9 C 86/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: ; anonymizováno - právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 198 350 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalované na zaplacení 181 300 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba žalobkyně o zaplacení 198 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 11. 11. 2020 do zaplacení se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 83 280 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna nahradit státu – České republice náklady řízení ve výši 5 774,55 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 28 628 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 21. 4. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>V. Vzájemný návrh žalované se v části, v níž se žalovaná domáhala po žalobkyni zaplacení dalších 152 672 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 21. 4. 2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>VI. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 69 126 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku</b> <b>VII. Žalovaná je povinna nahradit státu – České republice náklady řízení ve výši 5 774,55 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu 8. 2. 2021 původně domáhala po žalované zaplacení 199 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 11. 11. 2020 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila tak, že na základě její objednávky ze 13. 7. 2018 se žalovaná zavázala zhotovit a žalobkyni dodat dvě posuvné brány nesené s vlastním vedením za cenu 123 100 Kč bez DPH (brána o rozměrech 7 000 x 2 000 mm), respektive 240 300 Kč bez DPH (brána o rozměrech 10 200 x 2 000 mm), branku se sloupky o rozměrech 2 500 x 2 150 mm za cenu 37 400 Kč bez DPH (později po zohlednění ceny drobných víceprací a méněprací navýšeno na 41 800 Kč bez DPH), křídlovou bránu se sloupky za cenu 45 700 Kč bez DPH a sloupky na parkoviště za cenu 4 200 Kč bez DPH. Žalobkyně uhradila žalované zálohu ve výši 300 000 Kč. Žalovaná provedla osazení posuvných bran a dvoukřídlé brány a branky se sloupky 27. 11. 2018, poté měla snahu uvedené brány a branku předat žalobkyni, ta však brány odmítla převzít, neboť při předvedení jejich funkčnosti se tyto brány chvěly, vibrovaly, byly nadměrně hlučné a svary na nich vykazovaly vady. Navíc docházelo k rázům v oblasti vozíků, což místy vedlo až k blokování pohonu. Tyto problémy se týkaly pouze obou posuvných bran, k ostatním dodaným branám a sloupkům žalobkyně žádné výhrady neměla. K předání a převzetí obou posuvných bran tedy doposud nedošlo a žalovaná tak nesplnila svůj smluvní závazek a nevzniklo jí tedy ani právo na zaplacení ceny za předmětné brány. Žalobkyně opakovaně vytýkala žalované nedodělky (vady) obou posuvných bran, žalovaná určité drobné vady odstranila, nicméně problémy s funkčností bran přetrvávaly i nadále. I přesto žalovaná zaslala žalobkyni fakturu na úhradu doplatku ceny díla ve výši 181 300 Kč. Tuto žalobkyně odmítla proplatit s tím, že nedošlo k řádnému dokončení, a tím i provedení, díla. Žalobkyně následně dne 28. 1. 2020 vyzvala žalovanou k dokončení a předání díla, k čemuž žalované stanovila dodatečnou lhůtu, a upozornila žalovanou, že pokud nedojde k požadovanému dokončení díla, od smlouvy na dodávku bran odstoupí. Vzhledem k tomu, že žalovaná vady díla neodstranila, žalobkyně dopisem ze dne 23. 9. 2020 odstoupila od smlouvy na dodání obou posuvných bran. Z důvodu jistoty pak bylo odstoupení od smlouvy zopakováno přípisem z 29. 10. 2020, v němž žalobkyně současně vyzvala žalovanou k vrácení části uhrazené zálohy připadající na obě vadné brány, a to ve lhůtě do 10. 11. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaná této výzvě nevyhověla, domáhala se žalobkyně podanou žalobou vrácení příslušné částky ve výši 199 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu ode dne následujícího po dni, kdy skončila poskytnutá lhůta k vrácení zálohy, do zaplacení.

2. Žalovaná žalobou uplatněnou pohledávku ani zčásti neuznala. Potvrdila sice, že si u ní žalobkyně objednala zhotovení a dodávku předmětných bran a že v souvislosti s touto objednávkou zaplatila zálohu ve výši 300 000 Kč, upřesnila však, že namísto původně objednaných dvou posuvných bran žalobkyně nakonec požadovala namísto jedné z nich bránu křídlovou. Dále uvedla, že obě zhotovené posuvné brány žalobkyně převzala, napojila na svůj systém a užívala, a to od prosince 2018. Dne 18. 2. 2019 písemně u žalované reklamovala vady obou posuvných bran s tím, že úpravu brány na parkoviště provedla lanovou výztuhou sama, bez konzultace se žalovanou, a že tuto úpravu požaduje provést i na bráně do areálu. Žalobkyní požadovaná úprava byla následně provedena a reklamované vady bran žalovanou odstraněny. K opětovné reklamaci vad ze strany žalobkyně následně došlo 10. 4. 2019, žalovaná na ni reagovala poukazem na špatnou údržbu bran ze strany žalobkyně. Žalobkyni byla v březnu 2019 vystavena faktura na doplacení ceny díla ve výši 181 300 Kč, tuto částku žalobkyně doposud žalované neuhradila. Veškeré reklamované vady na obou branách žalovaná dle svého přesvědčení odstranila, dílo bylo žalobkyni řádně předáno a nejsou tak naplněny důvody pro odstoupení od smlouvy. Proto žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

3. Při jednání, které se ve věci konalo dne 11. 5. 2021, žalobkyně uvedla, že podle jejího názoru je zvolená konstrukce obou posuvných bran zcela špatná, jedná se o staticky neurčitou konstrukci s neuzavřeným nosníkem, což způsobuje, že se obě brány od počátku při provozu chvějí a vybočují z dráhy. Jedná se o natolik závažné nedostatky, že dílo není od počátku způsobilé k řádnému fungování, proto žalobkyně dílo nepřevzala a následně odstoupila od smlouvy. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že k dílu nikdy nebyla předána počáteční revize, která je nezbytnou podmínkou provozu elektrického zařízení, a rovněž ani návod k použití a návod k údržbě. Počítala s tím, že žalovaná jí poskytne na dodané brány dvouletou záruku.

4. Podle žalované obě brány přinejmenším v létě a na podzim roku 2019 fungovaly bez problémů, což vyplývá z e-mailové komunikace účastnic. V únoru 2019 byla u bran provedena výztuha nosníků, přičemž žalovaná toto řešení považuje za dostatečné. Revize k předmětným branám nejsou nutné, tyto je třeba zajistit pouze k přívodu elektrického proudu. Návody k použití byly předány při předání díla v prosinci 2018 jednateli žalobkyně panu [příjmení]. Ten byl také jednatelem žalované panem [příjmení] instruován, jak má probíhat údržba bran. Jde v podstatě pouze o to, aby brány zůstaly čisté, občas je nutné promazat vozíky a vodicí a dorazové komponenty. Žalovaná byla toho názoru, že zvolila odpovídající komponenty vzhledem k požadované hmotnosti brány, upozornila na to, že ačkoliv původně byla objednána brána o délce sedmi metrů, následně muselo dojít k jejímu prodloužení o dalších přibližně 60 cm. Jednatel žalované osobně předem nebyl na místě, kde měly být brány instalovány, neboť se v té době jednalo o staveniště, vycházel proto z požadavků žalobkyně. Teprve při instalaci bran bylo zjištěno, že dle původních požadavků žalobkyně by brána byla moc vysoko a byla by krátká, proto bylo nutné její prodloužení. Jednatel žalované automaticky počítal s tím, že záruka na provedené dílo bude dvouletá a že pokud v této lhůtě vznikne nějaká závada, která bude řádně reklamována, bude v rámci této záruky vyřešena.

5. Při shora uvedeném jednání soud sdělil žalobkyni svůj předběžný právní názor, podle něhož na věc při absenci odlišného ujednání účastnic dopadá právní úprava smlouvy o dílo obsažená v § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“). Z účastnicemi předložených listinných důkazů (tyto jsou uvedeny níže, včetně skutkových zjištění, která soud na jejich podkladě učinil) a de facto vlastně i z pouhých tvrzení účastnic přitom vyplývá, že dílo bylo ve smyslu § 2604 a § 2605 odst. 1 o. z., provedeno, tj. dokončeno a žalobkyni předáno, neboť obě brány, byť vykazují vady, jsou způsobilé sloužit svému účelu. To lze dovodit z toho, že ačkoliv se od doby instalace bran opakovaně řešily problémy s jejich fungováním, žalobkyně brány ve svém areálu evidentně již od prosince 2018 užívá, navíc i z e-mailu jednatele žalobkyně ze 4. 1. 2020 jednoznačně vyplývá, že obě předmětné brány fungovaly v průběhu léta a podzimu 2019 v zásadě bez problémů. V této souvislosti lze odkázat i na závěry konstantní judikatury, podle níž skutečnost, že dílo trpí vadami, nemusí sama o sobě znamenat, že dílo není dokončeno, musí však jít o takové vady, které nebrání dílu sloužit svému účelu (srov. např. NS 23 Cdo 3512/2018). S ohledem na výše uvedené nelze souhlasit s argumentací žalobkyně, podle níž vůbec nedošlo k dokončení a předání obou bran, soud má naopak za to, že dílo dokončeno a předáno bylo, byť bylo již v době jeho předání žalobkyni vadné. Jestliže tedy žalobkyně zdůvodnila své odstoupení od smlouvy o dílo tím, že žalovaná v jí dodatečně poskytnuté lhůtě dílo nedokončila, nemá takové odstoupení podle názoru soudu žádné právní účinky. Soud proto poskytl žalobkyni v souladu s § 118a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), procesní poučení o tom, že věc by bylo možné za určitých okolností posoudit jako spor vzniklý z titulu odpovědnosti žalované za vady díla, nicméně v takovém případě by žalobkyně musela doplnit vylíčení rozhodných skutečností způsobem, který soud rovněž v poučení v obecné rovině nastínil (v podrobnostech viz protokol z jednání na č.l. 64 verte spisu).

6. Žalobkyně v reakci na uvedené poučení v soudem dodatečně poskytnuté lhůtě písemně doplnila žalobní tvrzení v tom smyslu, že zaplacení žalobou uplatněné pohledávky se domáhá z titulu nároku na přiměřenou slevu z ceny díla. Obě brány podle ní v době, kdy bylo sepsáno doplnění žaloby, trpěly vadami, které v prvé řadě spočívaly v nevhodně zvolené konstrukci a s tím spojeném kmitání bran. Na obou branách se dále nacházely vadně provedené svary, trhliny ve spojích a neprovařené kořeny svarů. U obou bran byly žalovanou špatně osazeny vodicí rolny a plastová ložiska, která se neotáčela, ale dřela, což vedlo k hluku a rázům v oblasti vozíků. Na bráně do areálu žalobkyně se nacházel špatný doraz, který nebyl v ose (brána nebyla souosá), což způsobovalo, že brána narážela při dojezdu bokem, což se při jednom dojezdu stalo opakovaně. U obou bran mělo docházet k zasekávání převodovek. Motory obou bran nebyly funkční. V neposlední řadě se na obou branách projevovala povrchová koroze. Všechny zmíněné vady, vyjma povrchové koroze, žalobkyně označila za vady podstatné, které bránily řádnému užívání obou bran, povrchová koroze pak byla dle žalobkyně vadou nepodstatnou. V podstatě všechny zmíněné vady se začaly projevovat záhy poté, kdy došlo ke zprovoznění řízení bran ze systému žalobkyně. Ta veškeré zmíněné vady u žalované reklamovala bezodkladně poté, kdy se vady projevily, přičemž opakovaně žádala odstranění vad opravou věci, žalovaná však vady neodstranila. Vyjma povrchové koroze se ve všech případech jednalo o vady skryté, jimiž dílo trpělo již v době jeho předání žalobkyni, byť se začaly projevovat až o něco později. Vzhledem k tomu, že k odstranění vad opravou věci ze strany žalované nedošlo, vzniklo žalobkyni právo domáhat se slevy z ceny díla. Výši této slevy žalobkyně stanovila na základě cenové nabídky od [právnická osoba] [příjmení] na provedení oprav obou bran způsobem, který by zajistil jejich bezproblémový provoz, a to v částce 198 350 Kč. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 1 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 11. 11. 2020 do zaplacení, jejíž úhrady se původně rovněž domáhala, pak při jednání dne 9. 12. 2021 vzala podanou žalobu částečně zpět, přičemž soud ve smyslu § 96 odst. 2 o. s. ř. usnesením vyhlášeným v rámci zmíněného jednání a uvedeným v protokole z jednání se souhlasem žalované řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil.

7. Žalovaná na doplnění žaloby reagovala písemným vyjádřením z 12. 7. 2021 tak, že konstrukci bran po jejich vyztužení lany považuje za vyhovující. U brány na parkoviště výztuhu lanem provedla sama žalobkyně bez konzultace se žalovanou, přičemž se mělo jednat o konečné řešení. U brány do areálu výztuhu provedla žalovaná dle požadavku žalobkyně, a to opět jako konečné a vyhovující řešení. Oprava vadných svarů na obou branách byla žalobkyní odsouhlasena a žalovaná má tuto vadu za odstraněnou v rámci reklamace. Stejně tak žalovaná odstranila vadu spočívající ve špatně osazených vodicích rolnách na obou branách. Nevyloučila, že mohlo dojít k následnému posunu bran a s tím souvisejícímu zhoršení jejich funkčnosti, nicméně tato věc by za normální situace byla řešena v rámci pravidelného servisu bran, k němuž má docházet v půlročních intervalech. U žalované takový servis již delší dobu nebyl objednán, naposledy byl proveden před 31. 3. 2020. Špatný doraz u brány do areálu byl v rámci reklamace řešen instalací náběhu, který bez tvrdého nárazu vrátí bránu do správného dorazu, tudíž i tato vada byla odstraněna. Žalobkyně u žalované reklamovala i zasekávání obou bran, proto byl odstraněn doraz dvířek u brány na parkoviště a byla provedena preventivní výměna centrály a rozběhových kondenzátorů. Pokud žalobkyně upozorňovala na to, že nefungují motory obou bran, je třeba zdůraznit, že je nutné provádět jejich servis každého půl roku. Žádná reklamace této vady žalobkyní učiněna nebyla. Není pravdou, že by žalovaná zvolila nevhodné pohony. Drobná povrchová koroze se projevuje na opravovaných, případně i před zinkováním svařovaných spojích, nicméně jedná se spíše o kosmetickou vadu, kterou lze odstranit ocelovým kartáčem, zkorodovaný spoj následně lze znovu ošetřit opravátorem zinku. Je možné, že tento postup bude nutné v budoucnu opakovat vícekrát. Pokud se žalobkyně domáhala slevy z ceny díla teprve na základě poučení poskytnutého soudem, jednalo se z její strany o opožděné uplatnění práva, k němuž došlo dokonce až po skončení záruční doby. Žaloba by z tohoto důvodu měla být zamítnuta.

8. V rámci shora uvedeného písemného vyjádření žalovaná současně vznesla vzájemný návrh, kterým se vůči žalobkyni domáhala zaplacení doposud neuhrazené části sjednané ceny díla ve výši 181 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 21. 4. 2019 do zaplacení. Tento nárok zdůvodnila tím, že dílo bylo dokončeno, čímž žalobkyni vznikla povinnost zaplatit jeho cenu, která jí byla řádně vyfakturována fakturou z 5. 4. 2019. Žalobkyně přitom doposud zmíněnou částku neuhradila.

9. Mezi účastnicemi nebylo sporné, že si žalobkyně u žalované objednala zhotovení a montáž dvou posuvných bran o rozměrech 7 000 x 2 000 mm (brána na parkoviště), respektive 10 200 x 2 000 mm (brána do areálu), dále branky a sloupků o rozměrech 2 500 x 2150 mm, křídlové brány včetně sloupků a sloupků na parkoviště. Celková sjednaná cena díla činila po zohlednění dodatečně provedených víceprací a méněprací 481 300 Kč. Žalobkyně uhradila žalované zálohu na sjednanou cenu díla ve výši 300 000 Kč. Obě účastnice vycházely z toho, že byla sjednána dvouletá záruka za jakost díla.

10. Z e-mailu jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení] z 19. 12. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně zprovoznila řízení bran z jejího systému. Jednatel žalované prostřednictvím uvedeného e-mailu u žalované reklamoval skutečnost, že u brány na parkoviště dochází při provozu k občasnému vyklopení víčka u pohonu na straně brány a tím k zablokování jejího pohybu, a konstatoval, že víčko bude nutné zafixovat. Dále sdělil, že v určité pozici brány dochází k značnému chvění sloupku z důvodu tření vodicích válečků o konstrukci, a tím k rozkmitání sloupku. Požádal o neprodlené odstranění uvedených vad.

11. Z e-mailu z 18. 2. 2019 bylo zjištěno, že jednatel žalobkyně reklamoval u žalované vadné svary, respektive trhliny téměř na všech spojích u brány na parkoviště, přičemž upozorňoval na to, že z jeho pohledu byla zvolena nevhodná konstrukce brány, což mělo vést k průhybu a kmitání brány při jejím zavírání. Dále podle něho byla nevhodně osazena plastová ložiska, která se v důsledku toho neměla otáčet, nýbrž dřít. V e-mailu bylo rovněž sděleno, že správná funkčnost příčné výztuhy byla prověřena použitím lanka, po jehož instalaci již nedocházelo k prohýbání konstrukce a zmenšilo se i kmitání brány. Reklamovány byly též obdobné závady na bráně do areálu s tím, že i na ní bude nutné zajistit příčnou výztuhu a rovněž opravit vadné svary.

12. Ze zápisu z 22. 2. 2019 soud mimo jiné zjistil, že při obhlídce bran za účasti zástupců obou účastnic byly zjištěny popraskané svary na obou branách a nevhodné umístění ložisek na bráně na parkoviště, na které žalobkyně provedla výztuhu nosníku lanky, a bylo dohodnuto, že tuto výztuhu žalovaná nainstaluje i na bránu do areálu.

13. Z faktury vystavené 5. 4. 2019 soud zjistil, že žalovaná vyúčtovala žalobkyni doplatek ceny díla ve výši 181 300 Kč, který byl dle faktury splatný k 20. 4. 2019.

14. Z e-mailu jednatele žalobkyně z 10. 4. 2019 soud zjistil, že žalobkyni byla doručena faktura uvedená v předchozím odstavci, kterou žalobkyně zaslala žalované zpět s tím, že s fakturou nesouhlasí. Z přílohy e-mailu obsahující rozpis provedených prací s poznámkami žalobkyně bylo dále zjištěno, že ze strany žalobkyně byly nad rámec shora uvedeného reklamovány další vady díla, a to hluky a rázy v oblasti vozíků u brány na parkoviště a s tím související nadměrné dynamické zatěžování ložisek značně snižující životnost brány. Neakceptovatelný hluk byl reklamován i ve vztahu k bráně do areálu, stejně jako rázy v oblasti vozíků způsobující místy až blokování pohonu. Rovněž bylo reklamováno nadměrné dynamické zatěžování pohonu i ložisek vozíků a s tím spojená snížená životnost brány do areálu a dále zablokovaná plastová ložiska a nefunkční náběhy způsobující při dojezdu zablokování brány.

15. Z e-mailu z 11. 6. 2019 soud zjistil, že jednatel žalobkyně reklamoval u žalované vadu spočívající v problémech s dojezdy na bráně u parkoviště a jejich funkčností, když sdělil, že brána dosedá mimo osu, dále též vypadnutý a zaseknutý čep dojezdu na uvedené bráně, který způsobil, že se brána neotevřela, a zvýšený hluk pojezdu brány, který měl vznikat mezi hřebenem brány a ozubeným kolem.

16. Z e-mailu jednatele žalobkyně ze 4. 1. 2020 bylo zjištěno, že během léta a podzimu obě řešené brány fungovaly v zásadě dobře, byť se v řadě nekvalitních svárů zvětšovaly trhliny, což se ještě zhoršilo, když nastaly mrazy. Jednatel žalobkyně uvedeným e-mailem reklamoval problém s dojezdem brány do areálu s tím, že při jejím zavírání brána naráží mimo dojezd, vrací se a opětovně najíždí znovu, a to i několikrát, dne 3. 1. 2020 měla brána přestat fungovat úplně a bylo nutné ji odblokovat pomocí přiloženého plastového klíčku. Jednatel žalobkyně požádal žalovanou o bezodkladný servisní zásah a projednání věci na místě samém.

17. Z výzvy k dokončení a předání díla z 28. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyně písemně upozornila žalovanou na to, že z jejího pohledu není objednané dílo dokončeno a předáno a že důvodem, proč žalobkyně nehodlá dílo převzít, je fakt, že jej považuje za vadné. Vyzvala žalovanou k odstranění vad, zejména k překonstruování bran na parkoviště a do areálu, a za tímto účelem poskytla žalované dodatečnou lhůtu do 13. 2. 2020 s tím, že pokud v této lhůtě nedojde k dokončení díla, odstoupí od smlouvy a bude požadovat vrácení celé doposud žalované uhrazené částky, případně odstoupí od smlouvy pouze ve vztahu k oběma posuvným branám.

18. Ze zápisu z 5. 2. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně reklamovala u žalované vady spočívající v nevhodné konstrukci bran (toto mělo být řešeno dodatečně např. slevou nebo opravou věci), vadné svary, neprovařený kořen svaru a trhliny na téměř všech spojích (žalobkyně požadovala opravu věci), nevhodně osazené vodicí rolny (žalobkyně požadovala opravu), nesouosý doraz na bráně do areálu (žalobkyně požadovala opravu), vadný pohon brány na parkoviště (tento pohon měl být sice v době pořízení zápisu funkční, nicméně žalobkyně jej nepovažovala za spolehlivý a požadovala jeho opravu nebo výměnu).

19. Z vyjádření žalované z 13. 2. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná považovala za dostatečné řešení žalobkyní namítané nevhodné konstrukce bran vyztužení obou bran lany. Vadné svary byly podle jejího názoru opraveny. Dále žalovaná přislíbila kontrolu a opravu pokřiveného dorazu na bráně, preventivní výměnu rozběhových kondenzátorů a centrály pohonu.

20. Z dopisu z 23. 9. 2020 soud zjistil, že žalobkyně jeho prostřednictvím písemně odstoupila od smlouvy na zhotovení a dodávku dvou posuvných bran a vyzvala žalovanou, aby jí ve lhůtě do 12. 10. 2020 vrátila zaplacenou zálohu ve výši 262 600 Kč s tím, že je oproti vrácení uvedené částky připravena umožnit žalované, aby brány demontovala a odvezla si je. Odstoupení od smlouvy zdůvodnila tím, že dílo nebylo řádně dokončeno, a to ani v dodatečné žalobkyní poskytnuté lhůtě, neboť obě posuvné brány vykazovaly závažné vady. Pro tyto vady žalobkyně odmítla dílo převzít, protože v jejichž důsledku nebyly brány schopné spolehlivého a bezpečného provozu.

21. Z předžalobní výzvy z 29. 10. 2020 soud zjistil, že žalobkyně z důvodu jistoty opětovně odstoupila od uzavřené smlouvy na dodávku obou posuvných bran se stejným odůvodněním, jaké je uvedeno v předchozím odstavci, a vyzvala žalovanou k zaplacení částky 262 600 Kč ve lhůtě do 10. 11. 2020 s upozorněním, že pokud nedojde k její úhradě, bude přistoupeno k jejímu soudnímu vymáhání.

22. Z cenové nabídky rekonstrukce obou posuvných bran vystavené [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že dotyčný nabídl žalobkyni překonstruování obou bran při využití šikmých vzpěr, opravu vadných svarů a výměnu pohonů a dalších komponentů na obou branách za celkovou cenu ve výši 198 350 Kč.

23. Z FEM analýzy svařovaných pojezdových bran vyhotovené dne 7. 6. 2021 společností [právnická osoba], jejímž cílem bylo posouzení změny v napětích a deformacích obou předmětných posuvných bran při použití šikmých výztuží v rámech, vyplynulo, že použití uvedených vzpěr se autorovi analýzy jeví jako výrazně lepší konstrukční řešení z pohledu deformací brány i napětí v jednotlivých profilech než provedení použité žalovanou.

24. Ze znaleckého posudku vypracovaného dne 12. 9. 2021 [celé jméno znalce], znalcem z oboru strojírenství, odvětví strojírenství všeobecné, se specializací na statiku, pružnost, pevnost a životnost konstrukcí a součástí z kovových a nekovových materiálů včetně kompozitů a elastomerů, jehož závěry znalec doplnil a upřesnil v rámci svého výslechu u jednání soudu dne 9. 12. 2021, bylo zjištěno, že žalovaná při zhotovení díla postupovala v rozporu se svou výkresovou dokumentací, když u brány do areálu byly použity silnější profily u spojení rámů, než bylo uvedeno v dokumentaci, aniž by tato změna byla vysvětlena. Brána na parkoviště byla původně navržena a žalobkyní objednána v délce 7 000 mm, následně však došlo k jejímu prodloužení na 7 600 mm. Obě brány vykazovaly v době místního šetření, které se v areálu žalobkyně konalo 21. 7. 2021, vady. Na bráně na parkoviště byly popraskané svary, a to i navzdory provedeným opravám. Trhliny ve svarech intenzivně korodovaly, a to i vinou zjevně nedostatečného protikorozního nástřiku, přičemž značně snižovaly životnost brány a hrozilo, že v zimě rychle porostou. Byla tedy nezbytně nutná jejich opětovná oprava. Předchozí oprava byla žalovanou provedena zcela nevhodně. Nově provedené svary nebyly v souladu s normou ČSN EN ISO 5817, neboť došlo k nadměrnému navýšení koutových svarů. Svary navíc nebyly zabroušeny pro snížení vrubového účinku. Žalovaná při jejich svařování postupovala i v rozporu s vlastním technologickým postupem. Pokud jde o konstrukční řešení brány, to bylo navrženo z hlediska statiky vhodně pro bránu dlouhou 7 000 mm, díky dodatečnému prodloužení brány na 7 600 mm však došlo k přetížení její konstrukce a bylo tedy nutné její vyztužení. To bylo v daném případě provedeno žalobkyní pomocí ocelového lana, přičemž takové řešení znalec označil za přípustné, byť současně konstatoval, že ani toto řešení neodpovídá všeobecně přijímanému bezpečnostnímu koeficientu, který však není obecně závazný a jeho nedodržení samo o sobě neznamená, že je dílo provedeno vadně. Jisté podle znalce je, že bez použití výztuhy lanem by zvolená konstrukce brány po jejím prodloužení na 7 600 mm byla zcela nevyhovující. Z hlediska dynamiky byla konstrukce brány přijatelná, rovněž materiál k výrobě brány byl žalovanou zvolen správně, stejně jako pohon a převodovka, které při místním šetření fungovaly bez problémů. Vadně provedené svary, jakož i neopakování protikorozního nástřiku na bráně na parkoviště zásadně snižovaly životnost brány. Na bráně se projevovala povrchová koroze v oblastech svarů provedených až po zinkování, a to zejména těch, které nebyly před místním šetřením opravovány. Příčinou byl nejen chybný technologický postup žalované při svařování, ale rovněž absence pravidelného servisu a neopakování protikorozního nástřiku. Závady na bráně by bylo možné odstranit, a to dobroušení a opětovným svařením konstrukce v místě popraskaných svarů s tím, že svary na nenosných konstrukcích musí odpovídat příslušné normě ČSN. Svary na nosných konstrukcích rámů musí být navíc broušeny pro snížení vrubového účinku, a to na rádiusy nejméně R3, raději ale R6. Nové svary navíc bude třeba opatřit protikorozním zinkovým nátěrem a tento pravidelně dvakrát ročně kontrolovat, případně opakovat. Stejně tak bude nutné kontrolovat i ostatní svary po dobu dalších dvou let, aby bylo zaručeno, že se na nich nebudou objevovat další trhliny. Bránu rovněž bude zapotřebí demontovat, zkontrolovat a vyměnit oba její vozíky. Poškození ložiska jednoho z vozíků, které bylo zjištěno při místním šetření, z pohledu znalce nebylo způsobeno proto, že by se v C profilu brány nacházel posypový materiál, jak tvrdí žalovaná, nýbrž v důsledku přidření vozíku o nevybroušený svár, případně nějakou jinou deformaci. Pokud by totiž byl vozík poškrábán od posypového materiálu, muselo by poškrábání vést v různých směrech, znalec však na vozíku shledal drážky pouze v obvodovém směru, což svědčí o tom, že poškození muselo vzniknout výše uvedeným způsobem. Brána by sice i s poškozeným vozíkem byla ještě nějakou dobu nejspíše funkční, otázkou však je, jak dlouho. Rovněž druhý vozík (tento měl znalec k dispozici při jednání dne 9. 12. 2021) měl poškozené ložisko a nepochybně by brzy přestal sloužit a byla by nutná jeho výměna, podle znalce mohla příčina poškození ložiska spočívat v tom, že se do něj dostal prach nebo jiná nečistota, stejně tak mohlo dojít k zadření v důsledku opakovaného přejezdu vozíku přes nerovnost v C profilu, která mohla vzniknout i špatným vybroušením svaru. Aby mohla brána do budoucna správně fungovat s pomocí příčného vyztužení ocelovým lanem, bude třeba pravidelně, přibližně jednou ročně, lano kontrolovat a dotahovat, navíc musí nezbytně dojít k opravě poškozených svarů. Optimálnější by pak podle znalce bylo, aby bylo na bráně instalováno ještě druhé lano do kříže, neboť potom by nedocházelo k takovému namáhání svarů při otevírání brány, aktuálně to však není nezbytně nutné řešení. Při opravě brány by bylo možné postupovat i tak, že by byly vyztuženy rohy brány, případně by bylo možné bránu kompletně překonstruovat, ale takové řešení by z pohledu znalce nebylo vhodné, neboť by došlo ke ztrátě korozivzdornosti podstatné části prvků brány. Navíc by se jednalo o podstatně dražší řešení, než jaké navrhl znalec. Brána na parkoviště byla zjevně zpočátku špatně seřízena, o čemž svědčí přidřená rolna a rovněž stopy otěru na dorazu brány nasvědčující tomu, že v minulosti brána dosedala mimo osu, což pravděpodobně vedlo k jejímu zastavení před plným dojezdem do dorazu. V době místního šetření však již byla uvedená závada odstraněna a brána fungovala bez zasekávání, ani rolna nebyla ve stavu, kdy by byla nutná její výměna.

25. Brána do areálu byla žalovanou chybně zkonstruována, neboť její konstrukce nebyla schopna přenášet bezpečně zatížení od své vlastní hmotnosti, a to ani s použitím lana. Rohy rámů brány nebyly dostatečně vyztuženy, což vedlo k jejich přetěžování a následnému porušení materiálu. Navíc byla brána žalovanou špatně ustavena. V důsledku toho docházelo k opakovanému zasekávání brány v případě, že byly používány dorazy, které měly být instalovány na obou stranách brány. Pokud byly tyto dorazy odstraněny, u brány sice nedocházelo k zasekávání, ale rovněž nebylo utlumené její kmitání po dojezdu. Brána byla značně vyosená kvůli chybně provedenému seřízení její polohy. Navzdory vůlím jak v dorazu, tak i u koncových sloupků docházelo při jejím provozu ke kontaktu brány s koncovým sloupkem. Při otevírání brány docházelo k jejímu odpružení, což vedlo k zaseknutí brány kvůli přetížení pohonu. Žalobkyně, aby mohla bránu používat, odstranila koncové dorazy, což však vedlo k tomu, že brána, zejména v zavřené pozici, visela pouze na vozících a neměla žádnou podporu na druhém konci. Navíc došlo k poškození kladky vzadu na bráně, na níž ležela příliš velká hmotnost kvůli vyjmutí zadního dorazu. I u brány do areálu byly špatně provedené svary nosných rámů, které popraskaly, a to i v místech, kde byla prováděna jejich oprava. V některých případech trhliny ve svarech byly způsobeny špatným postupem při svařování, v jiných však navzdory správně provedenému svaru, což znamená, že brána byla přetížena. V trhlinách se intenzivně projevovala koroze. Opětovné opravy svarů, i kdyby byly provedeny správně, by neřešily prvotní příčinu vzniku trhlin, tedy nevhodně zvolenou konstrukci brány. Naopak pokud jde o pohon a převodovku, na těchto komponentech znalec žádné vady neshledal a konstatoval, že žalovaná je zvolila správně, stejně jako materiál, z něhož je brána vyrobena. K odstranění shora uvedených vad by dle znalce bylo nejprve nutné odstranit nesouosost brány, což znamená, že by mělo dojít k opětovnému ustavení vozíků a vodicích rolen, tedy k počátečnímu seřízení brány. Dále by bylo nutné vybrousit a opravit svary s trhlinami, nenosné svary provést v souladu s normou ČSN EN ISO 5817 a svary nosných profilů navíc vybrousit tak, aby vznikly větší rádiusy, nejméně R6. Opravené svary by bylo nutné ošetřit protikorozním nátěrem a tento pravidelně opakovat. Po vyřešení nesouososti brány by dále bylo třeba zvýšit tuhost rohů nosných rámů, a to vyztužením těchto rohů, případně kompletním překonstruováním rámů tak, aby měly šikmé výztuže. Nakonec by bylo nezbytné vyměnit konzoly s kladkou. I v případě brány do areálu by připadalo v úvahu její kompletní překonstruování na příhradovou konstrukci (se šikmými vzpěrami), nicméně i v tomto případě se znalci takové řešení nejevilo jako vhodné nejen s přihlédnutím k mnohem vyšším nákladům s tím spojeným, ale především s ohledem na předpokládané výrazné poškození korozivzdornosti takto upravené brány kvůli vysokému počtu odřezaných i nově vzniklých svarů.

26. Dle znalce byly tedy vady obou posuvných bran opravitelné, přičemž znalec současně navrhl podle jeho názoru nejvhodnější postup při provedení opravy a vyčíslil předpokládané náklady s tím spojené (za tímto účelem si přibral konzultanta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, se specializací na oceňování motorových vozidel, strojů a zařízení, zemědělské a manipulační techniky), a to u brány na parkoviště na částku 14 767 Kč bez DPH (viz tabulka na č.l. 128 spisu), u brány do areálu pak na částku 17 676 Kč (viz tabulka na č. l. 128 verte spisu). Po zohlednění některých připomínek vznesených ze strany žalobkyně pak v rámci svého výslechu u jednání soudu doplnil, že do předpokládané výše nákladů opravy brány na parkoviště je třeba zahrnout rovněž cenu ocelového lana, jímž byla brána vyztužena, která činí přibližně 1 000 Kč. Pokud by bylo instalováno ještě další příčné lano, náklady by se tím zvýšily o dalších 1 000 Kč. Dále je třeba uvažovat s cenou zinkového nátěru, který by bylo vhodné použít k opravě svarů, jedno balení stojí 450 Kč. Pokud by mělo dojít i k opravě svarů nenosných vzpěr, které nejsou provedeny v souladu s příslušnou normou ČSN (s touto opravou nebylo v písemném vyhotovení posudku počítáno), zvýšil by se rozsah práce u brány na parkoviště o 15 hodin (to by znamenalo zvýšení nákladů na opravu o 12 000 Kč), u brány do areálu pak o dvacet hodin (navýšení nákladů opravy by v takovém případě odpovídalo 16 000 Kč). Výměna každého z vozíků u brány na parkoviště by obnášela dodatečné náklady ve výši 3 500 Kč. Veškeré uvedené částky jsou bez DPH. I za předpokladu, že by byla provedena oprava obou bran způsobem navrženým znalcem, bylo by nutné do budoucna počítat nejen s pravidelnými kontrolami a dotahováním lanové výztuhy u brány na parkoviště, ale rovněž s nutností obnovování zinkového nátěru na opravovaných svarech. Znalec konstatoval, že při místním šetření byly všechny prvky na branách pohyblivé a promazané a brány vypadaly tak, že prochází pravidelnou údržbou žalobkyně. Mazadla nebyla zcela čistá, takže jistě nebyla nanesena bezprostředně před místním šetřením. Stav trhlin i míra koroze na obou branách pak odpovídaly tomu, že k servisu provedenému zhotovitelem (žalovanou) rozhodně nedošlo nejméně patnáct měsíců. Závěry FEM analýzy předložené žalobkyní znalec určitým způsobem zpochybnil, když upozornil na nesoulad mezi výsledky výpočtu provedeného autorem analýzy a skutečností způsobený ignorováním koncentrace napětí v rozích rámů bran. Zároveň ovšem s autorem analýzy souhlasil v tom, že pokud by došlo k nahrazení původní konstrukce bran za konstrukci se šikmými výztuhami, nepochybně by se tím snížilo napětí i průhybu bran. Toto však podle jeho názoru lze zajistit i jím (znalcem) navrženým způsobem opravy, který je popsán výše.

27. Soud hodnotil jednotlivé v řízení provedené důkazy v souladu s § 132 o. s. ř. podle své úvahy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Přitom jako zcela stěžejní důkaz pro závěr o skutkovém stavu věci hodnotil znalecký posudek [anonymizováno] [celé jméno znalce]. Přístup znalce k vymezenému znaleckému úkolu byl naprosto příkladný, ať již jde o aktivitu a vystupování znalce při úvodním místním šetření v areálu žalobkyně, následné vyhotovení písemného znění posudku, při kterém znalec opakovaně neváhal některé nejasnosti telefonicky konzultovat se soudcem, nebo doplňující výslech znalce při jednání soudu. Jakkoliv účastnice s některými body znaleckého posudku nesouhlasily, soud je toho názoru, že znalec svůj znalecký úkol splnil řádně, ve svém posudku dospěl k jasným závěrům, které logickým a přesvědčivým způsobem zdůvodnil, a pokud snad písemné znění posudku v některých ohledech nebylo zcela jasné a úplné, znalec veškeré potřebné informace upřesnil a doplnil v rámci své výpovědi při jednání soudu. Z jeho závěrů proto soud při hodnocení skutkového stavu věci prakticky bez výjimky vycházel.

28. Na podkladě skutečností, které mezi účastnicemi nebyly sporné, jakož i na podkladě hodnocení v řízení provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně si u žalované objednala v červenci 2018 zhotovení a montáž dvou posuvných bran o rozměrech 7 000 mm x 2 000 mm, respektive 10 200 mm x 2 000 mm, přičemž první z uvedených bran měla být instalována ve vjezdu na parkoviště u areálu žalobkyně, druhá z bran pak měla fungovat jako brána do samotného areálu. Vedle těchto bran pak byla objednána rovněž branka a sloupky o rozměrech 2 500 mm x 2 150 mm a křídlová brána včetně sloupků a sloupků na parkoviště. Sjednaná cena za zhotovení a montáž uvedených bran činila po zohlednění žalovanou provedených víceprací a méněprací 481 300 Kč. Žalobkyně uhradila žalované zálohu na úhradu uvedené ceny ve výši 300 000 Kč. Obě smluvní strany počítaly s tím, že k dodaným branám bude ze strany žalované poskytnuta dvouletá záruka za jakost. Bránu na parkoviště a bránu do areálu žalobkyně začala využívat v průběhu prosince 2018 poté, kdy zprovoznila řízení bran ze svého systému. Obě brány však již v okamžiku jejich zprovoznění vykazovaly vady, které následně žalobkyni působily problémy při jejich otevírání a zavírání. Brána na parkoviště byla žalovanou z hlediska konstrukce navržena vhodným způsobem pro původně uvažované rozměry 7 000 mm x 2 000 mm. Oproti původní objednávce však následně došlo k dodatečnému prodloužení brány na 7 600 mm, přičemž žalovanou zvolené konstrukční řešení pro takto dlouhou bránu již vyhovující nebylo. Při provozu brány proto docházelo k přetěžování její konstrukce, což jednatel žalobkyně poprvé reklamoval u žalované e-mailem z 18. 2. 2019, přičemž požadoval opravu brány. Zmíněná vada byla následně odstraněna tak, že sama žalobkyně bránu vyztužila pomocí ocelového lana. Žalovaná s tímto řešením následně souhlasila a jak sama uvedla, považovala jej za dostatečné a finální. Na bráně na parkoviště byly současně žalovanou vadně provedeny některé svary. Problém představoval nejen fakt, že svary byly provedeny v rozporu s postupem upraveným příslušnou normou ČSN, ale rovněž to, že nedošlo k jejich náležitému zabroušení. I tato vada byla u žalované reklamována e-mailem z 18. 2. 2019 s tím, že opět byla požadována oprava věci. Žalovaná provedla opravu reklamovaných svarů, nicméně tato byla naprosto nedostatečná, opět byla provedena nevhodným postupem a situaci ještě zhoršila. V důsledku vadně provedených svarů se na bráně začaly objevovat trhliny, které intenzivně korodovaly a značně snižovaly životnost brány. Při provozu brány navíc došlo k poškození ložisek u obou vozíků brány, přičemž přinejmenším u jednoho vozíku bylo příčinou jeho poškození přidření o nevybroušený svar nebo nějakou jinou deformaci na bráně. U brány do areálu zvolila žalovaná nevhodné konstrukční řešení, neboť dostatečně nevyztužila rohy rámů brány. V důsledku toho u této brány od počátku jejího provozu docházelo k jejímu přetěžování a následnému vzniku trhlin ve svarech, které byly způsobeny dílem nevhodně zvolenou konstrukcí brány, dílem i proto, že tyto svary byly rovněž zhotoveny nevhodným postupem, stejně jako u brány na parkoviště. Žalovaná navíc u brány provedla špatné počáteční seřízení její polohy, ložisek a vodicích rolen, brána proto byla vyosená a při provozu docházelo k jejímu zasekávání, které bylo způsobeno odpružením brány při jejím otevření a následným přetížením pohonu. Problémy s funkčností brány byly žalobkyní u žalované poprvé reklamovány e-mailem z 18. 2. 2019, kdy žalobkyně požadovala opravu brány, následně se tak dělo opakovaně zejména prostřednictvím e-mailů jednatele žalobkyně. Ačkoliv i u brány do areálu žalovaná prováděla určité opravy poškozených svarů, tyto nevedly a ani nemohly vést k nápravě nežádoucího stavu s ohledem na to, že primární příčinou trhlin ve svarech byla u brány do areálu její nevhodně zvolená konstrukce. Tento problém, na rozdíl od brány na parkoviště, nemohla vyřešit ani dodatečná instalace ocelového lana provedená žalovanou. Žalobkyně, aby bylo možné bránu alespoň nějakým způsobem používat, odstranila z brány koncové dorazy, díky čemuž sice nedocházelo k odpružení brány po jejím sjetí z dorazu a k jejímu zasekávání, nicméně došlo k poškození kladky brány, na které ležela v důsledku odstranění dorazů příliš velká hmotnost. Shora uvedené vady na obou branách by bylo možné odstranit a brány opravit tak, aby byly plně funkční. V úvahu by přitom připadalo vícero možných řešení, jako ekonomicky nejméně náročné a zároveň, s přihlédnutím k okolnostem dané věci, jako nejvhodnější se však jeví řešení, kdy by u brány na parkoviště byla provedena oprava vadných svarů jejich dobroušením a opětovným svařením konstrukce v místech, kde vznikly ve svarech trhliny, a to tak, aby svary na nenosných konstrukcích odpovídaly příslušné normě ČSN a svary na nosných konstrukcích rámů navíc byly vybroušeny na rádius min. R3, lépe však R6. Při takové opravě by zároveň bylo třeba nové svary opatřit protikorozním zinkovým nátěrem a tento do budoucna kontrolovat v pravidelných půlročních intervalech, případně opakovat. Stejně tak by bylo třeba kontrolovat i ostatní svary po dobu dalších dvou let, jestli v nich nevznikají nové trhliny. Dále by bylo třeba bránu demontovat a vyměnit oba její vozíky. U brány do areálu by pak bylo nutné nejprve odstranit její nesouosost opětovným ustavením vozíků a vodicích rolen, tedy provést správné počáteční seřízení a ustavení brány. Dále by bylo třeba vybrousit a opravit svary s trhlinami, nenosné svary v souladu s příslušnou normou ČSN, svary nosných profilů navíc vybrousit tak, aby vznikly větší rádiusy, nejméně R6. Opravené svary by pak opět bylo nutné ošetřit protikorozním nástřikem a tento do budoucna pravidelně obnovovat. Navíc by bylo třeba zvýšit tuhost rohů nosných rámů, tedy provést vyztužení těchto rámů v rozích, a dále vyměnit konzoly s kladkou. Předpokládané náklady na opravu provedenou shora popsaným způsobem by u brány na parkoviště za předpokladu, kdy by byly měněny oba vozíky brány, byla by prováděna oprava svarů nenosných vzpěr, které nebyly provedeny dle normy ČSN, a bylo by uvažováno i s náklady na vyztužení brány dvěma ocelovými lany a na použití protikorozního nástřiku, činily 32 384 Kč bez DPH. Pokud jde o bránu do areálu, zde by předpokládané náklady na opravu brány za situace, kdy by byla prováděna shora naznačená oprava svarů a rovněž byl použit protikorozní zinkový nátěr, činila celkem 34 126 Kč bez DPH. Žalovaná vyúčtovala žalobkyni doplatek sjednané ceny díla ve výši 181 300 Kč fakturou splatnou k 20. 4. 2019. Tuto jí však žalobkyně vrátila jako neuhrazenou zpět. Dopisem z 28. 1. 2020 následně vyzvala žalovanou k dokončení a předání díla s upozorněním, že podle jejího názoru dílo doposud nebylo dokončeno a předáno, neboť má vady, a sdělila žalované, že pokud ve lhůtě do 13. 2. 2020 dílo nedokončí, žalobkyně odstoupí od smlouvy a bude požadovat vrácení zaplacené zálohy. Prostřednictvím dopisu z 23. 9. 2020 a posléze i předžalobní výzvy z 29. 10. 2020 žalobkyně sdělila žalované, že odstupuje od smlouvy, neboť dílo nebylo řádně dokončeno ani v dodatečně poskytnuté lhůtě, a vyzvala žalovanou k vrácení části zaplacené zálohy ve výši 262 600 Kč.

29. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o dílo uzavřené podle § 2586 odst. 1 o. z.

30. Podle § 2586 odst. 1 o. z. se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

31. Podle § 2610 odst. 1 o. z. vzniká právo na zaplacení ceny díla provedením díla.

32. Podle § 2604 o. z. je dílo provedeno, je-li dokončeno a předáno.

33. Podle § 2605 odst. 1 o. z. je dílo dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Objednatel převezme dokončené dílo s výhradami nebo bez výhrad.

34. Podle § 2001 o. z. lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

35. Podle § 2002 odst. 1 o. z. platí, že poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

36. Podle § 2615 odst. 1 o. z. platí, že dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě. Dle odstavce 2 cit. ustanovení pak o právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě. Objednatel však není oprávněn požadovat provedení náhradního díla, jestliže předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat zhotoviteli.

37. Podle § 2100 odst. 1 o. z. právo kupujícího z vadného plnění zakládá vada, kterou má věc při přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť se projeví až později. Právo kupujícího založí i později vzniklá vada, kterou prodávající způsobil porušením své povinnosti. Dle odstavce 2 cit. ustanovení předchozím odstavcem nejsou dotčeny povinnosti prodávajícího ze záruky za jakost.

38. Podle § 2106 odst. 1 o. z. platí, že je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupují právo a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, b) na odstranění vady opravou věci, c) na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo d) odstoupit od smlouvy. Podle § 2106 odst. 2 o. z. kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná. Neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo může od smlouvy odstoupit. Podle § 2106 odst. 3 o. z., nezvolí-li kupující své právo včas, má práva podle § 2107.

39. Žalobkyně se v posuzované věci původně domáhala vrácení části jí zaplacené zálohy na úhradu sjednané ceny díla s odůvodněním, že odstoupila od uzavřené smlouvy o dílo z důvodu nedokončení díla žalovanou ani v dodatečně poskytnuté lhůtě. Tuto argumentaci soud odmítl, přičemž v podrobnostech odkazuje na odstavec 5 tohoto odůvodnění, v němž je zmíněn i obsah procesního poučení, které bylo žalobkyni soudem poskytnuto a na které bylo ze strany žalobkyně reagováno přípisem soudu došlým dne 9. 6. 2021, jenž obsahoval upravená žalobní tvrzení žalobkyně. Dle závěrů konstantní judikatury takovouto reakci na procesní poučení soudu nelze považovat za změnu žaloby ve smyslu § 95 o. s. ř., neboť se jedná pouze o doplnění původních žalobních tvrzení v závislosti na právním názoru vyjádřeném soudem a jeho následném procesním poučení, přičemž žalobkyně i nadále opírala svůj nárok o totožný skutkový děj, pouze se jej dovolávala na základě odlišné právní argumentace (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 1310/2004). Proto soud nerozhodoval o (ne) připuštění změny žaloby.

40. Po provedené úpravě žaloby se žalobkyně svého nároku domáhala z titulu odpovědnosti žalované za vady díla, přičemž konkrétně uplatnila nárok na přiměřenou slevu z ceny díla ve smyslu § 2615 odst. 2 o. z. ve spojení s § 2106 odst. 2 o. z. Soud se tedy musel zabývat především tím, zda dílo skutečně vykazovalo vady, na které poukazovala žalobkyně, a jaký byl případně charakter těchto vad, tj. zda případnou existenci vady bylo možné posoudit jako podstatné či nepodstatné porušení smlouvy (§ 2002 odst. 1 o. z.). Velmi důležité pro posouzení věci bylo i to, zda tyto vady existovaly již v době přechodu nebezpečí škody na žalobkyni (tj. v době předání bran žalobkyni), neboť podle § 2100 odst. 1 o. z. případná práva žalobkyně z vadného plnění mohla založit pouze vada, která existovala již v době přechodu nebezpečí škody na žalobkyni, byť by se projevila až později. Je sice pravdou, že i pokud by některé vady vznikly až po předání bran žalobkyni, bylo by možné uvažovat o tom, že by měly být kryty zárukou za jakost, která byla žalobkyni zjevně ze strany žalované poskytnuta v trvání dvou let (toto potvrdili v průběhu řízení jednatelé obou účastnic), oba zmiňované právní režimy se však od sebe liší, proto bylo třeba zkoumat, který z nich se uplatní v řešené věci. Dále bylo třeba zhodnotit, zda žalobkyně všechny tvrzené vady díla řádně žalované vytkla a zda ve vztahu ke každé z těchto vad řádně uplatnila příslušný zákonný nárok. V neposlední řadě bylo samozřejmě klíčové případně posoudit i to, zda žalobkyní požadovanou slevu z ceny díla lze považovat za přiměřenou s ohledem na množství a charakter vad díla, jakož i na jiné okolnosti případu.

41. Samotná existence některých žalobkyní tvrzených vad díla byla prokázána znaleckým posudkem [anonymizováno] [celé jméno znalce]. Z něj vyplynulo, že vadné byly od samého počátku obě posuzované brány. Nejzásadnější vadou u obou bran byla zcela jistě jejich nevhodně zvolená konstrukce, která v podstatě předznamenala následné problémy s funkčností obou bran. Je pravdou, že podle znalce by žalovanou zvolené konstrukční řešení u brány na parkoviště při jejích původně zamýšlených rozměrech (7 000 mm x 2 000 mm) mohlo být za určitých okolností (správně vybroušené svary a seřízená brána) vyhovující. V daném případě však došlo k dodatečnému prodloužení brány, přičemž po tomto prodloužení již docházelo k přetěžování konstrukce brány, která na prodlouženou délku nebyla dostatečně vyztužena. Žalovaná s žalobkyní požadovaným prodloužením brány (přinejmenším konkludentně) souhlasila, čímž de facto došlo k dohodě o změně předmětu díla. Žalovaná tím, že provedla dodatečné úpravy brány, přijala odpovědnost za to, že brána bude plně funkční i po jejím dodatečném prodloužení. S tímto přitom evidentně byla srozuměna, neboť se své odpovědnosti nijak nezříkala ani poté, kdy u ní žalobkyně reklamovala vady související s bránou na parkoviště, naopak souhlasila s žalobkyní navrženým řešením formou vyztužení brány ocelovým lankem. Z ničeho navíc nevyplývá (a žalovaná to ani netvrdila), že by žalovaná žalobkyni upozornila na nevhodnost jejího požadavku na prodloužení brány. Přitom bylo na žalované jakožto zhotoviteli a profesionálovi v daném oboru, aby žalobkyni upozornila na to, že stávající konstrukce brány může být použita pouze pro bránu původně objednaných rozměrů. Z časového sledu jednotlivých událostí, z toho, že žalovaná se v rámci své procesní obrany proti podané žalobě ani náznakem nezmiňovala o tom, že by snad požadavek žalobkyně na dodatečné prodloužení brány od počátku považovala za nevhodný či dokonce nerealizovatelný, a především ze závěrů znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce] soud nabyl dojmu, že žalovaná si vůbec nebyla vědoma toho, že by v důsledku prodloužení brány mělo dojít k nějakým problémům při jejím provozu. Za těchto okolností nezbývá než uzavřít, že je odpovědná nejen za nevhodně zvolenou konstrukci brány do areálu, ale rovněž za tutéž vadu u brány na parkoviště. V obou případech se přitom z její strany jedná nepochybně o podstatné porušení smlouvy o dílo ve smyslu § 2002 odst. 1 o. z., neboť nemůže být sporu o tom, že žalobkyně by na dodání vadně zkonstruovaných a v důsledku toho nefunkčních bran nemohla mít zájem, pokud by existenci takových vad dopředu předvídala, čehož si žalovaná musela být vědoma.

42. Jakkoliv je nevhodně zvolená konstrukce bran v komunikaci jednatelů obou účastnic výslovně zmiňována až s určitým časovým odstupem od napojení bran do systému žalobkyně, které soud považuje za okamžik převzetí díla žalobkyní, žalobkyně zjevně reklamovala problémy s funkčností obou bran způsobené právě zmíněnou nevhodně zvolenou konstrukcí mnohem dříve, a to u brány na parkoviště prakticky ihned po jejím zprovoznění e-mailem z 19. 12. 2018, u brány do areálu pak e-mailem z 18. 2. 2019, v němž bylo poukazováno na trhliny ve svarech vzniklé nejen v důsledku jejich nekvalitního provedení, ale rovněž v důsledku rozkmitávání bran. Objednatel přitom podle názoru soudu není povinen v rámci oznámení vady díla zhotoviteli přesně určit příčinu vzniku vady, zcela postačí, pokud popíše, jak se vada při používání věci (díla) projevuje. Přesně to přitom žalobkyně učinila, a to evidentně bez zbytečného odkladu poté, kdy se vady při fungování obou bran projevily. Shora uvedené vady obou bran tedy podle názoru soudu byly žalované vytknuty řádně a včas.

43. U obou bran byl proveden pokus o odstranění shora uvedených vad vyztužením bran pomocí ocelového lanka. Toto řešení znalec označil jako přijatelné pouze u brány na parkoviště, která také, alespoň dle toho, co bylo zjištěno v průběhu místního šetření, po tomto vyztužení fungovala víceméně bezproblémově. Naopak brána do areálu se zasekávala i po provedení jejího vyztužení, které dle znalce nemohlo k odstranění problémů stačit. Znalec označil za nejvhodnější postup k odstranění vady vyztužení rohů rámů brány krátkými vzpěrami za současného náležitého zabroušení svarů na bráně do co největších rádiusů. Byť připustil, že by se nabízela i možnost celou bránu kompletně překonstruovat, takové řešení s ohledem na negativní zásah do korozivzdornosti brány nedoporučil. Jakkoliv žalobkyně upřednostňovala kompletní překonstruování brány a při výpočtu výše požadované slevy z ceny díla vycházela z nákladů na odstranění vady tímto způsobem, soud neshledal důvod, proč by nemělo být použito méně finančně nákladné řešení navržené znalcem, a to tím spíše, pokud toto řešení znalec označil za vhodnější. Proto soud při úvahách o výši slevy z ceny díla vycházel mimo jiné z předpokládaných nákladů spojených se znalcem navrhovaným vyztužením konstrukce brány do areálu. Současně vzal v potaz náklady na již provedenou výztuhu ocelovým lankem na bráně na parkoviště.

44. Další vadou, která se dle znalce vyskytovala na obou branách od samého počátku a jejíž charakter byl takového rázu, že existence vady musela bez dalšího představovat podstatné porušení smlouvy o dílo, neboť si lze jen stěží představit, že by žalobkyně existenci takové vady na předmětu díla byla ochotna akceptovat, byly nekvalitně provedené svary. Zde se sluší podotknout, že podle znalce značná část svarů na obou branách nevyhovovala příslušné normě ČSN, kterou se řídí obvyklý technologický postup při svařování (znalec doslova konstatoval, že„ každá osoba, která má svářečský průkaz, se v rámci vzdělávání učí při práci postupovat dle uvedených norem“). Mnohé svary však nebyly zhotoveny ani v souladu s technologickým postupem, který si dopředu stanovila sama žalovaná. Jakožto nejvýznamnější problém z hlediska kvality svarů znalec označil jejich nadvaření (respektive nedostatečné zabroušení), které v inkriminovaných místech ještě zvyšovalo již tak nadměrně vysokou koncentraci napětí. I vadné svary žalobkyně bezodkladně poté, kdy se v místech svařovaných spojů počaly objevovat první trhliny, řádně reklamovala u žalované, a to opět e-mailem z 18. 2. 2019. Ačkoliv se žalovaná opakovaně pokoušela vadné svary opravit, nepodařilo se jí to, a vlastně se jí to ani podařit nemohlo, dílem vinou nesprávného postupu při svařování, dílem proto, že u brány do areálu byla primární příčinou vzniku trhlin ve svarech nevhodně zvolená konstrukce brány způsobující přetížení brány, které by i při správném zhotovení svarů vedlo k jejich následnému praskání. Ani žalovanou provedené opravy svarů tedy situaci nezlepšily, znalec dokonce konstatoval, že ji spíše zhoršily. V místech, kde ve svarech vznikly trhliny, se objevovala koroze, příčinou jejího vzniku bylo jednak nedodržení správného technologického postupu při svařování, jednak absence pravidelného servisu, konkrétně neopakování protikorozního nátěru. V případě řádného neopravení svarů by dle znalce do budoucna hrozilo, že se trhliny budou zvětšovat, což by nepochybně vedlo ke značnému snížení životnosti bran.

45. Z výše uvedeného je zjevné, že ačkoliv se o to žalovaná opakovaně snažila, vadu díla spočívající v praskajících svarech neodstranila. Podle znalce by k odstranění vady bylo třeba, aby byly poškozené svary znovu vybroušeny a opraveny, a to tak, že nenosné svary budou provedeny v souladu s příslušnou normou ČSN, svary nosných profilů navíc musí být vybroušeny tak, aby vznikly co největší rádiusy. Opravené svary bude nutné ošetřit protikorozním nátěrem a tento v budoucnu pravidelně opakovat. U brány do areálu mohou tyto opravy splnit svůj účel pouze za předpokladu, že nejdříve dojde k vyztužení její konstrukce. Znalec ve spolupráci s konzultantem vyčíslil předpokládané náklady spojené s navrženým způsobem opravy svarů, přičemž i tyto náklady soud zohlednil v rámci stanovení výše přiměřené slevy z ceny díla. Ačkoliv byla jednou z příčin vzniku koroze v trhlinách vadných svarů i absence pravidelného servisu bran, kterou by z obecného hlediska bylo třeba přičítat na vrub žalobkyni, soud k této skutečnosti nakonec při svých úvahách nepřihlížel, neboť v průběhu řízení se nepodařilo postavit najisto, zda byla žalobkyně žalovanou při převzetí bran poučena o tom, jak často a především jakým způsobem má být servis bran prováděn. Žalobkyně tvrdila, že od žalované nikdy neobdržela žádný návod k použití ani návod k údržbě. Žalovaná sice toto tvrzení sporovala, neoznačila však jakýkoliv důkaz k prokázání toho, že zmíněné dokumenty byly žalobkyni skutečně poskytnuty, případně že žalovaná poskytla žalobkyni náležité poučení o tom, jak má údržbu bran provádět. Důkazní břemeno v tomto ohledu přitom nepochybně tížilo žalovanou. Za daných okolností dospěl soud k závěru, že není namístě žalované přičítat ani částečnou odpovědnost za vznik vady díla spočívající v povrchové korozi trhlin ve svarech.

46. Znalec shledal při místním šetření v areálu žalobkyně na předmětu díla ještě jednu vadu, která z pohledu soudu představovala podstatné porušení smlouvy o dílo ze strany žalované, a to nesprávné počáteční seřízení brány do areálu, v jehož důsledku došlo k vyosení brány a k jejímu kontaktu s koncovými sloupky při otevírání a zavírání, jenž často vedl k rozkmitání brány a k jejímu následnému zablokování. Existence této vady si nejspíše nebyla vědoma ani jedna ze stran sporu (či lépe řečeno, zablokování brány nebylo ani jednou z nich dáváno do souvislosti s nesprávným počátečním seřízením brány), nicméně projevy vady, tedy špatnou funkci brány do areálu a její zablokování při provozu, žalobkyně u žalované opakovaně reklamovala, poprvé e-mailem z 10. 4. 2019. I tuto vadu lze tedy považovat za řádně oznámenou žalované, ta však vadu zjevně nebyla schopna odstranit, o čemž bylo možné se přesvědčit v průběhu místního šetření, kdy poté, co byly na bráně instalovány koncové dorazy, došlo k jejímu opakovanému zablokování v určité poloze. Koncové dorazy ostatně na bráně hrály ve vztahu k jejímu zasekávání zjevně klíčovou roli, neboť pokud na bráně instalovány nebyly, k jejímu zasekávání nedocházelo. To byl také důvod, proč žalobkyně oba dorazy z brány víceméně trvale odstranila. Jakkoliv tento krok podle znalce vedl k nadměrnému zatížení kladky brány a jejímu následnému poškození, z pohledu soudu se žalobkyni nelze divit, že k němu přistoupila, neboť je logické, že nezbytně potřebovala, aby brána umístěná v hlavním vjezdu do jejího výrobního závodu byla funkční, což žalovaná ani při opakovaných návštěvách a opravách brány nebyla schopna zajistit. To také soud zohlednil při rozhodování o přiznání slevy z ceny díla, při kterém přihlížel i k nákladům na výměnu poškozené kladky, jakkoliv toto poškození, jak již bylo řečeno, vzniklo právě důsledkem vyjmutí koncových dorazů brány. Jinak samozřejmě uvažoval též s náklady na odstranění vady uvedené v tomto odstavci, tedy s náklady na znovuustavení brány tak, jak tyto znalec vyčíslil v písemném vyhotovení posudku.

47. Doposud se soud v tomto odůvodnění věnoval výlučně vadám díla, jejichž existenci potvrdil zadaný znalecký posudek. Na tomto místě se však sluší podotknout, že zdaleka ne všechny jí tvrzené vady se žalobkyni podařilo prokázat. Znalec například jednoznačně vyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná u obou bran zvolila nevhodné pohony a převodovky, když konstatoval, že žalovaná tyto komponenty vybrala správně a že pokud docházelo k problémům ve funkci obou bran, jejich původ rozhodně nebyl ani v pohonu, ani v převodovce. Rovněž nebylo prokázáno, že by byly špatně osazeny vodicí rolny a ložiska u brány na parkoviště. Špatné seřízení těchto součástek znalec shledal pouze u brány do areálu, k odstranění uvedené vady by však podle jeho názoru postačilo vhodné posunutí vodicích rolen, respektive lepší ustavení vozíků, přičemž soud vycházel z toho, že k těmto úkonům by tak jako tak muselo dojít v rámci znovuustavení brány zmíněného v předcházejícím odstavci, proto se zvlášť seřízením rolen a vozíků, případně s tím souvisejícími náklady, nezabýval. Žalobkyně rovněž namítala, že jí při předání bran nebyla předána výchozí revize k elektrickému zařízení. Soud v této souvislosti neopomenul, že podle § 2099 odst. 1 věty třetí o. z. se za vadu věci považuje i vada v dokladech nutných pro užívání věci a že by tedy skutečně vadou díla mohlo být i nedodání dokumentu, bez něhož by žalobkyně nebyla oprávněna obě posuvné brány používat. Otázku toho, kdo je povinen zajistit revizi k příslušnému elektrickému zařízení, řeší zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce v účinném znění, a to konkrétně v ustanovení § 6c odst. 1 písm. a), podle něhož je podnikajícím právnickým osobám uložena povinnost zajistit při uvádění do provozu a při provozování vyhrazených technických zařízení (jimiž se podle § 6b odst. 1 věty druhé cit. zákona rozumí mimo jiné i technická zařízení elektrická) bezpečnostní opatření a provedení prohlídek, revizí a zkoušek ve stanovených případech. Z toho vyplývá, že bylo věcí žalobkyně jakožto podnikající právnické osoby, aby si k oběma posuvným branám zajistila potřebnou revizi, a žalovaná nijak neporušila své povinnosti, pokud k branám výchozí revizi nezajistila po své linii, neboť zákon jí žádnou takovou povinnost neukládá a mezi účastnicemi neexistovalo ani žádné smluvní ujednání, které by tuto povinnost založilo. Nepředání výchozí revize tudíž nelze považovat za vadu díla.

48. Jak již soud uvedl shora, podle jeho názoru žalobkyně veškeré vady, jejichž existence byla v řízení prokázána, žalované řádně a bezodkladně po jejich zjištění oznámila, přičemž se ve všech případech jednalo o vady, které byly na díle přítomny již od samého počátku, tedy i v okamžiku přechodu nebezpečí škody na žalobkyni (tj. v okamžiku převzetí a zprovoznění obou bran). Bylo třeba vyřešit otázku, zda žalobkyně také u žalované řádně uplatnila některé právo, které jí pro případ vzniku odpovědnosti žalované za vady díla poskytuje zákon. Jak jednoznačně vyplývá z předložené e-mailové komunikace jednatelů účastnic, v jejímž rámci byly jednotlivé vady reklamovány, žalobkyně ve vztahu ke všem reklamovaným vadám v prvé fázi uplatnila právo na odstranění vady opravou věci, tedy nárok vyplývající z § 2106 odst. 1 písm. b) o. z., a to vždy ihned spolu s oznámením příslušné vady, tj. nepochybně v časovém úseku vymezeném v § 2106 odst. 2 větě prvé o. z. Jakkoliv se žalovaná ve všech případech skutečně snažila brány opravit a vady díla tak požadovaným způsobem odstranit, z výsledků provedeného dokazování vyplynulo, že se jí to nepodařilo nejen v přiměřené lhůtě po oznámení vady, nýbrž vůbec. Na věc tak dopadá právní úprava obsažená v § 2106 odst. 2 větě třetí o. z., podle níž v případě, že prodávající (v daném případě zhotovitel) neodstraní vady v přiměřené lhůtě, může kupující (objednatel) požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny (ceny díla), nebo může od smlouvy odstoupit. Právě nárok na přiměřenou slevu z ceny díla přitom v průběhu tohoto řízení žalobkyně vůči žalované uplatnila.

49. Žalovaná v této souvislosti namítala opožděné uplatnění práva na slevu z ceny díla s tím, že žalobkyně nikdy dříve takový požadavek vůči ní nevznesla, a pokud tak učinila až prostřednictvím doplnění žaloby v této věci, stalo se tak dokonce až po uplynutí záruční doby, tedy podle žalované zjevně opožděně. Tento argument ovšem nelze akceptovat, a to s ohledem na dikci ustanovení § 2106 odst. 2 věty třetí o. z., respektive § 2107 o. z. Žalovaná totiž, jak již bylo řečeno, neodstranila reklamované vady díla v přiměřené lhůtě, což znamená, že žalobkyně po ní podle § 2106 odst. 2 věty třetí o. z. může požadovat přiměřenou slevu z ceny díla. Zákon přitom uplatnění tohoto„ sekundárního“ práva nespojuje s žádnou konkrétní lhůtou. Uplatnění zmíněného práva tak omezuje pouze obecná tříletá promlčecí lhůta, která však v daném případě byla zachována. Navíc je třeba dodat, že i kdyby žalobkyně své právo vzniklé z podstatného porušení smlouvy o dílo žalovanou uplatnila vůči žalované opožděně, stále by jí zůstávala práva jako při nepodstatném porušení smlouvy (§ 2106 odst. 3 o. z.), tedy mimo jiné právě i právo na slevu z ceny díla (§ 2107 odst. 1 o. z.).

50. Platná právní úprava nijak blíže nespecifikuje, co se rozumí přiměřenou slevou z ceny díla. Zákon pouze stanoví, že za splnění určitých předpokladů vzniká oprávněné osobě nárok na přiměřenou slevu z ceny díla, aniž by podrobněji rozvedl kritéria, jimiž se má výše slevy řídit (viz § 2106 odst. 1 písm. c), § 2106 odst. 2 věta třetí, respektive § 2107 odst. 1 o. z.). Uspokojivé řešení této otázky prozatím absentuje i v judikatuře vyšších soudů vztahující se k o. z. Soudu tedy nezbylo, než vycházet z judikatury starší, vztahující se ještě k zákonu č. 40/1964 Sb., občanskému zákoníku účinnému do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). Je třeba zdůraznit, že před nabytím účinnosti o. z. (tj. před 1. 1. 2014) zde existovala dvoukolejnost v právní úpravě smlouvy o dílo. Ta byla totiž upravena jak v obč. zák. (§ 631 a násl.), tak i v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“), konkrétně v jeho § 536 a násl. V režimu obč. zák. (shodně jako nyní v režimu o. z.) nebyla na rozdíl od obch. zák. stanovena přesná kritéria pro určení výše slevy z ceny díla. Všechna ustanovení, která se nějakým způsobem slevy z ceny dotýkala, tj. § 507 odst. 1 (obecná úprava), § 597 odst. 1 (kupní smlouva, resp. smlouva o dílo) a § 622 odst. 1 (prodej zboží v obchodě), hovořila stejně jako o. z. toliko o právu na slevu„ přiměřenou“. Hodnotící kritéria, z nichž mělo být při stanovení výše přiměřené slevy z ceny díla vycházeno, tak byla rozvedena pouze v judikatuře vztahující se k obč. zák. Přitom byl obecně přijímán závěr, že pro určení výše slevy přiznávané z titulu odpovědnosti za vady zákon nestanovil žádné obecné pravidlo a že tudíž bylo přenecháno soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Rozsah snížení ceny však měl být vždy posouzen s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu. Výše slevy pak závisela především na povaze a rozsahu vad vzhledem k ceně, dále na snížení funkčních vlastností věci a její estetické hodnoty, na další upotřebitelnosti, ceně nutných oprav, apod. Jinak řečeno, výše slevy neměla vyjadřovat jen snížení směnné hodnoty věci, a při jejím určení bylo třeba přihlédnout k tomu, jak se vytčená vada projevila při užívání věci, zda a jak toto užívání komplikovala či omezovala, a zda snižovala životnost věci (viz např. rozhodnutí NS 33 Cdo 1878/2010, 32 Odo 956/2002, 33 Odo 557/2004 nebo 33 Cdo 69/2013).

51. Obch. zák. na rozdíl od obč. zák. poskytoval konkrétní vodítko pro stanovení výše přiměřené slevy z ceny díla, když podle § 439 odst. 1 obch. zák. měl nárok na slevu z kupní ceny odpovídat rozdílu mezi hodnotou, kterou by mělo zboží bez vad, a hodnotou, kterou mělo zboží dodané s vadami, přičemž pro určení hodnot měla být rozhodující doba, v níž se mělo uskutečnit řádné plnění. Vzhledem k tomu, že o. z. citovaný § 439 odst. 1 obch. zák., na rozdíl od mnohých dalších ustanovení týkajících se smlouvy o dílo, nepřevzal, je třeba i v současnosti nadále vycházet z dřívější judikatury vztahující se k obč. zák. Soud proto při stanovení výše přiměřené slevy v souladu s judikatorními závěry popsanými v předchozím odstavci postupoval níže uvedeným způsobem.

52. Vzhledem k tomu, že žalované se ani přes veškerou snahu nepodařilo odstranit některé podstatné vady na obou branách, které zásadním způsobem omezovaly žalobkyni v jejich řádném užívání, vycházel soud při stanovení výše přiměřené slevy v prvé řadě z předpokládaných nákladů na opravu vad díla tak, jak tyto ve spolupráci s konzultantem ve svém posudku vyčíslil [anonymizováno] [celé jméno znalce]. Ten v písemném znění posudku odhadl náklady na opravu brány na parkoviště na částku 14 767 Kč bez DPH, přičemž do těchto nákladů zahrnul náklady spojené s vybroušením a opětovným vyvařením špatných svarů, demontáží a opětovným ustavením brány, použitím jeřábu a výměnou jednoho vozíku brány (viz tabulka na č.l. 128 spisu). Následně však v rámci své doplňující výpovědi při jednání soudu své závěry korigoval v tom směru, že by do předpokládaných nákladů na opravu brány měla být dále zahrnuta cena ocelového lana, které bylo na bránu instalováno žalobkyní a jehož prostřednictvím došlo k vyztužení brány, bez něhož by brána nebyla funkční. Cena tohoto lana přitom dle znalce činí přibližně 1 000 Kč. Znalec dále konstatoval, že optimálnějším řešením by bylo instalovat na bráně ještě druhé ocelové lano do kříže, neboť by potom docházelo k menšímu namáhání svarů při otevírání brány. Soud proto uzavřel, že je namístě do předpokládaných nákladů opravy brány na parkoviště zahrnout i cenu tohoto druhého lana, tj. dalších 1 000 Kč. Velmi zásadní otázkou bylo, zda by měly být zohledněny i předpokládané náklady na opravu svarů nenosných vzpěr, které nejsou provedeny v souladu s příslušnou normou ČSN. Jakkoliv se znalec přímo nevyjádřil k tomu, zda by brána mohla být funkční i bez této opravy, soud vycházel z jeho sdělení, podle něhož normy ČSN upravují obvyklou kvalitu práce jakékoliv osoby disponující svářečským průkazem. Pokud si tedy žalobkyně objednala u žalované zhotovení posuvných bran, mohla oprávněně očekávat, že žalovaná bude při realizaci díla postupovat v souladu se zmíněnými normami, a to tím spíše, pokud se k dodržování norem ČSN hlásí ve svém technologickém postupu. I pokud by tedy provedení některých svarů v rozporu s normou ČSN samo o sobě nepůsobilo žádné problémy s fungováním brány, jednoznačně se jedná o vadu díla, která by měla být odstraněna, a náklady na opravu těchto svarů ve výši 12 000 Kč musel soud zohlednit při rozhodování o výši přiměřené slevy z ceny díla. Celkové předpokládané náklady na opravu brány na parkoviště byly dále v závislosti na doplňujícím výslechu znalce navýšeny ještě o částku 450 Kč představující cenu jednoho balení zinkového nátěru, a to proto, že použití tohoto nátěru bylo dle znalce pro správně provedenou opravu vadných svarů nutné a rovněž do budoucna bude třeba svary tímto nátěrem opakovaně ošetřovat. V neposlední řadě pak soud zohlednil ještě cenu za pořízení druhého vozíku ve výši 3 167 Kč, neboť znalec uvedl, že k poškození vozíků brány na parkoviště nedošlo v důsledku přítomnosti posypového materiálu v C profilu brány, jak tvrdila žalovaná, nýbrž přidřením vozíku o nevybroušený svar nebo nějakou jinou deformaci na bráně. Jakkoliv by podle znalce brána se stávajícími vozíky nejspíše ještě nějakou dobu byla funkční, znalec konstatoval, že v brzké době jednoznačně bude třeba vozíky vyměnit, proto by náklady na jejich výměnu z pohledu soudu rovněž měly být zahrnuty mezi předpokládané náklady na opravu brány. Po zohlednění shora popsaných dodatečných položek činí předpokládaná výše nákladů na opravu brány na parkoviště celkem 32 384 Kč. Tuto částku bylo třeba navýšit ještě o 21% DPH, kterou by žalobkyně v případě provedení opravy byla nucena uhradit (znalec uvedl, že ve svém posudku kalkuloval s částkami bez DPH). Po zohlednění uvedené sazby daně pak soud uzavřel, že předpokládané náklady na opravu brány na parkoviště způsobem navrženým znalcem by činily celkem 39 185 Kč.

53. U brány do areálu znalec v písemném vyhotovení posudku zohlednil v rámci cenové kalkulace opravy brány (tabulka na č.l. 128 verte spisu) náklady spojené se znovuustavením brány, vybroušením a opětovným vyvařením špatných svarů, navařením výztuh do rohů a vybroušením na daný rádius, cenu materiálu na výztuhy včetně zinkování a rovněž i cenu nové konzoly s kladkou. V prvé fázi dospěl k částce 17 676 Kč. Sluší se podotknout, že soud je ve shodě se znalcem toho názoru, že by náklady na opravu brány do areálu měly zahrnovat i pořizovací cenu nové konzoly s kladkou, byť je pravdou, že k jejímu poškození došlo primárně v důsledku odstranění obou koncových dorazů žalobkyní. Na stranu druhou, žalovaná evidentně dlouhodobě nebyla schopna uvést bránu do stavu, kdy by nehrozilo její zasekávání, což žalobkyně s ohledem na to, že se jedná o bránu umístěnou v hlavním vjezdu do areálu jejího výrobního závodu, logicky nutně potřebovala. Z pohledu soudu proto žalobkyni nelze vyčítat, pokud se snažila bezproblémový provoz brány po neúspěšných reklamacích vad u žalované zajistit vyjmutím dorazů, které sice nevyřešilo nejzásadnější vady brány, ale umožnilo žalobkyni tuto alespoň v omezeném režimu používat. Uvedené platí tím spíše, že z ničeho nevyplývá, že by žalovaná upozorňovala žalobkyni na riziko poškození některých komponentů brány v případě odstranění koncových dorazů. Právě z těchto důvodů soud zohlednil i náklady na pořízení nové konzoly s kladkou, jejíž výměnu znalec označil za nutnou. Předpokládané náklady na opravu brány do areálu byly dále s ohledem na obsah doplňující výpovědi znalce navýšeny o částku 450 Kč jakožto cenu jednoho balení zinkového nátěru, jehož použití bylo nezbytně nutné k opravě vadných svarů i budoucí údržbě brány, a o částku 16 000 Kč představující náklady na opravu svarů nenosných vzpěr, které nebyly provedeny v souladu s normou ČSN. Celkem tedy znalec odhadl náklady na opravu brány do areálu na částku 34 126 Kč, po zohlednění 21% DPH tyto předpokládané náklady činí 41 292 Kč.

54. Vedle předpokládaných nákladů na opravu obou bran soud při svém rozhodování zohlednil i některé další aspekty věci. Prvním z nich byla skutečnost, že až do druhé poloviny loňského roku, kdy byla třetím subjektem provedena oprava obou posuvných bran dle představ žalobkyně, byl v důsledku opakujících se problémů při otevírání brány do areálu žalobkyně dlouhodobě (po dobu téměř tří let) narušen řádný chod jejího závodu. Jak se soud měl možnost přesvědčit při šetření na místě samém, předmětnou branou do areálu žalobkyně vjíždí vozidla dálkové přepravy, která přiváží materiál a naopak odváží hotové výrobky. Je nasnadě, že jedním z předpokladů řádného a plynulého provozu výrobního závodu žalobkyně je mimo jiné to, aby tato vozidla měla konstantně zajištěna bezproblémový vjezd do areálu. Taktomu ovšem z důvodu vad díla mnohokrát nebylo. Určité problémy s funkčností brány by jistě bylo možné tolerovat, pokud by žalovaná vady díla odstranila v přiměřené době poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzvána. To se však nestalo a žalobkyně musela snášet negativní důsledky žalovanou nekvalitně provedené práce po velmi dlouhou dobu, což by se podle názoru soudu mělo promítnout do výše slevy z ceny díla. A to ještě soud ponechal stranou situaci s bránou na parkoviště, u níž rovněž po určitou dobu docházelo k zasekávání, což znesnadňovalo situaci zaměstnancům žalobkyně, kteří mají na parkovišti po dobu trvání pracovní směny umístěna svá vozidla.

55. Jakkoliv bylo v řízení prokázáno, že zjištěné vady díla lze odstranit způsobem, který by měl zaručit, že nedojde k významnému snížení životnosti obou bran, nelze pominout ani další negativum plynoucí pro žalobkyni z nekvalitně provedeného díla. Tím je nutnost provádět do budoucna pravidelně údržbu a servis bran v mnohem širším rozsahu, než který by byl nezbytný v případě, že by obě brány byly žalovanou zhotoveny bezvadně. Znalec totiž konstatoval, že aby bylo řešení vad u brány na parkoviště v podobě jejího vyztužení ocelovými lany funkční, bude do budoucna nutné v pravidelných, přibližně ročních intervalech použitá lana dotahovat. Zároveň bude třeba pravidelně kontrolovat opravené svary a na tyto v případě potřeby aplikovat opakovaný protikorozní zinkový nátěr. Zmíněné úkony dozajista nelze považovat za běžný servis, jímž musí procházet jakákoliv posuvná brána. Navíc s nimi budou spojeny dodatečné časové i finanční náklady. I ty se soud pokusil odpovídajícím způsobem promítnout do rozhodnutí o výši přiměřené slevy z ceny díla.

56. V poměrech řešené věci konečně nelze ignorovat ani skutečnost, na kterou žalobkyně opakovaně v rámci své argumentace poukazovala, a to negativní zásah do estetické funkce brány na parkoviště způsobený dodatečnou instalací ocelových lan. Žalobkyně opakovaně akcentovala, že si objednala bránu bez lana a pokud byla brána jeho pomocí po určitou dobu vyztužena, žalobkyně vždy takové řešení považovala pouze za dočasné a rozhodně nemá zájem na tom, aby jakékoliv lano na bráně zůstalo i v budoucnu. Soud si je vědom toho, že ve výsledku pravděpodobně zmíněná ocelová lana nakonec na bráně reálně instalována nebudou, neboť žalobkyně dle svých slov nakonec přistoupila k opravě brány formou jejího kompletního překonstruování. Soud však veškeré své úvahy od počátku založil na tom, že výše přiměřené slevy z ceny díla by se měla odvíjet nikoliv od způsobu opravy, který nakonec žalobkyně zvolila, nýbrž od způsobu navrženého znalcem. Je třeba si uvědomit, že způsob, jakým byly nakonec obě řešené brány reálně opraveny, představuje v souhrnu mnohem nákladnější řešení, než by byla oprava navržená znalcem, a to i při zohlednění souvisejících aspektů, například i negativního zásahu do vzhledu brány v případě jejího vyztužení ocelovými lany. I z toho důvodu soud přihlížel i k zásahu do estetické hodnoty díla, s nímž by se nutně pojila oprava brány způsobem navrženým znalcem, byť k němu nakonec reálně nedošlo.

57. Každý ze tří shora popsaných aspektů případu, jejichž negativní dopad žalobkyně buďto již musela snášet, nebo by ho musela snášet v případě, že by byly vady bran odstraněny tak, jak navrhl znalec, odpovídá podle názoru soudu právu žalobkyně na slevu ve výši 5 % z ujednané ceny díla, tedy ve výši 24 065 Kč. V souhrnu tak žalobkyni v souvislosti s naznačenými omezeními vzniklo právo na slevu z ceny díla ve výši 72 195 Kč. K této částce soud přičetl ještě předpokládané náklady opravy bran znalcem navrženým způsobem ve výši 80 477 Kč a uzavřel, že přiměřená sleva, na kterou má žalobkyně z titulu odpovědnosti žalované za vady díla nárok, odpovídá částce 152 672 Kč. Vzhledem k tomu, že celková sjednaná cena díla činila 481 300 Kč, žalobkyni po odečtení přiznané slevy stíhala povinnost uhradit žalované z titulu ceny jí provedeného díla celkem 328 628 Kč. Z této částky doposud uhradila pouze zálohu ve výši 300 000 Kč. Aktuálně jí tedy zbývá doplatit ještě 28 628 Kč.

58. Jakkoliv soud v určité části posoudil žalobkyní tvrzený nárok na přiměřenou slevu z ceny díla jako oprávněný, jí podanou žalobu o zaplacení 198 350 Kč s příslušným zákonným úrokem z prodlení od 11. 11. 2020 do zaplacení musel v plném rozsahu zamítnout, neboť přiznanou slevu z ceny díla bylo nutné odečíst nikoliv z částky odpovídající zaplacené záloze ve výši 300 000 Kč (jak po úpravě žalobních tvrzení ve své podstatě učinila žalobkyně), nýbrž od celkové sjednané ceny díla, tj. od částky 481 300 Kč. Pokud jde o žalovanou uplatněný vzájemný návrh na doplacení zbývající části původně sjednané ceny díla ve výši 181 300 Kč, tomuto soud vyhověl právě jen co do částky 28 628 Kč, k jejímuž doplacení je žalobkyně povinna nad rámec již uhrazené zálohy. Žalované přitom přiznal rovněž právo na zaplacení požadovaného zákonného úroku z prodlení z uvedené částky od 21. 4. 2019 do zaplacení, a to s odkazem na § 1970 o. z., neboť žalobkyně se dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyla odpovědná. Výše přiznaného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně sice namítala, že by žalované neměl být úrok z prodlení přiznán, neboť nebylo prokázáno, že žalobkyni byla doručena faktura, jejímž prostřednictvím jí žalovaná vyzvala k úhradě doplatku ceny díla, s touto námitkou však nelze souhlasit. Fakt, že žalobkyni předmětná faktura byla doručena rozhodně před datem 21. 4. 2019, od něhož se žalovaná domáhala úhrady úroku z prodlení, totiž vyplývá z e-mailu jednatele žalobkyně z 10. 4. 2019, v němž se podává, že žalobkyně předmětnou fakturu obdržela poštou, nicméně že s ní nesouhlasí a vrací jí žalované. Nárok na zaplacení úroku z prodlení ve shora uvedené výši je tak důvodný.

59. I když soud projedná nároky uplatněné žalobou a vzájemnou žalobou ve stejném, tedy společném řízení (jako tomu bylo v řešené věci), považuje se při rozhodování o náhradě nákladů řízení každá věc, tj. věc uplatněná žalobou a věc uplatněná vzájemnou žalobou, za samostatnou věc, tudíž u každé věci je třeba samostatně posoudit míru úspěchu a neúspěchu účastníků a ve vztahu ke každé jednotlivé věci, tj. jak k věci uplatněné žalobou, tak k věci uplatněné vzájemným návrhem, stanovit, zda je v každé jednotlivé věci dána povinnost k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., a kdo z účastníků má podle pravidel daných v těchto ustanoveních právo na náhradu nákladů řízení (viz rozhodnutí NS 23 Cdo 4609/2017).

60. Veden shora naznačenými zásadami, posuzoval soud otázky související s případným právem některé z účastnic na náhradu nákladů řízení samostatně jak ve vztahu k řízení o původní žalobě žalobkyně, tak i ve vztahu k řízení o vzájemném návrhu žalované. Aby tak ovšem mohl učinit, musel nejprve rozhodnout o tom, které z účastnicemi vynaložených nákladů zohlední v rámci nákladového výroku vztahujícího se k řízení o původní žalobě a které v rámci nákladového výroku vztahujícího se k řízení o vzájemném návrhu. Přitom dospěl k závěru, že obě uvedená řízení spolu natolik úzce souvisí (a to ať už po stránce skutkové, nebo i po stránce právní), že pokud jde o náklady, které některé z účastnic vznikly po datu 12. 7. 2021, kdy byl soudu doručen vzájemný návrh žalované (a bylo tak zahájeno řízení o něm), je třeba tyto náklady zohlednit v rámci obou řízení, neboť se vždy týkaly nejen řízení o původní žalobě, ale zároveň i řízení o vzájemném návrhu. Přitom v úvahu přicházelo v podstatě pouze jediné řešení, a to zohlednit tyto náklady z poloviny v rámci řízení o původní žalobě, z poloviny pak v rámci řízení o vzájemném návrhu. Jakýkoliv jiný postup by byl jen těžko obhajitelný a mohl by vést ke zjevně nespravedlivému výsledku s ohledem na rozdílnou míru procesního úspěchu účastnic v obou řízeních. Soud tedy postupoval tak, že veškeré náklady, které účastnicím vznikly před 12. 7. 2021, považoval za náklady činěné ve vztahu k řízení o původní žalobě, veškeré ostatní náklady pak zohlednil tak, že jejich jednu polovinu zahrnul do rozhodnutí o nákladech řízení o původní žalobě, druhou pak do rozhodnutí o nákladech řízení o vzájemném návrhu.

61. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 199 400 Kč s příslušenstvím. Následně žalobu vzala částečně zpět co do částky 1 050 Kč s příslušenstvím, přičemž řízení bylo v důsledku tohoto zpětvzetí částečně zastaveno usnesením, které nabylo právní moci 9. 12. 2021. Zpětvzetí žaloby nebylo ze strany žalobkyně nijak zdůvodněno, žalobkyně však jeho prostřednictvím zjevně reagovala na procesní poučení, které jí bylo poskytnuto soudem. Za této situace nelze dospět k jinému závěru, než že žalobkyně s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby nese procesní zavinění na tom, že řízení bylo v rozsahu zpětvzetí žaloby částečně zastaveno, a je tedy podle § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. povinna nahradit žalované náklady té části předmětu řízení, jíž se částečné zpětvzetí žaloby týkalo. Pokud jde o zbývající část předmětu řízení o původní žalobě, v té měla žalovaná plný procesní úspěch, neboť žaloba byla zcela zamítnuta. Svědčí jí proto vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., a to v plném rozsahu.

62. Náklady žalované související s řízením o původní žalobě byly tvořeny výhradně náklady jejího zastoupení. Ty sestávaly v prvé řadě z mimosmluvní odměny za celkem třináct úkonů právní služby učiněných ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v účinném znění (dále jen„ AT“), a to konkrétně za následující úkony: a) převzetí a příprava zastoupení, b) sepis odporu proti ve věci vydanému elektronickému platebnímu rozkazu včetně jeho následného písemného odůvodnění, c) účast zástupce žalované u jednání soudu dne 11. 5. 2021 účtovaná s ohledem na délku jednání v rozsahu 2 úkonů právní služby, d) sepis vzájemného návrhu z 12. 7. 2021 včetně vyjádření k upravené původní žalobě, e) účast zástupce žalované u místního šetření dne 21. 7. 2021 účtovaná s ohledem na délku místního šetření v rozsahu 2 úkonů právní služby, f) sepis písemného vyjádření ve věci ze 7. 10. 2021, g) účast zástupce žalované u jednání soudu dne 9. 12. 2021 účtovaná s ohledem na délku jednání v rozsahu 3 úkonů právní služby, h) účast zástupce žalované u jednání soudu dne 3. 2. 2022 účtovaná s ohledem na délku jednání v rozsahu 2 úkonů právní služby. Sluší se podotknout, že žalovaná na nákladech řízení účtovala rovněž mimosmluvní odměnu za další dva úkony právní služby, které její zástupce měl ve věci učinit. Jednalo se jednak o písemné doplnění podaného odporu ve věci (které bylo účtováno jako samostatný úkon), jednak o sepis vyjádření z 6. 2. 2018, které mělo být dle žalovanou předloženého vyúčtování nákladů řízení založeno na č.l. 32 spisu. Odměnu za žádný z těchto úkonů však soud žalované nepřiznal. Pokud jde o písemné doplnění odporu proti ve věci vydanému elektronickému platebnímu rozkazu, soud je toho názoru, že v ideálním případě by měl již samotný odpor obsahovat vyjádření žalovaného ve věci, respektive uvedení skutečností, na kterých žalovaný staví svou procesní obranu proti vydanému (elektronickému) platebnímu rozkazu. Zákon sice žalovanému umožňuje tento odpor odůvodnit až v dodatečné lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu, pokud však žalovaný této možnosti využije, neznamená to, že lze považovat za účelně vynaložené též s tím spojené dodatečně vzniklé náklady řízení. Soud proto považoval za účelně vynaložený náklad řízení v souvislosti s podáním odporu žalovanou pouze odměnu jejího zástupce za jeden úkon právní služby a s tím související jednu paušální náhradu hotových výdajů, jak bude uvedeno níže. Odměnu a příslušný režijní paušál účtované ve spojitosti s vyjádřením z 6. 2. 2018 pak soud do výše náhrady nákladů řízení nezahrnul vůbec, neboť ve spise žádné takové vyjádření založeno není (rozhodně tedy ne na žalovanou zmiňovaném č.l. 32) a ani avizované datum jeho vyhotovení neodpovídá tomu, že by se mělo jednat o náklad vynaložený v souvislosti s tímto řízením, neboť k objednání bran žalobkyní došlo až v červenci 2018, předmětné vyjádření přitom mělo být učiněno již v únoru 2018. Soudu se zároveň nepodařilo dohledat ani žádné jiné vyjádření, za které mohla žalovaná v rámci vyúčtování náhrady nákladů řízení domnělé vyjádření z 6. 2. 2018 zaměnit.

63. Za tarifní hodnotu rozhodnou pro výpočet výše mimosmluvní odměny zástupce žalované soud v souladu s § 8 odst. 1 AT považoval u úkonů právní služby uvedených v předcházejícím odstavci pod písm. a) až c) částku 199 400 Kč, která odpovídala předmětu řízení o původní žalobě před jejím částečným zpětvzetím. Za každý z uvedených úkonů právní služby (jednalo se celkem o čtyři úkony) zástupci žalované podle § 7 bodu 5 AT náležela mimosmluvní odměna ve výši 9 100 Kč, celkem tedy výše odměny za uvedené úkony činila 36 400 Kč. K tomu bylo nutné připočíst čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT vztahující se k uvedeným úkonům právní služby, tj. celkem částku 1 200 Kč.

64. Pokud jde o úkony právní služby, které byly zástupcem žalované učiněny v období od podání vzájemného návrhu do částečného zpětvzetí žaloby, tj. v období od 12. 7. 2021 do 9. 12. 2021 (jednalo se o úkony uvedené v odstavci 62 tohoto odůvodnění pod písmeny d) až g), tedy celkem o sedm úkonů), u těchto soud v souladu s § 8 odst. 1 ve spojení s § 12 odst. 3 AT vycházel z tarifní hodnoty odpovídající součtu peněžitého plnění vymáhaného původní žalobou (199 400 Kč) a vzájemným návrhem (181 300 Kč), tedy z tarifní hodnoty ve výši 380 700 Kč. Za každý z úkonů učiněných v tomto období by zástupci žalované podle § 7 bodu 6 AT měla náležet mimosmluvní odměna ve výši 9 860 Kč, nicméně soud do nákladů řízení o původní žalobě vždy zahrnul pouze jednu polovinu z této částky, a to z důvodů, které jsou blíže popsány v odstavci 60 tohoto odůvodnění. Výše mimosmluvní odměny za shora uvedené úkony tak činila celkem 34 510 Kč (7 * 4 930), žalované současně podle § 13 odst. 4 AT náleželo celkem sedm paušálních náhrad hotových výdajů, jejichž vyhláškou stanovenou výši soud opět ponížil na polovinu, tj. na 150 Kč Celkem tak paušální náhrady hotových výdajů vztahující se k uvedeným úkonům činily 1 050 Kč (7 * 150).

65. Poslední část nákladů účelně vynaložených žalovanou v řízení o původní žalobě byla tvořena mimosmluvní odměnou a souvisejí paušální náhradou hotových výdajů vztahujícími se k účasti zástupce žalované u jednání soudu, které se konalo 3. 2. 2022 (úkon uvedený v odstavci 62 tohoto odůvodnění pod písm. h)). Tento úkon (účtovaný s ohledem na délku jednání v rozsahu dvou úkonů právní služby) byl učiněn až po částečném zpětvzetí původní žaloby, při výpočtu výše mimosmluvní odměny tedy soud vycházel z tarifní hodnoty zohledňující fakt, že řízení o původní žalobě bylo částečně zastaveno co do 1 050 Kč s příslušenstvím, tedy z částky 379 650 Kč. Z té by podle § 7 bodu 6 AT měla mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činit 9 820 Kč, soud však opět ponížil uvedenou sazbu na polovinu a uzavřel, že za účtované dva úkony právní služby náleží zástupci žalované odměna v celkové výši 9 820 Kč (2 * 4 910) a dva režijní paušály v celkové výši 300 Kč (2 * 150).

66. Celkem tedy činily náklady řízení žalované v řízení o původní žalobě 83 280 Kč, přičemž sestávaly z mimosmluvní odměny zástupce žalované v celkové výši 80 730 Kč a z paušálních náhrad hotových výdajů v celkové výši 2 550 Kč. Soud tedy uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení o původní žalobě ve shora uvedené výši, a to k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) – výrok II. tohoto rozsudku.

67. V souvislosti s oběma řízeními vznikly náklady nejen oběma účastnicím, ale též státu. Náklady řízení státu byly tvořeny částí znalečného, jež byla vyplacena ustanovenému znalci a kterou nepokryla záloha na náklady důkazu znaleckým posudkem složená žalovanou. Celkem se jednalo o 11 549,10 Kč. Znalecký posudek byl důkazem, který byl klíčový nejen pro rozhodnutí o původní žalobě, ale i pro rozhodnutí o vzájemném návrhu. Proto soud náklady s ním spojené opět zohlednil v rámci obou řízení tak, že tyto rozdělil na polovinu a vycházel z toho, že státu v rámci každého z uvedených řízení vznikly náklady ve výši 5 774,55 Kč. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě byla v řízení o původní žalobě zcela procesně úspěšná žalovaná, povinnost nahradit náklady řízení placené státem tak ve smyslu shora citovaného ustanovení stíhá žalobkyni, a to v plném rozsahu, neboť z ničeho nevyplývá, že by u ní byly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Proto soud ve výroku III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost nahradit státu náklady řízení o původní žalobě ve výši 5 774,55 Kč.

68. V řízení o vzájemném návrhu žalované byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalované 28 628 Kč s příslušenstvím, co do zbývající požadované částky ve výši 152 672 Kč s příslušenstvím byl vzájemný návrh zamítnut. Míra úspěchu a neúspěchu obou účastnic v řízení tak odpovídala 84 % ku 16 % ve prospěch žalobkyně, jíž by tedy v obecné rovině podle § 142 odst. 2 o. s. ř. mělo svědčit právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 68 % (84 – 16 = 68). Podle názoru soudu by však v řešeném případě měl být nějak zohledněn fakt, že rozhodnutí soudu do značné míry záviselo na závěrech znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce] a částečně dokonce na volné úvaze soudu (pokud jde o to, jaká kritéria by se vedle předpokládaných nákladů na odstranění vad díla měla promítnout do výše přiměřené slevy z ceny díla a zejména v jakém rozsahu – viz odstavce 54 až 57 tohoto odůvodnění). Je totiž pravdou, že za situace, kdy mezi žalobkyní a žalovanou již před zahájením obou řízení panoval spor i o to, zda dílo bylo vůbec dokončeno a žalobkyni předáno a zda trpí nějakými vadami, těžko mohla žalobkyně reálně určit výši slevy z ceny díla, kterou by v daném případě bylo možné považovat za přiměřenou a na níž jí v důsledku vadnosti díla vůči žalované vznikl nárok. Mezi oběma účastnicemi ostatně v tomto ohledu bylo vedeno jednání s cílem dosáhnout mimosoudního řešení sporu a žalobkyně dokonce v jeho určité fázi navrhovala nechat stav obou bran posoudit soudním znalcem [příjmení] [příjmení], nicméně žalovaná nepovažovala zmiňovaného znalce za nestranného a celá věc tak nakonec dospěla až k soudnímu řízení. Je přitom nasnadě, že pokud žalobkyně neznala (a znát ani nemohla) přesnou výši přiměřené slevy z ceny díla (neboť neměla k dispozici znalecký posudek a nemohla znát ani závěry soudu vzešlé z jeho volné úvahy), nemohla odpovídajícím způsobem reagovat v rámci své procesní strategie, tedy například uznat nárok žalované na doplacení zbývající části ceny díla po započtení slevy, případně vzít svou žalobu zpět. Jakkoliv je v naprosté většině případů ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. aplikováno v případech, kdy je plná náhrada nákladů řízení přiznávána pouze částečně úspěšnému žalobci, z ničeho nevyplývá, že by toto ustanovení nemohlo být užito i naopak, tedy ve prospěch žalovaného. Shora popsané značně specifické okolnosti projednávané věci pak podle názoru soudu k aplikaci tohoto ustanovení přímo vybízí, neboť žalobkyně sice v řízení o jí podané žalobě byla zcela neúspěšná (a v tomto řízení tedy nepochybně nelze uvažovat o aplikaci § 142 odst. 3 o. s. ř.), v převážné části však uspěla v souvisejícím řízení o vzájemném návrhu na doplacení ceny díla a z pohledu soudu je namístě, aby jí v rámci řízení o vzájemném návrhu byla přiznána náhrada nákladů v plném rozsahu.

69. Náklady účelně vynaložené žalobkyní v rámci řízení o vzájemném návrhu byly tvořeny polovinou zaplacené zálohy na náklady znaleckého posudku, tedy částkou 20 000 Kč, a dále náklady zastoupení žalované v celkové výši 49 126 Kč Tyto náklady zastoupení sestávaly v prvé řadě z mimosmluvní odměny zástupce žalobkyně za níže uvedených osm úkonů právní služby: a) účast zástupce žalobkyně u místního šetření dne 21. 7. 2021 (s ohledem na délku místního šetření v rozsahu 2 úkonů právní služby), b) sepis vyjádření žalované ke znaleckému posudku z 19. 10. 2021, c) účast zástupce žalobkyně u jednání soudu dne 9. 12. 2021 (s ohledem na délku jednání v rozsahu 3 úkonů právní služby) d) účast zástupce žalobkyně u jednání soudu dne 3. 2. 2022 (s ohledem na délku jednání v rozsahu 2 úkonů právní služby). Sazba mimosmluvní odměny za každý z úkonů právní služby uvedených shora pod písmeny a) až c) (jedná se o celkem šest úkonů učiněných před částečným zpětvzetím původní žaloby) by podle § 7 bodu 6 AT měla z tarifní hodnoty ve výši 380 700 Kč činit 9 860 Kč, s ohledem na již dříve popsané závěry soudu ji však bylo pro účely výpočtu výše nákladů řízení o vzájemném návrhu třeba snížit na polovinu, tedy na částku 4 930 Kč. Sazba odměny za oba dva úkony právní služby (uvedené shora pod písm. d)) by pak z tarifní hodnoty ve výši 379 650 Kč měla činit 9 820 Kč, po jejím snížení na polovinu pak 4 910 Kč Celkem tak činila výše mimosmluvní odměny zástupce žalobkyně v rámci řízení o vzájemném návrhu 39 400 Kč (6 * 4 930 + 2 * 4 910). Žalobkyni dále náleželo celkem osm souvisejících paušálních náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT po 150 Kč (výše náhrady po jejím snížení na polovinu), tj. celkem 1 200 Kč, a náhrada za 21% DPH z mimosmluvní odměny a náhrad, tj. z částky 40 600 Kč, jejíž výše činila 8 526 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.) Celkem tak činily účelné náklady žalobkyně v řízení o vzájemném návrhu 69 126 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení o vzájemném návrhu v uvedené výši, a to k rukám zástupce žalobkyně (výrok VI. rozsudku). Pro úplnost soud dodává, že i u žalobkyně neshledal některé jí účtované náklady řízení jako účelně vynaložené. Konkrétně se jedná o účtovanou mimosmluvní odměnu a příslušný režijní paušál za převzetí a přípravu zastoupení ve věci řízení o vzájemném návrhu žalované a sepis písemného závěrečného návrhu ve věci z 2. 2. 2022. Pokud jde o první z uvedených úkonů, soud je toho názoru, že zástupce žalobkyně byl dostatečně obeznámen s celou věcí již v souvislosti se zastupováním žalobkyně v rámci řízení o původní žalobě a skutečnost, že žalovaná následně podala ve věci vzájemný návrh, pro něho rozhodně nepřinesla nutnost jakékoliv dodatečné přípravy i na zastupování v nově zahájeném řízení, neboť veškerá jím prováděná činnost se z logiky věci vztahovala jak k řízení o původní žalobě, tak i k řízení o vzájemném návrhu (okruh otázek řešených v rámci obou řízení byl prakticky totožný). Ve vztahu k písemnému závěrečnému návrhu ve věci z 2. 2. 2022 pak lze pouze konstatovat, že jeho obsah byl zástupcem žalobkyně přednesen ústně při jednání soudu dne 3. 2. 2022 a pokud by soud přiznal žalobkyni odměnu a příslušný režijní paušál jak za účast jejího zástupce u zmíněného jednání, tak i za písemný závěrečný návrh, v podstatě by tím přiznal žalobkyni náhradu nákladů za obsahově totožný úkon právní služby, což rozhodně není namístě.

70. Vzhledem k tomu, že i v řízení o vzájemném návrhu státu vznikly náklady ve výši 5 774,55 Kč (druhá polovina znalečného nekrytého složenou zálohu), uložil soud s ohledem na výsledek řízení a na shora zdůvodněné rozhodnutí o přiznání plné náhrady nákladů řízení žalobkyni podle § 148 odst. 1 o. s. ř. povinnost k jejich náhradě žalované.

71. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených platebních povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.