10 C 171/2021

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Pávkové a přísedících Mgr. Marie Pěchové a Martina Morávka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, o vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení částky 37 158 Kč s příslušenstvím

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] dané žalovaným jako zaměstnancem žalobkyni jako zaměstnavateli, je neplatné.

II. Žaloba, aby žalobkyně byla povinna zaplatit žalovanému částku 37 158 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ve výši 13 765,31 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení o zaplacení částky 37 158 Kč ve výši 7 066,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení bylo projednání návrhu žalobkyně na určení neplatnosti skončení pracovního poměru, které žalovaný jako zaměstnanec doručil žalobkyni jako zaměstnavateli dne [datum]. Důvodem skončení pracovního poměru jeho okamžitým zrušením je dle obsahu žalobkyni doručené listiny porušení povinnosti žalobkyně vyplácet žalovanému mzdu, stravné, cestovní výdaje, hrubé a nehorázné chování žalobkyně k žalovanému a výhrady žalovaného k zahraničním pracovním cestám a předanému nákladnímu automobilu. Dále žalovaný v listině uvedl, že již má nové zaměstnání. Žalobkyně s obsahem uvedené listiny nesouhlasila, což žalovanému písemně sdělila a trvala na tom, aby nadále konal práci v souladu s uzavřenou pracovní smlouvou. Svůj požadavek na dalším výkonu práce žalovaným však žalobkyně změnila po prověření důvodnosti výhrad žalovaného a po následných jednáních se žalovaným, který odmítl uzavření dohody o narovnání a naopak žalobkyni vyhrožoval stížnostmi a kontrolami státních orgánů a následně okamžité zrušení pracovního poměru odvolal, což je postup, který zákon neumožňuje. V důsledku absence dohody se žalovaným, na jehož zaměstnávání již dále neměla zájem, byla žalobkyně nucena podat žalobu v projednávané věci. Cílem tohoto postupu žalobkyně je zabránit aktivaci účinků a faktickému uznání pravdivosti tvrzení žalovaného v obsažených v doručené listině, s nimiž žalobkyně nesouhlasí a považuje je za nepravdivá a dehonestující; žalobkyně tak předchází případnému podání náhradových žalob žalovaným. Okamžité zrušení pracovního poměru žalovanému považuje žalobkyně za neplatné z důvodu neurčitosti skutkového vymezení důvodů okamžitého zrušení pracovního poměru a dále proto, že tvrzené důvody ukončení pracovního poměru, které lze z listiny seznat, se nezakládají na pravdě.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že okamžité zrušení pracovního poměru odvolal dne [datum] na základě neplatnosti této listiny, která byla špatně sepsána. Jelikož okamžité zrušení pracovního poměru tímto způsobem zrušil, očekával, že bude moci opět pro žalobkyni pracovat, o což opakovaně, avšak bezvýsledně usiloval. Žalobkyně jeho nástup do zaměstnání odmítla a zaslala mu zápočtový list a potvrzení o zaměstnání. V důsledku tohoto postupu žalobkyně zůstal žalovaný bez příjmu a následně byl nucen se nechat zapsat do evidence uchazečů o zaměstnání. Vzhledem ke skutečnosti, že naposledy obdržel od žalobkyně výplatu za měsíc duben 2021 a proplacenou dovolenou za rok 2021, požadoval po žalobkyni vzájemným návrhem zaplacení mzdy za měsíce květen, červen a červenec 2021 v celkové částce 37 158 Kč (3x čistá měsíční mzda ve výši 12 386 Kč).

3. Žalobkyně se vzájemným návrhem žalovaného nesouhlasila. Uvedla, že žalovanému zaplatila všechny platby, které mu zaplatit měla, když v období před ukončením pracovního poměru mu zaplatila dne [datum] částku ve výši 15 000 Kč jako zálohu na mzdu za duben 2021 a následně dne [datum] doplatek mzdy za tento měsíc včetně částky nemocenských dávek vyplácených zaměstnavatelem ve výši 5 740 Kč. K tomu žalobkyně doplnila, že žalovaný byl v období od [datum] do [datum] v pracovní neschopnosti. Výplatní páska za měsíc květen 2021 obsahuje mj. částku za proplacenou nevyčerpanou dovolenou, zbývající nemocenské dávky za tento měsíc byly žalovanému hrazeny z prostředků [obec] správy sociálního zabezpečení.

4. Po zjištění, že žaloba byla žalobkyní podána ve lhůtě podle § 72 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen zákoník práce), soud přistoupil k provedení dokazování. Z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

5. Pracovní poměr mezi účastníky řízení byl založen pracovní smlouvou ze dne [datum]. Na základě této smlouvy byl žalovaný u žalobkyně zaměstnán na pozici řidič nákladního automobilu. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou se zkušební dobou v trvání 3 měsíců. Pracovní doba žalovaného byla sjednána v rozsahu 40 hodin týdně.

6. Dnem [datum] je datována listina, jejímž obsahem je ukončení pracovního poměru žalovaným odůvodněné nevyplácením mzdy a náhrad dalších výdajů v souvislosti s výkonem práce pro žalobkyni. Jednotlivé nevyplacené složky mzdových a dalších nároků žalovaného nejsou specifikovány výší nebo vymezením dlužného období, listina obsahuje pouze odkazy na příslušná ustanovení zákoníku práce, z nichž by nároky žalovaného měly vyplývat. Jediný konkrétní údaj se vztahuje k měsíci březen 2021, za který nebyla dle obsahu listiny žalovanému zaplacena zaměstnavatelem ani základní mzda. Dále listina obsahuje námitky žalovaného proti postupu žalobkyně při změně stanovení výše mzdy a řadu výhrad žalovaného k pracovním podmínkám na pracovišti (hrubé a nehorázné chování zaměstnavatele, nedostatek prostoru ve svěřeném nákladním automobilu k bezpečnému uchovávání potravin a pro celotýdenní pobyt žalovaného). Závěrem žalovaný v listině uvádí, že již má jiné zaměstnání s lepšími mzdovými a pracovními podmínkami. Podání okamžitého zrušení pracovního poměru předcházel dopis žalovaného ze dne [datum] adresovaný zaměstnavateli, v němž vyjadřuje nesouhlas se způsobem vyplácení mzdy a cestovních náhrad a jejich výší.

7. Ze vzájemné komunikace stran vyplývá, že žalobkyně písemně dne [datum] namítla neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a vyslovila nesouhlas s jeho obsahem. Dále žalovanému oznámila, že trvá na tom, aby dále vykonával svoji práci v souladu s uzavřenou pracovní smlouvou. Následně žalobkyně své stanovisko k dalšímu výkonu práce žalovaným změnila a na jeho dalším zaměstnávání již netrvala. Tato skutečnost vyplývá z e-mailové komunikace žalovaného se žalobkyní a jejím právním zástupcem, zejména z e-mailu odeslaného dne [datum] zástupcem žalobkyně žalovanému. Podle jeho obsahu žalobkyně po projednání věci a opakovaném sdělení žalovaného, že v mezidobí začal pracovat pro jiného zaměstnavatele, se rozhodla akceptovat uzavření dohody o narovnání, kterou by strany prohlásily okamžité zrušení pracovního poměru žalovaného za neplatné a k témuž dni by ukončily jeho pracovní poměr dohodou. Tento postup je podmíněn zaplacením částky 4 840 Kč žalovaným žalobkyni. V průběhu jednání soudu žalobkyně vysvětlila, že tato částka odpovídala nákladům na sepis uvedené dohody o narovnání advokátem. Z obsahu navazující e-mailové komunikace (zejména e-mailu žalovaného ze dne [datum]) a účastnické výpovědi žalovaného vyplývá, že požadavek žalobkyně na zaplacení uvedené částky vnímal žalovaný jako pokus o vydírání a z tohoto důvodu z uzavření dohody sešlo. Jednatelka žalobkyně [jméno] [příjmení] k postupu žalobkyně po obdržení listiny, kterou žalovaný pracovní poměr ukončil, vypověděla, že původní požadavek žalobkyně na dalším výkonu práce žalovaným vycházel ze snahy žalobkyně ověřit pravdivost tvrzení žalovaného obsažených v listině okamžitého zrušení pracovního poměru a učinit dotaz na logistickou společnost ohledně kvality spolupráce se žalovaným. Poté, co žalobkyně zjistila, že tvrzení žalovaného nejsou pravdivá a zároveň jí logistická společnost sdělila, že se spolupráce se žalovaným byla problematická a na jejím pokračování již nemá zájem, netrvala již dále žalobkyně na výkonu práce žalovaným a situaci se pokusila vyřešit uzavřením dohody. Změnu svého stanoviska sdělila žalovanému jak písemně (výše uvedeným e-mailem svého právního zástupce), tak i opakovaně telefonicky. Tato skutečnost současně vyplývá i z účastnické výpovědi žalovaného, který potvrdil, že po jednatelce žalobkyně opakovaně telefonicky žádal, aby mohl opět začít vykonávat pro žalobkyni práci, kdy mu bylo vždy sděleno, že žalobkyně již o to nemá zájem. Dále žalovaný vypověděl, že důvodem změny jeho stanoviska na setrvání v dosavadním zaměstnání byla skutečnost, že z jiného zaměstnání, které měl v době sepisu okamžitého zrušení pracovního poměru dohodnuto, sešlo z důvodu nesoučinnosti žalobkyně při ukončení jeho pracovního poměru. Výkonem další práce pro žalobkyni hodlal žalovaný zabránit tomu, aby se ocitl bez příjmu a k opětovnému ukončení pracovního poměru byl připraven přistoupit cca po dalším měsíci.

8. Dnem [datum] je datována listina podepsaná žalovaným nazvaná odvolání okamžitého zrušení pracovního poměru odůvodněná neplatností okamžitého zrušení pracovního poměru a skutečností, že od tohoto data žalovaný očekává výzvu žalobkyně k nástupu do zaměstnání a k výkonu práce. Podle potvrzení o zaměstnání vystaveného žalobkyní dne [datum] trval pracovní poměr žalovaného od [datum] do [datum]. Jednatelka žalobkyně uvedla, že k vystavení tohoto potvrzení přistoupila na základě doporučení úřadu práce.

9. Ke mzdovým a dalším nárokům žalovaného bylo zjištěno, že mzdovým výměrem ze dne [datum] byla žalovanému s účinností od tohoto data stanovena měsíční mzda ve výši 18 500 Kč s pohyblivou složkou ve výší 1 – 100% dle odměnového řádu. Podle výplatní pásky za měsíc květen 2021 byla žalovanému zaplacena zaměstnavatelem částka 10 334 Kč zahrnující doplatek náhrady mzdy při dočasné pracovní neschopnosti a žalovaným nevyčerpanou dovolenou. Tuto částku obdržel žalovaný na účet dne [datum]. Ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení Tábor vyplývá, že žalovaný byl v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum]. Jako uchazeč o zaměstnání je žalovaný podle sdělení Úřadu práce ČR evidován od [datum], podpora v nezaměstnanosti mu byla přiznána pro období od [datum] do [datum]. Na základě podnětu žalovaného byla [anonymizována čtyři slova] [příjmení] [anonymizováno] a [územní celek] se sídlem v [obec] zahájena kontrola podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce. K návrhu žalovaného soud od uvedeného orgánu vyžádal protokol o kontrole ze dne [datum], tento však neobsahoval žádné skutečnosti podstatné pro toto řízení.

10. Po skutkové stránce bylo zjištěno, že pracovní poměr mezi účastníky trval od [datum]. Po předchozích výhradách ke změně způsobu a výši odměňování doručil žalovaný dne [datum] zaměstnavateli listinu obsahující okamžité zrušení pracovního poměru, odůvodněné neurčitými výhradami ke způsobu odměňování za vykonanou práci, nevyplacením mzdy za měsíc březen 2021 a neuspokojivými pracovními podmínkami na pracovišti vztahujícími se zejména ke svěřenému nákladnímu automobilu a přístupu zaměstnavatele k osobě žalovaného a dále tím, že si žalovaný již zajistil nové zaměstnání. Žalobkyně s těmito důvody nesouhlasila a dopisem ze dne [datum] sdělila žalovanému, že trvá na tom, aby nadále vykonával práci podle uzavřené pracovní smlouvy. Poté, co z nového zaměstnání žalovaného sešlo a po zjištění nedostatků v obsahu právního jednání obsahujícího skončení pracovního poměru, žalovaný toto své právní jednání dne [datum] odvolal. Současně požadoval, aby mu žalobkyně umožnila opětovné zahájení výkonu práce. Žalobkyně však na základě provedených vnitřních kontrol a šetření změnila své stanovisko a na dalším zaměstnávání žalovaného již netrvala, žalovanému vystavila zápočtový list a potvrzení o zaměstnání. Změnu svého stanoviska oznámila žalovanému e-mailem dne [datum] a následně opakovaně telefonicky, což potvrdil i sám žalovaný. Žalovanému řádně vyplatila mzdu za duben 2021 včetně náhrady mzdy za dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti a dále nároky žalovaného za měsíc květen 2021, kdy mu žalobkyně zaplatila doplatek náhrady mzdy za dobu trvání pracovní neschopnosti a proplatila nevyčerpanou dovolenou.

11. Podle § 56 odst. 1 zákoníku práce může zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr jen, jestliže podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel mu neumožnil v době 15 dnů ode dne předložení tohoto posudku výkon jiné pro něho vhodné práce, nebo zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo náhradu mzdy anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů od uplynutí období splatnosti. Podle § 60 zákoníku práce musí zaměstnanec v okamžitém zrušení pracovního poměru skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

12. V projednávané věci přistoupil žalovaný k ukončení pracovního poměru jeho okamžitým zrušením ve formě listiny (tzn. v písemné formě, jak požaduje zákon), která byla zaměstnavateli řádně doručena. Po obsahové stránce však toto okamžité zrušení pracovního poměru uvádí zčásti důvody, které pro tento způsob skončení pracovního poměru zaměstnancem zákon nepřipouští (veškeré výhrady žalovaného k pracovním podmínkám a chování zaměstnavatele) a zčásti důvody, které nejsou po skutkové stránce vymezeny dostatečně určitým způsobem. Výhrady žalovaného k výši mzdy a cestovních náhrad jsou vymezeny pouze odkazy na zákonná ustanovení, která zaměstnavatel dle názoru zaměstnance porušil, nejsou však konkretizovány ani výší, ani obdobím vzniku jednotlivých nároků. V tomto případě není pravdivost důvodů, které žalovaného ke skončení pracovního poměru vedly a oprávněnost jeho postupu přezkoumatelná, a to ani co do základu, ani co do včasnosti jejich uplatnění vůči zaměstnavateli okamžitým zrušením pracovního poměru (podle § 59 zákoníku práce může zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dozvěděl, nejpozději do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl). Jediným konkrétním důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, který by mohl soud podrobit přezkumu, je nevyplacení mzdy za měsíc březen 2021, což je důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Citované ustanovení zákoníku práce však umožňuje ukončit pracovní poměr okamžitým zrušením pouze v případě nevyplacení mzdy po uplynutí 15 dnů od splatnosti mzdy stanovené přímo zákonem v § 141 odst. 1 zákoníku práce, na které výslovně odkazuje. Podle tohoto ustanovení je mzda splatná po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu. Patnáctidenní lhůta, po jejímž uplynutí lze přistoupit k okamžitému zrušení pracovního poměru, se odvíjí od posledního dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu. Pokud žalovaný hodlal přistoupit k rozvázání pracovního poměru z důvodu prodlení žalobkyně s výplatou mzdy za měsíc březen 2021, mohl tak učinit až po uplynutí patnáctého dne po její splatnosti dle citovaného zákonného ustanovení, která nastala dne [datum]. Žalovaný tak mohl platně ukončit pracovní poměr jeho okamžitým zrušením až dne [datum] v případě, že by mu do tohoto data nebyla mzda vyplacena. V projednávaném případě však žalovaný listinu obsahující okamžité zrušení pracovního poměru doručil žalobkyni již dne [datum], tedy předčasně a z tohoto důvodu je toto jeho právní jednání neplatné. Následné odvolání druhé straně již doručeného okamžitého zrušení pracovního poměru zákon (na rozdíl od výpovědi) neumožňuje, proto soud k tomuto právnímu jednání žalovaného nepřihlížel. Podaná žaloba tak byla důvodná a soud jí vyhověl.

13. Pro posouzení oprávněnosti nároku žalovaného byl podstatný postup žalobkyně jako zaměstnavatele po obdržení listiny obsahující okamžité zrušení pracovního poměru, jelikož od tohoto jejího stanoviska se odvíjí další trvání pracovního poměru, který byl zaměstnancem neplatně okamžitě zrušen. Podle § 70 odst. 1 zákoníku práce platí, že zrušil-li zaměstnanec neplatně okamžitě pracovní poměr a zaměstnavatel oznámil zaměstnanci bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby dále konal svou práci, pracovní poměr trvá i nadále. V projednávané věci žalobkyně nejprve trvala na tom, aby žalovaný pro ni dále konal práci, což žalovanému v uvedené lhůtě písemně sdělila. Žalovaného však nevyzvala k nástupu do práce a své původní stanovisko následně změnila a na zaměstnávání žalovaného již netrvala. Jedná se o postup, který zákon umožňuje a nevyžaduje pro něj žádné formální náležitosti. Zaměstnavatel může své oznámení o změně rozhodnutí o tom, zda trvá na tom, aby zaměstnanec dále konal svoji práci, učinit vůči zaměstnanci nejen výslovně, ale také jiným způsobem, nevzbuzujícím pochybnost o tom, co chtěl projevit. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně uvedenou změnu svého stanoviska žalovanému opakovaně sdělila, a to jak písemně, tak i telefonicky, což žalovaný ani nepopíral, z jeho výpovědi a písemných sdělení adresovaných žalobkyni a jejímu zástupci pouze vyplývá, že toto její nové stanovisko odmítal akceptovat a snažil se jej zvrátit všemi dostupnými prostředky. V takovém případě je nutno na poměry účastníků aplikovat § 70 odst. 2 zákoníku práce, podle něhož rozvázal-li zaměstnanec pracovní poměr neplatně jeho okamžitým zrušením, avšak zaměstnavatel netrvá na tom, aby zaměstnanec u něho dále pracoval, platí, pokud se se zaměstnancem nedohodne písemně na jiném dnu skončení, že pracovní poměr skončil dohodou dnem, kdy měl pracovní poměr tímto zrušením skončit. V dané věci tak ke skončení pracovního poměru mezi účastníky došlo fikcí ke dni doručení okamžitého zrušení pracovního poměru žalovaného zaměstnavateli, tj. ke dni [datum]. Žalovanému, který požaduje zaplacení mzdy za měsíce květen, červen a červenec 2021, mohly vůči žalobkyni vzniknout mzdové nároky pouze do tohoto data. V době skončení pracovního poměru byl žalovaný v dočasné pracovní neschopnosti. Z důkazů vyplynulo, že náhrada mzdy za dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti, na níž vznikl žalovanému nárok v květnu 2021, byla žalovanému zaměstnavatelem řádně vyplacena společně s proplacenou nevyčerpanou dovolenou. Za období od [datum] do [datum] a za měsíce červen a červenec 2021 již žalovanému vůči žalobkyni žádné mzdové nároky vzniknout nemohly. Jeho žaloba tedy byla jako nedůvodná v plném rozsahu zamítnuta.

14. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla zcela úspěšná jak v řízení o určení neplatnosti skončení pracovního poměru, tak i v řízení o vzájemném návrhu žalovaného o zaplacení částky 37 158 Kč. V řízení o neplatnosti skončení pracovního poměru je žalovaný povinen uhradit žalobkyni náklady řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) a je vyčíslena s přihlédnutím k obsahu spisu a tarifní hodnotě 35 000 Kč, kdy odměna činí 2 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., tj. za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a účast na jednání soudu dne [datum] a dále paušální náhrady výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši celkem 900 Kč. Pokud jde o další hotové výdaje zástupce žalobkyně, náleží žalobkyni náhrada cestovného jejího zástupce k jednání u procesního soudu, tj. z [obec] do [obec] a zpět a náhrada za ztrátu času. Celková náhrada za cestovné činí 2 176,29 Kč, když soud vycházel z toho, že zástupce žalobkyně použil k cestě osobní vozidlo [registrační značka] s kombinovanou spotřebou benzínu dle předloženého TP [anonymizováno], [číslo] km, při ceně benzínu 37,10 Kč l a náhradě za používání silničního motorového vozidla dle § 1 písm. b) vyhl. č. 511/2021 Sb. ve výši 4,70 Kč/km. Náhrada za ztrátu času činí 800 Kč (100 Kč za každou započatou půlhodinu dle § 14 odst. 3 a. t.). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, náleží k odměně a hotovým výdajům také 21% DPH ve výši 2 389,02 Kč, celkem tedy činí náhrada nákladů tohoto řízení částku 13 765,31 Kč. Dále žalobkyni náleží i odměna a hotové výdaje za úkony učiněné zástupcem v řízení o vzájemném návrhu, kdy soud vychází z tarifní hodnoty 37 158 Kč a odměna je vyčíslena za vyjádření k žalobě ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum], tj. ve výši 2 620 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a paušální náhrady výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. v částce 600 Kč. K odměně zástupce a hotovým výdajům náleží žalobkyní také 21 % DPH ve výši 1 226,40 Kč, celkem tedy náhrada za toto řízení činí 7 066,40 Kč. Platební místo je dáno ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.