13 C 106/2021

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Winklerem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované 2. celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 66 342 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 37 601 Kč, zastavuje.

II. Po právní moci tohoto rozhodnutí bude žalobci vrácena část zaplaceného soudního poplatku ve výši 880 Kč.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 28 741 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení od 16. 8. 2019 do 1. 7. 2021 ve výši 4 141 Kč a dále se zákonným úrokem z prodlení jdoucí z částky 43 741 Kč od 2. 7. 2021 do 29. 7. 2021 ve výši 8,5 % ročně a zákonným úrokem z prodlení jdoucí z částky 28 741 Kč ve výši 8,5 % ročně od 30. 7. 2021 do zaplacení v měsíčních splátkách po 1 700 Kč splatných do každého 30. dne v měsíci počínaje měsícem po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

IV. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 038 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobou podanou [datum] se žalobce domáhal vyslovení povinnosti žalovaných zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 66 342 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nezaplaceného nájemného a záloh za služby spojené s užíváním bytu č. 25 v domě [adresa], ul. [ulice] v [obec], jehož je žalobce vlastníkem, a to za období od měsíce srpna 2019 do května 2021. Dlužnou částku neuhradili žalovaní ani na základě předžalobní výzvy. V dané věci soud dne [datum] vydal platební rozkaz č. j. [číslo jednací], proti němuž podala žalovaná odpor s tvrzením, že část dluhu byla zaplacena a žádá o splátky. Z vyjádření žalobce pak vyplývá, že po podání žaloby byla na dluh započtena částka 22 601 Kč, které představuje přeplatek na službách a dále žalovaní dne 29. 7. 2021 uhradili částku 15 000 Kč. Žalobce také souhlasí se splátkou zůstatku dlužné částky v měsíčních splátkách po 1 700 Kč. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby podáním žalobce ze dne 20. 10. 2021, a to do částky 37 601 Kč, soud podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. řízení zastavil. Se zpětvzetím v této části nevyžadoval souhlas žalovaných, neboť ke zpětvzetí došlo dříve, než bylo ve věci jednáno. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, žalobci vznikl v této konkrétní věci nárok na částečné vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 880 Kč. Protože v dané věci bylo možné o zbývající neuhrazené části žalované částky rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce se k výzvě soudu vyjádřil svůj souhlas s rozhodnutím bez jednání, žalovaní se k výzvě soudu nevyjádřili, ačkoliv jim byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. S ohledem na tyto skutečnosti soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Z nájemní smlouvy ze dne [datum], dodatku ze dne [datum], rozpisu dlužných období k [datum], výzvě k úhradě ze dne [datum] včetně dokladu o doručení má soud za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovanými nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem bytu č. 25 v domě [adresa] v ul. [ulice] v [obec], jehož je žalobcem vlastníkem. Za období od srpna 2019 do května 2021 žalovaní neuradili nájemné a zálohy na služby v celkové výši 66 342 Kč, po zápočtu plateb žalovaných a přeplatku dle vyúčtování služeb zůstala neuhrazena částka 28 741 Kč. Žalobce dne 19. 2. 2021 vyzval žalované k úhradě dlužných částek a zároveň je upozornil na možnost soudního vymáhání tohoto dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2302 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která upravují nájem prostoru sloužícího podnikání. V souladu s ust. § 10 odst. 1 o. z. i dle § 2217 odst. 1 o. z. o nájemném a dále dle § 2251 o. z., který upravuje povinnost plnění záloh a nákladů na služby spojené s užíváním pronajatých prostor. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li i strany výši úroku. Protože se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení uvedená v žalobě, soud žalobě o zaplacení částky 28 741 Kč zcela vyhověl, jak co požadované jistiny, tak co úroku z prodlení požadovaného žalobcem v souladu s § 1970 o. z. ve výši částečně kapitalizované a specifikované ve výroku I. tohoto rozhodnutí a dále ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 038 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného a nevráceného soudního poplatku v částce 2 438 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.