10 C 262/2024

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Pávkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 408 614,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 408 614,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 13. 8. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 143 084,26 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 408 614,08 Kč s úrokem z prodlení. Podle tvrzení žalobce se jedná o část žalobcem zaplacené zálohy na realizaci fotovoltaické elektrárny (dále jen FVE). Na základě fakturace žalované zaplatil žalobce dne 3. 5. 2024 zálohu ve výši 453 648,16 Kč. FVE měla být žalovanou provedena na rodinném domě ve vlastnictví žalobce na adrese , adresa, prostřednictvím subdodavatelského vztahu mezi žalovanou a společností , právnická osoba, . Mimo to žalovaná prováděla pro žalobce na tomto objektu stavební práce související s jeho rekonstrukcí na základě již dříve uzavřené smlouvy o dílo. Ve věci realizace FVE však nakonec mezi účastníky smlouva o dílo uzavřena nebyla a současně tato činnost nebyla ani předmětem původní smlouvy o dílo. Po obdržení žalobcem zaplacené zálohy ve výši 453 648,16 Kč žalovaná požádala subdodavatele o ukončení subdodavatelského vztahu, aniž by o tom informovala žalobce. Žalobce se o této skutečnosti dozvěděl náhodně od zástupců subdodavatele. V reakci na to žalobce požadoval vrácení zaplacené zálohy přímo od subdodavatele, který s tím původně souhlasil. Žalovaná však trvala na vrácení zálohy na svůj účet. Subdodavatel nakonec vrátil zálohu žalované. Ta ji však již nevyplatila žalobci. Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu k vrácení zálohy, ale žalovaná mu ji ani poté nevrátila. Žalobce se proto svého nároku domáhá v tomto řízení z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého žalované nevrácením bez právního důvodu přijaté zálohy. Ve vyjádření ke kompenzační námitce uplatněné žalovanou v jejím podání ze dne 11. 11. 2024 žalobce zdůrazňuje, že pohledávka žalované měla vzniknout z jiného právního vztahu mezi účastníky, kdy se má konkrétně jednat o nároky žalované z provedených a dosud nevyúčtovaných prací dle mezi účastníky uzavřené smlouvy o dílo. Pohledávku žalované považuje žalobce za vykonstruovanou za účelem oddálení plnění platební povinnosti žalované vůči žalobci. Žalobce tuto pohledávku rozporuje co do důvodu i výše. Z odborného posudku, který si žalobce nechal vypracovat, vyplývá, že hodnota prostavěných nákladů žalovanou podle smlouvy o dílo činí 1 617 045 Kč s DPH, náklady na odstranění vad pak činí 262 314,08 Kč s DPH. Hodnota žalovanou dodaných stavebních prací po zohlednění vad tedy činí 1 354 731 Kč s DPH. Žalobcem dosud uhrazené platby na základě příslušné smlouvy o dílo v celkové výši 2 687 683 Kč přitom převyšují hodnotu takto žalovanou dodaných stavebních prací. Pohledávka žalované tedy nebyla prokázána a je sporná. Její započtení proti žalobou uplatněné (a mezi účastníky nesporné) pohledávce je učiněné v rozporu s § 1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.). Vzhledem k tomu žalobce namítl neplatnost jednostranného započtení vzájemných pohledávek účastníků provedeného žalovanou z důvodu, že údajná vzájemná pohledávka žalované je nejistá a neurčitá.

2. Žalovaná potvrdila, že se žalobcem jednala o zhotovení FVE na stavbě v , Anonymizováno, , která nebyla v původní smlouvě o dílo zahrnuta a že k uzavření smlouvy k FVE nakonec nedošlo. Nicméně v již průběhu jednání mezi účastníky žalovaná začala jednat o dodávce FVE s koncovým dodavatelem , právnická osoba, . U této společnosti objednala dodávku FVE v rozsahu a dle pokynů žalobce. Za tímto účelem uzavřela s uvedeným subdodavatelem smlouvu o dílo a zaplatila mu náklady na dodávku FVE ve výši 453 648,16 Kč. Na zaplacení této částky následně vystavila žalobci fakturu. V důsledku zkomplikování vztahů se žalobcem a nedokončení jednání o uzavření smlouvy, rozhodla se žalovaná smlouvu se subdodavatelem vypovědět. K problémům v komunikaci mezi účastníky docházelo i v rámci provádění rekonstrukce rodinného domu žalobce prováděné žalovanou na základě písemně uzavřené smlouvy o dílo. Z důvodu nesoučinnosti žalobce nebylo možné provádět dílčí předání díla, žalobce žalované nezaplatil některé provedené práce dle smlouvy a dále také vícepráce, které smlouvou nebyly pokryty. Dne 6. 4. 2024 upozornila žalovaná žalobce na nutnost vyjasnění změn v provádění díla a uzavření příslušného dodatku ke smlouvě; k tomu však nikdy nedošlo. Žalovaná z důvodu nedostatku podkladů ke změnám díla, nedodaného materiálu a neuzavření dodatku ke smlouvě na již provedené vícepráce, provádění díla přerušila. Žalobce žalované dosud nezaplatil sádrokartony v částce 239 400 Kč, doplatek za lešení z důvodu nedodání materiálu žalobcem na střechu v částce 48 000 Kč, izolace sádrokartonů v částce 30 660 Kč, dosud nevyfakturované práce na vnitřních omítkách v částce 71 137 Kč, hranoly na střechu v částce 2 800 Kč. Dále žalobce dosud neuhradil na fakturu č. , hodnota, částku 73 600 Kč. Z nezaplacené faktury plyne žalované nárok na smluvní pokutu dle čl. 10.7. smlouvy o dílo ve výši 1 500 Kč za každý den prodlení. Tento nárok žalovaná vyčíslila žalobci dopisem ze dne 8.10.2024. Žalobce také drží zádržné z faktur č. , hodnota, ve výši 45.500 Kč a č. , hodnota, ve výši 4.500 Kč, celkem tedy 50.000 Kč. Celkem žalovaná provedla dosud nevyúčtované práce za 616 234 Kč. Žalovaná vyzvala žalobce k úhradě dlužných částek dopisem ze dne 8. 10. 2024, žalobce však dosud neuhradil ničeho. Žalovaná nyní uplatňuje vůči žalobci svůj nárok pouze v rozsahu nároku uplatněného žalobcem, tedy ve výši 408 614,08 Kč a tento nárok uplatněný žalobcem započítává na svoji pohledávku za žalobcem ve stejné výši. Tímto úkonem vzájemné nároky účastníků zanikají a žaloba proto není důvodná.

3. V řízení mezi účastníky nebylo sporu o tom, že účastníci v návaznosti na provádění stavebních prací žalovanou na rekonstrukci rodinného domu žalobce na adrese , adresa, zahájili jednání o zhotovení FVE na tomto objektu a nebylo mezi nimi sporu ani o tom, že k uzavření smlouvy o dílo vztahující se k realizaci FVE nakonec nedošlo. Smlouva o dílo na celkovou rekonstrukci uvedeného rodinného domu uzavřená v písemné podobě dne 15. 11. 2023 mezi žalovanou jako zhotovitelem a žalobcem jako objednatelem ve svém textu ani v přílohách č. , hodnota, a 4 obsahujících soupis a výkaz prací realizaci FVE na objektu neobsahuje. Tvrzení účastníků se shodovala i v tom, že žalobce za účelem provedení FVE zaplatil žalované zálohu ve výši 453 648,16 Kč. Účel této platby je zřejmý z faktury č. , hodnota, vystavené žalovanou dne 1. 5. 2024 na uvedenou částku. Faktura výslovně uvádí, že se jedná o přefakturaci FVE na objektu RD , adresa, od firmy , právnická osoba, . dle , Anonymizováno, . Důvod přefakturace vysvětluje ve vyjádření k žalobě sama žalovaná tím, že již dne 29. 4. 2024 uzavřela se subdodavatelem , právnická osoba, . smlouvu o dílo právě ve věci dodávky FVE na objekt rodinného domu žalobce s tím, že tuto smlouvu následně z důvodu neúspěšného ukončení jednání o uzavření smlouvy o dílo ve věci dodávky FVE se žalobcem vypověděla. Toto tvrzení žalované je prokázáno listinou nazvanou odstoupení od smlouvy o dílo č. , hodnota, dohodou, kde jako smluvní strany jsou označeny žalovaná jako objednatel a , právnická osoba, . jako zhotovitel. Žalovaná listinu podepsala dne 16. 7. 2024. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného pro žalovanou , právnická osoba, . vyplývá, že na tento účet byla dne 3. 5. 2024 připsána z účtu žalobce částka 453 648,16 Kč. Žalovaná potvrdila, že tuto částku od žalobce obdržela a dle svého vyjádření ji odeslala na účet subdodavatele , právnická osoba, . Z písemného vyjádření obchodního a marketingového ředitele , právnická osoba, . ze dne 21. 6. 2024 vyplývá, že této společnosti byla žalovanou na základě smlouvy vztahující se k zakázce FVE na adrese , adresa, zaplacena dne 25. 4. 2024 záloha, o jejíž vrácení žalovaná požádala dne 13. 6. 2024 společně s odstoupením od smlouvy a současně o její vrácení požádal dne 17. 6. 2024 i žalobce. Závěrem vyjádření je uvedeno, že věc bude předána k posouzení právníkovi. Oba účastníci shodně tvrdili, že subdodavatel nakonec vrátil zaplacenou zálohu k rukám žalované, dle tvrzení žalované poníženou o smluvní pokutu. Přijetí platby od společnosti , právnická osoba, . ostatně vyplývá i z výpisu z účtu žalované, na němž je dne 31. 7. 2024 evidováno přijetí platby od této společnosti ve výši 202 816,80 Kč. Žalobce žalovanou dne 9. 8. 2024 písemně vyzval k vrácení složené zálohy ve výši 453 648,16 Kč. Žalovaná v řízení nerozporovala, že žalobci složenou zálohu dosud nevrátila.

4. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

5. Ze shodných stanovisek stran a výsledků dokazování k nároku uplatněného v tomto řízení žalobcem vyplývá, že žalobce žalované zaslal podle její fakturace bezhotovostně zálohu na provedení FVE žalovanou na objektu jeho rodinného domu ve výši 453 648,16 Kč. Účastníci však v této záležitosti nakonec smlouvu o dílo neuzavřeli a žalovaná FVE ani neprovedla. Popsané plnění poskytnuté žalobcem k rukám žalované tedy bylo provedeno bez právního důvodu a přijetím této částky se žalovaná bezdůvodně obohatila ve smyslu shora citovaného ustanovení. Toto bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna žalobci vydat, což dosud přes písemnou výzvu žalobce neučinila. Žaloba je tedy důvodná. Obrana žalované v podobě uplatněné kompenzační námitky naopak důvodná není.

6. Podle § 1982 odst. 1 o.z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

7. Podle § 1982 odst. 2 o.z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

8. Podle § 1987 odst. 1 o.z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

9. Podle § 1987 odst. 2 o.z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

10. Žalovaná v řízení proti nároku žalobce z titulu bezdůvodného obohacení uplatnila své tvrzené pohledávky vzniklé z titulu mezi účastníky uzavřené smlouvy o dílo. Zčásti se jedná o úhradu vyfakturovaných provedených prací, zčásti o nároky na zaplacení prací dosud nevyfakturovaných, zčásti o platby za materiál a zčásti o nárok na zaplacení smluvní pokuty. Jedná se tedy o několik různých nároků majících společný základ v mezi účastníky uzavřené smlouvě o dílo vztahující se k provedení rekonstrukce rodinného domu ve vlastnictví žalobce žalovanou. Žádná ze žalovanou specifikovaných pohledávek za žalobcem plateb nesouvisí (byť nepřímo) s realizací FVE na objektu, z níž vzešel nárok uplatněný v tomto řízení žalobcem.

11. Žalovaná vyzvala žalobce k zaplacení částek, které jsou předmětem započtení výzvou ze dne 8. 10. 2024. Její pohledávku za žalobcem specifikovanou a svojí výší omezenou výší žalované částky ve vyjádření k žalobě ze dne 11. 11. 2024 lze tedy považovat za způsobilou k uplatnění před soudem podle § 1987 odst. 1 o.z. Z dále uvedených důvodů se však nejedná o pohledávku, která by mohla být předmětem započtení ve smyslu § 1987 odst. 2 o.z.

12. Způsobilostí pohledávky k započtení a předpoklady pro aplikaci § 1987 odst. 2 o.z. se ve své rozhodovací činnosti opakovaně zabýval Nejvyšší soud. V rozsudku sp.zn. 28 Cdo 5711/2017 formuloval základní kritéria, za kterých lze považovat pohledávku za nejistou nebo neurčitou, a tedy nezpůsobilou k započtení dle § 1987 odst. 2 o.z. Smysl právní úpravy tohoto ustanovení spatřuje zejména v ochraně věřitele před tím, aby řízení o jím uplatněné pohledávce bylo zdržováno složitým prokazováním protipohledávek dlužníka. Lze-li očekávat, že by vznesená námitka s ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nekompenzabilitu započítávané pohledávky pro její nejistotu a neurčitost. Dovození nekompenzability je méně často přiléhavé tam, kde obě pohledávky vyvstaly ze stejného právního vztahu. V rozhodnutí sp.zn. 31 Cdo 684/2020 Nejvyšší soud upřesnil, že nejistou nebo neurčitou pohledávkou ve smyslu § 1987 odst. 2 o.z. je pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu a/nebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod. Je pak zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší než je tomu v případě pasivní pohledávky. Na uvedená rozhodnutí plně odkazuje i nejnovější judikatura Nejvyššího soudu reprezentovaná např. rozhodnutím sp.zn. 33 Cdo 2383/2023.

13. V projednávané věci závěr soudu o nezpůsobilosti aktivní pohledávky žalované k započtení vychází z následujících skutečností. Zatímco pasivní pohledávka žalobce je nárokem na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého neoprávněným přijetím žalobcem složené zálohy žalovanou, aktivní pohledávka žalované je pohledávkou ze smluvního vztahu mezi účastníky založeného smlouvou o dílo. Obě pohledávky tedy vyvstaly z různých právních vztahů. Jejich (jediným) spojovacím článkem je souvislost s nemovitostí ve vlastnictví žalobce. Fakticky se však jedná o obsahově různé dodávky, které měla žalovaná pro žalobce realizovat. Mezi účastníky uzavřená smlouva o dílo směřovala k rekonstrukci rodinného domu žalobce a spočívala v provedení konkrétně vymezených stavebních prací žalovanou, která k provedení těchto prací disponuje i příslušným živnostenským oprávněním. O provedení FVE však bylo mezi účastníky jednáno až následně a žalovaná měla její dodávku zajistit prostřednictvím subdodavatele s potřebnou odborností. Obsahově se jedná o jiný typ činností – oprava domu není nijak závislá na instalaci FVE; ostatně zatímco rekonstrukce domu byla podle shodného vyjádření stran žalovanou (alespoň zčásti) provedena, k instalaci FVE vůbec nedošlo. Nejen s touto skutkovou odlišností povahy jednotlivých pohledávek, ale také s jejich rozdílným právním základem souvisí výrazná nerovnováha v rozsahu a náročnosti dokazování souvisejícího s prokazováním obou pohledávek, které mají být předmětem započtení.

14. Dokazování v řízení o vydání bezdůvodného obohacení je soudem vedeno ke zjištění jiných rozhodných skutečností než v řízení o zaplacení nároků ze smlouvy o dílo. Jiným způsobem se určuje i výše obou nároků. V tomto řízení oprávněnost nároku žalobce co do důvodu i výše již sama žalovaná potvrzuje svými vyjádřeními. Dokazování se tak s ohledem na skutečnost, že FVE nebyla ani částečně dodána, mohlo omezit pouze na provedení několika listinných důkazů prokazujících výši a dispozice s žalobcem uhrazenou zálohou. Oproti tomu prokazování existence a výše pohledávky žalované by bylo mnohem komplikovanější, již pouze z důvodu, že tato aktivní pohledávka je složena z několika dílčích nároků různé právní kvalifikace.

15. Žádný z těchto nároků žalobce neuznává a považuje je za vykonstruované. V současné době je podle vyjádření účastníků (a i v době, kdy žalovaná učinila úkon započtení, byl) mezi účastníky sporný rozsah prací provedených žalovanou, kvalita provedeného díla, správnost fakturace žalované, ale i průběh skutkového děje během provádění díla (dodržování povinností stran dle uzavřené smlouvy o dílo). Sporná je i výše částek vyčíslených žalovanou na jednotlivé nároky v tomto řízení. Žalobce k podpoře svého stanoviska předložil odborné vyjádření, jehož správnost však žalovaná rozporuje. Je zjevné, že uvedené sporné otázky mezi účastníky může vyřešit pouze znalecké zkoumání, což připouštějí i oba účastníci. Před zadáním znaleckého posudku však bude nutno dokazováním postavit najisto rozsah prací, které žalovaná na domě skutečně provedla. Z toho vyplývá, že posouzení toho, zda a v jakém rozsahu žalovaná jí tvrzené práce skutečně provedla a jaký materiál spotřebovala s navazujícím zjištěním výše jejího nároku bude vyžadovat rozsáhlé a finančně náročné dokazování, které by nyní probíhající řízení o v podstatě nesporném nároku žalobce neúměrně prodloužilo a zatížilo nemalými finančními náklady.

16. Tato argumentace soudu se přitom vztahuje k žalovanou vyfakturovaným i nevyfakturovaným položkám prováděného díla. Vztahuje se tedy nejen ke kompenzační námitce žalované, která je obsahem vyjádření k žalobě ze dne 11. 11. 2024, ale i ke kompenzační námitce učiněné žalovanou při jednání soudu dne 17. 4. 2025. Zde žalovaná započetla proti pohledávce žalobce svoji tvrzenou pohledávku z vystavené faktury č. , hodnota, . Ta však byla již předmětem původního započtení a žalovanou tedy byla započtena opakovaně ve stejné výši. Stejně jako ostatní žalovanou vyčíslené pohledávky, je tato pohledávka na zaplacení části provedeného díla sporná, neboť žalobce tvrdí, že předmětná faktura byla žalovanou vystavena v rozporu se smlouvou. Také další tvrzená pohledávka žalované představovaná nárokem na zaplacení smluvní pokuty je mezi účastníky sporná. Vzhledem k rozdílným stanoviskům stran ohledně obsahu a rozsahu provedených činností a průběhu provádění díla, bylo by v rámci posuzování oprávněnosti tohoto nároku nutno dokazováním nejprve zjistit, zda fakturace žalované koresponduje s obsahem uzavřené smlouvy a s rozsahem provedených stavebních prací. Jedině v tom případě by se žalobce mohl ocitnout v prodlení se zaplacením části vyúčtovaných částek. I zde by se soud neobešel bez znaleckého posouzení. Jestliže Nejvyšší soud ve své judikatuře vyžaduje posuzování míry nejistoty aktivní pohledávky relativně, ve vztahu k pasivní pohledávce, je v daném případě z výše uvedených důvodů míra nejistoty ohledně aktivní pohledávky žalované výrazně vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky žalobce. Nezpůsobilost aktivní pohledávky přivodit svým započtením zánik žalobou uplatněné pasivní pohledávky v případě nutnosti provádění rozsáhlého dokazování za účelem prokazování rozhodných skutečností pro posouzení aktivní pohledávky konstatoval také Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře v rozsudku ze dne , datum, č.j. , spisová značka, .

17. Z uvedeného vyplývá, že aktivní pohledávka žalované není způsobilá k započtení v důsledku své nejistoty a neurčitosti a nemohla tak způsobit následek předvídaný žalovanou – zánik pasivní pohledávky žalobce vůči žalované v rozsahu výše aktivní pohledávky. Námitka relativní neplatnosti jednostranného započtení vznesená žalobcem je důvodná. Proto soud zamítl pro nadbytečnost důkazní návrhy související s prokázáním oprávněnosti nároků žalované (zápisy z kontrolních dnů, související korespondence stran, odstoupení od smlouvy o dílo, faktury žalované, místní šetření, výslech svědka , jméno FO, ) a zamítl také návrh na provedení důkazu výslechem svědka , jméno FO, , jelikož nárok žalobce má soud za dostatečně prokázaný předloženými listinnými důkazy. Vzhledem k tomu, že žalobci se podařilo prokázat veškerá skutková tvrzení uvedená v žalobě a kompenzační námitka žalované nebyla úspěšná, bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno, a to včetně úroku z prodlení podle § 1970 o.z., když žalovaná je v prodlení se zaplacením peněžitého plnění.

18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal zcela úspěšnému žalobci nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 143 084,26 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 20 431 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.) z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 a.t., ve výši 9 940 Kč za každý z 9,5 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), f), g) a.t. a 11 odst. 2 písm. a) a.t. (převzetí a příprava zastoupení – 1 úkon, předžalobní výzva – 1 úkon, podání žaloby – 1 úkon, návrh na zajištění důkazu – ½ úkonu, návrh na nařízení předběžného opatření – ½ úkonu, vyjádření k odvolání žalované – ½ úkonu, replika k vyjádření žalované ze dne 11. 11. 2024 – 1 úkon, doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů ze dne 10. 3. 2025 – 1 úkon, nahlížení do spisu dne 15. 4. 2025 – 1 úkon, účast na jednání soudu dne 17. 4. 2025 – 2 úkony), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 7 úkonů právní služby po 300 Kč za jeden úkon podle § 13 odst. 4 a.t. a za 4 úkony právní služby po 450 Kč za jeden úkon podle § 13 odst. 4 a.t. ve znění účinném od 1. 1. 2025, náhrada za promeškaný čas dvěma cestami zástupce žalobce z Českých Budějovic do Tábora a zpět (8 půlhodin) po 150 Kč podle 14 odst. 1 písm. a), 3 a.t., 2x náhrada jízdného podle vyhlášky č. 475/2024 ve výši 2x 918,16 Kč, tzn. 1 836,32 Kč (jedna cesta 130 km, palivo elektřina, spotřeba 16,4 kW/100 km) a dále dle § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená částkou 21 286,93 Kč. Platební místo bylo určeno dle § 149 odst. 1 o.s.ř.