10 C 163/2019

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Jakšičovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované vedlejší účastník: 1) právnická osoba , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice 2) právnická osoba , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o návrhu na zaplacená 334 168,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 334 168,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z částky 88 512 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 205 653,68 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 40 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud se žalobkyně domáhala zákonného úroku z prodlení z částky 88 512 Kč od [datum] do [datum], z částky 205 653,68 Kč od [datum] do [datum] a z částky 40 000 Kč od [datum] do [datum], žaloba se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 64 890 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a prvním vedlejším účastníkem nemá žádný právo na náhradu nákladů řízení.

V. Ve vztahu mezi žalobkyní a druhým vedlejším účastníkem nemá žádný právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Táboře soudní poplatek ve výši 16 708 Kč.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Táboře na nákladech řízení částku, která bude určena v samostatném rozhodnutí.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky celkem ve výši 334 168,68 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že dne [datum] při návštěvě obchodního domu [anonymizováno] do ní narazil zaměstnanec žalované řadou spojených nákupních vozíků. V důsledku toho upadla na zem a utrpěla zranění, která byla následně diagnostikována jako otřes mozku, zablokování páteře a zlomený bederní obratel. Do domácího ošetřování byla propuštěna po týdenní hospitalizaci dne [datum]. V důsledku shora popsaných zranění dne [datum] znovu převezena do nemocnice, po vyšetření byla propuštěna do domácího ošetřování s diagnózou mozková komoce s distorzí páteře s inverzním postavením páteře, mírné snížení výškového obratle ve střední části. [příjmení] nosit korzet, Schancův límec, byla medikována analgetiky. Lékař jí doporučil klidový režim – nesměla sedět, ve vertikální poloze mohla být pouze v korzetu. Léčebný režim byl ukončen až dne [datum]. Vzhledem k tomu, že byla v podstatě nepohyblivá, byla odkázána na pomoc rodičů, v jejichž bytě léčení převážně probíhalo. Rodiče se starali i o jejího nezletilého syna. Žalobkyně popsala, že v důsledku úrazu se jí zhoršila paměť, hůř si vybavuje slova a má potíže s formulováním myšlenek a s rozhodováním, zhoršil se jí zrak. Není schopná doprovázet svého mentálně postiženého syna do školy. Nesmí zvedat břemena těžší než 1 kilogram, nemůže tedy sama nakupovat, nedokáže sama vstupovat do vany ani z ní vystupovat. Má potíže s krční a hrudní páteří. Vzhledem k bolestem zad je vyloučena ze sexuálního života. Není schopna delší dobu stát, nemůže tedy vařit, navštěvovat kina, divadla, podílet se na zájmových činnostech. Zhoršila se její primární diagnóza – roztroušená skleróza. Bolesti v zádech pociťuje již při kratší cestě autem. Žalobkyně předložila soudu znalecký posudek znalce docenta MUDr. [příjmení], který bolestné ohodnotil částkou 100 314 Kč (340 bodů po 295, 04 Kč) a ztížení společenského uplatnění částkou 181 863 Kč. Na nákladech za vypracování znaleckého posudku požadovala jako příslušenství pohledávky částku 11 988,68 Kč Vedle těchto nároků požadovala rovněž částku 40 000 Kč jako náhradu za pomoc, kterou jí poskytovali po dobu jejího léčení rodiče. Uvedla, že jim přispívala v uvedeném období částkou 8 000 Kč měsíčně.

2. Žalovaná s návrhem nesouhlasila. Připustila, že dne [datum] nešťastnou náhodou narazil zaměstnanec [právnická osoba] do žalobkyně řadou nákupních vozíků. Uvedla současně, že se žalobkyně po incidentu zdržovala ještě zhruba 40 minut v okolí prodejny, zaměstnankyně žalované [jméno] [příjmení] s ní sepsala záznam o úrazu. Při sepisu tohoto záznamu informovala žalobkyně pracovnici žalované, že je vážně nemocná, popsala svá stávající onemocnění. Žalovaná zpochybňovala, že úraz mohl mít následky v podobě tvrzených zdravotních obtíží žalobkyně. Pokud by tomu tak bylo, žalobkyně by se nebyla schopná několik desítek minut zdržovat v okolí prodejny a poté odejít bez okamžité lékařské pomoci. Žalovaná měla za to, že zdravotní komplikace žalobkyně nesouvisí s popisovaným incidentem a mohly se jí přihodit kdykoli po něm. Uvedla, že žalobkyni nebyly předloženy podklady prokazující oprávněnost nároku, ačkoli o ně [právnická osoba] opakovaně žádala. Požadavek na zaplacení částky 40 000 Kč představující příspěvek, který měla žalobkyně platit svým rodičům, považovala rovněž za neoprávněný, neboť žalobkyně neprokázala účelnost vynaložení takových nákladů ani skutečnost, že je rodičům poskytla. Žalovaná navrhla, aby na její straně vstoupila do řízení jako vedlejší účastník [právnická osoba], neboť to byl ve skutečnosti její zaměstnanec, který nešťastnou náhodou do žalobkyně při zmíněném incidentu narazil. 3. [právnická osoba] potvrdila, že je dodavatelem služeb, které s předmětem řízení souvisí a projevila zájem vstoupit jako vedlejší účastník do řízení. Současně uvedla, že pro plnění služeb souvisejících s úrazem žalobkyně použila svého dlouhodobého subdodavatele [právnická osoba] Navrhla, aby i tato společnost vstoupila do řízení na pozici vedlejšího účastníka na straně žalované. Rovněž [právnická osoba] projevila zájem vstoupit do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované a navrhla vstup svého pojistitele [právnická osoba] Ta však o vstup do řízení zájem neprojevila.

4. Ze shodných výpovědí žalobkyně [celé jméno žalobkyně] a svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vyplynulo, že dne [datum] společně navštívili obchodní dům [anonymizováno]. Ještě před samotným nákupem, v okamžiku, kdy dávala minci do nákupního vozíku, do žalobkyně narazil zaměstnanec, který zde prováděl úklid vozíků (žalobkyně odhadovala, že se jednalo o 10 až 15 vozíků, svědek [příjmení] 10 až 12, případně 15 vozíků). V důsledku nárazu žalobkyně upadla, svědek [příjmení] společně se zmíněným zaměstnancem odsunuli vozíky a pokusili se ji zvednout. Žalobkyně uvedla, že následně byla v určitém šoku, nebylo jí dobře. Po zařízení nezbytných záležitostí se odebrala pěšky domů, kde se jí přitížilo, bolela ji záda, hlava, zvracela. Proto odjela v doprovodu matky do nemocnice, tam jí byl zhotoven rentgenový snímek a provedeno CT vyšetření. Bylo zjištěno, že utrpěla otřes mozku, podvrtnutí krční páteře, zlomení dvou obratlů. Byla hospitalizována, dostala trojbodový korzet, který se obtížně upíná na tělo, nesměla sedět, stát mohla pouze krátkou dobu a v korzetu. Po propuštění z nemocnice ji musela matka krmit, koupat, oblékat. V době hospitalizace i následně pečovali rodiče o jejího jedenáctiletého syna, který trpí mentálním postižením. U rodičů žalobkyně strávila celou dobu letních prázdnin, následně spolu s ní museli odjet do jejího bydliště, aby syn mohl nastoupit do školy. I tam jí poskytovali pomoc s péčí o ni samotnou i o syna.

5. Průběh léčení žalobkyně po úrazu je zřejmý z výpisu z jejího chorobopisu, jehož přepis je součástí znaleckého posudku docenta MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. Soud tak považuje za prokázané, že dne [datum] odpoledne se žalobkyně v doprovodu matky dostavila do nemocnice, uvedla, že na ni v Tescu najel zaměstnanec s vozíky, upadla asi na bok, narazila si hlavu, čtyřikrát zvracela, trpí závratěmi. Při rentgenu bylo zjištěno mírnější snížení výšky obratlového těla L5 ve střední části, které nebylo v nálezu CT před rokem, suspenzivní čerstvá komprese. Dne [datum] byla konstatována nevelká komprese dolní přední hrany obratle L4, komprese obou ploten obratlového těla L5 se snížením centrální části levé poloviny obratlového těla na třetinu původní výše. Nález svědčí pro akutní či subakutní kompresivní frakturu obratlového těla v terénu přestavbových změn skeletu po aktinoterapii, pravostranná preforaminální až foraminální protruze disku velikosti 5 mm s kontaktem na kořen L51.dx. Byla doporučena klidová terapie, klid na lůžku, korzet, Schancův límec. Při propuštění byly zaznamenány diagnózy S0600 Commotio cerebri, S3200 Akutní fraktura LP, dle CT i nevelká komprese přední hrany L4, S 134 Podvrtnutí a natažení krční páteře. Následně byla žalobkyně s poukazem na shora popsaný úraz ošetřena a medikována ještě v červenci 2018.

6. Znalec po prostudování dokumentace a po vyšetření žalobkyně vyčíslil jak bolestné, tak i náhradu za ztížení společenského uplatnění. Pokud jde o bolestné, hodnotil lehký otřes mozku 20 body, podvrtnutí a natažení krční páteře 30 body, kompresní zlomeninu těla bederního obratle se snížením nejvýše o jednu třetinu 80 body, úrazové poškození bederní meziobratlové ploténky se současnou zlomeninou obratle L5 200 body a konečně poranění povrchní žíly předloktí 10 body, celkem 340 bodů. Bolestné pak ve vazbě na hodnotu jednoho bodu v rozhodném roce 2018 (295,04 Kč) vyčíslil částkou 100 314 Kč. Pokud jde o ztížení společenského uplatnění, dospěl k závěru, že vyřazení posuzované z předchozího běžného života podle metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví činilo 1,3%, což představuje částku 165 330 Kč. Vzhledem k věku žalobkyně zvýšil toto ohodnocení o 10% na částku 181 863 Kč. Znalec shledal postižení žalobkyně v položkách zvládání obtíží a jiných psychických nároků, udržení pozice těla, zvedání a nošení předmětů, chůze, potíže při používání dopravy, přípravy jídla, vykonávání domácích prací a rekreace a využití volného času. Ve všech těchto položkách hodnotil rozsah obtíží (kapacitu) 10%. Ve slovním hodnocení posudku uvedl, že přihlédl k předchozímu zdravotnímu stavu posuzované, položky, které byly dotčeny pouze stávajícím zdravotním stavem žalobkyně, nebyly hodnoceny. U položek, na které měl vliv posuzovaný úraz, komentoval hodnocení v připojené poznámce u každé položky. V těchto poznámkách skutečně znalec uvedl, zda bylo omezení přítomno před úrazem a zda, případně jak došlo k jeho zhoršení. Při jednání doplnil znalecký posudek ústně a zodpověděl všechny dotazy soudu a zúčastněných. Uvedl, že v případě žalobkyně, která měla v minulosti zásadní zdravotní komplikace, je pochopitelně obtížné odlišit, do jaké míry její potíže souvisí s utrpěným úrazem. Nicméně vysvětlil, že následky, které žalobkyně popsala a které hodnotil, jsou pravidelnými následky takových úrazů. Zcela odmítl předpoklad, že zmíněný úraz nemohl přinést následky v takové podobě, jaké žalobkyně popisuje. Naopak vysvětlil, že je pravidlem, že po tomto typu úrazu je poškozený schopen pohybu, jeho obtíže se postupně stále zvýrazňují. Vývoj stavu žalobkyně označil jako obvyklý a její vylíčení obtíží jako zcela věrohodné. Připustil, že žalobkyně mohla některé ze svých obtíží nesprávně přičítat úrazu, ačkoli jeho důsledkem nebyly, takové obtíže však vyloučil a nehodnotil. Svoje závěry opřel o znaleckou zkušenost, o to, že obdobné potíže má po obdobném typu úrazu drtivá většina pacientů. Potvrdil, že 10% ztížení představuje právě pouze rozdíl mezi zdravotním stavem žalobkyně před úrazem a po něm. Pokud by hodnotil aktuální zdravotní omezení žalobkyně bez přihlédnutí k jejímu celkovému zdravotnímu stavu, jednalo by se o podstatně vyšší procentuální částky. Jestliže hodnotil v uvedených položkách snížení kapacity žalobkyně pouze o 10%, bylo to proto, že vyšel z jejího problematického zdravotního stavu a hodnotil pouze to, oč se uvedeným úrazem její společenské uplatnění zhoršilo.

7. Vzhledem k tomu, že žalovaný vykonává svou činnost mimo jiné i prostřednictvím dalších právnických osob (které v tomto řízení vystupovaly na pozici vedlejšího účastníka), je třeba na úvod poznamenat, že soud nemá pochybnosti o pasivní legitimaci žalované. Podle § 2924 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o.z.) kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Citované zákonné ustanovení dopadá i na obchodní činnost, kterou žalovaná svým jménem provozuje a při níž k úrazu došlo žalobkyně. Je zcela lhostejné, zda k plnění úkolů žalovaná společnost použila výlučně své zaměstnance, případně zda část těchto úkolů plnila prostřednictvím jiné osoby. Ani sama žalovaná ostatně evidentně nevěděla, že úklid nákupních vozíků neprovádí [právnická osoba], nýbrž jí pověřená jiná právnická osoba. Z pohledu žalobkyně, která stojí vně tohoto systému, je zcela lhostejné, kdo konkrétně úklid nákupních vozíků prováděl. Nakupovala v obchodním domě Tesco, zde byla zraněna osobou provádějící úklid a zcela legitimně předpokládala, že právě tato společnost odpovídá odpovědná za škodu, která jí vznikla. Nelze očekávat ani požadovat, že bude zjišťovat, jaké byly interní vztahy mezi žalovanou a osobami jí pověřenými k výkonu některých dílčích činností. Žalovaná, která soustavně provozuje svou obchodní činnost, musí nést odpovědnost za výsledky této činnosti v celém rozsahu.

8. Podle § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o.z.) odčiní škůdce při ublížení na zdraví újmu poškozeného peněžitou náhradou vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

9. V řízení bylo prokázáno, že k úrazu žalobkyně v prostoru Obchodního domu [anonymizováno] popsaným způsobem došlo, o tom ostatně nebylo mezi účastníky sporu, a že tento úraz měl za následek zdravotní poškození žalobkyně, která jsou popsána shora. Jednotlivé položky bolestného jsou dostatečně doloženy zdravotnickou dokumentací. Výhrady nelze mít ani proti ohodnocení konkrétního bolestného v souvislosti se vpichem infuzní kanyly, neboť jde o reálnou bolest, kterou žalobkyně musela vytrpět v souvislosti s úrazem - pokud by nebylo úrazu, nevyvstala by potřeba zavedení kanyly. Soud neměl konečně pochybnosti ani o hodnocení bolestného, neboť jednotlivé položky odkazují na utrpěná zranění a jsou hodnoceny zcela standardním způsobem. [příjmení] skutečnosti směřující k vyvinění žalovaná netvrdila ani nedokládala. Proto považoval postoj žalované (která samotný úrazový děj nezpochybňovala) navrhující zamítnutí žaloby i ve věci bolestného za nelogický.

10. Rovněž posouzení výše ztížení společenského uplatnění považuje soud za přiměřené, logické a zcela odpovídající výsledkům dokazování. Znalec podrobně vyložil, že nehodnotil aktuální zdravotní stav žalobkyně izolovaně – hodnotil právě jeho zhoršení v důsledku úrazu. Vysvětlil tedy rozdíl mezi obtížemi žalobkyně, kterými by s pravděpodobností hraničící s jistotou s ohledem na dřívější diagnózu trpěla, aniž by úraz proběhl, a obtížemi po tomto zranění. Není žádný důvod neodškodnit žalobkyni jenom proto, že již v předchorobí byl její zdravotní stav problematický. Taková logika by vedla až k absurdnímu závěru, že odškodňovat lze pouze osoby, které před událostí, při níž došlo ke zranění, byly zcela zdravé. To je výklad nepřípustný a zcela odporující jak zákonné úpravě, tak i obecné logice. Je pochopitelně třeba rozlišit, jaké důsledky měl úraz a co je projevem z jiné příčiny vzniklého zdravotního omezení poškozené osoby. To se v průběhu dokazování dobře podařilo a soud proto uzavřel, že je na místě žalobkyni požadované odškodnění v plném rozsahu přiznat, a to včetně zvýšení. Úraz utrpěla ve věku pouhých 39 let a po celý zbytek života s jeho důsledky se bude potýkat.

11. Podle § 2960 o.z. hradí škůdce též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil. Zákonná úprava tedy výslovně počítá s tím, že součástí náhrady škody je i kompenzace nákladů spojených s péčí o zdraví poškozené osoby. Z výpovědi žalobkyně, svědků i z lékařské dokumentace vyplývá, že rodiče museli žalobkyni poskytovat pomoc a osobní asistenci v době, kdy nebyla schopná se o sebe sama postarat. Je evidentní, že měla problémy se samoobsluhou, neboť byla nucena delší dobu setrvat v trojbodovém korzetu, v němž mohla pouze ležet nebo stát, že nebyla schopná vykonávat běžné úkony denní hygieny, péče o domácnost. Stejně tak museli poskytnout dlouhodobou pomoc i jejímu nezletilému synovi, který navíc vyžaduje zvýšenou péči, v době, kdy absolvovala akutní léčení a nebyla schopná se o něj osobně starat. Nejsou tedy žádné pochybnosti o tom, že žalobkyně pomoc třetí osoby potřebovala a že jí tuto pomoc poskytli rodiče. V otázce náhrady nákladů spojených s péčí o zdraví poškozeného lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně na rozhodnutí ze dne 31. 10. 2018 sp. zn. 25 Cdo 6061/2016, které konstatuje, že náklady na asistenční péči o nesoběstačnou osobu považuje soudní praxe za součást skutečných majetkových újem, které mohou v souvislosti se škodní událostí poškozenému vzniknout a na jejichž náhradu mají vůči škůdci nárok. Rozhodnutí v podrobnostech odkazuje na rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 31 Cdo 1778/2014, který uvedenou věc řešil ve vztahu k ustanovení § 449 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., nicméně pro potřeby další judikaturní praxe je dobře využitelné. Rozlišuje celkem tři situace – a) pečující osobě platí sám poškozený, pak má nárok na náhradu těchto výdajů poškozený, b) pečující osobě platí třetí osoba (například příbuzný), pak má na náhradu těchto výdajů nárok třetí osoba, jež tyto výdaje vynaložila, konečně c) péči vykonává někdo osobně, aniž by vynakládal finanční prostředky – i v tomto případě je tu nárok na finanční náhradu za provedení těchto prací, ovšem nárok náleží samotnému poškozenému. S ohledem na závěry shora citovaného rozhodnutí považoval soud za nepodstatné, zda žalobkyní požadovaná částka 40 000 Kč, kterou rodičům postupně předala, byla určena jako náhrada za péči o ni či nikoli. Zcela postačí prokázané tvrzení, že žalobkyně péči nezbytně potřebovala a že jí tato péče byla ze strany rodičů poskytována. Potom jí skutečně s odkazem na ustanovení § [číslo] náhrada náleží. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6061/2016 řeší rovněž otázku, jakým způsobem lze určit výši náhrady za poskytování zjištěného množství osobní péče o nesoběstačnou osobu. V posuzované věci rodiče poskytovali pomoc v té době nesoběstačné žalobkyni a současně pečovali o jejího syna. V tomto konkrétním případě je pomoc rodičů žalobkyni poskytována i mimo období bezprostředně po úrazu. Žalobkyně trpí závažným onemocněním – roztroušenou sklerózou, která její zdravotní stav významně limituje. V minulosti absolvovala gynekologickou operaci, která byla následována další léčbou. Žalobkyně navíc má v péči zdravotně postiženého syna. Všechny tyto skutečnosti zcela evidentně vyžadovaly pomoc třetích osob, která jí byla poskytnuta právě ze strany rodičů. Množství a náročnost této péče se však po úrazu významně zvýšily. Rozsah pomoci tak evidentně přesahoval míru běžné rodinné solidarity a rozsah úkonů obvyklých při běžné rodinné spolupráci při vedení společné domácnosti. Za těchto okolností je zcela namístě náhradu za péči, kterou jí byli nuceni poskytovat příslušníci domácnosti, přiznat. Pokud jde o otázku její výše, musel soud z nedostatku právní úpravy postupovat podle § 136 o.s.ř. a určit ji podle vlastní úvahy. Jak uvádí citované rozhodnutí, musí mít tato úvaha svá pravidla a nemůže být ničím nepodloženým odhadem. Soud proto vzal za podklad svých úvah vyhlášku č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Citovaná vyhláška počítá s výší úhrady za poskytnutí pečovatelských služeb, odlehčovacích služeb či sociálních služeb částkou 130 Kč za hodinu podle skutečně spotřebovaného času a soud z takové částky při hrubém srovnání vycházel. Považoval za prokázané, že péče poskytovaná žalobkyni samotné musela být v denním rozsahu minimálně 2 až 3 hodin, péče o jejího syna byla nepřetržitá. Pokud žalobkyně požaduje úhradu částky 8 000 Kč za jeden měsíc, jedná se o denní úhradu ve výši zhruba 267 Kč, tedy například při rozpočtu na tři hodiny se jedná pouze při péči o samotnou žalobkyni o částku 89 Kč na hodinu. V porovnání se shora uvedenou úpravou považuje soud za zcela evidentní, že se jedná o částku, která je spíše nízká než přiměřená. Za této situace dále nezkoumal, zda, kdy a komu byly tyto částky hrazeny, vyšel z toho, že žalobkyni náhrada za péči o její osobu náleží a že požadovaná částka rozhodně není nepřiměřená a proto ji rovněž přiznal. Jako příslušenství pohledávky náleží žalobkyni i náhrada za úhradu znalci, neboť posudek byl základem pro rozhodnutí, jímž bylo žalobě vyhověno.

12. K zesplatnění pohledávky žalobkyně došlo v okamžiku, kdy žalované doručila výzvu k úhradě. Žalobkyně jí nejprve adresovala výzvu k zaplacení částky 88 512 Kč dopisem ze dne [datum], následně dopisem ze dne [datum] žádala úhradu ztížení společenského uplatnění a nákladů znaleckého posudku a konečně žalobou ze dne [datum] uplatnila i náhradu za péči třetí osoby. Doručení výzev nedoložila, z vyjádření žalovaného je však zřejmé, že je obdržel. Lhůtu k plnění žalobkyně ve výzvách neurčila, proto soud uvažoval s přiměřenou třítýdenní lhůtou. Pokud jde o požadované zákonné úroky z prodlení, náleží žalobkyni ve vazbě na to, k jakému datu a byla ta která částka zesplatněna. Ve zbytku byla žaloba ohledně příslušenství zamítnuta.

13. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož úspěšné žalobkyni náleží plná náhrada nákladů. Náklady byly představovány náhradou za právní zastupování za 6,5 úkonu právní služby po 9 660 Kč (§ 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 7 režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy celkem částka 64 890 Kč.

14. Žalobkyně byla osvobozena od placení soudních poplatků ve smyslu § 11 odst. 2 písm. q) zákona č. 549/1991 Sb., proto přechází poplatková povinnost podle § 2 odst. 3 citovaného zákona na žalovanou. Soud jí tuto poplatkovou povinnost uložil s odkazem položku 1 odst. 1 bod d) sazebníku soudních poplatků (zákon [číslo] Sv.) ve výši 16 708 Kč.

15. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalovaná osvobozena není a nejsou u ní ani předpoklady pro osvobození, soud jí proto uložil povinnost nahradit náklady spojené s výslechem znalce, jejichž výše bude vyčíslena po pravomocném rozhodnutí.

16. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejšími účastníky nemá žádný právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyni v této souvislosti žádné zvláštní náklady nevznikly a vedlejší účastníci byli ve své podpoře žalované neúspěšní.