9 C 73/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 17 852 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v té části předmětu řízení, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení 9 852 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 120 Kč od 4. 12. 2023 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 200 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich řádně a včas.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 26. 5. 2025, doplněnou dne 10. 7. 2025, domáhala vůči žalovanému zaplacení 17 852 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného dluhu vzniklého z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která měla být uzavřena mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným dne 3. 11. 2023. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne 22. 9. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému téhož dne úvěr ve výši 8 000 Kč, splatnost úvěru byla stanovena na den 22. 10. 2023. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou a mezi stranami došlo smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 3. 11. 2023 k novaci závazku. Na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 3. 11. 2023 poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, účelem poskytnutí tohoto spotřebitelského úvěru bylo prodloužení splatnosti předchozího úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč splatit spolu s dalšími platbami sjednanými ve smlouvě ve lhůtě 30 dnů od poskytnutí úvěru. Tuto svou povinnost však nesplnil. Právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy postoupil následně na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , která ji posléze postoupila na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , která pohledávku postoupila na žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč, řádného úroku z úvěru ve výši 240 Kč (s odkazem na čl. II. odst. 1 smlouvy), poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 880 Kč (s odkazem na čl. II. odst. 1 smlouvy), poplatků za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv v souhrnné výši 800 Kč (s odkazem na čl. VI odst. 1.3.2. smlouvy), poplatku za administraci prodlení žalovaného ve výši 700 Kč (s odkazem na čl. VI. odst. 1.3.1 smlouvy), poplatků za upomínky formou písemných výzev k úhradě v souhrnné výši 1 000 Kč (s odkazem na čl. VI. odst. 1.3.2. smlouvy) a konečně též smluvní pokuty za prodlení žalovaného se splacením úvěru ve výši 4 232 Kč (s odkazem na čl. VI. odst. 1.2.1 smlouvy). Vedle těchto částek v celkové výši 17 852 Kč požadovala rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení z částek odpovídajících dlužné jistině úvěru, řádnému úroku a poplatku za poskytnutí úvěru, a to za období od 4. 12. 2023 do zaplacení.

2. Usnesením ze dne 29. 5. 2025, č. j. 9 C 73/2025-40, které bylo zástupci žalobkyně doručeno dne 3. 6. 2025, soud vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení zmíněného usnesení doplnila svá žalobní tvrzení v tom smyslu, aby bylo zřejmé, zda její právní předchůdce před poskytnutím úvěru žalovanému ověřoval jeho úvěruschopnost, pokud ano, pak jakým způsobem, a k jakým konkrétním závěrům v rámci tohoto procesu dospěl. Žalobkyně byla současně vyzvána, aby soudu předložila důkazy k prokázání toho, že ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného skutečně došlo a že v rámci tohoto procesu nevznikly důvodné pochybnosti ohledně toho, že žalovaný bude poskytnutý úvěr schopen splácet. Žalobkyně byla současně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), v tom smyslu, že pokud výzvě soudu nevyhoví, žalobu požadovaným způsobem nedoplní a současně nepředloží soudu požadované důkazy, bude žaloba přinejmenším zčásti zamítnuta s ohledem na ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“).

3. Žalobkyně na shora uvedenou výzvu a poučení soudu reagovala přípisem soudu došlým dne 5. 6. 2025, ve kterém uvedla, že nemá k dispozici důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením posuzované smlouvy, neboť tyto od postupitele pohledávky z předmětného úvěru neobdržela. Není tedy schopna ověření úvěruschopnosti žalovaného doložit. Zároveň poukázala na to, že zákon s tímto nedostatkem spojuje následek neplatnosti smlouvy, nicméně ze strany jejího právního předchůdce došlo k náležitému plnění, avšak bez právního důvodu. Žalobkyně tedy má nárok na vydání plnění, které bylo poskytnuto jejím právním předchůdcem žalovanému, a to z titulu práva na vydání bezdůvodného obohacení. Dále žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do požadovaného smluvního úroku ve výši 240 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 880 Kč, poplatků za upomínky formou SMS a e-mailových zpráva ve výši 800 Kč, poplatku za administraci prodlení žalovaného ve výši 700 Kč, poplatků za upomínky zaslané písemnou formou ve výši 1 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 232 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 11 120 Kč od 4. 12. 2023 do zaplacení. Nadále se tedy vůči žalovanému domáhala toliko vrácení poskytnuté jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč.

4. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal do jeho datové schránky, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

5. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dá jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádný z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 22. 9. 2023, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto částku vrátí a současně zaplatí smluvní úrok ve výši 240 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 880 Kč, tedy že celkem zaplatí 11 120 Kč, a to ve lhůtě do 22. 10. 2023. Pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru byla ve smlouvě sjednána jeho povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, dále poplatek ve výši 50 Kč za upomínku odeslanou prostřednictvím SMS zprávy, ve výši 30 Kč za upomínku odeslanou prostřednictvím e-mailu, a ve výši 500 Kč za písemnou výzvu k úhradě dluhu. V případě prodlení delšího než 14 dnů měl být žalovaný povinen uhradit jednorázový poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč.

7. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 3. 11. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto částku vrátí a současně zaplatí smluvní úrok ve výši 240 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 880 Kč, tedy že celkem zaplatí 11 120 Kč, a to ve lhůtě do 3. 12. 2023. Pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru byla ve smlouvě sjednána jeho povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, dále poplatek ve výši 50 Kč za upomínku odeslanou prostřednictvím SMS zprávy, ve výši 30 Kč za upomínku odeslanou prostřednictvím e-mailu, a ve výši 500 Kč za písemnou výzvu k úhradě dluhu. V případě prodlení delšího než 14 dnů měl být žalovaný povinen uhradit jednorázový poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč. Účelem poskytnutí úvěru bylo prodloužení splatnosti předchozího spotřebitelského úvěru, který byl žalovanému právním předchůdcem žalobkyně poskytnut na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 9. 2023.

8. Z potvrzení o provedení platby vystaveného , právnická osoba, . a ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 4. 6. 2025 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně dne 22. 9. 2023 vyplatil ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, uvedeného ve smlouvě částku 8 000 Kč.

9. Z výzvy k uhrazení pohledávky z 19. 12. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu z předmětné úvěrové smlouvy č. , hodnota, v celkové výši 12 896 Kč ve lhůtě 5 dnů od obdržení výzvy.

10. Z předžalobní výzvy z 6. 1. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně opětovně písemně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , přičemž jej současně upozornil, že pokud dluh nebude uhrazen dobrovolně, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20. 2. 2024 mezi právním předchůdcem žalobkyně a , právnická osoba, , IČO , Anonymizováno, bylo zjištěno, že pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným z předmětné úvěrové smlouvy byla postoupena na zmíněnou společnost.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 2. 2024 mezi , právnická osoba, a , právnická osoba, , IČO , IČO, , jakož i ze souvisejícího seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka byla dále postoupena na společnost , právnická osoba13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 3. 6. 2024 mezi , právnická osoba, a žalobkyní bylo zjištěno, že pohledávka byla dále postoupena na žalobkyni.

14. Z předžalobní výzvy z 20. 6. 2024 a z přiloženého poštovního podacího archu bylo zjištěno, že k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy č. , hodnota, žalovaného vyzývala i sama žalobkyně.

15. Z ostatních žalobkyní předložených listinných důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci jakkoliv relevantní zjištění.

16. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 22. 9. 2023 poskytl téhož dne žalovanému bezhotovostním převodem ve prospěch jeho bankovního účtu peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto částku spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru vrátí ve lhůtě do 22. 10. 2023. Smlouvou o úvěru ze dne 3. 11. 2023 byla prodloužena splatnost tohoto úvěru do 3. 12. 2023. Právní předchůdce žalobkyně opakovaně žalovaného písemně vyzýval k úhradě jeho dluhu z předmětné úvěrové smlouvy, následně postoupil svou pohledávku za žalovaným vzniklou z titulu smlouvy o úvěru společnosti , právnická osoba, , která ji následně postoupila společnosti , právnická osoba, a ta ji postoupila žalobkyni, která žalovaného opětovně vyzvala k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou.

17. Soud nejprve s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby postupoval podle § 96 odst. 2 o. s. ř. a ve výroku I. tohoto rozsudku rozhodl o částečném zastavení řízení v tom rozsahu, v němž žalobkyně vzala podanou žalobu zpět. Učinil tak, aniž by se žalovaného tázal, zda s částečným zpětvzetím žaloby souhlasí, neboť k tomu došlo ještě před započetím jednání ve věci a stanovisko žalovaného je v takovém případě bezpředmětné (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).

18. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení ZSÚ.

19. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, zatímco úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně, která nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, prokázala předloženými smlouvami o postoupení pohledávek, na jejichž podkladě na ni postupně přešla pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z.

25. V řešeném případě bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně tuto smlouvu uzavíral zjevně v rámci své podnikatelské činnosti, tedy v postavení podnikatele, a žalovaný naopak jednoznačně při uzavření smlouvy v rámci podnikatelské činnosti nejednal, a byl tedy v pozici spotřebitele, je třeba smlouvu posuzovat jako spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZSÚ, což znamená, že se na smlouvu vztahuje právní úprava obsažená v ZSÚ, mimo jiné tedy i ustanovení upravující povinnost poskytovatele úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy zákonem stanoveným způsobem posoudit úvěruschopnost spotřebitele (§ 86 a násl. ZSÚ).

26. Žalobkyně soudu ani na základě jeho písemné výzvy nepředložila jediný důkaz, který by svědčil o tom, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy o úvěru ověřoval schopnost žalovaného tento úvěr splatit. Břemeno tvrzení i břemeno důkazní stran této skutečnosti přitom v řízení tížilo právě žalobkyni jakožto právního nástupce poskytovatele úvěru. Za dané situace musel soud vycházet z toho, že k procesu ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy vůbec nedošlo a že tedy právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ZSÚ. Zároveň následně poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ, neboť za dané situace je třeba vycházet z toho, že v době uzavření úvěrové smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Na věc tedy dopadá ust. § 87 odst. 1 ZSÚ, podle kterého je třeba posoudit uzavřenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatné právní jednání. Důsledkem jeho neplatnosti je přitom povinnost žalovaného jako spotřebitele vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu úvěru, a to v době přiměřené možnostem žalovaného (§ 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ).

27. Žalovaný v řízení nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že na svůj dluh ze smlouvy neuhradil ničeho a že tedy stále dluží celou poskytnutou jistinu úvěru ve výši 8 000 Kč. Soud tedy vycházel z toho, že žalovaného stíhá povinnost zaplatit žalobkyni právě tuto částku. S ohledem na to, že žalovaný zůstal po celou dobu trvání řízení zcela pasivní, neměl soud reálnou možnost, jak zjistit jeho aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry za účelem stanovení přiměřené doby, ve které bude žalovaný schopen uvedenou částku žalobkyni vrátit. Proto vyšel z toho, že žalovaný by měl být v podstatě za všech okolností schopen hradit žalobkyni měsíční splátky alespoň ve výši 200 Kč. Pokud by žalovaný takto vysoké splátky hradil řádně, pak by byl celý jeho dluh uhrazen za 40 měsíců, což je dle názoru soudu doba ještě akceptovatelná, a to obzvláště s přihlédnutím k tomu, že rozložení splatnosti dluhu žalovaného je přímým důsledkem porušení zákonné povinnosti ze strany právního předchůdce žalobkyně.

28. Soud tedy uložil žalovanému uhradit žalobkyni jistinu úvěru ve výši 8 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 200 Kč, jejichž splatnost stanovil vždy k 20. dni každého příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu tento rozsudek nabude právní moci. Současně připojil doložku o ztrátě výhody splátek, což znamená, že pokud žalovaný neuhradí řádně a včas byť jen jedinou stanovenou splátku, může se žalobkyně domáhat úhrady celé zbývající nesplacené části její pohledávky (výrok II. rozsudku).

29. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 17 852 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 8 000 Kč, naopak co do částky 9 852 Kč s příslušenstvím je třeba za procesně úspěšného považovat žalovaného, neboť v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby, ke kterému žalobkyně zjevně přistoupila z toho důvodu, že nebyla schopna prokázat ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalobkyně tedy z procesního hlediska zavinila, že řízení muselo být zastaveno, a podle § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. je tak povinna v tomto rozsahu hradit žalovanému náklady řízení. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve vztahu k původnímu předmětu řízení činí 55 % ku 45 % ve prospěch žalovaného. Lze tedy konstatovat, že oba účastníci měli v řízení takřka totožný procesní úspěch. Proto soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. žádnému z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.