9 C 79/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr Petrem Horákem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 7. 12. 2020 domáhala po žalované zaplacení 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 12. 2020 do zaplacení z titulu práva na zaplacení dvou smluvních pokut vyplývajícího ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 3. 12. 2018. Tvrdila, že na základě této smlouvy pro žalovanou zajišťovala služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to v období do 31. 7. 2019, kdy byla smlouva ukončena. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Dle těchto podmínek byla žalovaná povinna po ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajatá technická zařízení, konkrétně dva set top boxy CA MODUL sériových čísel M91811EC3096 a M91626EE4456. Svou povinnost však porušila, pročež žalobkyni vzniklo dle příslušného smluvního ustanovení právo na zaplacení dvou smluvních pokut po 5 000 Kč za nevrácení obou zařízení. Žalobkyně se tak domáhala zaplacení částky 10 000 Kč jakožto sumy obou smluvních pokut a dále zákonného úroku z prodlení za dobu ode dne následujícího po dni splatnosti těchto pokut tak, jak byl stanoven ve výzvě žalobkyně k plnění z 18. 11. 2020, tedy za dobu od 1. 12. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v podané žalobě, žalovaná se pak ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto její souhlas ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal.

4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav věci: Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 3. 12. 2018 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo]. Na základě této smlouvy poskytovala žalované službu kombinované televize DIGI TV, přičemž žalovaná se zavázala za tuto službu hradit žalobkyni sjednanou odměnu a veškeré další poplatky a náklady ve výši dle příslušného a platného ceníku žalobkyně. Žalované byla rovněž na podkladě uvedených smluv poskytnuta k užívání dvě koncová zařízení – set top boxy sériových čísel M91811EC3096 a M91626EE4456. Nedílnou součást smlouvy tvořily Zvláštní podmínky pro službu kombinované televize DIGI TV (dále jen„ Podmínky“). Dle čl.

4. Podmínek byla žalovaná povinna vrátit žalobkyni v případě ukončení smlouvy shora uvedené set top boxy ve stavu odpovídajícím běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Pro případ, že by tuto povinnost porušila, byla přímo v textu smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za nevrácení každého ze zařízení. Smlouva byla ukončena k 31. 7. 2019. Žalovaná byla dopisem z 10. 8. 2019 žalobkyní písemně vyzvána jednak k vrácení předmětných koncových zařízení, jednak k zaplacení obou smluvních pokut v celkové výši 10 000 Kč. Současně byla v uvedeném dopise poučena o tom, že pokud technická zařízení nevrátí a nezaplatí požadované smluvní pokuty, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání dluhu.

5. V řešeném případě smlouva uzavřená mezi účastníky splňuje náležitosti smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích v účinném znění. Pravomocí k rozhodování sporů z těchto smluv přitom v obecné rovině nejsou ve smyslu § 129 zákona č. 127/2005 Sb. nadány civilní soudy, nýbrž Český telekomunikační úřad. V posuzované věci však bylo součástí uzavřené smlouvy rovněž ujednání, podle něhož byla žalované poskytnuta k bezplatnému užívání dvě koncová zařízení, a to na dobu omezenou trváním„ hlavní“ smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací. Takové ujednání podle názoru soudu naplňuje znaky smlouvy o výpůjčce ve smyslu § 2193 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“). Oba požadované nároky na zaplacení smluvních pokut se přitom dotýkají právě vztahu vzniklého mezi účastníky na základě smlouvy o výpůjčce, neboť smluvními pokutami byla utvrzena povinnost žalované vrátit po ukončení smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací žalobkyni poskytnutá koncová zařízení. Řešený spor se tedy netýká samotného poskytování služeb elektronických komunikací, ale práva žalobkyně na vrácení věcí poskytnutých žalované formou výpůjčky, a z tohoto práva vyplývajících ujednání o smluvní pokutě. Proto soud dospěl k závěru, že má pravomoc daný spor autoritativně rozhodnout.

6. Žalovaná v průběhu řízení nijak nezpochybnila tvrzení žalobkyně o tom, že uzavřená smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací byla ukončena k 31. 7. 2019. Soud tedy vycházel z toho, že jí ve smyslu čl.

4. Podmínek vznikla povinnost vrátit žalobkyni ve lhůtě deseti dnů od ukončení smlouvy obě koncová zařízení, která jí byla žalobkyní poskytnuta. Žalovaná nevyvrátila tvrzení žalobkyně o tom, že svou povinnost v uvedené lhůtě nesplnila a předmětná zařízení nevrátila. Za této situace soud uzavřel, že žalobkyni vzniklo ve smyslu příslušného smluvního ujednání právo požadovat po žalované sjednanou smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za nesplnění uvedené povinnosti, a to ve vztahu ke každému z obou nevrácených koncových zařízení, tj. celkem ve výši 10 000 Kč. Jelikož z ničeho nevyplývá, že by žalovaná již tyto smluvní pokuty žalobkyni uhradila, dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Uložil proto žalované povinnost zaplatit žalobkyni 10 000 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho úhradu se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyla odpovědná. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti prodlení žalované vzniklo.

7. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a svědčí jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšné žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů jejího zastoupení ve výši 1 089 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) cit. vyhl.). Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

8. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.