13 C 157/2021

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Winklerem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou JUDr. jméno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované o zaplacení 92 400 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 92 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 38 060 Kč od 28. 10. 2020 do zaplacení, z částky 27 280 Kč od 8. 12. 2020 do zaplacení, z částky 12 320 Kč od 26. 12. 2020 do zaplacení, z částky 14 740 Kč od 5. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 85 846,20 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně příjmení jméno jméno příjmení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou Okresnímu soudu v Táboře (dále jen„ soud“) domáhala na žalované zaplacení částky 92 400 Kč s odůvodněním, že žalobkyně je vlastníkem budovy adresa na adrese adresa. Žalobkyně poskytnula žalované na základě její objednávky a ústní smlouvy dlouhodobě ubytovací služby v provozovně anonymizována dvě slova, a to v období od datum do datum pro 12 osob, v období od datum do datum pro 11 osob, v období od datum do datum pro 6 osob, v období do datum do datum pro 4 osoby, v období od datum do datum pro 4 osoby, v období od datum do datum a v období do datum do datum jedna osoba. Žalobkyně dále doplnila, že počátkem srpna 2020 oslovil jednatele žalobkyně pana příjmení jméno, který se představil jako zaměstnanec žalované (regionální koordinátor žalované) s požadavkem na ubytování osob pracujících pro žalovanou. Mezi žalobkyní zastoupenou jednatelem panem jméno příjmení a zástupcem žalované byla uzavřena smlouva o ubytování na dobu neurčitou, za částku 200 Kč za jednu noc a ubytovanou osobu. Žalobkyni bylo sděleno, že půjde o lidi ukrajinské státní příslušnosti, kteří se budou prokazovat žalobkyni svými cestovními doklady a vždy uvedou, že jejich ubytování je již předem domluveno s žalovanou společností. První osoby ukrajinské národnosti přivedl do ubytovacího zařízení pan příjmení jméno příjmení žaloby pak není období od datum do datum a od datum do datum, když žalovaná za toto období žalobkyni řádně zaplatila.

2. K podané žalobě se vyjádřila žalovaná, která uvedla, že existovala dohoda o dočasném ubytování několika osob v období od anonymizováno do datum a dále v období od datum od datum. Ostatní období nebyla ze strany žalované objednána, a tudíž žalovaná vystavené faktury za jiná období považuje za neoprávněně vystavené.

3. Na základě provedeného dokazování, když soud hodnotil důkazy jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný.

4. Z informace o pozemku má soud za prokázané, že žalobkyně je vlastníkem nemovitosti postavené na pozemku číslo zapsaného v Katastru nemovitostí pro Jihomoravský kraj – katastrální pracoviště Znojmo pro katastrální území Znojmo – město a obec Znojmo. Z výpisu z veřejného rejstříku má soud za prokázané, že žalobkyně má předmětem podnikání hostinskou činnost a výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 a 3 živnostenského zákona. Z faktury č. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vystavila žalované fakturu za ubytovací služby za období od datum do datum za celkovou částku 38 060 Kč. Z faktury č. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vystavila žalované fakturu za ubytovací služby za období od datum do datum za celkovou částku 27 280 Kč. Z faktury č. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vystavila žalované fakturu za ubytovací služby za období od datum do datum za celkovou částku 12 320 Kč. Z faktury č. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně vystavila žalované fakturu za ubytovací služby za období od datum do datum za celkovou částku 14 740 Kč. Z faktury č. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vystavila žalované fakturu za ubytovací služby za období od datum do datum za celkovou částku 12 320 Kč. Z faktury č. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vystavila žalované fakturu za ubytovací služby za období od datum do datum za celkovou částku 51 120 Kč. Z faktury č. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vystavila žalované fakturu za ubytovací služby za období od datum do datum za celkovou částku 39 600 Kč, když tato faktura byla uhrazena ve dvou splátkách, a to v částce 36 900 Kč a 2 700 Kč. Z SMS komunikace má soud za prokázané, že dne datum byla doručena jednateli žalobkyně zpráva z tel. čísla číslo, jejímž obsahem je emailová adresa. Dne datum zasílá na toto číslo jednatel žalobkyně opětovně informaci, že platba nedorazila a dostává odpověď, že vše bude uhrazeno odpoledne. Z předžalobní výzvy, podací stvrzenky a obálky má soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 92 400 Kč, když tato výzva se dostala do sféry dispozice žalované dne datum. Z upomínek o zaplacení má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu dne datum, datum a datum. Naopak soud nemá za prokázané, že by žalovaná reagovala na tyto upomínky, když žalobkyně toto odmítla a z předložené listiny není patrno, že by odpověď byla žalobkyni zaslána. Ze zprávy společnosti právnická osoba má soud za prokázané, že tel. číslo + tel. číslo anonymizováno je evidováno na společnost právnická osoba, tel. číslo + tel. číslo anonymizováno je evidováno na jméno jméno příjmení a tel. číslo + tel. číslo anonymizováno na jméno anonymizována dvě slova. Ze zprávy Úřadu práce ČR má soud za prokázané, že osoby, které byly ubytované u žalobkyně, neměly vydáno povolení k zaměstnání. Ze zprávy Policie ČR – odboru cizinecké policie má soudu za prokázané, že ubytované osoby neměly v době ubytování u žalobkyně vystavenou zaměstnaneckou kartu ani neměly žádný druh pobytu. Z příloh k fakturám a kopie cestovních dokladů osob má soud za prokázané, že v obdobích, za které žalovaná uhradila ubytovací služby a v obdobích, za které odmítla uhradit ubytovací služby, bydlely u žalobkyně prakticky stejné osoby.

5. Z výpovědi pana jméno příjmení vyplynulo, že jeho činností pro žalovanou bylo zprostředkování zakázky, kdy v podstatě on zprostředkoval nějakou společnost, kde lidi měli pracovat. Dále se o to nestaral. Předal tuto dohodnutou zakázku dál a tím do to nezasahoval. Co se týče třeba ubytování, tak dostali třeba typ od nějaké společnosti, která se zrovna v tom daném kraji nacházela, nebo resp. byla na webu nějak známá, co se týče, že tam můžou být lidi ubytovaní, ale potom už v podstatě neřešil nic. Věděl od té dané firmy, kolik tam mělo být třeba lidí a to v podstatě předal na koordinátory dál. Koordinátorem žalované v dané oblasti byl pan příjmení jméno. Žalovaná společnost zajišťovala osoby pro společnost„ obec“. Z počátku komunikoval s jednatelem žalobkyně on, a to i ohledně ubytování lidí, pak již ne. Když byl následně kontaktován jednatelem žalobkyně, že není zaplaceno ubytování osob, tuto informaci předal panu příjmení jméno.

6. Z výslechu jednatele žalobkyně vyplynulo, že se mu ozval pan příjmení telefonicky, že by potřeboval ubytovat lidi s tím, že se nejedná o obec, že jsou to cizinci, že neví, na jak dlouho, že má zatím asi 4 osoby, které by se ubytovávaly v první fázi na dobu jednoho týdne a že podle situace to bude upřesňovat. příjmení v hotovosti za první várku lidí na týden a po týdnu se ozval, že by to chtěl prodloužit a zaplatil v hotovosti za další týden. Vyslýchaný není jenom jednatelem a společníkem společnosti, ale zároveň tam fyzicky je na recepci a telefonní čísla jako kontaktní na ubytování, je pouze jeho mobilní číslo. Žádná pevná linka nebo žádný jiný telefon někoho jiného ze zaměstnanců tam nikde nikdy nefiguroval, takže veškeré ubytování řeší osobně. Pan anonymizováno po druhém zaplaceném týdnu přišel s tím, že má pro ty lidi určitou práci s tím, že potřebuje ubytování na delší dobu a jestli by bylo možné platit na fakturu. Řekl mu, že to možné je, že teda je potřeba platit dopředu s tím, že ty dvě hotovostní platby by si nechal jako zálohu a oni by platili na fakturu dál a když budou řádně platit, že to teda potom zaúčtuje a odečte před koncem ubytování. Postupně se ten počet osob rozšiřoval a přešli z té hotovostní platby na to placení na fakturu. Poté, co nebyl dodržen termín splatnosti, řešil to s panem příjmení telefonicky. Ten ho ujišťoval, že to s majitelem vyřeší, že to není problém, že teda majitel zaplatí. Majitel zaplatil asi první dvě faktury s velkým časovým zpožděním s tím, že mu sám navrhnul, že s ohledem na vysokou měsíční platbu, tak jim to ubytování bude fakturovat po 14 dnech s tím, že předpokládal, že to bude menší problém pro ně zaplatit. Takže začali fakturovat po 14 dnech. Pan anonymizováno ho telefonicky odkázal na pana příjmení, který po něm měl převzít sekci anonymizováno jako obchodní manažer firmy právnická osoba S panem příjmení byl v kontaktu SMS zprávami, telefonicky i e-mailem. Několikrát ho pan příjmení ujistil, že s majitelem mluvil, že se majitel omlouvá a že samozřejmě faktury uhradí, že mají problémy s tím, jak mu platili dodavatelé a že teda ubytování samozřejmě prodlužují a neradi by o něj přišli. Ve finále před Vánocemi roku 2020 mu pan příjmení napsal e-mailem, že už není ve firmě právnická osoba, že firmu opustil a poslal mu telefonní číslo a jména na pana příjmení a pana příjmení, že se má nadále domlouvat už jenom s nimi. Tedy, že musím jednat s panem příjmení a s panem příjmení jako s majitelem firmy.

7. Podle § 2326 o. z., se smlouvou o ubytování (o přechodném nájmu) ubytovatel zavazuje poskytnout ubytovanému přechodně ubytování na ujednanou dobu nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízení k tomu určeném a objednatel se zavazuje zaplatit ubytovateli za ubytování a za služby spojené s ubytováním ve lhůtě stanovené ubytovacím řádem, popřípadě ve lhůtě obvyklé.

8. Podle § 2330 odst. 1 o. z., může ubytovaný smlouvu vypovědět před uplynutím ujednané doby.

9. Žalovaná nejprve uvedla, že využívala služby žalobkyně, a za tyto služby řádně zaplatila. V obdobích, která jsou žalována, však žádných ubytovacích služeb nevyužila. Před vyhlášením rozsudku pak žalovaná změnila své tvrzení, když rozporovala, že by byla účastna jakéhokoliv obchodního vztahu s žalobkyní, když pouze přislíbila osobám ukrajinské národnosti, že za ně v určitém období v ubytovacím zařízení žalobkyně zaplatí ubytování. V obdobích, která jsou žalována, však taková domluva již nebyla a osoby ubytované u žalobkyně by si ubytování měly zaplatit samy.

10. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že jednatel žalobkyně a jednatel žalované spolu započali jednat až poté, co nebylo uhrazeno za ubytování. Prvotní kontakt s žalobkyní měl svědek příjmení, který zjišťoval možnosti žalobkyně pro ubytování osob, které dodá žalovaná na stavby v okolí žalobkyně. Následně předal kontakt koordinátorovi žalované, jímž byl pan příjmení. Jednatel žalobkyně uvedl, že se s panem příjmení dohodl tak, že žalovaná bude hradit za ubytované, kteří uvedou, že patří k žalované, částku 200 Kč za osobu a noc. Žalovaná takovou dohodu akceptovala, když za období od datum do datum uhradila částku 12 320 Kč, za období od datum do datum uhradila částku 51 120 Kč a za období od datum do datum uhradila částku 39 600 Kč.

11. Svědka příjmení jméno se soudu k jednání předvolat nepodařilo, když na adresách uvedených žalobkyní si předvolání nepřevzal. Samotná žalovaná uvedla, že v současné době by se měl nacházet mimo území ČR, a to na Ukrajině.

12. Soud tak mohl při zkoumání, zda žalovaná využila ubytovacího zařízení žalobkyně vycházet pouze z listinných důkazů (přílohy k jednotlivým fakturám), ze kterých vyplývá, že v zařízení žalobkyně bydleli shodní lidé, jako v obdobích, za které žalovaná cenu ubytování uhradila.

13. Podle § 86 o. z., nesmí nikdo zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

14. Podle § 88 odst. 1) o. s. ř., není svolení třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob.

15. Komentované znění k § 88 odst. 1) o. z., zpracované JUDr. Pavlem Pavlíkem pro společnost Wolters Kluwer ČR, a. s., uvádí, že v rámci hodnocení opodstatněnosti pořízení nebo použití podobizny, obrazového nebo zvukového záznamu k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob je třeba vždy důsledně uvážit, zda takovéto právo, v jehož prospěch má být prolomeno právo na ochranu osobnosti člověka, je právem, resp. zájmem, které má vyšší mravní hodnotu než právo zásahem dotčené (srov. Dvořák, Švestka, Zuklínová, 2013, s. 258). Půjde tak o poměřování chráněných práv a zájmů, se v této soukromé sféře střetávají, a kde se stát stává arbitrem (zpravidla prostřednictvím soudu) rozhodujícím o tom, který z těchto zájmů bude v daném konkrétním střetu převažujícím.

16. Tak například u zvukového záznamu při úvaze o otázce, kterému z takových práv je třeba dát přednost, je kromě zjištění okolností, za nichž byl záznam pořízen, rozhodující i zvážení významu právem chráněného či uznávaného zájmu, který je předmětem vlastního řízení, a možností, které měl účastník uplatňující informace ze záznamu k dispozici k tomu, aby získal takové informace jiným způsobem než za cenu porušení soukromí druhé osoby. Např. standardně je svévolné nahrávání soukromých rozhovorů bez vědomí jejich účastníků hodnoceno jako hrubý zásah do jejich soukromí. Takovýto postup s rysy záludnosti je ve velké většině případů morálně i právně zcela nepřijatelný, zejména, je-li veden záměrem nahrávanou osobu poškodit. Je možno připomenout, že Ústavní soud se rozhodně staví proti nekalým praktikám vzájemného elektronického sledování a skrytého nahrávání při soukromých i profesionálních jednáních, jež zpravidla jsou nejen v rozporu s právem, ale - hodnoceno po stránce sociálně etické - šíří ve společnosti atmosféru podezíravosti, strachu, nejistoty a nedůvěry. Ústavní soud připomíná, že zcela odlišně je však třeba posuzovat případy, kdy je tajné pořízení audiozáznamu rozhovoru (obdobně tomu bude např. u videozáznamu) součástí např. obrany oběti trestného činu proti pachateli nebo jde-li o způsob dosažení právní ochrany pro výrazně slabší stranu významného občanskoprávního a zejména pracovněprávního sporu. Zásah do práva na soukromí osoby, jejíž mluvený projev je zaznamenán, je plně ospravedlnitelný zájmem na ochraně slabší strany právního vztahu, jíž hrozí závažná újma (včetně např. ztráty zaměstnání). Opatření jediného nebo klíčového důkazu touto cestou je analogické k jednání za podmínek krajní nouze či dovolené svépomoci (srov. II. ÚS 1774/14).

17. V daném případě, je tak jednoznačné, že žalovaná od samého počátku obchodního vztahu měla problémy s hrazením ceny ubytování. Žalobkyně tak vyjma kopií pasů osob ubytovaných nemá v držení žádný doklad o využití jejího ubytovacího zařízení žalovanou v žalovaných obdobích. Soud tak připustil, aby záznamy telefonních hovorů, ke kterým nedala nahrávaná osoba souhlas, byly v řízení provedeny k důkazu.

18. Ze záznamu telefonních rozhovorů má soud za prokázané, že dne datum bylo jednateli žalobkyně voláno z telefonního čísla číslo, které je vedeno společností právnická osoba, na pana příjmení jméno, s odůvodněním, že číslo na jednatele žalobkyně obdržel volající od pana příjmení, z důvodu možnosti ubytování lidí na delší čas. Z telefonického rozhovoru ze dne datum má soud za prokázané, že osoba, která vyjednávala o ubytování lidí, ví, že někteří v ubytovacím zařízení bydlí a že je to furt stejné, že není ubytování zaplacené. Z telefonického rozhovoru jednatele žalobkyně a tel. čísla číslo, které je vedeno společností právnická osoba, na žalovanou, má soud za prokázané, že dne datum volal jednatel žalobkyně na toto číslo a osobu, která hovor přijala, upozornil na dluh z faktur za srpen 2020 a říjen 2020. V rozhovoru ze dne datum shodná osoba nikterak nezpochybnila, že by v ubytovacím zařízení žalobkyně neměly bydlet osoby, za které se žalovaná zavázala hradit ubytování. Naopak osoba požádala o zaslání všech faktur na email, který bude zaslán jednateli žalobkyně. V telefonickém rozhovoru ze dne datum pak tato osoba byla upozorněna, že došlo k chybě v platbě, když místo částky 39 600 Kč byla uhrazena částka 36 900 Kč. Volaná osoba uvádí, že částku zaplatila ona, a že během rozhovoru uhradila zbylou částku 2 700 Kč. Dále je osoba upozorněna, že po splatnosti je ještě jedna faktura za měsíc říjen a po její úhradě bude vše v pořádku. Na toto sdělení volající osoba nereagovala, nikterak nezpochybnila, že v jiných obdobích zde nebyly ubytované žádné osoby, za které by měla žalovaná hradit ubytování. V telefonickém rozhovoru ze dne datum osoba uvádí, že se jí vrátili fakturu od jejích dlužníků, je nutné něco předělat a pak jí její klient zaplatí, a opět osoba nezpochybnila rozsah ubytování. Dne datum pak tato osoba uvádí, že do konce týdne vyřeší svoje dlužníky a hned poté zaplatí. Opět bez odmítnutí hrazení vystavených faktur. Při hovoru dne datum pak osoba uvádí, že získala peníze od svých dlužníků a do konce týdne uhradí dluh vůči žalobkyni. Z telefonických hovorů jednatel žalobkyně a pana jméno příjmení ze dne datum, datum a datum má soud za prokázané, že pan příjmení zaslal opakovaně výše uváděné osobě faktury za ubytování, které neuhradila. Dále se vyjádřil, že žalobkyně není jediná, kde tato osoba nehradí. Jednatel žalobkyně v emotivním projevu zmiňuje i pana příjmení Pan anonymizováno slibuje, že za ubytované žalovaná uhradí škody. K tomuto jednatel žalobkyně uvedl, že se dostavila osoba, která zaplatila na počátku zálohu 14 000 Kč, která byla započtena na zářijovou platbu, a uhradila faktura, která byla splatná ve čtvrtek (č. 2020) a dále škodu za poničené dveře. Dne datum pak jednatel žalobkyně uvádí, že hovořil s majitelem společnosti minulý týden (datum) a ten mu přislíbil úhradu. 19. příjmení žalované je tudíž vyvrácena jednatelem žalobkyně, ale i svědkem příjmení, když je jednoznačné, že i v době, kdy podle žalované neměl u žalobkyně nikdo bydlet, uvádí svědek příjmení, že si je vědom, že tam jsou ubytovány osoby pro žalovanou, je za ně hrazena škoda, která v této době vznikla a jejich ubytování v této době nezpochybňuje ani jednatel žalované, který ještě na konci ledna 2021 uvádí, že dlužné faktury uhradí.

20. Soud tak po provedeném dokazování a i s ohledem na zvukové nahrávky uzavírá, že žalobkyně poskytla v žalovaných obdobích ubytování osobám, za které se žalovaná zavázala cenu ubytování uhradit, a proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

21. Podle § 1970 o. z., může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované ubytovací služby, které následně žalobkyně žalované vyúčtovala prostřednictvím faktur. Tyto vystavené faktury se dostaly do sféry dispozice žalované, a tudíž soud přiznal žalobkyni i úroky z prodlení z jednotlivých dlužných částek, a to od doby prvního dne následujícího poté, co nastala splatnost jednotlivých faktur.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto na základě § 142 o. s. ř. Žalobkyni, která v zákonné lhůtě před podáním žaloby zaslala žalované výzvu k plnění, měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení pak představuje zaplacený soudní poplatek v částce 4 620 Kč a náklady na právní zastoupení, tj. odměna advokáta určená podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 9 x 4 820 dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., za převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, písemné podání k soudu ze dne datum, datum, datum, jednání u soudu dne datum, datum, datum, 2 x 2 410 Kč dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., za jednání ze dne datum a datum, která se nekonala, 11 x 300 Kč náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., dle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., cestovné v částce 10 629,09 Kč (použitý osobní automobil anonymizována čtyři slova – průměrná spotřeba dle TP 5,3 L na 100 Km) za cestu k jednání konaném dne datum, datum, datum, datum a datum ze obec do obec a zpět, náhrada za promeškaný čas v rozsahu 50 započatých půlhodin 50 x 100 v částce 5 000 Kč a 21 % DPH v částce 14 097,11 Kč Náklady řízení celkem činí 85 846,20 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o. s. ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokátky žalobce. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích-pobočka v Táboře, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.