9 C 95/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 30 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do požadovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 5. 4. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 3 073 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 21. 5. 2025 domáhala po žalované zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena mezi účastnicemi dne 26. 11. 2024. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Ty se žalovaná zavázala vrátit spolu s dohodnutým úrokem a dalšími ve smlouvě sjednanými platbami v pravidelných splátkách, dostala se však do prodlení se splátkou splatnou k datu 15. 12. 2024. Žalobkyně jí proto zaslala první písemnou upomínku ze dne 20. 12. 2024 k úhradě dlužné splátky. Následně byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužných splátek ještě druhou upomínkou z 5. 1. 2025, ani na jejím základě však dlužnou splátku nezaplatila, proto žalobkyně celý poskytnutý úvěr dopisem z 21. 3. 2025 zesplatnila. Podanou žalobou se domáhala zaplacení částky 30 000 Kč představující zesplatněnou jistinu úvěru, a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, které představovaly poplatky za dvě odeslané upomínky žalované, a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru za období od 5. 4. 2025 do zaplacení.

2. Usnesením ze dne 1. 7. 2025, č.j. 9 C 95/2025-32, které bylo zástupci žalobkyně doručeno dne 3. 7. 2025, soud vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení zmíněného usnesení doplnila svá žalobní tvrzení v tom smyslu, aby bylo zřejmé, zda před poskytnutím úvěru žalované ověřovala její úvěruschopnost, a pokud ano, pak jakým způsobem, a k jakým konkrétním závěrům v rámci tohoto procesu dospěla. Žalobkyně byla současně vyzvána, aby soudu předložila důkazy k prokázání toho, že ke zkoumání úvěruschopnosti žalované skutečně došlo a že v rámci tohoto procesu nevznikly důvodné pochybnosti ohledně toho, že žalovaná bude poskytnutý úvěr schopna splácet. Žalobkyně byla současně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), v tom smyslu, že pokud výzvě soudu nevyhoví, žalobu požadovaným způsobem nedoplní a současně nepředloží soudu požadované důkazy, bude žaloba přinejmenším zčásti zamítnuta s ohledem na ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“).

3. Přípisem z 8. 7. 2025 žalobkyně doplnila podanou žalobu o popis toho, jakým způsobem postupovala při ověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy. Sdělila, že úvěruschopnost žalované posoudila na základě porovnání jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů. Rovněž zjišťovala, zda žalovaná čerpá úvěr úročený pevnou či pohyblivou sazbou, zda u něj probíhá záporná amortizace či zda se jedná o úvěr s tzv. balonovou splátkou. Od žalované si vyžádala dva druhy dokladů k ověření její totožnosti a dále výpis z jejího bankovního účtu za poslední tři kalendářní měsíce. Dále situaci žalované posuzovala na základě výpisu z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, výpisu z databáze odcizených dokladů a výpisu z registru SOLUS. Vycházela z toho, že průměrný měsíční příjem žalované před uzavřením smlouvy činil 25 000 Kč, její náklady na bydlení 4 000 Kč, náklady na nákup potravin a běžného zboží pro domácnost 3 000 Kč, náklady na splátky dosavadních finančních závazků 1 000 Kč a náklady na sázení a hazardní hry 2 240 Kč. Při zohlednění jednotlivých závazků a dále určité finanční rezervy žalobkyně dospěla k závěru, že zůstatek finančních prostředků, které každý měsíc zůstávají žalované k dispozici, činí 14 260 Kč, a že tedy žalovaná bude schopna splácet sjednanou splátku úvěru ve výši 6 000 Kč. Na svůj dluh z předmětné smlouvy žalovaná doposud dle žalobkyně neuhradila ničeho.

4. Žalovaná se k žalobě, kterou jí byla doručena do datové schránky dne 9. 7. 2025, ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

5. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dá jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v podané žalobě, pokud jde o žalovanou, její souhlas soud předpokládal, neboť žalovaná se ve stanovené lhůtě nijak nevyjádřila k písemné výzvě soudu a nesdělila, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, ač výzva obsahovala doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o tom, že pokud se žalovaná nevyjádří, bude její souhlas předpokládán.

6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 26. 11. 2024 mezi žalobkyní a žalovanou bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované převodem ve prospěch jejího bankovního účtu č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala, že tyto prostředky žalobkyni vrátí a současně zaplatí úrok v celkové výši 72 000 Kč, který odpovídal zápůjční úrokové sazbě ve výši 20 % měsíčně, a to ve dvanácti pravidelných splátkách splatných vždy k 15. dni příslušného měsíce počínaje 15. 12. 2024. Z přílohy č. , hodnota, úvěrové smlouvy vyplývá, že se žalobkyně před poskytnutím úvěru zabývala posouzením úvěruschopnosti žalované, přičemž vycházela z toho, že pravidelný měsíční příjem žalované činí 25 000 Kč, její náklady na bydlení 4 000 Kč, náklady na nákup potravin a běžného zboží domácnosti 3 000 Kč, výše nesplacených finančních závazků 1 000 Kč a výše nákladů na sázení a hazardní hry 2 240 Kč. Pokud by byla uvažována rezerva ve výši 500 Kč, mělo žalované zůstat k dispozici každý měsíc celkem 14 260 Kč.

7. Z fotokopií občanského a řidičského průkazu žalované bylo zjištěno, že si žalobkyně od žalované tyto dokumenty před uzavřením smlouvy vyžádala.

8. Z datového výstupu z , Anonymizováno, bylo zjištěno, že žalobkyně dne 26. 11. 2024 provedla lustraci osoby žalované v insolvenčním rejstříku, negativním i pozitivním registru SOLUS a v Centrální evidenci exekucí, ve všech případech s negativním výsledkem.

9. Z potvrzení o provedených platbách vystavených , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že žalovaná dne 26. 11. 2024 odeslala ze svého bankovního účtu uvedeného v úvěrové smlouvě na účet žalobkyně ověřovací poplatek ve výši 1 Kč a žalobkyně následně žalované na její účet zaslala částku 30 000 Kč.

10. Z písemných upomínek z 20. 12. 2024 a 5. 1. 2025, jakož i z e-mailových zpráv z 20. 12. 2024 a 5. 1. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně písemně upomínala žalovanou o zaplacení dlužných splátek úvěru.

11. Z dopisu z 21. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce sdělila žalované, že s ohledem na její prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru přistupuje k jednorázovému zesplatnění poskytnutého úvěru, a vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky v celkové výši 55 741,29 Kč s upozorněním, že v případě nezaplacení této částky bude přistoupeno k soudnímu vymáhání dluhu z předmětné smlouvy. Dle přiloženého poštovního podacího lístku byl dopis odeslán žalované dne 21. 3. 2025 na adresu uvedenou ve smlouvě.

12. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Žalobkyně uzavřela dne 26. 11. 2024 se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž podkladě žalované převodem ve prospěch jejího bankovní účtu poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky a zaplatit úrok v celkové výši 72 000 Kč, který měl dle smlouvy odpovídat zápůjční úrokové sazbě ve výši 20 % měsíčně, a to ve dvanácti pravidelných splátkách, které byly splatné vždy k 15. dni v měsíci počínaje 15. 12. 2024. Před poskytnutím úvěru se žalobkyně zabývala posouzením úvěruschopnosti žalované, kdy dne 26. 11. 2024 provedla lustraci osoby žalované v insolvenčním rejstříku, registru SOLUS a centrální evidenci exekucí, vždy s negativním výsledkem. Pokud jde o finanční situaci žalované, žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná má pravidelné měsíční příjmy ve výši 25 000 Kč, že její náklady na bydlení činí 4 000 Kč, náklady na nákup potravin a běžného zboží domácnosti 3 000 Kč, dosavadní finanční závazky 1 000 Kč, náklady na sázení a hazardní hry 2 240 Kč. Pokud by byla uvažována rezerva ve výši 500 Kč, mělo žalované dle žalobkyně při zohlednění shora uvedených příjmů a výdajů každý měsíc zůstávat k dispozici 14 260 Kč. Žalobkyně opakovaně dopisy z 20. 12. 2024 a 5. 1. 2025 a rovněž prostřednictvím e-mailových zprávy vyzývala žalovanou k zaplacení dlužných splátek úvěru. S ohledem na jejich neuhrazení pak dopisem z 21. 3. 2025 dluh žalované z předmětné úvěrové smlouvy jednorázově zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení částky 55 741,29 Kč s upozorněním na možnost případného soudního vymáhání tohoto dluhu.

13. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“).

14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 26. 11. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, která vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZSÚ. Právní vztah mezi smluvními stranami se tak mimo jiné řídil též právní úpravou obsaženou v ZSÚ. Žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením předmětné smlouvy stíhala podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, tedy její schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ byla přitom žalobkyně oprávněna poskytnout žalované spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení její úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. Soud má po provedeném dokazování za to, že žalobkyně své shora uvedené povinnosti nedostála, neboť si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalované úvěr splácet, respektive to, že by si tyto podklady obstarala, žalobkyně v řízení neprokázala.

16. Předně je třeba zdůraznit, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran prokázání toho, že před uzavřením smlouvy byla řádně splněna povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 věty prvé ZSÚ, tedy povinnost posoudit, zda nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit, v řízení stíhalo žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru. Evropský soudní dvůr dospěl v rozsudku CA Consumer Finance, C-449/13, k závěru, že důkazní břemeno nese poskytovatel úvěru, neboť spotřebitel jednak zpravidla nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel úvěru, zejména však ve většině případů nemá odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. Těmito znalostmi by naopak dozajista měl disponovat poskytovatel úvěru jakožto podnikatel a profesionál v oboru (blíže viz závěry obsažené v komentáři k § 86 ZSÚ in Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, dostupném v právním systému Beck-online).

17. Odpověď na otázku, jakým způsobem by měl poskytovatel úvěru postupovat při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, poskytuje v obecné rovině ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ, podle něhož má poskytovatel úvěru vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů, přičemž hodnotu majetku má zohlednit pouze za předpokladu, že dle smlouvy o spotřebitelském úvěru má být úvěr částečně nebo zcela splacen výnosem z prodeje takového majetku a nikoliv pravidelnými splátkami, případně za situace, kdy z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na výši jeho příjmů. Je však třeba mít na paměti, že zmíněné ustanovení pouze akcentuje nejdůležitější kritéria při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, rozhodně však dostatečným způsobem nekonkretizuje veškeré podstatné aspekty daného procesu. V této souvislosti se sluší znovu odkázat na závěry již shora citované komentářové literatury. Podle ní se například s požadavkem odborné péče může jen těžko slučovat postup poskytovatele, který si neověří, zda spotřebitel není již v době posuzování úvěruschopnosti v úpadku, a to jednak pomocí insolvenčního rejstříku, jednak pomocí tzv. negativních registrů klientských informací, tedy databází vedených podle § 20z zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, které obsahují informace o závazcích spotřebitelů, u nichž došlo k prodlení. Pokud je totiž spotřebitel již delší dobu v prodlení s úhradou závazků více věřitelům, pak to prakticky s jistotou vylučuje jeho schopnost splácet jakékoliv další závazky. Poskytovatel by si tedy informace z negativního registru klientských informací měl opatřit v zásadě vždy. Zmíněnými registry jsou zejména registr SOLUS zájmového sdružení právnických osob, Bankovní registr klientských informací společnosti CBCB – Czech Banking Credit Bureau, a.s., a Nebankovní registr klientských informací CNCB, z. s. p. o. Samozřejmě se nabízí rovněž možnost lustrace v rejstříku zahájených exekucí, z něhož lze nepochybně rovněž zjistit údaje o případné špatné platební morálce spotřebitele ve vztahu k jeho dřívějším závazkům.

18. V posuzované věci sice žalobkyně evidentně určité úsilí posouzení schopnosti žalované sjednaný úvěr splatit věnovala, toto úsilí však soud nepovažuje za dostatečné. Předně je třeba upozornit na to, že žalobkyně sice deklarovala, že ověřovala výši pravidelných měsíčních příjmů žalované z výpisu z jejího bankovního účtu za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru, tento výpis však soudu nepředložila, a to ani na základě jeho písemné výzvy k doplnění důkazů (viz odstavec 2 tohoto odůvodnění). Lze tedy jednoznačně konstatovat, že žalobkyně v řízení neprokázala, že skutečně na základě relevantních podkladů ověřila výši pravidelných příjmů žalované, což je bezesporu jedno z naprosto klíčových kritérií, bez něhož není možné učinit jakýkoliv věrohodný závěr o schopnosti spotřebitele splatit poskytnutý úvěr.

19. Žalobkyně navíc neprokázala ani to, že by se skutečně důsledně zabývala žalovanou tvrzenými pravidelnými výdaji. Žalobkyně sice před uzavřením smlouvy lustrovala žalovanou v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a registru SOLUS, díky čemuž získala představu o dosavadní platební morálce žalované, nicméně z předložených důkazů nelze dovodit, že by si jakkoliv ověřovala žalovanou sdělenou výši jejích pravidelných výdajů, tedy například částku 4 000 Kč, která měla představovat pravidelné náklady žalované na bydlení, nebo částku 3 000 Kč jakožto výdaje na nákup potravin a běžného zboží pro domácnost Pokud snad žalobkyně uvedené částky zjistila z jí zmiňovaného výpisu z bankovního účtu žalované, pak takovou skutečnost neprokázala, nicméně v této souvislosti lze například k uváděným nákladům na nákup potravin a základního zboží uvést, že je již na první pohled zřejmé, že žalovaná by při současné cenové hladině rozhodně nemohla z takto nízké částky zabezpečit i jen nákup potravin pro svoji osobu na celý měsíc. Rovněž náklady na bydlení ve výši 4 000 Kč v situaci, kdy žalobkyně zjevně nijak nezkoumala, zda žalovaná bydlí ve vlastní nemovitosti, v nájmu, případně například u rodičů, nelze považovat za relevantní položku, ze které by bylo možné při posouzení úvěruschopnosti žalované bez dalšího vycházet.

20. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že žalobkyně své povinnosti uvedené v § 86 odst. 1 ZSÚ na základě relevantních podkladů posoudit schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit nedostála, a pokud ano, pak se to žalobkyni v řízení nepodařilo prokázat, a to ani na základě poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., kterého se žalobkyni dostalo prostřednictvím výzvy uvedené v odstavci 2 tohoto odůvodnění. Za této situace soud neměl jinou možnost, než předmětnou smlouvu o úvěru posoudit jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ.

21. Důsledkem neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru je podle § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ to, že žalovaná jakožto spotřebitel je povinna vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu úvěru, a to navíc v době přiměřené jejím možnostem. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 30 000 Kč, neboť žalovaná nevyvrátila tvrzení žalobkyně, že v souvislosti s předmětnou úvěrovou smlouvou jí doposud neuhradila ničeho. Pokud jde o lhůtu k plnění, žalovaná byla od počátku v řízení zcela nečinná, na podanou žalobu nijak nereagovala a se soudem nekomunikovala. Ten proto neměl možnost zjistit, jaká lhůta k plnění by byla přiměřená aktuálním možnostem žalované. Proto jí k plnění stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. obecnou lhůtu tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

22. Ve zbývající části, tedy pokud jde o nárokované příslušenství v podobě nákladů na upomínání žalované ve výši 1 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny za dobu od 5. 4. 2025 do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. V této souvislosti, pokud jde o předmětný úrok z prodlení, odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle nichž teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaná se tak doposud nemohla ocitnout v prodlení.

23. Ačkoliv byla žaloba částečně zamítnuta, již na první pohled se procesní neúspěch žalobkyně týkal jen velmi nepatrné části předmětu řízení (žalobkyni bylo přiznáno 30 000 Kč, žaloba byla zamítnuta pouze co do částky 1 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny za dobu od 5. 4. 2025 do zaplacení). Soud proto uzavřel, že procesně převážně úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 3 o. s. ř. svědčí vůči neúspěšné žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plném rozsahu. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 500 Kč a dále z nákladů právního zastoupení žalobkyně ve výši 1 573 Kč. Náklady právního zastoupení tvoří mimosmluvní odměna zástupce žalobkyně ve výši 1 000 Kč za dva úkony právní služby učiněné ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v účinném znění (dále jen „AT“), a to za převzetí a přípravu zastoupení a žalobu, kdy každý z těchto úkonů je s ohledem na formulářový charakter žaloby a výši vymáhaného plnění honorován sazbou odměny podle § 14b odst. 1 bodu 2 AT, která činí 400 Kč, a za jeden úkon právní služby učiněný ve smyslu § 11 odst. 2 AT, konkrétně za jednoduchou výzvu k plnění, která je honorována poloviční sazbou odměny ve výši 200 Kč (celkem tedy 400 Kč + 400 Kč + 200 Kč = 1 000 Kč). Dále jsou náklady řízení tvořeny třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč souvisejícími se shora uvedenými úkony právní služby podle § 14b odst. 6 písm. a) AT a náhradou za 21% DPH ze shora uvedených položek (tedy z částky 1 300 Kč) ve výši 273 Kč, na kterou zástupci žalobkyně svědčí jakožto plátci daně nárok podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 073 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).