11 C 244/2025

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní Mgr. Jaroslavou Novotnou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 28 860 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 16. 7. 2024 do zaplacení a částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 22. 7. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 15 860 Kč se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, . se žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 3 000 Kč. Podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal vrátit částku 3 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 900 Kč a úrokem ve výši 75 Kč, tj. celkem částku 3 975 Kč do 15. 7. 2024. Žalovaný však částku řádně a včas nevrátil. Proto právní předchůdce žalobkyně vyúčtoval žalovanému dále poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, částku ve výši 800 Kč za upomínky ve formě SMS a e-mailových zpráv, částku ve výši 1 000 Kč za písemné výzvy k úhradě a smluvní pokutu ve výši 1 395 Kč. Dále právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, . se žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal vrátit částku 10 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 600 Kč a úrokem ve výši 300 Kč, tj. celkem částku 13 900 Kč do 21. 7. 2024. Žalovaný však částku řádně a včas nevrátil. Proto právní předchůdce žalobkyně vyúčtoval žalovanému dále poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, částku ve výši 800 Kč za upomínky ve formě SMS a e-mailových zpráv, částku ve výši 1 000 Kč za písemné výzvy k úhradě a smluvní pokutu ve výši 4 590 Kč. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupil na společnost , právnická osoba, Ta následně pohledávku postoupila na žalobkyni, avšak ani poté žalovaný dluh nezaplatil, je v prodlení s plněním peněžitých závazků a žalobkyně proto požaduje též zákonné úroky z prodlení z dlužných jistin.

2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřili a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.

3. Z předložených listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k podpisu smlouvy, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 900 Kč a úrokem ve výši 75 Kč, tj. celkem částku 3 975 Kč do 25 dnů od poskytnutí úvěru, tj. do , datum, . Právní předchůdce žalobkyně si vyúčtoval náklady vymáhání dlužné částky představující částku ve výši 800 Kč za odeslané upomínky formou SMS a e-mailových zpráv (v částce 50 Kč za SMS a 30 Kč za e-mail) a dále částku ve výši 1 000 Kč za dvě písemné výzvy k úhradě dluhu ze dne 31. 7. 2024 a 18. 8. 2024. Dále byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru, přičemž její limit byl stanoven do výše součinu čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje smluvní pokutu ve výši 1 395 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nevrátil, když na dlužnou částku neuhradil ničeho. Celkový dluh žalovaného se skládá dle vyúčtování žalobkyně uvedeného v žalobě z neuhrazené jistiny ve výši 3 000 Kč, z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 75 Kč, z dlužného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 900 Kč, z poplatku za administraci prodlení ve výši 700 Kč, z nákladů na vymožení pohledávky formou SMS a e-mailů ve výši 800 Kč, z nákladů na vymožení pohledávky formou písemných výzev ve výši 1 000 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 1 395 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 3 000 Kč požadovaného od 16. 7. 2024 do zaplacení.

4. Dále má soud z předložených listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k podpisu smlouvy, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 600 Kč a úrokem ve výši 300 Kč, tj. celkem částku 13 900 Kč do 30 dnů od poskytnutí úvěru, tj. do , datum, . Právní předchůdce žalobkyně si vyúčtoval náklady vymáhání dlužné částky představující částku ve výši 800 Kč za odeslané upomínky formou SMS a e-mailových zpráv (v částce 50 Kč za SMS a 30 Kč za e-mail) a dále částku ve výši 1 000 Kč za dvě písemné výzvy k úhradě dluhu ze dne 6. 8. 2024 a 24. 8. 2024. Dále byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru, přičemž její limit byl stanoven do výše součinu čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje smluvní pokutu ve výši 4 590 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nevrátil, když na dlužnou částku neuhradil ničeho. Celkový dluh žalovaného se skládá dle vyúčtování žalobkyně uvedeného v žalobě z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč, z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 300 Kč, z dlužného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 600 Kč, z poplatku za administraci prodlení ve výši 700 Kč, z nákladů na vymožení pohledávky formou SMS a e-mailů ve výši 800 Kč, z nákladů na vymožení pohledávky formou písemných výzev ve výši 1 000 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 4 590 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč požadovaného od 22. 7. 2024 do zaplacení.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila společnost , právnická osoba, . pohledávky za žalovaným na společnost , právnická osoba, , která tyto pohledávky smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila žalobkyni. Dne 22. 7. 2025 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka a zároveň byl informován o postoupení pohledávek.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

7. Soud se v dané věci nejprve zabýval platností smluv o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). V dané věci měl dle předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, žalovaný vrátit namísto poskytnuté částky 3 000 Kč právnímu předchůdci žalobkyně po uplynutí 25 dní částku 3 975 Kč, což odpovídá ve smlouvě uvedenému RPSN úvěru ve výši 5 986,25 % a dle předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, měl žalovaný vrátit namísto poskytnuté částky 10 000 Kč právnímu předchůdci žalobkyně po uplynutí 30 dní částku 13 900 Kč, což odpovídá ve smlouvě uvedenému RPSN úvěru ve výši 5 395,58 %. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu České republiky (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. 21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). Také Ústavní soud České republiky (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu s dalšími sankcemi) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020 uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, a jejíž zaplacení bylo zajištěno smluvními pokutami. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. 15 Co 61/2022 – 69 ze dne 12. 4. 2022), že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí: „exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“8. Dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, byl žalovaný povinen v bezprostřední souvislosti s poskytnutím úvěru zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně kromě částky 75 Kč, formálně jedině označené jako úrok, ještě poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 900 Kč. Celkovou částku ve výši 3 975 Kč měl pak uhradit ve lhůtě 25 dní, právě proto roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila dle uzavřené smlouvy 5 986,25 %. Dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, byl žalovaný povinen v bezprostřední souvislosti s poskytnutím úvěru zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně kromě částky 300 Kč, formálně jedině označené jako úrok, ještě poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 600 Kč. Celkovou částku ve výši 13 900 Kč měl pak uhradit ve lhůtě 30 dní, proto roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila dle uzavřené smlouvy 5 395,58 %. Jednotlivá smluvní ujednání nelze vytrhovat z kontextu celé smlouvy, ale naopak je třeba každé z nich posoudit v souvislosti s ostatními, kdy v dané věci jsou tato ve svém souhrnu zjevně nevyvážená. Právní předchůdce žalobkyně si do předtištěného formuláře smlouvy zakotvil poplatek již jen „za poskytnutí úvěru“ ve výši 900 Kč, respektive 3 600 Kč, který činí 30 % respektive 36 % z výše jistiny, ačkoli administrativa tohoto typu smlouvy je jednoduchá, rutinní a rychlá, takže nevede k takto vysokým nákladům. Na základě výše uvedeného je nutné konstatovat, že veškeré formuláře jsou připraveny, nutné je doplnit jen několik málo údajů, pro něž jsou ve formulářích připraveny i na ně navazující skutečnosti, a proto právním předchůdcem žalobkyně předepsaný poplatek soud považuje za poplatek, který ve skutečnosti má vést ke generování dalších příjmů ze spotřebitelského úvěru, tedy jde o skryté úroky z úvěru; není ovšem přípustné sjednaný kapitalizovaný úrok skrýt pod označení poplatek. Úrok totiž představuje příjem spojený s daňovou povinností. Sjednání poplatku, který pojmově slouží k úhradě vzniklých nákladů, avšak ve skutečnosti je úrokem za poskytnutí půjčky (tj. toliko cenou peněz bez vynaložení dalších nákladů), představuje obcházení zákona, což má též za následek absolutní neplatnost ujednání podle § 580 o. z. Měl-li žalovaný zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně za poskytnutí úvěru ve výši 3 000 Kč částku 900 Kč, přičemž doba úvěru činila 25 dní, pak reálná výše úroku činí 474,5 % ročně (výše úroku za 1 den trvání úvěru činila 39 Kč, což představuje 1,3 % z poskytnuté částky x 365 dní, představuje výši úroku za rok). Obdobně tomu bylo při poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, kdy měl žalovaný uhradit poplatek ve výši 3 600 Kč, přičemž doba úvěru činila 30 dní. Reálná výše úroku proto taktéž dosáhla 474,5 % ročně (výše úroku za 1 den trvání úvěru činila 130 Kč, což představuje 1,3 % z poskytnuté částky x 365 dní, představuje výši úroku za rok). Obvyklá výše úroků dle obecně dostupného přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období červen 2024 přitom pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu činila v průměru 8,90 % ročně, tedy jeho faktická výše sama o sobě přesahuje 53násobek obvyklé hodnoty. K výše uvedeným „poplatkům“ pak v případě neplnění povinností přistupoval poplatek za „administraci prodlení“ ve výši 700 Kč, náklady na vymáhání skrze upomínky za každou odeslanou SMS (50 Kč), e-mail (30 Kč) a písemnou výzvu (500 Kč) v celkové výši 1 800 Kč v případě obou poskytnutých úvěrů, jakož i smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru, a to maximálně do výše součinu 0,5 a celkové výše úvěru, přičemž žalobkyně v případě úvěru č. , hodnota, požaduje částku ve výši 1 395 Kč a v případě úvěru č. , hodnota, částku ve výši 4 590 Kč. Výše uvedené poplatky a pokuta nicméně pouze podtrhují již takto zcela zjevně nepřiměřenou výši finančního zatížení dlužníka. Neobstojí ani argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání přece nejsou vyloučená ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. „Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K tomu lze ještě dodat, že v daném případě se jednalo o vztah spotřebitele a podnikatele, kde za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES) nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem „administrativní poplatek“ se bude, byť třeba jen zčásti, ukrývat smluvní úrok. Takové jednání podnikatele je zjevně nemravné.

9. Podle výše uvedené judikatury NS ČR, která navazuje na judikaturu ÚS (viz celá řada rozhodnutí ÚS uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS ČR), je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv způsobenou nepřiměřenými úroky nikoli izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, že je na místě exekuci zcela zastavit, a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). Tak je tomu i v dané věci, kdy právě ujednání o nemravné výši částek, které měl dlužník splatit spolu s úvěrem, jež jsou ve smlouvě o úvěru tučně vytištěna jako základní ujednání daného spotřebitelském úvěru, přičemž vedle nemravné výše skrytých úroků z úvěru v jednotlivých poplatcích smlouva stanovila dále toliko v neprospěch spotřebitele smluvní pokutu (pro případ porušení povinností věřitele žádná smluvní pokuta sjednána nebyla) a dále i poplatky za upomínky a další smluvní pokuty pro případ zaslání oznámení o prodlení spotřebiteli. Jednotlivá ustanovení dané smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuté podnikatelem spotřebiteli jsou natolik provázaná, že je nelze od sebe oddělit, neboť bez takto sjednaných úroků (poplatků za poskytnutí úvěru) by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalovanému nepůjčil. Jak již bylo výše uvedeno, administrativa tohoto typu smluv o bagatelních úvěrech navíc není složitá, spočívá ve vyplnění několika údajů do předtištěné formulářové smlouvy, tedy časová náročnost na její vyplnění je v řádu minut a nevede tedy k vyplňovaným vysokým nákladům. Ustanovení dané smlouvy ve svém souhrnu zakládají proto tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že způsobují absolutní neplatnost smlouvy10. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je s ohledem na absolutní neplatnost obou smluv o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného § 2991 odst. 1 o. z. Uvedené jiné právní hodnocení nevyžadovalo poučení dle § 118a odst. 2 o.s.ř., neboť toto soud poskytuje jen za předpokladu, kdy je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Tak tomu v posuzované věci nebylo, žalobkyní vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu poskytují dostatečný základ. Jak již bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 3 000 Kč a částku 10 000 Kč. Z žalobních tvrzení plyne, že žalovaný nezaplatil právnímu předchůdci žalobkyně ničeho. Při výše uvedeném závěru o neplatnosti smluv o úvěru a posouzení vztahu mezi účastníky jako bezdůvodného obohacení, musí žalovaný vydat své bezdůvodné obohacení žalobkyni jako postupníku, neboť tato má právo na vrácení toho, co bylo plněno (§ 2993 o. z.), a proto je důvodný nárok žalobkyně co do částky 3 000 Kč a 10 000 Kč. Tyto částky byly žalobkyni přiznány výrokem I. Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení z dlužné jistiny ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem II. byl pak zamítnut nárok na žalobkyní požadované poplatky, úroky z úvěru a smluvní pokuty, a to právě vzhledem k výše podrobně zdůvodněné absolutní neplatnosti celé smlouvy o úvěru, tedy i těchto ujednání. Lhůta k plnění ve výroku I. byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.