11 C 49/2026

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní Mgr. Jaroslavou Novotnou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 159 596,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 640 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 000 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a dále částku 58 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 471,33 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 58 000 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 15 798 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 012,50 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 616,07 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 275,61 Kč a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 16 616,07 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, a dále aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 72 798,75 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 88,97 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 943,13 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 212,74 Kč a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 58 943,13 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se jako právní nástupce společnosti , právnická osoba, podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku uvedenou v předmětu tohoto řízení s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě první z uvedených smluv poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 9 152 Kč, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, poplatkem za službu , Anonymizováno, ve výši 3 238 Kč a pojistným ve výši 1 908 Kč v 12 měsíčních splátkách po 2 984 Kč s poslední splátkou splatnou dne 19. 12. 2023. Na základě druhé z uvedených smluv poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 60 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 58 296 Kč, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, poplatkem za službu , Anonymizováno, ve výši 13 026 Kč a pojistným ve výši 3 816 Kč v 24 měsíčních splátkách po 5 694 Kč s poslední splátkou splatnou dne 11. 1. 2025. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, a proto právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Dlužná částka z těchto smluv činí celkem 159 596,75 Kč a byla postoupena na žalobkyni, která následně žalované zaslala také předžalobní výzvu.

2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovanou, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.

3. Po provedeném dokazování má soud z předložených listinných důkazů, konkrétně ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala takto poskytnutou částku vrátit spolu s náklady úvěru v pravidelných měsíčních splátkách. Ty dle uzavřené smlouvy představoval jednak kapitalizovaný úrok ve výši 9 152 Kč (při úrokové sazbě uvedené ve smlouvě ve výši 76 % ročně při trvání smlouvy 12 měsíců), odměna za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, poplatek za službu , Anonymizováno, ve výši 3 238 Kč a pojistné ve výši 1 908 Kč. Z předžalobní výzvy ve spojení s žalobními tvrzeními vyplývá, že žalovaná zaplatila celkem částku 7 000 Kč. Dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, zaslané právním předchůdcem žalobkyně žalované, žalovaná dluží z výše uvedené smlouvy celkem částku 28 798 Kč s příslušenstvím. Dlužná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 16 616,07 Kč a z dlužného poplatku ve výši 12 181,93 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok z úvěru ve výši 15 % ročně (z části kapitalizovaný) a úrok z prodlení z dlužné jistiny. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti částku 60 000 Kč a žalovaná se zavázala takto poskytnutou částku vrátit spolu s náklady úvěru v pravidelných měsíčních splátkách. Ty dle uzavřené smlouvy představoval jednak kapitalizovaný úrok ve výši 58 296 Kč (při úrokové sazbě uvedené ve smlouvě ve výši 76 % ročně při trvání smlouvy 24 měsíců), odměna za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, poplatek za službu , Anonymizováno, ve výši 13 026 Kč a pojistné ve výši 3 816 Kč. Z předžalobní výzvy ve spojení s žalobními tvrzeními vyplývá, že žalovaná na tento dluh uhradila celkem částku 2 000 Kč. Dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, zaslané právním předchůdcem žalobkyně žalované, žalovaná dluží z výše uvedené smlouvy celkem částku 130 798,75 Kč s příslušenstvím. Dlužná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 58 943,13 Kč a z dlužného poplatku ve výši 71 855,62 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok z úvěru ve výši 12 % ročně (z části kapitalizovaný) a úrok z prodlení z dlužné jistiny. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil s účinností k témuž dni pohledávky za žalovanou na žalobkyni, když tato skutečnost jí byla oznámena dopisem ze dne , datum, . Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne 16. 1. 2026.

4. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

5. Soud se nejprve zabýval platností daných smluv o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit ani namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). V dané věci byl dle předložených smluv o spotřebitelském úvěru sjednán úrok z úvěru ve výši 76 % ročně. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu ČR (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést nejprve např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. 21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). I Ústavní soud (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu se zajištěním prostřednictvím 2 bianko směnek a souborem sankcí) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020 uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, kde dlužník měl při splatnosti v průměru 3 až 4 roky zaplatit 2x až 3x víc, než byla poskytnutá částka, jejíž zaplacení bylo zajištěno i několika smluvními pokutami, denními i jednorázovými. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. 15 Co 61/2022-69 ze dne 12. 4. 2022), že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí: „exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“6. Jak již bylo výše uvedeno, smlouvou o úvěru ze dne , datum, a ze dne , datum, byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 76 % ročně, který byl pro dobu trvání smlouvy vyčíslen pevnou částkou ve výši 9 152 Kč respektive 58 296 Kč. Obvyklá výše úroků dle obecně dostupného přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou činila pro korunové úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR na spotřebu pro období prosinec 2022 v průměru 9,66 % ročně a pro období leden 2023 v průměru 9,72 % ročně, tedy tato sama o sobě dosahuje téměř osminásobku obvyklé hodnoty. Vedle toho byla žalovaná povinna dle smlouvy č. , hodnota, uhradit také odměnu za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, poplatek za , Anonymizováno, ve výši 3 238 Kč a pojistné ve výši 1 908 Kč, tj. náklady úvěru činily celkem 15 798 Kč, které měla žalovaná zaplatit spolu s poskytnutým úvěrem, a proto roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila dle uzavřené smlouvy 132,17 %. Dle smlouvy č. , hodnota, měla žalovaná povinnost uhradit odměnu za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, poplatek za , Anonymizováno, splácení ve výši 13 026 Kč a pojistné ve výši 3 816 Kč, tj. náklady úvěru činily celkem 76 638 Kč, které měla žalovaná zaplatit spolu s poskytnutým úvěrem, a proto roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila dle této smlouvy 112,27 %. Jednotlivá smluvní ujednání nelze vytrhovat z kontextu celé smlouvy, ale naopak každé v souvislosti s ostatními, kdy v dané věci jsou tato ve svém souhrnu zjevně nevyvážená. Právní předchůdce žalobkyně si do předtištěných formulářů smluv zakotvil poplatek za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši 16 % respektive 21 % z výše jistiny, přičemž administrativa tohoto typu smlouvy je jednoduchá a rychlá, takže nevede k takto vysokým nákladům. Veškeré formuláře jsou připraveny, nutné je doplnit jen několik málo údajů, pro něž jsou ve formulářích připraveny i na ně navazující skutečnosti. Ve smlouvě zakotvené další poplatky v celkové výši 6 646 Kč v případě první smlouvy a v celkové výši 18 342 Kč v případě druhé smlouvy, tj. 33 % respektive 31 % výše jistiny, neodpovídá ekonomické realitě, když jak mzdy, tak příjmy z podnikání jsou vypláceny na účty, prakticky každý ekonomicky činný člověk má nějaký účet, a proto právním předchůdcem žalobkyně předepsané poplatky za , Anonymizováno, (v hotovosti), když existuje běžný způsob bezhotovostního plnění, soud považuje za poplatky, které ve skutečnosti mají vést ke generování dalších příjmů ze spotřebitelského úvěru, tedy jde o skryté úroky z úvěru. Po tomto posouzení tedy hodnota úroků z obou úvěr dosahuje více než 100 % ročně, přičemž přímo ve smlouvách samotných právní předchůdce žalobkyně uvádí RPSN ve výši 132,17 % respektive 112,27 %. Jednotlivá smluvní ujednání nelze vytrhovat z kontextu celé smlouvy, ale naopak každé je třeba posuzovat v souvislosti s ostatními, kdy v dané věci jsou tato ve svém souhrnu zjevně nevyvážená. K těmto poplatkům pak v případě neplnění povinností přistupuje ve všech smlouvách smluvní pokuta v procentuální výši za každý den prodlení, která sama o sobě opět není v nepřiměřené výši a náhrada účelně vynaložených nákladů za prodlení dlužníka, které již pouze podtrhují již takto zcela zjevně nepřiměřenou výši finančního zatížení dlužníka. Neobstojí ani argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání nejsou vyloučená ze soudního přezkumu, naopak tato musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. „Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv ustanovení § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K tomu lze ještě dodat, že v daném případě se jednalo o vztah spotřebitele a podnikatele, kde za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES) nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem „poplatek“ se bude, byť třeba jen zčásti, ukrývat smluvní úrok. Takové jednání podnikatele je zjevně nemravné.

7. Podle výše uvedené judikatury NS ČR, která navazuje na judikaturu ÚS (viz celá řada rozhodnutí Ústavního soudu uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS ČR), je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv týkajících se poskytnutí peněžních prostředků (např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci) nikoli izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, je na místě exekuci zcela zastavit, a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). Tak je tomu i v dané věci. Jednotlivá ujednání daných smluv o úvěru poskytnutého podnikatelem spotřebiteli jsou natolik provázaná, že je nelze od sebe oddělit, neboť bez takto sjednaných úroků a poplatků (tj. dalšího skrytého kapitalizovaného úroku), by právní předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalované nepůjčil, tedy neplatné jsou celé smlouvy o úvěru. Jejich ustanovení ve svém souhrnu zakládají tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že způsobují absolutní neplatnost smluv.

8. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalované je s ohledem na absolutní neplatnost smluv o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného § 2991 odst. 1 o. z. Jak již bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě smlouvy č. , hodnota, částku 20 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila částku 7 000 Kč, a proto je důvodný nárok žalobkyně co do částky 13 000 Kč (20 000 – 7 000). Ta byla žalobkyni přiznána výrokem I., neboť žalovaná musí své bezdůvodné obohacení v této výši žalobkyni jako postupníku vydat, neboť ta má právo na vrácení toho, co bylo plněno (§ 2993 o. z.). Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení z této dlužné jistiny, neboť žalovaná byla a je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, když co do výše žalobkyní požadovaných úroků z prodlení, jsou tyto v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto přepočítal žalobkyní uplatněné kapitalizované úroky z prodlení za dobu od 20. 12. 2023 do 21. 10. 2025 a přiznal jí částku zákonných úroků z dlužné jistiny 13 000 Kč za toto období ve výši 3 640 Kč a dále pokračující zákonné úroky z prodlení. Ve zbývající části, tedy co do částky 15 798 Kč, byl nárok žalobkyně výrokem II. zamítnut. Soud zároveň zamítl i část kapitalizovaných úroků z prodlení, které žalobkyně vypočítala z jí tvrzené nesplacené jistiny ve výši 16 616,07 Kč, a to ve výši 1 012,50 Kč (4 652,50 – 3 640) a pro vyčerpání žalobního petitu rovněž pokračující úroky z prodlení z částky 3 616,07 Kč (16 616,07 – 13 000), a to vzhledem k jejich akcesoritě. Výrokem II. byl zamítnut i nárok na sjednaný úrok ve snížené výši (15 % ročně), který žalobkyně částečně kapitalizovala, a to právě vzhledem k výše podrobně popsané absolutní neplatnosti tohoto ujednání, které způsobuje neplatnost celé smlouvy.

9. Dále právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě smlouvy č. , hodnota, částku 60 000 Kč, na kterou uhradila částku 2 000 Kč, a proto je důvodný nárok žalobkyně co do částky 58 000 Kč (60 000 – 2 000). Ta byla žalobkyni přiznána výrokem I., neboť žalovaná musí své bezdůvodné obohacení v této výši žalobkyni jako postupníku vydat, neboť ta má právo na vrácení toho, co bylo plněno (§ 2993 o. z.). Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení z této dlužné jistiny, neboť žalovaná byla a je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, když co do výše žalobkyní požadovaných úroků z prodlení, jsou tyto v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto přepočítal žalobkyní uplatněné kapitalizované úroky z prodlení za dobu od 12. 1. 2025 do 21. 10. 2025 a přiznal jí částku zákonných úroků z dlužné jistiny 58 000 Kč za toto období ve výši 5 471,33 Kč a dále pokračující zákonné úroky z prodlení. Ve zbývající části, tedy co do částky 72 798,75 Kč, byl nárok žalobkyně výrokem II. zamítnut. Soud zároveň zamítl i část kapitalizovaných úroků z prodlení, které žalobkyně vypočítala z jí tvrzené nesplacené jistiny ve výši 58 943,13 Kč, a to ve výši 88,97 Kč (5 560,30 – 5 471,33) a pro vyčerpání žalobního petitu rovněž pokračující úroky z prodlení z částky 943,13 Kč (58 943,13 – 58 000), a to vzhledem k jejich akcesoritě. Výrokem II. byl zamítnut i nárok na sjednaný úrok ve snížené výši (12 % ročně), který žalobkyně částečně kapitalizovala, a to právě vzhledem k výše podrobně popsané absolutní neplatnosti tohoto ujednání, které způsobuje neplatnost celé smlouvy.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšnější žalované, které vzniklo právo na jejich náhradu, žádné náklady řízení nevznikly.