10 C 163/2020

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pávkovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o návrhu na zaplacení 44 757,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 415 Kč s úrokem ve výši 23,88 % ročně od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 31 365,54 Kč s úrokem ve výši 23,88 % ročně z částky 30 204,74 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 342,74 Kč od datum do zaplacení, žaloba se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 44 757,74 Kč s příslušenstvím v podobě sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení. Uváděla, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum na ni byla postoupena pohledávka právnická osoba z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne datum mezi právnická osoba (která následně zanikla vnitrostátní fúzí sloučením právě s právnická osoba) a jméno celé jméno žalovaného, datum narození. Právní předchůdce žalobkyně poskytl jmenovanému úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč, k němuž mu byla poskytnuta kreditní karta VISA Classic, jejímž prostřednictvím byl oprávněn čerpat finanční prostředky. Právní předchůdce žalovaného finanční prostředky průběžně čerpal a v průběhu trvání smluvního vztahu dne datum zemřel. Jeho majetek nabyl pozůstalý syn celé jméno žalovaného – žalovaný jako jediný dědic. Žalobkyně se proto na něm domáhá úhrady dlužné jistiny úvěru ve výši 44 619,74 se smluvním úrokem z této částky ve výši 23,88 % ročně, s poplatkem ve výši 138 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z celé částky 44 757,74 Kč ode dne následujícího po úmrtí zůstavitele, tedy od datum do zaplacení a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 022,80 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu nařízenému na datum se bez omluvy nedostavil, proto soud jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti.

3. Z provedených důkazu soud zjistil, že smlouvou o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty s volitelným pojištěním ze dne datum bylo mezi právnická osoba na straně jedné a jméno celé jméno žalovaného na straně druhé sjednáno poskytnutí úvěrového rámce 30 000 Kč věřitelem dlužníkovi. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky právnická osoba, které ve spojení s úrokovým lístkem stanoví výši úrokové sazby – v daném případě ve výši 23,88 % ročně a sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele. Z výpisů z kreditní karty vyhotovených až do data úmrtí dlužníka vyplývá, že dlužník finanční prostředky z poskytnutého úvěrového rámce průběžně čerpal, podle výpisu za období od datum do datum činil jeho dluh 45 780,54 Kč (sestávající z dlužné jistiny 44 619,74 Kč, dlužného poplatku 138 Kč a kapitalizovaného úroku 1 022,80 Kč).

4. Smlouvou o postoupení pohledávek číslo uzavřenou mezi právnická osoba a žalobkyní dne datum a z přílohy k této smlouvě obsahující mimo jiné seznam pohledávek za zůstavitelem s jejich vyčíslením považuje soud z prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně k vedení sporu.

5. Ze spisu Okresního soudu v Prostějově sp.zn. spisová značka bylo zjištěno, že zůstavitel jméno celé jméno žalovaného zemřel dne datum jako rozvedený, bez zanechání závěti, jediným zůstavitelovým dědicem byl žalovaný celé jméno žalovaného datum narození bytem adresa. V řízení o pozůstalosti celé jméno žalovaného dědictví po zůstaviteli neodmítl, uplatnil však právo výhrady soupisu ve smyslu § 1674 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) s tím, že soupis byl nahrazen seznamem pozůstalostního majetku vyhotoveným správcem pozůstalosti a potvrzeným dědicem ve smyslu § 1687 a 1688 o.z. Dle protokolu o jednání a usnesení ze dne 6. 6. 2016 č.j. číslo jednací činila obvyklá cena majetku a jiných aktiv 124 052,75 Kč, výše dluhů a dalších pasiv 363 632,49 Kč a výše předlužení pozůstalosti 239 579,54 Kč. Současně bylo deklarováno, že žalovaný jako jediný dědic dědictví neodmítl, s ohledem na výhradu soupisu uhradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví (§ 1706 o.z.). Z protokolu o projednání pozůstalosti následně soud zjistil, že pasiva se skládala z nákladů pohřbu zůstavitele v částce 13 959 Kč, dluhu právního předchůdce žalobce za zůstavitelem z důvodu smlouvy o úvěru č. bankovní účet ve výši 201 108,04 Kč, z důvodu smlouvy o úvěru u právnická osoba bankovní účet ve výši 32 628,87 Kč, z důvodu smlouvy o úvěru u právnická osoba bankovní účet ve výši 70 156,04 Kč a konečně z důvodu nesplaceného revolvingového úvěru u právnická osoba číslo ve výši 45 780,54 Kč. Z tvrzení žalobce, které nebylo zpochybněno, vyplynulo, že v mezidobí nedošlo ani k částečné úhradě dluhu.

6. Při právním posouzení soud vycházel zejména z dále uvedených ustanovení. Podle § 1674 odst. 1 o.z. nemůže zůstavitel odejmout dědici právo na výhradu soupisu pozůstalosti. Podle § 1706 o.z. uplatní-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. Podle § 1713 o.z. nebylo-li žádáno o výzvu věřitelům, nebo uspokojí-li dědic některého z hlásících se věřitelů bez zřetele na práva ostatních, a nedosáhne-li proto některý z věřitelů úplného uhrazení pohledávky z pozůstalosti, je dědic věřiteli zavázán nad rámec uvedený v § číslo, a to až do výše, v jaké by věřitel dosáhl uspokojení při likvidaci pozůstalosti podle jiného právního předpisu. Podle § 1707 o.z. každý z dědiců, který uplatnil výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně s ostatními dědici, věřitel však může po každém dědici vyhradivšímu si soupis požadovat plnění jen do výše odpovídající jeho dědickému podílu. Z těchto ustanovení vyplývá, že dědic, kterému svědčí výhrada soupisu, je povinen uhradit dluhy zůstavitele a ostatní pasiva pozůstalosti nejen z dědictví, ale i ze všeho svého ostatního majetku. Na úhradu dluhů zůstavitele a ostatních pasiv pozůstalosti však není povinen vynaložit více, než kolik činí obvyklá cena nabytého dědictví. Nepostačuje-li cena dědictví nabytého dědicem, kterému svědčí výhrada soupisu, k plnému uspokojení zůstavitelových dluhů a ostatních pasiv pozůstalosti, nemůže dědic uspokojit některé věřitele a ostatním odmítnout plnění s odůvodněním, že výše ceny nabytého dědictví je tím již vyčerpána. Dědic je povinen, nepostačuje-li cena nabytého dědictví k plnému uspokojení všech věřitelů, každému z věřitelů poskytnout takové plnění, jaké by obdržel, kdyby byla nařízení likvidace pozůstalosti a kdyby byli věřitelé uspokojováni podle pravidel platných při likvidaci pozůstalosti. Musí tedy postupovat podle skupin uvedených v § 273 zákona č. 292/2013 o zvláštních řízeních soudních (dále z.ř.s.) a nejdříve uspokojit dluh odpovídající pohledávce nákladů zůstavitelova pohřbu a opatření pohřebiště, dluh odpovídající pohledávce na odměně a náhradě hotových výdajů osob, které za řízení o pozůstalosti vykonávali správu pozůstalosti, poté dluh odpovídající pohledávce výživného a nakonec ostatní dluhy. Kdyby nepostačovala cena nabytého majetku k úhradě všech dluhů ze stejné skupiny, hradí se jednotlivé dluhy patřící do téže skupiny poměrně. Dědic, kterému svědčí výhrada soupisu, je tedy povinen, nepostačuje-li cena nabytého dědictví k uspokojení všech věřitelů, poskytnout každému z věřitelů takové plnění, jaké by na něj připadalo při nařízení likvidace pozůstalosti; přitom musí, jak je uvedeno shora, postupovat podle skupin uvedených v § 273 z.ř.s. Pokud je uvedený postup uložen dědici při dobrovolném plnění závazků, tím spíše jej musí respektovat soud při rozhodování o povinnosti dědice zaplatit dluh toho kterého z více věřitelů. Jak je uvedeno shora, skupiny, které je třeba respektovat v rámci rozvrhového usnesení při likvidaci pozůstalosti, jsou definovány v § 273 odst. 1 z.ř.s. V posuzované věci bylo s odkazem na ustanovení § 273 odst. 1 písm. a) z.ř.s. povinností dědice na prvním místě uspokojit pohledávku vypravitelky pohřbu jméno příjmení v částce 13 959 Kč. Na ostatní věřitele potom zůstává k rozdělení částka 110 093,75 Kč. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 273 odst. 4 z.ř.s. se pohledávky patřící do téže skupiny uspokojí poměrně, nelze-li je uspokojit zcela (všechny pohledávky ze smluv o úvěru jsou pohledávkami ve smyslu § 273 odst. 1 písm. h) z.ř.s.), vyhověl soud žalobkyni pouze do takové výše, jaká odpovídá poměru jeho pohledávky k ostatním pohledávkám vzhledem k rozdělované částce. Součet pohledávek k uspokojení podle § 273 odst. 1 písmeno h) z.ř.s. činí 349 673,49 Kč, k rozdělení zůstává částka 110 093,75 Kč, k uspokojení věřitelů v téže skupině tak může dojít v rozsahu 31,48%. Žalobkyni proto z pohledávky ve výši 45 780,54 Kč náleží 31,48%, tedy částka 14 415 Kč. Ve stejném poměru potom náleží úhrady ostatním věřitelům (částka 201 108,04 Kč, částka 10 276,75 Kč a částka 22 093 Kč). Proto soud žalobě co do částky 14 415 Kč vyhověl a naproti tomu žalobu ohledně částky 31 365,54 Kč zamítl jako nedůvodnou.

7. Pokud jde o požadavek na úhradu úroku a úroku z prodlení vzniklých po úmrtí dlužníka, lze odkázat na ustanovení § 1701 odst. 1 o.z., podle něhož dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak. Smrt dlužníka a skutečnost, že o majetku dlužníka probíhá u soudu dědické řízení, nemá na prodlení s plněním jeho dluhů žádný vliv. Nesplní-li dluh dědici dlužníka, kteří za něj ve smyslu citovaného ustanovení odpovídají, smrtí dlužníka jsou v prodlení, a tedy jsou povinni kromě zůstavitelova dluhu poskytnout věřiteli rovněž úrok z prodlení. Pokud jde o úhradu sjednaného úroku, není tedy o ní žádných pochybností. V podrobnostech lze odkázat na rozhodnutí Nejvyšší soudu ze dne 28. 2. 2002 č.j. 31 Cdo 895/2001, které sice posuzovalo poměry za účinnosti předchozí hmotně právní úpravy, je však dobře použitelné i za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Úrok z prodlení žalobkyni náleží s odkazem na § 1790 o.z., a to z částky, v níž jí bylo vyhověno ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něj soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, pokud jsou účastníci úspěšní poměrně. V projednávané věci však byl významně úspěšnější žalovaný, kterému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.