10 C 42/2025

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Pávkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 25 570 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 014 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 4. 10. 2013 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 17 556 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 913,02 Kč od 4. 10. 2013 do zaplacení a s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 13 927,02 Kč od 15. 1. 2014 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 25 570 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o půjčce č. hodnota uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností právnická osoba, IČO IČO, dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč, které měl žalovaný vrátit v 60 týdenních splátkách do 26. 9. 2013. Žalovaný však nedostál svým smluvním povinnostem, když úvěr nesplácel řádně a včas. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek. Žalovaný ke dni podání žaloby uhradil na dluh částku 12 986 Kč. Další částky neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. Proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu.

3. Ze smlouvy o půjčce ze dne 2. 8. 2012 a smluvních podmínek k této smlouvě je prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 2. 8. 2012 uzavřena smlouva č. hodnota, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému půjčku 21 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalovaného zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků poplatek v celkové výši 17 556 Kč sestávající z úroku ve výši 2 681 Kč, částky za zpracování půjčky ve výši 3 990 Kč a nákladů na hotovostní inkaso ve výši 10 885 Kč. Celkovou částku 38 556 Kč měl žalovaný splácet v celkem 60 týdenních splátkách po 643 Kč. Poslední splátka byla splatná dne 26. 9. 2013. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 63,91 % a úrok byl sjednán jako pevný po celou dobu trvání smlouvy výši 19,98 % ročně. Součástí smluvních ujednání je i potvrzení žalovaného, že převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy částku 21 000 Kč. Žalovaný na dluh uhradil pouze 12 986 Kč. Od 26. 9. 2013 byl dle obsahu smlouvy v prodlení se zaplacením všech neuhrazených splátek a věřitel mohl požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Žalovaná částka sestává z nedoplatku jistiny poskytnutého úvěru ve výši 13 927,02 Kč a na poplatcích a úroku žalobkyně nárokuje 11 642,98 Kč. Postoupení žalobou uplatněné pohledávky žalobkyni je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2023 včetně její přílohy – seznamu postoupených pohledávek. Výzvou ze dne 30. 7. 2024 byl žalovaný žalobkyní upomínán o zaplacení dluhu a zároveň upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání.

4. Právně věc soud posoudil v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), dle kterého smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

5. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o půjčce mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla žalovanému poskytnuta původním věřitelem částka 21 000 Kč, přičemž vrátit měl částku 38 556 Kč, tedy dvojnásobek plnění poskytnutého věřitelem. Takto razantní navýšení výše závazku dlužníka je způsobeno konstrukcí poplatků za poskytnutí úvěru, zahrnujících nejen smluvní úrok 19,98 % ročně, ale také (a především) neadekvátně vysoké poplatky za administrativní činnost věřitele. Neadekvátnost jejich výše soud dovozuje z obsahu smlouvy (jednoduchá formulářová smlouva, nenáročná na zpracování či formulaci) a ze způsobu administrace pohledávek nebankovními poskytovateli zápůjček a úvěrů, který je vysoce automatizovaný a v případě všech jednotlivých dlužníků prakticky shodný. Jen stěží lze uvažovat o tom, že věřiteli v souvislosti s uzavřením smlouvy se žalovaným a její administrací vznikly tak vysoké náklady, jak smlouva uvádí – jen za zpracování smlouvy a proces inkasa splátek se žalovaný zavázal zaplatit nad rámec sjednaného úroku další částku 14 875 Kč. Obsah služeb, který by mu měl být za tuto částku poskytnut, je přitom formulován vágním a neurčitým způsobem. Z obsahu smlouvy nevyplývá důvod takto vysoké nákladnosti položek představujících vysoce automatizované a ze své povahy jednoduché činnosti. Z toho soud uzavírá, že skutečným účelem sjednání těchto poplatků nebylo pokrytí nákladů administrativní činnosti věřitele, ale skryté navýšení smluvního úroku tak, aby svojí deklarovanou výší nepřesahoval hranici, která je v souladu s dobrými mravy. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna ve své reálné výši naprosto nepřiměřená výši plnění, které věřitel žalovanému poskytl. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je u smlouvy vyjádřena RPSN ve výši 63,91 % ročně je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi. Nevyváženost smlouvy v neprospěch žalovaného jako dlužníka dále vyniká v případě jeho prodlení se splácením, kdy dlužná neuhrazená jistina se ode dne následujícího po datu splatnosti poslední sjednané splátky úročí úrokem ve výši 19,98 % ročně, jehož zaplacení žalobkyně rovněž požaduje, a to po uplynutí doby prodlení v trvání více než deseti let.

6. Pohledávky právního předchůdce žalobkyně byly postoupeny žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. a toto postoupení zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Podaná žaloba je důvodná pouze zčásti. Uvedená problematická ujednání smlouvy nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu, konkrétně výše všech problematických administrativních poplatků je zahrnuta již ve výši jednotlivých splátek, které byl žalovaný povinen dle smlouvy platit. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána. Takto uzavřená smlouva o úvěru je ve smyslu § 39 obč. zák. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.

7. Nárok žalobkyně bylo nutno právně posoudit podle § 451 odst. 1, 2 obč. zák., podle něhož kdo se na úkor jiného obohatí, musí obohacení vydat a bezdůvodným obohacením je i plnění z neplatného právního úkonu, a dále podle § 456 obč. zák., podle kterého má žalobkyně jako postupník právo na vrácení částky, kterou žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru její právní předchůdce poskytl. Má tedy nárok na vrácení poskytnuté částky 21 000 Kč, na kterou však již bylo ze strany žalovaného zaplaceno před podáním žaloby celkem 12 986 Kč. Žalobě tedy bylo vyhověno pouze co do částky 8 014 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši, jehož zaplacení žalobkyně požadovala. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nenáleží. Úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný, tomu však žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.