11 C 69/2021

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu titul Jaroslavou Novotnou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená titul. jméno příjmení, advokátem sídlem adresa o zaplacení částky 2 795 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 795 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala úroku z prodlení z částky 2 795 Kč od datum do datum ve výši 10% ročně a od datum do zaplacení ve výši 1,75% ročně, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám právního zástupce titul. et titul. jméno příjmení náklady řízení ve výši 7 138 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 2 795 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od datum do zaplacení s odůvodněním, že dne datum omylem zaplatila žalované částku 2 795 Kč z titulu faktury číslo vystavené dne datum za odvoz odpadu. Žalobkyně však žádný odpad neprodukuje, ani neprodukovala a faktura jí proto neměla být vystavena. Proto žalovanou vyzvala k vrácení předmětné částky, ovšem žalovaná peníze vrátit odmítá. Na úkor žalobkyně se tak bezdůvodně obohatila.

2. Okresní soud v Táboře vydal dne datum pod čj. EPR číslo platební rozkaz, kterým bylo žalobě vyhověno.

3. Proti uvedenému platebnímu rozkazu podala žalovaná odpor s odůvodněním, že v březnu 2019 předala žalobkyni fakturu číslo ze dne datum s datem splatnosti datum spolu s návrhem smlouvy o svozu komunálního odpadu na rok 2019. Vystavená faktura, na níž bylo výslovně uvedeno, že se jedná o fakturu za svoz komunálního odpadu za rok 2019, byla v plné výši žalobkyní uhrazena dne datum. Žalovaná nemá k dispozici žalobkyní podepsanou písemnou smlouvu o svozu odpadu, má však za to, že smlouva byla uzavřena konkludentně, tedy předložením faktury s návrhem smlouvy a následnou akceptací návrhu smlouvy zaplacením faktury, když z údajů o platební transakci vyplývá jednoznačně vůle žalobkyně zaplatit žalované za svoz odpadu navrženou částku a žalobkyně nevznesla vůči žalované žádné výhrady proti obsahu smlouvy. Skutečnost, že žalobkyně smlouvu nepodepsala a nevrátila ji zpět, žalované nemůže jít k tíži. Jestliže tedy byla mezi účastníky uzavřena smlouva o svozu odpadu, je již zcela nerozhodné, zda žalobkyně nějaký odpad vyprodukovala a využívala sběrné nádoby žalované. Žalobkyně nemá nárok na vrácení zaplacené částky i z dalších důvodů. V roce 2019 žalobkyně provozovala prokazatelně na území žalované svoji činnost, což vyplývá z výpisů z živnostenského rejstříku, nájemní smlouvy ze dne datum uzavřené mezi stranami i z internetových stránek žalobkyně. Při provozu jakékoliv činnosti zásadně vzniká alespoň nějaký odpad. Na předmětné faktuře bylo 2x uvedeno, že jde o platbu za svoz komunálního odpadu v roce 2019. Žalobkyně při platbě uvedla jako variabilní symbol číslo faktury a dobře tedy věděla, co platí a proč. O vrácení platby požádala teprve o rok později. I kdyby nebyla mezi účastníky smlouva řádně uzavřena, obohatila se žalobkyně na úkor žalované tím, že odpad ukládala do sběrných nádob obce, a to o částku odpovídající žalobkyní zaplacené částce, která je obvyklou cenou za svoz odpadu, kterou hradí právnické osoby na území územní celek. Žalovaná proto namítá, že má vůči žalobkyni nárok na zaplacení částky 2 795 Kč z titulu bezdůvodného obohacení a tuto částku vůči žalobkyni uplatňuje. Pokud žalobkyně tvrdí, že v roce 2019 žádný odpad neprodukovala a neukládala jej do sběrných nádob obce, měla by to prokázat.

4. K vyjádření žalované žalobkyně poukázala na to, že žalovaná sama přiznává, že smlouvu o svozu komunálního odpadu nemá se žalobkyní podepsanou. Její tvrzení, že k uzavření smlouvy došlo mlčky, převzetím a uhrazením faktury, je fantazijní. Faktura byla uhrazena omylem a ten nelze považovat za projev vůle, takové jednání je nepoctivé a protiprávní. Pokud žalovaná zmiňuje provozování činností zapsaných v živnostenském rejstříku, tyto žalobkyně neprovozuje. Provozuje pouze sezónně moštárnu, při níž není odpad produkován. Ovocné zbytky si odebírají členové žalobkyně na své komposty, případně je odebírají myslivci či jiné subjekty. Kontejnery na bioodpad, pořízené obcí z evropských dotací, žalobkyně nevyužívá. Navíc, po dobu 5-ti let od roku 2018, nesmí obec tuto službu zpoplatňovat. Marginální odpad (žalovanou zmiňovaný papírový kapesníček) žalobkyně spaluje v kamnech na dřevo, popel z kamen pak maximálně 1x za sezónu vyhazuje do odpadu z jablek. Vzhledem k tomu, že tedy žalobkyně neprodukuje žádný odpad, nemůže ani nic ukládat do sběrných nádob žalované. Obecně závazná vyhláška obce neřeší vztah mezi obcí a zapsanými spolky. příjmení není automaticky povinen hradit poplatky za svoz komunálního odpadu na základě svévolného rozhodnutí obce. Pokud tedy obec vydala fakturu bez právního důvodu, jednala protiprávně a takové jednání je neplatné.

5. Z výpisu z živnostenského rejstříku a z nájemní smlouvy uzavřené dne datum mezi stranami je zřejmé, že žalobkyně má sídlo a provozovny k předmětu podnikání na území územní celek. Z výpisů z internetových stránek žalobkyně vyplývá, že v době od datum do datum provozovala žalobkyně na území žalované moštárnu ovoce.

6. Soudu byla žalovanou předložena listina označená jako smlouva o svozu pevného domovního odpadu datovaná dnem datum, která měla být uzavřena mezi stranami. Podle této smlouvy se obec zavázala provádět pro žalobkyni svoz a ukládání komunálního odpadu produkovaného v objektu obec číslo popisné anonymizováno za roční poplatek 2 310 Kč plus 21% DPH za jednu popelnici s tím, že na základě smlouvy bude vystavena faktura se splatností datum. Listina neobsahuje žádné podpisy.

7. Fakturou číslo ze dne datum vyúčtovala žalovaná žalobkyni svoz komunálního odpadu za rok 2019 v částce 2 795 Kč se splatností datum.

8. Dle výpisů z účtu žalobkyně, zaplatila žalobkyně žalované dne datum částku 2 795 Kč, platba je označena variabilní symbol (číslo faktury) a ve zprávě pro příjemce je uvedeno - komunální odpad 2019.

9. Dopisem ze dne datum požádala žalobkyně žalovanou o vrácení částky 2 795 Kč zaplacenou v roce 2019 jako poplatek za ukládání komunálního odpadu s tím, že tento poplatek je obcí vyžadován neoprávněně, když obecně závazná vyhláška obce o místním poplatku, na kterou je odkazováno, upravuje vztahy mezi obcí a fyzickými osobami. Navíc spolek anonymizováno není podnikající subjekt, nýbrž nezisková organizace na stejné bázi jako anonymizováno, které také žádné poplatky neplatí, a anonymizováno v rámci svých sezónních služeb v moštárně žádný odpad neprodukovala ani produkovat nebude. V odpovědi na tento dopis žalovaná sdělila, že po analýze právním zastoupením bylo doporučeno žádost o vrácení poplatku zamítnout. Dopisem ze dne datum sdělila žalobkyně, že spolek nemá s obcí žádnou smlouvu o likvidaci odpadu, proto žádá o sdělení, na základě jaké právní úpravy obec postupovala. Dopisem ze dne datum sdělila žalovaná, že její stanovisko je neměnné. Dne datum zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu.

10. Z výpovědi starosty žalované jméno příjmení vyplývá, že v roce 2019 pověřil účetní obce, aby sestavila soupis právnických osob s provozovnou na území obce a obešla je s návrhem smlouvy na svoz odpadu. Od všech, kromě žalobkyně, se smlouvy vrátily podepsané. Žalobkyně smlouvu nepodepsala, ale fakturu, která byla na jejím základě vystavená, zaplatila. Nakládání s odpady v obci je upraveno pouze vyhláškou o místních poplatcích, ve vztahu k právnickým osobám postupuje obec podle § 17 odst. 4 zákona o odpadech a uzavírá s nimi písemné smlouvy.

11. Protože předmětem sporu je platba za odpad za rok 2019, použil soud na posouzení nároku žalobkyně ustanovení zákona číslo 185/2001 Sb. o odpadech. Podle § 17 odst. 2 tohoto zákona obec ve své samostatné působnosti stanoví obecně závaznou vyhláškou systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů vznikajících na jejím území. Podle § 17 odst. 4 zákona původci, kteří produkují odpad podobný komunálnímu odpadu, mohou na základě smlouvy s obcí využít systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů zavedeného obcí. Smlouva musí být písemná a musí obsahovat vždy výši sjednané ceny za tuto službu. Podle § 4 odst. 1 písm. x) zákona původcem odpadů se rozumí právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejichž činnosti vznikají odpady. Podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona odpadem podobným komunálnímu odpadu se rozumí veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání a který je uveden jako komunální odpad v katalogu odpadů.

12. V daném případě bylo provedenými důkazy prokázáno, že obec vydala obecně závaznou vyhlášku, kterou je upraveno vybírání místního poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Poplatníkem tohoto poplatku jsou pouze fyzické osoby. Jak vyplývá z vyjádření starosty obce, s právnickými osobami provozujícími činnost na území obce uzavírá obec smlouvy o svozu pevného domovního odpadu. V daném případě se žalobkyně domáhá vrácení částky 2 795 Kč, kterou údajně zaplatila žalované omylem. Žalovaná pak má za to, že se o omylem nemohlo jednat, když i z identifikace platby je zřejmé, že žalobkyně věděla, na co je platba určena a platba jí náleží dle smlouvy, která byla uzavřena se žalobkyní konkludentně. § 17 odst. 4 zákona o odpadech dává žalobkyni možnost (ne povinnost) uzavřít se žalovanou smlouvu o využití systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Smlouva musí být písemná a musí obsahovat vždy výši sjednané ceny za tuto službu. Žalovaná předložila soudu listinu – návrh smlouvy, který měla předložit žalobkyni. Nyní žalovaná tvrdí, že smlouva byla uzavřena konkludentně tím, že žalobkyně uhradila fakturu, která jí byla za komunální odpad vystavena. S tímto názorem se soud neztotožnil a to hned z několika důvodů. V daném případě nebylo prokázáno, zda vůbec byl ze strany obce žalobkyni předložen řádný návrh smlouvy, který by byl za obec podepsán starostou. Soudu bylo předloženo znění smlouvy bez jakýchkoliv podpisů. Smlouva tedy patrně vůbec nevznikla. Podle § 17 odst. 4 musí být smlouva vždy písemná. Smlouva dle § 17 odst. 4 je pouze možností pro žalobkyni, její uzavření není pro ni povinností. Konečně pak ani fakturu samotnou nelze považovat za potvrzení existence závazkového vztahu mezi stranami. Nelze připustit názor žalované o vyloučení možnosti vzniku bezdůvodného obohacení na její straně, pouze s odkazem na variabilní symbol platby a poznámku pro příjemce. Je třeba se především zabývat tím, zda existoval právní vztah mezi účastníky, na jehož základě mohla být faktura vystavená a nelze bez dalšího akceptovat existenci závazkového vztahu, odpovídajícího údajům na faktuře uvedeným (blíže např. rozhodnutí spisová značka). Faktura sama o sobě není právním důvodem plnění. Poskytnutí plnění na základě faktury, která není podložena hmotně právním důvodem je bezdůvodným obohacením. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, je tedy povinností žalované bezdůvodné obohacení ve výši 2 795 Kč žalobkyni vydat, když přijala plnění bez právního důvodu. Protože tak neučinila dobrovolně, uložil jí soud povinnost tímto rozsudkem.

13. Spolu se žalovanou částkou, pak soud uložil žalované i povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od datum ve výši 10% ročně ze žalované částky. Podle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.

14. V daném případě má soud za to, že žalovaná se dostala do prodlení až po uplynutí lhůty k plnění uvedené ve výzvě ze dne datum, tedy od datum. Od tohoto data byl tedy žalobkyni úrok z prodlení přiznán a to ve výši stanovené dle nařízení vlády 351/2013 Sb., tedy 8,25% ročně z žalované částky. Zbytek žalobkyní požadovaného úroku z prodlení byl proto zamítnutý.

15. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. v situaci, kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná a její neúspěch byl zcela nepatrný a proto má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které představuje odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 1 000 Kč (§ 7 bod 3 vyhlášky 177/1996 Sb.), 3x paušální částka náhrady nákladů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky 177/1996 Sb.), náhrada za ztrátu času za 6 půl hodin po 100 Kč, jízdné k jednání soudu 1 069 Kč, DPH 21% v částce 1 169 Kč a zaplacený soudní poplatek 400 Kč. Soud nepřiznal advokátu žalobkyně náhradu za vyúčtovaný úkon – replika k vyjádření žalovaného, když toto vyjádření po něm soud nepožadoval a shledal ho proto neúčelným. Celkem tak náklady řízení přiznané žalobkyni činí 7 138 Kč a jejich splatnost se řídí § 149 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.