11 C 61/2022

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní Mgr. Jaroslavou Novotnou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Mgr. Jaroslavem Kadlecem sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 o určení vlastnického práva k nemovitosti

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem podílu druhé ideální ½ stavby čp. Anonymizováno na pozemcích p.č.st. Anonymizováno v katastrálním území adresa, část obce adresa, obec adresa, zapsané u právnická osoba pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa, na LV č. hodnota, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované k rukám právního zástupce Mgr. Jaroslava Kadlece náklady řízení ve výši 72 350 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit státu – Okresnímu soudu v Táboře náklady řízení ve výši 33 495 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se původně podanou žalobou domáhal určení, že je výlučným vlastníkem nemovitosti – stavby č.p. Anonymizováno na pozemcích p.č.st. Anonymizováno k.ú. adresa, část obce adresa, obec adresa, zapsané u právnická osoba pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa na LV č. hodnota.

2. Rozsudkem ze dne 27. 7. 2022, č.j. 11 C 61/2022-44 okresní soud žalobu zamítl, neboť po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaná spoluvlastnické právo k předmětné nemovitosti nabyla vydržením, když desetiletá vydržecí doba uplynula již v roce 2013.

3. Usnesením ze dne 20. 12. 2022, č.j. 15 Co 306/2022-68 Krajský soud v adresa, pobočka v Táboře, rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Jak uvedl krajský soud, základem právního posouzení daného případu nemohou být pouze ustanovení občanského zákoníku o vydržení, ale především, za užití § 3028 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., ustanovení § 118 odst. 1, § 120 a § 132 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Z dokazování vyplynulo, že původní stavba zemědělské hospodářské budovy ve smyslu právním nezanikla, naopak obvodové stěny byly využity k nadezdění objektu pro účely vybudování haly většího prostorového rozměru. Vzhledem k tomu, že nabytí vlastnictví originárním způsobem je k přestavěné stavbě možné jen tehdy, pokud původní stavba jako věc v právním smyslu v důsledku přestavby zcela zanikla, nelze v daném případě uvažovat o tom, že by přestavěná zemědělská hospodářská budova jako celek měla jiný vlastnický režim než před přestavbou. Pokud mezi vlastníkem a stavebníkem není prokazatelně dohodnuto něco jiného, je nutno vycházet z toho, že co přirostlo k původní stavbě, náleží vlastníku této původní stavby. Žádná taková dohoda přitom není tvrzena. V první fázi přestavby byl stavebníkem otec žalobce a nikdo netvrdí, že by mezi ním a žalobcem byla dohoda o tom, že budovu „přestavuje pro sebe“. V druhé fázi přestavby, jejímž předmětem byla změna způsobu rozšíření budovy na jižní straně (místo přístřešku bytová jednotka), byli již stavebníky žalobce a jeho otec. Rovněž zde není tvrzeno, že by mezi nimi byla dohoda o jiném vlastnickém režimu. Po zhruba dalším roce stavby, kdy budova byla nepochybně přestavěna tak, že bylo zřejmé její dispoziční řešení, vstoupila do řízení jako stavebník žalovaná (spolu se žalobcem). Pokud žalovaná tvrdí své vlastnické právo na základě čestného prohlášení z 24. 7. 2003, jednak to svým obsahem nemá charakter vzájemné dohody mezi účastníky, pouze jejich shodného prohlášení vůči katastrálnímu úřadu, avšak zásadnější je skutečnost, že tato listina hovoří o „rozestavěném rodinném domě“, respektive o „novostavbě rodinného domu“, což je pouze přístavba k původní budově z jedné strany. Nemůže se to týkat tudíž celé stavby. Oprávněná držba ve smyslu § 130 odst. 1 občanského zákoníku předpokládá dobrou víru držitele, že mu věc patří, která se odvíjí od konkrétního aktu, s nímž právní úprava spojuje přechod vlastnického práva ve prospěch tohoto držitele. Je evidentní, že žalované se mohla týkat pouze přístavba bytové jednotky, což bylo vyjádřeno i v čestném prohlášení ze dne 24. 7. 2003. Rozhodně nemohla být v dobré víře o tom, že jí patří celá stavba, tvořená přestavěnou halou, přístavbou sociálního zázemí a přístavbou bytové jednotky. Obrana žalované, spočívající v tom, že je platně zapsána jako spoluvlastnice nemovitosti, neboť takový byl úmysl účastníků při přestavbě, by tak mohla být úspěšná pouze ohledně přístavby bytové jednotky. K tomu je však nutno posoudit, zda přístavba bytové jednotky je stavebně funkčně propojena s původní stavbou a splňuje kritéria pro součást této původní stavby dle § 120 odst. 1 občanského zákoníku, nebo zda může být tato přístavba pokládána za samostatnou věc ve smyslu § 118 odst. 1 občanského zákoníku.

4. Okresní soud, vázán právním názorem krajského soudu, doplnil k návrhu žalované dokazování znaleckým posudkem z oboru stavebnictví. Nejprve soud ustanovil znalcem Ing. jméno FO, který dospěl k závěru, že nově vybudovaná obytná jednotka budovy č.p. Anonymizováno na pozemcích p.č.st. Anonymizováno v k.ú. adresa je stavebně a funkčně propojena s halou a nemůže samostatně plnit funkci bytové jednotky a existovat samostatně, bez poměrně velkých zásahů do nosných konstrukcí a přípojek podezřelý výraz techniky. Při jednání konaném dne 16. 10. 2023 však znalec jméno FO závěry svého posudku neobhájil. Oproti písemnému zpracování posudku naopak z jeho výpovědi vyplynulo, že přístavba obytné části nemusí být součástí haly ve smyslu § 120 odst. 1 občanského zákoníku. Soud následně zadal vypracování revizního znaleckého posudku společnosti PRO-PLANS s.r.o. Z jeho závěrů vyplynulo, že pokud jde o posudek vypracovaný Ing. Hořejším, řadu tvrzení jen konstatuje, avšak nikterak nedokládá. Oproti znalci Hořejšímu, dle kterého objekt bytové jednotky nemá na severní straně základy, základy jsou společné pro sloupy haly i pro severní zeď bytové jednotky, dospěl nový znalec k závěru, že základy pro sloupy jsou původní patky a zeď má základové pásy, obě stavby (hala a obytná část) jsou nad úrovní základů z hlediska nosných konstrukcí oddělené. Znalec jméno FO nesprávně uvedl, že vaznicová krovová konstrukce bytové jednotky je napojena na vaznicovou konstrukci haly. Podle revizního znalce jde o nepravdivé tvrzení, když obě konstrukce jsou navzájem nezávislé. Konečně oproti znalci Hořejšímu dospěl revizní znalec k závěru, že pokud jde o nově vybudovanou obytnou jednotku, jedná se stavebně o samostatný objekt. Funkčně je propojen dveřmi, které jsou oproti projektové dokumentaci a kolaudovaném stavu realizovány a dále vstupem z haly na půdu nad obytnou částí. Po zazdění obou propojovacích otvorů se toto provozní propojení vrátí do stavu vydané projektové dokumentace a kolaudace. Nejedná se přitom o velké zásahy do nosných konstrukcí, ale o drobné zednické práce. Přípojky vody a kanalizace jsou společné, což není neobvyklé a stav je řešitelný zřízením věcných břemen. Z dalších zjištění znalce vyplývá, že objekt je připojen na místní bioplynovou stanici, kdy existují dvě samostatné přípojky, jedna pro bytovou jednotku a druhá pro objekt šaten a administrativy. Záložní kotel (sloužící jako záložní zdroj topení pro bytovou jednotku a část šaten a administrativy) je umístěn v prostoru bytové jednotky a je asi 10 let odpojen. Přípojky vody a kanalizace jsou společné pro bytovou jednotku i objekt šaten a administrativy, řešení je záležitostí zřízení věcného břemene. Z uvedených zjištění pak vyplývá závěr revizního znaleckého posudku, že obytná jednotka je oddělitelná od původní stavby haly, aniž by se halová část znehodnotila.

5. Při jednání dne 15. 5. 2024 zástupce znalce potvrdil závěry písemného posudku, vyjádřil se k potřebným úkonům pro případné rozdělení (vypracování geometrického plánu, zazdění dveří mezi halou a obytnou částí, výlezu z haly na půdu nad obytnou částí, případně zřízení věcných břemen, pokud obě stavby budou mír rozdílné vlastníky), opakovaně pak uvedl, že v případě oddělení obytné části, nedojde k poškození haly.

6. Stavební úřad právnická osoba adresa se v podání ze dne 30. 5. 2024 vyjádřil k problematice faktického rozdělení staveb. Poukázal na to, že podstatné pro jeho posouzení bude to, zda vlastníkem obou staveb bude jedna osoba, či zda bude mít každá jiného vlastníka.

7. V daném případě požadoval žalobce určení, že je vlastníkem druhé ideální poloviny stavby čp. Anonymizováno na pozemcích p.č.st. Anonymizováno. adresa. S odkazem na ustanovení § 3028 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. soud otázku vlastnického práva řešil dle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.

8. Podle § 118 občanského zákoníku předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty. Předmětem občanskoprávních vztahů mohou být též byty nebo nebytové prostory 9. Podle § 120 občanského zákoníku součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Stavba není součástí pozemku 10. Podle § 132 odst. 1 občanského zákoníku vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.

11. S ohledem na právní názor krajského soudu vyslovený v usnesení ze dne 20. 12. 2022 se soud nejprve zaměřil na zjištění, zda přístavba bytové jednotky k původní hale je či není samostatnou věcí v právním smyslu a zda se žalovaná mohla stát jejím spoluvlastníkem.

12. S odkazem na shora uvedené závěry znaleckého posudku vypracovaného společností PRO-PLANS s.r.o. soud při rozhodování vycházel z toho, že stavba bytové jednotky je samostatnou věcí v právním smyslu a jako taková má svůj vlastnický režim. Žalovaná se na výstavbě bytové jednotky podílela oficiálně jako stavebník od rozhodnutí Stavebního úřadu právnická osoba adresa ze dne 16. 7. 2003. Ze samotné žaloby přitom vyplývá, že již v době, kdy získal otec žalobce stavební povolení na přestavbu a přístavbou haly na likvidaci vyřazených vozidel (v roce 2001), plánovali účastníci společné soužití, a proto se dohodli s otcem a v jižní části původní stodoly začali přistavovat obytný prostor, a to na základě rozhodnutí stavebního úřadu z 8. 7. 2002. Účastníci tedy evidentně stavěli bytovou jednotku s úmyslem mít ji pro sebe. O tom svědčí i všechny skutečnosti, k nimž následně došlo, tedy nejen změna v osobě stavebníků, ale i následná kolaudace stavby v roce 2004 oběma účastníky. Již 24. 7. 2003 pak oba účastníci podepsali čestné prohlášení, z něhož vyplývá, že jsou majiteli rozestavěného rodinného domu na pozemcích p.č.st. 4/2, 53/2 v k.ú. adresa, přičemž stavba byla financována z vlastních společných prostředků obou účastníků. Je přitom evidentní, že úmysl účastníků nabýt nemovitost do spoluvlastnictví se týkal jen a pouze rozestavěné obytné části, jako samostatné věci. Stavby haly se čestné prohlášení účastníků netýkalo. Přesto katastrální úřad následně do katastru nemovitostí zapsal nesprávně podílové spoluvlastnictví účastníků k hale i bytové jednotce, patrně na základě kolaudačního rozhodnutí, když obytné části nebylo přiděleno samostatné číslo popisné a účastníci stavbu haly i bytové jednotky zkolaudovali jako celek. Podle názoru soudu tedy žalovaná nabyla podílové spoluvlastnictví k bytové jednotce originárně zhotovením věci. Pokud by tomu tak nebylo, nabyla nepochybně podílové spoluvlastnictví k bytové jednotce vydržením podle ustanovení § 134 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu 10 let, jde-li o nemovitost. Podle § 130 odst. 1 občanského zákoníku je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Jak okresní soud již uvedl v rozsudku ze dne 27. července 2022, č. j. 11 C 61/2022-44, bylo v daném případě prokázáno, že rovno dílové spoluvlastnictví účastníků (ohledně celé nemovitosti), bylo na základě jejich žádosti a čestného prohlášení zapsáno do katastru nemovitostí v roce 2003. Nejpozději od tohoto okamžiku tedy byla žalovaná v dobré víře, že je podílovým spoluvlastníkem předmětné stavby. Tato její dobrá víra nebyla ničím přerušena. I po ukončení společného soužití se žalobcem zůstala žalovaná v nemovitosti bydlet, zatímco žalobce se sám odstěhoval. Nebylo ani tvrzeno, že by již tehdy trval na tom, aby žalovaná nemovitost opustila. Spoluvlastnický vztah žalobce nezpochybnil ani v dopise ze dne 4. 1. 2022, ve kterém sám navrhl žalované vypořádání spoluvlastnictví k předmětné nemovitosti. Spoluvlastnický vztah účastníků byl tedy zpochybněn až podáním žaloby na určení výlučného vlastnictví žalobcem. Potřebná desetiletá vydržecí doba uplynula již v roce 2013 a nejpozději v tomto roce tedy žalovaná své spoluvlastnické právo vydržela. Ne však k celé hale, včetně obytné části, jak je nesprávně zapsáno v katastru nemovitostí, ale pouze k obytné části, která je dle výsledků dokazování samostatnou věcí v právním smyslu. Pouze ohledně této části také mohla být žalovaná v dobré víře o tom, že jí spoluvlastnicky patří.

13. Pokud se tedy žalobce domáhal určení, že je vlastníkem podílu druhé ideální poloviny (celé) stavby čp. Anonymizováno na pozemcích p.č.adresa nemohl soud žalobě, s ohledem na shora uvedené závěry o existenci dvou samostatných staveb (haly a bytu), vyhovět. Přisvědčit lze žalobci pouze pokud jde o stavbu haly, jejímž je výlučným vlastníkem, ovšem bytovou jednotku mají dle názoru soudu účastníci v podílovém spoluvlastnictví. Protože obě stavby nejsou od sebe oddělené, nemohl soud žalobě vyhovět ani částečně.

14. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. v situaci, kdy v řízení byla úspěšná žalovaná, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které tvoří náklady právního zastoupení, a to odměna advokáta ve výši 31 250 Kč (11 úkonů právní služby po 2 500 Kč - § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky 177/96 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024, 1 úkon právní služby ve výši 3 700 Kč - § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky 177/96 Sb. ve znění od 1. 1. 2025), 11 paušálních částek náhrady nákladů po 300 Kč tj. 3 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky 177/96 Sb. ve znění do 31. 12. 2024, 1 paušální částka náhrady nákladů ve výši 450 Kč dle vyhlášky 177/96 Sb. ve znění od 1. 1. 2025 (závěrečné vyjádření), 21 % DPH ve výši 7 350 Kč, a dále žalovanou zaplacené zálohy na znalecké posudky ve výši 30 000 Kč. Celkem tak náklady řízení přiznané žalované činí 72 350 Kč a jejich splatnost vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.

15. Zároveň soud uložil neúspěšnému žalobci povinnost nahradit státu vynaložené náklady v souvislosti s vypracovanými posudky ve věci. Znalci Hořejšímu bylo vyplaceno znalečné 11 400 Kč, společnosti PRO-PLANS s.r.o. znalečné ve výši 47 965,60 Kč, celkem tedy znalečné činilo 63 495 Kč. Po odečtení záloh zaplacených žalovanou ve výši 30 000 Kč, zbývá částka 33 495 Kč, kterou soud uložil žalobci k náhradě. Proti tomuto rozhodnutí lze podat do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení odvolání ve 4 vyhotoveních ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného. Nesplní-li povinný co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon. V případě, že rozhodnutí nabude právní moci, zaplaťte ve stanovené lhůtě částku uvedenou ve výroku III bankovním převodem nebo poštovní poukázkou na účet 19-729301/0710 vedený u České národní banky, variabilní symbol 1111006122 či v pokladně zdejšího soudu. Nezaplatíte-li dle pravomocného rozhodnutí uvedenou částku do 30 dnů od její splatnosti, bude její zaplacení vymáháno celním úřadem.