11 C 220/2024

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jaroslavou Novotnou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 18 358,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 1. 9. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 5 358,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 675 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 030 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Žalobkyně se svým návrhem domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 358,67 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru č. , anonymizováno, uzavřené mezi účastníky řízení dne , datum, . Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, které měl žalovaný vrátit do 2. 6. 2023. Žalovaný však nedostál svým smluvním povinnostem, když úvěr nesplácel řádně a včas. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný ke dni podání žaloby nezaplatil na dluh ničeho.V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci na výzvu nereagovali a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, ve spojení s všeobecnými obchodními podmínkami a sazebníkem věřitele je prokázáno, že účastníci dne , datum, uzavřeli smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, s postupným čerpáním až do výše 13 000 Kč, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr a žalovaný jej do výše 13 000 Kč čerpal. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 510 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalovaného zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků i další poplatky za službu , Anonymizováno, ve výši 165 Kč. Úvěr měl žalovaný uhradit včetně poplatků do 2. 6. 2023. Celkově tak měl žalovaný věřiteli zaplatit částku 16 675 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 1 732,08 %. Žalovaný na dluh nezaplatil ničeho, proto žalobkyně požaduje také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období tří měsíců, kterou vyčíslila částkou 1 683,67 Kč. Výzvou ze dne 30. 5. 2024 byl žalovaný žalobkyní upomínán o zaplacení dluhu a zároveň upozorněn na možnost jeho soudního vymáhání.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným byla žalovanému poskytnuta žalobkyní částka 13 000 Kč. Při splnění všech smluvních povinností měl žalovaný žalobkyni vrátit částku 16 675 Kč. Navýšení závazku dlužníka na tuto částku je způsobeno především sjednáním povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 510 Kč. Již samotná výše tohoto poplatku je při délce doby, na kterou žalobkyně žalovanému finanční prostředky poskytla (1 měsíc), nepřiměřená výši žalovanému poskytnuté částky. Neadekvátnost výše tohoto poplatku soud dovozuje z obsahu smlouvy (jednoduchá formulářová smlouva, nenáročná na zpracování či formulaci) a ze způsobu administrace pohledávek nebankovními poskytovateli zápůjček a úvěrů, který je vysoce automatizovaný a v případě všech jednotlivých dlužníků prakticky shodný. Jen stěží lze uvažovat o tom, že věřiteli v souvislosti s uzavřením smlouvy se žalovaným a její administrací vznikly tak vysoké náklady, jak smlouva uvádí. Z obsahu smlouvy nevyplývá důvod takto vysoké nákladnosti položky představující vysoce automatizované a ze své povahy jednoduché činnosti. V daném případě však ke sjednanému poplatku za poskytnutí úvěru přistupuje další poplatek za volitelné služby ve výši 165 Kč. Z toho soud uzavírá, že skutečným účelem sjednání těchto poplatků nebylo pokrytí nákladů administrativní činnosti věřitele, ale nahrazení funkce smluvního úroku, který ve smlouvě nebyl vůbec sjednán, a to tak, aby svojí deklarovanou výší nepřesahoval hranici, která je v souladu s dobrými mravy. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna ve své reálné výši naprosto nepřiměřená výši plnění, které věřitel žalovanému poskytl. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je u smlouvy vyjádřena RPSN ve výši 1 732,08 % je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi. Nevyváženost smlouvy v neprospěch žalovaného jako dlužníka dále vyniká v případě jeho prodlení se splácením, kdy žalobkyně má dle obsahu sazebníku, který je nedílnou součástí smlouvy, právo požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, opět až do úplného zaplacení, a to po celou dobu vymáhání pohledávky. Zaplacení této smluvní pokuty žalobkyně požaduje v rámci žaloby za období od 1. 9. 2023 do 30. 11. 2023 v kapitalizované výši 1 683,67 Kč.Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu ustanovení § 576 o. z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše všech problematických administrativních poplatků, je zahrnuta ve výši celkové částky, kterou byl žalovaný povinen dle smlouvy zaplatit. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána. Takto uzavřená smlouva o úvěru je ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.Nárok žalobkyně bylo proto nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o. z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o. z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně tak má právo na vrácení částky, kterou žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla. Má tedy nárok na vrácení žalovanému vyplacené částky 13 000 Kč, na kterou nebylo ze strany žalovaného ničeho zaplaceno. Žalobě tedy bylo vyhověno co do částky 13 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši, jehož zaplacení žalobkyně požadovala. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. v situaci, kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná z 71 %, neúspěšná z 29 %, má proto právo na náhradu nákladů řízení ve výši 42 % (rozdíl úspěchu a neúspěchu). Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a odměnou za právní zastupování. Jedná se o tři úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), třikrát režijní paušál po 100 Kč (§ 14 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH v částce 252 Kč. Celkem náklady řízení představují částku 2 452 Kč, poměrná část z této částky pak činí 1 030 Kč a její splatnost vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.