10 C 13/2022

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pávkovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce, žalobce, žalobkyně a žalované b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce, žalobce, žalobkyně a žalované c) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce, žalobce, žalobkyně a žalované všichni zastoupeni advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená anonymizována dvě slova jméno příjmení sídlem adresa o určení existence služebnosti

I. Žaloba na určení, že pozemek p. [číslo] v k.ú. [obec] je zatížen služebností cesty v rozsahu pěšího přechodu ve prospěch pozemku st.p. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], pozemku p. [číslo] pozemku st.p. [číslo] jehož součásti je stavba rodinného domu [adresa], pozemku p. [číslo] pozemku st.p. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] a pozemku p. [číslo] vše v k.ú. [obec], se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni nahradit společně a nerozdílně žalované náklady řízení ve výši 25 591,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobci se domáhali určení, že pozemek p. [číslo] v k.ú. [obec] ve vlastnictví žalované (dále jen služebný pozemek) je zatížen služebností stezky v rozsahu pěšího přechodu ve prospěch nemovitostí ve vlastnictví žalobců v témže k.ú., a to pozemku st.p. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], pozemku p. [číslo] ve vlastnictví žalobkyně a), dále pozemku st.p. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], pozemku p. [číslo] ve vlastnictví žalobce b) a pozemku st.p. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], pozemku p. [číslo] ve vlastnictví žalobce c). Obsahem služebnosti je přechod po pěší cestě procházející přes služebný pozemek a spojující nemovitosti žalobců s veřejnou komunikací. Fakticky se jedná betonový chodník vedoucí od ulice [ulice] přes služebný pozemek a následně pokračující přes pozemky p. [číslo] ve vlastnictví jednotlivých žalobců. Ti tvrdili, že popsanou služebnost nabyli mimořádným vydržením na základě držby vykonávané nepřetržitě po dobu více než 20 let. Držba byla navíc vykonávána ve stejném rozsahu již právními předchůdci žalobců od doby výstavby dotčených nemovitostí ve 40. letech 20. století jako součásti rozsáhlejší lokality, v níž byly všechny nemovitosti vlastněny původně jedním vlastníkem ([právnická osoba]). Při následném rozprodeji nemovitostí však nebyla řádně vypořádána práva a povinnosti jejich nových nabyvatelů, což vedlo ke vzniku situace, která trvá až do současné doby, kdy přístup vlastníků nemovitostí umístěných mimo veřejně přístupnou pozemní komunikaci závisel pouze na respektování zvyklostí, vzájemné ohleduplnosti a slušnosti. V minulosti žalobci nebyli nuceni přechod přes služebný pozemek žádným způsobem právně upravit. Uvedené uspořádání totiž bez problémů fungovalo, když předchozí vlastníci služebného pozemku je považovali za samozřejmé, právě především s ohledem na zvyklosti v dané lokalitě, kde je vzhledem k rozložení nemovitostí procházení přes pozemky ve vlastnictví jiných osob obvyklé, a to až do nabytí vlastnického práva ke služebnému pozemku žalovanou. Ta se od počátku snaží žalobcům výkon služebnosti komplikovat (volné pobíhání psů, neprovádění údržby pozemku a betonového chodníku), přestože si v době, kdy nemovitost nabyla, musela být existence těchto zvyklostí vědoma s ohledem na popsané uspořádání nemovitostí, existenci betonového chodníku a na to, že nemovitost nabyla od své matky.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Potvrdila, že je výlučnou vlastnicí služebného pozemku, přes který žalobci vykonávají přístup ke svým nemovitostem. Nesouhlasila však s tvrzením žalobců, že tímto způsobem vykonávají služebnost cesty. Podle názoru žalované žalobci v podané žalobě zaměňují faktický stav, daný na základě dobrovolného dodržování zavedených zvyklostí, s existencí služebnosti cesty. O té však nikdy nebyla uzavřena žádná smlouva a samotné zvyklosti nemohly založit dobrou víru žalobců o tom, že vykonávají právo služebnosti. Ti tedy právo služebnosti nikdy nedrželi a služebnost tak nemohli vydržet, a to ani mimořádně. V této souvislosti žalovaná poukázala na obsah komunikace zástupkyně žalobců s předchozí vlastnicí služebného pozemku, v níž žalobci poukazovali na své právo domáhat se zřízení nezbytné cesty, což vylučuje předchozí vydržení této služebnosti. Tato korespondence současně vyvrací tvrzení žalobců o bezproblémovém výkonu průchodu v době, kdy služebný pozemek vlastnili právní předchůdci žalované.

3. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je dán naléhavý právní zájem žalobců na požadovaném určení. V projednávané věci má být rozhodnutím soudu odstraněn nesoulad mezi skutečným stavem a stavem zapsaným v katastru nemovitostí, když žalobci se domnívají, že vydržením nabyli předmětnou služebnost cesty, přestože zápisy v katastru nemovitostí hovoří jinak. Za situace, kdy mimosoudní jednání účastníků nevedlo k žádnému výsledku, je naléhavý právní zájem na žalobci požadovaném určení dán. Žalobci totiž mohou dosáhnout zápisu služebnosti do katastru nemovitostí jen prostřednictvím soudního rozhodnutí, kterým bude určeno, že služebný pozemek je zatížen tvrzenou služebností ve prospěch panujících pozemků.

4. Ze stavu zápisů v katastru nemovitostí a katastrální mapy vyplývá, že žalovaná je zapsána jako výlučná vlastnice služebného pozemku, který tvoří zahradu rodinného domu a není u něj zapsáno žádné omezení v podobě služebnosti zatěžující tuto nemovitost. Soubor nemovitostí ve vlastnictví žalované je tvořen kromě služebného pozemku také stavební parcelou [číslo] s rodinným domem [adresa], stavební parcelou [číslo] s garáží a pozemky p. [číslo] Tyto nemovitosti jsou situovány vedle veřejně přístupné pozemní komunikace umístěné v ulici [ulice] v [obec]. Na tyto nemovitosti ve vlastnictví žalované svým umístěním dále postupně navazují pozemky jednotlivých žalobců popsané v bodě I. tohoto rozhodnutí tvořící vždy samostatný celek stavebního pozemku s rodinným domem a zahradou. V přímém sousedství s nemovitostmi žalované jsou umístěny nemovitosti ve vlastnictví žalobce b), dále za nimi jsou umístěny nemovitosti ve vlastnictví žalobce c) a nakonec, v největší vzdálenosti od uvedené komunikace, jsou umístěny nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně a). Nemovitosti žádného ze žalobců nemají přímý přístup do ulice [ulice]. Přístup z těchto nemovitostí do ulice [ulice] je možný pouze přes služebný pozemek, na němž je dle shodných výpovědí účastníků za tímto účelem umístěn chodník zhotovený z betonových panelů. Právě přes tento chodník žalobci již od nabytí svého vlastnictví k popsaným nemovitostem procházejí do ulice [ulice]. Žalobce b) do ulice [ulice] prochází pouze přes služebný pozemek, žalobce c) přes služebný pozemek a přes pozemek p. [číslo] ve vlastnictví žalobce b) a žalobkyně c) prochází přes pozemek p. [číslo] ve vlastnictví žalobce c), přes pozemek p. [číslo] ve vlastnictví žalobce b) a přes služebný pozemek. Chodník fakticky prochází ve směru z ulice [ulice] zahradou domu [adresa], a to koridorem mezi obytnou budovou a garáží, je zpevněn betonovými panely. Od ulice [ulice] je oddělen brankou, v zadní části služebného pozemku na hranici s pozemkem p. [číslo] ve vlastnictví žalobce b) branka umístěna není a cesta volně pokračuje na tento pozemek p. [číslo]. Mezi účastníky nebylo sporu o tomto umístění uvedeného chodníku, mírně se lišili pouze v otázce jeho šíře. Průběh této pěší cesty je zachycen také v historických dokumentech předložených žalobci - mapě (orientačním plánu) ze spisu [ulice] [obec] [anonymizována čtyři slova] [obec] vyhotoveného před datem [datum], kde je tento chodník vyznačen, stejně jako v geodetickém zaměření stavby garáže na služebném pozemku z roku [rok].

5. Podle stavu zápisů v katastru nemovitostí nabyla výše popsané nemovitosti žalobkyně a) na základě kupní smlouvy ze dne [datum], žalobce b) na základě kupní smlouvy ze dne [datum] a žalobce c) na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Uvedené smlouvy, jimiž žalobci nabyli své vlastnické právo k nemovitostem, byly provedeny důkazem a bylo zjištěno, že neobsahují žádné ujednání odkazující nebo upozorňující na oprávnění vyplývající z věcného břemene/služebnosti cesty vykonávané přes služebný pozemek. Žalovaná své nemovitosti nabyla darovací smlouvou ze dne [datum].

6. Z popisu situačního umístění rodinného domku [adresa], který je dnes ve vlastnictví žalobce b), uvedeného v ocenění této nemovitosti ze dne [datum] zpracovaném [anonymizována tři slova] v [obec] za účelem prodeje národního majetku do osobního vlastnictví vyplývá, že jako hlavní vstup do domu [adresa] byl uveden vstup z ulice [ulice].

7. Starosta [územní celek] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve svém vyjádření ze dne [datum] k žádosti žalobce b) označil situaci přístupů k nemovitostem v tzv. kolonii za nešťastnou. Tento stav je podle jeho názoru dán způsobem výstavby lokality (kdy fakticky se jednalo o domky uprostřed veřejného prostranství), nerespektováním původního charakteru zástavby při pozdější parcelaci a rozprodeji jednotlivých domů a pozemků za současného nedostatečného právního ošetření práv a povinností budoucích vlastníků. Výkon práv jednotlivých vlastníků tak závisel a často stále závisí na respektování zvyklostí a na vzájemné ohleduplnosti a slušnosti. Absence vzájemně formálně upravených práv a povinností (nezapsaná věcná břemena na listech vlastnictví) se dostává do popředí zejména v posledních letech v návaznosti na převody nemovitostí do vlastnictví osob, které s předchozími zvyklostmi nejsou seznámeny či je nechtějí respektovat.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí pro list vlastnictví [číslo] v k.ú. [obec] a smlouvy ze dne [datum] je zřejmé, že vlastnice pozemku p. [číslo] (přímo sousedícího se služebným pozemkem) [jméno] [příjmení] touto smlouvou zřídila služebnost stezky pro oprávněné [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako vlastníky navazujícího pozemku p. [číslo] který dle katastrální mapy rovněž nemá vlastní přístup do ulice [ulice].

9. Pokud se jedná o důvod užívání průchodu, podle shodných účastnických výpovědí všech žalobců bylo automaticky dáno, že přístup k zadním nemovitostem prochází přes služebný pozemek. Všichni žalobci jej takto užívali a stále užívají jako jediný přístup ke svým nemovitostem z ulice, tzn. i pro návštěvy a zajištění potřebných služeb. Všichni žalobci také od svých právních předchůdců obdrželi informaci, že to celé v dané lokalitě takto chodí, tedy i v případě dalších nemovitostí v oblasti [anonymizována dvě slova], že se jedná o místní zvyklost, že zde jiný přístup k domům, které nejsou umístěny přímo u ulice, není. Žalobce b) dále vypověděl, že si při nabytí nemovitosti oprávněnost tohoto přístupu ověřoval také dotazem na [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], kde mu bylo sděleno, že přístup je tímto způsobem zaručen ze zákona. Obdobně vypovídal i žalobce c). K otázce přístupu právních předchůdců žalované k průchodu realizovanému přes služebný pozemek vypověděli shodně žalobkyně a) a žalobce b), že v průchodu jim před žalovanou nikdo nikdy nebránil, ani je neupozorňoval na neoprávněnost takového počínání, žalobce c) naproti tomu uvedl, že výhrady vůči jeho průchodu přes služebný pozemek vyjadřovaly již dvě jeho předchozí vlastnice [příjmení] a [příjmení]. Svědek [jméno] [příjmení], bývalý manžel a právní předchůdce žalobkyně a), který nemovitost nabyl koupí od [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] jako dům umístěný v ulici [ulice], uvedl, že nikdy v průběhu svého vlastnictví neměl pochybnost o oprávněnosti tohoto průchodu, nikdy nebyl na nic takového ani upozorněn. Dům byl ve všech dokumentech i ve stavebním povolení označen jako dům na adrese [ulice a číslo], stejně zněly také zápisy v katastru nemovitostí. Z tohoto důvodu neměl ohledně možnosti přístupu žádné pochybnosti a žádné podrobnosti si k této otázce nezjišťoval. Žalovaná k tomu uvedla, že již od doby nabytí nemovitostí jejími rodiči si byli tito vědomi toho, že žádná služebnost pozemek nezatěžuje. Průchod vlastníkům navazujících nemovitostí umožňovali na základě zvyklosti, která se v místě dodržovala. Tyto informace obdrželi od svých právních předchůdců. Problematika přístupové cesty se však mezi vlastníky nemovitostí řešila kontinuálně již v té době. Vzájemné spory pak vyvrcholily v návaznosti na problémy ve vzájemné komunikaci v otázkách sousedského soužití. Svědkyně [jméno] [příjmení] (matka žalované) vypověděla, že v roce 2002 při nabytí nemovitostí bylo této svědkyni a jejímu manželovi jako kupujícím sděleno prodávající, že zde není zřízeno žádné věcné břemeno průchodu pro vlastníky sousedních nemovitostí, že se jedná o dobrou vůli ze sousedských vztahů. Takto tedy v nastaveném režimu pokračovali, nikomu průchod nezakazovala, ani neznemožňovala. Je jí známo, že problémy se vyskytly po jejím odstěhování. K tomu došlo před osmi lety a v domě zůstala bydlet žalovaná. Svědek [jméno] [příjmení] (přítel žalované, který s ní v nemovitosti několik let žije), k průchodu sousedů přes pozemek uvedl, že mu bylo řečeno, že zde chodí, protože jsou tak zvyklí. Podle svědkyně [jméno] [příjmení] ([anonymizováno] [územní celek]) je problematická situace ve vztahu k řešení přístupu k nemovitostem, které nejsou umístěny přímo u ulice, v dané lokalitě nejen ulice [ulice], ale i dalších okolních ulic, dána situací v době výstavby nemovitostí, kdy veškeré nemovitosti v dané lokalitě vlastnil jeden vlastník a přístup k zadním nemovitostem probíhal vždy stejným způsobem, a to z hlavního chodníku v ulici přes pozemky předních nemovitostí. U těchto nemovitostí nejsou zřízena věcná břemena a v některých případech dochází k sousedským sporům týkajícím se možnosti zamezení tohoto přístupu. Tyto spory řeší samotní vlastníci nemovitostí mezi sebou. V obecné rovině svědkyně předpokládá, že v některých těchto případech již ke zřízení věcných břemen došlo.

10. Ze vzájemné komunikace žalobců a právní předchůdkyně žalované vyplývá, že mezi nimi byl probíhající spor komunikován od září 2020. Dne 24. 9. 2020 oznámila zástupkyně žalobců převzetí jejich zastoupení tehdejší vlastnici služebného pozemku [jméno] [příjmení]. Vyjádřila nesouhlas žalobců s avizovaným postupem její dcery, která hodlá uzavřít přístupovou cestu vedoucí přes služebný pozemek s tím, že v tomto případě se žalobci budou u soudu domáhat zřízení nezbytné cesty. Současně vyzvala vlastnici pozemku k řešení situace uzavřením dohody. Z jejího dalšího e-mailu ze dne 23. 11. 2021 je zřejmé, že k dohodě nedošlo a žalobci trvají na výše uvedeném požadavku.

11. Důkazní návrh žalobců na provedení výslechu svědkyně [příjmení] (právní předchůdkyně žalované) byl soudem zamítnut pro opožděnost. Přestože žalobci o existenci této svědkyně věděli již od zahájení řízení, provedení důkazu jejím výslechem navrhli až po uplynutí lhůty k tvrzení rozhodných skutečností a navržení důkazů poskytnuté soudem po skončení prvního jednání. O výjimku z koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 o.s.ř. se tedy nemůže jednat.

12. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobci dlouhodobě, ve všech případech již více než 20 let, užívají služebný pozemek, resp. chodník na něm umístěný, jako přístupovou cestu ke svým nemovitostem. Shodují se i na způsobu a rozsahu užívání. Mezi účastníky je však sporný důvod tohoto užívání. Žalobci tvrdí, že se jedná o výkon práva služebnosti, které nabyli vydržením, zatímco žalovaná tvrdí, že se jedná o v dané lokalitě obvyklou zvyklost, která je dotčenými vlastníky služebných pozemků fakticky akceptována, což nasvědčuje spíše institutu výprosy, příp. užívání bez právního důvodu. S ohledem na rozložení důkazního břemene bylo na žalobcích, aby prokázali své tvrzení o nabytí služebnosti vydržením. Z provedeného dokazování vyplynulo, že výše popsaná situace, tedy realizovaný průchod žalobců k nemovitostem přes služebný pozemek, nastala nikoliv v důsledku dohody (ať dvou či vícestranné) mezi jednotlivými účastníky či jejich právními předchůdci, která by práva a povinnosti vlastníků dotčených nemovitostí jakýmkoliv způsobem upravovala, ale v důsledku obecně aplikovaného pravidla v oblasti celé kolonie baťových dělnických domů, které plynule navázalo na způsob průchodu k nemovitostem realizovaný v době po výstavbě nemovitostí, kdy celý areál byl vlastněn jedním vlastníkem. Jednalo se o přirozené řešení nastalého stavu, kdy po rozprodeji jednotlivých nemovitostí novým vlastníkům a vzniku odlišných vlastnických režimů, bylo pro zachování využitelnosti nemovitostí, které nejsou umístěny přímo u ulice, bylo nutno zajistit jejich spojení s touto komunikací. Toto pravidlo nebylo dle vyjádření představitelů města (starosta, místostarostka) v době rozprodeje nemovitostí žádným způsobem formalizováno a po provedených převodech zůstalo funkční ve formě místní zvyklosti, na kterou byli noví nabyvatelé nemovitostí v případě dotazů odkázáni, případně tito automaticky pokračovali v režimu průchodu vykonávaném svými právními předchůdci. Takto tomu bylo i v případě nemovitostí, které jsou předmětem tohoto řízení. I zde si žalobci v době nabytí nemovitostí ověřovali možnost přístupu k nabývaným nemovitostem u svých právních předchůdců, kteří je odkázali právě na výše popsanou zvyklost, ale i u příslušných úřadů, kde byli ujištěni, že ze zákona mají ke svým nemovitostem přístup zajištěn. Stejně tak veřejné seznamy, či stavební dokumentace označují budovy ve vlastnictví žalobců tak, že se jedná o domy v ulici [ulice], přestože s touto ulicí přímé spojení nemají. Pokud dojde ke sporům, jsou dle představitelů města tyto spory řešeny přímo mezi vlastníky jednotlivých nemovitostí, např. formou zřízení věcného břemene. Právě takovou smlouvu o zřízení služebnosti průchodu přes sousední pozemek předložili v průběhu řízení žalobci. Ačkoliv žalobci a) a b) a svědek [jméno] [příjmení] vypověděli, že v době, kdy služebný pozemek vlastnili právní předchůdci žalované, ke sporům nedocházelo a žádné problémy s možností průchodu nikdy nezaznamenali, z výpovědi žalované a žalobce c) vyplynulo, že problematika průchodu byla řešena již v minulosti. Z písemného vyjádření starosty města, svědecké výpovědi jeho místostarostky a výpovědí všech účastníků je však nepochybné, že k významnému vyhrocení situace mezi účastníky došlo v roce 2020. Toto vyostření vzájemných vztahů dosahuje intenzity, která brání uzavření sporu dohodou, jako je tomu v jiných případech. Účastníci se nedokáží shodnout na obsahu dohody a průběhu služebnosti.

13. Podle § 3066 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), podle něhož vydržecí doba u mimořádného vydržení u nemovitostí neskončí dříve, než uplynutím pěti let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, je nutno věc právně posoudit podle právní úpravy o.z. Ten v § 1260 odst. 1 stanoví, že služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Podle § 1091 odst. 2 o.z. je k vydržení vlastnického práva k nemovité věci potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Podle § 1095 o.z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

14. V řízení bylo prokázáno, že žalobci skutečně dlouhodobě užívají služebný pozemek k průchodu za účelem spojení svých nemovitostí s veřejně přístupnou pozemní komunikací. Toto skutkové zjištění však nemůže vést automaticky k závěru, že tímto jednáním žalobci vykonávali a vykonávají právo služebnosti. Přes cizí pozemek lze procházet na základě různých právních důvodů, nejen na základě výkonu práva služebnosti, případně i bez právního důvodu. K tomu, aby žalobci mohli být držiteli práva služebnosti, museli by dlouhodobý výkon tohoto práva opírat o právní důvod (byť u mimořádného vydržení není třeba jeho existenci prokázat), na jehož základě se domnívali a byli vnitřně přesvědčeni o tom, že služebnost vznikla a právo služebnosti jim tedy svědčí. V řízení však bylo prokázáno, že žádný ze žalobců neodvozoval právo svého průchodu přes služebný pozemek od jakékoliv skutečnosti, s níž právo vznik služebnosti spojuje (viz výše citovaný § 1260 odst. 1 o.z.). Všichni žalobci bez rozdílu průchod realizovali na základě sdělené a přejaté povědomosti o obecně akceptované zvyklosti zakotvující možnost chůze přes pozemek souseda z důvodu absence přístupu vlastní nemovitosti k veřejně užívané komunikaci. Tato zvyklost se však netýkala pouze nemovitostí ve vlastnictví účastníků řízení, ale mnohem většího počtu nemovitostí situovaných v téže lokalitě. Dodržování této zvyklosti není z dlouhodobého pohledu právně vynutitelné, čemuž odpovídá skutečnost, že ochota k jejímu dodržování vlastníky služebných pozemků zjevně kolísá v závislosti na aktuální kvalitě sousedských vztahů v jednotlivých případech. S popsanou situací v místě byli všichni žalobci při nabytí svých nemovitostí seznámeni, akceptovali ji a průchod přes povinný pozemek realizovali při vědomí této zavedené zvyklosti. V tomto případě však nevykonávali právo služebnosti a nemohli tak být jeho držiteli. Držitelem práva je podle § 987 o.z. ten, kdo vykonává právo pro sebe. Prostá držba je přitom předpokladem pro nabytí služebnosti i prostřednictvím mimořádného vydržení, když podle § 1095 o.z. ve spojení s § 1260 odst. 1 o.z. může služebnost nabýt vydržením pouze její držitel. K vydržení v žalobě popsané služebnosti ani jedním ze žalobců tedy s ohledem na výše uvedené skutečnosti dojít nemohlo. Z tohoto důvodu byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalované nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 591,50 Kč. Ty byly vyčísleny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále„ AT“), jako odměna zástupce žalované podle § 7 AT vypočtená z tarifní hodnoty 35 000 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) AT) za sedm úkonů právní služby po 2 500 Kč za jeden úkon podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu dne 2. 6. 2022 v trvání 2x započaté dvě hodiny, doplnění důkazních návrhů ze dne 13. 6. 2022, účast na jednání soudu dne 14. 7. 2022 v trvání 2x započaté dvě hodiny), dále ½ uvedené odměny za jeden úkon účasti na jednání soudu dne 25. 4. 2022, které bylo odročeno bez projednání věci podle § 14 odst. 2 AT, paušální náhrada výdajů stanovená dle § 13 odst. 3 a.t. v částce 300 Kč za každý z těchto osmi úkonů právní služby a dále dle § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená částkou 4 441,50 Kč. Platební místo bylo určeno dle § 149 odst. 1 o.s.ř.