10 C 193/2025

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Pávkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 76 092 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 38 700 Kč od 29. 10. 2024 do 3. 11. 2025, z částky 34 700 Kč od 4. 11. 2025 do 28. 11. 2025, z částky 33 200 Kč od 29. 11. 2025 do 2. 12. 2025 a z částky 29 200 Kč od 3. 12. 2025 do zaplacení v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Řízení o nároku žalobkyně na zaplacení částky 5 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 4. 11. 2025 do zaplacení a z částky 1 500 Kč od 29. 11. 2025 do zaplacení se zastavuje.

III. Žaloba o zaplacení částky 41 392 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 37 392 Kč od 29. 10. 2024 do zaplacení a z částky 4 000 Kč od 4. 12. 2025 do zaplacení se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 76 092 Kč s příslušenstvím, na jejíž zaplacení vznikl žalobkyni nárok nesplněním povinností žalované vyplývajících ze smlouvy o podnikatelském úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne 20. 8. 2024. Žalované byla žalobkyní poskytnuta na základě uzavřené smlouvy částka 45 000 Kč, kterou měla žalovaná splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 31 500 Kč do 28. 10. 2024. Žalovaná úvěr řádně nesplácela. Proto žalobkyně požaduje také zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč. Dlužné částky neuhradila žalovaná ani na základě předžalobní výzvy ze dne 9. 12. 2024.

2. Žalovaná potvrdila uzavření smlouvy a převzetí částky 45 000 Kč od žalobkyně. Připustila problémy se splácením, k nimž došlo v důsledku její tíživé finanční situace, kterou se pokouší řešit. Žalovaná uvedla, že i za této situace se však pokouší dluh splácet, když do vydání rozhodnutí zaplatila na dluh celkem částku 15 800 Kč a dále 12 000 Kč na náklady řízení a požádala o možnost povolení dalšího plnění ve splátkách. Současně poukázala na nespravedlivou výši smluvního úroku a nákladů věřitele.

3. Z účasti na jednání soudu dne , datum, se obě strany písemně omluvily. Z tohoto důvodu soud rozhodoval bez osobní přítomnosti účastníků, neboť byly splněny podmínky dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.)

4. Ze žalobkyní předložených listin, zejména smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 20. 8. 2024 a potvrzení o provedené platbě částky 45 000 Kč ze dne 20. 8. 2024, a dále ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 29. 8. 2025 soud zjistil, že mezi účastníky řízení byla dne 20. 8. 2024 uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí finanční částky 45 000 Kč žalobkyní žalované na financování podnikatelských potřeb žalované, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru. Částka 45 000 Kč byla poukázána na bankovní účet žalované. Žalovaná se shora označenou smlouvou zavázala částku 45 000 Kč splatit včetně poplatku za poskytnutí úvěru nejpozději do 28. 10. 2024. Poplatek činil 1 % z částky úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. od poskytnutí úvěru až do jeho úplného splacení. V případě prodlení žalované se splácením úvěru déle než 90 dnů činil poplatek 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně. Celkově se žalovaná zavázala zaplatit do 28. 10. 2024 částku 76 500 Kč. Podle čl. 8.1. smlouvy byla žalovaná povinna v případě prodlení s úhradou jakékoli splátky úvěru hradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč splatnou vždy následující den po dni prodlení. V případě prodlení s úhradou úvěru nebo jeho části po dni konečné splatnosti úvěru byla dále žalovaná podle čl. 8.2.1. smlouvy povinna platit úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně ze součtu dlužných částek úvěru při prodlení do 90 dní ode dne konečné splatnosti a při prodlení více než 90 dnů pak ve výši 0,02 % ze součtu dlužných částek denně a dále dle č.l. 8.2.2. smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze součtu dlužných částek úvěru, a to vždy ode dne prodlení. Žalobou požaduje žalobkyně zaplacení jistiny úvěru ve výši 45 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 31 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč, po zohlednění platby ze strany žalované ve výši 2 908 Kč tedy 76 092 Kč. Předžalobní výzvu žalobkyně žalované zaslala dne 9. 12. 2024.

5. Žalovaná však v řízení doložila, že již před zahájením tohoto řízení zaplatila žalobkyni na dluh částku 6 300 Kč. Zaplacení částky 6 300 Kč dne 28. 8. 2024 vyplývá z detailu platby z internetového bankovnictví žalované a její přijetí žalobkyní je výslovně potvrzeno ve sdělení žalobkyně ze dne 31. 10. 2024 adresovaného tehdejšímu právnímu zástupci žalované. Žalovaná dále doložila, že na dluh zaplatila po zahájení řízení částku 4 000 Kč dne 3. 11. 2025, částku 1 500 Kč dne 28. 11. 2025 (přijetí těchto dvou plateb žalobkyně potvrdila a v tomto rozsahu s příslušenstvím vzala žalobu částečně zpět) a částky 4 000 Kč dne 2. 12. 2025. Dále žalovaná doložila provedení tří plateb ve výši 4 000 Kč na právní zastoupení zástupci žalobkyně dne 19. 12. 2024, 17. 9. 2025 a 3. 10. 2025.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 433 odst. 1 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle odst. 2 shora citovaného ustanovení se má za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.

7. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 16. 3. 2021 sp.zn. 23 ICdo 56/2019 dovodil mimo jiné následující závěry. Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany). Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o.z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o.z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o.z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o.z.). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o.z.) být nemůže. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o.z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení.

8. V řízení bylo prokázáno, že na základě smlouvy o podnikatelském úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne 20. 8. 2024 byla žalované poskytnuta žalobkyní částka 45 000 Kč. Žalovaná však měla žalobkyni, a to i při řádném splácení a dodržení všech smluvních ujednání, zaplatit kromě jistiny úvěru také částku 31 500 Kč představující poplatek za sjednání úvěru (1 % denně). Pokud by tento poplatek byl sjednán jako smluvní úrok, sama o sobě by takto vysoká úroková sazba nemusela být dle shora uvedené judikatury Nejvyššího soudu důvodem neplatnosti uzavřené smlouvy mezi podnikateli. Důvodem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o.z. je však v dané věci významná nevyváženost smluvních ujednání v neprospěch žalované. Ta přitom není právnickou osobou, ale fyzickou osobou – podnikatelem, která ručí za své závazky zcela neomezeně, a to celým svým majetkem. Při hodnocení obsahu smlouvy z hlediska posouzení její vyváženosti nelze kromě sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru, který pokud by byl označen jako úrok (jehož funkci de facto plní), by v případě běžného spotřebitele byl soudy hodnocen jako odporující dobrým mravům, odhlédnout od dalších ujednání smlouvy, která mají ve všech případech společné to, že jsou nevýhodná pro žalovanou. Ta je přitom podle § 433 odst. 2 o.z. v daném smluvním vztahu slabší stranou. Jedná se nejen o systém sankcí postihujících žalovanou v případě prodlení se splácením úvěru, kdy kromě jednorázových sankcí, které jí však mohou být ukládány opakovaně (viz smluvní pokuta dle čl. 8.2.2. smlouvy), žalovaná je povinna souběžně platit úroky z prodlení v dohodnuté výši (v případě prodlení do 90 dnů se jedná o sazbu 182,5 % ročně) a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky dle čl. 8.2.2. smlouvy. Za jednoznačně nevyvážené je pak nutno považovat ustanovení č. 6.4. smlouvy stanovící povinnost žalované zaplatit žalobkyni v případě předčasného splacení úvěru účelně vynaložené náklady, jejichž konkrétní výše ani mechanismus výpočtu není ve smlouvě nikde stanovena, vyjma nekonkrétního odkazu na výčet uveřejněný na blíže neurčeném místě na internetových stránkách žalobkyně, který však má být pouze příkladmý a může tak být žalobkyní libovolně rozšiřován. Nepoměr v postavení stran, který takto sjednaný obsah smlouvy umožňuje, názorně ilustruje současné postavení žalované, která by oproti přijaté částce ve výši 45 000 Kč měla žalobkyni zaplatit v souladu s ujednáními obsaženými ve smlouvě částku přesahující 76 000 Kč, přičemž žalobkyně ani nepožaduje zaplacení všech položek, na které by měla dle smlouvy nárok (např. poplatek za poskytnutí úvěru požaduje pouze za dobu sjednané splatnosti úvěru, nikoliv za celou dobu prodlení žalované, dále nepožaduje zaplacení smluvní pokuty podle č. 8.2.2. smlouvy ani úroku z prodlení ve sjednané výši) a žalovaná již před zahájením řízení zaplatila žalobkyni 6 300 Kč. Z toho vyplývá, že předmětná formulářová smlouva je svým obsahem formulována jednoznačně ve prospěch žalobkyně a odporuje pravidlům stanoveným v § 433 odst. 1 o.z. V celkovém souhrnu je tedy smlouva uzavřená mezi účastníky zjevně nevyvážená, neboť zakládá vztah, který je nevyvážený a pro žalovanou jako slabší smluvní stranu nevýhodný. Nároky věřitele plynoucí z dané smlouvy ve svém souhrnu jsou ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Neplatnost je nutno dovodit ve vztahu k celé smlouvě, jejíž jednotlivá ujednání tvoří jeden celek. S ohledem na výše uvedené soud hodnotí smlouvu o podnikatelském úvěru jako absolutně neplatnou podle § 588 o.z.

9. Nárok žalobkyně tedy bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o.z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o.z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně tak má právo na vrácení částky, kterou žalované na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla, tj. částky 45 000 Kč. Soud zohlednil žalovanou provedené platby v celkové výši 15 800 Kč a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši reflektující provedení jednotlivých plateb žalovanou po zahájení řízení. Řízení o nároku žalobkyně na zaplacení částky 5 500 Kč s příslušenstvím soudu podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Plnění platební povinnosti soud umožnil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. se souhlasem žalobkyně ve splátkách po 4 000 Kč, a to pod ztrátou jejich výhody, čímž je chráněn oprávněný zájem žalobkyně na včasném splnění dluhu žalovanou.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do nároku na zaplacení částky 29 200 Kč a za úspěch žalobkyně je nutno podle § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. požadovat i část nároku na zaplacení částky 5 500 Kč, kterou vzala žalobkyně z důvodu plnění žalované v průběhu řízení zpět. Žalobkyně tedy byla v řízení úspěšná co do částky 34 700 Kč a žalovaná byla úspěšná co do částky 41 392 Kč, když ohledně tohoto nároku soud žalobu zamítl. Úspěšnějším účastníkem řízení tedy byla žalovaná, které v řízení žádné náklady nevznikly a která navíc již žalobkyni na právní zastoupení zaplatila částku 12 000 Kč. V souvislosti se zastavením řízení co do částky 5 500 Kč nebylo možné rozhodnout o vrácení části soudního poplatku žalobkyni, když odpovídající část poplatku nepřesahuje částku 1 000 Kč, kterou si je soud povinen ponechat podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.