10 C 54/2026

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Pávkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Anonymizováno , Anonymizováno bytem anonymizováno Anonymizováno , anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 236 979,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 130 568 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 131 568 Kč od 25. 3. 2025 do 5. 9. 2025 a z částky 130 568 Kč od 6. 9. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 106 411,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 45 861 Kč od 25. 3. 2005 do zaplacení, s úrokem ve výši 71,43 % ročně z částky 149 409 Kč od 25. 3. 2025 do 17. 4. 2025 a ve výši 12 % ročně z částky 149 409 Kč od 18. 4. 2025 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 803,82 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 176 429 Kč s úrokem z prodlení, částku 60 550,35 Kč představující smluvní pokutu a dále i úrok ve výši 71,43 % ročně z částky 149 409,00 Kč od 25.03.2025 do 17. 4. 2025 ve výši 6 822,96 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 149 409 Kč od 18.4.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 3. 2025 dosáhne částky 663 552 Kč, a to z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky řízení dne 10. 10. 2024. Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru splácet ve 60 měsíčních splátkách po 9 216 Kč vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2024, to vše dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Žalovaný sjednané podmínky řádně neplnil a ocitl se tak v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný žalobkyni uhradil dvě splátky v celkové výši 18 432 Kč, a s úhradou splátky č. 3 splatné dne 17. 1. 2025 se dostal do prodlení o více jak 65 dnů. K datu 23. 3. 2025 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 úvěrové smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 176 031,90 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění. Dále bylo ujednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě od 25. 3. 2025, až do jejího úplného zaplacení. Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Před podáním žaloby dále žalovaný na dluh zaplatil dne 5. 9. 2025 částku 1 000 Kč. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dlužil žalobkyni novou jistinu úvěru v celkové výši 175 031,90 Kč. Ke dni zesplatnění úvěru to bylo 176 031,90 Kč, což odpovídá zbývající dlužné původní jistině ve výši 149 409 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 26 622,90 Kč. Dále žalovaný dlužil smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (bod 6.2 smlouvy), smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 25. 3. 2025, ke dni sepisu žaloby – 4. 3. 2026 vyčíslenou v částce 60 550,35 Kč a dále i úrok ve výši 71,43 % ročně z částky 149 409 Kč od 25. 3. 2025 do 17. 4. 2025 ve výši 6 822,96 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 149 409 Kč od 18. 4. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 3. 2025 dosáhne částky 663 552 Kč. Dále již žalovaný neuhradil ničeho ani na základě předžalobní výzvy.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil. Proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu.

3. Smlouvou o úvěru ze dne 10. 10. 2024 (dále jen smlouva), dohodou o konsolidaci ze stejného data, dodatkem č. 1 k úvěrové smlouvě, oznámením věřitele o schválení úvěru včetně dodejky, předsmluvním formulářem, splátkovým kalendářem ke smlouvě, prohlášením a kartou klienta, a dokladem o vyplacení úvěru ze dne 24. 5. 2024, žalobkyně prokázala, že mezi účastníky byla dne 10. 10. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému konsolidační úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se tuto částku a sjednaný úrok ve výši 71,43 % ročně zavázal splácet ve 60 měsíčních splátkách po 9 216 Kč měsíčně, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje od listopadu 2024. Výše roční procentní sazby nákladů (dále jen RPSN) činí dle obsahu smlouvy 100,14 %. V čl. 2.2 smlouvy se smluvní strany dohodly, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Podle bodu 6.1 smlouvy, pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení v délce 30 dnů. Dle bodu 6.2 smlouvy má poskytovatel vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé další splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Podle bodu 6.5 smlouvy, jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dne 10. 10. 2024 byla ve prospěch žalovaného odepsána z účtu žalobkyně částka 9 692 Kč, zbývající částka byla započtena na úhradu jiných dluhů žalovaného dle konsolidační dohody ze dne 10. 10. 2024. Na úhradu poskytnutého úvěru uhradil žalovaný celkem dvě splátky po 9 216 Kč platbami ze dne 18. 11. 2024 a 18. 12. 2024. Podle bodu 6.3 smlouvy, jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tj. k tomuto dni se stává okamžitě splatná celá jistina úvěru a veškeré úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a náklady dle bodu 6.2 části B smlouvy. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění. Z výzev k zaplacení ze dne 20. 3. 2025 a 17. 2. 2025, vyplývá, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných splátek, tj. splátky č. 3, které měl řádně hradit dle přílohy ke smlouvě – splátkového kalendáře a také smluvní pokuty a nákladů vzniklých z prodlení žalovaného. Na základě těchto výzev žalovaný ničeho nezaplatil, proto dne 23. 3. 2025 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru. Poté žalovaný dne 5. 9. 2025 zaplatil na dluh částku 1 000 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 13. 2. 2026 byl žalovaný vyzván k úhradě vzniklého dluhu a upozorněn na možnost jeho soudního vymáhání. Z výpisu ze systému SOLUS, informací o klientovi a detailu plateb zasílaných měsíčně žalovanému na účet vedený u , právnická osoba, . vyplývá, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalovaného. Ze statistického seznamu České národní banky – Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR vyplývá, že za říjen 2024 činila průměrná sazba úroků z úvěru poskytovaná domácnostem v ČR 8,53 % ročně.

4. V dané věci byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se tento úvěr zavázal spolu s úroky z úvěru uhradit v dohodnutých splátkách po 9 216 Kč. V případě řádného splácení po dohodnutou dobu 5 let měl žalovaný zaplatit žalobkyni při dohodnuté RPSN 100,14 % celkem částku 552 960 Kč. Žalovaný však smluvní podmínky nedodržel a od splátky č. 3 se dostal se splácením do prodlení, v důsledku čehož po něm žalobkyně požadovala zaplacení sankcí podle čl. 6.1 smlouvy (smluvní pokuta) a čl. 6.2 smlouvy (náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného) a dále došlo k zesplatnění úvěru, vzniku nové jistiny úvěru zahrnující kromě nezaplacené původní jistiny také přirostlé úroky z úvěru. Od zesplatnění úvěru se dále odvíjel požadavek žalobkyně na zaplacení další smluvní pokuty, v tomto případě sjednané dle čl. 6.5 smlouvy s tím, že žalovaný byl i nadále povinen hradit běžící úrok z úvěru. Podanou žalobou je vůči němu uplatněn nárok žalobkyně na zaplacení částky 176 429 Kč zahrnující dlužnou novou jistinu úvěru ve výši 175 031 Kč, smluvní pokuty dle čl. 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, náhradu nákladů dle 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku v sazbě 71,43 % ročně a dále běžícího úroku z úvěru, který žalobkyně požaduje za období od 18. 4. 2025 do zaplacení pouze ve výši 12 % ročně oproti sjednané sazbě výši 71,43 % ročně a smluvní pokuty podle čl. 6.5 smlouvy, kterou žalobkyně požaduje zaplatit pouze do dne sepisu žaloby, přestože podle smlouvy má na její placení nárok až do úplného zaplacení nové jistiny úvěru.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

6. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne 10. 10. 2024 byla žalovanému poskytnuta žalobkyní částka 150 000 Kč, žalovaný však měl žalobkyni, a to i při řádném splácení a dodržení všech smluvních ujednání, vrátit částku 552 960 Kč, tedy téměř čtyřnásobek plnění poskytnutého žalobkyní. Jak již bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 71,43 % ročně. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období listopadu 2024 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 8,53 % ročně. Dohodnutá výše úroků tedy mnohonásobně převyšuje tuto obvyklou úrokovou míru, což za situace, kdy se jedná o dlouhodobý úvěr, kdy doba splácení byla sjednána na 60 měsíců a žalovaný by tak při řádném splácení měl žalobkyni zaplatit téměř čtyřnásobek původní jistiny úvěru, vede soud k závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy. Právě institut dobrých mravů lze považovat za korektiv, omezující autonomii vůle stran smlouvy a jejich možnosti sjednat si obsah smlouvy libovolně. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna naprosto nepřiměřená výši plnění, které žalobkyně žalovanému poskytla, byť jeho maximální výše je smlouvou omezena částkou 663 552 Kč. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je vyjádřena RPSN ve výši 100,14 % je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi.

7. Nevyváženost smlouvy v neprospěch dlužníka však vyniká v případě jeho prodlení se splácením, kdy k výše popsaným nákladům zatěžujícím dlužníka jako účastníka konkrétní smlouvy, přistupují další sjednané sankce, které jeho dluh dále razantním způsobem navyšují. Konkrétně se jedná o smluvní pokutu podle čl. 6.1 smlouvy, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dlužníka podle čl. 6. 2 smlouvy, na jejichž zaplacení vzniká věřiteli nárok před zesplatněním úvěru (přičemž zde nelze odhlédnout od skutečnosti, že tímto sofistikovaným způsobem je dlužník za prodlení se splácením v době před zesplatněním sankcionován duplikovaně) a především o smluvní pokutu podle čl. 6.5 smlouvy, na jejíž zaplacení vzniká věřiteli nárok po zesplatnění úvěru. Zejména v případě této posledně uvedené smluvní pokuty se jedná o sankci, která má potenciál výši dluh zvyšovat velmi razantním způsobem. Přestože její sazba 0,1 % denně není sama o sobě nepřiměřeně vysoká, celkový systém sankcí obsažený ve smlouvě, kdy tato denní pokuta je doplňována sankcemi jednorázovými, způsobuje to, že rozsah povinností, které v případě prodlení dlužníka zavazují, je zcela nepřiměřený výši plnění, které mu bylo žalobkyní poskytnuto.

8. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o.z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše smluvního ročního úroku, je zahrnuta jednak již ve výši jednotlivých splátek, které byl žalovaný povinen dle smlouvy platit a které se včetně přirostlých úroků stávají součástí nové jistiny úvěru, což je veličina, která následně po případném zesplatnění úvěru, ovlivňuje celkový mechanismus sankcí, jejichž součástí je i smluvní pokuta sjednaná v čl. 6.5. smlouvy. Jinými slovy výše sjednaného úroku ovlivňuje významným způsobem výši smluvních sankcí, v tomto případě popsané smluvní pokuty, na jejíž zaplacení žalobkyně svůj nárok podanou žalobou také uplatnila. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána, a to způsobem, z něhož právnímu laikovi nemusí být srozumitelný skutečný rozsah sankcí, které mu v případě prodlení hrozí. Takto uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a to včetně svých dodatků a příloh, tedy i včetně přílohy č. 1 stanovící povinnost žalovaného platit úhrady na pojištění schopnosti daný úvěr splácet. Tato povinnost navíc v případě absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru zcela pozbývá svůj smysl. Na uvedeném závěru soudu nemůže nic změnit skutečnost, že žalobkyně se podanou žalobou rozhodla uplatnit nárok na zaplacení běžícího smluvního úroku v nižší než sjednané výši a že zaplacení smluvní pokuty sjednané v čl. 6.5 smlouvy uplatňuje pouze za období do sepisu žaloby.

9. Nárok žalobkyně tedy bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o.z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o.z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně tak má právo na vrácení částky, kterou žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla ponížené o úhradu žalovaného v celkové výši 19 432 Kč, tedy částky 130 568 Kč. Tato částka včetně úroku z prodlení v zákonné výši od data požadovaného žalobkyní, tedy byla žalobkyni přiznána. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnějším účastníkem, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 803,82 Kč, přičemž tato částka představuje 10,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,1 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44,9 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 849 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 236 979 Kč sestávající z částky 9 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 130 Kč ve výši 6 117,30 Kč.