11 C 87/2024

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyně senátu Mgr. Jaroslavou Novotnou jako samosoudkyně rozhodl ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A , bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupené advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení vlastnického práva k nemovitosti

I. Určuje se, že žalobci mají ve svém společném jmění manželů nemovité věci, a to pozemek p.č. , Anonymizováno, , o výměře 247 m², oddělený z pozemku p.č. , Anonymizováno, , zahrada, pozemek p.č. , Anonymizováno, , vodní tok (tok umělý), o výměře 18 m², oddělený z pozemku p.č. , Anonymizováno, , vodní tok (tok umělý), pozemek p.č. , Anonymizováno, , ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 50 m², oddělený z pozemku p. č. , Anonymizováno, plocha, ostatní komunikace, vše v katastrálním území , jméno FO, , obci , adresa, , kdy oddělení došlo na základě geometrického plánu číslo 284/284/2020, vyhotoveného Ing. , jméno FO, , který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobcům k rukám právního zástupce , Jméno advokáta, náklady řízení ve výši 60 951,61 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali určení, že mají ve svém společném jmění manželů nemovitosti a to pozemek p.č. , Anonymizováno, , zahrada, o výměře 247 m2, oddělený z pozemku p.č. , Anonymizováno, , pozemek p.č. , Anonymizováno, vodní tok (tok umělý), o výměře 18 m2, oddělený z pozemku p.č. , Anonymizováno, , vodní tok (tok umělý) a pozemek p.č. , Anonymizováno, , ostatní plocha (ostatní komunikace) o výměře 50 m2, oddělený z pozemku p.č. , Anonymizováno, , ostatní plocha (ostatní komunikace) vše v obci , adresa, , katastrálním území , jméno FO, , kdy k oddělení došlo na základě geometrického plánu číslo , hodnota, -284/2023, vyhotoveného Ing. , jméno FO, . Uvedli, že dle aktuálního zápisu v katastru nemovitostí má žalovaná ve svém výlučném vlastnictví mimo jiné pozemek p.č. , Anonymizováno, zahrada, pozemek p.č. , Anonymizováno, vodní tok (tok umělý) a pozemek p.č. , Anonymizováno, ostatní plocha (ostatní komunikace) v obci , adresa, , katastrálním území , jméno FO, , vše zapsáno na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále „Obecní pozemky“). Oni pak mají ve společném jmění manželů k obecním pozemkům přiléhající pozemky p.č. , Anonymizováno, a p.č. , Anonymizováno, katastrálním území , jméno FO, , obec , adresa, , zapsané na LV číslo , hodnota, u , právnická osoba, pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, a žalobkyně je pak ideální spoluvlastnicí jedné poloviny pozemku p.č. , Anonymizováno, , v katastrálním území , jméno FO, (dále „vlastní pozemky“). Spolu s vlastními pozemky užívají žalobci dlouhodobě jako ucelený soubor pozemků tvořících společně zahradu žalobců i obecní pozemky, a to v části vyznačené geometrickým plánem číslo , hodnota, –284/2023 vyhotoveným Ing. , jméno FO, . Konkrétně se jedná o pozemek p.č. , Anonymizováno, , zahrada, p.č. , Anonymizováno, vodní tok a p.č. , Anonymizováno, ostatní plocha (dále „Pozemky“). Žalobci jsou přesvědčeni, že již v minulosti nabyli vlastnické právo k uvedeným pozemkům a žalovaná vlastnické právo pozbyla, ačkoliv je v rozporu se skutečným stavem nadále zapsána v katastru nemovitostí. Žalobcům je známo, že původně byly pozemky nabyty od žalované směnou za pozemky ve vlastnictví děda žalobkyně, které byly žalovanou využity k vedení nového koryta potoka, jež bylo dříve vedeno přes jeho zahradu. Doklady k tomuto však nedisponují. Sami žalobci užívají pozemky od roku 1962, kdy se jejich držby ujali bezprostředně po předchozím držiteli z jeho vůle a v rozsahu jeho vlastní držby, aniž by přitom rušili držbu kohokoliv jiného. Vlastnictví k Pozemkům sousedícím s pozemky žalobců, nabyli v roce 1983 kupní smlouvou , Anonymizováno, v přesvědčení, že nabývají celý soubor pozemků ve stavu již tehdy ohraničeném plotem, tak, jak byl i jejich právními předchůdci užíván, tedy společně s příslušnými Pozemky. Po celou dobu užívání, měli za to, že jim i k těmto Pozemkům náleží vlastnické právo, přičemž proti jejich užívání nebylo desítky let ze strany žalované ani nikoho jiného nic namítáno, jejich držba nebyla nijak rušena a ani oni sami užíváním pozemků nikoho neomezovali. Až v poslední době byli žalobci seznámeni žalovanou s tím, že nemají být skutečnými vlastníky všech pozemků ohraničených stávajícím plotem, který ohrazuje po mnohé desítky let jejich zahradu a žalovaná se proto domáhá jejich vyklizení. Žalobci se tomuto brání, když jsou přesvědčeni, že Pozemky užívají navzdory nesprávné evidenci v katastru nemovitostí z titulu svého vlastnického práva, které nabyli od jejich právního předchůdce spolu s přilehlými pozemky zapsanými na LV č. , hodnota, pro katastrální území , jméno FO, , případně vlastnické právo nabyly na základě vydržení, ať již řádného či mimořádného dle § 1095 občanského zákoníku, když vlastnické právo v průběhu více než 60 let nerušeného užívání museli sami vydržet. Žalovaná nevyhověla jejich žádosti o nápravu zápisu v katastru nemovitostí souhlasným prohlášením s odkazem na nutnost postupovat při nakládání s majetkem obce s péčí řádného hospodáře. Protože tedy není možné dosáhnout mimosoudní dohody se žalovanou, nezbylo než se domáhat ochrany vlastnického práva prostřednictvím podané žaloby.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla, že jí není nic známo o údajné směně nemovitostí státem a předchůdcem žalobců a žádné dokumenty k tomu nemá k dispozici. Pokud žalobci uvádějí, že užívají Pozemky od roku 1962, lze o tomto pochybovat, když žalobci bylo v té době 14 let, žalobkyni 12 let a neměli proto způsobilost k právním úkonům. Nemohli tedy nabývat práv a povinností a nemohli být ani manželé. Jestliže měl právní předchůdce přenechat Pozemky k užívání v roce 1962, a to až po tvrzené směně těchto pozemků v souvislosti s výstavbou koryta potoka, musela by být tato směna realizována někdy před tímto datem a výstavba koryta proběhla pak v navazujícím časovém období. K tomu žalovaná zjistila, že koryto vodního toku, vedené dnes na p.č. , Anonymizováno, a navazujících pozemcích, bylo v evidenci nemovitostí vyznačeno a zapsáno jako jediná pozemková parcela č. , Anonymizováno, asi v roce 1980, a to na základě geometrického plánu č. , hodnota, –31–79 vyhotoveného dne 31. 10. 1979 , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . Majitelem byl , Anonymizováno, , právnická osoba, . Tedy teprve v roce 1979 byla původní p.č. , Anonymizováno, ve vlastnictví prarodičů žalobkyně rozdělena na p.č. , Anonymizováno, a zbývající část o výměře 57 m², byla sloučena do nově vzniklé p.č. , Anonymizováno, meliorační odpad. Vybudování a zanesení melioračního zařízení přes pozemek ve vlastnictví právních předchůdců žalobců mezi lety 1980–1984 dokládá i mapování oblasti, kdy ve státní mapě z roku 1980 ještě p.č. , Anonymizováno, není zachycena, v mapě z roku 1984 je již vyznačena v rozsahu dle geometrického plánu , Anonymizováno, . Smlouvou o převodu nemovitostí , Anonymizováno, žalobci koupili od prarodičů žalobkyně – manželů , Anonymizováno, nemovitosti, a to mimo jiné pozemek p.č. , Anonymizováno, a p.č. , Anonymizováno, , tedy pouze dva z vlastněných pozemků sousedících s Pozemky v dnešní době, tak jak byly vymezeny geometrickým plánem , Anonymizováno, a zapsány v evidenci nemovitostí nedlouho předtím, než byla uzavřena kupní smlouva z 8. 9. 1982. V době převodu tedy muselo být žalobcům známo, že jejich právní předchůdci nejsou vlastníky tehdejší p.č. , Anonymizováno, v celém jejím rozsahu, tedy zahrnující i dnešní p.č. , Anonymizováno, jejíž dlouhodobou držbu taktéž namítají. Vlastnictví současné p.č. , Anonymizováno, bylo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně řešeno až v roce 1998 v rámci restitučních nároků, a darovací smlouvou ze dne 20. 5. 1999 převedeno žalobkyni a jejímu bratrovi Ing. , jméno FO, do rovnodílového spoluvlastnictví tak, jak je evidováno dnes. V roce 1989 vstoupila v katastrálním území , jméno FO, v platnost základní mapa velkého měřítka, které předcházelo v roce 1987 mapování nemovitostí na místě. V rámci měřičského náčrtku došlo k zanesení p.č. , Anonymizováno, která byla oddělena od tehdejšího p.č. , Anonymizováno, (dnes , Anonymizováno, ), kdy bylo zjištěno, že je fakticky užívána jako zahrada. Průběhy nově zjištěných hranic byly dány vlastníkům jednotlivých parcel k odsouhlasení, přičemž M. , adresa, – matka žalobkyně, odsouhlasila za žalobce průběh hranice v rozsahu jimi nabytém kupní smlouvou ze dne 8. 9. 1982. Nově vzniklá p.č. , Anonymizováno, , byla odsouhlasena zástupci , Anonymizováno, , adresa, a nadále evidována ve vlastnictví státu. Žádné vlastnické nároky ze strany žalobců tehdy vzneseny nebyly. Žalovaná nabyla Obecní pozemky do vlastnictví v roce 1991 na základě zákona č. 172/1991 Sb., přičemž tyto byly odděleny od p.č. , Anonymizováno, – náves, která byla vedena jako veřejný statek již v pozemkových knihách. Celé dotčené období tedy byly Obecní pozemky státním, následně obecním majetkem. Jednání ohledně sporných pozemků začala se žalobci probíhat v roce 2022, kdy jim žalovaná sdělila, že užívají pozemky v jejím vlastnictví a vyzvala je k nápravě. Při následné osobní schůzce žalobci uvedli, že si jsou vědomi toho, že užívají pozemky žalované. Oprávněnost užívání odvozovali od osoby předka, kterému bylo umožněno jejich užívání v souvislosti s výstavbou koryta potoka přes jeho pozemky. Žalovaná jim nabídla odkup , jméno FO, , žalobci nesouhlasili s cenou, navrhli směnu za jiné pozemky, které však nebyly pro žalovanou kvalitativně srovnatelné, ani zajímavé. Teprve v dopise ze dne 1. 11. 2022 žalobci začali namítat vydržení vlastnického práva k Pozemkům. Právní předchůdci žalobců vydržet vlastnické právo nemohli, když až do roku 1983 nebyl institut vydržení v občanském zákoníku upraven a kupní smlouva mezi právními předchůdci a žalobci byla uzavřena 8. 9. 1982. Přímo žalobci pak nemohli nabýt vlastnické právo k Pozemkům vydržením podle § 134 obč. zák. (zákon č. 40/1964 Sb.) pro nedostatek dobré víry o tom, že jim pozemky, které užívají, vlastnicky patří. , adresa, víra oprávněného držitele se musí vztahovat i k právnímu důvodu, od kterého držbu vlastnického práva odvozují. Žalobní tvrzení ohledně právního důvodu držby Pozemků je neurčité, rozporné a konkrétní okamžik či událost, ke které by žalobci vázali počátek své oprávněné držby, nelze stanovit. Je také nutno poukázat na fakt, že kupní smlouvou z 8. 9. 1982 převedené vlastněné pozemky, měly celkovou výměru 812 m², zbývající pozemky, které se nacházely v rámci oplocení, mají v současné době výměru 374 m². Dotčené pozemky jsou v přehledném rovinatém terénu, kde je možné výměru odhadnout, navíc i v současné době je patrná hranice mezi vlastněnými pozemky a spornými Pozemky v terénu, když je mezi nimi terénní vlna, která musela být žalobci úmyslně udržována. Spoluvlastnictví k p.č. , Anonymizováno, pak žalobkyní nabyto smlouvou až v roce 1999. Žalobci tedy museli vědět, že parcely, na kterých se koryto vodního toku nachází, nejsou v jejich vlastnictví. To lze vztáhnout i na p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ve vlastnictví žalované, od níž byla geometrickým plánem oddělena p.č. , Anonymizováno, , jež by měla být dle tvrzení žalobců rovněž jimi vydržena. Pokud žalobci tvrdí, že jestliže nenabyli vlastnictví k pozemkům podle dřívějších předpisů, nabyli ho vydržením podle § 1089, případně § 1095 o.z. (zákon č. 89/2012 Sb.) lze k tomu uvést, že stejně jako u případného vydržení dle obč. zák., není u žalobců splněna podmínka dobré víry a existence titulu. Navíc stanoví zákon podmínku, aby držba byla pravá, kterou žalobci rovněž nesplňují. Lhůta pro řádné vydržení pak mohla uplynout poprvé až 1. 1. 2024. Žalovaná přitom žalobce upozornila, že užívají její pozemky již v roce 2022. Poctivost jejich držby, i kdyby byla dříve dána, by byla nejpozději tímto zpochybněna. Konečně je žalovaná přesvědčena, že žalobci nemohli nabýt vlastnického práva ani na základě mimořádného vydržení, když spatřuje nepoctivost úmyslu žalobců v tom, že se prostřednictvím tohoto řízení, snaží proměnit v trvalé právo to, co jim bylo povoleno nejvýše výprosou. Ze všech shora uvedených důvodů je tedy žalovaná přesvědčena, že žalobci nemohli nabýt vlastnického práva žádným z jimi uváděných způsobů, a proto navrhla zamítnutí žaloby.

3. Podáním ze dne 29. 8. 2024 pak žalovaná k výzvě soudu doplnila, že nepoctivý úmysl žalobců spočívá v tom, že žalobcům bylo známo, že pozemky, které užívají, nejsou v jejich vlastnictví, ale byly jim, respektive jejich právnímu předchůdci, nanejvýš se souhlasem právního předchůdce žalované přenechány do užívání, nikoliv převedeny do vlastnictví. Žalovaná sama nikdy takový souhlas neposkytla, tvrzený souhlas právního předchůdce žalované nemá v archivu, a namítá tedy, že neexistoval. V tomto podání žalovaná dále doplňuje historické dispozice s předmětnými Pozemky, přičemž některých z nich se účastnili sami žalobci a dovozuje, že z uvedeného vyplývá, že žalobci museli vědět, že sporné pozemky nejsou jejich a po celou dobu si je nijak nenárokovali., právnická osoba, podání ze dne 29. 7. 2024 žalobci poukázali na nepravdivost tvrzení žalované o tom, že si žalobci byli vědomi, že jim Pozemky nepatří, když jejich vyjádření při schůzce se zástupci obce jsou žalovanou účelově dezinterpretována. Žalobci si především vždy byli jisti, že předkovi žalobkyně nebylo výměnou za posun oplocení kvůli vedení koryta potoka, pouze umožněno sporné Pozemky bezplatně užívat, ale vzhledem k trvalosti této změny, došlo fakticky k výměně příslušných pozemků, když předek žalobkyně své vlastnické právo k části svých pozemků trvale poskytl ve prospěch právního předchůdce žalované. I když žalovaná tvrdí, že žádnou dokumentaci ke směně nedohledala, mají žalobci v paměti, že tuto v minulosti viděli, zřejmě u prarodičů žalobkyně. To, že pak žalobci navrhovali výměnu Pozemků za jiné jejich pozemky, bylo pouze diskutovanou alternativou pro případ, že by se ukázalo, že vlastnické právo ke sporným Pozemkům nemají a směnu by tedy preferovali oproti případnému odkupu. Žalobci se nikdy nevyjádřili vůči žalované tak, že by jim Pozemky nepatřily. Pokud jde o zjištění žalované o tom, kdy došlo formálně k vytyčení a zanesení koryta potoka do mapy, to nevylučuje pravdivost tvrzení žalobců, že dle jejich znalosti došlo k nabytí sporných Pozemků manželi Pánkovými výměnou za jejich pozemky. K uvedené směně mohlo dojít o mnoho let dříve v rámci plánování uvedených úprav území. K údajnému odsouhlasení vytyčených hranic mezi pozemky M. , jméno FO, (matkou žalobkyně) v roce 1987 žalobci uvedli, že pouhý její podpis nelze považovat za potvrzení nespornosti vlastnických vztahů k pozemkům vytyčeným novým mapováním a nemůže z něj být dovozován závěr o znalosti žalobců o průběhu hranice. Žalobci opakovaně zdůrazňují, že již v době nabytí vlastnického práva k těmto pozemkům byli přesvědčeni o tom, že je nabývají jako celek ve stavu, jak byli pro žalobkyni od nepaměti oploceny a její rodinou užívány a pro žalobce ve stavu, jak se s ním seznámil po navázání vztahu se žalobkyní, tedy spolu se spornými Pozemky. Zpochybňuje-li žalovaná věrohodnost odkazu žalobců na rok 1962 vzhledem k jejich tehdejšímu věku, žalobci upřesňují, že tento rok uvádějí jako nejzazší období, od něhož si žalobkyně sama pamatuje užívání sporných pozemků. Pokud jde o nabývací titul, žalobci skutečně nedisponují uvedenou směnou smlouvou a nabytí vlastnictví předchůdcem žalobců lze dovozovat pouze nepřímo, ze svědectví sousedů a skutečností souvisejících s realizací úpravy koryta potoka. Pokud by pak bylo možno dospět k závěru, že vlastnické právo nabyli již právní předchůdci žalobců a od nich pak celý soubor nabyli žalobci smlouvou ze dne 8. 9. 1982, jsou tyto skutečnosti alespoň základem pro dobrou víru žalobců v následném oprávněném užívání. Žalobci mají historicky v paměti, že zahrada prarodičů žalobkyně byla vždy užívána ve stejném rozsahu, včetně sporných Pozemků, a toto užívání dokladují nejméně od roku 2001 i satelitní snímky. Pokud by tedy nebylo prokázáno vlastnictví sporných Pozemků právními předchůdci, lze nejpozději od 1. 4. 1983 uvažovat o vydržení již samotnými žalobci. V okamžiku uzavření kupní smlouvy v roce 1982 byli žalobci přesvědčeni o platném nabytí celého souboru pozemků tak, jak jim byl historicky znám. Neměli důvod pochybovat o správnosti umístění plotu či o průběhu hranic a na nesprávnost nebyli nikdy nikým upozorněni. Žalobcům tak svědčila dobrá víra, že jejich držba je oprávněná. Žalovaná nedostatek naplnění předpokladů pro vydržení dle obč. zák. rozporuje pouze na základě jejího nepravdivého tvrzení o vyjádření žalobců při jednání se zástupci obce. Žalobci pak nesouhlasí s názorem žalované, že vydržecí doba dle občanského zákoníku mohla nejdříve uplynout až 1. 1. 2024. Pokud by pak soud neshledal podmínky pro řádné vydržení, je na místě aplikace ustanovení § 1095 o. z. Žalobci dokládají mnoho desítek let ustálený stav užívání sporných pozemků a žalovaná není schopna prokázat jakýkoliv nepoctivý úmysl na jejich straně. Vzhledem k tomu, že k mimořádnému vydržení dochází uplynutím 20 let držby, přičemž nejdříve k němu mohlo dojít dle § 3066 o.z. k 1. 1. 2019, museli žalobci své vlastnické právo ke sporným Pozemkům takto vydržet.

5. Důkazy provedené při jednání soud hodnotil v souladu s ustanovením § 132 o.s.ř. a dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

6. Z výpisů z katastru nemovitostí vedených u , právnická osoba, pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, pro obec , adresa, , katastrální území , jméno FO, , je zřejmé, že dle LV č. , hodnota, je žalovaná vlastníkem pozemků p.č. , Anonymizováno, , p.č. , Anonymizováno, a p.č. , Anonymizováno, , dle LV č. , hodnota, je žalobkyně ideální spoluvlastnicí mimo jiné pozemku p.č. , Anonymizováno, vodní plocha, když nabývacím titulem je darovací smlouva , Anonymizováno, s právními účinky vkladu ke dni 24. 5. 1999 a dle LV č. , hodnota, mají žalobci ve společném jmění manželů pozemky p.č. , Anonymizováno, a p.č. , Anonymizováno, , když nabývacím titulem je smlouva o převodu nemovitostí , Anonymizováno7. Geometrickým plánem č. , hodnota, –, Anonymizováno, vyhotoveným Ing. , jméno FO, , se sídlem , adresa, , byly z Obecních pozemků odděleny části pozemků, které užívají žalobci, a to pozemek p.č. , Anonymizováno, , zahrada, o výměře 247 m², oddělený z pozemku p.č. , Anonymizováno, , pozemek p.č. , Anonymizováno, , vodní tok, o výměře 18 m², oddělený z pozemku p.č. , Anonymizováno, a pozemek p.č. , Anonymizováno, , ostatní plocha, o výměře 50 m², oddělený z pozemku p.č. , Anonymizováno8. Snímkem katastrální mapy je doloženo umístění souboru pozemků a jejich rozdělení na parcely dle evidence katastru nemovitostí. Soubor šesti chronologicky řazených snímků z portálu mapy.cz dokládá umístění plotu a skutečnost, že pozemky ve vlastnictví žalobců tvoří spolu Pozemky uceleně užívaný celek zahrady nejméně od roku 2001.

9. Z čestných prohlášení , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, vyplývá, že žalobci užívají sporné Pozemky, přiléhající k pozemku p.č. , Anonymizováno, , jako svou zahradu v rozsahu dle oplocení, kterým je zahrada , jméno FO, vymezena.

10. Z korespondence účastníků, konkrétně z dopisů ze dne 1. 11. 2022, 19. 1. 2023, 9. 5. 2023, 6. 6. 2023, 4. 9. 2023 a 29. 11. 2023 je zřejmé, že žalovaná se brání uznat tvrzené vlastnické právo žalobců k Pozemkům a věc řešit u katastrálního úřadu souhlasným prohlášením, s odkazem na hodnotu pozemků (dle ocenění znalce 640 Kč za m2) a povinnost jednat ve vztahu k obecním pozemkům s péčí řádného hospodáře.

11. Dne 20. 3. 2024 byla žalované zaslána předžalobní výzva, dle doručenky doručená 25. 3. 2024.

12. Z notářského zápisu sp. zn. , Anonymizováno, , sepsaného na Státním notářství v Táboře dne 8. 9. 1982 státním notářem JUDr. , jméno FO, bylo zjištěno, že manželé , jméno FO, a , jméno FO, a jejich vnučka , Jméno žalobce B, s manželem , Jméno žalobce A, uzavřeli kupní smlouvu, na jejímž základě manželé , jméno FO, nabyli do bezpodílového spoluvlastnictví manželů mimo jiné pozemek p.č. , Anonymizováno, , zahrada, o výměře 480 m² a p.č. , Anonymizováno, , zahrada, o výměře 382 m² v obci , adresa, , katastrálním území , jméno FO, .

13. Podle notářského zápisu sp. zn. , Anonymizováno, , , právnická osoba, /, Anonymizováno, , sepsaného dne 20. 5. 1999 notářkou JUDr. , jméno FO, , uzavřeli , jméno FO, jako darující a , Jméno žalobce B, a Ing. , jméno FO, , oba jako obdarovaní, darovací smlouvu, na jejímž základě obdarovaní nabyli do rovnodílového podílového spoluvlastnictví mimo jiné pozemek p.č. , Anonymizováno, , o výměře 57 m² v obci , adresa, , katastrálním území , jméno FO, .

14. Geometrickým plánem číslo , hodnota, –, Anonymizováno, pro obec , adresa, , katastrální území , jméno FO, , vyhotoveného dne 31. 10. 1979 , Anonymizováno, , bylo koryto vodního toku vedeného dnes na p.č. , Anonymizováno, a p.č. , Anonymizováno, a na navazujících parcelách, odděleno od původní parcely p.č. , Anonymizováno, a do evidence nemovitostí vyznačeno a zapsáno jako jediná pozemková parcela p.č. , Anonymizováno, , meliorační odpad, ostatní vodní plocha o výměře 2209 m². Jako nabyvatel byl označen , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , právnická osoba, . Z uvedeného geometrického plánu je zřejmé, že původní p.č. , Anonymizováno, o výměře 868 m², byla rozdělena na p.č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, o výměře 480 m² a p.č. , Anonymizováno, , zahrada o výměře 332 m² a zbývající část 57 m² byla sloučena do nově vzniklé p.č. , Anonymizováno, meliorační odpad.

15. Časové zařazení vybudování melioračního zařízení přes pozemek manželů Pánkových mezi lety 1980–1984 dokládají státní mapy, když v mapě z roku 1980, pozemek p.č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, zachycen není, v mapě z roku 1984 je již vyznačen dle geometrického plánu z roku 1979. Z měřičského náčrtu vyhotoveného v roce 1987 jako podklad pro základní mapu velkého měřítka vyplývá, že byla zakreslena p.č. , Anonymizováno, zahrada, oddělená od tehdejší p.č. , Anonymizováno, (dnes p.č. , Anonymizováno, ). Průběh zjištěných hranic p.č. , Anonymizováno, a p.č. , Anonymizováno, odsouhlasila za žalobce matka žalobkyně M., adresa, v rozsahu jimi nabytém dle kupní smlouvy z roku 1982. , adresa, p.č. , Anonymizováno, byla odsouhlasena zástupcem MNV , adresa, . Dle výpisu z knihové vložky , Anonymizováno, byla původní parcela p.č. , Anonymizováno, náves, od níž byla následně oddělena p.č. , Anonymizováno, , vedena jako veřejný statek, od této původní parcely byly následně sporné Pozemky postupně odděleny.

16. Z výpovědi žalobkyně vyplývá, že si pamatuje, když obcí vedl potok, který zatopoval silnici i jednu chalupu, a proto obec rozhodla o narovnání potoka s tím, že se vedl přes část zahrady ve vlastnictví jejího dědy. Šlo malý potůček, který se však při deštích rozléval a zatopoval pak část dědovy zahrady. Se souhlasem obce si pak děda připlotil kus obecního pozemku, což je dnes vlastně sporný pozemek. Od té doby, tedy zhruba od šedesátých let minulého století, již pozemek užívají v hranicích tehdejšího oplocení. Když jim pak prarodiče pozemky prodávali, nijak neřešili o jaké konkrétní pozemky se jedná, neboť všichni byli přesvědčeni, že nabývají zahradu celou tak, jak byla oplocena. Zahradu pak v nezměněných hranicích užívali. Původní dřevěný plot byl asi před osmi lety nahrazen drátěným, ale na stejných místech, jako bylo dřívější oplocení. Až v létě 2022 byli obcí upozorněni, že část pozemku, který užívají jako zahradu, je zapsán v katastru nemovitostí jako obecní, a byli vyzváni, aby ho vyklidili. Dohodli si tedy osobní schůzku, kde se snažili vysvětlit, že pozemek užívají právem po svém předchůdci.

17. Žalobce ve své výpovědi uvedl, že se do , adresa, dostal v roce 1972 a zahrada tehdy měla stejné hranice jako dnes. Pokud pak dělali nové oplocení, upevnili pletivo na stejné dřevěné kůly, jako bylo původní oplocení. Vnímali to tak, že dědovi byla zabrána kvůli potoku část pozemku, proto mu bylo za to dovoleno si připlotit kus vedlejšího obecního pozemku. Když pak od dědy pozemek kupovali, měli za to, že kupují celý oplocený pozemek tak, jak byl prarodiči celou dobu užíván. , adresa, vedl přes zahradu již v době, kdy pozemek kupovali. Později pak došlo k jeho rozšíření.

18. V řízení slyšení svědci , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, shodně potvrdili, že si pamatovali rozsah oplocení zahrady žalobců tak, jak je i v dnešní době, dříve však bylo dřevěné. , jméno FO, navíc doplnil, že od svého otce, který dělal v MNV, v minulosti získal informaci, že když se dělal potok, bylo panu , jméno FO, povoleno připlotit si část obecního pozemku za to, že mu přehradili zahradu a udělali přes ni potok.

19. Svědek , jméno FO, uvedl, že 18 let pracuje v zastupitelstvu obce. Během doby postupně zjišťují, že lidé mají připlocené části obecních pozemků. Někdy v červenci 2022 poprvé sdělili žalobcům, že užívají část obecního pozemku. Pak proběhlo osobní jednání, kdy žalobci odkazovali na to, že existovala nějaká smlouva, která je opravňovala k užívání části pozemku za koryto potoka. Žádná taková smlouva, ale nebyla nikde dohledána. Není mu známo nic o tom, že by si někdo stěžoval, že mu to, jak mají žalobci zaplaceno, vadí. Za obec pak nepodávali na žalobce ani žalobu, když pozemek je v katastru nemovitostí veden na žalovanou.

20. Svědkyně Ing. , jméno FO, uvedla, že se žalobci začala předmětné pozemky řešit o prázdninách roku 2022, kdy jim za obec napsala dopis. Při osobní schůzce, která následně proběhla, žalobci uvedli, že pozemky užívali v dobré víře, neboť tatínek či dědeček dostali od původního starosty , jméno FO, souhlas s tím, aby pozemek užívali. Protože nebyla dohledána žádná dokumentace ohledně tohoto, navrhli žalobcům odkoupení pozemků, případně jeho vyklizení. Na obcí stanovenou cenu za pozemky však žalobci nepřistoupili.

21. Podle § 1095 o.z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

22. Podle § 1091 odstavec dva o.z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající 10 let.

23. Podle § 3066 o.z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve, než uplynutím pěti let jde-li o věc nemovitou.

24. V daném případě se žalobci domáhají určením vlastnictví k Pozemkům evidovaným ve vlastnictví žalované, které dlouhodobě užívají jako zahradu a jsou připloceny k pozemkům v jejich vlastnictví. Jak vyplývá z provedeného dokazování, kupní smlouvou uzavřenou mezi žalobci jako kupujícími a manželi , jméno FO, (prarodiče žalobkyně) dne 8. 9. 1982, nabyli žalobci do svého bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dnes SJM), mimo jiné pozemky p.č. , Anonymizováno, p.č. , Anonymizováno, užívané jako zahradu. Již v době této koupě byly ke kupovaným pozemkům připloceny části obecního pozemku, nyní označené jako pozemky p.č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, které jsou předmětem sporu. Všechny uvedené pozemky užívali žalobci i jejich právní předchůdci jako jeden celek – zahradu. Byly přitom přesvědčeni, že v minulosti došlo v souvislosti s výstavbou koryta potoka ke směně pozemků, na jejímž základě děd žalobkyně posléze pozemky oplotil. V současné době nejsou schopni doložit právní důvod, na jehož základě byla jejich držba založena, ale jejich tvrzení o něm, se jeví jako logické, když původní zahrada dědy žalobkyně byla korytem potoka rozdělena a sporné pozemky tak mohl nabýt trvale jako náhradu za ty, které v souvislosti s výstavbou koryta potoka poskytl. Tvrzení žalobců pak ve své výpovědi potvrdil i svědek , jméno FO, , který uvedl, že mu jeho otec, který pracoval v MNV, o žalobci tvrzené směně pozemku rovněž říkal. Zaplocení předmětných pozemků ve stávajících hranicích pak prokazuje i soubor snímků z portálu mapy.cz, které zachycují stav od roku 2001. Ale jak vyplývá z výpovědí slyšených svědků, je tento stav trvalý již více než 50 let. Je tedy prokázáno, že žalobci v nezměněném rozsahu užívají společně se svými pozemky i pozemky sporné, a to od jejich koupě v roce 1982, přičemž ve stejném rozsahu je užíval i děd žalobkyně. Tímto užíváním tedy žalobci bezpochyby splnili zákonem stanovenou dobu 20 let pro mimořádné vytržení. Držba žalobců nebyla až do července roku 2022 nikým zpochybněna. Žalovaná, jako zapsaný vlastník sporných pozemků, se nikdy dříve svého vlastnického práva na žalovaných nedomáhala. Žalobci držbou uvedených pozemků nezpůsobili nikomu újmu. Aby žalovaná své vlastnictví obhájila, musela by žalobcům prokázat nepoctivý úmysl. K tomu žalovaná předložila celou řadu důkazů, z nichž však nepoctivý úmysl žalobců nevyplývá. Je třeba poukázat na to, že podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba (respektive oprávněná držba dle obč. zák.), ale absence nepoctivého úmyslu držitele. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu (blíže rozhodnutí NS 22 Cdo 3387/2021). K naplnění držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ postačí držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma. Pokud žalovaná spatřuje nepoctivost úmyslu žalobců v tom, že se prostřednictvím tohoto řízení snaží proměnit v trvalé právo to, co jim bylo povoleno nejvýše výprosou, nebyla v průběhu řízení jí tvrzená údajná výprosa prokázána. Důkazy předložené žalovanou týkající se historických dispozic s nemovitostmi, ať již ve vlastnictví žalobců, či sporných pozemků, jednoznačně neprokazují nepoctivý úmysl žalobců. Pokud z nich žalovaná dovozuje, že žalobci při vynaložení běžné péče a opatrnosti museli vědět o tom, že jim sporné pozemky nepatří, založilo by to na straně žalobců maximálně nepoctivost držby vylučující řádné vydržení, nikoliv však vydržení mimořádné. Na straně žalobců nebyl žádný důvod řešit hranice pozemku, když při uzavření kupní smlouvy v roce 1982 měli za to, že kupují zahradu v rozsahu daném oplocením. Takto zahradu ostatně vnímali (a vnímají) i sousedé žalobců. Až do července 2022 nikdo užívání části zahrady žalobci nezpochybnil. Pokud žalovaná vytýká žalobcům nedostatečnou aktivitu při mapování nemovitostí v roce 1987, kdy matka žalobkyně odsouhlasila průběh hranice v rozsahu žalobci nabytém kupní smlouvu z roku 1982, nelze z toho dovozovat, že žalobci již tehdy mohli zjistit, že užívají obecní pozemky, neboť jednání matky žalobkyně je nemůže žádným způsobem zavazovat, když ani nebyla předložena plná moc, kterou by matce žalobkyně udělili. Na druhou stranu i sama žalovaná mohla být v té době aktivní, když z jejího vyjádření je zřejmé, že již tehdy bylo zjištěno, že zakreslená parcela p.č. , Anonymizováno, je fakticky užívána jako zahrada. V té době obec neučinila žádné aktivní kroky vůči žalobcům, ačkoliv tak učinit mohla. Až v červenci 2022 sdělila žalobcům, že užívají její pozemky a žádala po nich nápravu. Do té doby nikdo nevznesl žádnou výhradu proti tomu, v jakém rozsahu žalobci zahradu užívají a nikdo o tom neměl ani pochybnosti. Protože bylo prokázáno dlouhodobé užívání pozemků žalobci, a to minimálně od roku 1982 (tedy od uzavřené kupní smlouvy), a nebyl prokázán jejich nepoctivý úmysl, dospěl soud k závěru, že žalobci nabyli vlastnické právo ke sporným pozemkům mimořádným vydržením dle § 1095 občanského zákoníku, a to, v souladu s ustanovením § 3066 o.z. část věty za středníkem, ke dni 1. 1. 2019, tedy dlouho před tím, než byli žalovanou upozorněni, že užívají pozemky v jejím vlastnictví. Vzhledem k uvedenému pak soud již blíže neřešil splnění podmínek pro vydržení řádné ani to, zda pozemky vydržel již děda žalobkyně, a žalobě bez dalšího vyhověl.

25. O nákladech řízení rozhodoval soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. v situaci, kdy žalobci byli v řízení úspěšní, mají tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč a dále pak náklady právního zastoupení. Právní zástupce žalobců vyčíslil odměnu za zastupování dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb. (dále „AT“), přičemž vycházel z tarifní hodnoty 201 600 Kč, když na takto znalecky zjištěnou cenu sporných pozemků poukazovala sama žalovaná v dopise ze dne 29. 11.2023. S tímto názorem se však soud neztotožnil, když má za to, že obvyklá cena nemovitostí nebyla v řízení objektivně zjištěna, znalecký posudek nebyl soudu předložen a v průběhu řízení se cena nemovitostí ani neřešila, protože to nebylo pro řízení potřebné. Žalovaná tedy nemohla předpokládat, že by soud pro účely stanovení odměny advokáta vycházel z ceny pozemků 201 600 Kč (640 Kč x 315 m2). Soud tedy při stanovení odměny advokáta vycházel ze speciálního ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) AT, a tedy tarifní hodnoty 50 000 Kč, čemuž odpovídá odměna ve výši 3 100 Kč, po zvýšení dle § 12 odst. 4 AT 4 960 Kč za jeden úkon právní služby. Odměna advokáta tak činí částku 39 680 Kč (8 úkonů právní služby x 4 960 Kč). Dále pak náklady právního zastoupení představuje 8 paušálních částek náhrady nákladů ve výši 2 400 Kč (§ 13 odst. 3 AT tedy 300 Kč za jeden úkon – převzetí zastoupení, jednání s protistranou – podání ze dne 9. 5. 2023 a 4. 9. 2023, předžalobní výzva, sepis žaloby, replika žalobců ze dne 10. 10. 2024 a ze dne 29. 7. 2024, jednání před soudem 31. 7. 2024 a 23. 10. 2024), cestovní výdaje v souvislosti s jednáním soudu 31. 7. 2024 a 23. 10. 2024 ve výši 2 961 Kč, náhrada za promeškaný čas cestou k těmto jednáním, celkem , hodnota, půl hodin po 100 Kč (§ 14 odst. 3 AT) ve výši 1 200 Kč a 21% DPH ve výši 9 710,61 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobců činí 60 951,61 Kč a žalovaná je povinna zaplatit tuto částku žalobcům k rukám jejich právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).