9 C 88/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr Petrem Horákem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 19 500 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se co do částky 4 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 500 Kč od 13. 1. 2021 do zaplacení zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 13. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 216 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 20. 1. 2021 původně domáhala po žalovaném zaplacení 19 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 13. 1. 2021 do zaplacení z titulu práva na zaplacení smluvních pokut plynoucího ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, která měla být mezi účastníky uzavřena 16. 10. 2018. Tvrdila, že pro žalovaného na základě uvedené smlouvy zajišťovala služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím satelitu, a to až do 31. 3. 2020, kdy byla smlouva ukončena. Dle příslušných smluvních ustanovení vznikla žalovanému povinnost do deseti dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajatá technická zařízení, konkrétně tři set top boxy sériových čísel BI103371H20029746, BI103372H20000364 a BI103372H20000463, a dále tři přístupové karty č. 207138345768, 207138345667 a 207134293353. Tuto povinnost však žalovaný nesplnil, neboť uvedená zařízení žalobkyni ve stanovené lhůtě nevrátil. Žalobkyni tím dle smlouvy měl vzniknout nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za nevrácení každého ze set top boxů a ve výši 1 500 Kč za nevrácení každé přístupové karty, celkem tedy nárok na zaplacení požadovaných 19 500 Kč Tyto smluvní pokuty žalovaný doposud žalobkyni ani po její písemné výzvě neuhradil.

2. Přípisem soudu došlým dne 19. 5. 2021 vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět co do smluvních pokut za nevrácení přístupových karet v celkové výši 4 500 Kč a původně požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky s odůvodněním, že k uplatnění uvedené částky v žalobě došlo vinou administrativního pochybení. Žalobkyně tedy nadále setrvala na žalobě pouze v rozsahu částky 15 000 Kč s příslušenstvím.

3. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.

4. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, soud proto souhlas účastníků s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu citovaného zákonného ustanovení předpokládal.

5. Ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ke kombinované televizi, která byla uzavřena mezi účastníky dne 16. 10. 2018 a jejíž nedílnou součást tvořily mimo jiné Zvláštní podmínky žalobkyně pro službu Kombinované televize DIGI TV (dále jen„ Podmínky“) soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému službu DIGI TV prostřednictvím satelitního vysílání a žalovaný se zavázal za tuto službu hradit sjednanou odměnu a veškeré další poplatky a náklady ve výši dle příslušného ceníku žalobkyně. Ta na podkladě uvedené smlouvy poskytla žalovanému k užívání tři set top boxy sériových čísel BI103371H20029746, BI103372H20000364 a BI103372H20000463 a dále též tři přístupové karty č. 207138345768, 207138345667 a 207134293353. Dle čl.

4. Podmínek byl žalovaný v případě ukončení smlouvy povinen vrátit žalobkyni jí poskytnutá technická zařízení, jimiž se dle čl. 2 .5.

9. Podmínek rozuměly jak shora uvedené set top boxy, tak i přístupové karty, ve stavu, který odpovídá běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Pro případ, že uvedenou povinnost nesplní, byla přímo v textu smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za nevrácení každého z koncových zařízení.

6. Z dopisu z 11. 5. 2020 soud zjistil, že žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k vrácení poskytnutých technických zařízení a úhradě smluvních pokut v celkové výši 19 500 Kč, přičemž žalovaného současně upozornila na to, že shora zmiňovaná smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací byla ukončena ke dni 31. 3. 2020. Žalovaný byl v dopise rovněž informován o tom, že pokud do 10 dnů vrátí poskytnutá zařízení, nebudou po něm smluvní pokuty nárokovány.

7. Z předžalobní výzvy z 30. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k vrácení poskytnutých technických zařízení a k úhradě smluvních pokut v celkové výši 19 500 Kč, která sestávala ze tří smluvních pokut po 5 000 Kč za nevrácené set top boxy a tří smluvních pokut 1 500 Kč za nevrácené přístupové karty, a to ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy s upozorněním, že v případě, že výzvě nevyhoví, bude přistoupeno k zahájení soudního řízení. Dle přiloženého poštovního podacího lístku byla uvedená výzva odeslána žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu 30. 12. 2020.

8. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 16. 10. 2018 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ke kombinované televizi. Na základě této smlouvy jednak poskytovala žalovanému službu DIGI TV prostřednictvím satelitního vysílání, jednak mu rovněž poskytla k užívání set top boxy sériových čísel BI103371H20029746, BI103372H20000364 a BI103372H20000463 a dále též tři přístupové karty č. 207138345768, 207138345667 a 207134293353. Dle čl.

4. Podmínek byl žalovaný v případě ukončení smlouvy povinen vrátit poskytnutá technická zařízení (tj. uvedené set top boxy a sériové karty) žalobkyni ve stavu, který odpovídá běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Pro případ, že uvedenou povinnost ve stanovené lhůtě nesplní, pak byla přímo v textu smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč. K 31. 3. 2020 došlo k ukončení smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, pročež žalobkyně dopisem z 11. 5. 2020 vyzvala žalovaného k vrácení poskytnutých technických zařízení a k zaplacení smluvních pokut v celkové výši 19 500 Kč za nevrácení set top boxů a přístupových karet s tím, že uvedená částka sestávala ze tří smluvních pokut ve výši 5 000 Kč za nevrácení každého ze set top boxů a tří smluvních pokut ve výši 1 500 Kč za nevrácení každé z přístupových karet. Žalovaný byl současně v dopise poučen o tom, že pokud do 10 dnů všechna zařízení vrátí, nebude po něm žalobkyně uvedené smluvní pokuty nárokovat. Následně byl žalovaný k vrácení technických zařízení a zaplacení smluvních pokut vyzýván ještě předžalobní výzvou zástupce žalobkyně z 30. 12. 2020, v níž byl mimo jiné poučen o tom, že pokud nebude výzvě vyhověno, bude přistoupeno k vymáhání dluhu soudní cestou.

9. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud nejprve postupoval podle § 96 odst. 2 věty prvé o. s. ř. a v rozsahu zpětvzetí, tj. co do částky 4 500 Kč s původně požadovaným zákonným úrokem z prodlení z této částky, zastavil (výrok I.). Vzhledem k tomu, že ke zpětvzetí žaloby došlo před započetím jednání ve věci, nebylo ve smyslu § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř. třeba dotazovat se žalovaného, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí.

10. Pokud jde o meritum věci, v řešeném případě smlouva uzavřená mezi účastníky splňuje náležitosti smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích v účinném znění. Pravomocí k rozhodování sporů z těchto smluv přitom v obecné rovině nejsou ve smyslu § 129 zákona č. 127/2005 Sb. nadány civilní soudy, nýbrž Český telekomunikační úřad. V posuzované věci však bylo součástí smlouvy rovněž ujednání, podle něhož byla žalovanému poskytnuta k bezplatnému užívání technická zařízení, a to na dobu omezenou trváním„ hlavní“ smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací. Takové ujednání podle názoru soudu naplňuje znaky smlouvy o výpůjčce ve smyslu § 2193 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“). Podle něj na základě smlouvy o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. Jakkoliv je ve smlouvě uvedeno, že jsou technická zařízení žalovanému pronajata, není sjednáno nájemné za jejich užívání, přičemž povinnost nájemce hradit nájemné je podstatnou náležitostí smlouvy o nájmu ve smyslu § 2201 o. z. Proto soud poskytnutí technických zařízení nehodnotil jako nájem, nýbrž jako výpůjčku.

11. Žalobou uplatněný nárok na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 15 000 Kč se pak dotýká právě vztahu vzniklého mezi účastníky na základě zmíněné smlouvy o výpůjčce, neboť smluvní pokutou byla utvrzena povinnost žalovaného vrátit po ukončení smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací žalobkyni poskytnutá koncová zařízení – set top boxy. Řešený spor se tedy netýká samotného poskytování služeb elektronických komunikací, ale práva žalobkyně na vrácení věcí poskytnutých žalovanému formou výpůjčky, a z tohoto práva vyplývajícího ujednání o smluvní pokutě. Proto soud dospěl k závěru, že má pravomoc daný spor autoritativně rozhodnout.

12. Žalovaný v průběhu řízení nijak nezpochybnil tvrzení žalobkyně o tom, že uzavřená smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací byla ukončena k datu uvedenému v žalobě a rovněž v dopise z 11. 5. 2020 adresovaném žalovanému, tedy k 31. 3. 2020. Soud proto vycházel z toho, že žalovanému ve smyslu čl.

4. Podmínek vznikla povinnost vrátit žalobkyni ve lhůtě deseti dnů od ukončení smlouvy tři set top boxy, které mu žalobkyně poskytla k užívání. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že svou povinnost v uvedené lhůtě nesplnil a předmětná zařízení nevrátil. Za této situace soud uzavřel, že žalobkyni vzniklo ve smyslu příslušných smluvních ujednání právo požadovat po žalovaném sjednanou smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za nevrácení každého ze set top boxů, celkem tedy smluvní pokutu ve výši 15 000 Kč. Jelikož z ničeho nevyplývá, že by žalovaný již smluvní pokutu žalobkyni uhradil, dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je v rozsahu po jejím částečném zpětvzetí důvodná. Uložil proto žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 15 000 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky (výrok II.). Nárok na jeho úhradu se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu, k jehož úhradě jej žalobkyně písemně vyzvala, a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti prodlení žalovaného vzniklo.

13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že jejich náhradu mezi účastníky rozdělil v poměru, v jakém byli ve vztahu k předmětu řízení z procesního hlediska úspěšní. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení 19 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu co do částky 4 500 Kč s příslušenstvím vzala zpět, přičemž sama uvedla, že v tomto rozsahu byla žaloba podána nedůvodně, jednalo se o administrativní pochybení. V rozsahu, v němž bylo řízení v důsledku zpětvzetí žaloby zastaveno, tak je třeba ve smyslu § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. za procesně úspěšného považovat žalovaného, neboť to byla žalobkyně, kdo svým pochybením zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Ve zbytku původního předmětu řízení, tj. co do částky 15 000 Kč s příslušenstvím, pak byla žalobkyně plně úspěšná a v této části předmětu řízení jí tak vůči neúspěšnému žalovanému svědčí právo na náhradu nákladů řízení. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníku vzhledem k celkovému předmětu řízení činí 77 % ku 23 % ve prospěch žalobkyně. Té proto podle shora citovaného § 142 odst. 2 o. s. ř. svědčí právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 54 % (77 – 23 = 54).

14. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů jejího zastoupení ve výši 1 452 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 cit. vyhl., dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) cit. vyhl.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 216 Kč (54 % z celkových nákladů ve výši 2 252 Kč), a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

15. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.