9 C 97/2022

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 32 265,44 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 32 265,44 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 54 108,00 Kč ve výši 10% ročně od 31.03.2020 do 06.04.2020 ve výši 90,18 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 49 758,00 Kč ve výši 10% ročně od 07.04.2020 do 29.06.2020 ve výši 1 161,02 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 46 758,00 Kč ve výši 10% ročně od 30.06.2020 do 26.08.2020 ve výši 753,32 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 44 258,00 Kč ve výši 10% ročně od 27.08.2020 do 15.10.2020 ve výši 614,69 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 41 258,00 Kč ve výši 10% ročně od 16.10.2020 do 05.11.2020 ve výši 240,67 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 36 908,00 Kč ve výši 10% ročně od 06.11.2020 do 07.12.2020 ve výši 328,07 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 32 558,00 Kč ve výši 10% ročně od 08.12.2020 do 26.01.2021 ve výši 452,19 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 30 558,00 Kč ve výši 10% ročně od 27.01.2021 do 04.02.2021 ve výši 76,40 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 28 548,00 Kč ve výši 10% ročně od 05.02.2021 do 09.03.2021 ve výši 261,69 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 26 538,00 Kč ve výši 10% ročně od 10.03.2021 do 07.04.2021 ve výši 213,78 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 24 528,00 Kč ve výši 10% ročně od 08.04.2021 do 14.04.2021 ve výši 47,69 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 22 518,00 Kč ve výši 10% ročně od 15.04.2021 do 30.06.2021 ve výši 481,64 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 20 518,00 Kč ve výši 10% ročně od 01.07.2021 do 09.08.2021 ve výši 227,98 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 18 508,00 Kč ve výši 10% ročně od 10.08.2021 do 04.10.2021 ve výši 287,90 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 15 508,00 Kč ve výši 10% ročně od 05.10.2021 do 29.11.2021 ve výši 241,24 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 12 508,00 Kč ve výši 10% ročně od 30.11.2021 do 31.01.2022 ve výši 218,89 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 11 508,00 Kč ve výši 10% ročně od 01.02.2022 do zaplacení a dále s úrokem ve výši 83,71 % ročně z částky 45 043,27 Kč od 31. 3. 2020 do 26. 8. 2020 ve výši 14 892,55 Kč, úrokem ve výši 83,71 % ročně z částky 42 860,28 Kč od 27. 8. 2020 do 15. 10. 2020 ve výši 4 755,50 Kč, úrokem ve výši 83,71 % ročně z částky 39 860,28 Kč od 16. 10. 2020 do 5.11.2020 ve výši 1 857,45 Kč, úrokem ve výši 83,71 % ročně z částky 35 510,28 Kč od 6.11.2020 do 7.12.2020 ve výši 2 521,60 Kč, úrokem ve výši 83,71 % ročně z částky 31 160,28 Kč od 8.12.2020 do 26.1.2021 ve výši 3 457 Kč, úrokem ve výši 83,71 % ročně z částky 29 160,28 Kč od 27.1.2021 do 4.2.2021 ve výši 582,39 Kč, úrokem ve výši 83,71 % ročně z částky 27 150,28 Kč od 5.2.2021 do 9.3.2021 ve výši 1 988,25 Kč, úrokem ve výši 83,71 % ročně z částky 25 140,28 Kč od 10.3.2021 do 7.4.2021 ve výši 1 617,91 Kč, úrokem ve výši 83,71 % ročně z částky 23 130,28 Kč od 8.4.2021 do 14.4.2021 ve výši 359,31 Kč, úrokem ve výši 83,71 % ročně z částky 21 120,28 Kč od 15.4.2021 do 30.6.2021 ve výši 3 608,99 Kč, úrokem ve výši 83,71 % ročně z částky 19 120,28 Kč od 01.07.2021 do 09.08.2021 ve výši 1 697,20 Kč, úrokem ve výši 83,71 % ročně z částky 17 110,28 Kč od 10.08.2021 do 04.10.2021 ve výši 2 126,32 Kč, úrokem ve výši 83,71 % ročně z částky 14 110,28 Kč od 05.10.2021 do 29.11.2021 ve výši 1 753,36 Kč, úrokem ve výši 83,71 % ročně z částky 11 110,28 Kč od 30.11.2021 do 31.01.2022 ve výši 1 552,95 Kč a úrokem ve výši 83,71 % ročně z částky 10 110,28 Kč od 01.02.2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 31. 3. 2020 dosáhne částky 125 280,00 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 8 668 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 24. 5. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 32 265,44 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o úvěru, která byla dle žaloby uzavřena mezi účastníky. Podle žalobních tvrzení žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalované dne 17. 7. 2019 peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit a současně zaplatit úrok, jehož sjednaná výše činila 124,6 % ročně, to vše ve sjednaných měsíčních splátkách. Dostala se však do prodlení s úhradou těchto splátek, kdy na svůj dluh ze smlouvy uhradila v období od 22. 8. 2019 do 11. 2. 2020 pouze 23 250 Kč. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou k datu 29. 3. 2020 celý poskytnutý úvěr jednorázově zesplatnila. Tímto zesplatněním přirostly doposud nezaplacené úroky k nesplacené jistině úvěru a žalovaná tudíž k okamžiku zesplatnění dlužila na tzv. nové jistině úvěru celkem 52 710,28 Kč. Po zesplatnění úvěru pak žalovaná na svůj dluh uhradila v období od 6. 4. 2020 do 31. 1. 2022 ještě dalších 42 600 Kč Tyto částky žalobkyně započetla na jistinu dluhu. Žalovaná částka sestávala ze zbývající dlužné nové jistiny ve výši 10 110,28 Kč, smluvních pokut za prodlení žalované s úhradou dvou splátek úvěru v celkové výši 998 Kč účtovaných dle bodu 6.1. smlouvy za prodlení s úhradou v pořadí šesté a sedmé splátky úvěru, z náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované s úhradou šesté a sedmé splátky úvěru v celkové výši 400 Kč účtované dle bodu 6.2. smlouvy a ze smluvní pokuty účtované dle bodu 6.5. smlouvy v sazbě 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru, kdy žalobkyně požadovala smluvní pokutu v celkové výši 20 757,44 Kč, která odpovídala shora uvedené denní sazbě z dlužné nové jistiny úvěru (při zohlednění plateb žalované uhrazených po zesplatnění úvěru) za období od 31. 3. 2020 do 23. 5. 2022. Žalobkyně si dále nárokovala smluvní úrok v nominální sazbě dle smlouvy (83,71 % ročně) z původní jistiny úvěru za dobu od prvního dne následujícího po dni, kdy se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou zesplatněného dluhu ze smlouvy (tj. od 31. 3. 2020) do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 31. 3. 2020 dosáhne částky 125 280 Kč, a zákonný úrok z prodlení z částky odpovídající zesplatněné jistině, smluvní pokutě dle bodu 6.1. smlouvy a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované za dobu od 31. 3. 2020 do zaplacení, kdy i v tomto případě žalobkyně u částky, z níž požadovala úrok z prodlení, zohlednila žalovanou provedené úhrady.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Poukázala na to, že při sjednané úrokové sazbě 124,6 % ročně a poskytnuté jistině 50 000 Kč celková částka, kterou měla dle smlouvy vrátit žalobkyni, činila 104 400 Kč. Shora uvedený úrok je podle ní evidentně v rozporu s dobrými mravy, neboť v době uzavření smlouvy byla průměrná úroková sazba nižší než 7 % ročně, sjednaná úroková sazba je tak více než sedmnáctkrát vyšší. Žalovaná zároveň namítla, že žalobkyně při poskytnutí úvěru nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), neboť poskytla žalované úvěr, ačkoliv ta neměla dostatek peněžních prostředků k tomu, aby úvěr mohla bez rizika splácet. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z toho, že jediným příjmem žalované je její starobní důchod. Ten byl přitom v danou chvíli nižší než minimální mzda. Jako výdaje žalované pak žalobkyně vzala do úvahy nikoliv její skutečné výdaje, nýbrž pouze částku životního minima a paušálně určené náklady na bydlení, vycházela z toho, že celkové měsíční výdaje žalované činí 4 410 Kč. Zcela však pominula zhodnocení finančně závislého manžela žalované, jakož i toho, že po uhrazení všech naprosto elementárních potřeb by žalované nezbyly prostředky ani na pravidelné výdaje. Žalobkyně si navíc nijak neověřila údaj o výši nákladů žalované na bydlení, z dostupných listin není zřejmé, jak žalobkyně k částce paušálních nákladů na bydlení dospěla. I pokud by bylo její zjištění o výši výdajů žalované správné, žalovaná by na pravidelné splátky úvěru použila naprostou většinu svého disponibilního příjmu a jakýkoliv zvýšený výdaj by pak nevyhnutelně vedl k porušení smlouvy. S odkazem na uvedenou argumentaci se žalovaná dovolala neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy a s poukazem na to, že poskytnutou jistinu úvěru již žalobkyni svými platbami zcela uhradila, navrhla, aby soud podanou žalobu v plném rozsahu zamítl.

3. Z písemného prohlášení žalované ze 17. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaná vůči žalobkyni před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru mimo jiné prohlásila, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoliv třetí osobě či státu, nebyla proti ní podána jakákoliv žaloba a ani si není vědoma důvodů, pro které by se tak mohlo stát, není vůči ní vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti ní vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí a není účastníkem dohod či ujednání, jejichž plnění by bylo v rozporu s plněním závazků dle předmětné smlouvy o úvěru. Žalovaná rovněž prohlásila, že se nenachází v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku podle zákona č. 182/2006 Sb., proti její osobě nebyl podán insolvenční návrh ani v posledních třech letech nebyl takový návrh zamítnut pro nedostatek majetku.

4. Z formuláře„ Hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy provedla tzv. analýzu bonity žalované, přičemž dospěla k závěru, že pravidelný čistý měsíční příjem žalované činí 10 434 Kč, její pravidelné měsíční výdaje pak v souhrnu částku 4 410 Kč. Uvedené výdaje sestávaly z částky životního minima ve výši 3 410 Kč a blíže nespecifikovaných nákladů na bydlení ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně dospěla k závěru, že volné zdroje žalované pro účely splácení poskytnutého úvěru po odečtení rezervy ve výši 500 Kč činí 5 524 Kč.

5. Z potvrzení ČSSZ ze 17. 7. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná v době uzavření níže uvedené úvěrové smlouvy pobírala starobní důchod ve výši 10 434 Kč měsíčně.

6. Z výpisu z běžného účtu žalované z 28. 6. 2019 bylo zjištěno, že zůstatek peněžních prostředků na tomto účtu činil ke shora uvedenému datu 13 905,88 Kč.

7. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze 16. 7. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná v tomto registru k uvedenému datu neměla evidován žádný záznam.

8. Z výpisu z Nebankovního registru klientských informací ze 16. 7. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná obdržela tzv. CBS skóre v hodnotě 366 bodů. Byla tedy zařazena do II. kategorie (316 až 415 bodů), která je ve výpisu popisována následovně:„ vyšší body do interní Score Card, menší riziko, lepší segment klientů“.

9. Z karty klienta předložené žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaná celkem na svůj dluh z předmětné smlouvy o úvěru uhradila 65 850 Kč, z toho 23 250 Kč před datem 29. 3. 2020, 42 600 Kč po tomto datu.

10. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 17. 7. 2019 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč jako bezúčelový úvěr. Žalovaná se zavázala uvedenou částku žalobkyni vrátit a současně jí zaplatit smluvní úrok, jehož výše činila dle smlouvy 124,6 % ročně, to vše v 24 měsíčních splátkách po 4 350 Kč splatných vždy k 22. dni příslušného měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž bude úvěr vyplacen. Celkem tak byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 104 400 Kč. V bodě 6.1. smlouvy si účastnice sjednaly, že žalovaná bude v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky úvěru či její části trvajícího 30 dnů povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se dostane do takového prodlení, přičemž tyto smluvní pokuty bude žalobkyně moci účtovat žalované jen do zesplatnění úvěru. Smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy měly být splatné v každém jednotlivém případě ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti žalované k jejich zaplacení, přičemž souhrn těchto smluvních pokut nesměl přesáhnout částku 2 999 Kč za každý kalendářní rok. V bodě 6.2. smlouvy pak bylo sjednáno, že žalobkyně bude mít v případě jejího prodlení s úhradou splátek vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vzniknou v souvislosti s tímto prodlením, a to ve výši 200 Kč u každé splátky, s jejíž úhradou se žalovaná dostane do prodlení v trvání alespoň 15 dnů. Dle bodu 6.3. písm. b) smlouvy pak v případě, že by se žalovaná dostala do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části trvajícího 65 dnů, mimo jiné automaticky mělo dojít k zesplatnění úvěru, měly se tedy okamžitě stát splatnými veškeré pohledávky žalobkyně z úvěrové smlouvy – pohledávka na zaplacení jistiny úvěru a veškerých úroků za poskytnutí úvěru, které ke dni zesplatnění úvěru dle citovaného ustanovení přirůstaly k jistině, dále veškerých smluvních pokut a veškerých nákladů dle bodu 6.2. písm. b) smlouvy. Dle čl. 6 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru měly stát součástí tzv. nové jistiny úvěru, kterou bude žalovaná povinna zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění. Z této nové jistiny úvěru byla také žalobkyně dle citovaného ustanovení oprávněna požadovat zákonný úrok z prodlení, a to až do doby úplného zaplacení nové jistiny úvěru. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že pokud žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, bude povinna žalobkyni zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky odpovídající nové jistině úvěru za každý den prodlení až do úplného zaplacení dlužné částky, a to ode dne následujícího dni zesplatnění až do úplného zaplacení nové jistiny. Dle bodu 2.2. smlouvy v případě zesplatnění úvěru měla i nadále trvat povinnost žalované k zaplacení úroku v ujednané výši, přičemž tento úrok měl i nadále přirůstat pouze k původní nesplacené jistině úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalobkyně byla dle citovaného ustanovení oprávněna požadovat na úrocích maximálně částku ve výši 120 % z celkové částky, kterou měla žalovaná dle smlouvy zaplatit.

11. Z potvrzení o vyplacení peněžních prostředků předloženého žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně dne 17. 7. 2019 vyplatila ve prospěch bankovního účtu žalované č. [bankovní účet] uvedeného ve smlouvě částku 50 000 Kč.

12. Z dopisů z 24. 2. 2020 a 24. 3. 2020 soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužných splátek úvěru [číslo] splatných k 22. 1. 2020, 22. 2. 2020 a 22. 3. 2020, účelně vynaložených nákladů souvisejících s prodlením žalované ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 998 Kč a upozornila ji na možnost zesplatnění celého úvěru.

13. Z oznámení z 29. 3. 2020 soud zjistil, že žalobkyně písemně oznámila žalované, že s ohledem na její prodlení s úhradou splátky úvěru trvajícího 65 dní došlo k zesplatnění úvěru, a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dluhu ve výši 54 108 Kč.

14. Z předžalobní výzvy ze 4. 5. 2022 soud zjistil, že žalobkyně písemně informovala žalovanou o tom, že z důvodu jejího prodlení s úhradou sjednané splátky úvěru delšího než 65 dnů došlo k 29. 3. 2020 k okamžitému zesplatnění všech závazků žalované z předmětné úvěrové smlouvy. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky v celkové výši 11 508 Kč s příslušenstvím a úhradě běžící smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy ve lhůtě 15 dnů od data odeslání výzvy a upozornila žalovanou, že pokud nebude dluh ve stanovené lhůtě uhrazen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

15. Z ostatních žalobkyní předložených listinných důkazů nezjistil soud žádné skutečnosti, které by byly jakkoliv podstatné pro rozhodnutí ve věci.

16. Na podkladě shora uvedených důkazů vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 17. 7. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž podkladě žalobkyně téhož dne poskytla žalované bezhotovostním převodem ve prospěch jejího bankovního účtu peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Před uzavřením uvedené smlouvy si žalobkyně za účelem posouzení úvěruschopnosti žalované opatřila potvrzení ČSSZ o výši starobního důchodu vypláceného žalované, výpis z jejího běžného účtu a výpisy záznamů z registrů SOLUS a NRKI týkající se osoby žalované. Žalovaná byla v době uzavření předmětné smlouvy starobní důchodkyní, pobírala důchod ve výši 10 434 Kč měsíčně, neměla žádný záznam v registru SOLUS, dle výpisu z NRKI činilo její CBS skóre v době uzavření smlouvy celkem 366 bodů, což znamenalo, že žalovaná spadala do druhé z celkem tří kategorií určujících rizikovost klientů. Žalobkyně na základě shora uvedených pokladů provedla hodnocení bonity žalované a dospěla k závěru, že žalovaná disponuje pravidelným čistým měsíčním příjmem ve výši 10 434 Kč, její pravidelné měsíční výdaje pak činí 4 410 Kč, přičemž sestávají z částky životního minima jednotlivce 3 410 Kč a nákladů na bydlení ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně tedy usoudila, že žalované každý měsíc po započtení rezervy ve výši 500 Kč zbývají volné zdroje ve výši 5 524 Kč a je tedy schopna hradit splátky úvěru ve výši 4 350 Kč. Následně proto došlo k uzavřené předmětné úvěrové smlouvy, podle níž se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni poskytnutých 50 000 Kč a současně zaplatit smluvní úrok, jehož výše činila dle smlouvy 124,6 % ročně, to vše v 24 měsíčních splátkách po 4 350 Kč splatných vždy k 22. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 22. 8. 2019. Celková žalovanou splatná částka činila dle smlouvy 104 400 Kč. Dle bodu 6.1. smlouvy byla žalovaná pro případ svého prodlení s úhradou některé splátky úvěru nebo její části povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou jednotlivou včas neuhrazenou splátku, přičemž žalobkyně z titulu uvedeného ustanovení mohla za jeden kalendářní rok uplatnit nárok na zaplacení smluvních pokut maximálně ve výši 2 999 Kč. Pro případ, že by se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátky trvající alespoň 15 dnů, byla dle čl. 6 smlouvy sjednána její povinnost uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč za každou splátku. Dle čl. 6 písm. b) smlouvy v případě, kdy by se žalovaná dostala do prodlení s úhradou některé splátky či její části trvajícího 65 dnů, mělo dojít k automatickému zesplatnění celého poskytnutého úvěru a žalovaná by pak byla povinna uhradit žalobkyni veškeré nároky plynoucí z předmětné smlouvy, mimo jiné i tzv. novou jistinu úvěru zahrnující původní jistinu a k datu zesplatnění přirostlé smluvní úroky. Pokud by žalovaná ke dni zesplatnění úvěru neuhradila žalobkyni tuto novou jistinu, byla by dle čl. 6 smlouvy povinna jí dále hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z této dlužné nové jistiny denně. Na úrocích mohla žalobkyně dle smlouvy celkem požadovat maximálně částku odpovídající 120 % celkové dle smlouvy splatné částky, tj. částku 125 280 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru, na svůj dluh ze smlouvy uhradila přede dnem 29. 3. 2020 celkem pouze 23 250 Kč. Žalobkyně písemně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužných splátek úvěru dopisy z 24. 2. 2020 a 24. 3. 2020. Následně jí dopisem z 29. 3. 2020 a rovněž posléze i v předžalobní výzvě ze 4. 5. 2020 oznámila, že k 29. 3. 2020 došlo k jednorázovému zesplatnění dluhu z úvěrové smlouvy, neboť žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou sjednané splátky úvěru v délce 65 dní, a vyzvala jí k zaplacení dlužné částky ve výši 11 508 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy ve lhůtě 15 dnů od data odeslání výzvy s upozorněním na možnost následného soudního vymáhání dluhu.

17. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), neboť žalobkyně předmětnou úvěrovou smlouvu uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tj. v postavení podnikatele, zatímco žalovaná při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti nejednala, byla tedy v pozici spotřebitele. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Vzhledem k tomu, že žalovaná namítla ve smyslu § 87 odst. 1 věty druhé ZSÚ neplatnost posuzované úvěrové smlouvy, což zdůvodnila mimo jiné tím, že žalobkyně nedostála své povinnosti uvedené v § 86 odst. 1 ZSÚ a neposoudila před uzavřením smlouvy řádně schopnost žalované úvěr splatit, neboť žalovaná v době uzavření smlouvy neměla dostatek peněžních prostředků k tomu, aby byla schopna hradit sjednané splátky úvěru, musel se soud v prvé řadě zabývat důvodností této námitky. Z podkladů, které žalobkyně za součinnosti žalované shromáždila před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy a měla je tedy při posuzování úvěruschopnosti žalované evidentně k dispozici, lze mít za prokázané, že jediným příjmem žalované v době uzavření smlouvy byl její starobní důchod, jehož výše činila 10 434 Kč měsíčně. Pokud jde o výdaje žalované, zde žalobkyně vycházela z toho, že tyto výdaje sestávají z částky odpovídající životnímu minimu jednotlivce ve výši 3 410 Kč a dále z nákladů na bydlení ve výši 1 000 Kč, které však nebyly nijak blíže specifikovány a není tedy zřejmé, jak k této částce žalobkyně dospěla. Dále žalobkyně k výdajům ve své podstatě připočetla ještě rezervu ve výši 500 Kč a uzavřela, že volné zdroje, které žalovaná může každý měsíc použít k úhradě splátek úvěru, činí 5 524 Kč. Soud je toho názoru, že již jen ze shora uvedených částek je zřejmé, že žalovaná neměla v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy dostatečné příjmy k tomu, aby byla schopna svým smluvním závazkům bez problémů dostát a hradit žalobkyni sjednané splátky úvěru, či lépe řečeno že v době uzavření smlouvy přinejmenším existovaly velmi důvodné pochybnosti o tom, že bude schopna pravidelně hradit měsíční splátky úvěru, a to z níže popsaných důvodů.

19. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ má poskytovatel před poskytnutím spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od samotného spotřebitele, tak případně i z jiných zdrojů. Přesný rozsah konkrétních vyžadovaných údajů v zákoně uveden není. Bezpochyby však mezi nejdůležitější kritéria pro posouzení schopnosti spotřebitele splatit poskytnutý úvěr patří porovnání výše jeho příjmů a výdajů a zhodnocení způsobu plnění jeho dosavadních závazků.

20. V posuzovaném případě žalobkyně nijak blíže nezkoumala konkrétní výši a strukturu výdajů žalované. Dle formuláře„ Hodnocení klienta“ vyšla při stanovení celkové výše výdajů žalované z částky odpovídající životnímu minimu jednotlivce dle zák. č. 110/2006 Sb. ve znění účinném v době uzavření smlouvy (3 410 Kč), kterou navýšila toliko o částku 1 000 Kč, která měla odpovídat výši nákladů na bydlení žalované. Podle názoru soudu je zcela evidentní, že žalovaná reálně nemohla být schopna z částky 3 410 Kč pravidelně hradit veškeré své nezbytné výdaje související se zajištěním jejích základních životních potřeb (tj. stravy, ošacení, hygienických potřeb, léků, apod). Navíc bylo nutné počítat s tím, že žalované alespoň občas budou vznikat i další náklady, které se netýkají pouze zajištění těch nejnutnějších potřeb, ale jsou spojeny například s jejími volnočasovými aktivitami, zařizováním domácnosti, cestováním, nákupem dárků pro rodinu či přátele, apod. Takové náklady přitom žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované zjevně vůbec nebrala v potaz. Životní minimum jednotlivce bylo zákonem stanoveno jako společensky uznaná minimální hranice příjmů občana, pod níž nastává stav hmotné nouze. Tato částka vymezuje výši finančních prostředků, které jsou pro jakéhokoliv jednotlivce nezbytné k dočasnému zajištění jeho základních životních potřeb, a to na velmi skromné úrovni (viz komentář k § 2 zák. č. 110/2006 Sb. in Beck, P., Grunerová, I., Pavelková, M. Zákon o životním a existenčním minimu. Praktický komentář, Praha: Wolters Kluwer, 2016 – dostupný v systému ASPI). Pro posuzovanou věc je důležitá právě zmiňovaná dočasnost. Je samozřejmě nutné připustit, že jednorázově nebo na velmi krátkou dobu v trvání maximálně několika měsíců může jakýkoliv člověk omezit své potřeby a způsob života natolik, že je schopen zajistit vše nezbytné z tak nízké částky, jakou představuje životní minimum jednotlivce. Rozhodně však nelze předpokládat, že by tak byla žalovaná schopna fungovat po celou dobu sjednaného trvání předmětné úvěrové smlouvy (24 měsíců). Právě takový závěr přitom žalobkyně před poskytnutím úvěru zjevně učinila, pokud vyšla z toho, že pravidelné náklady žalované vyjma nákladů spojených s bydlením činí 3 410 Kč.

21. Rozhodnutí žalobkyně o tom, že žalovaná bude bez důvodných pochybností schopna hradit sjednané splátky úvěru, zjevně nerespektuje základní zásady, z nichž by měl každý poskytovatel úvěru při posuzování úvěruschopnosti svých klientů vycházet a které soud nastínil v odstavci 20 tohoto odůvodnění. Bylo by snad možné uvažovat o tom, že žalobkyně své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 ZSÚ splnila řádně, pokud by nepříznivou finanční situaci žalované zohlednila alespoň v tom směru, že by přiměřeným způsobem ponížila výši poskytnutého úvěru (a tím i měsíčních splátek). To se však v posuzované věci zjevně nestalo, neboť žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, což je částka v oblasti nebankovních úvěrů značně vysoká, a jako vysokou lze hodnotit i měsíční splátku 4 350 Kč. Za dané situace tak soud nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ, neboť v době uzavření smlouvy z žalobkyni dostupných podkladů jednoznačně vyplývaly důvodné pochybnosti o tom, že žalovaná bude schopna pravidelně a bez výraznějších potíží hradit sjednané splátky úvěru ve výši 4 350 Kč měsíčně. S ohledem na žalovanou vznesenou námitku je tedy předmětná smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ neplatná.

22. Ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ stíhá žalovanou povinnost vrátit poskytnutou jistinu úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Z žalobních tvrzení i z předložené karty klienta vyplývá, že žalovaná již v souvislosti s předmětnou úvěrovou smlouvou uhradila žalobkyni částku v celkové výši 65 850 Kč. Je tedy zjevné, že svou povinnost vrátit poskytnutou jistinu úvěru ve výši 50 000 Kč (viz shora) již splnila a že úhrady žalované nepochybně pokrývají i případný nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení z jistiny úvěru. Z uvedeného důvodu dospěl soud k závěru, že podaná žaloba není důvodná, a tuto v plném rozsahu zamítl.

23. Žalovaná měla v řízení plný procesní úspěch a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí tak vůči neúspěšné žalobkyni svědčí právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalované jsou tvořeny v prvé řadě mimosmluvní odměnou jejího právního zástupce v celkové výši 7 260 Kč za celkem tři úkony právní služby učiněné ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v účinném znění (dále jen„ AT“) po 2 420 Kč v souladu s § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5 AT Náklady řízení žalované dále tvoří tři paušální náhrady hotových výdajů spojené se shora uvedenými úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, tj. celkem 900 Kč, náhrada za promeškaný čas zástupce žalované v souvislosti s jeho cestou k jednání soudu dne 23. 8. 2022 v trvání dvou půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT, tj. celkem 200 Kč, a náhrada cestovních výdajů ve výši 308 Kč za uvedenou cestu ze sídla zástupce žalované v [obec] do sídla soudu a zpět, kdy bylo ujeto celkem 38 km osobním vozem tov. zn. Peugeot 307 s průměrnou spotřebou benzinu 7,7 l /100 km, přičemž soud vycházel v souladu s vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí č. 511/2021 Sb. ve znění pozdějších předpisů z toho, že sazba základní náhrady za použití vozidla činí 4,70/km, průměrná cena benzinu pak 44,50 Kč. Soud tak uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení v celkové výši 8 668 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

24. Lhůtu k plnění povinnosti žalobkyně k zaplacení náhrady nákladů řízení soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.