11 C 20/2026

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl soudcem Mgr. Jaroslavou Novotnou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 60 751,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 52 951,41 Kč a zaplatit jí k rukám právního zástupce , Jméno advokáta, náklady řízení ve výši 23 115,20 Kč, to vše ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba o zaplacení částky 6 843,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 65 115,02 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 320,02 Kč, smluvní pokutou 956,72 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč se zamítá.

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 60 751,72 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích tohoto rozsudku a náklady na vymáhání ve výši 1 000 Kč z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky řízení dne , datum, . Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 60 000 Kč, které žalovaný čerpal v jednotlivých tranších dle smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal splácet úvěr alespoň v minimálních měsíčních splátkách vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, až do úplného splacení úvěru. Minimální splátka byla ke dni posledního čerpání vypočtena na částku 3 000 Kč. Žalovaný neuhradil minimální měsíční splátku splatnou dne 15. 7. 2025. Dne 20. 7. 2025 zaslala žalobkyně žalovanému první upomínku, ve které vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. Další upomínku mu zaslala dne 5. 8. 2025. Ani přes zaslání upomínek žalovaný neuhradil minimální měsíční splátku splatnou dne 15. 7. 2025, proto žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne 9. 9. 2025. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplatit zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru ve výši 59 795 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok z částky 59 795 Kč od 16. 7. 2025 do 9. 9. 2025 ve výši 57,99 % v částce 5 320 Kč, náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za 1. a 2. upomínku dle č.l. 5.4 smlouvy o úvěru, zákonný úrok z prodlení z částky 65 115,02 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně a smluvní pokutu ve výši 956,72 Kč dle č.l. 5.8. smlouvy o úvěru ode dne následujícího po dni k plnění uvedeného v předžalobní výzvě (23. 9. 2025) do dne sepisu žaloby. Dne 9. 9. 2025 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva, žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu nejpozději do 23. 9. 2025.

2. Okresní soud v Táboře ve věci vydal dne , datum, , pod č.j. , spisová značka, platební rozkaz, kterým bylo žalobě vyhověno.

3. Proti uvedenému platebnímu rozkazu podal žalovaný odpor, v němž uvedl, že dne , datum, uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu bylo postupně vyplaceno 60 000 Kč ve třech tranších, na tuto smlouvu uhradil 7 048,59 Kč. Při uzavírání smlouvy se nacházel v problematické sociální situaci, nebyl schopen realisticky vyhodnotit své finanční možnosti ani plně porozumět smluvním podmínkám; na rizika plnění nebyl nikterak upozorněn. Následně vyhledal dluhového poradce a po konzultaci s ním má za to, že nejde o nárok ze smlouvy o úvěru, nýbrž o vypořádání bezdůvodného obohacení, jelikož úvěrová smlouva je absolutně neplatná. Neplatnost dovozuje jednak z nedostatků procesu uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jednak z hrubého rozporu parametrů úvěru s dobrými mravy (zejména výší RPSN) a dále z porušení povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. K procesu uzavření smlouvy namítá, že žalobkyně neprokázala platné přijetí nabídky žalovaným v požadované písemné formě při užití elektronických prostředků, když zadání jednorázového SMS kódu do webového formuláře neznamená, že smlouva byla žalovaným elektronicky podepsána. Dále namítá, že žalobkyně neprovedla s odbornou péčí posouzení jeho úvěruschopnosti. Žalobkyně jako věřitel neprověřila zejména jeho výdaje, nepožadovala doklady prokazující pravidelné měsíční výdaje na stravu, ošacení a další nutné náklady na živobytí. Tyto skutečnosti je nutné vnímat jako nedostatečnou péči poskytovatele spotřebitelského úvěru před jeho poskytnutím. Všechny tyto skutečnosti svědčí o tom, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a strany se musí vypořádat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Navrhl, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni dosud nesplacenou jistinu úvěru ve výši 52 951,41 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně.

4. Žalobkyně k odporu žalovaného uvedla, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky prostřednictvím , Anonymizováno, v souladu s č.l. 10 smlouvy, na čemž se smluvní strany dohodly a s čímž žalovaný souhlasil. Uzavření smlouvy je patrné jak z elektronického popisu skrze službu , Anonymizováno, připojeného ke smluvní dokumentaci a k předsmluvním informacím, tak z navazujících úkonů žalovaného, zejména zaslání , Anonymizováno, , čímž se žalovaný zachoval podle smlouvy. Poukázala na to, že podpisem přes službu , Anonymizováno, vyobrazením připojeného certifikátu (stvrzujícím potvrzení smlouvy žalovaným), je opatřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, i předsmluvní informace k této smlouvě, a to ve formátu PDF, který zásadně neumožňuje jakékoliv narušení integrity podepsaného dokumentu. Kontraktační proces vychází z předpokladů zákona č. 253/2008 Sb., jedná se o zákonem předpokládanou dálkovou identifikaci klienta. Při uzavření smlouvy zasílá klient kopii průkazu totožnosti a alespoň jednoho dalšího podpůrného dokladu (zde řidičský průkaz), smlouva je uzavírána v textové podobě, klient prokáže existenci bankovního účtu vedeného na jeho jméno. Je zřejmé, že verifikační platbu , částka, poukázal v tomto případě , Jméno žalovaného, . Pokud jde o namítanou výši RPSN má žalobkyně za to, že nepřekročila čtyřnásobek obvyklé úrokové sazby poskytované bankami za srovnatelný produkt. Revolvingový úvěr je úvěr v podobě finanční rezervy a tato skutečnost (volnost v čerpání a splácení) je vyvážena vyšší úrokovou sazbou. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti, neuvádí žalovaný, v čem konkrétně žalobkyně pochybila. Pokud jde o výdaje žalovaného, měla žalobkyně k dispozici přehled veškerých transakcí na bankovním účtu č. , datum, , č., č. účtu, od , datum, do , datum, , č. , č. účtu, od , datum, do , datum, a č. , č. účtu, od , datum, do , datum, . Žalovaný žádné námitky k vyhodnocení jeho bonity nevznesl. Po vyhodnocení všech dostupných informací z přístupných registrů pak žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný má dostatečný zůstatek na splácení měsíční splátky úvěru, která dle smlouvy činí 3 000 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 60 000 Kč, žalovaný zaplatil dvě splátky po 3 000 Kč a částku 1 000 Kč, která byla započtena na vystavené upomínky. Ze splátek byla částka 205 kč započtena v souladu s č.l.5.9. smlouvy na jistinu úvěru, žalovaná částka 59 795 Kč tak představuje zbývající neuhrazenou jistinu.

5. Z předsmluvních informací včetně splátkového kalendáře, smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, a smluvních podmínek k této smlouvě, z potvrzení o zaplacení verifikační platby a potvrzení o vyplacení jednotlivých tranší úvěru v celkové částce 60 000 Kč je prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Dne , datum, odeslal žalovaný ze svého účtu vedeného u , právnická osoba, . na účet žalobkyně verifikační platbu ve výši , částka, a následně dne , datum, zaslala žalobkyně žalovanému na tento účet částku 10 000 Kč. Dne , datum, zaslala žalobkyně žalovanému na základě jeho žádosti částku 30 000 Kč a dne , datum, částku 20 000 Kč. Podle obsahu předsmluvních informací a žalobkyní předložené smlouvy o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše úvěrového rámce 60 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, čerpané finanční prostředky byl žalovaný povinen splatit vždy nejpozději do 72 měsíců ode dne čerpání poslední tranše úvěru, a to alespoň v minimální splátce 5 % z čerpané a dosud nesplacené výše jistiny úvěru (č.l.5.1. smlouvy). Pevná úroková sazba byla dohodnuta ve výši 57,99 % ročně, RPSN činila 76,18 % ročně. Z první upomínky žalobkyně ze dne 20. 7. 2025 a druhé upomínky ze dne 5. 8. 2025 vyplývá, že žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením splátky úvěru splatné dne 15. 7. 2025. Dne 9. 9. 2025 věřitel úvěr zesplatnil a zaslal o tom žalovanému písemné oznámení s předžalobní výzvou, kde požadoval zaplacení zbývající jistiny úvěru ve výši 59 795 Kč, kapitalizovaný smluvního úroku ve výši 5 320 Kč, nákladů na upomínkování ve výši , částka, , nákladů právního zastoupení ve výši 8 460 kč, tedy částky 74 575,02 Kč a to do 23. 9. 2025.

6. Žalovaný tvrdil, že ke dni rozhodnutí soudu žalobkyni na dluh zaplatil celkem 7 048,59 Kč, výpisem z účtu č. , č. účtu, doložil, že dne , datum, zaplatil na předmětný úvěr 4 048,59 Kč. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný zaplatil dvě splátky ve výši 3 000 Kč a částku 1 000 Kč. Toto tvrzení není ničím doloženo.

7. V příloze č. , hodnota, smlouvy o úvěru je popsán proces ověření schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet, který žalobkyně realizovala před uzavřením smlouvy. Kromě základních informací o žalovaném týkajících se jejího stavu a bydliště příloha smlouvy obsahuje výsledky lustrací v několika registrech (lustrace neplatných dokladů, lustrace v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, informace k platební morálce ze SOLUS, informace k finančním závazkům ze SOLUS a informace z interní databáze). Následuje vyhodnocení příjmu žalovaného, kde žalobkyně vycházela z příjmu prohlášeného žalovaným ve výši 37 000 Kč, oproti výši příjmu, který byl nalezený na jeho bankovním účtu v částce 57 748 Kč. Při hodnocení nákladů žalovaného na bydlení vycházela žalobkyně z částky 4 000 Kč jakožto ze žalobkyní stanovené minimální částky těchto nákladů, když žalovaný uváděl náklady ve výši 8 900 Kč a na bankovním účtu žalovaného byly nalezeny náklady pouze 727 Kč. Hodnotu nákladů na potraviny a běžné zboží domácnosti žalovaného stanovila žalobkyně ve výši 3 000 Kč, když vycházela z nákladů prohlášených žalovaným ve výši 2 499 Kč a na jeho bankovním účtu byly nalezeny náklady ve výši 2 693 Kč. Dále žalobkyně kalkulovala s měsíčními finančními závazky žalovaného sdělenými organizací SOLUS ve výši 5 820 Kč, když žalovaný uvedl závazky 599 Kč a na jeho účtu byly nalezeny závazky ve výši 3 784 Kč. Po odečtení od příjmu žalovaného ve výši 37 000 Kč nákladů na bydlení ve výši 4 000 Kč, nákladů domácnosti ve výši 3 000 Kč, finančních závazků ve výši 5 820 Kč a extra částky na další libovolné náklady žalovaného ve výši 500 Kč žalobkyně uzavřela, že žalovaný disponuje měsíčně finančním zůstatkem ve výši 23 680 Kč, se kterým může disponovat a splácet z něj úvěr poskytnutý žalobkyní, aniž by byla dotčena jeho současná životní úroveň a že žalovaný má k dispozici dostatečný zůstatek ke splácení měsíční splátky úvěru ve výši 3 000 Kč.

8. Žalovaný předložil soudu výpisy z účtů, které měla žalobkyně k dispozici ke dni posuzování jeho úvěruschopnosti (tj. do , datum, ). Z výpisů z účtu č. , č. účtu, vyplývá, že žalovaný obdržel dne , datum, , Anonymizováno, úvěr v částce 5 500 Kč a dne , datum, zápůjčku od , právnická osoba, v částce 10 000 Kč, dne , datum, , Anonymizováno, úvěr 6 403,97 Kč, , datum, zápůjčku , právnická osoba, . v čátce 10 000 Kč, dne , datum, úvěr 6 112,54 Kč a zápůjčku , právnická osoba, 15 000 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, vyplývá, že žalovaný uhradil na zápůjčku poskytnutou , právnická osoba, pod VS , var. symbol, dne , datum, částku 12 932 Kč, pod stejným VS tentýž den ještě 7 067 Kč, dne , datum, pak obdržel úvěr od , Anonymizováno, v částce 4 000 Kč. Z uvedených výpisů je tedy zcela zřejmé, že žalovaný si od února 2025 bral opakovaně různé úvěry a zápůjčky, kdy evidentně tzv. „vytloukal klín klínem“. Tato skutečnost musela být zřejmá i žalobkyni, pokud skutečně zkoumala jeho výpisy z účtu.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Z uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že úvěruschopnost představuje schopnost spotřebitele splácet úvěr. Jde o ekonomickou kategorii založenou primárně na objektivních kritériích. Poskytovatel úvěru je povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Úvěr smí být poskytnut pouze tehdy, pokud nevyplývají z výsledku posouzení důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet. Poskytovatel musí vycházet nejen z údajů sdělených spotřebitelem, ale i z informací získaných z dalších dostupných zdrojů, zejména veřejných evidencí a úvěrových registrů. Součástí odborné péče je dále povinnost tvrzení spotřebitele ověřovat. Nestačí pouhé neověřené prohlášení o příjmech, výdajích či majetku. Informace musí být objektivizovány doklady třetích osob, typicky pracovní smlouvou, výpisy z účtu či potvrzeními o příjmu. Rozsah zjišťovaných údajů musí odpovídat principu přiměřenosti. Jádrem posouzení je analýza schopnosti spotřebitele splácet pravidelné splátky úvěru. To vyžaduje zjištění a vyhodnocení příjmů spotřebitele, včetně jejich stability a očekávaného vývoje, dále zjištění a vyhodnocení výdajů, a to jak běžných životních nákladů, tak existujících závazků a nových splátek včetně posouzení dosavadních dluhů a způsobu jejich plnění. Posouzení musí zahrnovat obě strany rozpočtu spotřebitele, tedy příjmy i výdaje. Není přípustné vycházet pouze z jedné složky, ani předpokládat výdaje bez jejich zjištění. Poskytovatel musí při posouzení úvěruschopnosti postupovat obezřetně a aktivně. Musí využívat dostupné informace, porovnávat zjištěné údaje s obecně známými ekonomickými ukazateli a vyvarovat se mechanického přebírání tvrzení spotřebitele. Cílem posouzení je zabránit poskytnutí úvěru, který by vedl k předlužení spotřebitele nebo k jeho nepřiměřené finanční zátěži.

15. Z přílohy č. , hodnota, smlouvy obsahující posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalobkyně v rámci tohoto procesu vycházela z osobních dokladů žalovaného (žalovaný žalobkyni předložil občanský a řidičský průkaz), na jejichž základě žalobkyně provedla lustraci osoby žalovaného v informačních systémech, dále z výpisů z bankovního účtu žalovaného za poslední tři měsíce předcházející uzavření smlouvy a ze skutečností, které jí měl sdělit žalovaný. Žalovaný ve své účastnické výpovědi uvedl, že žalobkyně zejména nezkoumala důsledně jeho výdaje a další finanční závazky, které musely být zřejmé z jím doložených výpisů z účtů, když v dotazovaných registrech v době uzavření úvěrové smlouvy neměl záznam, ovšem společnost toto mohla zjistit z jím dokládaných výpisů. Zároveň uvedl, že žalobkyně se ho nedotazovala, zda má nějaké nesplacené závazky, či zda má další úvěry, které by měl splácet. Patrně vycházela pouze z jeho účtů. Není mu tedy známo, jakým způsobem žalobkyně k použitým hodnotám dospěla.

16. Ani soudu není zřejmé, z jakých částek uvedených ve výpisech z účtu žalovaného žalobkyně vycházela, ani jak došla k částkám uvedeným v posouzení úvěruschopnosti, pokud jde o příjmy, výdaje žalovaného, případně jeho další finanční závazky. Proto nelze mít údaje obsažené v tabulkách žalobkyně bez dalšího za prokázané a stejně tak nelze mít za prokázanou žalobkyní stanovenou výši volného měsíčního finančního zůstatku žalovaného. Žalovaný k průběhu posuzování své úvěruschopnosti uvedl, že žalobkyně u něho údaje o dalších finančních závazcích neověřovala, přitom z jím předložených výpisů vyplývá, že úvěry si bral v rozhodném období opakovaně, není však jasné, jak je splácel.

17. Za této situace soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně ani její zástupce se k jednání soudu bez omluvy nedostavili. Soud tedy nemohl žalobkyni poskytnout poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o povinnosti doplnit důkazy k tomu, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovala řádně. Vzhledem k závěru soudu o nedostatečném posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet pak nastupuje následek uvedený v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru. Žalovaný je pak povinen zaplatit žalobkyni pouze jistinu poskytnutého úvěru bez dalších smluvených úroků či poplatků, a to v době přiměřené jeho možnostem. Mezi účastníky nebylo sporné, že jistina úvěru činila 60 000 Kč a tuto částku žalobkyně žalovanému vyplatila. Žalovaný dosud ke dni rozhodování na tento úvěr zaplatil žalobkyni 7 048,59 Kč. Žalobkyně sice tvrdila, že zaplaceno bylo 2 x 3 000 Kč a 1 x 1000 Kč, toto však nijak nedoložila, ale je logické, pokud z tvrzení žalobkyně vyplývá, že se žalovaný dostal do prodlení se splátkou 3 000 Kč v červenci 2025, tak dva předcházející měsíce platil a z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, vyplývá, že , datum, zaplatil na tento úvěr 4 048,59 Kč. Pokud pak v červnu 2025 zaplatil částku 3 000 Kč, dává to celkem 7 048,59 kč, které uhradil. Ve zbytku poskytnuté částky, tedy ohledně částky 52 951,41 Kč je tedy stále jeho závazek vůči žalobkyni neuhrazen. Při výše uvedeném závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru a posouzení vztahu mezi účastníky jako bezdůvodného obohacení, musí žalovaný vydat své bezdůvodné obohacení žalobkyni, neboť tato má právo na vrácení toho, co bylo plněno (§ 2993 o. z.) a proto je důvodný nárok žalobkyně co do částky 52 951,41 Kč, která jí byla přiznána výrokem I. tohoto rozsudku. Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení z této dlužné jistiny, když prodlení žalovaného začalo plynout v souladu s výzvou žalobkyně k zaplacení, kterou lze dle jejího obsahu považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, tedy od , datum, . Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná. Vzhledem k uvedenému závěru se soud již nezabýval dalšími námitkami žalovaného vznesenými v odporu proti platebnímu rozkazu.

18. Pokud jde o lhůtu k plnění, povolil soud žalovanému uhradit dlužnou částku ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně, když uvedenou částku navrhl sám žalovaný, který se účastnil jednání soudu. Splátky jsou splatné tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že pokud jednu nezaplatí žalovaný včas, stane se splatným celý zbytek dluhu najednou (ztráta výhody splátek).

19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. v situaci, kdy žalobkyně byla úspěšná z 87 %, neúspěšná ze 13 %, má proto nárok na zaplacení nákladů řízení ve výši 74 %. Náklady řízení představují náklady právního zastoupení, a to odměna advokáta za 4 úkony právní služby po 3 780 Kč tedy 15 120 Kč (§7 bod 5 AT), 4 paušální částky náhrady nákladů po 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT) tj. 1800 Kč, 21 % DPH z uvedených částek ve výši 3 553,20 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 642 Kč. Celkem tak náklady řízení představují částku 23 115,20 Kč a jejich splatnost povolil soud žalovanému rovněž ve splátkách, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Pro doplnění lze uvést, že soud neshledal, pokud jde o náklady řízení, důvody pro žalovaným navrhovaný postup dle § 150 o.s.ř., když ani sám žalovaný neuvedl žádné důvody zvláštního zřetele hodné, které by takový postup umožňovaly.