž tento svůj postoj vysvětlil tím, že hustota porostu na nepoškozených částech předmětných polí byla velmi slušná, což značí, že proředění nemohlo být způsobeno špatným odnožováním ani nízkým výsevkem. Takové vysvětlení se soudu jeví jako logické a opět nemá důvod, proč znalci [příjmení] v tomto ohledu nevěřit.

45. Znalci [příjmení] a [příjmení] se neshodli ani v další pro rozhodnutí ve věci poměrně zásadní otázce, a to zda žalobkyní předložené fotografie poškozených polí z podzimního období mohly být pořízeny 1. 11. 2018, respektive 8. 11. 2018, jak tvrdí žalobkyně. Znalec [příjmení] tuto možnost dosti kategoricky vyloučil, když uvedl, že pokud k přesívce poškozených polí došlo 29. 10. 2018, jak uvádí žalobkyně, pak by o tři, respektive deset dní později nemohl být porost pšenice ještě natolik vzrostlý, jak je vidět na předmětných fotografiích. Zároveň odmítl i možnost, že by fotografie zachycovaly porost vzešlý z původní osívky pole z poloviny září, neboť v takovém případě by už zase musel být porost vzrostlejší. Pokud by přitom soud z tohoto tvrzení znalce [příjmení] vycházel, došlo by ke zpochybnění jednoho z klíčových důkazů, kterým žalobkyně prokazovala okamžik vzniku převážné části škod, jejichž náhrady se v tomto řízení domáhala. Navíc bylo pro rozhodnutí ve věci zcela nezbytné vyřešit, zda v podzimním období roku 2018 případné škody vznikly nejen před přesetím předmětných polí, ale i po něm, a to proto, že škody, které potenciálně vznikly před přesetím polí dne 29. 10. 2018, vůbec nebyly předmětem první notifikace provedené žalobkyní dopisem z 15. 11. 2018 (jednatel žalobkyně ostatně vypověděl, že se rozhodl uplatňovat vůči žalovanému právo na náhradu škody až poté, kdy se prasata na pole vrátila a způsobila zde nové škody), a ani předmětem tohoto řízení.

46. Znalec [příjmení] sice poškozená pole poprvé osobně navštívil až měsíc poté, kdy měly být pořízeny shora uvedené fotografie, tedy na začátku prosince 2018, nicméně v rámci svého doplňujícího výslechu vyslovil několik naprosto klíčových závěrů. Předně uvedl, že v prosinci sice ještě na polích žádné stopy, které by nepochybně svědčily o tom, že došlo k jejich přesetí a následně i k novému poškození, patrné nebyly, jinak tomu však bylo v případě březnové prohlídky polí. Tehdy již bylo zřejmé, že řádky nasetých rostlin se křížily, což byl dle znalce neklamný znak toho, že bylo provedeno přesetí polí. Současně byly viditelně poškozeny i nové rostlinky pšenice vzešlé z přesívky, podle znalce tedy prasata musela na polích rýt i po jejich přesetí. Naprostá většina škod, které byly při březnové prohlídce patrné, byla patrná právě na porostu vzešlém z přesívky. Znalec dále konstatoval, že podle jeho názoru fotografie, které měly být pořízeny 1. 11. 2018 a 8. 11. 2018, zachycují porost vzešlý z původní osívky pole z poloviny září. Přitom zpochybnil tvrzení znalce [příjmení], že by takový porost na začátku listopadu již musel být vyšší, a poukázal na to, že na podzim 2018 panovalo velké sucho, které se mohlo projevit na pomalejším vzrůstu pšenice.

47. Vedle závěrů obou znalců soud v souvislosti s možným datem pořízení shora uvedených fotografií hodnotil i to, že přílohou prvního notifikačního dopisu z 15. 11. 2018 měla být fotodokumentace vzniklých škod. Tento fakt potvrdila i sama zástupkyně žalovaného ve svém vyjádření soudu došlém 20. 5. 2020 (č.l. 84 spisu). Soudu se přitom jeví jako vysoce nepravděpodobné, že by žalobkyně přiložila ke zmíněnému notifikačnímu dopisu jiné fotografie než ty, které následně předložila v tomto řízení k důkazu jako fotografie, které měly být pořízeny 1. 11. 2018 a 8. 11. 2018. Lze ostatně důvodně předpokládat, že kdyby se tak opravdu stalo, žalovaný by takovou skutečnost zmínil v rámci své obrany proti podané žalobě, neboť je nasnadě, že takový postup by výrazně znevěrohodnil tvrzení žalobkyně. Jestliže však žalovaný nic takového nenamítal, nemá soud důvod domnívat se, že fotografie založené v přílohových obálkách písm. J a I jsou jinými fotografiemi, než které byly přiloženy k dopisu z 15. 11. 2018. Pak je ovšem zjevné, že fotografie nemohly být pořízeny po datu 15. 11. 2018. Na fotografiích je současně jasně patrný zelený pás pole na souvrati (po obvodu pole) svědčící o tom, že fotografie musely být pořízeny až po přesetí pole, neboť je zde zřetelná rovná linie mezi poškozenými částmi pole (patrně jde o části poškozené ještě před přesetím) a přesetým zeleným pásem. Tyto skutečnosti vedou soud k závěru, že předmětné fotografie skutečně byly pořízeny 1. 11. 2018 a 8. 11. 2018, a to tím spíše, že znalec [příjmení] vysvětlil, proč je podle jeho názoru možné, že je na nich zachycen původní porost zasetý na polích již v polovině září 2018. Soud proto uvedené fotografie hodnotil jako jeden z důkazů prokazujících dobu vzniku podzimních škod notifikovaných dopisem z 15. 11. 2018.

48. Žalovaný v rámci své argumentace namítal mimo jiné to, že část škod si žalobkyně způsobila sama, neboť v porostu se měly nacházet široké cesty vyjeté od zemědělské techniky i od osobního vozidla, žluté pásy po užití totálního herbicidu a stopy po provedeném mulčování. Znalec [příjmení] potvrdil existenci vyjetých kolejí od zemědělské techniky v porostu na poškozených polích, takové koleje se však podle něj nacházely i na kontrolní ploše, takže na sníženém výnosu z poškozených polí se tato skutečnost nemohla negativně projevit. Znalec také připustil, že na poškozených polích se navíc nacházela cesta vyjetá od vozidel, z jeho pohledu však toto mělo na výsledný výnos z pole naprosto zanedbatelný vliv, stejně jako to, že část poškozených polí dříve tvořila polní cesta, kterou žalobkyně před několika lety přesela. Podle znalce totiž taková skutečnost automaticky neznamená, že z části pole, kudy dříve cesta vedla, bude nižší výnos než z jiných částí. S ohledem na shora uvedené vycházel soud v rámci hodnocení skutkového stavu věci z toho, že výše popsané faktory se na sníženém výnosu z poškozených polí nijak zásadně neprojevily.

49. Na tomto místě soud považuje za vhodné vyjádřit se ještě k námitkám žalovaného vztahujícím se ke způsobu, jakým při sklizni probíhalo vážení pšenice sklizené z poškozených polí a kontrolní plochy. Žalovaný totiž v průběhu řízení namítal, že rozhodně ne všechno obilí bylo hned na poli zváženo na mobilní váze, některé bylo nakládáno přímo na traktory a ihned odváženo (viz č.l. 146 spisu). Soud v této souvislosti považuje za podstatné, že žalovaný měl možnost se sklizně osobně zúčastnit, byl žalobkyní ke sklizni pozván, nicméně nedostavil se (viz výpověď svědkyně [příjmení]). Následně se však ukázalo, že žalovaný průběh sklizně pozoroval zpovzdálí (což u jednání soudu sám potvrdil, tato skutečnost bohužel nebyla zaprotokolována, nicméně fakt, že byl očitým svědkem toho, jak sklizeň probíhala, vyplývá z jeho argumentace uvedené na č.l. 146 spisu). Za dané situace považuje soud zpochybňování žalobkyní předložených výsledků vážení obilí z předmětných polí za zcela účelové, zvláště s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně v zájmu zajištění maximální objektivity přizvala k průběhu sklizně zástupce [územní celek] [anonymizována dvě slova]. Soud si nedovede představit, jak jinak by žalobkyně mohla postupovat, aby předešla tomu, že bude ze strany žalovaného následně zpochybňováno množství sklizeného obilí. Žalovaný nevyužil možnosti osobně se účastnit sklizně a vážení obilí, nesdělil soudu jediný relevantní argument, proč by nemělo být vycházeno z písemného záznamu o výsledku vážení předloženého žalobkyní, který by i dle výpovědi svědka [příjmení] měl odpovídat realitě, proto soud vzal za prokázané, že žalobkyně skutečně sklidila z poškozených polí a kontrolní plochy množství obilí uvedené v záznamu předloženém žalobkyní (viz odstavec 29 tohoto odůvodnění).

50. Jak vyplývá z předchozích odstavců, soud rozhodně nepřehlédl nedostatky znaleckého posudku prof. Kamlera. Tyto nedostatky však podle jeho názoru nebyly natolik závažné, aby zpochybnily ty závěry znalce, které se týkají otázek stěžejních pro rozhodnutí ve věci. Tedy konkrétně toho, zda na předmětných polích vůbec nějaké škody vznikly, pokud ano, pak kdy, co bylo příčinou jejich vzniku a v neposlední řadě jaký byl charakter a rozsah těchto škod. Odpovědi na tyto otázky znalec [příjmení] soudu poskytl a soud proto v souladu se zásadami rychlosti a hospodárnosti řízení nevyhověl důkaznímu návrhu žalobkyně spočívajícímu v zadání dalšího revizního znaleckého posudku, neboť provedení tohoto důkazu nepovažoval za dané situace za nezbytné. Autor takového posudku by totiž opět mohl, stejně jako znalec [příjmení], hodnotit situaci již jen na základě podkladů dostupných ze spisu, nikoliv na základě vlastního šetření a osobní prohlídky poškozených míst, která je podle názoru soudu v daném případě nenahraditelná a bez jejíhož provedení se těžko lze více než dva roky po jejich vzniku vyjadřovat k příčině, charakteru a zejména rozsahu předmětných škod. Ze stejného důvodu byl zamítnut i další důkazní návrh žalobkyně, jež žádala, aby si soud vyžádal k důkazu další znalecké posudky Ing. [příjmení], které dotyčný znalec vypracoval v obdobných věcech, jako je tato. Žalobkyně uvedený důkazní návrh vznesla v reakci na to, když žalovaný ve snaze zpochybnit závěry znalce [příjmení] předložil k důkazu znalecký posudek č. 7/ 2017 z 27. 1. 2017 ve znění jeho doplnění z 21. 3. 2021. Tento posudek znalec [příjmení] vypracoval v rámci jiného soudního řízení, v němž na rozdíl od této věci obdržel objednávku k vypracování znaleckého posudku nikoliv od poškozeného zemědělce, nýbrž od myslivce, který měl být odpovědný za vzniklou škodu způsobenou zvěří. Zmíněný posudek sice byl proveden k důkazu, nicméně soud z něho nezjistil nic, co by podporovalo argumentaci žalovaného, podle níž znalec [příjmení] v předmětném posudku uváděl jako jednoznačné, že zkoumá škodu toliko ve vztahu k období, které poškozený zemědělec v rámci uplatnění nároku na náhradu škody řádně notifikoval. V probíhajícím řízení měl přitom dle žalovaného znalec vypovědět, že se jednotlivými notifikacemi škod nikdy nezabývá. Navíc měl ve zmíněném posudku hodnotit i jiné vlivy na výnos než samotnou škodní událost a řešit, v jakém stavu byla nepoškozená část porostu, dále též zkoumat, zda byl porost ve všech jeho částech srovnatelný a vyrovnaný a zda dotčený půdní blok nevykazoval vnitřní rozdíly podmínek v rámci jeho jednotlivých částí.

51. Soud si předně není vědom toho, že by znalec [příjmení] v rámci svého výslechu uvedl, že se jednotlivými notifikacemi škod nikdy nezabývá. Především je však třeba zdůraznit, že v posudku č. 7/ 2017 byl znalci vymezen znalecký úkol zcela odlišně než v řešené věci, neboť se měl vyjádřit přímo ke konkrétnímu období, v jehož průběhu mělo dojít ke vzniku škody. Oproti tomu hlavním účelem posudku zpracovaného na objednávku žalobkyně v této věci bylo zhodnocení stavu porostů pšenice v průběhu vegetačního období a stanovení celkové výše škody způsobené na pozemcích žalobkyně. Znalci však nebylo zadáno, aby se vyjadřoval k tomu, kdy konkrétně škoda vznikla, je tedy logické, že se podrobně nevyjadřoval k jednotlivým notifikovaným škodním událostem. Námitka žalovaného, že znalec v posudku č. 7/ 2017 zkoumá i jiné vlivy na výnos než působení zvěře a věnuje se hodnocení vyrovnanosti porostu, je pak zcela lichá, neboť nejen z písemného vyhotovení posudku znalce [příjmení] zpracovaného v řešené věci, ale též z jím pořízených videí i jeho následného výslechu u jednání jednoznačně vyplynulo, že těmito skutečnostmi se znalec zabýval i v této věci a rovněž v tomto směru učinil příslušné závěry, které soud na tomto místě již nepovažuje za nutné znovu opakovat.

52. Jestliže se tedy žalovanému nepodařilo zpochybnit klíčové závěry znaleckého posudku znalce [příjmení] a soud těmto závěrům v rámci hodnocení důkazů nakonec dal přednost před závěry učiněnými znalcem [příjmení], postrádalo by smyslu, aby byla žalobkyni dána v rámci rovného přístupu k oběma účastníkům možnost shora uvedeným důkazním návrhem zpochybňovat správnost závěrů znalce [příjmení]. Proto soud zamítl i návrh na doplnění dokazování dalšími znaleckými posudky zpracovanými Ing. [příjmení].

53. Na podkladě nesporných tvrzení účastníků a v řízení provedených důkazů, veden shora popsanými úvahami, učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně zemědělsky hospodaří na pozemcích zařazených v systému evidence zemědělské půdy podle uživatelských vztahů (LPIS) vedeném Ministerstvem zemědělství podle § 3a a násl. zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství v účinném znění, do půdních bloků [číslo] v [katastrální uzemí] na [anonymizováno], přičemž tento stav trval i v zemědělském roce 2018 2019. Uvedené pozemky spadají do území honitby [příjmení] kopec, jejímž držitelem je [ulice] společenstvo [příjmení] kopec. Žalovaný byl v letech 2018 a 2019 na základě smlouvy o nájmu honitby [příjmení] kopec [číslo] uzavřené mezi ním a Honebním společenstvem [příjmení] kopec uživatelem této honitby. Přibližně v polovině září 2018 provedla žalobkyně osetí shora uvedených pozemků pšenicí ozimou. Následně došlo k porytí pozemků divokými prasaty. Žalobkyně nejprve přistoupila k tomu, že dne 29. 10. 2018 provedla přesetí míst, která byla poškozena rytím, novým osivem. Prasata se však na pole vrátila a opět je poryla, přičemž k tomuto rytí došlo někdy v období od 29. 10. 2018 do 8. 11. 2018. Žalobkyně následně dopisem z 15. 11. 2018 uplatnila vůči žalovanému jakožto uživateli dotčené honitby nárok na náhradu škody způsobené rytím prasat s tím, že v dopise uvedla, že škody se nacházejí přibližně na 20 hektarech a že jejich přesnou výši specifikuje po provedené sklizni. Dopis byl žalovanému doručen 16. 11. 2018. Určité menší škody na předmětných polích následně vznikly i ve dnech 28. 3. 2019 a 29. 3. 2019, jejich rozsah však byl v porovnání s podzimními škodami minimální. Vznik těchto škod žalobkyně oznámila žalovanému dopisem, který mu byl doručen 17. 4. 2019, přičemž opět zmínila, že výši škod, jejichž náhradu bude vůči žalovanému uplatňovat, bude vyčíslena až po provedené sklizni. Žalobkyně následně provedla ještě další dvě notifikace škod, které měly na předmětných polích vzniknout v důsledku působení prasat. Dopisem, který byl doručen žalovanému 18. 6. 2019, notifikovala škody, jež měly být zjištěny při prohlídce polí dne 14. 5. 2019. V dopise, který byl žalovanému doručen 25. 7. 2019, pak uvedla, že 22. 6. 2019 provedla opětovnou kontrolu předmětných polí a zjistila zde nové škody v důsledku působení zvěře, a to v dosti značné míře. [ulice] porytí polí prasaty se negativně projevilo zejména na hustotě porostu pšenice vzešlého z předmětných polí. Na mnoha místech byl tento porost výrazně proředěn, některé klasy byly v době bezprostředně předcházející sklizni výrazně nižšího vzrůstu než zbytek porostu a byly ještě zelené. Jednalo se o klasy, které vzešly nikoliv z původního osetí pole v polovině září 2018, ale teprve z následně provedené přesívky, k níž žalobkyně přistoupila 29. 10. 2018. Sklizeň z poškozených polí i z půdního bloku [číslo] který se nachází jen několik stovek metrů od poškozených polí, proběhla 29. 7. 2019. Žalobkyně obilí sklizené z poškozených ploch i z části půdního bloku [číslo] kterou použil znalec [příjmení] jako kontrolní plochu pro účely stanovení ztráty na výnosu z poškozených polí, nejprve zvážila na mobilní váze, následně bylo obilí odváženo na provozovnu žalobkyně, kde proběhlo ještě kontrolní vážení na zkalibrované váze. Průběhu sklizně byl z pověření starosty [jméno] [příjmení] přítomen pracovník [územní celek] [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení]. Z půdního bloku [číslo] bylo celkem sklizeno 65 840 kg pšenice, což odpovídalo průměrnému výnosu 6,76 t/ha, z půdních bloků [číslo] bylo celkem sklizeno 258 320 kg pšenice, což odpovídalo průměrnému výnosu 7,152 t/ha, z půdního bloku [číslo] bylo celkem sklizeno 78 390 kg pšenice, což odpovídalo průměrnému výnosu 8,339 t/ha, a z části půdního bloku [číslo] která byla použita jako kontrolní plocha, bylo sklizeno celkem 36 160 kg, což odpovídalo průměrnému výnosu 8,294 t/ha. Celkem činil průměrný výnos z poškozených půdních bloků [číslo] t/ha, z kontrolní plochy, tedy části půdního bloku [číslo] pak 8,294 t/ha. Kvalitou pšenice sklizená z poškozených polí odpovídala krmné pšenici. Dopisem z 9. 8. 2019, který byl žalovanému doručen 12. 8. 2019, žalobkyně vyčíslila po provedené sklizni škodu vzniklou na porostu pšenice na poškozených polích na částku 258 441,80 Kč a vyzvala žalovaného, aby jí tuto částku zaplatil ve lhůtě do 9. 9. 2019. Žalovaný byl následně k úhradě uvedené částky vyzván ještě předžalobní výzvou zástupce žalobkyně z 10. 12. 2019. Žalobkyně si pšenici sklizenou z předmětných polí ponechala uskladněnou až do první poloviny roku 2021, kdy ji prodala za cenu 5 100 Kč společnosti [právnická osoba] Průměrná tržní cena potravinářské pšenice ozimé činila v červenci 2019 4 087 Kč, průměrná cena krmné pšenice ozimé 3 845 Kč.

54. Po právní stránce soud věc hodnotil jako spor o náhradu škody vzniklé na polní plodině v důsledku působení zvěře, tedy dle právní úpravy obsažené v § 52 a násl. zákona o myslivosti.

55. Podle § 52 odst. 1 písm. b) zákona o myslivosti je uživatel honitby povinen hradit škodu, kterou v honitbě na honebních pozemcích nebo na polních plodinách dosud nesklizených, vinné révě, ovocných kulturách nebo na lesních porostech způsobila zvěř.

56. Podle § 53 věty prvé a druhé zákona o myslivosti vlastník, popřípadě nájemce honebního pozemku činí přiměřená opatření k zabránění škod působených zvěří, přičemž však nesmí být zvěř zraňována. Stejná opatření může učinit se souhlasem vlastníka honebního pozemku uživatel honitby.

57. Podle § 55 odst. 1 písm. a) zákona o myslivosti musí poškozený nárok na náhradu škody způsobené zvěří u uživatele honitby uplatnit u škody na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech do 20 dnů ode dne, kdy škoda vznikla.

58. Podle § 55 odst. 2 zákona o myslivosti poškozený současně s uplatněním nároku na náhradu škody způsobené zvěří vyčíslí výši škody. Na polních plodinách a zemědělských porostech, u nichž lze vyčíslit škodu teprve v době sklizně, ji poškozený vyčíslí do 15 dnů po provedené sklizni.

59. Podle § 55 odst. 3 zákona o myslivosti platí, že poškozený a uživatel honitby se mají o náhradě škody způsobené zvěří dohodnout. Pokud uživatel honitby nenahradí škodu do 60 dnů ode dne, kdy poškozený uplatnil svůj nárok a vyčíslil výši škody nebo ve stejné lhůtě neuzavřel s poškozeným písemnou dohodu o náhradě této škody, může poškozený ve lhůtě 3 měsíců uplatnit svůj nárok na náhradu škody u soudu.

60. Podle § 55 odst. 4 věty prvé zákona o myslivosti nárok na náhradu škody způsobené zvěří zaniká, nebyl-li poškozeným uplatněn ve lhůtách uvedených v odstavcích 1 až 3.

61. Soud po provedeném dokazování vzal mimo jiné za prokázané, že určité škody na porostu pšenice vzešlém na předmětných polích obhospodařovaných žalobkyní v průběhu hospodářského roku 2018 2019 vznikly, přičemž lze dovodit též příčinnou souvislost mezi vznikem škod a předchozím porytím předmětných polí divokými prasaty. Pro závěr o tom, zda je dána odpovědnost žalovaného za způsobenou škodu, případně v jakém rozsahu, však bylo třeba zodpovědět ještě několik dalších stěžejních právních otázek. V prvé řadě bylo třeba vyřešit to, zda žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody nejprve u žalovaného a následně i u soudu v zákonem stanovených lhůtách.

62. Vzhledem k tomu, že v daném případě byla škoda způsobena na porostu ozimé pšenice, kterou nesporně lze zařadit mezi polní plodiny, bylo třeba, aby žalobkyně ve smyslu § 55 odst. 1 písm. a) zákona o myslivosti v prvé fázi uplatnila nárok na náhradu škody u žalovaného ve lhůtě 20 dnů ode dne vzniku škody, jinak by tento nárok podle § 55 odst. 4 věty prvé zákona o myslivosti zanikl. Mezi účastníky přitom bylo sporné, zda žalobkyně shora uvedenému zákonnému požadavku dostála řádně. Žalobkyně notifikovala žalovanému škodu ve smyslu shora citovaného ustanovení prostřednictvím celkem čtyř notifikačních dopisů, které byly doručeny žalovanému 16. 11. 2018 (notifikace škod vzniklých mezi 29. 10. 2018 a 8. 11. 2018), 17. 4. 2019 (škody vzniklé ve dnech 28. 3. 2019 a 29. 3. 2019), 18. 6. 2019 (škody, které měly dle žalobkyně vzniknout 14. 5. 2019) a 25. 7. 2019 (tyto škody měly dle žalobkyně vzniknout 22. 7. 2019). Žalovaný přitom ve vztahu k uvedeným notifikačním dopisům namítal jednak to, že v nich nebyly řádně označeny předmětné půdní bloky, na nichž měly škody vzniknout (půdní blok [číslo] byl v dopisech nesprávně označen číslem 1905), zároveň pak poukazoval na to, že v pořadí třetí notifikační dopis byl odeslán až po uplynutí zákonné dvacetidenní lhůty a v posledním dopise je uvedeno nesprávné datum vzniku škod. Argumentoval i tím, že dopisy neobsahovaly dostatečné vymezení rozsahu vzniklých škod.

63. Soud má za to, že uvedené výtky žalovaného jsou oprávněné pouze zčásti. Předně je třeba si uvědomit, že odpovědnost uživatele honitby za škody způsobené zvěří je odpovědností ve své podstatě absolutní, která není závislá na jakémkoliv porušení povinnosti z jeho strany a jíž se uživatel honitby nemůže nijak zprostit. Uvažovat lze pouze o poměrném snížení náhrady škody v případě spoluzavinění poškozeného, který nesplní svou prevenční povinnost podle § 53 zákona o myslivosti. Zmíněný charakter odpovědnosti by tedy měl být vyvážen zvýšenými nároky kladenými na poškozeného zemědělce v souvislosti s tím, jakým způsobem má svůj nárok vůči uživateli honitby uplatňovat. Otázka toho, jaké náležitosti by mělo splňovat právní jednání poškozeného směřující k uplatnění nároku na náhradu škody, byla již judikaturou v minulosti opakovaně řešena. Klíčové je, že vznikem škody ve smyslu § 55 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona o myslivosti se rozumí škodná událost, tedy každé jednotlivé škodlivé působení zvěře na zemědělské pozemky, polní plodiny a zemědělské porosty, od níž počíná běžet lhůta 20 dní k uplatnění náhrady škody u uživatele honitby. Počítá se totiž s tím, že vlastník (uživatel) obhospodařující zemědělský pozemek stav výpěstků průběžně sleduje, a vyžaduje se tedy od něj, aby v relativně krátké prekluzivní lhůtě odpovědnou osobu na vzniklou škodu a svůj zájem požadovat její náhradu upozornil, čímž zákon patrně sleduje jak cíl preventivní, tedy možnost zabránit zvětšování škod, tak cíl reparační – včasné zajištění důkazních prostředků prokazujících původ a rozsah škody. V případech, kdy se jedná o škodu na polních plodinách a zemědělských porostech, kterou lze vyčíslit až v době sklizně, spočívá uplatnění škody ve sdělení uživatele honitby, kde a v jakém rozsahu jsou plodiny a porosty působením zvěře poškozeny a že poškozený na něm požaduje náhradu takto vzniklé škody. K samotnému vyčíslení výše této škody (a předložení takového vyčíslení uživateli honitby) je pak stanovena lhůta 15 dnů od provedení sklizně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 4. 2009, sp. zn. 25 Cdo 719/2008). Zároveň platí, že pokud je smyslem a účelem tzv. notifikační fáze zjištění základu nároku, tedy zjištění existence škody, osoby oprávněné a osoby odpovědné, lze mít za to, že i pouhé sdělení o škodlivém působení zvěře a místě či místech, kde se škodlivé působení projevilo, spojené samozřejmě s požadavkem náhrady vzniklé škody, je z hlediska zákonných předpokladů uplatnění nároku u poškozeného ve smyslu § 55 odst. 1 písm. a) zákona o myslivosti (v případě, kdy je možné výši škody zjistit až v době sklizně) zcela dostačující. Má-li být výše škody teprve vyčíslena, bylo by nadbytečné a poškozeného nadměrně zatěžující požadovat, aby v rámci uplatnění nároku na náhradu škody u odpovědné osoby (uživatele honitby) přesně vymezil rozsah škody. V praxi si lze takové vymezení rozsahu např. uvedením výměry poškozené plochy představit jen obtížně, neboť se zřejmě bude často jednat o mnohočetný výskyt poškozených míst na velké ploše obdělané zemědělské půdy (viz závěry uvedené v rozsahu Nejvyššího soudu ČR z 28. 3. 2013, sp. zn. 25 Cdo 346/2012).

64. Z hlediska shora popsaných judikatorních závěrů lze za řádné považovat podle názoru soudu pouze první dvě notifikace škod provedené žalobkyní prostřednictvím dopisů, které byly žalovanému doručeny 16. 11. 2018, respektive 17. 4. 2019. V případě prvního dopisu je zřejmé, že převážná část tehdy notifikovaných škod na předmětných polích vznikla až po provedené přesívce polí, k níž došlo 29. 10. 2018 (v podrobnostech soud odkazuje na již hodnocené závěry znalce [příjmení]), tedy nejdříve 29. 10. 2018. Pokud byl notifikační dopis prokazatelně doručen žalovanému 16. 11. 2018, lhůta dle § 55 odst. 1 písm. a) zákona o myslivosti byla nepochybně ze strany žalobkyně zachována. Jde-li o samotný obsah notifikačního dopisu, je pravdou, že v něm byl chybně označen jeden z poškozených půdních bloků, z kontextu věci však žalovanému muselo být zřejmé, na jakých pozemcích škody vznikly. Žalovaný ostatně netvrdil, natož aby prokázal, že by se v jím užívané honitbě nacházel půdní blok č. 1905 a že se tedy na základě prvního notifikačního dopisu mohl mylně domnívat, že škody vznikly jinde než ve skutečnosti. Zmíněná chyba v označení pozemku tak ve vztahu k řádnosti notifikace vzniklých škod nehrála žádnou roli. Žalobkyně v prvním notifikačním dopisu sdělila žalovanému, kde a kdy došlo ke vzniku škod, že tyto škody dle stop patrných na místě samém jednoznačně způsobila černá zvěř a že žalobkyně hodlá vůči žalovanému uplatnit nárok na náhradu těchto škod dle zákona o myslivosti s tím, že přesnou výši vzniklé škody bude schopna vyčíslit až po provedení sklizně. Soud má za to, že takto provedená notifikace zcela vyhovuje požadavkům popsaným v předcházejícím odstavci, a to tím spíše, že žalobkyně se dokonce pokusila alespoň rámcově vymezit rozsah vzniklých škod (v dopise je uvedeno, že tyto se nachází na ploše přibližně 20 hektarů) a k dopisu přiložila též fotodokumentaci zjištěných škod. V pořadí první notifikaci tedy z pohledu soudu nelze vytýkat nic. Totéž pak platí i pro druhý notifikační dopis doručený žalovanému 17. 4. 2019. I z něho je zřejmé, kde a kdy došlo ke vzniku škod, že tyto škody vznikly v důsledku působení černé zvěře a že žalobkyně bude požadovat jejich náhradu. Rovněž je přiložena aktuální fotodokumentace. Vzhledem k tomu, že škody vznikly 28. 3. 2019, byl předmětný dopis opět doručen žalovanému v zákonné dvacetidenní lhůtě (byť v její poslední den).

65. Řádně notifikované naopak nebyly škody, které dle tvrzení žalobkyně měly na předmětných polích vzniknout 14. 5. 2019, respektive v období mezi 9. 7. 2019 a 22. 7. 2019. Škody údajně vzniklé 14. 5. 2019 byly žalovanému notifikovány dopisem, který mu byl doručen až 18. 6. 2019, tedy zjevně po uplynutí zákonné dvacetidenní lhůty. Nárok na náhradu těchto škod tak v každém případě podle § 55 odst. 4 věty prvé zákona o myslivosti zanikl a soud se tak podrobněji nezabýval tím, zda tyto tvrzené škody skutečně vznikly, případně jaký byl jejich rozsah. V pořadí čtvrtá škodní událost, tedy škody vzniklé údajně mezi 9. 7. 2019 a 22. 7. 2019, pak byla notifikována dopisem, který byl žalovanému doručen 25. 7. 2019. V tomto dopise přitom žalobkyně uvedla, že škody byly zjištěny při kontrole pozemků dne 22. 6. 2019. Jakkoliv svědkyně [příjmení], autorka předmětného dopisu, v rámci své výpovědi vysvětlovala, že se jednalo o překlep a že správně mělo být v dopise uvedeno jako datum zjištění škod 22. 7. 2019, v tomto případě již nelze pochybení žalobkyně akceptovat. Jestliže totiž zákon s pozdním uplatněním nároku na náhradu škody spojuje zánik takového nároku, pak je nepochybně třeba, aby v rámci notifikačního dopisu bylo uvedeno, kdy konkrétně mělo ke vzniku škod dojít. Jedině v takovém případě si totiž osoba, která má vzniklou škodu poškozenému nahradit (tj. uživatel honitby), může učinit úsudek o tom, jestli za škodu skutečně odpovídá a vznikla jí tedy povinnost k její náhradě. Nelze přitom automaticky předpokládat, že se celá věc dostane až do fáze soudního řízení a že tedy otázku existence odpovědnosti této osoby za vzniklou škodu autoritativně vyřeší soud. Z textu zákona totiž vyplývá, že se poškozený a uživatel honitby mají o náhradě škody způsobené zvěří dohodnout (§ 55 odst. 3 věta prvá zákona o myslivosti). Za této situace však musí mít uživatel honitby dostatek informací k tomu, aby mohl vyhodnotit, zda je skutečně povinen poškozenému škodu nahradit. V posuzované věci přitom žalovaný na základě předmětného notifikačního dopisu mohl nabýt dojmu, že škoda vznikla nejpozději 22. 6. 2019 (kdy měla být dle dopisu žalobkyní zjištěna) a že tedy není povinen tuto škodu žalobkyni nahradit, neboť dopis byl žalovanému doručen 25. 7. 2019, a pokud by škoda skutečně vznikla nejpozději 22. 6. 2019, nárok žalobkyně na její náhradu by ve smyslu § 55 odst. 4 věty prvé zákona o myslivosti byl v okamžiku doručení dopisu žalovanému již prekludován. Z ničeho přitom nevyplývá, že by žalobkyně nějakým jiným způsobem zpravila žalovaného o tom, že škoda ve skutečnosti byla zjištěna až 22. 7. 2019 a že v notifikačním dopise bylo uvedeno nesprávné datum. Toto pochybení přitom podle názoru soudu nelze napravovat až v průběhu soudního řízení. Proto soud uzavřel, že pokud nějaká škoda na předmětných polích vznikla i v období od 9. 7. 2019 do 22. 7. 2019, žalovaný nemá povinnost ji žalobkyni nahradit.

66. Pokud jde o samotné vyčíslení výše škody po sklizni, zde žalobkyně nepochybně dodržela patnáctidenní lhůtu uvedenou v § 55 odst. 2 větě druhé zákona o myslivosti, neboť sklizeň proběhla 29. 7. 2019 a příslušný notifikační dopis obsahující vyčíslení škody byl žalovanému doručen 12. 8. 2019. Právě tímto dnem začala běžet lhůta 60 dnů, kterou zákon poskytuje uživateli honitby k dobrovolné náhradě škody, případě k uzavření písemné dohody o náhradě škody s poškozeným (viz § 55 odst. 3 věta druhá zákona o myslivosti). Ta skončila 11. 10. 2019. Od tohoto data pak započal běh tříměsíční lhůty, v jejímž rámci mohla žalobkyně svůj nárok na náhradu škody uplatnit žalobou u soudu (viz citované ustanovení). Žaloba byla podána 6. 1. 2020, uvedená lhůta tedy byla zachována.

67. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že žalovaného stíhá povinnost nahradit žalobkyni škody, které na předmětných polích vznikly v období těsně po provedené přesívce polí, tedy mezi 29. 10. 2018 a 8. 11. 2018, a dále škody vzniklé 28. 3. 2019 a 29. 3. 2019.

68. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že ztráta na výnosu z předmětných polí způsobená poškozením polí divokými prasaty činila v porovnání s kontrolní plochou zvolenou znalcem [příjmení] celkem 56,183 tuny. Žalobkyni se nepodařilo prokázat cenu, za kterou byla reálně schopna prodat pšenici sklizenou z poškozených polí v období bezprostředně následujícím sklizni provedené 29. 7. 2019. Soud proto pro účely výpočtu celkové výše vzniklé škody vycházel z průměrné tržní ceny pšenice v době sklizně. Vzhledem k tomu, že pšenice sklizená z poškozených polí svou kvalitou odpovídala krmné pšenici, bylo třeba vycházet z průměrné tržní ceny krmné pšenice, která v červenci 2019 činila 3 845 Kč. Soud tak uzavřel, že celková výše škody vzniklé na předmětných polích v průběhu celého vegetačního období 2018 2019 činila 216 024 Kč (56,183 * 3845 = 216 024).

69. Pokud žalovaný odpovídá pouze za řádně notifikované škody vzniklé na předmětných polích v období od 29. 10. 2018 do 8. 11. 2018, respektive ve dnech 28. 3. 2019 a 29. 3. 2019, bylo pro rozhodnutí ve věci třeba vyřešit otázku, jakou měrou se tyto škody podílely na celkové škodě vzniklé na polích v průběhu celého vegetačního období. Tu totiž podle znalce tvořily vedle řádně notifikovaných škod rovněž škody, které na polích vznikly až po dozrání obilí v období nedlouho před sklizní (tyto škody nebyly žalobkyní notifikovány řádně), a zároveň též škody, které prasata na polích způsobila ještě před jejich přesetím, k němuž došlo 29. 10. 2018 (jejich náhrada vůbec nebyla předmětem řízení). I tyto škody přitom nepochybně přispěly k tomu, že výsledný hektarový výnos z poškozených polí byl nižší než z kontrolní plochy.

70. Znalec [příjmení] vypověděl, že naprostá většina škod na předmětných polích vznikla již před jeho první návštěvou, která se konala 3. 12. 2018. Rozsah škod, které prasata na polích způsobila po dozrání obilí těsně před sklizní, podle něho byl v porovnání se škodami vzniklými na podzim naprosto zanedbatelný, na celkové ztrátě na výnosu se tyto škody podílely pouze v jednotkách procent. Soud proto vyšel z toho, že maximálně se tyto škody mohly na celkové výši škody podílet v rozsahu 10 %.

71. Znalec [příjmení] dále konstatoval, že škody způsobené před přesetím poškozených polí představovaly pouze malou část z celkově vzniklé škody, neboť naprostá většina škod patrných při březnové prohlídce polí byla na porostu vzešlém z přesívky. Toto sdělení znalce bylo přitom v podstatě jediným vodítkem, které měl soud k dispozici pro závěr o tom, v jakém rozsahu se na celkové výši škody podílelo působení prasat, k němuž na poškozených polích došlo před 29. 10. 2018. Určitý obrázek o tom, jak velké škody na polích vznikly již před přesívkou, si pak bylo možné učinit ještě na základě videí pořízených znalcem [příjmení] na předmětných polích v období těsně před sklizní. Na těchto videích jsou totiž jasně patrná místa, kde je porost pšenice značně proředěn. V těchto místech jsou často k vidění ještě nedozrálé menší zelené klasy, ze kterých, jak uvedl znalec [příjmení], ve výsledku nebylo sklizeno takové množství zrn jako z klasů plně dozrálých, což mělo logicky negativní dopad na celkový výnos z poškozených polí. Fakt, že některé klasy nedozrály tak, jak by se to za normálních okolností stalo, přičetl znalec tomu, že tyto zelené klasy vzešly nikoliv z původní osívky pole z poloviny září 2018, ale že se jednalo o porost vzešlý až z přesívky provedené 29. 10. 2018. Potom je ovšem zřejmé, že škody vzniklé na polích před 29. 10. 2018 se na porostu pšenice vzešlém z těchto polí projevily převážně právě tím, že některé klasy nestihly plně dozrát a poskytly tak nižší výnos. Pokud totiž z některých míst nevzešlo obilí vůbec, lze důvodně předpokládat, že tato místa byla po přesetí poškozena znovu. Vzhledem k tomu, že znalec nebyl přesně schopen kvantifikovat podíl škod vzniklých před přesívkou na celkově vzniklé škodě a žádný jiný důkaz, z něhož by bylo možné v tomto směru vycházet, nebyl k dispozici (a soud si ani nedovede představit, jak jej dodatečně obstarat), nezbylo soudu, než tento podíl stanovit svou vlastní úvahou ve smyslu § 136 o. s. ř. Tuto úvahu přitom soud opřel jak o shora uvedené sdělení znalce (naprostá většina podzimních škod vznikla až po přesívce), tak o svůj odhad toho, jak velkou část z míst, kde byl porost pšenice proředěn, tvořila místa, z nichž vzešly již zmiňované zelené klasy (tento odhad vychází z videí pořízených znalcem [příjmení]). Tímto postupem dospěl k závěru, že škody vzniklé před přesívkou poškozených polí se na celkově vzniklé škodě podílely v rozsahu 10 %. Soud si je velmi dobře vědom toho, že shora popsaná úvaha je do značné míry subjektivní a je možné, že s ní nebude ztotožněn ani jeden z účastníků, na stranu druhou za dané důkazní situace neviděl jinou možnost, jak celkovou výši škody„ očistit“ od škody vzniklé ještě před přesívkou, jejíž náhrady se žalobkyně v tomto řízení vůbec nedomáhala.

72. Ještě jeden důležitý aspekt celé věci soud nemohl v rámci svého rozhodování pominout. Jednalo se o otázku, zda žalobkyně dostála své zákonné prevenční povinnosti a v souladu s § 53 zákona o myslivosti učinila na předmětných pozemcích přiměřená opatření k zabránění vzniku škod způsobených zvěří. Z provedeného dokazování vyplynulo, že po obvodu poškozených polí se nacházel zatravněný pás, který by za určitých okolností mohl sloužit jako opatření předcházející vzniku škod. Podle znalce [příjmení] by však takový okrajový pás zeleně mohl reálně zabránit jen těm škodám, která prasata na obilí působí v letním období, kdy je již porost pšenice vzrostlý a prasata se v něm jinak snadno schovají. Znalec (a ve shodě s ním i svědek [jméno]) rovněž konstatoval, že okrajový pás okolo poškozených polí rozhodně nebyl ve stavu, kdy by mohl vykazovat nějakou účinnost proti působení zvěře. Kolem polí dále sice byly rozmístěny pachové ohradníky, první z nich však na místě instaloval žalovaný. Žalobkyně umístila svůj pachový ohradník kolem předmětných polí teprve 21. 12. 2018, tedy až dlouho poté, kdy došlo ke vzniku převážné části škod, navíc za situace, kdy již jeden pachový ohradník v místě instalován byl. Žádná jiná opatření, která by mohla zabránit zvěři v poškození polí, na místě učiněna nebyla, pomineme-li to, že žalovaný se svými kolegy prováděli intenzivní odlov prasat. Znalec [příjmení], ale například i svědek [příjmení], v rámci svých výpovědí uvedli, že jediným opravdu efektivním opatřením, které pomáhá snižovat škody způsobené divokými prasaty, je právě jejich aktivní odlov. Prasata jsou inteligentní zvířata, která jsou schopna se většině opatření přizpůsobit tak, že tato nejsou příliš efektivní. To však neznamená, že nemají vůbec žádnou účinnost a že by se zemědělci neměli alespoň pokusit jejich prostřednictvím předejít vzniku škod, zvláště pokud jim to zákon výslovně ukládá. Existují navíc i jiné možnosti než zatravněný obvodový pás či pachový ohradník. Pole ohrožená působením prasat lze například ohradit elektrickým ohradníkem nebo pevným plotem, v úvahu připadá též použití petard, obcházení polí se psy a dělání hluku, atd. Soud si dovede představit i určité motivační pobídky pro myslivce (např. finanční), aby mohli trávit více času na posedech, případně zefektivnit jimi prováděný lov. Byť je v obecné rovině aplikace takových opatření pro zemědělce z různých důvodů obtížná (zejména z finančního či časového hlediska), rozhodně nelze akceptovat, aby na svou zákonnou prevenční povinnost zcela rezignovali a spoléhali pouze na to, že uživatel dané honitby vzniku škod zabrání lovem, případně jim škodu vzniklou na polích nahradí. Právě tak tomu přitom bylo v řešeném případě, kdy žalobkyně přistoupila k instalaci pachového ohradníku až poté, kdy došlo ke vzniku převážné části škod. V době, kdy došlo k osetí polí pšenicí, přitom v místě neexistovalo prakticky žádné preventivní opatření (vyjma zjevně neudržovaného okrajového pásu), ačkoliv určité škody na předmětných polích vznikly už v minulosti (o čemž svědčí účastnická výpověď jednatele žalobkyně). Tento laxní přístup žalobkyně přitom soud při svém rozhodování musel zohlednit, neboť je zjevné, že žalobkyně nedostála své prevenční povinnosti uvedené v § 53 zákona o myslivosti, a je tedy namístě v souladu s § 2918 větou první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), tuto skutečnost odpovídajícím způsobem promítnout do výše přiznané náhrady škody, neboť dle citovaného ustanovení se v případě spoluzavinění poškozeného na vzniku škody povinnost škůdce k náhradě škody poměrně sníží. Soud v daném případě shledal spoluzavinění žalobkyně na vzniku škody v rozsahu 20 %, což z jeho pohledu odpovídá tomu, že žalobkyně sice neučinila de facto žádná preventivní opatření, zároveň však nelze předpokládat, že pokud by nějaká taková opatření na předmětných polích byla aplikována, byla by způsobilá zamezit vzniku škod ve větším rozsahu než z 20 % (viz shora zmiňovaná poměrně malá efektivita reálně v úvahu připadajících opatření).

73. Ze shora popsaných důvodů přistoupil soud k tomu, že částku ve výši 216 024 Kč ponížil v souhrnu o 40 % (o 10 % z důvodu prekluze části nároku na náhradu škody v důsledku vadné notifikace, o 10 % z důvodu zohlednění škod vzniklých před přesetím polí, o 20 % z důvodu spoluzavinění žalobkyně na vzniku škody v důsledku absence preventivních opatření) a uzavřel, že žalovaného stíhá povinnost nahradit žalobkyni škodu v celkové výši 129 614,40 Kč (60 % z částky 216 024 Kč). V tomto rozsahu proto podané žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni zmíněnou částku, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky za období od 10. 9. 2019 (den následující po skončení lhůty, kterou žalobkyně stanovila žalovanému k plnění v dopisu z 9. 8. 2019, jímž žalovanému vyčíslila výši škody) do zaplacení. Nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu, přičemž z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti prodlení žalovaného nastalo. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

74. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Učinil tak zejména s ohledem na poměrně specifický průběh řízení, kdy rozhodnutí ve věci záviselo do značné míry na hodnocení provedených důkazů, konkrétně na tom, k jakým závěrům kterého znalce se soud přikloní, zčásti dokonce i na volné úvaze soudu. Účastníci tedy do poslední chvíle nemohli zcela předpokládat, zda vůbec a případně v jakém rozsahu bude žalobě vyhověno, a to i přesto, že se jim soud snažil po celou dobu trvání řízení své předběžné skutkové i právní závěry vždy včas zprostředkovat. Žalovanému, který je toho času starobním důchodcem, pak byla uložena povinnost k úhradě poměrně vysoké částky a je zjevné, že by nemusel být schopen tuto zaplatit žalobkyni jednorázově, a to ani za situace, kdy by měl ještě nějaké dodatečné příjmy z podnikání, což naznačuje žalobkyně. Zároveň má soud za to, že pro žalobkyni, která evidentně prodává zemědělské produkty za ceny v řádech milionů korun měsíčně (viz jí předložené faktury), nebude tříměsíční lhůta k plnění představovat žádný závažný zásah do jejích práv, a to tím spíše, že v rámci svého hospodaření dozajista dopředu napevno nepočítá s částkami odpovídajícími náhradě škody způsobené zvěří na jejích pozemcích. Soud tak poskytl žalovanému podle jeho názoru dostatečný časový prostor k tomu, aby si mohl případně obstarat prostředky na úhradu žalobkyni přiznané částky z jiných než vlastních zdrojů, např. formou zápůjčky, a vyhnul se tak potenciální hrozbě exekuce.

75. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků. Předmětem řízení totiž bylo zaplacení 258 441,80 Kč s příslušenstvím, přičemž žalobě bylo vyhověno co do částky 129 614,40 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 128 827,40 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Oba účastníci tak měli z procesního hlediska takřka totožný úspěch a je tedy namístě, aby si každý hradil náklady tohoto řízení ze svého.

76. V řízení vznikly náklady státu v celkové výši 9 106,60 Kč sestávající z vyplaceného znalečného v souvislosti s doplňujícími výslechy znalců [celé jméno znalce] (2 219 Kč) a [příjmení] (6 887,60 Kč). Soud proto postupoval podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil oběma účastníkům povinnost nahradit státu uvedené náklady řízení s tím, že s ohledem na jejich prakticky totožný procesní úspěch v řízení každému z nich uložil nahradit státu polovinu těchto nákladů, tedy částku 4 553,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (v tomto případě je soud toho názoru, že žalovaný by měl být schopen shora uvedenou částku bez problémů zaplatit i v obecné lhůtě k plnění). Naopak náklady, které státu vznikly v souvislosti s vyplaceným tlumočným, představují náklady spojené se zajištěním práva účastníků řízení jednat před soudem ve svém mateřském jazyce (§ 18 odst. 1 o. s. ř.), přičemž tyto náklady nese stát, aniž by měl vůči kterémukoliv z účastníků právo na jejich náhradu.