9 C 68/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr Petrem Horákem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 8. 12. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 12. 2020 do zaplacení z titulu práva na zaplacení smluvní pokuty vyplývajícího ze smlouvy o poskytování služby televizního vysílání prostřednictvím internetu [číslo] respektive smlouvy o poskytování služby Internet [číslo] obou uzavřených mezi žalobkyní a žalovaným dne 13. 11. 2018. Tvrdila, že na základě první z uvedených smluv pro žalovaného zajišťovala služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to v období do 31. 10. 2019, kdy byla smlouva ukončena. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Dle těchto podmínek byl žalovaný povinen po ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení, konkrétně set top box CA Modul sériové číslo M91814ED3568. Svou povinnost však porušil, pročež žalobkyni vzniklo dle příslušných smluvních ustanovení právo na zaplacení smluvní pokuty za nevrácení tohoto zařízení ve výši 5 000 Kč. Na základě smlouvy [číslo] pak žalobkyně zajišťovala pro žalovaného služby přístupu k internetu, a to až do 31. 10. 2019, kdy byla i tato smlouva ukončena. I dle této smlouvy, respektive dle příslušných ustanovení zvláštních podmínek vztahujících se k této smlouvě, měl žalovaný po skončení smlouvy povinnost vrátit pronajaté zařízení, konkrétně modem TP-Link TD-W9970B [číslo] Ani tuto svou povinnost nesplnil, žalobkyni tak svědčí z tohoto důvodu právo na zaplacení další smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně tak požadovala zaplacení obou zmiňovaných smluvních pokut, jakož i souvisejícího zákonného úroku z prodlení za dobu ode dne následujícího dni splatnosti uvedených pokut tak, jak byl tento stanoven ve výzvě žalobkyně k plnění z 18. 11. 2020, tj. za dobu od 1. 12. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v podané žalobě, žalovaný se pak ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto jeho souhlas ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal.

4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav věci: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 13. 11. 2018 dvě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací. Na základě smlouvy [číslo] poskytovala žalovanému službu kombinované televize DIGI TV, na základě smlouvy [číslo] pak připojení k internetu, přičemž žalovaný se v obou smlouvách zavázal za uvedené služby hradit žalobkyni sjednanou odměnu a veškeré další poplatky a náklady ve výši dle příslušného a platného ceníku žalobkyně. Žalovanému byla rovněž na podkladě uvedených smluv poskytnuta k užívání dvě koncová zařízení – set top box sériového čísla M91814ED3568 a modem TP-Link TD-W9960 sériového čísla [číslo]. Nedílnou součást obou smluv tvořily jednak Zvláštní podmínky pro službu kombinované televize DIGI TV (dále jen„ Zvláštní podmínky TV“), jednak Zvláštní podmínky pro službu DIGI Internet (dále jen„ Zvláštní podmínky Internet“). Dle čl.

4. Zvláštních podmínek TV byl žalovaný povinen vrátit žalobkyni v případě ukončení smlouvy shora uvedený set top box ve stavu odpovídajícím běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Pro případ, že by tuto povinnost porušil, byla přímo v textu smlouvy [číslo] sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč. Dle čl.

13. Zvláštních podmínek Internet pak měl žalovaný totožnou povinnost i ve vztahu ke shora uvedenému modemu, který měl rovněž žalobkyni vrátit nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Také ve smlouvě [číslo] byla pro případ nevrácení modemu ve stanovené lhůtě sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč. Obě smlouvy byly ukončeny k 31. 10. 2019. Žalovaný byl dopisem z 18. 11. 2020 žalobkyní písemně vyzván jednak k vrácení předmětných koncových zařízení, jednak k zaplacení obou smluvních pokut v celkové výši 10 000 Kč. Současně byl v uvedeném dopise poučen o tom, že pokud technická zařízení nevrátí a nezaplatí požadované smluvní pokuty, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání dluhu.

5. V řešeném případě obě smlouvy uzavřené mezi účastníky splňují náležitosti smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích v účinném znění. Pravomocí k rozhodování sporů z těchto smluv přitom v obecné rovině nejsou ve smyslu § 129 zákona č. 127/2005 Sb. nadány civilní soudy, nýbrž Český telekomunikační úřad. V posuzované věci však bylo součástí obou uzavřených smluv rovněž ujednání, podle něhož byla žalovanému poskytnuta k bezplatnému užívání dvě koncová zařízení, a to na dobu omezenou trváním obou„ hlavních“ smluv o poskytování služeb elektronických komunikací. Taková ujednání podle názoru soudu naplňují znaky smlouvy o výpůjčce ve smyslu § 2193 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“). Oba požadované nároky na zaplacení smluvních pokut se přitom dotýkají právě vztahu vzniklého mezi účastníky na základě smluv o výpůjčce, neboť smluvními pokutami byla utvrzena povinnost žalovaného vrátit po ukončení obou smluv o poskytování služeb elektronických komunikací žalobkyni poskytnutá koncová zařízení. Řešený spor se tedy netýká samotného poskytování služeb elektronických komunikací, ale práva žalobkyně na vrácení věcí poskytnutých žalovanému formou výpůjčky, a z tohoto práva vyplývajících ujednání o smluvní pokutě. Proto soud dospěl k závěru, že má pravomoc daný spor autoritativně rozhodnout.

6. Žalovaný v průběhu řízení nijak nezpochybnil tvrzení žalobkyně o tom, že obě uzavřené smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací byly ukončeny k 31. 10. 2019. Soud tedy vycházel z toho, že mu ve smyslu čl.

4. Zvláštních podmínek TV, respektive čl.

13. Zvláštních podmínek Internet vznikla povinnost vrátit žalobkyni ve lhůtě deseti dnů od ukončení smlouvy koncová zařízení, která mu byla žalobkyní poskytnuta. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že svou povinnost v uvedené lhůtě nesplnil a předmětná zařízení nevrátil. Za této situace soud uzavřel, že žalobkyni vzniklo ve smyslu příslušných smluvních ujednání právo požadovat po žalovaném sjednanou smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za nesplnění uvedené povinnosti, a to ve vztahu ke každému z obou nevrácených koncových zařízení, tj. celkem ve výši 10 000 Kč. Jelikož z ničeho nevyplývá, že by žalovaný již tyto smluvní pokuty žalobkyni uhradil, dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Uložil proto žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 10 000 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho úhradu se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti prodlení žalovaného vzniklo.

7. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a svědčí jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů jejího zastoupení ve výši 1 089 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) cit. vyhl.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

8. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.