10 C 30/2020

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pávkovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně, žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce c) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně d) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobkyně, žalobce a žalobkyně e) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně f) jméno příjmení , datum narození bytem adresa žalobkyně, žalobce a žalobkyně zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o náhradu újmy

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku 680 160 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 1 203 415 Kč od [datum] do [datum], z částky 1 053 415 Kč od [datum] do [datum] a z částky 1 013 415 Kč od [datum] do zaplacení, žalobci b) částku 562 144 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 1 062 144 Kč od [datum] do zaplacení, žalobkyni c) částku 562 144 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 1 062 144 Kč od [datum] do zaplacení, žalobci d) částku 313 840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 663 840 Kč od [datum] do zaplacení, žalobkyni e) částku 154 048 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 354 048 Kč od [datum] do zaplacení a žalobkyni f) částku 154 048 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 354 048 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud po žalovaném požadovala žalobkyně a) zaplacení částky 89 840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně od [datum] do zaplacení, žalobce b) zaplacení částky 207 856 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně od [datum] do zaplacení, žalobkyně c) zaplacení částky 207 856 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně od [datum] do zaplacení, žalobce d) zaplacení částky 196 160 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně od [datum] do zaplacení, žalobkyně e) zaplacení částky 105 952 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně od [datum] do zaplacení, žalobkyně f) zaplacení částky 105 952 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně od [datum] do zaplacení, žaloba se zamítá.

III. Řízení o návrhu žalobkyně a) na zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 150 000 Kč od [datum] do [datum] a z částky 190 000 Kč od [datum] do zaplacení se zastavuje.

IV. Pokud po žalovaném požadovala žalobkyně a) zaplacení částky 69 708 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, žaloba se zamítá.

V. Žalovaný je povinen nahradit náklady řízení žalobkyni a) ve výši 99 621,72 Kč, žalobci b) ve výši 95 439,96 Kč, žalobkyni c) ve výši 95 439,96 Kč, žalobci d) ve výši 86 727,96 Kč, žalobkyni e) ve výši 59 435,20 Kč a žalobkyni f) ve výši 59 435,20 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Táboře soudní poplatek ve výši 24 264 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci a) až f) se domáhají odškodnění nemajetkové újmy vzniklé jim jako druhotným obětem trestné činnosti žalovaného právně kvalifikované jako zločin vraždy spáchaný trýznivým způsobem. Jednáním žalovaného ze dne [datum] byl usmrcen poškozený [jméno] [celé jméno žalobce], který byl osobou blízkou jednotlivým žalobcům, konkrétně žalobci a) a b) jsou rodiči poškozeného, žalobkyně c) jeho partnerkou, žalobce d) jeho bratrem a žalobkyně e) a f) jeho babičkami. O přiznání části nároků žalobců již bylo pravomocně rozhodnuto v adhezním řízení. Nyní žalobci navrhují přiznání částí jejich nároků, s jejichž uplatněním byli odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních tak, aby celková výše odškodnění činila u každého ze žalobců a), b) a c) 1 270 000 Kč, u žalobce d) 860 000 Kč a u každé ze žalobkyň e) a f) 460 000 Kč, tzn. navrhují, aby bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit každému ze žalobců a), b) a c) částku 770 000 Kč, žalobci d) částku 510 000 Kč a každé ze žalobkyň e) a f) částku 260 000 Kč včetně úroků z prodlení z celých přiznaných částek náhrad od doby, kdy se žalobci připojili jako poškození k trestnímu řízení až do zaplacení. Dle názoru žalobců by měla základní částka náhrady vycházet z 20 násobku průměrné měsíční mzdy za rok 2018 a na základě specifických okolností dané věci by měla být navýšena u žalobců a), b) a c) na 2 násobek, u žalobce d) by měla být náhrada stanovena ve výši 1,8 násobku základní částky ponížené o¼au žalobkyň e) a f) ve výši 1,5 násobku základní částky ponížené o 48%. Žalobci dále specifikovali konkrétní skutkové okolnosti odůvodňující navýšení základní náhrady v uvedeném rozsahu. Jedná se o kvalitu vzájemných vztahů členů rodiny, které byly před událostí velmi silné a s tím související intenzitu negativních dopadů události do života jednotlivých žalobců. Tyto dopady se nejvýrazněji projevily v životě žalobkyně a), která byla nucena vyhledat odbornou pomoc, užívat léky, více než 10 měsíců byla v pracovní neschopnosti a v důsledku onemocnění, která se u ní rozvinula, jí byl přiznán částečný invalidní důchod a také v životě žalobkyně c), pro kterou událost znamenala ztrátu jakékoliv životní perspektivy, která trvá až dosud. I ostatní žalobci trpěli zdravotními problémy – poruchami spánku, příjmu potravy, byli nuceni užívat léky na uklidnění a na spaní. Dalšími důvody pro navýšení náhrady jsou podle žalobců věk poškozeného v době usmrcení, absence jakékoliv satisfakce ze strany žalovaného, jeho zcela bezcitný a urážlivý postoj k osobě poškozeného i k osobám žalobců, neposkytnutí pomoci poškozenému, úmyslné spáchání činu, a to dokonce trýznivým způsobem a povědomost pozůstalých žalobců o tom, že poškozený byl usmrcen trýznivým způsobem a že míra jeho utrpění byla značná, to vše za situace, kdy žalobci a) až d) jsou seznámeni s obsahem telefonického hovoru žalovaného na tísňovou linku, na němž jsou zachyceny poslední minuty zápasu žalovaného s poškozeným.

2. Žalobkyně a) dále uplatnila nárok na zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti v době, kdy jí psychické obtíže, jimiž trpěla v důsledku trestného činu žalovaného, znemožňovaly vykonávat zaměstnání. Pracovní neschopnost žalobkyně a) trvala od [datum] do [datum]. Výši ztráty na výdělku za toto období vyčíslila tato žalobkyně částkou 69 708 Kč, jejíž zaplacení společně s úrokem z prodlení požadovala po žalovaném.

3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Za více než adekvátní považoval výše náhrad, které již byly žalobcům přiznány v adhezním řízení a které ve spojení s uložením vysokého nepodmíněného trestu odnětí svobody jsou pro něj i dostatečným potrestáním. Žalovaný poukazoval na to, že událost, k níž došlo do značné míry přičiněním samotného poškozeného, který sám žalovaného vyhledal a zaútočil na něj, čímž jej donutil k aktivní obraně (když ani následný vývoj nenastal v důsledku úmyslného jednání žalovaného, nýbrž spíše nešťastnou souhrou okolností), byla ojedinělým excesem v jeho jinak řádném životě. Do té doby žil a živil se řádně, staral se o své rodiče a svým okolím nebyl přes své specifické osobnostní rysy považován za nebezpečného člověka. Naopak poškozený měl za sebou spáchání nikoliv banální trestné činnosti a dle zjištění žalovaného mohl být uživatelem drog, konkrétně marihuany. Vazby žalobců s poškozeným nevykazovaly znaky vzájemné závislosti, jejich intenzita byla běžná a v důsledku určitých okolností mohlo dojít i k jejich oslabení. V tomto směru žalovaný výslovně zmínil rozpad manželství žalobců a) a b), který mohl být i jednou z příčin nepříznivého psychického stavu žalobkyně a) a rozvoje jejích onemocnění a aktuální sdílení společného bydliště žalobkyně c) s [jméno] [příjmení]. Dále žalovaný svými vyjádřeními naznačoval (byť tuto námitku explicitně neuvedl), že žalobci své utrpení sami prohloubili tím, že se osobně účastnili hlavního líčení v trestním řízení, kde probíhalo dokazování. S ohledem na stres, kterému byla žalobkyně a) vystavena po odstěhování žalobce b) ze společné domácnosti, považoval žalovaný za sporný i příčinný vztah mezi svým jednáním a vznikem pracovní neschopnosti této žalobkyně, která mohla být způsobena i jinými faktory. Z těchto důvodů navrhl žalovaný zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

4. Z obsahu spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře sp.zn. [spisová značka] vyplývají následující skutečnosti. Rozsudkem uvedeného soudu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka] byl žalovaný shledán vinným, že dne [datum] v době kolem 9,45 hod. v obci [obec], okres [okres], v prostorách objektu dílen Zemědělského družstva [obec] po předchozí rozepři fyzicky napadl poškozeného [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození] tak, že jej udeřil pěstí do obličeje nad levé oko, poté jej porazil na zem na záda, kolenem mu klekl do oblasti podbřišku, několikrát jej udeřil rukou do obličeje, poté ho celým tělem zalehl, přiložil a tlačil mu předloktí pravé ruky zepředu na krk, následně ho chytil levou rukou za vlasy, aby jej znehybnil, pravou ruku sundal z krku a volal mobilním telefonem na tísňovou linku 158, kde se dovolával zákroku vůči poškozenému, a takto držel poškozeného během telefonátu po dobu nejméně pěti minut, kdy se poškozený snažil volat o pomoc a bránit se přitom tak, že se snažil strkat prsty do očí žalovaného a pokusit se tak z jeho sevření vymanit, přičemž žalovaný poškozeného rovněž v přesně nezjištěný moment udeřil výsečí z dřevěné kulatiny o váze 4 280 g a délce 35 cm a šířce 17,5 cm do hlavy, ač si byl vědom toho, že škrcením může způsobit smrt poškozeného, který po dobu, kdy byl při vědomí, pociťoval trýznivé útrapy a intenzivní strach o svůj život, a takto poškozenému způsobil jednak lehká zranění, a to oděrky a drobné krevní výronky na čele, zadní straně levého ramene, lokte, zápěstí a hřbetu levé ruky, krevní výron v podkoží a na svalu na palcové hraně levého předloktí, oděrky levého bérce na zádech vlevo uprostřed v bederní krajině, prokrvácení pravého svalu a krevní výron v břišním svalu, avšak především těžké zranění ve formě otoku mozku následkem déletrvajícího dušení poškozeného žalovaným tlakem předloktím na jeho krk a zamezení dýchacích pohybů, v důsledku čehož poškozený následně přes poskytnutou odbornou lékařskou péči dne [datum] zemřel, tedy jiného úmyslně usmrtil a spáchal takový čin trýznivým způsobem, čímž spáchal zločin vraždy podle § 140 odst. 1, 3 písm. i) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník) a za toto jednání byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 17 let, k jehož výkonu byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále bylo žalovanému mj. uloženo nahradit nemajetkovou újmu každému ze žalobců a), b) a c) ve výši 500 000 Kč, žalobci d) ve výši 350 000 Kč a každé ze žalobkyň e) a f) ve výši 200 000 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum], dovolání žalovaného bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], ústavní stížnost žalovaného byla Ústavním soudem dne [datum] odmítnuta ([ústavní nález]) a Ministerstvem spravedlnosti ČR byl dne [datum] odložen podnět žalobců k podání stížnosti pro porušení zákona.

5. Obžaloba byla podána dne [datum]. Jednání žalovaného v ní bylo právně kvalifikováno jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 2 písm. g), odst. 3 tr. zákoníku. Žalobci a) až f) se k trestnímu řízení připojili v úvodu hlavního líčení před soudem prvního stupně dne [datum] na základě písemného podání ze dne [datum] s částkami náhrady pro každého ze žalobců a) až c) ve výši 3 000 000 Kč, pro žalobce d) ve výši 2 000 000 Kč a pro každou ze žalobkyň e) a f) ve výši 1 000 000 Kč.

6. Ve spisu jsou obsažena prohlášení jednotlivých žalobců a) až d) popisující dopad popsané události do jejich životů. Obsah těchto prohlášení plně koresponduje s obsahem níže rozvedených účastnických výpovědí žalobců učiněných v projednávané věci.

7. Součástí spisu je rovněž zvukový záznam hovoru trvajícího 5 minut a 5 vteřin, který na tísňovou linku 158 realizoval v závěru konfliktu žalovaný a dále jeho písemný přepis. Obsahem hovoru jsou opakované žádosti žalovaného o pomoc se zvládnutím poškozeného, kterého se mu podařilo znehybnit. Celý hovor je však poznamenán neporozuměním mezi žalovaným a operačním důstojníkem. Ten za celou dobu trvání záznamu nebyl schopen ztotožnit místo, kde k události došlo. Na pozadí hovoru jsou slyšitelné projevy poškozeného, který opakovaně žádá a prosí, aby jej žalovaný pustil (což je však žalovaným výslovně odmítnuto), opakovaně sděluje, že zemře. V průběhu hovoru se však intenzita těchto projevů snižuje a v jeho závěru se již poškozený neozývá.

8. Obsah spisu potvrzuje, že žalobci a) až d) se osobně účastnili hlavního líčení a že nejen v průběhu hlavního líčení, ale během celého trestního řízení se žalovaný vyjadřoval necitlivě až urážlivě o žalobcích, a to zejména o žalobkyni c), i o poškozeném. V tomto směru významné je zejména vyjádření žalovaného na str. 3 protokolu o výslechu osoby podezřelé z [datum] („ Jednalo se o člověka, o němž vím, že je feťák a bydlel v [obec]. Dál o něm vím, že je frajírek a dělá na ostatní ramena. Taky jezdí autem jako prase.“), na str. 4 téhož protokolu („ Ten člověk mně chtěl rozbít držku, tak musel počítat s tím, že blbě dopadne. Je to feťák. Pan starosta se tomu feťákovi věnoval. Rozepnul mu tričko a nějak se o něj staral. Ten chlap, co tam ležel, nemluvil, ale klepal nohama, tak mu asi nic nebylo.“), na str. 4 protokolu o hlavním líčení z [datum] („ ...tam jsem se dozvěděl, že chlastal, fetuje, rve se, má asi 30 napadení, snad že by měl mít podmínku nebo už si má jít sednout pan [celé jméno žalobce]“), na str. 9 téhož protokolu („ Ne, nevadí mi, že [celé jméno žalobce] zemřel, je to darebák, podle toho, co jsem se dozvěděl všechno tohleto a patří mu to.“), na str. 9 znaleckého posudku PhDr. [jméno] [příjmení], CSc. („ Byl jsem v práci, on chlastá, fetuje, byl asi narkoman.“), na str. 10 znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], [titul za jménem] („ [celé jméno žalobce] byl feťák a alkoholik.“), na str. 7 znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] („ Neví, proč to chtěl udělat, ví akorát, že je to feťák, že je absolutně levej, takto slyšel od kamarádů, neví ale, jestli byl zfetovanej nebo opilej.“), v reakci na výpověď žalobkyně c) na str. 37 protokolu o hlavním líčení z [datum] („ Já to řeknu takhle, krásnej citovej výlev, jako sílu má velkou, jestli přesvědčí...“), v průběhu tohoto hlavního líčení ukazoval žalovaný na žalobkyni c) i nevhodné posunky, dále po výpovědi žalobkyně a) na str. 45 téhož protokolu o hlavním líčení („ Já chápu, že má nějakou bolest, o to se nehádám, ale aby mě pomlouvala, to nemusí. Napad mě von, kouří a pije, kdyžtak se podívejte do tý dodávky, kterou si koupil, má tam dvě, ta je plná flašek a že kouřil trávu, to mám tady najitýho člověka, se kterým jsme se o tom bavili. A další, není to první, co jsem na něj slyšel, já jsem byl na cele chvíli s člověkem z Chejnova, ten mi vo tom dost řek, co to bylo za éro a jako když byl tak svatej a miloval zvířata, proč mi nezaplatil ty slepice? Proč vyhrožoval a všechny tydlety věci, když byl tak svatej a měl svatozář? [příjmení], to je všechno.“), další vyjádření k žalobkyni c) str. 2 protokolu o hlavním líčení z [datum] („ Slečna [celé jméno žalobkyně] hezky kecá a [příjmení] taky.... Takový detail. [jméno] a [příjmení] spolu táhli. Nevím, jak to je mezi nima propletený, když [celé jméno žalobce] nebyl, tak chodila za [příjmení]. Když mu doktoři uřízli kvůli rakovině koule, tak tam přestala chodit. Nebo za ní chodí [příjmení] nebo [jméno] [celé jméno žalovaného]. Jen o rok a půl starší než já. [příjmení] se odstěhoval k paní [příjmení]. Je tam taky nějakej bláznivej trojúhelník.“), na str. 6 téhož protokolu („ Myslím si, že slečna [celé jméno žalobkyně] není úplně zdravá. Když se tady čte výsledek pitvy, tam je jasně slyšet, a to mám vadu sluchu, kterou mi našli doktoři, a tam je jasně řečeno, že nos a kosti měl úplně v pořádku a ona mi tvrdí, že tam viděla šlic 10 minut na to. To už není normální člověk.“), na str. 9 téhož protokolu („ Chci se zeptat státní zástupkyně, jestli je normální, že slečna [jméno] přijde napadnout moji matku. Je tady, tak se o tom můžete přesvědčit. To není normální, to neudělá ani dement.“), v protokolu o veřejném zasedání u Vrchního soudu v Praze z [datum] („ Všechno je výmysl. Celý je to na mě nahraný a že mám rád [příjmení] jak osinu v zadku, takto je fakt. To, že kouřili a chlastali, to je fakt a [jméno] to všechno hraje. Jinak nemám co říct.“).

9. V průběhu trestního řízení byl za účelem vyšetření duševního stavu žalovaného zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví - odvětví psychiatrie MUDr. [jméno] [příjmení] [titul za jménem] ze dne [datum]. Dle jeho závěru byly u žalovaného zjištěny osobnostní rysy odpovídající impulzivní, disociální poruše osobnosti – smíšená porucha osobnosti s rysy impulzivními a disociálními (jde o emočně nestabilní poruchu osobnosti), dle znalce je žalovaný konfliktní osoba, která často paranoidně zpracovává jednání a chování druhých lidí. Podle znaleckého posudku z oboru psychologie Ph.Dr. [jméno] [příjmení], Csc. z [datum] bylo psychologické vyšetření žalovaného zaměřeno na jeho osobnost, která byla shledána jako nezralá, psychopaticky nevyrovnaná s rysy impulsivity, emočně oploštělá. Žalovaný je lhostejný v sociálních vztazích, podezíravý, nedůvěřivý, negativistický, pasivní, nadměrně kritický, má pocit, že je s ním nespravedlivě zacházeno, má neuspokojené potřeby porozumění, uznání a ocenění, vyžaduje respekt jako zvláštní osobnost, městná afekty a následkem toho reaguje impulsivně.

10. Úkolem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], Csc. bylo dále popsat prožívání útoku žalovaného poškozeným. Znalec uzavřel, že poškozený si v průběhu útoku uvědomoval ohrožení svého života jednáním žalovaného a snažil se (bezvýsledně) o únik ze situace. Je velmi pravděpodobné, že v průběhu útoku prožíval silnou úzkost a obavy.

11. Za účelem zjištění kvality vztahů mezi poškozeným a jednotlivými žalobci a rozsahu dopadů události do jejich života byly provedeny důkazy účastnickými výpověďmi žalobců a) až d) a výpověďmi svědků [jméno] [celé jméno žalobkyně], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Z těchto výpovědí byly zjištěny následující skutečnosti. V době před událostí sdílel poškozený společnou domácnost se žalobkyní c), se kterou žil v dlouhodobém partnerském vztahu, společně hradili náklady na bydlení a na živobytí. Nejprve bydleli po dobu cca jednoho roku u rodičů poškozeného - žalobců a) a b) - a poté dva roky v pronajatém domku v obci [obec], vzdálené od původního bydliště u rodičů v [obec] maximálně 15 km. Vzájemné vztahy tedy zůstaly i nadále poměrně intenzivní, a to jak s rodiči poškozeného a jeho bratrem – žalobcem d), tak i s jeho babičkami, z nichž žalobkyně f) obývala společný dům s matkou poškozeného a jeho bratrem a žalobkyně e) bydlela v nedalekých Chotčinách. Osobní kontakty poškozeného a žalobkyně c) s ostatními členy rodiny v místě původního bydliště, ale i se žalobkyní e) probíhaly formou návštěv několikrát týdně. Žalobci a) až d) popsali vztahy mezi poškozeným a ostatními členům rodiny jako kvalitní a intenzivní, nenarušené výrazně žádnými negativními okolnostmi. Jako problematičtější zmiňovali žalobci a), b) a d) období bouřlivého dospívání poškozeného. To hodnotili v celkovém kontextu jako jednu z etap vývoje poškozeného, která byla definitivně ukončena s počátkem jeho vztahu se žalobkyní c). Z obsahu výpovědí žalobců a) až d) bylo také zjištěno, že ani po rozpadu manželství žalobců a) a b) a odstěhování žalobce b) ze společné domácnosti v lednu 2018 nedošlo k oslabení vztahů mezi tímto žalobcem a poškozeným, ale k modifikaci formy vzájemného kontaktu, který se dále odehrával více na bázi telefonických hovorů. Poškozený nebyl na žalobcích a), b), d), e) a f) existenčně či jinak závislý, ani naopak. Vztah poškozeného a žalobkyně c) lze dle obsahu účastnických výpovědí žalobců a výpovědí svědků [celé jméno žalobkyně] a [příjmení] označit za obdobu manželství. Dlouhodobě žili ve společné domácnosti a společně finančně hospodařili. Jejich vztah byl pevný, harmonický, s perspektivou založení rodiny.

12. Dopady události do svých životů popsali žalobci a) až d) jako drtivé, zásadním způsobem ovlivňující kvalitu jejich života a fungování až do současné doby. Žalobci uvedli, že po události trpěli poruchami spánku a příjmu potravy, užívali léky na uklidnění, na spaní, žalobkyně a) a c) stále užívají antidepresiva (pouze žalobce d) uvedl, že lékařskou péči nevyhledal a léky neužíval). Žalobci také podrobně popsali pocity bolesti, hlubokého smutku a beznaděje, které pociťují i s časovým odstupem a s nimiž se každý z nich pokouší vyrovnat svým způsobem. Žalobce b) uvedl, že mu určité odreagování přináší zaměstnání, žalobci d) pak jeho partnerský vtah. Nejzávažnější dopady události do svých životů popisovaly žalobkyně a) a c). Z obsahu výpovědi žalobkyně c) a jejího projevu v průběhu jednání soudu je patrná naprostá ztráta životní perspektivy a motivace, budoucnost pro tuto žalobkyni ztratila jakýkoliv význam, její život vyplňují myšlenky na minulost a úvahy o okolnostech úmrtí poškozeného. Nepříznivý psychický stav žalobkyně c), strach o ni a snaha být jí oporou byly přitom podle výpovědi její matky, svědkyně [celé jméno žalobkyně], důvodem jejího přestěhování do České republiky ze zahraničí a podle výpovědi svědka [příjmení] důvodem jeho nastěhování do domu, v němž žalobkyně c) po smrti poškozeného zůstala bydlet sama. U žalobkyně a) se kromě prožívání pocitů zmiňovaných ostatními žalobci objevily v důsledku prožitého stresu psychické problémy, žalobkyně byla nucena vyhledat psychiatrickou péči a došlo u ní k rozvoji závažných onemocnění Tyto následky prokazují kromě výpovědi žalobkyně a) také následující listinné důkazy, a to lékařská zpráva MUDr. [jméno] [příjmení], Psychiatrické ordinace [okres] ze dne [datum], která prokazuje vznik poruchy přizpůsobení – reakce na závažný stres a protrahované smíšené úzkostné a depresivní reakce včetně příčinné souvislosti tohoto stavu žalobkyně s prožitím traumatického zážitku po úmrtí syna násilnou smrtí a dále aplikovanou medikaci - antidepresiva, anxiolytika a hypnotika. Z propouštěcí zprávy [nemocnice], a.s. vyplývá, že od [datum] do [datum] byla žalobkyně a) hospitalizována na oddělení neurologie tohoto zdravotnického zařízení. Přijata byla z důvodu kvadruparestezie končetin, následně byla k provedení léčebných zákroků přeložena na neurologické oddělení [nemocnice], a.s. a v období od [datum] do [datum] byla opět umístěna na oddělení neurologie [nemocnice], a.s. V propouštěcí zprávě ze dne [datum] jsou specifikovány diagnózy žalobkyně a) – syndrom Guillain-Barré, posttraumatická stresová porucha a chronický [příjmení] [jméno] páteře. Dle své výpovědi byla žalobkyně následně nucena absolvovat navazující pobyt v Rehabilitačním centru [obec]. V současné době stále navštěvuje fyzioterapeuta i psychiatra a užívá trvale léky, např. na úzkost. Tato skutečnost vyplývá i z lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], kde jsou dále rekapitulovány diagnózy žalobkyně - posttraumatická stresová porucha a syndrom Guillain-Barré, přičemž je konstatována souvislost rozvoje tohoto autoimunitního onemocnění s těžkou stresovou situací a také nejistá prognóza vývoje onemocnění a dlouhodobost terapie. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti vyplývá, že žalobkyně a) byla v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum]. Podle rozhodnutí [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] jí byl od [datum] přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.

13. Dopady události do životů žalobkyň e) a f) – babiček poškozeného - byly zjištěny z výpovědí žalobců a), b), d) a svědkyně [jméno] [příjmení], která sdílí společnou domácnost se žalobkyní e). Dle svých výpovědí ostatní žalobci neseznámili tyto dvě žalobkyně ve snaze ušetřit je znalosti nejtragičtějších okolností případu se všemi podrobnostmi, přesto však celou situaci snášejí rovněž velmi těžce a dosud se s ní nesmířily. Žalobkyně e) trpěla velkým smutkem, byla nucena užívat léky na spaní i antidepresiva, její psychický stav stále není dobrý, má narušený spánek. Dopady do života žalobkyně f) jsou obdobné, tato žalobkyně také užívala léky a až dosud je smutná a uzavřená. Oběma babičkám však pomáhá péče o další vnoučata, resp. pravnoučata.

14. Všichni žalobci a) až d) shodně vypověděli, že přes časový odstup více než dvou let se jim dosud nepodařilo se s celou situací vyrovnat, posun k lepšímu vnímají jako zcela minimální. Ze zásadních okolností, které jim brání situaci vnitřně přijmout, označili neočekávanost události, skutečnost, že k úmrtí poškozeného došlo z banální příčiny (v důsledku sporu o domácí zvířata), pochybnosti o průběhu skutkového děje na místě činu, vědomí, že k usmrcení poškozeného došlo trýznivým způsobem a konečně celkový postoj žalovaného k věci, kdy svého činu nelituje a naopak se k osobám poškozeného a žalobců chová urážlivě. Dále žalobci zmiňovali zmaření plánované budoucnosti (rodiče poškozeného se těšili na vnoučata, žalobkyně c) plánovala s poškozeným založit rodinu, žalobce d) ztratil staršího bratra, kterého vnímal jako oporu a strýce pro své děti).

15. V evidenci rejstříku trestů má poškozený [jméno] [příjmení] jedno odsouzení – trestním příkazem [příjmení] [okres] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum], byl shledán vinným spácháním přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1,2 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v délce 8 měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu v délce 18 měsíců. Žalovaný má evidováno kromě projednávané trestné činnosti také jedno odsouzení, a to rozsudkem Okresního soudu v Táboře č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci téhož dne, kdy byl uznán vinným spácháním zločinu těžké ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu nebezpečné vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v délce 36 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu v délce 3 let. Z výpisu z [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] vyplývá, že žalovaný je zapsán jako výlučný vlastník nemovitých věcí – zemědělské usedlosti [adresa] a většího počtu pozemků. Tyto nemovitosti jsou zatíženy exekučními řízeními souvisejícími s projednáváním výše popsané trestné činnosti žalovaného.

16. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Poškozený [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození] byl usmrcen žalovaným, jehož jednání bylo v proběhlém trestním řízení právně kvalifikováno jako zločin vraždy spáchané trýznivým způsobem. K události došlo dne [datum], poškozený zemřel ve zdravotnickém zařízení dne [datum]. Průběh skutkového děje zjištěného soudy v trestním řízení je popsán výše (bod 4. tohoto rozhodnutí). Za toto jednání byl žalovaný odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 30. 7. 2019 č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka] k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 17 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

17. K podílu poškozeného na vzniku a průběhu události bylo v trestním řízení prokázáno pouze to, že k incidentu došlo na základě předchozí rozepře mezi oběma aktéry a že to byl poškozený, kdo se na místo činu za žalovaným dostavil. Tento fakt je ostatně obsažen i ve skutkové větě výše citovaného pravomocného rozsudku a žalobci jej v průběhu řízení žádným způsobem nerozporovali. Tvrzení žalovaného, že byl poškozeným napaden (slovně či fyzicky), však dle obsahu trestního spisu vyplývá pouze z výpovědí žalovaného, na jejichž konkrétní pasáže poukazoval i v tomto řízení. Z těchto označených výpovědí žalovaného vyplývá, že to byl poškozený, kdo se na místo činu rozrušený dostavil a na žalovaného přímo zaútočil. V odpovědi na otázku, zda si byl žalovaný vědom příčiny tohoto jednání poškozeného, se již jeho výpovědi rozcházejí. Pokud žalovaný ve svůj prospěch odkazuje také na části výpovědí svědků a pozůstalých (zejména žalobkyně c), kde tyto osoby uvažují nad tím, jak mohla situace probíhat a jaký mohl mít poškozený motiv dostavit se na místo činu, tyto výpovědi nemohly mít a dle výroku odsuzujícího rozsudku také neměly na zjištěný skutkový stav žádný vliv, když se jedná o pouhé spekulace těchto osob, které události nebyly osobně přítomny, a nelze z nich uzavřít, jakým způsobem situace na místě samém skutečně probíhala.

18. V žalovaným zmíněné otázce subjektivní stránky jeho jednání vychází soud v tomto řízení v plném rozsahu ze závěru, který ve vztahu k formě zavinění trestné činnosti zaujaly soudy v trestním řízení, tzn. ze závěru, že žalovaný jednal v nepřímém úmyslu. Úvahu o případné aplikaci jiné formy zavinění pro rozhodnutí v projednávané věci přímo vylučuje právní kvalifikace vyjádřená ve výroku odsuzujícího rozsudku, kterým je nyní soud podle § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) vázán, když trestný čin vraždy je úmyslným trestným činem.

19. Žalobci se připojili k trestnímu řízení s nárokem na náhradu nemajetkové újmy, která jim byla zčásti přiznána (žalobcům a) – c) každému ve výši 500 000 Kč, žalobci d) ve výši 350 000 Kč a žalobkyním e) a f) každé ve výši 200 000 Kč), se zbytkem svého nároku byli odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalobci a) až d) se osobně účastnili hlavního líčení v trestním řízení. Žalobkyně a) a b) jsou rodiči poškozeného, žalobkyně c) spolužijící osobou, žalobce d) bratrem a žalobkyně e) a f) jeho babičkami. Vztahy v rámci celé rodiny byly kvalitní, vazby mezi poškozeným a jednotlivými žalobci lze hodnotit jako silné a intenzivní. Tento závěr soud učinil na základě emotivních a věrohodných výpovědí žalobců a) až d), kteří se vyjadřovali i k poměrům babiček – žalobkyň e) a f). K poměrům žalobkyně e) se vyjadřovala rovněž svědkyně [příjmení] Tyto pevné vazby a vztahy nebyly narušeny problémy dospívání poškozeného ani rozpadem manželství žalobců a) a b).

20. Jako osoby poškozenému nejbližší posuzoval soud žalobce a), b) a dále žalobkyni c), jejíž vztah s poškozeným byl obdobou manželství. Tito žalobci jsou současně úmrtím poškozeného nejvíce zasaženi a zejména u žalobkyň a) a c) nedošlo prozatím k významnějšímu posunu ve směru k jejich zapojení do běžného života (naopak žalobkyně a) byla přiznáním invalidního důchodu částečně vyřazena z profesního života), tyto žalobkyně dosud nenalezly jinou motivaci a jejich život je dopady události doslova ovládán. U žalobkyně a) navíc došlo k závažným zdravotním problémům - rozvoji duševního a autoimunitního onemocnění. Žalobkyně c) je v současné době nucena hradit sama náklady na bydlení, na nichž se dříve podílel i poškozený. [jméno] závažnosti dopadů události do života dalších žalobců je rovněž vysoká, proces jejich adaptace je velmi obtížný.

21. Postoj žalovaného k následkům jeho jednání je v zásadě lhostejný s převažující tendencí ke kladnému hodnocení. Žalovaný v průběhu trestního řízení opakovaně vyjadřoval své negativní hodnocení osoby poškozeného a jeho postoj ke škodlivému následku je evidentní z vyjádření:„ Ne, nevadí mi, že [celé jméno žalobce] zemřel, je to darebák, podle toho, co jsem se dozvěděl všechno tohle a patří mu to“. Z projevů žalovaného není patrný ani žádný dopad události do jeho duševní sféry, v průběhu trestního ani tohoto řízení neprojevil známky lítosti či sebereflexe, naopak setrvale zdůrazňuje negativní dopady události do svého vlastního života. Vůči pozůstalým žalobcům ani vůči samotnému poškozenému neprojevil ani minimální míru účasti či ohledů, pozůstalí byli opakovaně nuceni čelit jeho urážkám a pohrdavému postoji. Ze závěrů znaleckých posudků vyplývá, že tento postoj žalovaného je do jisté míry determinován celkovým nastavením jeho osobnosti, nicméně znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], [titul za jménem] na str. 52 protokolu o hlavním líčení ze dne [datum] vysvětlil, že nakládání s osobnostními rysy je čistě v rukách žalovaného, když žalovaný trpí poruchou osobnosti, nikoliv duševní poruchou, která by mu bránila své jednání korigovat a hlídat. Pokud je tedy dle vyjádření znalce v možnostech žalovaného své jednání (včetně vyjadřování) korigovat, je nutno přičíst k jeho tíži, pokud tuto možnost nevyužil a způsobem svého vystupování v průběhu trestního řízení zvýšil utrpení pozůstalých po své oběti. Žalovaný sám o své vůli neposkytl žalobcům jakoukoliv satisfakci. Exekučně byla do rozhodnutí soudu vymožena část náhrady přiznané žalobcům v adhezním řízení v celkové výši 190 000 Kč (dne [datum] byla exekutorem vyplacena žalobcům částka 150 000 Kč a dne [datum] částka 40 000 Kč).

22. Po právní stránce uplatnili žalobci nárok na jednorázovou náhradu nemajetkové újmy osob blízkých usmrceného poškozeného. Tento nárok je zakotven v § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), který stanoví, že při usmrcení odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li takto výši náhrady určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Podle aktuální judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]) lze za základní částku náhrady považovat v případě nejbližších osob, jako jsou manžel, rodiče a děti, dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného (dále jen průměrné mzdy). Výše základní náhrady za duševní útrapy u sourozence by pak měla být cca o ¼ nižší než u uvedených nejbližších blízkých osob (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]). V případě babiček se jedná o vzdálenější příbuzné v řadě přímé, a tak by výše základní náhrady u nich měla být snížena na ½ náhrad nejbližších osob. V projednávané věci došlo k usmrcení poškozeného v roce 2018, přičemž 20 násobek průměrné mzdy pro předchozí rok činil 590 080 Kč. Tato částka tedy odpovídá základní výši náhrady pro žalobce a) až c), pro žalobce d) se pak jedná o částku 442 560 Kč a pro každou ze žalobkyň e) a f) pak o částku 295 040 Kč. Takto vyčíslené základní výše náhrad však nezohledňují konkrétní okolnosti dané věci, které jsou v některých směrech specifické.

23. Poškozenému bylo v době události 27 let. Jednalo se tedy o mladého člověka s perspektivou prožití dalších desítek let života. Všichni žalobci jako jeho rodina tedy mohli důvodně předpokládat, že po tuto dobu se bude poškozený součástí této rodiny a bude zapojen do jejího vývoje, tzn. rodiče bratr a prarodiče mohli očekávat kromě trávení společného času také narození vnoučat (pravnoučat, neteří či synovců) a také poskytnutí péče a opory v pokročilém věku nebo v případě potřeby, žalobkyně c) pak mohla očekávat pokračování partnerského vztahu s poškozeným, eventuálně založení rodiny. Také žalobkyně e) a f), kterým bylo v době události 72 a 79 let, mohly s poškozeným prožít ještě řadu let společného života Tato očekávání žalobců, která nebyla pouze hypotetická, ale dle jejich výpovědí i reálná, však byla jednáním žalovaného zmařena, a to v době, kdy poškozený byl na počátku svého dospělého a samostatného života. Žalobci za situace, kdy jejich vzájemné vazby s poškozeným nebyly žádným způsobem oslabené, naopak je lze označit za velmi kvalitní, ztratili blízkou osobu v důsledku konfliktu, jehož počátek ani průběh nebyl dosud do jisté míry objasněn, a jehož následek (smrt poškozeného) je ve vztahu k příčině (potrhané slepice žalovaného) v zásadním nepoměru. V tomto směru je pochopitelné, že proces vyrovnání se žalobců s realitou je velmi komplikovaný.

24. Dále bylo zjištěno, že žalobci a) až d) byli osobně účastni hlavního líčení v trestní věci a z tohoto titulu byli svědky provádění důkazů, včetně nahrávky telefonátu žalovaného na tísňovou linku a jejího přepisu, v níž je na pozadí zaznamenána část souboje poškozeného se žalovaným a přímo zachyceny poslední projevy poškozeného předtím, než upadl do bezvědomí. Jestliže žalobci vlastními smysly vnímali obsah této nahrávky, stali se do jisté míry přímými svědky dané situace, jejíhož děje se prostřednictvím nahrávky zúčastnili. Žalobci vysvětlili legitimní důvody, pro které považovali za nezbytné se s těmito důkazy seznámit, pokud zde tato možnost byla (zjištění podrobnějších informací o průběhu konfliktu, posledních vědomých okamžicích poškozeného a míry utrpění poškozeného, pocit, že jsou mu to dlužni). Tento přístup je nutno akceptovat, žalobci se v dané situaci ocitli bez vlastního přičinění a možnosti ji ovlivnit a volba způsobu překonání ztráty a bolesti z odchodu blízké osoby je výlučným právem každého z nich.

25. Z účastnických výpovědí žalobců a) až d) dále vyplynulo, že jejich utrpení výrazně zvyšuje povědomí o míře psychických a fyzických útrap poškozeného, která byla minimálně po dobu několika minut trvajícího hovoru na tísňovou linku velmi vysoká, a poškozený si byl v těchto okamžicích vědom blížícího se konce, neboť své obavy ze smrti výslovně opakovaně vyjadřoval. Tento pocit přitom žalobci získali zcela oprávněně, ze zmiňované nahrávky je tento fakt evidentní a zohlednil jej i trestní soud v rámci právní kvalifikace. Odlišná by byla situace, kdy by se pozůstalí z provedených důkazů mohli pouze domnívat, jaké byly pocity zemřelého před smrtí, v projednávané věci však žalobci získali z projevů poškozeného zachycených na nahrávce zcela jednoznačné informace o tom, že byl vystaven intenzivním psychickým a fyzickým útrapám. Žalovaný, ač měl tu možnost, poškozeného na jeho prosby ze sevření neuvolnil, a dokonce mu v situaci, kdy se již nacházel v bezvědomí, neposkytl ani základní první pomoc.

26. Utrpení žalobců významným způsobem zvyšuje také bezohledný a lhostejný přístup žalovaného, který dosud nevyjádřil nad svým skutkem žádnou lítost a neposkytl tak žalobcům žádné morální zadostiučinění ani jim dobrovolně neuhradil žádné finanční plnění (k vyplacení částky 190 000 Kč došlo nedobrovolně v rámci exekučního řízení). Žalovaný však, přestože se dopustil spáchání úmyslného trestného činu, nejenže svého jednání nelitoval, ale naopak poškozeného i žalobce samotné výslovně opakovaně urážel.

27. Důsledkem popsaných okolností v jejich souhrnu je stav, kdy žalobci a) až d) shodně hovoří o tom, že přes časový odsud dvou let se jim stále nedaří se s celou situací vyrovnat, posun označují za minimální a žalobkyně a) a c) nejsou schopné zapojit se plnohodnotným způsobem do běžného života. Proto soud rozhodl o výrazném navýšení základní částky náhrad. Okolnosti věci by u nejbližších příbuzných odůvodňovaly navýšení až na 2 násobek základní částky. Soud však zde zohlednil skutečnost, že žalovaný byl v trestním řízení odsouzen v trestu odnětí svobody v trvání 17 let a byl tak významným a citelným způsobem potrestán. Z tohoto důvodu soud přistoupil k navýšení základní částky náhrady na 2 násobek pouze u žalobkyně a) u níž jsou dopady do života s ohledem na vznik poškození zdraví nejvýraznější. U žalobců b) a c) soud přistoupil k navýšení základní částky náhrady na 1,8 násobek, u žalobce d) na 1,5 násobek a u žalobkyň e) a f) na 1,2 násobek, když u těchto žalobkyň jsou dopady do jejich života ve srovnání s ostatními žalobci méně závažné a nejsou seznámeny s nejtragičtějšími okolnostmi věci.

28. Pro úplnost je nutno dodat, že se soud zabýval otázkou spoluzpůsobení si újmy poškozeným. Jak již bylo výše konstatováno, ohledně skutkového průběhu počáteční fáze konfliktu mezi poškozeným a žalovaným nebyl zjištěn charakter ani intenzita podnětu od poškozeného směrem k žalovanému. Dokazováním v trestním řízení bylo zjištěno pouze to, že se poškozený na místo činu dostavil svým osobním vozidlem, tzn. že žalovaného vyhledal, a že zde došlo mezi oběma aktéry k rozepři. Ačkoliv žalovaný v tomto řízení tvrdil a odkazy na jednotlivá vyjádření svědků či znalců v trestním řízení prokazoval, že iniciátorem konfliktu byl poškozený, který na místě činu žalovaného jako první slovně a fyzicky atakoval, výsledky rozsáhlého dokazování provedeného v trestním řízení ve vzájemných souvislostech toto tvrzení žalovaného neprokazují. Tuto verzi skutkového děje uváděl v trestním řízení pouze žalovaný, žádný jiný důkaz ji však neprokazoval. I nyní žalovaným akcentované části výpovědí jednotlivých osob vyjadřují pouze jejich domněnky a úvahy o tom, jak se mohla celá situace odehrát. Skutečností však je, že v trestním řízení nebylo postaveno najisto, že poškozený žalovaného poté, co se na místo dostavil, jakýmkoliv způsobem napadl. K tomuto závěru nedospěl ani Vrchní soud v Praze, který ve svém rozhodnutí pouze konstatoval, že pokud výpověď žalovaného v tomto směru nelze jinými důkazy spolehlivě vyvrátit, nelze ji za této důkazní situace v souladu se zásadou in dubio pro reo ani kategoricky odmítnout, jak to učinil soud prvního stupně. Z toho vyplývá, že z provedených důkazů nelze na základě prokázaných skutkových zjištění učinit závěr, že škoda vznikla nebo se zvětšila následkem okolností, které se přičítají poškozenému tak, jak předpoklady pro zohlednění spoluzpůsobení si újmy poškozeným definuje § 2918 o.z.

29. Výsledná částka, kterou mají jednotliví žalobci obdržet z titulu odškodnění nemajetkové újmy je tedy u žalobkyně a) stanovena ve výši 1 180 160 Kč, u žalobců b) a c) ve výši 1 062 144 Kč, u žalobce d) ve výši 663 840 Kč a u žalobkyň e) a f) ve výši 354 048 Kč Celkem se jedná o částku 4 676 384 Kč, kterou žalovanému jeho majetkové poměry umožňují žalobců zaplatit. Vzhledem k tomu, jak rozsáhlý nemovitý majetek žalovaný vlastní, není pro něj uložení platební povinnosti v této výši likvidační. Jelikož žalobcům a) až c) již bylo v adhezním řízení přiznáno každému odškodnění ve výši 500 000 Kč, žalobci d) 350 000 Kč a žalobkyním e) a f) každé 200 000 Kč, byl v tomto řízení přiznán jednotlivým žalobcům rozdíl těchto částek stanovené výše náhrad a částek již přiznaných, tzn. byla přiznána žalobkyni a) částka 680 160 Kč, žalobcům b) a c) částka 562 144 Kč, žalobci d) částka 313 840 Kč a žalobkyním e) a f) částka 154 048 Kč a ve zbytku byla žaloba zamítnuta, tedy u žalobkyně a) co do částky 89 840 Kč, u žalobců b) a c) co do částky 207 856 Kč, u žalobce d) co do částky 196 160 Kč a u žalobkyň e) a f) co do částky 105 952 Kč. Současně byl všem žalobcům přiznán úrok z prodlení z celých částek přiznaných v tomto i v adhezním řízení, od data, kdy se žalobci připojili se svými nároky k trestnímu řízení do zaplacení. V části, v níž vzali žalobci žalobu zpět co do úroku z prodlení z částek náhrady vymožených exekučně po podání žaloby, bylo řízení postupem podle § 96 odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. zastaveno.

30. Nárok žalobkyně a) na náhradu majetkové újmy (nároku na náhradu ztráty na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti) vylučuje její postavení tzv. sekundární oběti v tomto řízení, když tento nárok podle § 2962 o.z. náleží pouze samotnému poškozenému. Žalobkyni a) kromě prvního nároku uplatněného v tomto řízení přísluší pouze nárok na zaplacení nákladů pohřbu případně nárok na výživu pozůstalé osoby. Tato žaloba tedy byla v plném rozsahu zamítnuta.

31. Žalobkyně a) tedy uplatnila u soudu dva návrhy. V řízení o nároku této žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy bylo o nákladech řízení rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že žalobkyni a), která byla ve věci úspěšná co do základu žaloby a výše nároku závisela na úvaze soudu, náležela plná náhrada vynaložených nákladů řízení. Ty byly vyčísleny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále AT), jako odměna zástupce této žalobkyně za devět úkonů právní služby v sazbách stanovených podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 AT z tarifní hodnoty odpovídající přisouzené částce 680 160 Kč za jeden úkon podle § 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) AT (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů z [datum], účast na jednání soudu dne [datum] v trvání 5,05 hod., další porada s klientem delší než 1 hodina dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum] v trvání 2,15 hod., zaslání písemného závěrečného návrhu) při společném zastupování šesti osob dle § 12 odst. 4 AT, dále paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 9 úkonů právní služby po 300 Kč za jeden úkon podle § 13 odst. 3 AT a DPH z uvedených položek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 21 %, tzn. 9x 8 848 Kč + 9x 2 700 Kč + DPH 17 289,72 Kč, celkem se tedy jedná o náklady ve výši 99 621,72 Kč. V řízení o nároku na zaplacení majetkové újmy, kde tarifní hodnotu tvoří částka 69 708 Kč, byl zcela úspěšný žalovaný. Pro určení poměru úspěchu stran v řízení soud porovnáním předmětů obou řízení (výše uplatněných částek) zjistil, že žalobkyně byla neúspěšná pouze v nepatrné části celkového předmětu řízení. Z tohoto důvodu byla žalobkyni a) přiznána plná náhrada nákladů řízení, a to v částce odpovídající výši náhrady nákladů řízení o náhradě nemajetkové újmy, kde byly náklady žalobkyně a) stanoveny částkou 99 621,72 Kč.

32. U žalobců b) až f) bylo o nákladech řízení rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že těmto žalobcům, kteří byli ve věci úspěšní co do základu žaloby a výše nároku závisela na úvaze soudu, byla přiznána plná náhrada vynaložených nákladů řízení. Ty byly vyčísleny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále AT), jako odměna právního zástupce žalobců za devět -resp. osm u žalobkyň e) a f) - úkonů právní služby v sazbách stanovených podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 AT z tarifních hodnot odpovídajících přisouzeným částkám jednotlivým žalobcům za jeden úkon podle § 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) AT (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů z [datum], účast na jednání soudu dne [datum] v trvání 5,05 hod., další porada s klienty delší než 1 hodina dne [datum] – přičemž žalobkyně e) a f) se této porady neúčastnily, účast na jednání soudu dne [datum] v trvání 2,15 hod., zaslání písemného závěrečného návrhu) při společném zastupování šesti osob dle § 12 odst. 4 AT, dále paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 9 (resp. 8) úkonů právní služby po 300 Kč za jeden úkon podle § 13 odst. 3 AT a DPH z uvedených položek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 21 %. U žalobce b) a žalobkyně c) tak vycházel soud z tarifní hodnoty 562 144 Kč a u každého z nich byly náhrada nákladů řízení vyčíslena částkou 95 439,96 Kč (9x 8 464 Kč + 9x 300 Kč + DPH 16 563,96 Kč), u žalobce d) z tarifní hodnoty 313 840 Kč částkou 86 727,96 Kč (9x 7 664 Kč + 9x 300 Kč + DPH 15 051,96 Kč) a u každé ze žalobkyň e) a f) z tarifní hodnoty 154 048 Kč částkou 59 435,20 Kč (8x 5 840 Kč + 8x 300 Kč + DPH 10 315,20 Kč). Platební místo pro náhradu nákladů řízení všech žalobců vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.

33. Podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích jsou žalobci osvobozeni od placení soudního poplatku. Za situace, kdy byli ve sporu úspěšnějšími účastníky, přechází povinnost hradit odpovídající část soudního poplatku podle výsledku řízení ve smyslu § 2 odst. 3 citovaného zákona na žalovaného, kterému tedy byla výrokem VI. uložena. Výše soudního poplatku byla stanovena podle položky 3 (z částky 2 426 384 Kč, která je tvořena součtem částek přisouzených jednotlivým žalobcům) sazebníku poplatků, který tvoří přílohu k citovanému zákonu.