9 C 62/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 150 987,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 150 987,08 Kč- s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 126,96 Kč, s úrokem ve výši 25,08 % ročně z částky 56 180,39 Kč od 5. 5. 2023 do 2. 8. 2023 a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 56 180,39 Kč od 3. 8. 2023 do zaplacení,- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 606,20 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 59 725,39 Kč od 23. 11. 2023 do zaplacení,- s úrokem ve výši 13,6 % ročně z částky 91 261,69 Kč od 14. 1. 2021 do 13. 4. 2021 a s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 91 261,69 Kč od 14. 4. 2021 do zaplacení,- s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 91 261,69 Kč od 24. 11. 2023 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 10,08 % ročně z částky 56 180,39 Kč od 3. 8. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 5,35 % ročně z částky 91 261,69 Kč od 14. 4. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 33 047,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 12. 1. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení 59 725,39 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, uzavřené mezi , jméno FO, Money Multiservis, a.s., IČO , IČO, , a žalovaným dne 7. 3. 2006. Na základě vkladu části podniku společnosti , jméno FO, Money Multiservis, a.s., označené jako „Kreditní karty“, s účinností k datu 9. 9. 2010 do společnosti , jméno FO, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , která následně zanikla vnitrostátní fúzí sloučením se společností , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . s účinností k datu 30. 9. 2010, se smluvní stranou na straně věřitele stala , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Na podkladě shora uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal prostřednictvím kreditní karty, přičemž byl mimo jiné povinen splácet sjednané minimální měsíční splátky úvěru a nepřekročit sjednaný úvěrový rámec. Žalovaný minimální splátky nesplácel řádně a včas, proto právní předchůdce žalobkyně k datu 4. 5. 2023 celý jeho dluh z předmětné úvěrové smlouvy jednorázově zesplatnil a vyzval žalovaného k jeho zaplacení. Následně svou pohledávku z předmětné smlouvy postoupil na žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 56 180,39 Kč, dlužných poplatků ve výši 3 545 Kč, k datu zesplatnění úvěru kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 6 126,96 Kč a k témuž datu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 606,20 Kč. Dále požadovala rovněž běžící úrok ve výši 25,08 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 5. 5. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině a poplatkům za dobu od 23. 11. 2023 do zaplacení.

2. Žalobkyně dále požadovala zaplacení částky 91 261,69 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 11. 4. 2018 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 275 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit smluvní úrok ve výši 13,60 % ročně, dostal se však do prodlení s hrazením pravidelných měsíčních splátek úvěru, což vedlo k zesplatnění úvěru k datu 13. 1. 2021. Následně byla i pohledávka z této smlouvy postoupena na žalobkyni. Ta se domáhala v souvislosti s uvedenou smlouvou zaplacení dlužné jistiny ve výši 91 261,69 Kč, dále požadovala rovněž smluvní úrok ve výši 13,60 % ročně z dlužné jistiny od 14. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 24. 11. 2023 do zaplacení.

3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena do vlastních rukou dne 21. 3. 2024, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. Dne 12. 4. 2024 kontaktovala telefonicky soud matka žalovaného , jméno FO, , která sdělila, že žalovaný je od 9. 4. 2024 hospitalizován v psychiatrické léčebně a nyní se neví, jak dlouho bude jeho hospitalizace trvat. Soud následně kontaktoval telefonicky , jméno FO, , které se dotázal na aktuální situaci žalovaného i na to, jak žalovaný hodlá celou situaci řešit, přičemž poukázal i na to, že v souvisejícím řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, se jiný věřitel vůči žalovanému domáhá zaplacení částky 71 456,87 Kč s příslušenstvím. Matka žalovaného byla zároveň dotázána na to, jaká je plánovaná doba hospitalizace žalovaného a zda žalovaný namítá cokoliv konkrétního vůči žalobou uplatněnému nároku. Matka žalovaného sdělila, že plánovaná doba hospitalizace žalovaného v psychiatrické léčebně není známa, lze však předpokládat, že bude trvat minimálně tři čtvrtě roku či rok. Připustila, že si žalovaný pravděpodobně v minulosti nějaké úvěry sjednal, zmínila se však o tom, že vůbec neví, jak situaci řešit, neboť žalovaný aktuálně není zaměstnán, nemá žádný příjem ani majetek a není tedy schopen své dluhy hradit.

4. Soud má za to, že za dané situace, kdy není zřejmé, jak dlouho bude žalovaný hospitalizován v psychiatrické léčebně, a zejména s přihlédnutím k tomu, že žalovaný proti žalobě, s jejímž obsahem se měl prokazatelně možnost seznámit ještě v době před svou hospitalizací, nevznesl žádné konkrétní námitky, není důvod vyčkávat s rozhodnutím ve věci až na dobu, kdy bude hospitalizace žalovaného ukončena, a to tím spíše, pokud aktuálně vůbec nelze predikovat, kdy se tak stane, a zároveň soud nemá ani z úřední činnosti (tato skutečnost byla ověřována v systému ISAS zdejšího soudu) žádné informace o tom, že by bylo zahájeno řízení o omezení svéprávnosti žalovaného. Osobní situace žalovaného je samozřejmě politováníhodná, nicméně sama o sobě nezakládá důvod, proč by nemohlo být v této věci vydáno meritorní rozhodnutí. Žalovaný navíc výslovně nepožádal o odročení jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 24. 4. 2024. O odročení jednání naopak požádala žalobkyně, a to s odůvodněním, že se jí ani přes veškeré úsilí nepodařilo zajistit substituční zastoupení jejího právního zástupce u zmíněného jednání z důvodu kolize spolupracujících advokátů ve Svitavách a okolí. Žádost o odročení jednání byla soudu doručena 19. 4. 2024, žalobkyně ničím nedoložila, že by se skutečně spolupracující advokáti nemohli k jednání dostavit.

5. Soud žádosti žalobkyně o odročení jednání nevyhověl, neboť žalobkyně obdobně formulovanou žádost zdejšímu soudu zasílá opakovaně, aniž by kdy konkrétně specifikovala důvody, pro které nejsou ona či její právní zástupce schopni se k jednáním dostavit osobně, zároveň pravidelně nepředkládá žádné důkazy, které by prokazovaly pravdivost jejího tvrzení, že termín nařízeného jednání koliduje s jiným jednáním spolupracujících advokátů ze Svitavska. Za dané situace soud neshledal důvod k vyhovění žádosti o odročení jednání, a vzhledem k tomu, že žalovaný, ač řádně a včas k jednání předvolán, se k jednání nedostavil, postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a projednal věc v nepřítomnosti obou účastníků.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty uzavřené dne 7. 3. 2006 mezi , jméno FO, , Anonymizováno, ., a žalovaným soud zjistil, že , jméno FO, , Anonymizováno, , se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté prostředky vrátí, zaplatí úroky a další úhrady spojené s úvěrem, a to prostřednictvím sjednaných minimálních měsíčních splátek, které měly být splatné vždy k 19. dni příslušného měsíce.

7. Z transakční historie k předmětné úvěrové smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný poprvé čerpal úvěr prostřednictvím kreditní karty dne 5. 4. 2006.

8. Nahlédnutím do obchodního rejstříku bylo zjištěno, že smlouvou o vkladu části podniku uzavřenou dne 9. září 2010 byla část podniku společnosti , jméno FO, , Anonymizováno, , v likvidaci, IČO , IČO, , označená jako „Kreditní karty“ převedena do společnosti , jméno FO, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jako vklad ke zvýšení základního kapitálu.

9. Nahlédnutím do obchodního rejstříku bylo dále zjištěno, že u právního předchůdce žalobkyně jako nástupnické společnosti došlo s účinností k datu 30. 9. 2010 ke vnitrostátní fúzi sloučením se společností , jméno FO, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jako zanikající společnosti. Na právního předchůdce žalobkyně (tehdy podnikajícího pod obchodní firmou , jméno FO, Money Bank, a.s.,) přešlo jmění včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů zanikající společnosti , jméno FO, , právnická osoba, ., a to v důsledku vnitrostátní fúze sloučením.

10. Z dopisu ze 4. 5. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o tom, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek žalovaným zesplatňuje svou pohledávku ze shora uvedené úvěrové smlouvy. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě dlužné částky 65 852,35 Kč, z níž činily dlužné poplatky 3 545 Kč a dlužné úroky 6 126,96 Kč, ve lhůtě do 18. 5. 2023.

11. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 11. 4. 2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 275 000 Kč a žalovaný se zavázal, že tuto částku vrátí spolu se smluvním úrokem, který dle smlouvy odpovídal sazbě 13,6 % ročně, a souvisejícími poplatky v pravidelných měsíčních splátkách po 4 427,60 Kč splatných vždy k 18. dni v měsíci počínaje 18. 5. 2018.

12. Z výpisu z úvěrového účtu k předmětné smlouvě bylo zjištěno, že žalovanému byly ve prospěch jeho bankovního účtu dne 11. 4. 2018 připsány peněžní prostředky ve výši 275 000 Kč.

13. Z dopisu z 15. 1. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o tom, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek žalovaným zesplatňuje k datu 13. 1. 2021 svou pohledávku ze shora uvedené úvěrové smlouvy. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě dlužné částky 243 811,69 Kč, která sestávala z dlužné jistiny ve výši 232 097,69 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného k datu zesplatnění úvěru ve výši 10 083,36 Kč, úroků z prodlení kapitalizovaných k témuž datu ve výši 130,64 Kč a dlužných měsíčních poplatků za vedení úvěrového účtu a nákladů upomínání ve výši 1 500 Kč, ve lhůtě do 29. 1. 2021.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 15. 11. 2023, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky z obou shora uvedených úvěrových smluv na žalobkyni.

15. Z oznámení o postoupení pohledávek z 27. 11. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovaného o postoupení pohledávek z obou předmětných úvěrových smluv na žalobkyni a vyzval jej, aby propříště na své dluhy z předmětných smluv plnil již výhradně ve prospěch žalobkyně.

16. Z předžalobní výzvy z 28. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek z obou předmětných úvěrových smluv v dodatečně poskytnuté lhůtě a upozornila žalovaného na to, že pokud dluhy neuhradí dobrovolně, bude přistoupeno k jejich soudnímu vymáhání.

17. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:, jméno FO, , Anonymizováno, , a žalovaným byla dne 7. 3. 2006 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž podkladě žalovaný od zmíněné společnosti a následně (poté, kdy došlo nejprve k vkladu části podniku , jméno FO, , Anonymizováno, označené jako „Kreditní karty“ do společnosti , jméno FO, , právnická osoba, . a poté k zániku , jméno FO, , právnická osoba, ., v důsledku vnitrostátní fúze sloužením s právním předchůdcem žalobkyně) od právního předchůdce žalobkyně čerpal peněžní prostředky prostřednictvím kreditní karty, přičemž mu byl stanoven úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Dle smlouvy byl žalovaný povinen úvěr splácet v dohodnutých minimálních měsíčních splátkách, tuto svou povinnost však neplnil řádně, proto právní předchůdce žalobkyně k datu 4. 5. 2023 celý úvěr jednorázově zesplatnil a vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 65 852,35 Kč, která sestávala z jistiny ve výši 56 180,39 Kč, poplatků ve výši 3 545 Kč a úroku ve výši 6 126,96 Kč, a to ve lhůtě do 18. 5. 2023. Dne 11. 4. 2018 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena další úvěrová smlouva, na jejímž podkladě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 275 000 Kč. I v tomto případě se žalovaný zavázal splácet úvěr spolu s ujednaným úrokem ve výši 13,6 % ročně a souvisejícími poplatky v pravidelných měsíčních splátkách, ani v tomto případě však nesplácel dohodnuté splátky řádně a včas, proto právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil k datu 13. 1. 2021 a vyzval žalovaného k úhradě dlužné jistiny ve výši 232 097,69 Kč, úroku ve výši 10 083,36 Kč, úroku z prodlení ve výši 130,64 Kč a poplatků, respektive nákladů na upomínání ve výši 1 500 Kč, a to ve lhůtě do 29. 1. 2021. Následně právní předchůdce žalobkyně své pohledávky z obou shora uvedených úvěrových smluv postoupil na žalobkyni, o čemž žalovaného písemně vyrozuměl. Žalobkyně sama následně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě jeho dluhů z předmětných smluv.

18. Pokud jde o nárok ze smlouvy uzavřené dne 7. 3. 2006, soud ve věci s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), aplikoval právní úpravu obsaženou v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“), respektive v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť předmětná úvěrová smlouva byla uzavřena ještě za účinnosti zmíněných předpisů. Po právní stránce tedy posoudil věc jako spor z úvěrové smlouvy uzavřené podle § 497 a násl. obch. zák. Současně dovodil, že s ohledem na přechodné ustanovení obsažené v čl. II. odst. 1 zákona č. 186/2020 Sb., jímž bylo s účinností od 24. 4. 2020 novelizováno ustanovení § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“), na věc dopadá i aktuální právní úprava obsažená v § 122 odst. 4 ZSÚ, neboť posuzovaná smlouva nepochybně splňuje náležitosti smlouvy o spotřebitelském úvěru.

19. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. je smlouva o úvěru tzv. absolutním obchodem, což znamená, že se bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu řídí ustanoveními části třetí obch. zák.

20. Dle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Dle § 499 obch. zák. lze za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele.

22. Podle § 524 odst. 1 obč. zák. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Dle odst. 2 cit. ustanovení s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

23. Podle § 122 odst. 4 ZSÚ platí, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

24. Podle čl. II. odst. 1 zák. č. 186/2020 Sb. platí, že dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce, úvěru nebo obdobné finanční službě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. po 24. 4. 2020), použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 nebo 5 ZSÚ, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti zák. č. 186/2020 Sb., § 122 odst. 4 nebo 5 ZSÚ ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti zák. č. 186/2020 Sb., i když smlouva byla uzavřena přede dnem nabytí účinnosti zák. č. 186/2020 Sb.

25. Žalobkyně sice nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu však prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se stala ve smyslu § 524 odst. 1 a 2 obč. zák. věřitelem žalované pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi , jméno FO, Money Multiservis, a.s., a žalovaným vznikl uzavřením smlouvy o úvěru závazkový právní vztah ve smyslu § 497 obch. zák. Zmiňovaná společnost svou povinnost z tohoto závazku prokazatelně splnila, když umožnila žalovanému čerpat revolvingový úvěr. Žalovanému tak vznikla povinnost dle citovaného zákonného ustanovení i dle příslušných ustanovení uzavřené smlouvy hradit společnosti a následně právnímu předchůdci žalobkyně dohodnuté minimální splátky úvěru, které zahrnovaly nejen splátky jistiny, ale též úroku a dalších poplatků souvisejících s úvěrem.

26. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nehradil řádně a včas sjednané splátky úvěru, které je podepřeno zesplatňujícím dopisem právního předchůdce žalobkyně z 4. 5. 2023. Soud tedy vycházel z toho, že právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil oprávněně. Žalovaný současně nevyvrátil ani to, že k datu zesplatnění úvěru dlužil na jistině úvěru celkem 56 180,39 Kč, na poplatcích 3 545 Kč, na smluvním úroku 6 126,96 Kč a na zákonném úroku z prodlení 4 606,20 Kč. V tomto rozsahu tedy soud shledal žalobu jako oprávněnou, neboť veškeré uvedené nároky mají svou oporu ať už v uzavřené úvěrové smlouvě, nebo ve shora citovaném § 497 obch. zák. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, nárok na jeho zaplacení právnímu předchůdci žalobkyně vznikl v souladu s § 517 odst. 2 obč. zák., přičemž výše úroku z prodlení, k jehož úhradě je žalovaný povinen, se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyni přitom svědčí nárok nejen na zaplacení zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného do data zesplatnění úvěru, ale i na jí požadovaný běžící úrok z prodlení od 23. 11. 2023 do zaplacení.

27. Poněkud odlišná je situace u žalobkyní požadovaného běžícího smluvního úroku. Soud shledal oprávněným nárok na úhradu smluvního úroku kapitalizovaného k datu zesplatnění na částku 6 126,96 Kč. Nárok žalobkyně na zaplacení běžícího smluvního úroku ve výši 25,08 % ročně z částky 56 180,39 Kč od 5. 5. 2023 do zaplacení však lze považovat za oprávněný pouze částečně, a to s ohledem na shora citované ust. § 122 odst. 4 ZSÚ. Podle něj totiž i pro starší smlouvy uzavřené před datem účinnosti tohoto ustanovení (tedy před 24. 4. 2020) platí, že počínaje 91. dnem prodlení spotřebitele s plněním spotřebitelského úvěru vzniká věřiteli nárok na smluvní úrok, jehož výše ve své podstatě odpovídá zákonnému úroku z prodlení (repo sazbě stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů), pokud tedy nebyl ve smlouvě sjednán úrok nižší. Rozhodující pro aplikaci citovaného ustanovení je podle čl. II. odst. 1 zák. č. 186/2020 Sb. to, kdy se dlužník dostal do prodlení. Pokud to bylo po 24. 4. 2020, pak to znamená, že se i u dříve uzavřených smluv bude aplikovat ustanovení § 122 odst. 4 ZSÚ. V řešené věci soud s ohledem na datum zesplatnění úvěru (4. 5. 2023) vyšel z toho, že prodlení žalovaného muselo nastat až po 24. 4. 2020, neboť pokud by se tak stalo před tímto datem, právní předchůdce žalobkyně by jistě k zesplatnění úvěru přistoupil mnohem dříve, než po více než třech letech. Na věc tedy dopadá právní úprava obsažená v § 122 odst. 4 ZSÚ. Proto soud přiznal žalobkyni běžící smluvní úrok v jí požadované sazbě pouze za prvních 90. dnů od zesplatnění úvěru, tj. za období od 5. 5. 2023 do 2. 8. 2023, od 3. 8. 2023 do zaplacení jí pak přiznal pouze úrok v sazbě odpovídající zákonnému úroku z prodlení (15 % ročně).

28. Druhá z posuzovaných úvěrových smluv byla uzavřena 11. 4. 2018, tedy již za účinnosti o. z. Řídí se tedy právní úpravou obsaženou v § 2395 a násl. o. z. a současně s ohledem na datum zesplatnění úvěru (13. 1. 2021) i ust. § 122 odst. 4 ZSÚ. I v tomto případě žalovaného stíhala povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu úvěru, smluvní úrok a poplatky související s úvěrem. Ani u druhé z hodnocených smluv žalovaný neprokázal, že by úvěr splácel řádně a včas, soud tedy i v tomto případě vycházel z toho, že k zesplatnění úvěru došlo oprávněně a že žalovaný aktuálně z titulu předmětné smlouvy dluží na jistině 91 261,69 Kč. Aktivní věcná legitimace k vymáhání uvedené částky včetně jejího příslušenství přitom rovněž svědčí žalobkyni, na kterou její právní předchůdce pohledávku z předmětné smlouvy postoupil v souladu s § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. Proto soud přiznal žalobkyni požadovaných 91 261,69 Kč, a to včetně nárokovaného smluvního úroku ve výši 13,6 % ročně z uvedené částky za prvních 90 dnů po zesplatnění úvěru (od 14. 1. 2021 do 13. 4. 2021), dále běžící úrok ve výši odpovídající zákonnému úroku z prodlení (tj. ve výši 8,25 % ročně, a to s ohledem na § 122 odst. 4 ZSÚ) od 14. 4. 2021 do zaplacení, a v neposlední řadě též zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny za dobu od 24. 11. 2023 do zaplacení, a to s ohledem na § 1970 o. z.

29. Žaloba pak byla ze shora popsaných důvodů zamítnuta v tom rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení smluvního úroku za období od 91. dne po zesplatnění obou úvěrů do zaplacení ve výši přesahující výši zákonného úroku z prodlení (viz výrok II. tohoto rozsudku).

30. Ačkoliv byla žaloba částečně zamítnuta v rozsahu uvedeném v předchozím odstavci, je zjevné, že zamítnutí žaloby se týkalo pouze velmi nepatrné části předmětu řízení (které bylo vedeno o zaplacení 150 987,08 Kč s příslušenstvím). Žalobkyni, která měla v řízení převážný procesní úspěch, tak podle § 142 odst. 3 svědčí vůči neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 040 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 27 007,20 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 21 420 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva se základní skutkovým a právním rozborem, žaloba) po 7 140 Kč podle § 7 bodu 5 cit. vyhl., tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 4 687,20 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) cit. vyhl. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 33 047,20 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

31. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.