10 C 75/2025

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Pávkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 15 192 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 3. 1. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 13 592 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 404,11 Kč od 3. 1. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 5 827,92 Kč od 3. 1. 2024 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 15 192 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 2. 11. 2022 mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které měla žalovaná vrátit v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Žalovaná však nedostála svým smluvním povinnostem, když úvěr nesplácela řádně a včas. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně se v uvedené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřila. Žalovaná soudu sdělila, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 2. 11. 2022 a smluvních podmínek k této smlouvě je prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 2. 11. 2022 uzavřena smlouva č. , hodnota, , na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalované zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků úrok ve výši 507 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti ve výši 1 800 Kč. Úvěr měla žalovaná splácet ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Poslední splátka byla splatná dne 2. 1. 2024. Celkem tak měla žalovaná věřiteli zaplatit částku 18 592 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 272,44 %. Úrok byl sjednán jako pevný po celou dobu trvání smlouvy výši 8 % ročně. Součástí smluvních ujednání je i potvrzení žalované, že převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy částku 10 000 Kč. Žalovaná věřiteli na dluh zaplatila celkem 8 400 Kč, poslední splátku zaplatila dne 15. 4. 2023. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro zaplacení další řádné splátky vzniklo věřiteli právo na zbývající neuhrazené části celkové dlužné částky. Dále je dle obsahu smlouvy v případě prodlení s jakoukoli splátkou, povinna žalovaná zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z příslušné částky. Za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze žalované uložit smluvní pokutu v maximální výši 500 Kč. Zaslání oznámení o zesplatnění je zpoplatněno poplatkem ve výši 1 500 Kč. Žalobou uplatněná částka se skládá z dlužné jistiny poskytnutého úvěru z jistiny ve výši 5 827,92 Kč, smluvních poplatků v celkové výši 4 187,89 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 176,19 Kč a úroku z úvěru a úroku z prodlení běžících od 3. 1. 2024 dále. Postoupení žalobou uplatněné pohledávky žalobkyni je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 10. 2024 včetně její přílohy – seznamu postoupených pohledávek. Výzvou ze dne 24. 1. 2025 byla žalovaná žalobkyní upomínána o zaplacení dluhu a zároveň upozorněna na možnost jeho soudního vymáhání.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

5. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla žalované poskytnuta původním věřitelem částka 10 000 Kč, přičemž žalovaná měla vrátit částku 18 592 Kč, tedy téměř dvojnásobek plnění poskytnutého věřitelem. Takto razantní navýšení výše závazku dlužníka je způsobeno konstrukcí poplatků za poskytnutí úvěru, zahrnujících nejen zákonem předvídaný smluvní úrok, ale také (a především) neadekvátně vysoké poplatky za administrativní činnost věřitele. Neadekvátnost jejich výše soud dovozuje z obsahu smlouvy (jednoduchá formulářová smlouva, nenáročná na zpracování či formulaci) a ze způsobu administrace pohledávek nebankovními poskytovateli zápůjček a úvěrů, který je vysoce automatizovaný a v případě všech jednotlivých dlužníků prakticky shodný. Jen stěží lze uvažovat o tom, že věřiteli v souvislosti s uzavřením smlouvy se žalovanou a její administrací vznikly tak vysoké náklady, jak smlouva uvádí – jen za zpracování smlouvy a její formální administraci se žalovaná zavázala zaplatit částku 6 285 Kč. Obsah služeb, který by jí měl být za tuto částku poskytnut, je přitom formulován vágním, neurčitým a nepřezkoumatelným způsobem. Z obsahu smlouvy nevyplývá důvod takto vysoké nákladnosti položek představujících vysoce automatizované a ze své povahy jednoduché činnosti. Z toho soud uzavírá, že skutečným účelem sjednání těchto poplatků nebylo pokrytí nákladů administrativní činnosti věřitele, ale skryté navýšení smluvního úroku sjednaného pouze v částce 507 Kč tak, aby svojí deklarovanou výší nepřesahoval hranici, která je v souladu s dobrými mravy. K požadavku na zaplacení shora uvedených částek navíc dále přistupuje povinnost žalované zaplatit podle smlouvy dalších 1 800 Kč za hotovostní inkaso splátek. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna ve své reálné výši naprosto nepřiměřená výši plnění, které věřitel žalované poskytl. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je u smlouvy vyjádřena RPSN ve výši 272,44 % ročně je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi.

6. Nevyváženost smlouvy v neprospěch žalované jako dlužníka dále vyniká v případě jejího prodlení se splácením, kdy je sjednán nárok věřitele na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Její zaplacení žalobkyně rovněž požaduje.

7. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o. z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše všech problematických administrativních poplatků, je zahrnuta již ve výši jednotlivých splátek, které byla žalovaná povinna dle smlouvy platit. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána. Takto uzavřená smlouva o úvěru je ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.

8. Nárok žalobkyně bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o. z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o. z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně jako postupník tak má právo na vrácení částky, kterou žalované na základě uzavřené smlouvy o úvěru její právní předchůdce poskytl. Má tedy nárok na vrácení poskytnuté částky 10 000 Kč, na kterou však již bylo ze strany žalované zaplaceno celkem 8 400 Kč. Žalobě tedy bylo vyhověno co do částky 1 600 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši, jehož zaplacení žalobkyně požadovala. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nenáleží. Úspěšným účastníkem řízení byla žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly.