9 C 91/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 11 761,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 999 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 6 762,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 319,91 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 5. 6. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení 11 761,38 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, která měla být mezi účastníky uzavřena 24. 9. 2024. Tvrdila, že na základě této smlouvy umožnila žalovanému čerpat revolvigový úvěr až do výše 39 600 Kč. Před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru žalobkyně shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí. Posouzení úvěruschopnosti provedla tak, že nejprve lustrovala žalovaného v databázích umožňujících posouzení jeho dosavadní platební morálky (NRKI a BRKI, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí), přičemž dospěla k závěru, že žalovaný byl a je schopen své závazky splácet, neboť nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku, ani v centrální evidenci exekucí. Dále vycházela z informací získaných od žalovaného, konkrétně z jím předložených výpisů z účtu a výplatních pásek prokazujících výši pravidelného příjmu žalovaného. Takto ověřila, že žalovaný má pravidelný příjem ve výši 20 600 Kč, který mu umožňuje bezproblémové splácení sjednaného úvěru. Žalobkyně konečně provedla lustraci žalovaného v databázi neplatných dokladů MV ČR. Úvěr byl žalovanému vyplacen v částce 5 000 Kč na jeho bankovní účet, z něhož žalovaný zaplatil ověřovací poplatek ve výši 1 Kč, dne 24. 9. 2024, žalovaný se však dostal do prodlení s jeho splácením, což vedlo k tomu, že žalobkyně k datu 23. 1. 2025 vypověděla uzavřenou úvěrovou smlouvu. Po žalovaném požadovala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 4 999,97 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 99,50 Kč, smluvního úroku ve výši 6 374,68 Kč, poplatku za sjednanou službu „Klidné spaní“ ve výši 43,92 Kč, poplatku za sjednanou službu „Presto“ ve výši 165 Kč, poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši 11,52 Kč a konečně smluvní pokuty dle čl. VIII. odst. 1 smlouvy za prodlení žalovaného s úhradou splátky úvěru splatné k datu 24. 10. 2024 ve výši 66,79 Kč, kdy nárokovaná výše smluvní pokuty odpovídala sazbě 0,1 % z dlužné částky za dobu od 25. 10. 2024 do 23. 1. 2025.

2. Usnesením ze dne 18. 6. 2025, č.j. 9 C 91/2025-36, které bylo zástupci žalobkyně doručeno dne 23. 6. 2025, soud vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení zmíněného usnesení doplnila svá žalobní tvrzení v tom smyslu, aby bylo zřejmé, zda před poskytnutím úvěru žalovanému ověřovala jeho úvěruschopnost, a pokud ano, pak jakým způsobem, a k jakým konkrétním závěrům v rámci tohoto procesu dospěla. Žalobkyně byla současně vyzvána, aby soudu předložila důkazy k prokázání toho, že ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného skutečně došlo a že v rámci tohoto procesu nevznikly důvodné pochybnosti ohledně toho, že žalovaný bude poskytnutý úvěr schopen splácet. Žalobkyně byla současně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), v tom smyslu, že pokud výzvě soudu nevyhoví, žalobu požadovaným způsobem nedoplní a současně nepředloží soudu požadované důkazy, bude žaloba přinejmenším zčásti zamítnuta s ohledem na ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“). Na uvedenou výzvu žalobkyně ani její zástupce nijak nereagovali.

3. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

4. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v podané žalobě, pokud jde o žalovaného, jeho souhlas soud předpokládal, neboť žalovaný se k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud tedy jeho souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal.

5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 24. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému v jeho prospěch částku až do výše 39 600 Kč jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splácet v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, které tvořily nedílnou součást úvěrové smlouvy. Zápůjční úroková sazba úvěru činila dle smlouvy 1,066 % denně, první splátka úvěru měla být splatná 24. 10. 2024. Ve smlouvě bylo sjednáno množství poplatků za doplňkové služby a rovněž smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru6. Z fotokopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně si před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalovaného.

7. Z listiny označené jako „Identifikované příjmy“ se podává, že žalobkyně ověřila před uzavření smlouvy výši měsíčního příjmu žalovaného v částce 20 600 Kč.

8. Z listiny označené jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .“ se podává, že žalobkyně před uzavřením smlouvy vycházela z toho, že žalovaný žije v domácnosti sám, nemá žádné pravidelné výdaje na půjčky, výše jeho nákladů na bydlení činí 4 000 Kč měsíčně, ostatní zbytné výdaje pak 5 000 Kč měsíčně, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 20 600 Kč. Disponibilní příjem žalovaného pro splácení poskytnutého úvěru měl dle uvedené listiny činit 12 800 Kč měsíčně.

9. Z e-mailu z 23. 1. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru předmětnou úvěrovou smlouvu vypověděla a vyzvala žalovaného k zaplacení částky ve výši 12 356,38 Kč.

10. Z předžalobní upomínky z 21. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl opětovně vyzýván k úhradě shora uvedené dlužné částky ještě prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, přičemž byl upozorněn na riziko soudního vymáhání dluhu. Dle přiloženého poštovního podacího lístku byla výzva odeslána žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě 21. 5. 2025.

11. Ze sdělení , právnická osoba, ., z 24. 6. 2025, které si soud vyžádal, bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, , na který mu dne 24. 9. 2024 byla žalobkyní vyplacena částka ve výši 5 000 Kč.

12. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 24. 9. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě vyplatila žalovanému téhož dne na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto částku žalobkyni vrátí spolu s úrokem a ve smlouvě sjednanými poplatky prostřednictvím pravidelných denních splátek. E-mailem z 23. 1. 2025 žalobkyně oznámila žalovanému, že z důvodu jeho prodlení se splácením úvěru předmětnou úvěrovou smlouvu vypovídá, a vyzvala jej k úhradě dluhu ve výši 12 356,38 Kč. K témuž byl následně žalovaný vyzýván ještě předžalobní upomínkou z 21. 5. 2025.

13. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení ZSÚ.

14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený úvěrovou smlouvou uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Právní vztah mezi účastníky se tak mimo jiné řídil též právní úpravou obsaženou v ZSÚ. Žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením předmětné smlouvy stíhala podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ byla přitom žalobkyně oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Soud má po provedeném dokazování za to, že žalobkyně své shora uvedené povinnosti nedostála, neboť si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet, a pokud ano, pak se jí tuto skutečnost v řízení nepodařilo prokázat.

18. Předně je třeba zdůraznit, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran prokázání toho, že před uzavřením smlouvy řádně splnila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 věty prvé ZSÚ, tedy povinnost posoudit, zda nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit, v řízení stíhalo žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru. Evropský soudní dvůr dospěl v rozsudku CA Consumer Finance, C-449/13, k závěru, že důkazní břemeno nese poskytovatel úvěru, neboť spotřebitel jednak zpravidla nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel úvěru, zejména však ve většině případů nemá odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. Těmito znalostmi by naopak dozajista měl disponovat poskytovatel úvěru jakožto podnikatel a profesionál v oboru (blíže viz závěry obsažené v komentáři k § 86 ZSÚ in Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, dostupném v právním systému Beck-online).

19. Odpověď na otázku, jakým způsobem by měl poskytovatel úvěru postupovat při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, poskytuje v obecné rovině ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ, podle něhož má poskytovatel úvěru vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů, přičemž hodnotu majetku má zohlednit pouze za předpokladu, že dle smlouvy o spotřebitelském úvěru má být úvěr částečně nebo zcela splacen výnosem z prodeje takového majetku a nikoliv pravidelnými splátkami, případně za situace, kdy z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na výši jeho příjmů. Je však třeba mít na paměti, že zmíněné ustanovení pouze akcentuje nejdůležitější kritéria při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, rozhodně však dostatečným způsobem nekonkretizuje veškeré podstatné aspekty daného procesu. V této souvislosti se sluší znovu odkázat na závěry již shora citované komentářové literatury. Podle ní se například s požadavkem odborné péče může jen těžko slučovat postup poskytovatele, který si neověří, zda spotřebitel není již v době posuzování úvěruschopnosti v úpadku, a to jednak pomocí insolvenčního rejstříku, jednak pomocí tzv. negativních registrů klientských informací, tedy databází vedených podle § 20z zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, které obsahují informace o závazcích spotřebitelů, u nichž došlo k prodlení. Pokud je totiž spotřebitel již delší dobu v prodlení s úhradou závazků více věřitelům, pak to prakticky s jistotou vylučuje jeho schopnost splácet jakékoliv další závazky. Poskytovatel by si tedy informace z negativního registru klientských informací měl opatřit v zásadě vždy. Zmíněnými registry jsou zejména registr SOLUS zájmového sdružení právnických osob, Bankovní registr klientských informací společnosti CBCB – Czech Banking Credit Bureau, a.s., a Nebankovní registr klientských informací CNCB, z. s. p. o. Samozřejmě se nabízí rovněž možnost lustrace v rejstříku zahájených exekucí, z něhož lze nepochybně rovněž zjistit údaje o případné špatné platební morálce spotřebitele ve vztahu k jeho dřívějším závazkům.

20. V posuzované věci žalobkyně v žalobě tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru lustrovala osobu žalovaného v databázích NRKI a BRKI, v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, v registru neplatných dokladů, přičemž současně vycházela z informací získaných od žalovaného prostřednictvím licence AISP, případně z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Z předložených listin dále vyplývá, že vycházela z toho, že žalovaný žije sám, má pravidelné čisté měsíční příjmy 20 600 Kč a že takové příjmy mu umožňují bezproblémové splácení úvěru. Tato tvrzení však žalobkyně nijak neprokázala, nepředložila soudu jediný důkaz, který by svědčil o tom, že shora zmiňované lustrace skutečně provedla, respektive jaký byl jejich výsledek, a to ani na základě poučení, které jí soud poskytl v souladu s § 118a o. s. ř. prostřednictvím usnesení zmiňovaného v odstavci 2 tohoto odůvodnění. Stejně tak není nijak doloženo, jakým způsobem žalobkyně dospěla k výši tvrzeného příjmu žalovaného a zda jakkoliv ověřovala výši jeho pravidelných měsíčních výdajů.

21. Za dané situace soud nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ve vztahu k prokázání splnění své povinnosti obsažené v § 86 odst. 1 ZSÚ. Předmětnou smlouvu o úvěru tedy bylo nutné posoudit jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ. K této neplatnosti soud v souladu s § 87 odst. 1 větou druhou ZSÚ přihlédl z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného.

22. Důsledkem neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru je podle § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ to, že žalovaný jakožto spotřebitel je povinen vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu úvěru, a to navíc v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný v řízení netvrdil, natož aby prokázal, že na svůj dluh z předmětné smlouvy žalobkyni čehokoliv uhradil. Soud tedy vyšel z toho, že uhradil žalobkyni pouze ověřovací poplatek ve výši 1 Kč. Uložil tedy žalovanému povinnost uhradit žalobkyni dlužnou jistinu úvěru, jejíž výše po odečtení zmíněného poplatku činí 1 Kč. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud žalovanému stanovil obecnou třídenní lhůtu od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný totiž zůstal po celou dobu trvání řízení zcela nečinným, na podanou žalobu nijak nereagoval a se soudem nekomunikoval. Ten tedy neměl jakoukoliv možnost zjistit aktuální poměry žalovaného a učinit závěr o tom, jaká lhůta k plnění by ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ byla přiměřená možnostem žalovaného.

23. Ve zbývající části, tedy co do částky 6 762,38 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to ani z aktuálně dlužné části jistiny úvěru, a to s ohledem na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení.

24. Předmětem řízení byl nárok na zaplacení 11 761,38 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 4 999 Kč, naopak co do částky 6 762,38 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Lze tedy konstatovat, že převážně procesně úspěšným účastníkem byl žalovaný, jemuž by tak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. mělo náležet právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovanému však s ohledem na jeho procesní pasivitu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.