11 C 71/2025

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní Mgr. Jaroslavou Novotnou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 81 451,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 221 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 726,83 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 221 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacenía dále je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 437 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 329,31 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 437 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 53 289,10 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 146,53 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 658,16 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 952,87 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 38 173,87 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacenía dále aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 13 504,75 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 894,86 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 720,21 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 268,49 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 9 705,49 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se jako právní nástupce společnosti , právnická osoba, podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku uvedenou v předmětu tohoto řízení s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, a dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, . Na základě první z uvedených smluv poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 49 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 42 549 Kč, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatkem za službu , Anonymizováno, splácení ve výši 10 638 Kč v 24 měsíčních splátkách po 4 321 Kč s poslední splátkou splatnou dne 1. 3. 2024. Na základě druhé z uvedených smluv poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 9 141 Kč, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatkem za službu , Anonymizováno, splácení ve výši 2 999 Kč v 78 týdenních splátkách po 368 Kč s poslední splátkou splatnou dne 23. 10. 2023. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a proto právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Dlužná částka z těchto smluv činí celkem 81 451,85 Kč a byla postoupena na žalobkyni, která následně žalovanému zaslala také předžalobní výzvu.

2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.

3. Po provedeném dokazování má soud z předložených listinných důkazů, konkrétně ze smlouvy o úvěru č. , anonymizováno, ze dne , datum, , za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 49 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku vrátit spolu s náklady úvěru v pravidelných měsíčních splátkách. Ty dle uzavřené smlouvy představoval jednak kapitalizovaný úrok ve výši 42 549 Kč (při úrokové sazbě uvedené ve smlouvě ve výši 69 % ročně při trvání smlouvy 24 měsíců), odměna za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu , Anonymizováno, splácení ve výši 10 638 Kč. Z předžalobní výzvy ve spojení s žalobními tvrzeními vyplývá, že žalovaný zaplatil celkem částku 35 779 Kč. Dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, zaslané právním předchůdcem žalobkyně žalovanému, žalovaný dluží z výše uvedené smlouvy celkem částku 66 510,10 Kč s příslušenstvím. Dlužná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 38 173,87 Kč a z dlužného poplatku ve výši 28 336,23 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok z úvěru ve výši 15 % ročně (z části kapitalizovaný) a úrok z prodlení z dlužné jistiny. Ze smlouvy o úvěru č. , anonymizováno, ze dne , datum, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku vrátit spolu s náklady úvěru v pravidelných týdenních splátkách. Ty dle uzavřené smlouvy představoval jednak kapitalizovaný úrok ve výši 9 141 Kč (při úrokové sazbě uvedené ve smlouvě ve výši 69 % ročně při trvání smlouvy 78 týdnů), odměna za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu , Anonymizováno, splácení ve výši 2 999 Kč. Z předžalobní výzvy ve spojení s žalobními tvrzeními vyplývá, že žalovaný zaplatil celkem částku 13 563 Kč. Dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, zaslané právním předchůdcem žalobkyně žalovanému, žalovaný dluží z výše uvedené smlouvy celkem částku 14 941,75 Kč s příslušenstvím. Dlužná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 9 705,49 Kč a z dlužného poplatku ve výši 5 236,26 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok z úvěru ve výši 15 % ročně (z části kapitalizovaný) a úrok z prodlení z dlužné jistiny.

4. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

5. Soud se nejprve zabýval platností daných smluv o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit ani namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). V dané věci byl dle předložených smluv o spotřebitelském úvěru sjednán úrok z úvěru ve výši 69 % ročně. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu ČR (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést nejprve např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. 21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). I Ústavní soud (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu se zajištěním prostřednictvím 2 bianko směnek a souborem sankcí) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020 uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, kde dlužník měl při splatnosti v průměru 3 až 4 roky zaplatit 2x až 3x víc, než byla poskytnutá částka, jejíž zaplacení bylo zajištěno i několika smluvními pokutami, denními i jednorázovými. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. 15 Co 61/2022-69 ze dne 12. 4. 2022), že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí: „exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“6. Jak již bylo výše uvedeno, smlouvou o úvěru ze dne , datum, a ze dne , datum, byla mezi účastníky sjednána úroková sazba ve výši 69 % ročně, přičemž tyto úroky byly po dobu trvání smluv vyčísleny pevnou částkou. Obvyklá výše úroků dle obecně dostupného přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období březen 2022 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 8,2 % ročně, pro období duben 2022 8,29 % ročně, tedy tato sama o sobě dosahuje více než osminásobku obvyklé hodnoty. Vedle toho byl žalovaný povinen dle smlouvy č. , anonymizováno, uhradit také odměnu za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za , Anonymizováno, ve výši 10 638 Kč, tj. náklady úvěru činily celkem 54 687 Kč, které měl žalovaný zaplatit spolu s poskytnutým úvěrem, a proto roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila dle uzavřené smlouvy 99,54 %. Dle smlouvy č. , anonymizováno, měl žalovaný povinnost uhradit odměnu za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za , Anonymizováno, ve výši 2 999 Kč, tj. náklady úvěru činily celkem 13 640 Kč, které měl žalovaný zaplatit spolu s poskytnutým úvěrem, a proto roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila dle této smlouvy 118,3 %. Jednotlivá smluvní ujednání nelze vytrhovat z kontextu celé smlouvy, ale naopak je nutné posuzovat je v souvislosti s ostatními, kdy v dané věci jsou tato ve svém souhrnu zjevně nevyvážená. Právní předchůdce žalobkyně si do předtištěných formulářů smluv zakotvil poplatek za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za , Anonymizováno, ve výši 22 %, respektive 20 % z výše jistiny, přičemž administrativa tohoto typu smlouvy je jednoduchá a rychlá, takže nevede k takto vysokým nákladům. Veškeré formuláře jsou připraveny, nutné je doplnit jen několik málo údajů, pro něž jsou ve formulářích připraveny i na ně navazující skutečnosti. Ve smlouvě zakotvené další poplatky v celkové výši 12 138 Kč v případě první smlouvy a v celkové výši 4 499 Kč v případě druhé smlouvy, tj. 25 % respektive 30 % výše jistiny, neodpovídá ekonomické realitě, když jak mzdy, tak příjmy z podnikání jsou vypláceny na účty, prakticky každý ekonomicky činný člověk má nějaký účet, a proto právním předchůdcem žalobkyně předepsané poplatky za , Anonymizováno, splácení (v hotovosti), když existuje běžný způsob bezhotovostního plnění, soud považuje za poplatky, které ve skutečnosti mají vést ke generování dalších příjmů ze spotřebitelského úvěru, tedy jde o skryté úroky z úvěru. Po tomto posouzení tedy hodnota úroků z prvního úvěru dosahuje 94 % ročně a hodnota úroků z druhého úvěru dosahuje 99 % ročně, přičemž přímo ve smlouvách samotných právní předchůdce žalobkyně uvádí RPSN ve výši 99,54 % a 118,3 %. K těmto poplatkům pak v případě neplnění povinností přistupuje ve všech smlouvách smluvní pokuta v procentuální výši za každý den prodlení, která sama o sobě opět není v nepřiměřené výši a náhrada účelně vynaložených nákladů za prodlení dlužníka, které již pouze podtrhují již takto zcela zjevně nepřiměřenou výši finančního zatížení dlužníka. Neobstojí ani argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání přece nejsou vyloučená ze soudního přezkumu, naopak tato musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. „Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv ustanovení § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K tomu lze ještě dodat, že v daném případě se jednalo o vztah spotřebitele a podnikatele, kde za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES) nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem „poplatek“ se bude, byť třeba jen zčásti, ukrývat smluvní úrok. Takové jednání podnikatele je zjevně nemravné.

7. Podle výše uvedené judikatury NS ČR, která navazuje na judikaturu ÚS (viz celá řada rozhodnutí Ústavního soudu uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS ČR), je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv týkajících se poskytnutí peněžních prostředků (např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci) nikoli izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, je na místě exekuci zcela zastavit, a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). Tak je tomu i v dané věci. Jednotlivá ujednání daných smluv o úvěru poskytnutého podnikatelem spotřebiteli jsou natolik provázaná, že je nelze od sebe oddělit, neboť bez takto sjednaných úroků a poplatků (tj. dalšího skrytého kapitalizovaného úroku), by právní předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalovanému nepůjčil, tedy neplatné jsou celé smlouvy o úvěru. Jejich ustanovení ve svém souhrnu zakládají tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že způsobují absolutní neplatnost smluv.

8. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je s ohledem na absolutní neplatnost smluv o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného § 2991 odst. 1 o. z. Jak již bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě smlouvy č. , anonymizováno, částku 49 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil částku 35 779 Kč, a proto je důvodný nárok žalobkyně co do částky 13 221 Kč (49 000 – 35 779). Ta byla žalobkyni přiznána výrokem I., neboť žalovaný musí své bezdůvodné obohacení v této výši žalobkyni jako postupníku vydat, neboť ta má právo na vrácení toho, co bylo plněno (§ 2993 o. z.). Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení z této dlužné jistiny, neboť žalovaný byl a je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, když co do výše žalobkyní požadovaných úroků z prodlení, jsou tyto v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto přepočítal žalobkyní uplatněné kapitalizované úroky z prodlení za dobu od 15. 6. 2023 do 21. 10. 2024 a přiznal jí částku zákonných úroků z dlužné jistiny 13 221 Kč za toto období ve výši 2 726,83 Kč a dále pokračující zákonné úroky z prodlení. Ve zbývající části jistiny, tedy co do částky 24 952,87 Kč (38 173,87 – 13 221), byl nárok žalobkyně výrokem II. zamítnut. Soud zamítl i část kapitalizovaných úroků z prodlení, které žalobkyně vypočítala z jí tvrzené nesplacené jistiny ve výši 38 173,87 Kč, a to ve výši 5 146,53 Kč (7 873,36 – 2 726,83) a pro vyčerpání žalobního petitu rovněž pokračující úroky z prodlení z částky 24 952,87 Kč (38 173,87 – 13 221), a to vzhledem k jejich akcesoritě. Výrokem II. byl zamítnut i nárok na žalobkyní požadovaný smluvní úrok, který žalobkyně částečně kapitalizovala, a dlužné úhrady za služby v celkové výši 15 115,23 Kč, a to právě vzhledem k výše podrobně popsané absolutní neplatnosti celé smlouvy.

9. Na základě smlouvy č. , anonymizováno, poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 15 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil částku 13 563 Kč, a proto je důvodný nárok žalobkyně co do částky 1 437 Kč (15 000 – 13 563). Ta byla žalobkyni přiznána výrokem I., neboť žalovaný musí své bezdůvodné obohacení v této výši žalobkyni jako postupníku vydat, neboť ta má právo na vrácení toho, co bylo plněno (§ 2993 o. z.). Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení z této dlužné jistiny, neboť žalovaný byl a je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, když co do výše žalobkyní požadovaných úroků z prodlení, jsou tyto v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto přepočítal žalobkyní uplatněné kapitalizované úroky z prodlení za dobu od 24. 10. 2023 do 21. 10. 2024 a přiznal jí částku zákonných úroků z dlužné jistiny 1 437 Kč za toto období ve výši 329,31 Kč a dále pokračující zákonné úroky z prodlení. Ve zbývající části jistiny, tedy co do částky 8 268,49 Kč (9 705,49 – 1 437), byl nárok žalobkyně výrokem II. zamítnut. Soud zamítl i část kapitalizovaných úroků z prodlení, které žalobkyně vypočítala z jí tvrzené nesplacené jistiny ve výši 9 705,49 Kč, a to ve výši 1 894,86 Kč (2 224,17 – 329,31) a pro vyčerpání žalobního petitu rovněž pokračující úroky z prodlení z částky 8 268,49 Kč (9 705,49 – 1 437), a to vzhledem k jejich akcesoritě. Výrokem II. byl zamítnut i nárok na žalobkyní požadovaný smluvní úrok, který žalobkyně částečně kapitalizovala, a dlužné úhrady za služby v celkové výši 3 799,26 Kč, a to právě vzhledem k výše podrobně popsané absolutní neplatnosti celé smlouvy. Lhůta k plnění ve výroku I. byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšnějšímu žalovanému, který má právo na jejich náhradu, žádné náklady řízení nevznikly.