9 C 67/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: ; název žalobkyně , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem jméno celé jméno žalovaného narozeným dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 18 721 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení 18 721 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 025 Kč od 7. 3. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 696 Kč od 9. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 16. 2. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 721 Kč se zákonným úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu neuhrazeného zákonného příspěvku nepojištěných dle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů v účinném znění (dále jen„ zák. č. 168/1999 Sb.“). V žalobě tvrdila, že žalovaný byl v době od 17. 2. 2019 do 31. 7. 2019 vlastníkem/provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm³ do 2 500 cm³, [registrační značka], přičemž předmětný automobil byl v uvedeném období evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, v rozporu se zák. č. 168/1999 Sb. však k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Žalobkyně proto žalovanému dne 21. 1. 2020 odeslala písemnou výzvu k zaplacení shora uvedeného příspěvku, jehož výše činila 11 025 Kč, žalovaný však na tuto výzvu nereagoval a příspěvek jí dosud nezaplatil. Žalobkyně si dále nárokovala právo na zaplacení příspěvku ve výši 7 696 Kč, který se týkal nákladního automobilu spadajícího do kategorie nákladních automobilů jiných než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka]. I ve vztahu k tomuto vozidlu měl být žalovaný v registru silničních vozidel veden v období od 13. 3. 2018 do 6. 6. 2018 jako jeho vlastník/provozovatel, k vozidlu však rovněž v uvedeném období nebylo uzavřeno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Výzvu k úhradě příspěvku ve výši 7 696 Kč žalobkyně odeslala žalovanému 23. 1. 2020, žalovaný však ani v tomto případě neuhradil ničeho. Oba shora uvedené poplatky sestávaly jednak ze základu poplatku, jehož výše odpovídala příslušné denní sazbě a počtu dní, po které nebyla jednotlivá vozidla pojištěna, a dále z poplatků spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, jejichž výše činila v souladu s příslušným ustanovením zák. č. 168/1999 Sb. v obou případech 300 Kč.

2. Z úřední činnosti zdejšího soudu bylo zjištěno, že žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 25. 10. 2017, č.j. 0 P 29/2015-189, který nabyl právní moci dne 1. 12. 2017, omezen ve svéprávnosti, a to mimo jiné v tom rozsahu, že není způsobilý nakládat s finanční částkou vyšší než 150 Kč denně, a to i pro jeden úkon, a uzavírat smlouvy, jejichž předmětem by byl jakýkoliv majetek nebo plnění přesahující částku 150 Kč. Z odůvodnění zmíněného rozsudku vyplývá, že soud přistoupil k omezení svéprávnosti žalovaného zejména na podkladě závěrů znaleckého posudku vypracovaného dne 2. 10. 2017 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Dle tohoto posudku žalovaný trpí závažnou duševní chorobou – schizofrenní psychózou s hlubokým defektem osobnosti, který pomalu progreduje. Dle znalce nelze očekávat, že by se duševní stav žalovaného v následujících letech zlepšil natolik, aby se dokázal samostatně rozhodovat a právně jednat v situaci, kdy může sám sebe ohrozit. Jeho duševní porucha je trvalého rázu. Žalovaný v důsledku ní není schopen spravovat své jmění a majetek a nakládat s ním, stejně jako nakládat s finančními prostředky, a to bez ohledu na hodnotu majetku nebo výši finančních prostředků. Je schopen si pouze zajistit základní potřeby každodenního života, jak je definuje zákon. Prostředky k jejich zajištění by bylo dle znalce vhodné uvolňovat postupně v menších částkách jednou týdně, neboť hrozí, že by jinak žalovaný veškeré finance ihned utratil. Zmíněným rozsudkem byl žalovanému rovněž jmenován opatrovník, a to jeho otec [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], který je dle výroku III. rozsudku oprávněn a povinen zastupovat žalovaného při právních jednáních a vykonávat běžnou správu jeho jmění ve všech věcech, k nimž není žalovaný způsobilý, není však oprávněn za něj právně jednat v záležitostech týkajících se vzniku manželství, osvojení, určení a popření otcovství a není oprávněn za něj pořizovat ani uplatňovat jeho volební právo.

3. Přípisem soudu došlým dne 16. 6. 2021 žalobkyně doplnila a zpřesnila žalobu v tom smyslu, že omezení svéprávnosti žalovaného podle jejího názoru není ve vztahu k žalobou uplatněným nárokům relevantní. Předmětné dluhy žalovaného nemají původ v jeho právním jednání či nakládání s majetkem, nýbrž jsou dány objektivní odpovědností žalovaného jakožto vlastníka vozidla za protiprávní stav, přičemž při posouzení toho, koho lze pro účely uplatnění nároku na zaplacení zákonného příspěvku nepojištěných považovat za vlastníka vozidla, je třeba vycházet ze zákonné domněnky uvedené v § 4 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. Fakt, že je žalovaný vlastníkem obou předmětných vozidel evidovaným v registru silničních vozidel, žalobkyně zjistila zákonným postupem upraveným v § 15 odst. 1 až 3 zák. č. 168/1999 Sb., stejně jako skutečnost, že obě vozidla nebyla v registru vedena jako vyřazená z provozu, zaniklá či vyvezená do jiného státu, a že v žalobou označených obdobích nebylo k předmětným vozidlům sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jejich provozem. O tom, že žalovaný je skutečným vlastníkem vozidla [registrační značka], pak svědčí i kupní smlouvy z 25. 2. 2018, respektive z 12. 3. 2018, které žalobkyně předložila soudu k důkazu a jež podle ní prokazují, že na žalovaného bylo převedeno vlastnické právo k vozidlu.

4. Soud ve věci nařídil jednání na den 22. 6. 2021. Žalovaný ani jeho opatrovník, ač byli k jednání soudem řádně a včas předvoláni (opatrovníkovi bylo předvolání k jednání doručeno spolu s žalobou do vlastních rukou dne 18. 5. 2021, posuzovanému pak ve smyslu § 49 odst. 4 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), rovněž do vlastních rukou tzv. fikcí doručení dne 28. 5. 2021), se k jednání bez jakékoliv omluvy nedostavili. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal v jejich nepřítomnosti. Zástupkyně žalobkyně, která se jednání zúčastnila, v jeho průběhu navrhla, aby bylo jednání odročeno za účelem svědeckého výslechu [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], tedy osob, které by mohly být za situace, kdy byl žalovaný v době uzavření převodních smluv omezen ve svéprávnosti, i nadále vlastníky obou předmětných vozidel. Současně požádala soud o poskytnutí dodatečné lhůty k tomu, aby mohla reagovat na zjištění, která byla učiněna z provedených důkazů u předmětného jednání. Uvedený důkazní návrh, jakož i návrh na poskytnutí dodatečné lhůty k doplnění, respektive upřesnění žalobních tvrzení, soud zamítl, přičemž v podrobnostech odkazuje na následující text tohoto odůvodnění.

5. Z výzvy k úhradě příspěvku datované dnem 21. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku do jejího garančního fondu ve výši 10 725 Kč, a to s ohledem na fakt, že k osobnímu automobilu s objemem válců nad 1 850 cm³ do 2 500 cm³, [registrační značka], jehož vlastníkem a provozovatelem zapsaným v registru silničních vozidel byl v období od 17. 2. 2019 do 31. 7. 2019 žalovaný, nebylo v inkriminovaném období, tj. celkem po dobu 165 dnů, sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Žalobkyně z tohoto důvodu vyzvala žalovaného, aby ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy uhradil shora uvedenou částku, nebo aby jí sdělil okolnosti, které vylučují vznik nároku žalobkyně na zaplacení příspěvku. Dle přiložené informace České pošty, s.p., byla výzva odeslána žalovanému dne 20. 1. 2020.

6. Z výzvy k úhradě příspěvku datované z 23. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k zaplacení částky ve výši 7 696 Kč, která sestávala ze základu příspěvku do garančního fondu žalobkyně ve výši 7 396 Kč a z nákladů spojených s jeho uplatněním ve výši 300 Kč, s a to s ohledem na fakt, že k nákladnímu automobilu s hmotností do 3,5 tuny, [registrační značka], nebylo v období od 13. 3. 2018 do 6. 6. 2018, tj. celkem po dobu 86 dnů, sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Dle uvedené výzvy měl být přitom vlastníkem a provozovatelem uvedeného automobilu zapsaným v registru silničních vozidel žalovaný. Žalobkyně z tohoto důvodu vyzvala žalovaného, aby ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy uhradil shora uvedenou částku, nebo aby jí sdělil okolnosti, které vylučují vznik nároku žalobkyně na zaplacení příspěvku. Dle přiložené informace České pošty, s.p., byla výzva odeslána žalovanému dne 23. 1. 2020.

7. Z upomínek ze dne 16. 4. 2020, 22. 4. 2020 a 26. 6. 2020 soud zjistil, že žalobkyně opakovaně písemně vyzývala žalovaného k zaplacení požadovaných příspěvků.

8. Ze sdělení MÚ [obec], odboru dopravy, z 22. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný je v registru silničních vozidel evidován jako vlastník celkem osmi vozidel, mimo jiné též vozidla [registrační značka].

9. Ze sdělení MÚ [obec], odboru dopravy, z 31. 3. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný není a nikdy ani nebyl v registru silničních vozidel veden jako vlastník či provozovatel vozidla [registrační značka].

10. Ze správního spisu MÚ [obec] vedeného ve vztahu k vozidlu [registrační značka], tov. zn. Seat Toledo, bylo zjištěno, že původním vlastníkem vozidla evidovaným v registru silničních vozidel byl [příjmení] [příjmení], [datum narození]. Ten vystavil písemnou plnou moc žalovanému k veškerým úkonům spojeným s přehlášením předmětného vozidla v registru na žalovaného. [příjmení] moc byla sice datována dnem 28. 5. 2018, nicméně podpis [příjmení] [příjmení] na této plné moci byl ověřen již dne 9. 5. 2018, plná moc tedy musela být vyhotovena nejpozději 9. 5. 2018. Na základě uvedené plné moci byl na základě své žádosti z 28. 5. 2018 žalovaný zapsán do registru vozidel jakožto vlastník a provozovatel předmětného vozidla. Ke své žádosti předložil průkaz ZTP, žádost proto nebyla zpoplatněna.

11. Z protokolu sepsaného zdejším soudem s opatrovníkem žalovaného v rámci řízení vedeného pod sp. zn. 0 P 29/2015 dne 27. 4. 2021 bylo zjištěno, že opatrovníkovi není známo, že je na žalovaného v registru evidováno tolik vozidel. Opatrovník nemá žádnou povědomost o tom, že by žalovaný uzavíral nějaké smlouvy týkající se koupě vozidel, ani že by měl být vlastníkem nějakého vozidla. Opatrovník vyjádřil přesvědčení, že žalovaný byl k přepisu vozidel zneužit, neboť je držitelem průkazu ZTP a je tak osvobozen od úhrady veškerých poplatků souvisejících s přepisem vozidel v registru i od placení ekologické daně. Dále vyloučil, že by on sám někdy žalovaného záměrně využil k přepisu jakéhokoliv vozidla.

12. Z dopisu [jméno] [příjmení] soudu došlého dne 3. 5. 2021, kterým jmenovaná reagovala na výzvu, jejímž prostřednictvím soud ve smyslu § 128 o. s. ř. požádal [jméno] [příjmení] o sdělení informací o tom, na základě jakého právního titulu převedl své vlastnické právo k vozidlu [registrační značka] na žalovaného, kdy se tak stalo a zda existují nějaké listiny prokazující okolnosti, za nichž k převodu vlastnického práva k předmětnému vozidlu došlo, bylo zjištěno, že [příjmení] [příjmení] dne 13. 9. 2020 zemřel. Zanechal po sobě nicméně níže uvedené dokumenty týkající se prodeje předmětného vozidla.

13. Ze smlouvy o zprostředkování prodeje vozidla [registrační značka] uzavřené dne 9. 5. 2018 mezi [jméno] [příjmení], [IČO], jakožto zprostředkovatelem a [jméno] [příjmení] jakožto zájemcem bylo zjištěno, že [příjmení] [příjmení] předal předmětné vozidlo ke zprostředkování prodeje Autobazaru Sv. [jméno], přičemž souhlasil s tím, aby bylo vozidlo prodáno za kupní cenu ve výši 14 999 Kč, která měla být ponížena o provizi za prodej vozidla ve výši 5 000 Kč.

14. Z kupní smlouvy uzavřené dne 27. 5. 2018 mezi [jméno] [příjmení] jako prodávajícím a [jméno] [příjmení], bytem [adresa], jako kupujícím bylo zjištěno, že vozidlo [registrační značka] bylo [jméno] [příjmení] prodáno [jméno] [příjmení] za kupní cenu ve výši 15 000 Kč.

15. Ze sdělení [právnická osoba], z 3. 7. 2018 bylo zjištěno, že ke dni 28. 6. 2018 zaniklo pojištění k vozidlu [registrační značka] sjednané [jméno] [příjmení] z důvodu oznámení změny vlastníka vozidla.

16. Z kupní smlouvy uzavřené dne 25. 2. 2018 mezi [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození], soud zjistil, že [jméno] [příjmení] prodal vozidlo [registrační značka] [jméno] [příjmení] za kupní cenu ve výši 7 500 Kč.

17. Z kupní smlouvy uzavřené dne 12. 3. 2018 mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným bylo zjištěno, že dotyční se dohodli na tom, že [jméno] [příjmení] prodá žalovanému předmětné vozidlo [registrační značka] za kupní cenu 10 000 Kč. [jméno] měl žalovaný zaplatit v hotovosti při podpisu smlouvy s tím, že dle smlouvy mělo vlastnické právo k vozidlu přejít na žalovaného okamžikem zaplacení kupní ceny a předáním vozidla.

18. Z předžalobních upomínek z 25. 9. 2020 a 11. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení obou žalobou požadovaných příspěvků rovněž prostřednictvím své zástupkyně, přičemž současně žalovaného upozornila na to, že pokud nebudou jednotlivé dlužné částky uhrazeny ve lhůtě 15 dnů ode dne odeslání upomínek, bude přistoupeno k jejich soudnímu vymáhání.

19. Z výpisů z registru silničních vozidel předložených žalobkyní vyplynulo, že dle těchto výpisů měl být žalovaný vlastníkem a provozovatelem evidovaným v registru silničních vozidel jak pro vozidlo [registrační značka], tak i pro vozidlo [registrační značka].

20. Ze sdělení Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, ÚO [obec], z 11. 6. 2021, č.j. KRPE-33952-38/TČ-2021-170917, soud zjistil, že na základě podnětu zdejšího soudu ze dne 4. 5. 2021 daného v souvislosti s řešením toho, zda vůči žalovanému není páchána jinou osobou trestná činnost, byly dne 17. 5. 2021 podle ustanovení § 158 odst. 3 tr. řádu zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.

21. Při hodnocení provedených důkazů se musel soud vypořádat především s rozporem mezi obsahem sdělení MÚ [obec] a výpisů z registru silničních vozidel, které předložila žalobkyně. Zatímco ze zmiňovaných výpisů vyplývá, že žalovaný byl v registru veden jako vlastník i provozovatel nejen ve vztahu k vozidlu [registrační značka], ale i ve vztahu k vozidlu [registrační značka], MÚ [obec] soudu k jeho dotazu sdělil, že vozidlo [registrační značka] na jméno žalovaného nikdy registrováno nebylo. Za dané situace soud jako průkaznější posoudil sdělení poskytnuté přímo orgánem, který vede registr vozidel, a vyšel tedy z toho, že předmětné vozidlo na žalovaného v registru evidováno v rozhodném období, za které je požadován příspěvek, nebylo.

22. Ze skutečností, které zjistil ze své úřední činnosti, jakož i ze shora uvedených listinných důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav věci: Žalovaný je od 28. 5. 2018 evidován v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel vozidla tov. zn. Seat Toledo, [registrační značka]. Do registru byl zapsán na podkladě své žádosti podané na MÚ [obec], odbor dopravy, kde předložil plnou moc vystavenou [jméno] [příjmení], který byl v registru veden jakožto předchozí vlastník a provozovatel vozidla. Předmětná plná moc byla [jméno] [příjmení] vystavena nejpozději dne 9. 5. 2018, kdy došlo k úřednímu ověření podpisu pana [příjmení] na plné moci. Na základě kupní smlouvy z 27. 5. 2018 prodal [příjmení] [příjmení] předmětné vozidlo [jméno] [příjmení] za kupní cenu ve výši 15 000 Kč. Pojištění k předmětnému vozidlu, které měl [příjmení] [příjmení] sjednáno u [právnická osoba], zaniklo dnem 28. 6. 2018 z důvodu oznámení změny vlastníka. Pokud jde o vozidlo [registrační značka], tov. zn. Fiat Ducato, žalovaný není a nikdy v minulosti ani nebyl v registru evidován jako jeho vlastník či provozovatel. Toto vozidlo bylo předmětem kupní smlouvy uzavřené dne 12. 3. 2018, podle níž jej měl žalovaný zakoupit od [jméno] [příjmení], [datum narození], za kupní cenu ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně dopisem odeslaným žalovanému dne 20. 1. 2020 vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku do svého garančního fondu ve výši 10 725 Kč ve vztahu k vozidlu [registrační značka] s odůvodněním, že tento příspěvek se týká období od 17. 2. 2019 do 31. 7. 2019, v jehož průběhu byl žalovaný evidován v registru jako vlastník a provozovatel vozidla, přičemž k vozidlu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Dále dopisem odeslaným dne 23. 1. 2020 vyzvala žalovaného k zaplacení téhož příspěvku ve výši 7 396 Kč spolu s náklady na uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč, a to ve vztahu k vozidlu [registrační značka], k němuž dle uvedeného dopisu nemělo být sjednáno žádné pojištění v období od 13. 3. 2018 do 6. 6. 2018. Následně žalovaného opakovaně písemně vyzývala k úhradě uvedených příspěvků, a to i prostřednictvím své zástupkyně. Žalovaný je dlouhodobě omezen ve svéprávnosti, naposledy bylo ve věci omezení jeho svéprávnosti rozhodováno rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne 25. 10. 2017, č.j. 0 P 29/2015-189, který nabyl právní moci 1. 12. 2017. S účinností od tohoto data je žalovaný omezen ve svéprávnosti mimo jiné v tom rozsahu, že není způsobilý nakládat s finančními částkami vyššími než 150 Kč denně, a to i pro jedno právní jednání, jakož i uzavírat smlouvy, jejichž předmětem by byl jakýkoliv majetek nebo plnění přesahující 150 Kč. Současně mu byl jmenován opatrovník, jeho otec [jméno] [celé jméno žalovaného], který je oprávněn a povinen zastupovat žalovaného při právních jednáních, ke kterým není způsobilý, a vykonávat běžnou správu jeho jmění ve všech věcech, k nimž není způsobilý. Opatrovník žalovaného neměl předtím, než mu tato skutečnost byla soudem sdělena, jakoukoliv povědomost o tom, že by na žalovaného byla registrována nějaká vozidla, ani že by žalovaný byl vlastníkem nějakého vozidla či uzavíral nějaké smlouvy o koupi vozidel. Okolnosti, za kterých došlo k zápisu osoby žalovaného do registru vozidel, jsou v současné době předmětem prověřování orgánů činných v trestním řízení.

23. Po právní stránce soud zhodnotil věc jako spor o zaplacení zákonného příspěvku nepojištěných dle § 4 zák. č. 168/1999 Sb.

24. Podle § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.

25. Podle § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) povinni společně a nerozdílně zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.

26. Podle § 4 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.

27. Podle § 4 odst. 3 zák. č. 168/1999 Sb. se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.

28. Podle § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.

29. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhl. č. 205/1999 Sb. činí denní sazba příspěvku u osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm³ do 2 500 cm³ 65 Kč.

30. Podle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. (dále jen„ vyhl. č. 205/1999 Sb.“) činí denní sazba příspěvku u nákladního automobilu jiného než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg včetně 86 Kč.

31. Podle § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb. činí výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. 300 Kč.

32. Podle § 581 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), platí, že není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá.

33. V řešené věci bylo žalobkyní předloženými důkazy i sdělením správního orgánu, který vede registr silničních vozidel, prokázáno, že žalovaný byl v období od 17. 2. 2019 do 31. 7. 2019, tedy v období, za které si žalobkyně nárokovala příspěvek ve vztahu k vozidlu [registrační značka], veden v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla. Žalobkyně tedy vycházela z vyvratitelné právní domněnky obsažené v § 4 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., podle níž je v registru zapsaný vlastník/provozovatel považován za skutečného vlastníka/provozovatele vozidla v právním slova smyslu. V průběhu řízení však současně vyšlo najevo, že žalovaný nemůže být skutečným vlastníkem vozidla. K zápisu osoby žalovaného do registru vozidel došlo dne 28. 5. 2018 na základě žádosti žalovaného. Orgánu, který vede evidenci silničních vozidel, přitom v souladu s aktuálně platnou úpravou k vyhovění takové žádosti postačilo, že žalovaný předložil úředně ověřenou plnou moc vystavenou [jméno] [příjmení], tedy předcházejícím vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla evidovaným v registru. Příslušný správní orgán následně pouze ověřil totožnost žalovaného (přičemž z dostupných dokladů totožnosti neměl možnost zjistit, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti, neboť tento údaj nevyplývá ani z občanského průkazu, ani z průkazu ZTP). Žalovaný tedy při přihlášení vozidla na své jméno nebyl povinen předložit žádný důkaz, který by prokazoval, že ve smyslu soukromoprávních předpisů nabyl vlastnické právo k předmětnému vozidlu. Z listin, které se soudu podařilo získat od [jméno] [příjmení], dcery [jméno] [příjmení] (který dne 13. 9. 2020 zemřel), přitom vyplývá, že [příjmení] [příjmení] vozidlo dne 27. 5. 2018, tedy až 18 dnů po vystavení předmětné plné moci, kterou žalovaný předložil při přihlášení vozidla, prodal [jméno] [příjmení], a to na základě písemné kupní smlouvy z téhož data. Zůstává neprokázáno, zda byla mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným uzavřena nějaká další kupní smlouva, jejímž předmětem by byl prodej vozidla [registrační značka]. I kdyby však taková smlouva existovala (byť například i v ústní formě), žalovaný se vlastníkem předmětného vozidla na jejím základě rozhodně nestal. V inkriminovanou dobu totiž byl rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne 25. 10. 2017, č.j. 0 P 29/2015-189, omezen ve svéprávnosti mimo jiné v tom rozsahu, že nebyl způsobilý nakládat s finančními částkami vyššími než 150 Kč denně, a to i pro jedno právní jednání, a uzavírat smlouvy, jejichž předmětem by byl jakýkoliv majetek nebo plnění přesahující uvedenou částku. Pokud tedy převodní smlouvu uzavřel sám žalovaný, pak je taková smlouva neplatná podle § 581 věty prvé o. z., neboť se jedná o právní jednání, k němuž žalovaný nebyl způsobilý (soud vycházel z předpokladu, že jakékoliv vozidlo muselo mít větší hodnotu než 150 Kč, a to i pokud by se jednalo např. o nepojízdný vrak). Soud by byl přitom v takovém případě povinen k neplatnosti převodní smlouvy přihlédnout ve smyslu § 588 i bez návrhu, neboť takové právní jednání by odporovalo zákonu a navíc by zjevně narušovalo veřejný pořádek.

34. Pokud by mělo dojít k platnému převodu vlastnického práva v podstatě k jakémukoliv vozidlu na žalovaného, pak by musel převodní smlouvu uzavřít jménem žalovaného jeho opatrovník, kterým je otec žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného]. Ten však o tom, že by nějaká podobná transakce měla v minulosti proběhnout, nemá jakoukoliv povědomost, z ničeho navíc nelze dovodit, že by se koupě vozidla osobně účastnil a že by v této věci využil svého zástupčího oprávnění. Navíc nelze pomíjet, že opatrovník byl sice oprávněn mimo jiné spravovat jmění žalovaného jakožto osoby omezené ve svéprávnosti, nicméně pouze v běžných záležitostech. V případě, že by se o běžnou záležitost nejednalo (a koupi motorového vozidla za daných okolností soud za běžnou záležitost nepovažuje), totiž zákon vyžaduje k naložení se jměním opatrovance schválení soudu (viz § 461 odst. 1 věta druhá o. z.). Jestliže přitom soud právní jednání učiněné opatrovníkem, které nepředstavuje běžnou správu jmění opatrovance, neschválí, pak takové jednání nemá ve vztahu k opatrovanci žádné účinky (srov. komentář k § 461 in ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J., a jiní, Občanský zákoník. Komentář. Svazek I (§ [číslo], obecná část), Wolters Kluwer (ČR), [obec], 2014, dostupný v systému ASPI). I kdyby tedy v řízení bylo prokázáno, že převodní smlouvu k vozidlu uzavíral jménem žalovaného jeho opatrovník, nestačilo by to podle názoru soudu k tomu, aby na základě takové smlouvy došlo k nabytí vlastnického práva k vozidlu žalovaným, neboť koupě nebyla schválena soudem.

35. Ze všech shora popsaných důvodů dospěl soud k závěru, že provedeným dokazováním došlo k vyvrácení domněnky uvedené v § 4 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., podle níž měl být žalovaný považován za vlastníka a provozovatele vozidla s ohledem na stav zápisu v registru vozidel. Za dané situace, kdy žalovaný prokazatelně vlastníkem vozidla v rozhodném období od 17. 2. 2019 do 31. 7. 2019 nebyl, nemůže být nárok žalobkyně na zaplacení příspěvku do jejího garančního fondu za dané období, uplatněný vůči žalovanému, považován za oprávněný. Ke stejnému závěru pak soud dospěl i v případě příspěvku, který si žalobkyně nárokovala ve vztahu k vozidlu [registrační značka], a to za období od 13. 3. 2018 do 6. 6. 2018. K tomuto vozidlu sice existuje písemná kupní smlouva, která měla být uzavřena mezi [jméno] [příjmení] jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím dne 12. 3. 2018, nicméně i ohledně právních účinků této smlouvy ve vztahu k žalovanému platí shora uvedené závěry soudu – pokud smlouva nebyla uzavřena opatrovníkem a soud takové právní jednání neschválil, pak nemá ve vztahu k žalovanému žádné účinky a na jejím podkladě nemohlo být převedeno vlastnické právo k vozidlu. Ve vztahu k vozidlu [registrační značka] navíc nelze uvažovat ani o užití shora uvedené domněnky dle § 4 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., neboť žalovaný nikdy nebyl v registru silničních vozidel evidován jakožto vlastník a provozovatel vozidla.

36. Z uvedených důvodů soud podanou žalobu v plném rozsahu zamítl.

37. Pro úplnost se sluší doplnit, že soud nevyhověl návrhu zástupkyně žalobkyně na doplnění dokazování provedením svědeckých výpovědí [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], neboť ať už by oba jmenovaní vypověděli cokoliv, nemohlo by to hrát ve vztahu k posouzení oprávněnosti nároků uplatněných vůči žalovanému jakoukoliv roli. Nelze sice vyloučit, že dotyční jsou vlastníky předmětných vozidel a že žalobkyně si bude moci nárokovat zaplacení příspěvku do svého garančního fondu po nich, pokud se toto potvrdí, předmětem tohoto řízení jsou však domnělé nároky uplatněné vůči žalovanému a odročení jednání, respektive provádění žalobkyní navržených důkazů, by za dané situace bylo nejen neúčelné, ale rovněž by směřovalo proti zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení a navíc by nemohlo nic změnit na tom, jak by soud rozhodl spor mezi stávajícími účastníky řízení. Proto soud dané důkazní návrhy zamítl a k odročení jednání nepřistoupil.

38. Vzhledem k tomu, že žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta, je třeba za procesně úspěšného účastníka řízení považovat žalovaného. Tomu by tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. mělo vůči neúspěšné žalobkyni svědčit právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný, jakož i jeho opatrovník, však zůstali po celou dobu trvání řízení nečinnými, se soudem nekomunikovali a žádné náklady jim dle obsahu spisu evidentně v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.