9 C 76/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 68 523 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 26 739 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 41 784 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 682,05 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 29 172,56 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 456,80 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 172,56 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 21. 5. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 68 523 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 682,05 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 29 172,56 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 456,80 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 172,56 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 3. 3. 2023. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně úroku ve výši 24 330 Kč, poplatku za zpracování ve výši 1 500 Kč a pojistného zaplatit v 18 měsíčních splátkách po 3 261 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 4. 5. 2023. Ke dni 3. 9. 2023 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila 29 1721,56 Kč, dlužný poplatek 24 350,44 Kč. Celkem na svůj dluh právnímu předchůdci žalobkyně žalovaný uhradil 3 261 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025, od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak bezúspěšně. Žalovaná částka 68 523 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 29 172,56 Kč a dlužného poplatku ve výši 24 350,44 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 2 682,05 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 29 172,56 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 456,80 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 172,56 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení.

2. Při jednání dne 23. 7. 2025 zástupce žalobkyně na podané žalobě setrval. Žalovaný, ač řádně a včas k jednání předvolán, se bez omluvy nedostavil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a s listiny s názvem zařazení zákazníka do pojistného programu, uzavřených mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně dne 3. 3. 2023, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, a to ve prospěch bankovního účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 25 830 Kč, z čehož 24 330 Kč připadalo na úrok a 1 500 Kč na poplatek za zpracování úvěru, a pojistným splatit v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 3 261 Kč s tím, že poslední splátka činila 3 255 Kč. V rámci uvedené smlouvy bylo dále sjednáno pojištění schopnosti žalovaného úvěr splácet, které bylo realizováno přistoupením žalovaného k Pojistné smlouvě č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně jako pojistníkem a , právnická osoba, , jako pojistitelem. Pojistné za dohodnutou dobu pojištění bylo sjednáno ve výši 2 862 Kč.

4. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 3. 3. 2023 soud zjistil, že žalovaný požádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč. V této žádosti uvedl, že je svobodný, nemá žádné vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu. Je zaměstnaný a jeho čistý příjem dle předložených výplatních pásek za měsíce prosinec 2022 a leden 2023 činí 27 986 Kč měsíčně. Jeho odhadované měsíční výdaje jsou ve výši 5 000 Kč, externí splátky 1 300 Kč měsíčně.

5. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že z účtu , č. účtu, odešla dne 6. 3. 2023 na účet žalovaného č. , č. účtu, částka 30 000 Kč.

6. Z tabulky umoření ze dne 3. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradil dne 4. 5. 2023 částku 3 261 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 a ze seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

8. Z dopisu ze dne 27. 1. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení své pohledávky za žalovaným ze shora uvedené smlouvy o úvěru na žalobkyni. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva odeslána žalovanému dne 27. 2. 2025.

9. Z předžalobní výzvy z 16. 4. 2025 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru a upozornil žalovaného na to, že v případě neuhrazení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva odeslána žalovanému téhož dne.

10. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Právní předchůdce žalobkyně poskytl na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 3. 3. 2023 žalovanému dne 6. 3. 2023 bezhotovostní formou převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč. V rámci této smlouvy bylo sjednáno pojištění schopnosti žalovaného úvěr splácet, pojistné bylo stanoveno ve výši 2 862 Kč. Žalovaný se zavázal uvedené prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem ve výši 24 330 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a pojistným ve výši 2 862 Kč v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 3 261 Kč s tím, že poslední splátka činila 3 255 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 3 261 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 16. 4. 2025.

11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“).

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelem žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený úvěrovou smlouvou uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Právní vztah mezi účastníky se tak mimo jiné řídil též právní úpravou obsaženou v ZSÚ. Právního předchůdce žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením předmětné smlouvy stíhala podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ byl přitom právní předchůdce žalobkyně oprávněn poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Soud má po provedeném dokazování za to, že právní předchůdce žalobkyně své shora uvedené povinnosti nedostál, neboť si neobstaral dostatečné podklady k tomu, aby mohl skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet.

16. Předně je třeba zdůraznit, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran prokázání toho, že před uzavřením smlouvy řádně splnila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 věty prvé ZSÚ, tedy povinnost posoudit, zda nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit, v řízení stíhalo žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru, resp. jeho právního nástupce. Evropský soudní dvůr dospěl v rozsudku CA Consumer Finance, C-449/13, k závěru, že důkazní břemeno nese poskytovatel úvěru, neboť spotřebitel jednak zpravidla nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel úvěru, zejména však ve většině případů nemá odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. Těmito znalostmi by naopak dozajista měl disponovat poskytovatel úvěru jakožto podnikatel a profesionál v oboru (blíže viz závěry obsažené v komentáři k § 86 ZSÚ in Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, dostupném v právním systému Beck-online).

17. Odpověď na otázku, jakým způsobem by měl poskytovatel úvěru postupovat při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, poskytuje v obecné rovině ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ, podle něhož má poskytovatel úvěru vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů, přičemž hodnotu majetku má zohlednit pouze za předpokladu, že dle smlouvy o spotřebitelském úvěru má být úvěr částečně nebo zcela splacen výnosem z prodeje takového majetku a nikoliv pravidelnými splátkami, případně za situace, kdy z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na výši jeho příjmů. Je však třeba mít na paměti, že zmíněné ustanovení pouze akcentuje nejdůležitější kritéria při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, rozhodně však dostatečným způsobem nekonkretizuje veškeré podstatné aspekty daného procesu. V této souvislosti se sluší znovu odkázat na závěry již shora citované komentářové literatury. Podle ní se například s požadavkem odborné péče může jen těžko slučovat postup poskytovatele, který si neověří, zda spotřebitel není již v době posuzování úvěruschopnosti v úpadku, a to jednak pomocí insolvenčního rejstříku, jednak pomocí tzv. negativních registrů klientských informací, tedy databází vedených podle § 20z zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, které obsahují informace o závazcích spotřebitelů, u nichž došlo k prodlení. Pokud je totiž spotřebitel již delší dobu v prodlení s úhradou závazků více věřitelům, pak to prakticky s jistotou vylučuje jeho schopnost splácet jakékoliv další závazky. Poskytovatel by si tedy informace z negativního registru klientských informací měl opatřit v zásadě vždy. Zmíněnými registry jsou zejména registr SOLUS zájmového sdružení právnických osob, Bankovní registr klientských informací společnosti CBCB – Czech Banking Credit Bureau, a.s., a Nebankovní registr klientských informací CNCB, z. s. p. o. Samozřejmě se nabízí rovněž možnost lustrace v rejstříku zahájených exekucí, z něhož lze nepochybně rovněž zjistit údaje o případné špatné platební morálce žalovaného ve vztahu k jeho dřívějším závazkům.

18. V posuzované věci žalobkyně doložila pouze zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr, ze které vyplývají pouze tvrzení žalovaného, jaké jsou jeho příjmy a výdaje. Ze zákaznické karty sice vyplývá, že příjmy žalovaného byly ověřeny ze dvou výplatních pásek za prosinec 2022 a leden 2023, toto tvrzení však není podloženo listinnými důkazy. Stejně tak nejsou podloženy žalovaným tvrzené výdaje. Soud vyzval žalobkyni k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně však soudu žádné takové listiny nepředložila. Tvrdila sice, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, mimo jiné z výplatních pásek žalovaného za prosinec 2022 a leden 2023, zároveň však sdělila, že nemá k dispozici kopie těchto dokladů. Za této situace soud nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ve vztahu k prokázání splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně obsažené v § 86 odst. 1 ZSÚ. Předmětnou smlouvu o úvěru tedy bylo nutné posoudit jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ. K této neplatnosti soud v souladu s § 87 odst. 1 větou druhou ZSÚ přihlédl z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného.

19. Důsledkem neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru je podle § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ to, že žalovaný jakožto spotřebitel je povinen vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu úvěru, a to navíc v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradil celkem 3 261 Kč, k úhradě tak zbývá 26 739 Kč (30 000 – 3 261 = 26 739). Soud tedy uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni zbývající část dlužné jistiny úvěru ve výši 26 739 Kč.

20. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 41 784 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku II. tohoto rozsudku, soud podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to i ve vztahu k žalobkyní požadovanému úroku z prodlení. Důsledkem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je totiž mimo jiné i to, že soud tímto rozhodnutím nově stanoví lhůtu splatnosti dlužné jistiny úvěru tak, aby tato odpovídala ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ, tedy možnostem žalovaného jeho dluh žalobkyni splatit. Za této situace přitom nelze uvažovat o tom, že by se již žalovaný ocitl v prodlení, neboť doposud nenastala splatnost ani první soudem stanovené splátky jistiny úvěru. Žalobkyni tedy logicky nárok na zaplacení úroku z prodlení dosud nemohl vzniknout (srov. § 1970 o. z.).

21. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně byla úspěšná co do 39 %, žalovaný co do 61 %, nepočítaje v to požadované příslušenství, ohledně něhož žalobkyně nebyla úspěšná. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tedy činí 39 % ku 61 % ve prospěch žalovaného. Tomu proto dle shora citovaného ustanovení svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 22 % (61 – 39 = 22). Žalovaný však byl po celou dobu řízení zcela nečinný a žádné náklady řízení mu tak nevznikly. Soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

22. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.