9 C 68/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne Anonymizováno Anonymizováno 2. Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 33 091,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 16 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 17 091,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 091,20 Kč od 17. 9. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 9. 2. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 33 091,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17. 9. 2022 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru, která byla uzavřena dne 18. 8. 2022 mezi , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou. Žalobkyně tvrdila, že na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit ve lhůtě do 16. 9. 2022. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Na svůj dluh z předmětné smlouvy neuhradila ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek z 11. 12. 2023 byla pohledávka za žalovanou z předmětné úvěrové smlouvy postoupena na žalobkyni, která žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky, avšak bezúspěšně. Žalobou požadovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 16 000 Kč a z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 17 091,20 Kč. Vedle těchto částek se žalobkyně domáhala rovněž zákonného úroku z prodlení z částky 33 091,20 Kč od 17. 9. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě, kterou jí soud zaslal na adresu, na níž je hlášena k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Usnesením ze dne 25. 3. 2024, č. j. 9 C 68/2024-27, soud písemně vyzval žalobkyni, aby doplnila svá žalobní tvrzení v tom směru, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalované v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“), a současně aby žalobkyně předložila důkazy k prokázání toho, že tuto zákonnou povinnost právní předchůdce žalobkyně skutečně splnil. Žalobkyni také konkrétně instruoval o tom, jakým způsobem má splnění této zákonné povinnosti doložit, a sdělil jí, že na podkladě jí doposud předložených důkazů nelze uzavřít, že by před poskytnutím úvěru právní předchůdce žalobkyně dostatečně prověřil schopnost žalované tento úvěr řádně a včas splatit. Žalobkyni současně poučil v souladu s § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), o tom, že pokud svá žalobní tvrzení řádně nedoplní a rovněž soudu nepředloží požadované důkazy k prokázání splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované, bude žaloba přinejmenším zčásti zamítnuta. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 9. 4. 2024 a žalobkyně na něj nijak nereagovala.

4. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, souhlas žalované přitom soud předpokládal, neboť tato se k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , uzavřené dne 18. 8. 2022 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, a to převodem na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 17 091,20 Kč a smluvní úrok. Sjednaná zápůjční úroková sazba činila 40 % ročně, celková dle smlouvy splatná částka pak 33 599,69 Kč. Úvěr byl splatný k datu 16. 9. 2022.

6. Z výpisu z účtu č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 31. 7. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně dne 18. 8. 2022 vyplatil žalované 16 000 Kč, a to bankovním převodem ve prospěch bankovního účtu žalované uvedeného ve smlouvě č. , č. účtu, .

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 11. 12. 2023, jakož i z přílohy k této smlouvě obsahující seznam postoupených pohledávek, bylo zjištěno, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy byla postoupena na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky z 21. 12. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovanou o tom, že došlo k postoupení její pohledávky ze shora uvedené úvěrové smlouvy, a vyzval ji, aby dluh ve výši 39 784,76 Kč uhradila již ve prospěch žalobkyně.

9. Z předžalobní výzvy z 21. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého zástupce k zaplacení dluhu ve výši 39 784,76 Kč vzniklého z titulu předmětné úvěrové smlouvy a nákladů jejího právního zastoupení ve výši 10 890 Kč ve lhůtě tří dnů s upozorněním, že v případě nezaplacení bude nutno přistoupit k soudnímu vymáhání dluhu. Dle poštovního podacího lístku byla výzva žalované odeslána téhož dne.

10. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 18. 8. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž podkladě byly žalované dne 18. 8. 2023 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 17 091,20 Kč a smluvní úrok, jehož výše dle smlouvy činila 40 % ročně, vše ve lhůtě do 16. 9. 2022. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila dle smlouvy 33 599,69 Kč. Smlouvou ze dne 11. 12. 2023 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni, o čemž žalovanou písemně informoval přípisem z 21. 12. 2023, kterým ji vyzval k úhradě dlužné částky. Současně byla žalovaná vyzvána k plnění ještě předžalobní výzvou zástupce žalobkyně z téhož dne, v níž byla rovněž poučena o tom, že pokud svůj dluh neuhradí, bude jej žalobkyně vymáhat soudní cestou.

11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“).

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala předloženými smlouvami o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelem žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl závazkový právní vztah založený úvěrovou smlouvou uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Právní vztah mezi účastníky se tak mimo jiné řídil též právní úpravou obsaženou v ZSÚ. Právního předchůdce žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením předmětné smlouvy stíhala podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, tedy její schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ byl přitom právní předchůdce žalobkyně oprávněn poskytnout žalované spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení její úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Soud má po provedeném dokazování za to, že právní předchůdce žalobkyně své shora uvedené povinnosti nedostál, neboť si neobstaral dostatečné podklady k tomu, aby mohl skutečně relevantně posoudit schopnost žalované úvěr splácet.

16. Předně je třeba zdůraznit, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran prokázání toho, že před uzavřením smlouvy řádně splnila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 věty prvé ZSÚ, tedy povinnost posoudit, zda nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit, v řízení stíhalo žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru, resp. jejího právního nástupce. Evropský soudní dvůr dospěl v rozsudku CA Consumer Finance, C-449/13, k závěru, že důkazní břemeno nese poskytovatel úvěru, neboť spotřebitel jednak zpravidla nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel úvěru, zejména však ve většině případů nemá odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. Těmito znalostmi by naopak dozajista měl disponovat poskytovatel úvěru jakožto podnikatel a profesionál v oboru (blíže viz závěry obsažené v komentáři k § 86 ZSÚ in Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, dostupném v právním systému Beck-online).

17. Odpověď na otázku, jakým způsobem by měl poskytovatel úvěru postupovat při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, poskytuje v obecné rovině ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ, podle něhož má poskytovatel úvěru vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů, přičemž hodnotu majetku má zohlednit pouze za předpokladu, že dle smlouvy o spotřebitelském úvěru má být úvěr částečně nebo zcela splacen výnosem z prodeje takového majetku a nikoliv pravidelnými splátkami, případně za situace, kdy z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na výši jeho příjmů. Je však třeba mít na paměti, že zmíněné ustanovení pouze akcentuje nejdůležitější kritéria při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, rozhodně však dostatečným způsobem nekonkretizuje veškeré podstatné aspekty daného procesu. V této souvislosti se sluší znovu odkázat na závěry již shora citované komentářové literatury. Podle ní se například s požadavkem odborné péče může jen těžko slučovat postup poskytovatele, který si neověří, zda spotřebitel není již v době posuzování úvěruschopnosti v úpadku, a to jednak pomocí insolvenčního rejstříku, jednak pomocí tzv. negativních registrů klientských informací, tedy databází vedených podle § 20z zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, které obsahují informace o závazcích spotřebitelů, u nichž došlo k prodlení. Pokud je totiž spotřebitel již delší dobu v prodlení s úhradou závazků více věřitelům, pak to prakticky s jistotou vylučuje jeho schopnost splácet jakékoliv další závazky. Poskytovatel by si tedy informace z negativního registru klientských informací měl opatřit v zásadě vždy. Zmíněnými registry jsou zejména registr SOLUS zájmového sdružení právnických osob, Bankovní registr klientských informací společnosti CBCB – Czech Banking Credit Bureau, a.s., a Nebankovní registr klientských informací CNCB, z. s. p. o. Samozřejmě se nabízí rovněž možnost lustrace v rejstříku zahájených exekucí, z něhož lze nepochybně rovněž zjistit údaje o případné špatné platební morálce žalované ve vztahu k jejím dřívějším závazkům.

18. V posuzované věci žalobkyně k podané žalobě nedoložila jediný důkaz, který by svědčil o tom, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobkyně jakkoliv ověřována schopnost žalované tento úvěr splatit. Smlouva o úvěru sice obsahuje prohlášení žalované, že není v prodlení s úhradou jakýchkoli dluhů či platebních povinností vůči žádné fyzické nebo právnické osobě, že není registrována jako dlužník neplatící své platební závazky v jakémkoliv dlužnickém registru a že není stranou žádného sporu, popř. účastníkem soudního řízení, který by mohl mít vliv na její schopnost splatit úvěr, takové prohlášení je však pro posouzení úvěruschopnosti žalované zcela nedostačující. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně pouze v žalobě sdělila, že žalovaná byla lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB a na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované a bylo tak žádosti o úvěr vyhověno. Žádná další tvrzení či předložení důkazů žalobkyně neučinila ani na základě poučení, které jí soud poskytl v souladu s § 118a o. s. ř. Za této situace soud nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k prokázání splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně obsažené v § 86 odst. 1 ZSÚ. Předmětnou smlouvu o úvěru tedy bylo nutné posoudit jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ. K této neplatnosti soud v souladu s § 87 odst. 1 větou druhou ZSÚ přihlédl z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalované.

19. Důsledkem neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru je podle § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ to, že žalovaná jakožto spotřebitel je povinna vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu úvěru, a to navíc v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná v řízení netvrdila, natož aby prokázala, že na svůj dluh z předmětné smlouvy žalobkyni čehokoliv uhradila. Soud tedy vyšel z toho, že skutečně neuhradila ničeho, jak se podává z podané žaloby. Uložil tedy žalované povinnost uhradit žalobkyni dlužnou jistinu úvěru ve výši 16 000 Kč, přičemž jí v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. a s přihlédnutím k dikci § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ umožnil dlužnou částku uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, neboť má za to, že by nebylo v možnostech žalované uhradit celou dlužnou částku najednou, když zjevně nebyla schopna řádně splatit ani úvěr poskytnutý právním předchůdcem žalobkyně. Soudu je navíc z úřední činnosti známo, že proti žalované je vedeno několik exekučních řízení.

20. Na stranu druhou z pohledu soudu nelze připustit, aby žalobkyně čekala na úhradu dlužné částky nepřiměřeně dlouhou dobu, neboť má, jakkoliv se dopustila porušení svých zákonem stanovených povinností, právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků v co možná nejkratší době. Soud tedy umožnil žalované splácet její dluh žalobkyni formou pravidelných měsíčních splátek, jejichž výši stanovil na částku 500 Kč. Splácet takto vysoké splátky by mělo být v reálných silách žalované, zároveň se jedná o nejnižší možnou výši splátky, která je pro soud za dané situace ještě přijatelná. V případě, že žalovaná bude splátky hradit řádně a včas, totiž bude dluh zcela splacen až za 32 měsíců, což znamená poměrně citelný zásah do právního postavení žalobkyně. Ten však soud považuje za dané situace zejména s ohledem na porušení zákonem uložených povinností právním předchůdcem žalobkyní za odůvodněný a nikoliv nepřiměřený. Splatnost jednotlivých splátek soud stanovil k 20. dni příslušného kalendářního měsíce s tím, že první splátka bude splatná v měsíci následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci. Současně byla vyslovena doložka o ztrátě výhody splátek, což znamená, že pokud žalovaná neuhradí byť jen jedinou splátku řádně a včas, může se po ní žalobkyně domáhat úhrady celé zbývající části dluhu najednou.

21. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 17 091,20 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku II. tohoto rozsudku, soud podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to i ve vztahu k žalobkyní požadovanému úroku z prodlení. Důsledkem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je totiž mimo jiné i to, že soud tímto rozhodnutím nově stanoví lhůtu splatnosti dlužné jistiny úvěru tak, aby tato odpovídala ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ, tedy možnostem žalované její dluh žalobkyni splatit. Za této situace přitom nelze uvažovat o tom, že by se již žalovaná ocitla v prodlení, neboť doposud nenastala splatnost ani první soudem stanovené splátky jistiny úvěru. Žalobkyni tedy logicky nárok na zaplacení úroku z prodlení dosud nemohl vzniknout (srov. § 1970 o. z.).

22. Předmětem řízení byl nárok na zaplacení 33 091,20 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 16 000 Kč, naopak co do částky 17 091,20 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně byla úspěšná co do 48 %, žalovaná co do 52 %, poměr úspěchu a neúspěchu účastníků je tedy prakticky shodný. S ohledem na tuto skutečnost, rozhodl soud v otázce náhrady nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).