11 C 120/2015

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní Mgr. Jaroslavou Novotnou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A Anonymizováno žalovanému: Jméno žalovaného A narozený dne Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného B zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem

I. Podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem a to , anonymizováno, , se zrušuje.

II. Do výlučného vlastnictví žalobce se přikazuje , anonymizováno, .

III. Do výlučného vlastnictví žalovaného se přikazují , anonymizováno, .

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na vypořádání jeho spoluvlastnického podílu částku 2 992 062 Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku.

V. Žalobce je povinen nahradit státu – Okresnímu soudu v Táboře náklady řízení ve výši 14 105 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen nahradit státu – Okresnímu soudu v Táboře náklady řízení ve výši 9 105 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Rozsudkem ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, Okresní soud v Táboře zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku (odst. I). Do výlučného vlastnictví žalobce přikázal část původního pozemku , anonymizováno, . Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání jeho spoluvlastnického podílu částku 89 980 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (odst. IV). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky (odst. VII); shodným způsobem rozhodl samostatným výrokem i v doplňujícím rozsudku. Žalobci uložil povinnost nahradit státu na účet Okresního soudu v Táboře náklady řízení ve výši 5 495 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (odst. V) a žalovanému ve stejné lhůtě částku 495 Kč (odst. VI).

2. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky § 1143 občanského zákoníku pro zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem. Při rozhodování o způsobu vypořádá vycházel soud z § 1144 a následujících občanského zákoníku, které stanoví posloupnost jednotlivých způsobů vypořádání, přičemž dospěl k závěru, že rozdělení nemovitostí je možné. Neshledal důvodnými námitky žalobce, že rozdělením ztratí nemovitost charakter funkčního celku, když ani v současné době nejde o zemědělskou usedlost, je využívána k rekreačním účelům a pozemky jsou pronajaté k hospodaření třetím osobám. Nebyla zjištěna ani ztráta finanční hodnoty v případě rozdělení. K námitce žalobce, že nebudou zajištěny sítě pro obě oddělené části soud uvedl, že hlavní sítě budou zajištěny i bez nutnosti zřízení věcných břemen, když žalovaný si sám na své vlastní náklady zajistí novou přípojku elektřiny přes pozemek třetích osob a dále vlastní jímku. Žalobci zůstane zachována stávající elektrická přípojka a odpady, přičemž vodu je žalovaný ochoten na své náklady zajistit, když je dovedena až do budovy chléva (budova 2) a odtud zbývá pouze připojení do obytné části žalobce. Nelze přitom opomenout, že oba vrty na pozemcích i odpady jsou vybudovány bez oficiálního povolení, vrty lze tedy považovat pouze za zkušební a nelze z nich odebírat vodu pro obytné účely. Odpady pak nesplňují podmínky pro nakládání s odpadními vodami. Pokud jde o náklady na rozdělení týkající se zřízení elektrické přípojky a jímky pro žalovaného a případné vodovodní přípojky pro žalobce, všechny tyto náklady se zavázal nést žalovaný. Pokud jde o způsob vypořádání, soud reálně rozdělil , Anonymizováno, , a to na základě geometrického plánu , tituly před jménem, , jméno FO, , který zohlednil dosavadní užívání nemovitých věcí účastníky. Soubory ostatních pozemků byly vypořádány tak, že každý z účastníků získal skupinu pozemků s rozlohou a charakterem využití v přibližně stejných výších. Přípojky se zavázal žalovaný nést co do nákladů ze svého s tím, že je ochoten zajistit i případný plot mezi oběma částmi původního , Anonymizováno, . Výše vypořádacího podílu uložená žalobci k doplacení žalovanému vycházela ze znaleckých posudků vypracovaných v rámci řízení. Dále okresní soud uložil žalobci nahradit státu náklady řízení ve výši 5 495 Kč a žalovanému ve výši 495 Kč, když celkem bylo na znalečné a svědečné vyplaceno ze státních prostředků 30 990 Kč, zálohami bylo pokryto 25 000 Kč, přičemž žalobce neuhradil (oproti žalovanému) jednu ze záloh ve výši 5 000 Kč. O nákladech mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z nich nemá na jejich náhradu právo, když žalobce byl úspěšný, pokud jde o zrušení spoluvlastnictví, avšak neúspěšný co do způsobu vypořádání.

3. K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře přezkoumal rozsudek okresního soudu a následně ho rozsudkem ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, v odstavcích I. ve výroku o zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem, II. ve výroku o přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobce, III. ve výroku o přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví žalovaného, vyjma pozemku , Anonymizováno, – neplodná půda ostatní plocha uvedeného v řádku 10 tohoto výroku, který se žalovanému nepřikazuje, a IV. ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci na vypořádání 89 980 Kč, a doplňující rozsudek soudu I. stupně, potvrdil. Nákladové výroky pak krajský soud změnil tak, že žalobci uložil povinnost nahradit státu náklady řízení v částce 5 990 Kč a dále povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 365 075,41 Kč a dále náklady odvolacího řízení ve výši 62 454,15 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

4. Rozhodnutím Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, byly výroky rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ohledně nákladů řízení zrušeny. Krajský soud v Českých Budějovicích pobočka v Táboře pak usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Táboře, včetně doplňujícího rozsudku, i co do nákladů řízení.

5. Rozsudkem ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, Nejvyšší soud ČR zrušil všechny shora uvedené rozsudky Okresního soudu v Táboře a Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře a věc vrátil Okresnímu soudu v Táboře k dalšímu řízení, když dospěl k závěru, že rozsudky soudů nižších stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení věci. Jako zjevně nepřiměřenou shledal zejména úvahu nalézacích soudů ohledně vodovodní a kanalizační přípojky k budovám na pozemku , Anonymizováno, když ani v současné době tyto přípojky nejsou legálně zřízené a k nelegálnímu způsobu zásobování vodou a odvodu odpadních vod není možné zřizovat služebnost. Dle názoru Nejvyššího soudu se nižší soudy měly zabývat otázkou, jakým způsobem bude zabezpečen přívod vody do staveb žalobce na rozděleném pozemku, neboť zajištění dodávky vody patří k základním požadavkům na funkčnost nemovitosti. Příslib žalovaného, že je ochoten na své náklady dodávku vody žalobci zajistit, zůstalo bez jakékoliv bližší konkretizace ohledně způsobu zajištění, realizace takového zajištění, technických a právních podrobností či úhrady konkrétně vzniklých nákladů. Závěry nalézacích soudů nejsou z uvedeného důvodu přezkoumatelné. Kromě zajištění funkčnosti nemovitostí po rozdělení s ohledem na zajištění přívodu vody pak Nejvyšší soud uložil soudům zabývat se i dalšími námitkami žalobce uvedenými v dovolání.

6. Okresní soud, vázán právním názorem Nejvyššího soudu, poté, co se opakovaně nepodařilo účastníkům dospět k dohodě o vypořádání spoluvlastnictví, nechal vypracovat , právnická osoba, , tituly před jménem, , jméno FO, , , adresa, , geometrické plány k zaměření věcných břemen, a to uložení vodovodu a kanalizačních přípojek (dešťové a splaškové), tak, aby byl zajištěn jak přívod vody do budov na pozemku , Anonymizováno, , tak i odvádění vod, a tím i funkčnost rozdělených nemovitostí.

7. Znaleckým posudkem , Anonymizováno, vypracovaným znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, byla aktualizována cena lesních pozemků tak, že celková cena byla stanovena znalcem na 307 000 Kč, přičemž cena pozemku p.č. , hodnota, činí 140 230 Kč, , Anonymizováno, činí 24 870 Kč, p.č. , hodnota, činí 132 960 Kč, p.č. , Anonymizováno, činí 8 565 Kč a , Anonymizováno, činí 340 Kč.

8. Obvyklá cena ostatních pozemků (tj. bez lesních pozemků) vyplývá ze znaleckého posudku č. , č. účtu, vypracovaného znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , a to ve výši 9 997 000 Kč. Z toho hodnota části označené jako funkční celek (tedy stávající pozemek , Anonymizováno, , včetně budov, které jsou jeho součástí a stávající pozemky , Anonymizováno, a p.č. , hodnota, – dále „funkční celek“) činí 5 504 000 Kč, hodnota ostatních pozemků činí 4 493 000 Kč. Pro případ rozdělení podle geometrického plánu , hodnota, (, tituly před jménem, , jméno FO, ), s přihlédnutím ke zřízeným služebnostem dle geometrického plánu č. , hodnota, , právnická osoba, , tituly před jménem, , jméno FO, , , adresa, , stanovil znalec cenu části připadající žalobci ve výši 4 217 000 Kč, přičemž hodnota části původního funkčního celku po rozdělení dle geometrického plánu , tituly před jménem, , jméno FO, činí 1 965 000 Kč. Cenu části připadající žalovanému stanovil znalec ve výši 4 276 000 Kč, z toho cena části jemu připadajícího funkčního celku činí 2 035 000 Kč. Při soudním jednání pak znalec doplnil, že v důsledku zvýšení ceny nemovitostí obecně se zvýšil i rozdíl cen rozdělených nemovitostí.

9. Na základě takto doplněného dokazování přistoupil soud k opětovnému rozhodnutí ve věci. Vycházel ze situace, kdy ani jeden z účastníků již nechce ve spoluvlastnickém vztahu setrvávat, ovšem nejsou schopni se dohodnout na způsobu vypořádání. Podmínky pro zrušení spoluvlastnictví soudem podle § 1140 a § 1143 občanského zákoníku jsou proto splněny.

10. Východiskem pro rozhodnutí i o způsobu vypořádání se stal § 1144 občanského zákoníku, podle něhož je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

11. V daném případě soud v průběhu nového řízení (tj. po zrušení rozhodnutí Nejvyšším soudem) stále směřoval k rozdělení nemovitostí podle geometrického plánu vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , které považoval i za nejspravedlivější způsob vypořádání mezi účastníky. Za tímto účelem tedy, v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu, přistoupil k vypracování geometrických plánů k vyznačení potřebných služebností tak, aby byla zachována funkčnost užívání rozdělených nemovitostí. Až poté byl zadán znalecký posudek k ocenění jak nemovitostí jako celku, tak zamýšlených rozdělených částí. Znalec ustanovený ve věci dospěl k závěru, že v případě rozdělení nemovitostí tvořících „funkční celek“, dojde ke snížení hodnoty věci o 28 % (hodnota celkem 5 504 000 Kč, část určená po rozdělení pro žalobce 1 965 000 Kč, pro žalovaného 2 035 000 Kč). Tato nově zjištěná skutečnost vedla soud k přehodnocení původního záměru nemovitosti (funkční celek) účastníkům rozdělit, když v daném případě shledal překážku pro rozdělení spočívající v podstatném snížení hodnoty nemovitostí tvořících „funkční celek“ a to bezmála o 1/3 (§ 1144 odst. 1 občanského zákoníku). Jak vyplývá z judikatury, rozdělení věci brání to, že by v jeho důsledku byla hodnota nově vzniklé věci, která by měla být účastníku přikázána nižší než peněžní ekvivalent, kterého by se mu dostalo jako náhrady za to, že pozbyl konkrétní podíl na věci. Za této situace není rozdělení věci dobře možné ve smyslu § 1147 občanského zákoníku. Navíc i průběh samotného řízení nasvědčuje, že vztahy mezi účastníky nejsou na takové úrovni, aby mohlo jejich vzájemné soužití po případném rozdělení pozemku , Anonymizováno, bezproblémově fungovat. Zejména žalovaný opakovaně deklaroval snahu ukončit řízení dohodou stran, ovšem vstřícný krok k uzavření smíru neučinil. V případě původně zamýšleného rozdělení „funkčního celku“ by bylo nutné zřízení řady služebností k tomu, aby funkčnost jednotlivých částí byla zachována. To je však potencionálním rizikem vzniku dalších konfliktů mezi účastníky, když evidentně, jak dokládá průběh soudního řízení, tito nejsou schopni se o ničem dohodnout. Na základě uvedených skutečností tedy dospěl soud k závěru že část nemovitostí, tvořících „funkční celek“, nelze mezi účastníky reálně rozdělit. Nastoupil proto další zákonem stanovený způsob vypořádání uvedený v § 1147 občanského zákoníku, tedy přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků za náhradu. V situaci, kdy žalobce trval na přikázání do jeho výlučného vlastnictví a žalovaný toto nepožadoval, když preferoval původně uvažované rozdělení nemovitostí, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II a III rozsudku, tedy nemovitosti tvořící „funkční celek“ přikázal do výlučného vlastnictví žalobce. Soubor ostatních pozemků ve spoluvlastnictví účastníků pak soud, s ohledem na množství pozemků, vypořádal tak, že každému z účastníků přikázal skupinu pozemků, přičemž vycházel z návrhu žalovaného, učiněného při jednání dne , datum, , s tím, že pozemek p.č. , hodnota, přikázal do vlastnictví žalobce, když žalovaný při jednání dne , datum, uvedl, že na přikázání tohoto pozemku do svého výlučného vlastnictví netrvá.

12. Pokud jde o finanční vyrovnání vypořádaných podílů, vyšel soud z toho, že celková hodnota nemovitostí podle posudků znalců , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, činí 10 304 000 Kč. Každý z účastníků by měl v rámci vypořádání obdržet majetek v hodnotě jedné poloviny, tedy v částce 5 152 000 Kč. Žalovaný získal pozemky v hodnotě 2 159 938 Kč. Soud proto uložil žalobci, aby žalovanému na vyrovnání jeho spoluvlastnického podílu vyplatil částku 2 992 062 Kč (tedy 5 152 000 - 2 159 938), a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

13. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát právo na náhradu nákladů, které platil. Každý z účastníků by se měl na úhradě těchto nákladů podílet jednou polovinou. Náklady státu uvedené v rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, činily 5 900 Kč. Při rozhodování o nich soud přihlédl k tomu, že žalobce nesložil oproti žalovanému jednu zálohu ve výši 5 000 Kč, proto uvedenou částku rozdělil tak, že žalobci uložil povinnost nahradit státu náklady ve výši 5 495 Kč a žalovanému ve výši 495 Kč. Po zrušujícím rozhodnutí Nejvyššího soudu vznikly státu další náklady, a to v souvislosti s vypracováním geometrických plánů v částce 21 780 Kč a dále v souvislosti s oceněním pozemků – znalec , tituly před jménem, , adresa, 400 Kč, , tituly před jménem, , adresa, 040 Kč, tedy celkem 57 220 Kč. Zálohy účastníků činily 40 000 Kč, zbývající částku 17 220 Kč soud rozdělil stejným dílem mezi oba účastníky, tedy 8 610 Kč. K této částce připočetl náklady dle rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne , datum, , takže žalobce je povinen nahradit státu náklady ve výši 14 105 Kč (8 610 + 5 495), žalovaný ve výši 9 105 Kč (8 610 + 495).

14. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.