11 C 48/2026

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní Mgr. Jaroslavou Novotnou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 101 230 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 240 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 457,30 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 240 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a dále částku 30 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 010 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 18 454 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 926,27 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 966,18 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 761,20 Kč a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 10 206,18 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, a dále aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 46 536 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 303,75 Kč a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se jako právní nástupce společnosti právnická osoba podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku uvedenou v předmětu tohoto řízení s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota a dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Na základě první z uvedených smluv poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 7 864 Kč, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a pojistným ve výši 1 908 Kč v 12 měsíčních splátkách po 2 190 Kč s poslední splátkou splatnou dne 30. 3. 2024. Na základě druhé z uvedených smluv poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 28 923 Kč, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a pojistným ve výši 3 339 Kč v 21 měsíčních splátkách po 3 037 Kč s poslední splátkou splatnou dne 3. 4. 2025. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a proto právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Dlužná částka z těchto smluv činí celkem 101 230 Kč a byla postoupena na žalobkyni, která následně žalovanému zaslala také předžalobní výzvu.

2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.

3. Po provedeném dokazování má soud z předložených listinných důkazů, konkrétně ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum, za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku vrátit spolu s náklady úvěru v pravidelných měsíčních splátkách. Ty dle uzavřené smlouvy představoval jednak kapitalizovaný úrok ve výši 7 864 Kč (při úrokové sazbě uvedené ve smlouvě ve výši 86 % ročně při trvání smlouvy 12 měsíců), odměna za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a pojistné ve výši 1 908 Kč. Z předžalobní výzvy ve spojení s žalobními tvrzeními vyplývá, že žalovaný zaplatil celkem částku 8 760 Kč. Dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025 zaslané právním předchůdcem žalobkyně žalovanému, žalovaný dluží z výše uvedené smlouvy celkem částku 24 694 Kč s příslušenstvím. Dlužná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 10 206,18 Kč, z dlužného poplatku ve výši 6 987,82 Kč a dlužné smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok z úvěru ve výši 14,75 % ročně (z části kapitalizovaný) a úrok z prodlení z dlužné jistiny. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku vrátit spolu s náklady úvěru v pravidelných měsíčních splátkách. Ty dle uzavřené smlouvy představoval jednak kapitalizovaný úrok ve výši 28 923 Kč (při úrokové sazbě uvedené ve smlouvě ve výši 86 % ročně při trvání smlouvy 21 měsíců), odměna za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a pojistné ve výši 3 339 Kč. Z předžalobní výzvy ve spojení s žalobními tvrzeními vyplývá, že žalovaný na tento dluh neuhradil ničeho. Dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025 zaslané právním předchůdcem žalobkyně žalovanému, žalovaný dluží z výše uvedené smlouvy celkem částku 76 536 Kč s příslušenstvím. Dlužná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč, z dlužného poplatku ve výši 31 536 Kč a dlužné smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok z úvěru ve výši 12 % ročně (z části kapitalizovaný) a úrok z prodlení z dlužné jistiny. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil s účinností k témuž dni pohledávky za žalovaným na žalobkyni, když tato skutečnost mu byla oznámena dopisem ze dne 21. 10. 2025. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne 16. 1. 2026.

4. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

5. Soud se nejprve zabýval platností daných smluv o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit ani namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). V dané věci byl dle předložených smluv o spotřebitelském úvěru sjednán úrok z úvěru ve výši 86 % ročně. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu ČR (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést nejprve např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. 21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). I Ústavní soud (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu se zajištěním prostřednictvím 2 bianko směnek a souborem sankcí) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020 uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, kde dlužník měl při splatnosti v průměru 3 až 4 roky zaplatit 2x až 3x víc, než byla poskytnutá částka, jejíž zaplacení bylo zajištěno i několika smluvními pokutami, denními i jednorázovými. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. 15 Co 61/2022-69 ze dne 12. 4. 2022), že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí: „exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“ 6. Jak již bylo výše uvedeno, smlouvou o úvěru ze dne datum a ze dne datum byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 86 % ročně, který byl pro dobu trvání smlouvy vyčíslen pevnou částkou ve výši 7 864 Kč respektive 28 923 Kč. Obvyklá výše úroků dle obecně dostupného přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou činila pro korunové úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR na spotřebu pro období březen 2023 v průměru 9,45 % ročně a pro období červen 2023 v průměru 9,46 % ročně, tedy tato sama o sobě dosahuje více než devítinásobku obvyklé hodnoty. Vedle toho byl žalovaný povinen dle smlouvy č. hodnota uhradit také odměnu za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a pojistné ve výši 1 908 Kč, tj. náklady úvěru činily celkem 11 272 Kč, které měl žalovaný zaplatit spolu s poskytnutým úvěrem, a proto roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila dle uzavřené smlouvy 162,88 %. Dle smlouvy č. hodnota měl žalovaný povinnost uhradit odměnu za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a pojistné ve výši 3 339 Kč, tj. náklady úvěru činily celkem 33 762 Kč, které měl žalovaný zaplatit spolu s poskytnutým úvěrem, a proto roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila dle této smlouvy 137,8 %. Jednotlivá smluvní ujednání nelze vytrhovat z kontextu celé smlouvy, ale naopak každé je třeba posuzovat v souvislosti s ostatními, kdy v dané věci jsou tato ve svém souhrnu zjevně nevyvážená. Právní předchůdce žalobkyně si do předtištěných formulářů smluv zakotvil poplatek za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, přičemž administrativa tohoto typu smlouvy je jednoduchá a rychlá, takže nevede k takto vysokým nákladům. Veškeré formuláře jsou připraveny, nutné je doplnit jen několik málo údajů, pro něž jsou ve formulářích připraveny i na ně navazující skutečnosti. Ve smlouvě zakotvené další poplatky a pojistné v celkové výši 3 408 Kč v případě první smlouvy a v celkové výši 4 839 Kč v případě druhé smlouvy, tj. 23 % respektive 16 % výše jistiny tak mají dle soudu vést ke generování dalších příjmů ze spotřebitelského úvěru, tedy jde o skryté úroky z úvěru. Po tomto posouzení hodnota úroků z obou úvěrů dosahuje více než 100 % ročně, přičemž přímo ve smlouvách samotných právní předchůdce žalobkyně uvádí RPSN ve výši 162,88 % respektive 137,8 %. K těmto poplatkům pak v případě neplnění povinností přistupuje ve všech smlouvách smluvní pokuta v procentuální výši za každý den prodlení, která sama o sobě opět není v nepřiměřené výši (žalobkyní byla vyčíslena na 7 500 Kč v případě prvního úvěru a na 15 000 Kč v případě druhého úvěru) a náhrada účelně vynaložených nákladů za prodlení dlužníka, které již pouze podtrhují již takto zcela zjevně nepřiměřenou výši finančního zatížení dlužníka. Neobstojí ani argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání nejsou vyloučená ze soudního přezkumu, naopak tato musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. „Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv ustanovení § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K tomu lze ještě dodat, že v daném případě se jednalo o vztah spotřebitele a podnikatele, kde za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES) nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem „poplatek“ se bude, byť třeba jen zčásti, ukrývat smluvní úrok. Takové jednání podnikatele je zjevně nemravné.

7. Podle výše uvedené judikatury NS ČR, která navazuje na judikaturu ÚS (viz celá řada rozhodnutí Ústavního soudu uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS ČR), je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv týkajících se poskytnutí peněžních prostředků (např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci) nikoli izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, je na místě exekuci zcela zastavit, a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). Tak je tomu i v dané věci. Jednotlivá ujednání daných smluv o úvěru poskytnutého podnikatelem spotřebiteli jsou natolik provázaná, že je nelze od sebe oddělit, neboť bez takto sjednaných úroků a poplatků (tj. dalšího skrytého kapitalizovaného úroku) a smluvních pokut, by právní předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalovanému nepůjčil, tedy neplatné jsou celé smlouvy o úvěru. Jejich ustanovení ve svém souhrnu zakládají tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že způsobují absolutní neplatnost smluv.

8. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je s ohledem na absolutní neplatnost smluv o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného § 2991 odst. 1 o. z. Jak již bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě smlouvy č. hodnota částku 15 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil částku 8 760 Kč, a proto je důvodný nárok žalobkyně co do částky 6 240 Kč (15 000 – 8 760). Ta byla žalobkyni přiznána výrokem I., neboť žalovaný musí své bezdůvodné obohacení v této výši žalobkyni jako postupníku vydat, neboť ta má právo na vrácení toho, co bylo plněno (§ 2993 o. z.). Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení z této dlužné jistiny, neboť žalovaný byl a je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, když co do výše žalobkyní požadovaných úroků z prodlení, jsou tyto v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto přepočítal žalobkyní uplatněné kapitalizované úroky z prodlení za dobu od 31. 3. 2024 do 21. 10. 2025 a přiznal jí částku zákonných úroků z dlužné jistiny 6 240 Kč za toto období ve výši 1 457,30 Kč a dále pokračující zákonné úroky z prodlení. Ve zbývající části, tedy co do částky 18 454 Kč, byl nárok žalobkyně výrokem II. zamítnut. Soud zároveň zamítl i část kapitalizovaných úroků z prodlení, které žalobkyně vypočítala z jí tvrzené nesplacené jistiny ve výši 10 206,18 Kč, a to ve výši 926,27 Kč (2 383,57 – 1 457,30) a pro vyčerpání žalobního petitu rovněž pokračující úroky z prodlení z částky 3 966,18 Kč (10 206,18 – 6 240), a to vzhledem k jejich akcesoritě. Výrokem II. byl zamítnut i nárok na sjednaný úrok ve snížené výši (14,75 % ročně), který žalobkyně částečně kapitalizovala, a to právě vzhledem k výše podrobně popsané absolutní neplatnosti tohoto ujednání, které způsobuje neplatnost celé smlouvy.

9. Dále právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě smlouvy č. hodnota částku 30 000 Kč, na kterou neuhradil ničeho, a proto je důvodný nárok žalobkyně co do částky 30 000 Kč. Ta byla žalobkyni přiznána výrokem I., neboť žalovaný musí své bezdůvodné obohacení v této výši žalobkyni jako postupníku vydat, neboť ta má právo na vrácení toho, co bylo plněno (§ 2993 o. z.). Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení z této dlužné jistiny, neboť žalovaný byl a je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, když co do výše žalobkyní požadovaných úroků z prodlení, jsou tyto v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části, tedy co do částky 46 536 Kč, byl nárok žalobkyně výrokem II. zamítnut. Soud zároveň zamítl i nárok na sjednaný úrok ve snížené výši (12 % ročně), který žalobkyně částečně kapitalizovala, a to právě vzhledem k výše podrobně popsané absolutní neplatnosti tohoto ujednání, které způsobuje neplatnost celé smlouvy.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšnějšímu žalovanému, kterému vzniklo právo na jejich náhradu, žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho stejnopisu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.